Spisovatel Oskar Wilde: Nikdo není tak bohatý, aby si mohl koupit dobré jméno.

Transkript

1

2 Slovo šéfredaktora A je to tu zase! Předvánoční čas a s tím spojený shon, stres, nákupy hromad dárků, pečení tun cukroví Ale abych nebyl jen negativní, Vánoce jsou též svátky klidu, míru, pokoje a přátelské rodinné atmosféry. Přeji Vám, aby u vás zvítězily klid a pohoda a k tomu bych si vám dovolil nabídnout novou porci článků týkajících se našich zahraničních výjezdů a úspěchů, namátkou zmíním třeba studijní stáž v Drážďanech, návštěva Cernu, dále pak také zprávy z domova, konkrétně logická olympiáda, no a jako vždy množství úvah a dalších zajímavých článků. Na závěr mého úvodníku mi dovolte popřát vám veselé Vánoce, šťastný nový rok, a aby bylo pololetní vysvědčení přesně takové, jaké si přejete. Za celou redakci šéfredaktor Marek Bělohoubek A ještě něco pro zamyšlení: Spisovatel Oskar Wilde: Nikdo není tak bohatý, aby si mohl koupit dobré jméno. PAN TYDÝD alias Lukáš Pavlásek: Všechno, co děláte s upřímným srdcem, mění svět k lepšímu. Záleží pak ale na tom, k jakému lepšímu, jestli je to jen k lepšímu pro vás, nebi i pro ostatní. Toto číslo připravili: Marek Bělohoubek 2.A Daniel Vrána 2.A šéfredaktor zástupce šéfredaktora 2.

3 Dobrý den v adventním čase! Mgr. Zbyšek Nechanický Je tady prosinec, adventní čas a konec prvního pololetí je nadosah. Naše škola se prezentovala na výstavě středních škol Schola Pragensis v Kongresovém centru. Děkuji vybraným studentům Navrátilovi a Vopěnkovi ze 4. L, pánům Motlovi, Loudovi, Skružnému a Rohlíčkovi ze 3. L, pánům Bucherovi, Bělohoubkovi, Faksovi a Markovi ze 3. A. Tito studenti výborně a obětavě reprezentovali naši školu. Máme za sebou první den otevřených dveří. Když píši tyto řádky, neznám jeho výsledek. Ale mnoho nám napoví. Čekají nás další Dny otevřených dveří. Nejbližší v úterý 10. prosince. To současně v dopoledních hodinách proběhne projektový den pro žáky základních škol. Dny otevřených dveří jsou základní kameny pro případný úspěch v přijímacím řízení do prvního ročníku pro příští školní rok a naplnění našich tříd kvalitními žáky. Čekají nás vánoční prázdniny. Věřím, že to bude čas oddechu, klidu a pohody. Nezapomeňte také dohonit, co jste zameškali! Po vánočních prázdninách již pojedeme z kopce, od pondělí 6. ledna 2014 nás čeká závěr prvního pololetí, další termíny dnů otevřených dveří, vysvědčení, ples, pololetní prázdniny, prázdniny jarní... Přeji krásný a úspěšný prosinec 2013 a stejný nebo ještě lepší rok Program na prosinec 2013, leden a únor 2014: (změna vyhrazena) PROSINEC (úterý) 2. den otevřených dveří SSPŠ (pátek) ukončení výuky v roce vánoční prázdniny LEDEN (pondělí) zahájení výuky v roce (čtvrtek) 3. den otevřených dveří SSPŠ (pátek) uzavření klasifikace za 1. pololetí (pondělí) 4. den otevřených dveří SSPŠ (středa) pedagogická porada hodnocení 1. pololetí lyžařský výcvikový kurz (chata Lesana, Špindlerův Mlýn) (čtvrtek) ukončení 1. pololetí (čtvrtek) maturitní ples v Lucerně (pátek) pololetní prázdniny ÚNOR jarní prázdniny 3.

4 PONĚKUD SMUTNÉ VÝROČÍ 17. LISTOPADU Ing. Radko Sáblík, ředitel školy 17. listopadu uplynulo čtyřiadvacet let od tak zvané sametové revoluce, nebo-li nenásilného svržení komunistické diktatury, která se vyznačovala omezováním lidských práv a svobod, mučením a zavíráním občanů, a v počátcích svého uchopení moci i jejich bezostyšným vražděním. Před čtyřiadvaceti roky jsem jako učitel Smíchovské střední průmyslové školy chodil se studenty na demonstrace a pomáhal jim s organizací stávky. Zpočátku jsme nevěděli, zda se na nás nevyřítí zběsilí příslušníci lidových milicí, estébáci či příslušníci zvláštního praporu policie, a nezačnou nás řezat hlava nehlava, jak to udělali studentům právě toho 17. listopadu Od té doby uplynulo skoro čtvrt století, a k mé velké radosti si současní studenti již nedokáží přestavit, že by nemohli poslouchat hudbu, jakou chtějí, cestovat do zahraničí bez omezení, že už naši hranici neobepínají dráty a nehlídají pohraničníci, s připravenou kulkou pro každého, kdo by chtěl z komunistického ráje utéci. Nedovedou si představit, že by si nemohli koupit banán či pomeranč bez fronty, říkat svoje názory, aniž by je vyhodili ze školy či zavřeli do vězení. Za to jsem velmi rád. Přesto jsem zároveň hodně smutný z toho, kam dospěla celá česká společnost za těch dvacet čtyři let, jak mnozí spoluobčané ztratili paměť, a jak si vůbec neváží svobody, která byla po čtyřicet let upřena našim předkům. Proč jsem smutný, se pokusím naznačit v následných několika bodech. - Český národ si zcela svobodně a demokraticky zvolil za prezidenta muže, který se chová jako hulvát a má vážné problémy s alkoholem, což ale všichni jeho voliči věděli. - Z obrazovky se mi vysmívá do obličeje soudruh Filip, představitel Komunistické strany Čech a Moravy, který byl spolupracovníkem státní bezpečnosti (rozuměj, udával lidi pro svůj osobní prospěch). V brzké době bude asi ve vedení parlamentu. Téměř nikoho to však nepohoršuje. - Mimochodem, soudruh Filip posílá pozdravy soudruhům do Severní Koreje, kde před pár dny popravili několik lidí, kteří si dovolili poslouchat vysílání televize z Jižní Koreje. Tak vypadá v reálu stále ještě živořící komunismus. - Jsme snad jediná postkomunistická země, kde Komunistická strana získává ve volbách vysoké procento hlasů. Přitom všichni vědí, že komunisté, ve jménu své zvrácené ideologie, po celém světě povraždili na sto milionů lidí. Ale sedmi stům padesáti tisícům českých voličů je to jedno. - Prezident republiky předává vysoká státní vyznamenání bývalým agentům komunistické státní bezpečnosti (rozuměj, špehovali a udávali své spoluobčany a kamarády), a opět to nikomu v této zemi nevadí. - V krajích opět vládnou komunisté, radním pro školství udělají klidně i příslušníka důstojnického sboru komunistické pohraniční stráže (jen na českých hranicích bylo zavražděno asi tisíc lidí, co se pokoušeli utéci na západ), a jediným, komu to vadí, je hrstka studentů třeboňského gymnázia. - Zatímco zločiny nacismu tento národ správně odsuzuje, zločiny komunismu relativizuje a omlouvá, kdo proti tomu vystupuje, je považován společností za podivína či přímo magora. Kultura a morálka našeho národa je ubohá. Prim hrají hulváti a populisté všeho druhu. 4.

