02 Editorial Milí čtenáři: Buďte při tom! Železnici dobývají žluté vlaky.

Transkript

1 02 Editorial Milí čtenáři: Buďte při tom! Železnici dobývají žluté vlaky. 04 Úhel pohledu aneb cestování s Petrem Horkým Pojem eotika je relativní: I Čechy mohou být cizokrajným rájem. 10 Po vlastní ose Kde se čas zastavil: Češi na vrcholcích Himalájí a společné čekání na civilizaci. 16 Interview Vyčítat jelenům parohy: Vladimír Morávek o zářivém Provázku, o bolestech světa a o Budařovi akvabelou. 22 Homo culturalis Když Bůh je spasitel i tyran: Bergmanův Bůh v rouše ďábelském. 28 Trend Freedomky: Minimalistické bydlení. Stačí se jen rozhodnout. 32 viděno z okna Předměstí Českého ráje: Se žlutým busem do pohádky Svět plný chutí Grilované jehněčí hamburgery: Chutně i pod odborným dohledem. informace pro klienty student agency a regiojet 42 léto ještě nekončí: Podlehněte nejlákavějším nabídkám a vyberte si dovolenou snů. Největší nabídka na stránkách 44 dům pánů z Lipé: Zhlédněte výstavu fotografií Vladimír Vaníček starší & mladší v kulturním a informačním centru DPL v Brně. 46 žluté slevy: Jeďte na žlutou! Uplatněte jízdenku na autobus nebo vlak u našich partnerů a využijte množství slev. 48 jízdní řády: Přehledně kam s námi. 52 užitečné informace: To podstatné, co potřebujete vědět o SMS rezervacích a prodejních místech jízdenek 56 Mapy: Plánek centra Prahy a okolí s vyznačením pobočky STUDENT AGENCY a tras metra. 60 těšte se příště: Za měsíc... 01

2 Časopis Žlutý 09/11 Šéfredaktor Petra Špidlíková Eterní přispěvatelé Petr Horký, Martin Kopáček, Hana Žáčková, Zdena Divoká, Hana Sladká Design Hana Žáčková Grafické práce a sazba Hana Žáčková, Lenka Šturzová Fotografie Martin Kopáček, Petr Horký, Martin Kacvinský Vydavatel STUDENT AGENCY, s. r. o. Dům pánů z Lipé, nám. Svobody Brno Inzerce Petra Chrapčiaková Měsíčník Žlutý je určen pouze pro cestující autobusových a vlakových linek Student Agency epress a InterCity RegioJet. Vaše připomínky a náměty můžete zasílat na zluty@studentagency.cz Vážení čtenáři, představujeme vám novou podobu našeho palubního časopisu Žlutý s novým designem, novými rubrikami a zajímavými články a rozhovory. Zářijové číslo současně otevírá i novou kapitolu veřejné dopravy v ČR. Toto číslo totiž budou již na konci září číst i první klienti našich žlutých vlaků RegioJet na trase z Ostravy do Prahy. Vstupujeme na železnici s výjimečným dopravním projektem, který nemá v Evropě obdoby. Poprvé v historii začíná soukromý dopravce jezdit bez státních dotacích na dálkových spojích, dosud dotovaných státem. Díky vstupu žlutých vlaků na železnici se sníží Českým drahám státní dotace zhruba o 100 miliónů ročně, které dříve dostávaly na vlaky EuroCity, InterCity a Epres. Ušetřené peníze pak stát použije například do výstavby dálnic. Vlak je dům na kolech, a proto vám pod heslem o třídu lepší přinášíme zcela nový standard vlakové dopravy. Stejně jako v našich autobusech se i během jízdy vlakem o vaše pohodlí a bezpečnost postará tým profesionálních stewardek, které vám zdarma nabídnou výbornou kávu nebo čaj i denní tisk. K dispozici budete mít wi-fi připojení a zásuvku pro notebook. Naše ceny z Prahy do Ostravy přitom zůstávají lidové, a s otevřenou jízdenkou za 290 Kč a pro držitele dobíjecích kreditových jízdenek dokonce za pouhých 230 Kč. Vážení čtenáři, vyzkoušejte naše vlaky a podpořte nás. Příští rok pak díky vám otevřeme další dálkové spoje, které výrazně zvýši kvalitu cestování, výrazně sníží jízdné a ušetří státu stovky milionů na dotaci dálkových vlaků, které jsou schopny na sebe vydělat. Radim Jančura, srpen