5 Aby bylo jasno, nevadí mi, že se zase derou k moci lidé bezcharakterní, různí bývalí komunističtí funkcionáři či udavači svých spoluobčanů. Ti lidé nemají žádné svědomí a žádné zábrany, nelze se tomu tedy divit. Vadí mi, že jim to tento národ umožňuje svým jednáním, svým mlčením. Máme demokracii, a každá demokracie je slabá tím, že musí dbát na práva i takových osob, hnutí i stran, které mají ve svém popisu práce její zničení. Že musí dbát na práva občanů, kteří páchají kriminální činnost, a mohou být zavřeni až poté, kdy jim je jednoznačně prokázána. Což je někdy nesmírně obtížné, neboť oni výhody demokracie zneužívají ve svůj prospěch. Vadí mi, že se v médiích i ve společnosti šíří otřesná vlna negativismu, kdy je každý úspěch popírán a kdy jsou vyzdvihovány samé negativní informace. Za šíření blbé nálady můžeme asi všichni, možná je to v povaze našeho národa, který po staletí hrbil záda před nějakými okupanty, mocipány či pseudoautoritami, a naučil se s ohnutým hřbetem přežívat. Dle mého názoru nám chybí určitá hrdost, sebevědomí, chybí nám ochota za svou svobodu bojovat a něco obětovat. Možná ani tak moc svobodní být nechceme, stačí nám uvážlivý mocnář, který nám dá levné jídlo, přiblblé seriály a trochu demo demokracie. Pak možná bude tento národ šťastný. Byl bych strašně rád, kdyby se nová generace nenechala zkazit, kdyby dokázala pozvednout hlavu a nastavit jisté morální mantinely, jenž jsou nyní zcela rozbředlé. Naší vlastní zásluhou. Vážení mladí spoluobčané, dokažte prosím alespoň vy, že si český národ demokracii zaslouží, že si s ní ví rady. A nakonec ještě jedna tabulka, převzatá z Reflexu 46/2013, kde je vypočítáno, kolik by co stálo, kdyby tady i teď vládl komunismus. Vyvrací opět téměř všemi šířený mýtus, že za komunistů bylo levně. Nebylo, krom toho, že na všechno se stálo dlouhé fronty a všeho byl nedostatek. Tabulka níže je argument pro ty, kteří více než své svobodě dávají přednost plnému žaludku. Tabulka odráží, co stálo zboží tehdy a teď vzhledem k příjmům obyvatel tehdy a nyní. Tabulka srovnání cen některého zboží za komunistů a nyní: Komodita: cena 1989 přepočet na příjmy 2011 skutečná cena 2011 Rohlík 0,30 Kčs 2,10 Kč 2,-Kč 1 vejce 1,20 Kčs 8,40 Kč 2,30 Kč Mléko 1 litr 2,- Kčs 14,- Kč 17,60 Kč Chléb 1kg 4,40 Kčs 31,- Kč 22,- Kč Cukr kostkový 8,- Kčs 56,- Kč 30,- Kč Rýže loupaná 500 g 8,- Kčs 56,- Kč 19,- Kč Máslo 250 g 10,- Kčs 70,- Kč 30,- Kč Pivo Prazdroj 12 6,- Kčs 42,- Kč 23,- Kč Benzín natural 95 8,- Kčs 56,- Kč 38,- Kč Čokoláda mléčná 100 g 13,- Kčs 91,- Kč 21,- Kč Káva pražená 100 g 24,- Kčs 168,- Kč 14,40 Kč Cigarety Sparta 14,- Kčs 98,- Kč 70,- Kč Kuře 1 kg 30,- Kčs 210,- Kč 60,- Kč Hovězí maso 46,- Kčs 322,- Kč 180,- Kč Vepřová pečeně 1 kg 60,- Kčs 420,- Kč 150,- Kč Tuzemský rum 1 litr 100,- Kčs 700,- Kč 233,- Kč Pračka ,- Kčs ,- Kč ,- Kč Lednice s mrazničkou ,- Kčs ,- Kč ,- Kč Televizor ,- Kčs ,- Kč ,- Kč Automobil Škoda ,- Kčs ,- Kč ,- Kč 1 kwh elektřiny 0,48 Kčs 3,40 Kč 4,54 Kč 5.

6 Jak se žilo léta Tomáš Morkus, 4.C 60. léta jsou mnohdy chápána jako časy, kdy komunistický režim povoloval opratě. Po bouřlivém střídání prezidentů, nastává období klidu a prezidentské křeslo schraňuje Antonín Novotný. Novotný neskonává jako jeho předchůdci, nýbrž podává demisi, reagujíc tak na události s Pražským jarem spjaté. Poměry se uvolňovaly natolik, že konzervativní komunisté v Moskvě začali stávající stav v ČSSR chápat jako bující kontrarevoluci. Přišli tedy se svérázným řešením situace; vyslali bratrskou internacionální pomoc, za účelem zamezit pokusům o politický puč. Okupace vyvolala mezi veřejností značnou averzi. Antipatie k okupantům však netrvala dlouho a postupem času většina obyvatelstva zaujala pasivní postoj. Ovšem zášť k Sovětskému svazu, jenž nyní v očích veřejnosti zcela změnil svou tvář, rostla. Někteří jedinci reagovali na okupaci vojsk Varšavské smlouvy sebeupálením. Nejvíce na sebe tímto aktem upozornili Jan Palach a Jan Zajíc. Snaha o demokratizaci komunismu selhala, navzdory tomu kolik tato myšlenka vznítila naděje. Symbolem rivality a vzájemného nepřátelství mezi východem a západem se stala Berlínská zeď. Zeď je vztyčena, za účelem zastavení vln uprchlíků především z východního Berlína. V USA sílí nepokoje proti válci ve Vietnamu. Na protest jsou pořádány masivní demonstrace. Stále více lidí začíná smýšlet s hnutím hippies, prahnoucí po totální svobodě a celosvětovém míru. Málokdo ovšem jako hippie žije, většina se do role květinových mesiášů pouze stylizuje. V ČSR spousta mladých lidí s hippies sympatizuje. Muži si nechávají narůst po ramena dlouhé vlasy, jako symbol nesouhlasu s komunistickým režimem. Velký boom nastává zejména po návštěvě Allena Ginsgbergaze, korunovaného krále Pražského majálesu roku Spousta českých hudebních kapel hraje tzv. big bít, český ekvivalent beatu. Hudební scénu poznamenávají The Beatles, se svými 13. alby po sobě zanechávají nesmazatelnou stopu ve světě populární hudby. Mnoho československých kapel se muselo při psaní svých textů vyvarovat politických témat - písně opěvující ideologii Sovětského svazu byly samozřejmě v pořádku. Cenzura pracovala neochvějně, zakazovala i písně, které se byť jen okrajově dotýkaly kontroverzích témat. Zpívat pěvnou angličtinou bylo takřka nemyslitelné, neboť mnoho lidí tento jazyk neovládalo. Angličtina byla považována za znak imperialistické společnosti a šíření západní kultury nepřicházelo v úvahu. Snaha o uměleckou nezávislost zapříčila, že stále větší počet umělců se začal stahovat do undergroundu. Začala vznikat jedna z nejvíce známých formací undergroundové scény - The Plastic People of The Universe. Skupinu však v budoucnu proslavily spíše pletky s mocenským aparátem, než samotné písně. Snaha o zoficiálnění beatu byla provázána s pořádáním prvního Československého beat festivalu. Festival ovšem provázely zmatky a některé kapely podaly vskutku nuzný výkon. Ale pouze konání festivalu, lze označit za velký úspěch. Mezi oficiálně nejúspěšnější kapely se řadí Olimpic a svůj obdiv si začal vydobývat i Karel Gott. Za oceánem je pořádán hudební festival Woodstock, kde vystoupila celá řadu slavných interpretů. 6.

7 Woodstock tak tvoří výraznou tečku za érou květinových dětí. Do velkovýroby vstupuje dodnes oblíbená Kofola. Receptura byla vytvořena ve Výzkumném ústavu přírodních léčiv v Praze. Limonáda se těší velké popularitě, nahrazuje téměř nedostupnou Colu či Pepsi. Film v tomto desetiletí spíše strádal. Republiku opouští řada významných režisérů, kteří si dokázali v následujících letech zasloužit celosvětový respekt. Za nejuznávanější personu se dá označit Miloš Forman, režírující snímky jako: Přelet nad kukaččím hnízdem nebo Amadeus. Většina režisérů svým odchodem do zahraničí reagovala na okupaci ČSSR vojsky Varšavské smlouvy. Rok 1961 je mezníkem, co se technického pokroku týče. První člověk vzlétl do vesmíru. Celá událost probíhala pod taktovkou Sovětského svazu. Kosmonaut Juril Alexandrič Gagarin se náhle stal nejpopulárnějším člověkem planety. Let se neobešel bez komplikací, nakonec ale Gagarin přistává zcela zdráv. Amerika v souboji o dobývání vesmíru začala ztrácet. Na toto téma John Kennedy prohlásil, že do konce dekády Američané přistanou na Měsíci. Slibu se USA podařilo dostát; roku 1969 stanula posádka Apola 11 na povrchu měsíce. Amerika srovnává krok se Sovětským svazem. Nabídka jarního cestování AUTOSALON ŽENEVA autosalon Ženeva 2014 se koná ve dnech 6. až 16. března 2014 jednodenní zájezd- návštěva nejslavnějšího světového autosalonu se všemi novinkami světových výrobců. Na výstavišti Palexpo v Ženevě ožívá každý rok v březnu svět motorových vozidel. Najdeme zde to nejzajímavější v oblasti automobilového průmyslu. Přestože autosalón v Ženevě není velký jako třeba Paříž nebo Frankfurt, návštěvníci jej považují za daleko příjemnější. Hlavním důvodem je to, že Švýcarsko nemá vlastní velkou automobilku, a proto neprotěžuje vlastní značku na úkor ostatních. Pojeďte s námi do Amsterdamu dvoudenní zájezd Amsterdam je hlavním a největším městem Nizozemska. Počet obyvatel se pohybuje okolo 1,4 milionů. je to město na vodních kanálech grachtech. Po těch se během okružní jízdy lodí budete moci projet, abyste poznali přístav i zákoutí města s jeho štíhlými domy i zvedacími mosty můžete navštívit muzea s obrazy světoznámých malířů, místních rodáků Vincenta van Gogha či Rembrandta 7. Amsterdam ArenA je fotbalový stadion sídlo Ajaxu Amsterdam - pojme diváků a všechna místa jsou přitom k sezení. Stadion byl otevřen v roce 1996

8 centrem města je Náměstí Dam s Královským palácem Muzeum Heineken Experience je plné multimediálních atrakcí, navštívíte ochutnávkový bar, projdete stájí s původními pivovarskými valachy a skutečný a plně přístupný minipivovar v Anne Frank House si přiblížíte dobu, ve které se Anna Franková se svou rodinou musela skrývat před nacisty. Pokoje jsou v původním provedení -stejně to tu vypadalo i za války. Amsterdam Vás jistě nezklame MUZEUM J.A.Komenského zastavíme se i v malebném městečku Naarden - muzeum se věnuje životu a dílu slavného českého učence Jana Amose Komenského ( ), který byl v Naardenu pohřben. Muzeum a místo jeho posledního odpočinku se nachází v bývalém klášteře. CERN Ing. Miroslava Trepková, vyučující výpočetní techniky Ve dnech 6. a 7. listopadu 2013 se uskutečnila dvoudenní studijní cesta do střediska Evropské organizace pro jaderný výzkum v Ženevě. V pozdních odpoledních hodinách jsme po desetihodinové cestě dorazili do hlavního města Švýcarské konfederace BERNU. Prohlédli jsme si historické centrum, které je zapsané v seznamu chráněného dědictví UNESCO, na hlavní třídě stojí dům, kde bydlel A. Einstein se svojí rodinou Po kvalitní snídani v bernské mládežnické ubytovně jsme vyrazili do cíle naší cesty Ženevy. Provázelo nás celý den překrásné počasí ( 19 C), takže jsme spatřili 100 km vzdálený zasněžený vrchol Mont Blancu. Společné foto před sídlem OSN, prohlídka centra města a přejezd k francouzským hranicím, kde leží CERN. Celkem tříhodinová exkurze v anglickém a českém jazyce, dokumentární film ve 3D a mnoho informací o experimentech zde probíhajících. ROZHOVOR S Filip ŘEŽÁBEK, absolvent školy, student FEL ČVUT na stáži v Jižní Koreji Filip Řežábek je absolventem naší školy. Po maturitě nastoupil na Fakultu elektrotechnickou ČVUT a zároveň se stal asistentem ředitele na částečný úvazek. Od září tohoto roku je na roční studijní stáži v Soulu v Jižní Koreji. V předminulém čísle Presíku poskytl informace o svém příjezdu do nového působiště. Rozhodli jsme se mu položit pár otázek. Už si po dvou měsících zvykáš na nové prostředí? Nebo tě stále ještě něco překvapuje? Dobrý den, myslím si, že jsem si už docela zvykl. Prostředí, kde trávím nejvíce času, je kampus a jeho blízké okolí. Vím, jak tu funguje každodenní život, jaké jsou otvírací hodiny, kde 8.

9 sehnat jaké zboží a za dobrou cenu, kam zajít na jídlo když se zrovna kuchařkám v jídelně nezadaří, co čekat od lidí atd.. Ale skoro pokaždé když vyrazím na nějakou konferenci nebo do Soulu, podívat se po nějaké památce, najde se něco nového, co mě překvapí. Myslím si, že tak to bude do konce pobytu. Ať už se to týká jakékoliv oblasti. Co jídlo? Neteskníš po nějakých českých typických specialitách? Jídlo byl asi největší šok. Zvykal jsem si tak čtrnáct dní a ztratil jsem i nějaké to kilo, ale naštěstí jsem s tím trochu počítal tak jsem měl prázdninovou přípravu.:) Veliká výhoda korejské kuchyně je, že je lehká a zdravá. Můžu se najíst a za chvíli se jít učit nebo si jít zacvičit. Nejradši bych si dal domácí řízek s kaší, ale na ten si budu muset počkat. Jak vypadá tvůj denní režim? Je stejný, stereotypní, nebo naopak? Ze začátku bylo hodně zařizování - předměty, učebnice, administrativa a život v kampusu a na vlastní pěst byl úplně nový. Teď už mám své zázemí. Hodně času trávím v knihovně nebo ve škole. Máme hodně úkolů. Chodím cvičit nebo běhat a chci pořád poznávat nová místa. Naštěstí je okolo školy hodně zeleně a kampus je taky pěkný, takže můžu jít na procházku a cítím se trochu jako doma. Stereotypní to občas je, ale snažím si vymýšlet aktivity. Jakmile se člověk zastaví a začne přemýšlet, co se děje v Čechách, je to špatně. Našel sis již nové přátele? Nebo přítelkyně? Našel jsem si nové kamarády bez problémů. Bydlíme všichni na koleji, takže jakmile se jde někam na večeři, nebo se projít, stačí zaťukat na souseda a jde se. Jsou z různých zemí - Brazílie, Mexiko, Švédsko. Pár holek se tu taky najde, ale to víte, přírodovědecký kampus Máš za sebou první ročník FEL ČVUT. Jak je rozdílný styl výuky mezi českou vysokou školou a tou korejskou? A ve srovnání se středoškolským studiem? Rozdíl to je a veliký. Fungují tu jen přednášky, cvičení nejsou. Musím se snažit sám, číst hodně učebnice, pochopit věci, protože z hodiny člověk nechápe vše, a když má dotazy jít za profesorem a zeptat se. Cvičení mi chybí a myslím si, že v tom máme výhodu. Naštěstí s přístupem co si neuděláš sám, to nemáš jsem se už setkal a docela mi vyhovuje. Je to sice chvílemi boj, ale od toho tu jsem. Kdyby to bylo lehké, nudil bych se. Občas se mi to zdá hodně teoretické, ale zase magisterské studium je celé postavené na praxi a práci v laboratoři. Myslím, že střední škola mě připravila dobře. Ale důležité je na sobě pracovat, jak po jazykové stránce, tak jakékoliv jiné. 9.

10 Co jazyk? Rozumíš dobře všemu, co ti sdělují? Ze začátku to bylo těžší, ale nyní už je to v pořádku. Dohnal jsme slovní zásobu, technická angličtina je náročná, rozmluvil jsem se, ale pořád je co zlepšovat. Všechny mé materiály jsou v angličtině, jsem s ní v kontaktu pořád. Co nového jsi za ty dva měsíce poznal z hostitelské země? Navštívil si nějaké památky? Byl jsem na všech turistických místech v Soulu, navštívil jsem jeden národní park a vylezl na nejvyšší horu v něm. Prošel si řadu paláců, navštívil lidové vesnice, zkusil si oblek králů, byl jsem si poslechnout soulskou filharmonii. Navštívil Oido Island, zkusil živou chobotnici a mnoho dalšího. Je tu pořád co objevovat a navštěvovat. Bohužel kvůli škole jsem toho více nestihl. Dá se již po tak krátké době posoudit mentalita zdejších lidí? A je opravdu tak odlišná od té evropské, potažmo české? Korejci jsou hodně pracovití, soutěživí a motivovaní. Nemyslím si, že jsou takový všichni, ale valná část jich taková je. Například u nás na univerzitě, která je sponzorovaná Samsungem, je sen každého studenta se tam dostat a předhání se, ve všech oborech. Mají relativní známkování (Percentil). Vše je postavené formou soutěže. Je tu neúspěch mít C, každý musí mít B+ nebo A, A+, jinak si zapisují kurz znova. Jsou sebevědomí a pořád se zlepšují. Korea je vyspělá země a možnosti tu jsou obrovské - viz s prací po škole nebo praxí. Nedostal jsem se do Samsungu, zkusím Hyundai, LG, Texas Instruments, IBM možná Microsoft. Propojení škol a podniků je na vysoké úrovni. Mají tu veliký smysl pro rodinu. Berou jí jako dědictví, vedou děti v linii a snaží se jím zajistit to nejlepší. Dokážeš porovnat životní úroveň v Jižní Koreji a v České republice? Těžko říct, možností tu je spousty, ale člověk musí chtít, pracovat minimálně šestnáct hodin denně, a bude se mít dobře. Myslím si, že životní úroveň tu je vyšší. Ať už se koukám na auta, značky oblečení, elektroniku, ceny surovin, bydlení. Výplaty tu jsou taky vyšší, což jde ruku v ruce s náklady. O nás Češích se zvláště v poslední době říká, že se skoro neusmíváme, neustále jsme zamračení, naštvaní. Pořád jen hledáme negativa a neumíme ocenit pozitiva. Co si o tom myslíš ty a jak jsou na tom v tomto ohledu Korejci? Mám pocit, že takový občas jsme, speciálně s hledáním negativ, ale je na každém, jak se tomu postaví. Jeden profesor mi řekl: Užívej každý den, ber ho jako novou výzvu a usínej s pocitem, že jsi odvedl dobrou práci.. Když ostatní věci stojí za nic, tak aspoň můžeme mít čistý štít před sebou. S dospělými Korejci se moc nebavím, ale přijde mi, že se snaží užívat okamžiků s rodinou a užívat si maličkosti. Užívají si jídlo s přáteli, procházku do přírody - jezdí po okolí Soulu a hledají hezká místa pro odpočinek. Studenti to mají jinak - hodně práce ve škole, pak jdou trošku popít a pak zase pracují. Především během pololetních a závěrečných zkoušek. 10.