3 Úhel pohledu aneb na cestách s Petrem Horkým Odkud jsi? Jakým jazykem že to u vás mluvíte? Z České republiky. Mluvíme česky. Fajn, ale já myslím, jaký je u vás úřední jazyk němčina? Angličtina? Ne, čeština. Jako na úřadech, v bance, v televizi všude se mluví česky?! Jasně, jak jinak? Snědý peruánský indián kroutí hlavou, div si nevykroutí atlas a čepovec, obratle, na kterých se nese hlava. Hele a kolik vás v té vaší zemi, raději to divný slovo nebudu vyslovovat, žije? Deset milionů. To si děláš srandu! Vy máte speciální, zvláštní jazyk jen pro deset milionů lidí? Víš, kolik lidí mluví španělsky? 450 milionů! Řekni mi pár slov tím vaším jazykem

4 Úhel pohledu aneb na cestách s Petrem Horkým Poslouchal, co říkám a nechápavě hleděl na můj spokojený výraz, když jsem mu přeříkával strč prst skrz krk a další české jazykolamy. To není možný, to se někdo doopravdy učí...? Zavzpomínal jsem na školní roky a na chvilku se zamyslel, kolik z mých spolužáků se učilo češtinu s radostí... Když jsem tuto historku vyprávěl svým přátelům doma, moc se nesmáli. Většina se spíš cítila dotčeně ve smyslu to mi jako chceš říct, že ten analfabet ani nevěděl, kde leží naše země? Vzpomněl jsem si na další setkání Netušil to ani kluk u vedlejšího stolu při natáčení v Oregonu. Když jsem mu vysvětlil, že pocházím z Evropy, rovnou mě přerušil s tím, že se v těch malinkatých zemích na starém kontinentu nevyzná. A stejně si pořád dokola pletl, jestli jsem Čech, Slovák anebo Slovinec. Když jsme se loučili, najednou zvážněl a rukou mi třásl, že jsem měl pocit, jako kdyby spíš kondoloval. Co se děje? Promiň, já se tady směju a až teď jsem si uvědomil, že se u vás doma válčí. Co blbneš, u nás se válčilo naposledy před sedmdesáti lety. Nezdálo se mu to, dlouho lovil v paměti a pak začal blekotat cosi o válce v Chorvatsku. Ale to je daleko, vysvětloval jsem, to je přes tisíc kilometrů Hm, to u nás kdekdo létá do práce. V pondělí tam a v pátek zpátky k rodině. Tuto debatu jsem tedy vedl ve Spojených státech. A opět myslel jsem, že to spíš někoho doma pobaví. Mýlil jsem se. Opět jsem se místo do rozesmátých obličejů díval na uražené výrazy. Nemůžou se divit, že mají ve Státech takový zmatek, když ani neví, kde je Česká republika. Tehdy mi to už nedalo: Hele, ty chytráku, víš třeba kde leží Ohio? A víš, kde je stát Teas? (A ruku na srdce, kolik z vás to takhle bez přípravy ví? a to nejsou žádní státní mrňousové.) Malá encyklopedická odbočka pro rejpaly: Ohio se nachází v regionu Středozápad a hraničí se státy Pensylvánie, Michigan, Indiana, Kentucky a Západní Virginie. Na severu pak s Kanadou. Ohio má také největší hustotu zalidnění ze všech států na východním pobřeží. Metropolí Ohio je Columbus. Název Ohia v jazyce Seneků znamená krásná řeka. Počet obyvatel jedenáct a půl miliónu. Teas má skoro sedm set tisíc kilometrů čtverečních (skoro desetkrát víc než naše země) a třiadvacet milionů obyvatel.) Víte, kde leží...? Já ne. Musím se podívat na mapu. Přitom si ale o sobě nemyslím, že jsem debil. Ale možná jsem ukrutně ješitný a nesoudný chlap. Na Srí Lance, tam jsem našel chlapíka, který znal celý svět. A nejenom to. Z rukávu sypal jména hlavních měst, jakmile jsem Neuvěřitelně krásnou eotiku máme hned u nosu Albánie a její divoké hory. zmínil názvy států. A když jsem vyslovil Česká republika vypálil Praha. Brno. Ostrava Konečně! Byl jsem nadšený, jakého vzdělance mi tato perla Asie naservírovala rovnou do cesty. Zajímalo mě, co je chlapík zač. Otec rodiny živil svoji ženu a tři děti tím, že věděl, ze které telefonní budky se dá dovolat do jakého státu na Zeměkouli. Tedy když nějaký turista chtěl telefonovat domů a nadával, že se mu to pořád nedaří, tento muž byl zachráncem. Byl to profesionál. Znát státy světa patřilo k jeho know how. Tyto příběhy ze světa se všechny týkají České republiky. Odehrály se v Jižní i Severní Americe, Asii zbývá Afrika. V Malawi jsem potkal s překvapivě zcestovalou domorodkou. Bohatí předkové jí umožnili kromě jiného vidět i naši zemi. AAAA, Kdyby Vám přece jen kontakt se světem chyběl Přjďte na festival horských filmů BANFF, který se koná v Praze v kině Lucerna. Víc informací naleznete na