11 Máš pro čtenáře Presíku ještě nějakou pikantnost, zajímavost, postřeh? Pikantností je v Koreji až moc. Můžete se stát milionářem po první výplatě. Živá chobotnice není moc dobrá a pivo vůbec ne, ale když se přidá Sodžu. Na žádné zábavě nesmí chybět Karaoke nebo zábavní automaty. K žádnému jídlu nesmí chybět kimči a rýže.:) Na závěr bych chtěl zmínit, že jakákoliv zahraniční zkušenost je přínos ve všech směrech. Děkujeme za rozhovor. STUDENT ŠKOLY NA STUDIÍCH V USA ROZHOVOR S Jakub ŠTOREK, student školy na ročním studijním pobytu v USA Jakub Štorek je studentem naší školy. Po absolvování druhého ročníku si odskočil na rok do USA. Do minulého čísla Presíku nám zaslal několik zajímavostí. V návaznosti na jeho články jsme mu položili několik zvídavých otázek. Už si po třech měsících zvykáš na nové prostředí? Nebo tě stále ještě něco překvapuje? Tři měsíce jsou už přece jenom dlouhá doba. Abych řekl pravdu, tak to utíká jako voda. Na mojí hostitelskou rodinu jsem si zvyknul tak po měsíci, znáte to. Jiná rodina, jiné pravidla, jiné aktivity, jiné všechno. Všichni členové rodinou jsou věřící, patří do Evangelické církve. Zkráceně, oni věří v to, že vše, co je v bibli, je a pravda. Toto je téma na dlouhé psaní. Každopádně se mně otevřely nové cesty a uvědomil jsem si, že Česko je silně ateistická země a lidé zde mají představy a předsudky o náboženství, respektive Křesťanství zcela neoprávněné, a z velké části nepravdivé. O tomhle tématu by se v ČR mělo mluvit více. Na otázku, jestli mě stále něco překvapuje, bych odpověděl ano. Skoro každý týden/den se setkám s něčím novým. Co jídlo? Neteskníš po nějakých českých typických specialitách? Jak asi mnozí tušíte, Amerika je země Hamburgerů, hranolek, fastfoodů a celkově nezdravého jídla. Je to zhruba tak, jedí hodně hot dogů a humbergerů, lež není pravdou. Naštěstí to vše doplňují zeleninou a ovocem. Ale co si budeme povídat, v Česku se mně jí mnohem lépe. Co mě taky udivuje, je to, že tu mají spousta věcí v mrazáku, čerstvé jídlo a i pečivo, a hodně se tu používá mikrovlnka. Překvapilo mě, když mně oznámili, že vodu na kafe si mám ohřát v mikrovlnce. To jsem udělal jen jednou. Teď si vodu ohřívám na plotně, nejsem zrovna velký fanda mikrovlnky. Po českém jídle se mně samozřejmě mnoho stýská! A hlavně tedy po bochníku chleba! Zde jedí jen toastové chleby, které mají zmražené v mrazáku, a navíc všechno pečivo je tu dělané do sladka. Tomu jsem zcela tedy nepřišel na chuť. A jako asi správnému Čechovi mně chybí pivo. Zde se může pít až od dvaceti jedna let, takže mám smůlu. 11.

12 Jak vypadá tvůj denní režim? Je stejný, stereotypní, nebo naopak? Školní dny mám převážně stejné, jelikož mám každý den stejný rozvrh. To se ovšem od prosince změní. Budeme mít druhý trimestr a nové předměty. Od 18. listopadu začínám navštěvovat po škole club BFS = Bigger, Faster, Stronger. Je to posilka a kondička. Pondělí, Středa a Pátek. Už se těším. Na jaře chci hrát za školu Golf. Víkendy jsou velmi rozdílné. Každý víkend se tu něco děje! Jednou jedem nakupovat, potom zase na různé akce apod. Každý víkend je jiný. Našel sis již nové přátele? Nebo přítelkyně? Ano, pár nových přátel již mám. Ale jak to tak chodí, když jste kluk a navíc z Evropy, tak se o vás zajímají spíše holky. Na co si rozhodně nestěžuji. To se na naší škole nemůže bohužel stát. Jak rozdílný je styl výuky na naší škole a na té americké? Styl výuky, to je docela na obsáhlé povídání. Začnu asi učiteli. Učitelé na mé americké škole jsou převážně mladí. Jen opravdu málo učitelů na škole je starší čtyřiceti let. Nechci teď nikoho urazit, ale přístup všech, zdůrazňuji VŠECH učitelů, je na mnohem lepší úrovni než v Čechách. Nesnaží se nikoho potopit, být nepříjemní jen proto, že nemají zrovna nejlepší náladu nebo prostě být neochotní a arogantní. Zde si nikdo nebere svoje problémy do výuky, neléčí si svoje ego. Když vidí, že vám něco nejde, hned se vás zeptají, co nechápete a pomůžou vám. Zopakují vám to klidně desetkrát, než to pochopíte. Poděkují vám, když něco uděláte a panuje tu všeobecně mezi studentem a učitelem mnohem více přátelská atmosféra. Student si vybere předmět, protože ho to zajímá, a učitel mu dá, co nejvíc může. A když je třeba někdo nezdvořilý a neumí se chovat, tak ho prostě jednoduše pošle do kanceláře, kde si to vyříkají s očí do očí s Principálem školy. Učitelé zde na mě působí mnohem lépe než v Čechách. A od toho se pak vyvíjí i vaše snaha v hodinách a chodí se vám mnohem lépe do školy. Učitelé jsou tu mnohem pozitivnější. V hodinách se učitelé snaží hodiny udělat interaktivnější a mohu potvrdit, že i jsou. Také vás americká High School připraví více do života, než náš systém. I když toho nemáte v hlavě tolik, jako studenti některých středních škol v Česku, tak ale máte více zkušeností do budoucího života. V hodinách se řeší problémy a cesty, jak vyřešit daný problém, a ne jenom z daného předmětu, ale hlavně ze života. To se mi hodně líbí! Jak moc se využívají ve výuce prostředky IT? Například projektory ve výuce, vlastní elektronická zařízení a podobně? Každá třída zde má nainstalováný projektor s počítačem. Jelikož každá třída je na jiný předmět, tak má také jiné vybavení, a také tato třída je i kabinetem daného učitele, který zde učí. Takže učitelé nechodí ze třídy do třídy, ale studenti chodí ze třídy do třídy. Hodně učitelů toleruje zápisky jak do tabletu, tak do notebooku. Ale moc lidí to nevyužívá. Po celé škole je také zabudovaná wifi, na kterou se přihlásíte jednoduše guest/guest. Pokrytí je po celé škole a šlape velmi rychle!! 12.

13 Má tvoje americká škola nějaký vnitřní informační a komunikační systém, podobný naší Virtuální škole? Podobný jen z hlediska využití. Škola využívá portál Moodle, což je portál určený právě pro střední a vysoké školy. Využívá také google documents a mnohé další. Najdete tam opravdu vše, co hledáte a navíc jednoduše a rychle. Tento portál mně vyhovuje mnohem více, než jaký máme na SSPŠ. Vše je jednoduché, intuitivní a přehledné. Stačí dvakrát kliknout a jste tam, kde potřebujete. A to se přesně od tohoto portálu očekává. Jak se liší skladba předmětů na naší a americké škole, a mohl jsi ty nějak ovlivnit, jaké předměty se tam budeš učit? Chtěl bych především říci, že vzdělání zde na High School v USA je velmi odlišné. Skladba předmětů se liší hodně. Naše SSPŠ je odborná střední škola a tím pádem máme odborné předměty a nemůžete si vybrat skoro nic. Tady to tak nefunguje, zde máte prostě High Schools, na kterých máte úplně všechno. Záleží tedy hlavně na vás, jak si rozvrh sestavíte. V první řadě si vybere odbornost tříd. Máte na výběr z jazykové class, collage class, nebo normální english class a mnohé další. Já si vybral normální English class. Škola mě zařadila do jedenáctého ročníku, což je náš druhák. V tomto roce mám povinnou jen Chemii ve dvou trimestrech a Matiku ve všech třech. Další předměty si prostě vyberete, co chcete, a navíc si můžete vybrat i obtížnost, neboli level daného předmětu. Každá High School to má trochu jinak, ale ta moje má tři trimesty a každý den pět period a končí se 2:30 P.M. Jedna perioda trvá cca jednu hodinu a čtyři minuty. Každá hodina má trošku jinou délku. Přestávku máte jen pět až šest minut, a to si stíháte dojít maximálně na záchod a zajít si do skříňky pro sešity a učebnice na další hodinu, a hned jdete do jiné třídy. Takže nemáte vůbec čas na svačinu, což je docela špatné. Na škole máte celou škálu předmětů. Můžete si vybrat například nějakou ART class, kam patří keramika, fotografování, kreslení apod.. Nebo počítače, sítě, hardware, web design. Nebo například třídy, kde opravujete auta atd. Ale také předměty jako je historie, sociologie, ekonomie, marketing, management, vaření a mnohé další. Máte na škole celou škálu možností, kudy se vydáte. Na konci dvanáctého ročníku, což je náš třeťák, je graduation, jak jste určitě mnozí s vás viděli v různých amerických filmech. Nedělá se tu žádná maturita, ale sbíráte všechny roky na High School takzvané kredity, a za určitý počet kreditů prostě odmaturujete. Tento systém školství se mi hodně líbí a vyhovuje mně mnohem více. Co jazyk? Rozumíš dobře všemu, co ti sdělují? Nerozumím stále úplně všemu, ale každý týden je to lepší a lepší. Rozhodně rozumím a domluvím se více, než před třemi měsíci. Vidím na sobě pokrok. Co nového jsi za ty dva měsíce poznal z hostitelské země? Navštívil jsi nějaká zajímavá místa? Amerika je skoro úplně soběstačná země. Je to opravdu obrovský kontinent s různými kulturami. Je to země demokracie a jde příkladem pro všechny země z tohohle hlediska. Je tu možné opravdu všechno. Lidé jsou součástí země a jsou na svojí zem hrdí, někdy až moc, a také stojí jeden za druhým, což s porovnáním s Českem je opravdu odlišné. Pomáhají jeden druhému. Usmívají se na sebe atd. Také tu lidé mnohem více věří v boha a jsou pokorní a hodní. Zatím jsem byl převážně jen v Minnesotě. Ale také jsem byl dva dny v New Yorku. Je to obrovské město s populací skoro stejnou jako celá ČR. Zde jsem navštívil sochu Svobody, Empire 13.

14 State Building a také Times square. Měli jsme na prohlídku New Yorku jen půl dne. Na New York potřebujete tak dva týdny! V Minnesotě jsem navštívil zábavní park a krásné městečko Duluth. Dá se již po tak krátké době posoudit mentalita zdejších lidí? A je opravdu tak odlišná od té evropské, potažmo české? Něco málo už jsem za ty tři měsíce zpozoroval. Zdejší lidé žijí v jiném světě. Mají opravdu odlišnou mentalitu a nasazení do života. Těžko se to vysvětluje. Zdejší lidé jsou mnohem více pozitivně nabiti a všichni se na vás usmívají a zajímají se o vás. Také se snaží žít, jak nejlépe to jde, a užívají si každý den. Jsou prostě mnohem pozitivnější s nasazením do života. Dokážeš porovnat životní úroveň v USA a v České republice? Životní úroveň mě přijde hodně podobná. Jen je to obrovskej kus země, takže jsou skoro soběstační a nezávislí na jiných zemí. To v ČR bohužel není. Ještě co bych chtěl říci, tak to je to, že je tu obecně všechno levnější. Jídlo není zas tak velký rozdíl, ale benzín jim tu stojí zhruba 14 Kč/litr a to si stěžují, že jim to asi před třemi roky zdražili. Oblečení mnohem levnější. Je to možná tím, že žiji v Praze, ale žádný rapidní rozdíl ZATÍM nevidím, nebo si to neuvědomuji. O nás Češích se zvláště v poslední době říká, že se skoro neusmíváme, neustále jsme zamračení, naštvaní. Pořád jen hledáme negativa a neumíme ocenit pozitiva. Co si o tom myslíš ty a jak jsou na tom v tomto ohledu lidé v USA? Ano, musím bohužel konstatovat, že je to pravda. Lidé v Čechách jsou mnohem více nepříjemní, negativní a prostě se nedokáží radovat z maličkostí a brát věci s nadhledem. Tady, když jdete do krámu, tak se na vás všichni smějí, snaží se vám pomoct a ptají se vás, jak se máte, co jste dnes dělal apod. Prostě hned vám nevadí tam nechat o dolar víc. To stejné v restauracích a vlastně všude. Slyšel jsem, že když se vrátíte po delší době do Čech, tak jste překvapeni a šokovaní z toho, jak se k sobě vlastně lidé zde chovají a jsou negativní. Tak doufám, že to není pravda. Já jen můžu říct, měli bychom se všichni nad sebou zamyslet a nejdřív řešit sami sebe, než někoho druhého. 14. V minulém čísle Presíku jsi na doprovodné fotografii ke svému článku pózoval s puškou v ruce. Už si něco trefil? A existuje v USA skutečně tak zvaný kult zbraní, jak se někdy říká? Nic jsem ještě nezastřelil, pokud nemluvím o plechovkách naplněných vodou, dýní a lítajících talířů. Ale můj host dad tu zastřelil srnu. Tak jsme to v garáži zpracovávali. Jinak se zbraněmi to tu je tak, že určité zbraně jsou od osmnácti let, nebo od jednadvaceti let. Když dosáhnete tohohle věku a chcete si koupit nějakou zbraň, tak vám stačí jen peníze a doklad s vaším věkem. Pak si můžete vozit zbraně v autě, jak chcete. Jen střílení je tu regulované. Nesmí se v městech, ale jen na venkově. Máš pro čtenáře Presíku ještě nějakou pikantnost, zajímavost, postřeh? Mám jich hodně, ale co mě teď napadá jako první, tak to je asi stolování. Trošku mě občas děsí, co si na ten talíř nandají. Občas máme třeba míchané

15 vajíčka, slaninu, nebo klobásky a k tomu palačinky s džemem a sirupem. Je to dobrý! Akorát problém je v tom, že oni si všechno tohle nandají na jeden talíř a někdy i úplně smíchají. To je jedna věc co bych fakt dělat nemohl! S toho se mě vždycky dělá mdlo. Jinak bych chtěl říci, že jestli máte někdo příležitost, nebo o takovéto cestě přemýšlíte, tak hned jeďte! Dá vám to víc do života a zkušeností, než čtyři roky v Česku, a hlavně se naučíte dobře anglicky. Protože gramatika ve škole je něco jiného než praxe a každodenní mluvení. Děkujeme za rozhovor. STUDIJNÍ STÁŽ V DRÁŽĎANECH OČIMA STUDENTŮ STUDIJNÍ STÁŽ V DRÁŽĎANECH Jan Chalupa 4.B O možnosti vyjet si do Drážďan jsem se dozvěděl hned v prvních dnech letošního školního roku přesněji na slavnostním zahájení školního roku ve sportovní hale v Nuslích. Už od té chvíle mne to zajímalo, protože mám na Drážďany hezké vzpomínky a mám to tu jednoduše rád. Teď už jen stačilo najít nějakou oběť, která by tam se mnou jela, protože jsem sám dva týdny mimo domov ještě nikdy nebyl a trochu jsem se toho bál. Nakonec se mnou jeli hned dva spolužáci z mé třídy a navíc jsem se během prvních několika dní v Německu spřátelil s velkou částí našich spolužáků, kteří tu s námi také byli. Vše, až na jeden menší problém, probíhalo tak, jak mělo Bydleli jsme v krásném hotelu, měli jsme pochopitelně zaplacené dvoutýdenní jízdné na městskou hromadnou dopravu, takže jsme měli naprostou volnost a nezávislost, a paní profesorka Kaiferová na nás byla hodná (až na desítky rozdaných pohlavků denně za sprostou mluvu) a ve volném čase nám nechala naprostou svobodu. Výuka probíhala v jednom ze dvou Drážďanských školících center WBS, které je kousek od města na předměstí jménem Klotzsche - přesto sem ještě jezdila běžná městská tramvaj, kterou nám to sem každý den trvalo skoro 40 minut (to samé pak každé odpoledne směrem zpět na hotel). První týden jsme měli mít výuku webdesignu, ale zde je třeba připomenout ten menší problém, o kterém se zmiňuji výše pan Gerd Nestler, který nás kurzem prováděl, měl trochu mylné informace a nečekal, že jsme na výrazně vyšší úrovni než jiné evropské skupiny, které sem jezdí na podobné stáže jako my, a proto pro nás neměl připravenou zrovna adekvátní práci. Nakonec jsme tedy přeskočili školení jako takové a začali ihned pracovat na našich projektech, které jsme ještě v tom samém týdnu v pátek prezentovali. I tak jsem si připomněl některé základní věci a naučil se alespoň základy JavaScriptu. Na další týden jsme měli naplánovanou výuku programu AutoCAD od společnosti Autodesk, ale druhý den většina z naší skupiny odhlasovala, že by se raději věnovala programu Inventor, který mají raději (já bych naopak preferoval právě AutoCAD). Tři dny jsme věnovali školení a pak jsme se opět pustili do svých projektu tentokrát ne z webdesignu ale z CAD systémů. Bohužel jsme měli zadané, že to má být libovolný dopravní prostředek, na což by se hodily spíše programy jako 3ds Max a nebo Cinema 4D od firmy Maxon. V Inventoru jsem s tím měl velké problémy, protože je to program určený na naprosto odlišnou práci. V pátek, poslední studijní den, jsme prezentovali svá díla a následoval menší slavností raut, takže jsem mohl doplnit zásoby cukru a kofeinu, což jsem zrovna pátek celkem užil. 15.

16 Poslední den našeho pobytu, a zároveň v den našeho odjezdu, jsme měli naplánovanou další z několika poznávacích procházek po městě, ale vzhledem k tomu, že už jsme velkou část města (včetně mnoha muzeí a historických památek) viděli již v průběhu předchozích dvou týdnů a zároveň jsme byli zmoženi po předchozím večeru, tak jsme si raději zvolili jen rychlý nákup občerstvení na cestu a následné válení v hotelových křeslech (pokoje jsme bohužel museli opustit už v deset hodin ráno). Tím skončila naše stáž a my jsme vyrazili zpět do Prahy zpět domů. WBS Training Německo Drážďany Martin Beneš 3.C První týden po příjezdu do Drážďan v datu od pondělka do pátku jsme v Německém WBS Training centru probírali tvorbu webových stránek. Na starost nás měl pan Gerd Nestler. Byl to Němec, ale angličtinu ovládal skvěle, takže nebylo těžké se s ním dorozumět/porozumět jeho výkladu. Pan instruktor, ale nebyl obeznámen s tím, že všichni z nás umí základy HTML (HTML5), takže nás první den učil, to co jsme již uměli. Další den se dozvěděl o našich zkušenostech a zadal nám týmovou práci. Bylo dohromady pět týmů. Každý tým se skládal ze dvou až čtyř členů. Byly čtyři týmy, které vytvářely webové stránky a jeden tým dvou providerů. Hráli jsme tedy takovou hru na společnosti, museli jsme si opatřit připojení od providera a tak podobně. Měli jsme za úkol vytvořit webové stránky libovolného tématu a k nim řádnou dokumentaci prezentaci o webové stránce a Word dokument (něco jako readme). Na konci týdne (v pátek) proběhla finální úprava webových stránek, prezentací a poté jsme svoji práci prezentovali. Podle mě tento kurz byl velice přínosný k rozvoji komunikace, spolupráce v týmu a obnovení znalostí o tvorbě webových stránek. Technické muzeum v Drážďanech Tomáš Deutch 3.C V tomto technickém muzeu byli úplně jiné věci než bych v muzeu čekal, tím je myšleno, že byl velký rozdíl mezi např: naším muzeem v Praze a tímto. Exponáty v muzeu byli téměř stejně cenné, ale vcelku jich bylo mnohem méně a vztahovaly se vždy k nějaké problematice, co se týče různých 16.