5 Úhel pohledu aneb na cestách s Petrem Horkým ty jsi z České republiky? sešpulila veliké rty, to je úžasná země. Všichni tam jste piráti. Cože? Vyrazila mi dech. Že jsme piráti? Přestal jsem se hrdě dmout a naopak se začal obávat, co všechno se doslechla o naší politické a zločinecké scéně a jejich propojení. Ale příčina překvapivého vhledu do podhoubí mé domoviny byla mnohem snazší: No, všichni se zdravíte jako piráti. Voláte na sebe: Ahoj! Musel jsem se usmát. Nikdy mi nedošlo, že se žádný národ na světě nezdraví mezinárodním slovem ahoj. Je to naše specialita. Nemáme moře, pořád mluvíme o tom, jak bychom ho chtěli a denně se s lidmi kolem sebe zdravíme jako námořníci. Je to tím, že máme v krvi oceán a nespoutanou svobodu, anebo máme v genech to pirátství? Raději nechci znát odpověď. Postačí, když připustím, že ani o své zemi toho nevím dost. Zdravím vás všechny, kteří jste během letních cest nevynechali ani naši zemi a udělali podobný soukromý objev o České republice. Prý se letos v mnoha rodinách šetřilo a tak se méně jezdilo do zahraničí. Pokud to je pravda, pak to vnímám jako jeden z mála pozitivních rysů krize. Ani já jsem přes léto nebyl na cestách, ale objevoval jsem malé Ameriky u nás se svou malou dcerou. A když se mě v srpnu ptali cizinci z Austrálie na nějaké perličky o naší zemi, pásl jsem se na jejich vykulených pohledech. To doma nemáte, holoubkové, že? My jsme pro vás eotika... J Tet: Petr Horký Fotografie: Petr Horký Slon pro Evropana symbol eotiky, třeba pro Thajce nepostradatelný pomocník při každodenní tvrdé práci. Až dohrajeme, řeknu ti, odkud se dovoláš do Evropy. Beze mě to nenajdeš. Vsaď se, že znám všechny státy světa! ADRENALIN VYPLAVUJTE POHYBEM! TM 08 09

6 po vlastní ose Jet uprostřed ledna do opuštěného údolí někde v srdci indického Himaláje. Přesně tak zněla idea mé kamarádky Petry, kterou mi sdělila u horkého svařáku na vánočních trzích v Brně. Nevím, jestli zapůsobilo silné víno v kombinaci s atmosférou Vánoc, ale za měsíc a půl jsem seděl v letadle a mířil do Indie