17 technických záležitostí. V muzeu si člověk až na pár výjimek mohl vyzkoušet všechno na vlastní oči, uši i hmat. Strávili jsme zde čas až do zavírací doby, která je jako ve všech místech v Drážďanech velice brzy. Závěr: velice poučné muzeum ve všech směrech pro každou věkovou kategorii. Osobně nejhezčí čas v Drážďanech byl, když za mnou přijela přítelkyně akorát naší profesorce jsem tvrdil, že je to kamarádka Ale odhalila mě :-P 14 denní pobyt v Německu Jan Smrčka 3.C Pobyt v Německu byl ze dvou částí z prvního a druhého týdnu. V prvním týdnu jsme byli školeni v tvoření webových stránek a měli jsme zadané projekty a poté jsme je prezentovali. Druhý týden byl velice podobný až na to, že jsme pracovali v AutoCadu a Inventoru. Během pobytu jsme chodili do různých muzeí a na další zajímavá místa je například prohlídka historické části Drážďan. Nejvíce se mi líbilo muzeum technické, které bylo plné interaktivních exponátů. Deutsches Hygiene Muzeum bylo také velice záživné, plné exponátů a jiných zajímavých předmětů. Myslím, že tento pobyt byl velice poučný a celkově zajímavý. Odnesl jsem si z něj mnoho dobrých zkušeností. Německo Martin Schůrek 3.A Byl jsem na jednodenním říjnovém výletě do Mnichova, a také jsem se zúčastnil dvou týdenní stáže v Drážďanech a dle mého pohledu měl komunismus na východní straně Německa a kapitalismus na západní straně Německa zásadní vliv na jejich rozvoj po pádu Železné opony. Nyní bych se s vámi rád podělil o pár rozdílů, kterých jsem si všimnul. Například v Drážďanech jsou ceny řádově o 15-20% nižší než v Mnichově. Dále v Mnichově se po muzeu BMW procházíte sami, aniž by vás někdo rušil, zatím co v Drážďanech na vás povinná průvodkyně v továrně na VW neustále chrlí příval reklamních sloganů, chvály a informací o nepřekonatelné kvalitě vozů VW. Drážďany se opravdu velice podobají Praze, hlavně pokud se vypravíte do Altstadtu. Zatím co Mnichov více připomíná Londýn ať už typem obchodů ve městě či vzhledem města jako takovým. Opravdu za asi největší výhodu Drážďan považuji fakt, že nemají metro. Mnichov nejen že má metro, ale také má síť vlaků, které jsou přímo na metro napojeny. Už teď je v tom docela guláš, a aby toho nebylo málo, tak tam mají dotykové automaty na jízdenky, které na vás mluví německy, i když si je přepnete do angličtiny, což je pro neněmčináře eine grosse Katastrofe. Dle mého názoru vedou Drážďany pro Čechy na plné čáře, ať už kvůli dopravě či kvůli nízkým cenám v Lidlu. Také jsou o hodně blíže hranicím než Mnichov, takže mužů jenom doporučit 17.

18 Německo, Drážďany Jakub Štych 3.C Ke konci týdne věnovanému AutoCADu a Inventoru jsme dostali projekt vymodelovat dopravní prostředek ve 3D v již zmíněném Inventoru. Mohli jsme se rozdělit do skupinek, nebo dělat jednotlivě. Já jsem byl ve skupině čtyř lidí a vybrali jsme si vojenskou mutaci Hummera - Hmmwv (Humvee). Každý ze skupinky dělal různé součástky a nakonec se vše sestavilo dohromady. Mezi ostatními jsem viděl například VW Beatle nebo Trabant. Předposlední den (pátek) jsme naše projekty dodělali a odprezentovali před kantorem a třídou. Myslím, že tento projekt byl ještě lepší, než následování kantora, naučili jsme se toho víc, když jsme na to měli přijít sami. Dvoutýdenní studijní stáž v Německu David Vrba 3.B Na konci října se uskutečnil první termín dvoutýdenní studijní stáže v Drážďanech, zúčastnilo se celkem 15 studentů SSPŠ a byli jsme pod křídly projektu WBS. Cesta probíhala poměrně klidně, jeli jsme vlakem EuroCity přibližně 3 hodiny. Na první dojem na nás náš hostel zapůsobil velice kladným dojmem, nic nám nechybělo. Po prvním volném dni jsme začali s výcvikem v oblasti webových stránek, naším lektorem byl Gerd Nestler, který nás vyučoval velmi zábavnou formou výuky v podobě hry na business v reálném životě, výsledné práce po prvním týdnu nebyly vůbec špatné avšak většina z nás zkolabovala při prezentaci projektu. Druhý týden jsme se učili v prostředí AutoCadu a Inventoru s lektorem Wolfgangem Richterem. Dle mého názoru poněkud nudnějším stylem výuky, ale přeci jen jsme si osvěžili a zároveň vylepšili naše dovednosti v těchto programech. Nakonec se nám prezentace zdařily poměrně úspěšně, a byli jsme odměněni ceritfikátem. Během pobytu jsme navštívili několik zajímavých míst v Drážďánech, jako například prosklenou továrnu firmy Volkswagen, které je šetrná k životnímu prostředí. Následně Muzeum dopravy, které bylo zajímavé, avšak problémem pro Nás bylo, že téměř všechny informace byly v němčině. Avšak další prohlídka, tentokrát Technické muzeum byla pro nás daleko zajímavější. V muzeu bylo spousty interaktivních expozicí, což bylo pro nás hlavní lákadlo. Poslední návštěvou bylo Muzeum hygieny, ze kterého mám smíšené dojmy. V muzeu bylo spoustu skvěle pojatých expozic, ale některé mi přišly až moc detailně propracované (obzvláště část s pohlavními chorobami). Na závěr bych chtěl poděkovat panu řediteli za umožnění této životní zkušenosti. Určitě jsme si každý z této stáže něco vzal a zlepšili jsme si své jazykové dovednosti. Drážďany Jiří Houžvička 4.B Po srazu na pražském Hlavním nádraží a nedlouhé cestě vlakem s typickým zpožděním Českých drah už nás na drážďanském Staroměstském nádraží očekávali milé svěřenkyně firmy 18.

19 WBS Stephanie a Madeleine. Následovalo představení a ubytování v blízkém hostelu, který byl příjemně zařízený a jedinou jeho slabinou po celou dobu stáže zůstávala Wi-Fi s rychlostí šneka. Pondělní ráno nastal první přesun do školícího centra WBS které bylo od hostelu necelých 40min tramvají. První týden nás dle rozpisu čekaly webové stránky a druhý měl nastat AutoCAD a Inventor. Po příchodu našeho lektora Geryho a informování o našich velice pokročilých dosavadních znalostech html a css jsme se rovnou vrhli na projekty. Stáž byla zaměřena jiným směrem, než jsme byli zvyklí z klasické výuky. Utvořili jsme skupiny, vybrali svého team leadera a veškeré úkoly pro tým byli šířeny firemní hierarchií. Tedy od Geryho k leaderům a ty rozdělovaly práci jednotlivým členům. Na konci týdne nastala prezentace a představení našich projektů. Naše skupina si jako hlavní cíl vybrala multiplatformnost a tak byl prakticky celí web v nových technologiích jako HTML5 a CSS3. Produkty Autodesku lektorované Wolfgangem Richtrem jsme začali na druhý týden naplánovaným Autocadem. Ten jsme však probrali za pouhé dva dny a brzy se vrhli na Inventor. Tentokrát jsme neměli takovou volnost při výběru tématu a každý tým měl za úkol vytvořit vozidlo. Naše auto bylo výtvorem čiré fantazie a nebylo klonem existujícího modelu. To nám dalo možnost využít naši kreativitu. Na konci týdne proběhla obdobná prezentace a závěrečné předání certifikátů. V průběhu celé stáže probíhali prohlídky nejrůznějších muzei i starého a nového města. Jedna z nejzajímavějších byla skleněná továrna Volkswagen vyrábějící prémiová vozidla Phaeton a technické muzeum s 5 podlažími a množstvím interaktivně zábavného vzdělávání. Ale dva týdny utekli jako voda a řádky které právě čtete, jsou již psané z vlaku směr Praha hl. nádraží. Byli to dva týdny, které jsem si opravdu užil a rád je někdy zopakoval. Drážďany jsou krásné město a nejen nákupní centrum jak je vidí velká část české populace. Tímto také děkuji panu řediteli, který nám tuto cestu umožnil a našemu dozoru paní Kaiferové. Dvoutýdenní stáž v Německu Matej Důha 3.B Ke konci října se uskutečnil první termín grantové stáže v Německu, kterého se zúčastnilo 15 studentů převážně ze 3. a 4.ročníků. Cesta proběhla poklidně, bez jakýchkoliv problémů. Po příjezdu do Drážďan na nás čekaly dvě slečny, které nás odvedly na hostel. Myslím, že mohu říci za všechny že tento hostel předčil všechna naše očekávání. První týden ve WBS centru jsme zahájili formou hry, která se týkala webů. Pod vedením Mr. Gerda Nestera jsem vytvářeli projekty a následně prezentovali. Řekl bych, že tento týden nám přinesl pár zkušeností, co se týče prezentování, týmové práce a ostatních věcí kolem toho. Druhý týden jsme opět zahájili ve WBS centru ale tentokráte pod vedením Dr. Wolfgangem Richterem, který nás nejdříve první dva dny zaučil v Autocadu a Autodesk Inventoru. Po zopakování nějakých drobností jsem opět dostali projekt, ve kterém jsme měli vytvořit auto. Poté jsme ho zase odprezetovali a tím ukončili naši stáž. 19.

20 Drážďany Jiří Němec 2.L Po dvou týdnech v Drážďanech můžu s jistotou říct, že v Německu se mi líbí. Ovšem to není ten důvod, proč jsem tady. Nejsem tu kvůli městu samotnému a památkám, ale na studijní stazi s účelem zlepšit své znalosti html, autocadu a inventoru. Z mé strany se mi první týden, který obsahoval plán s html, nelíbil, jelikož html moc neovládám a ostatní už byli znatelně zkušenější. Naopak druhy týden s autocadem a inventorem se mi líbil, jelikož už s těmi programy mám předešlé zkušenosti. Jsem rad, že jsem mel příležitost naučit se něco nového nebo oživit staré zkušenosti, zde v Drážďanech. Leonardo 2013: Drážďany Matěj Müller 3.A Drážďany jsou dozajista městem zajímavým, ať už se ocitnete v jakékoliv jejich části. Altstadt (staré město), turistická část města, ve které jsme po celé dva týdny pobývali, je posetá památkami. Mnohem více, než jejich vzhled a atmosféra, je fakt, že řada z nich byla při bombardování za druhé světové války srovnána se zemí a byly kompletně přestavěny během posledního půlstoletí. Neustadt (nové město), který byl svého času dokonce samostatná Buntesrepublik (barevná republika), je na druhou stranu sídlo studentů, posetý různými kluby a bary a je centrem nočního života. Náš zájezd ale nebyl pouze o procházkách po městě. Každé dopoledne jsme trávili ve školícím centru WBS, která často hostí skupiny studentů ze zemí EU. Výuka probíhala převážně formou projektu, který každý musel na konci týdne odprezentovat. Nejprve šlo o webdesign a tvorbu malých webových stránek v týmu. Týmy byly fiktivními firmami, které se nakonec snažily svůj produkt prodat. Dále jsme v programech AutoCAD a Inventor modelovali automobil. Na konci školení jsme obdrželi certifikát. Studijní cesta v Drážďanech Tomáš Vošický 3.C V listopadu odjela skupina 15 našich studentů s doprovodem paní profesorky Kaiferové do německých Drážďan na vzdělávací pobyt. Po dobu 14 dní docházeli do trenérského centra WBS. První týden byl na programu HTML Design. Studenti se rozdělili na skupiny a vytvořili krátké internetové stránky a na konci týdne své projekty odprezentovali. Druhý týden se učilo v AutoCADu. V krátkém proškolení v CADech a Inventoru se studenti pustili do modelování auta a následně své práce 20.

21 odprezentovali. Během pobytu byly organizovány prohlídky po centru ve starém (Altstadt) a v novém (Neustadt) městě a muzeí. Nezajímavější z nich byla asi Skleněná továrna automobilky Volkswagen, spojena s muzeem a koncertním domem. I přes deštivé počasí se pobyt vydařil. Celá cesta byla hrazena z fondů Evropské unie. Drážďany Jan Doležálek 3.A Dvoutýdenní studijní pobyt v Drážďanech byl velice zajímavý, už jen proto, jak Drážďany vypadají a také kvůli velkému počtu památek a muzeí. Svým vzhledem mi trochu připomínají Prahu, obzvláště tedy historická část města, neboli Altstadt. Překvapilo mě, jak se město podařilo po vybombardovaní opravit, a to, že vypadá skoro stejně, jako před 2. Světovou válkou. Na druhou stranu jsem si myslel, že Drážďany vypadají lépe a více moderně. Když porovnám vzhled Drážďan a Prahy, myslím si, že Praha je výrazně hezčí. Co se týče výuky v centru WBS, byl jsem v celku spokojený, jen by mě určitě zajímalo, proč se obtížnost výuky nemohla přizpůsobit našim zkušenostem. Webové aplikace pro nás byli spíše opakováním, každopádně někdo z nás se určitě naučil něco nového, nebo oprášil své zkušenosti a všichni jsme si procvičili angličtinu, což je určitě důležité. U Inventoru už to pro většinu bylo spoustu nových věcí. Osobně jsem byl s touto výukou spokojený a naučil jsem se lépe ovládat AutoCAD a Inventor. Na závěr bych už jenom dodal ze s ubytováním a stravováním jsem byl spokojený, jen mi trochu vadilo, že jsme neměli příliš možnost provádět nějaké sportovní činnosti. STUDIJNÍ STÁŽ V DRÁŽĎANECH OČIMA DOZORU Ing. Olga Kaiferová WBS TRAINING AG více než 30 let působí v oblasti dalšího vzdělávání a odborné přípravy trhu a je jeden z předních poskytovatelů středně velkého soukromého vzdělávání v Německu. Organizace byla perfektní. Od ubytování, jídla po doprovodný program. Studium Tam maličký zádrhel byl, ale nezavinila ho Moje "kancelář" (kuřárna nalezena po čtyřech dnech mrznutí venku) ani jedna strana. Šlo o to, že v porovnání s ostatními skupinami studentů (tyto stáže organizují pro studenty z celé Evropy) byla ta naše ve znalosti tvorby webu hodně napřed. Ale Gerd se skvěle přizpůsobil. 21.

22 Naši studenti Jako vždy (jak tvrdím já) byli bezva. Předvedli nadstandardní znalosti (hlavně u www). Akorát trochu podcenili první prezentaci. Grrr Ale při druhé to napravili! Závěrem Perfektní zkušenost pro všechny a doporučuji ostatním studentům!!! Logická olympiáda Mgr. Marta Kabátková, vyučující matematiky V měsíci říjnu se naše škola již po druhé zúčastnila soutěže LOGICKÁ OLYMPIÁDA. Logická olympiáda je soutěž pořádaná Mensou České republiky a je založena na logických úlohách, jejichž řešení vyžaduje samostatný a kreativní přístup. Nerozhodují zde naučené znalosti, ale schopnost samostatného uvažování a pohotového rozhodování. Logická olympiáda je svým pojetím unikátní soutěží, protože se nejedná o znalostní soutěž, ale o soutěž rozvíjející především schopnost samostatného logického uvažování. Celkem se do soutěže v kategorii C (studenti středních škol) zapojilo 8334 řešitelů, z toho 959 v našem kraji. SSPŠ reprezentovalo 26 studentů: Martin Heralecký 1.A, Glib Matvyeyev 1.B, Martin Pola 1.B, Adam Přibyl 1.B, Jan Tesař 1.B, Miroslav Brzobohatý 2.D, Alexander Maksimov 2.D, Tomáš Polák 2.D, Jan Kahlert 2.L, Martin Neuman 2.L, Jan Šefčík 2.L, David Marek 3.A, Šimon Rožníček 3.A, Matěj Vitoušek 3.A, Karel Adámek 3.B, Petr Kovář 3.B, Jakub Sobotka 3.C, Tomáš Starý 3.C, Jan Bastl 4.A, Matěj Bystřický 4.B, Tobiáš Richter 4.B, Martin Šrámek 4.B, Tomáš Novotný 4.B., Dominik Bříza 4.D, Jan Feřtek 4.D, Karel Kiefmann 4.D Nejlepší řešitelé jsou: Pořadí Pořadí Kvantil Celkové pořadí Jméno a příjmení (škola) (kraj) (kraj) Kvantil Martin Heralecký Jan Bastl Karel Kiefmann Tomáš Polák Dominik Bříza David Marek Jan Kahlert Miroslav Brzobohatý Tomáš Novotný Alexander Maksimov Všem studentům děkujeme za pečlivou přípravu a reprezentaci školy. Velká gratulace patří Martinu Heraleckému z 1. A, který naši školu reprezentoval 8. Listopadu 2013 v krajském kole jako jediný zástupce středních odborných škol (ostatní semifinalisté jsou studenty gymnázií). 22.

23 Digigirlz Veronika Špačková, Eliška Micková 2.A Dne jsme jako jedna z mála škol byli pozváni na program jménem Digigirlz od společnosti Microsoft, kde se nacházely i naše zdatné žačky, které byly také pozvány. A jaké to tam bylo, se vám teď budeme snažit sepsat s mojí spolužačkou Eliškou Mickovou. Už v 9 hodin ráno máme sraz před budovou Microsoftu, která se nachází kousek od stanice Budějovická, v tuto chvíli se nás ujala paní profesorka Spurná, ta nás uvádí do hlavního konferenčního sálu. Usazené s dobrým kafem čekáme na hlavní program dne. Začátek uvádí jedna z hlavních žen pracujících v Microsoftu, její motivační projev a seznámení s programem STC nás uchvátil. Ale tímto to nekončí! Jako dalším bodem jsou hosté, zvláštní hosté se svým příběhem, jak se dostali k IT a do firmy Microsoft. Po těchto rozhovorech následovala pauza na oběd. Oběd byl velice lahodný ve formě dobrých baget a vychlazeného pití. Hezky se tam o nás starali. Jedny z nejvíce motivujících řečí nám předvedla pozvaná paní ze zahraničí, která procestovala snad minimálně půlku světa. Uvedla spoustu neuvěřitelných míst, na kterých byla a všichni si zapamatovali její větu Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. A oni vám za to co? Oni vám za to zaplatí. Koncem programu jsme se dostali i k prohlídce celého areálu budovy Microsoft. Od spodního patra až po venkovní střešní terasu, kde vegetí mnoho pracovníků z firmy. Výhled k nezaplacení. Konečná fáze spočívala v týmové práci dívek na daném tématu motivačního dopisu. Úkol byl zaujmout odborníka na přijímání nových zaměstnanců. Po určité době jsme si své práce předvedli navzájem a byly také ohodnoceny přímo odborníkem naživo. Cílem této exkurze bylo odnést si spoustu zážitků, nových zkušeností, poznání nových lidí, seznámení s programem STC a motivací nebát se zviditelnit. Podle nás byl tento zážitek obohacující a určitě nás motivoval k přihlášení do programu STC. Studentské trenérské centrum Mgr. Ivona Spurná Co je to Studentské trenérské centrum (STC) STC je program pro talentované středoškolské studenty, kteří mají zájem zdokonalovat své znalosti v oblasti ICT a předávat je dál v rámci svých škol a širšího okolí. Účastníky STC spojuje zdravá ambice učit se novému a dělat věci nad rámec svých běžných povinností s cílem pomoci ostatním, ale také zajistit si lepší pozici pro další studium i konkurenceschopnost při získávání vysněného zaměstnání. Cílem programu je příprava budoucích specialistů a vedoucích pracovníků se zaměřením na informační technologie. 23.

24 Jaké výhody získají členové STC? V rámci STC se studenti naučí do hloubky mnoho věcí ze světa informačních technologií a nejen z něj. Znalosti jim budou předávat přední čeští odborníci a starší členové programu a to formou online školení i prezenčních workshopů. Díky těmto znalostem budou studenti připraveni na absolvování mezinárodně uznávané certifikace Microsoft Office Specialist (MOS), která je garancí pokročilých dovedností v práci s kancelářskými aplikacemi Microsoft Office. Dále mají studenti možnost získat certifikace v oblasti vývoje software a podnikových technologií. Všechny tyto certifkace mohou svým držitelům významně pomoci při žádosti o přijetí na vysokou školu či při hledání zaměstnání. Studenti mají také šanci zdokonalit své komunikační a prezentační dovednosti, plánování vlastního času a vizí, a také řízení týmu. Výsadou členů STC je i přístup k výjimečným informacím z dílny Microsoft. Snahou organizátorů je mj. pomoci studentům se zajištěním zajímavé praxe, ať už ve společnosti Microsoft či partnerských organizacích. Starší členové programu mají šanci získat další výhody jako předplatné MSDN, knihy z vydavatelství Microsoft Press, slevové vouchery na certifikace nebo volný vstup na lokální akce Microsoftu (nutná předchozí domluva). Průběh STC Zapojení do programu STC trvá od druhého ročníku střední školy do posledního ročníku střední školy. V prvním roce se studenti intenzivně učí aplikace Microsoft Office a to především formou online školení. Tuto fázi završí složením zkoušek MOS (Microsoft Office Specialist) na úrovni Master. Díky tomu získají úspěšní studenti certifikát MOS, který je mezinárodně uznávaným dokladem ICT znalostí. Zároveň se studenti učí efektivně komunikovat a prezentovat, aby byli schopní svoje znalosti předávat dále. Studenti jsou následně připraveni školit své spolužáky či další žáky a studenty na jiných školách, ale jsou také kompetentní být pravou rukou pedagogům při výuce ICT. Ve druhém roce si student zvolí v technické části dráhu, kterou se bude chtít vydat. Tou může být vývoj software nebo podnikové technologie. K verifikaci svých znalostí mohou studenti absolvovat certifikace z dané oblasti, které dokladují, že jejich držitel je skutečným expertem v oboru. V druhé větvi probíhá výuka time managementu, práce v týmu a vedení týmu. Studenti budou vedeni k online aktivitě formou článků, blogů, recenzí a tím budou získávat zkušenosti s předáváním znalostí dalším. 24.

25 Třetí rok pokračuje prohlubováním znalostí z druhého ročníku. Ke konci třetího roku mají nejaktivnější studenti STC šanci získat pozvánku k členství v prestižním programu pro vysokoškolské studenty, Microsoft Student Partner (MSP). Svou aktivitu v programu Microsoft Student Partner studenti udržují i po dokončení střední školy a při vstupu na školu vysokou. Tento program jim pomůže při zviditelnění jména a získání další praxe. Absolventi STC a následně MSP tak mají velkou konkurenční výhodu a náskok před ostatními při hledání zaměstnání a budování silné kariéry. Jak je možno zapojit se do programu STC? Každým rokem na podzim je otevřen nábor studentů do nového ročníku STC, kdy se studenti mohou hlásit formou registrace na stránkách Výběr studentů Výběr probíhá ve dvou kolech. Nejprve vybere škola z řad svých studentů max. 6 kandidátů, kteří splňují podmínky programu. Kandidáti se následně zúčastní krajského výběrového kola, které se koná ve Vzdělávacím centru Microsoft Partners in Learning pro daný kraj (Smíchovská SPŠ je jedním z těchto center). V rámci tohoto kola projdou kandidáti přijímacím pohovorem, při němž bude odbornou porotu zajímat studentova motivace k zapojení do programu, jeho znalosti ICT a anglického jazyka a další detaily. Porota Vzdělávacího centra poté vybere 5 nejlepších za každý kraj, kteří postoupí do celostátního kola. Celostátní finále se koná v prostorách společnosti Microsoft v Praze a zde jsou vybráni finální účastníci pro program STC z každého kraje. Finalisty vybírá porota složená ze zástupců společnosti Microsoft a přizvaných odborníků. NanOpinion workshop Praha 2013 Mgr. Věra Krajčová, vyučující fyziky Ve dnech 2. až 3. listopadu se v Praze konal Face to face NanOpinion workshop pro Českou republiku. NanOpinion je evropský projekt, který se zabývá představením a vysvětlením pojmu nanotechnologie široké veřejnosti. Snaží se také o vytvoření e- learningových nástrojů pro výuku této moderní části fyziky a chemie. Pro rozšíření povědomí o tomto projektu mezi učiteli bylo v 16ti zemích vybráno po jednom učiteli a ten měl na starosti nejen zpracovat pracovní listy pro výuku, ale i aplikaci těchto nástrojů ve své škole a následně předat své zkušenosti dalším učitelům ze své země. To bylo a stále je náplní mé práce. První den workshopu se konal v laboratořích VŠCHT. Byli jsme seznámeni s některými aplikacemi nanotechnologií v medicíně a potravinářství. Poté jsme vyráběli nanočástice a následně si je prohlíželi elektronovým mikroskopem. Den druhý probíhal na SSPŠ v učebně č. 2. Seznámila jsem učitele s moduly NanOpinion, které již někteří studenti naši školy znají (2.A, 2.L, 4.B, 4.C) a další budou poznávat. Na konferenci byl velice dobrý ohlas. Více o projektu na stránkách: 25.

26 Práce může i bavit Mgr. Ivona Spurná Jen takové drobné zamyšlení nad prací, kterou tu už roky dělám Ve škole se vyskytuje tak obrovské množství potenciálně schopných lidiček, tolik elánu, inovace, možností Tolik žáků zde ještě nemá představu, že mají schopnosti, že se mohou vyvinout, budou-li chtít. Výuka a proces výchovy nespočívá u mě pouze jen ve výuce směrovacích protokolů a nastavení Cisco zařízení Ačkoli i to je velká kapitola, kterou mohou žáci pojmout. Získat odborný nadhled nad funkcí počítačových sítí V práci mě velmi těší, když vidím, jak se žáci dokáží navzdory svým nedokonalostem, které je často velmi omezují a svazují, vyvíjet, že mají vůli překonat sami sebe, pracovat na sobě Mnohdy vidím neuvěřitelný zápal, se kterým se pouští do nových nápadů, které dokáží společnými silami v týmu zpracovávat, posouvat dál, zkoumat pro ně zatím nepoznané Ač je role učitelů ve společnosti často podceňovaná a nedoceňovaná, pokud ji máte rádi, můžete kolem sebe šířit povzbuzení, radost a pomáhat ve vývoji těchto téměř dospělých lidí. A pokud se to podaří, a výuka padne na úrodnou půdu zájmu, tak i předat nemalé množství informací a umožnit žákům vyznat se v té spoustě stále přibývajících zdrojů. Vztahy mezi učitelem a studenty Daniel Franče 2.L Když dítě poprvé zasedne za lavice ve škole, snaží se s lidmi okolo sebe navázat sociální vztah, a to zejména s učitelem. Pokud vyučující žákům porozumí, bude mezi nimi zdravý vztah, protože pokud bude mít student nějaké problémy ve škole, může o nich otevřeně mluvit se svým kantorem a společně najít východisko výhodné pro všechny. Žák bude takového profesora respektovat a více na jeho hodinách poslouchat. Pokud jsou ale tyto vztahy špatné, bude docházka na tyto hodiny největší noční můrou jak pro studenty, tak pro učitele. Tedy k navázání dobrých vztahů musí student kantora respektovat a kantor musí mít vůči svým studentům toleranci. Škola je místem, kde trávíme většinu svých dnů. Když poté přijdeme domů, jsme unaveni, máme spoustu další práce a moc volného času si neužíváme. Proto lidé, co nás znají lépe než kdokoliv jiný (občas i lépe než naši vlastní rodiče) jsou kantoři ve školách, lidé, které každý den vidíme, bavíme se s nimi, a občas společně neuznáváme. Tvoří důležitou část našich životů, vychovávají nás a dělají z nás lidi, kterými jsme. A pokud nám jsou schopni porozumět, mohou nám pomoci stát se lepším člověkem a občanem. Bohužel, mnoho takových kantorů není. Sám opravdu uznávám pouhou část ze všech učitelů, a jejich hodiny mě vždy velmi zajímají. Proto si myslím, že navázání kvalitních vztahů mezi studenty 26.