7 po vlastní ose Modlící se mniši v horském klášteře Pukthal. Sluneční škola v Kargyaku. V přední prosklené chodbě se ohřívá vzduch, který se následně průduchy rozvádí do tříd. Přesněji do vesnice Kargyak, jenž byla na konci jednoho ze tří údolí, které dohromady tvoří oblast zvanou Zanskar. Toto místo patří mezi poslední na světě, kde se uchovává kultura tradičního tibetského buddhismu. Právě zde postavilo české občanské sdružení Surya školu, ve které jsme se chystali strávit čtyři měsíce jako učitelé malých indických školáků. Tradiční kultury se většinou uchovaly na místech, která jsou nedostupná. Nejinak je tomu i v Zanskaru, který se díky nehostinným přírodním podmínkám celou zimu těší naprosté izolaci, a do oblasti se člověk po žádné silnici nedostane. Jedinou možností je trek hlubokým korytem zamrzlé řeky. Tato cesta se nazývá Čadar. Už při aklimatizaci v ladackém Lehu jsme zjistili, že slovo Čadar budí u místních respekt. Není se čemu divit. Následujících osm a půl dne jsme strávili pochodem, z čehož pět dnů jsme šlapali po zamrzlých okrajích řeky. Ledová krusta nás občas nečekaně překvapila nedostatečnou silou a několikrát jsme dorazili k místům, kde řeka nezamrzla vůbec. V takových případech pak byly přelezy po okolních skalách střídány brody ledovou vodou pouze v ponožkách. Mně s Petrou výrazně pomohly naše funkční oblečky, ale celou cestu jsme potkávali místní v jejich tradičních vlněných oblecích zvaných gonče. S obyčejnými teniskami na nohou a s neuvěřitelnou obratností se pohybovali po skalách i po ledu mnohem rychleji než my. I tak jsme ale po čtyřech a půl dnech dorazili do centra Zanskaru Padumu. Odtud jsme již horskými stezkami vystoupali do finální výšky 4200 m n. m., kde se nacházela naše škola. Po dalším třídenním pochodu jsme ji konečně uviděli ve svahu nad vesnicí. Budova školy je unikátní projekt. Využívá tradičních stavebních postupů a materiálů dostupných v horách a zároveň je přímo vytápěna solárním zářením. To umožňuje vyučovat po celý rok, bez potřeby topit, a to i v podmínkách, kdy denní teploty klesají hluboko pod bod mrazu. Jediné, co sluneční škola potřebuje, je slunce, které zde svítí více než tři sta dnů v roce. Kromě slunečného počasí nás přivítala i horda dětí, našich budoucích studentů. Záhy se roztočil maraton předávání informací o škole, seznamování s vesničany a prvních kontaktů s našimi žáčky. Za tři dny už jsme minulým dobrovolníkům mávali z kopce a stali se pány naší školy ve světě, kde se čas zastavil. Náš čtyřměsíční turnus nám umožnil sledovat jaro v Himalájích. Přišli jsme do zasněžené krajiny, kterou sužovaly mrazivé teploty, a odcházeli jsme ze zeleného údolí, kde si vítr pohrával s mladými klasy obilí. Účastnili jsme se mnoha buddhistických slavností pudža, při kterých se vesničané modlili celé dny. Tyto slavnosti jsou pro život vesnice velmi důležité a jsou brány vážně. Evropana však překvapí neformálnost a otevřenost, s jakou k nim místní přistupují. Své modlitby často přerušují hovorem o běžných problémech nebo nahodilými otázkami, které jim přijdou na mysl. Člověk pak z ničeho nic hledá odpověď na dotazy: Jak daleko je Praha, Máte u vás sníh, 12 13

8 po vlastní ose Projekt Sluneční škola Oblast Zanskaru se nachází v severozápadní části Indického Himaláje a leží v nadmořských výškách od m n. m. do m n. m. Je tedy jednou z nejvýše položených obydlených oblastí na světě. Vyznačuje se tradiční budhistickou kulturou. Vysokohorská krajina je zde drsná a neúrodná. I tak jsou ale obyvatelé schopni pěstovat na březích ledovcových říček ječmen, pšenici a v malé míře i zeleninu. Další obživu zajišťuje chov ovcí, koz a jaků. Vesnice Kargyak leží ve výšce m n. m. v náročných klimatických podmínkách, kde teploty klesají až k - 40 C. I tak tu ale počet slunečných dnů dlouhodobě překračuje 300 ročně. nebo Kde je Libanon, o kterém byla zrovna řeč v rádiu. Na jaře jsme také byli svědky divokých lukostřeleckých slavností, kde litry čangu místního piva, tekly proudem. Mimo to se tančily tradiční tance s šálou, ženy oblékaly své krásně zdobné klobouky peraky a zpívaly se krásné lukostřelecké písně. S postupujícím večerem a hladinou čangu v krvi přibyly v repertoáru i moravské písně, které jsem musel zazpívat na naléhání vesničanů. Člověk ze Západu si v Zanskaru musí zvyknout na nepohodlí a především na velmi prostou stravu. Tvoří ji převážně rýže s luštěninami a tsampa, což je mouka z upraženého ječmene. Tsampa se nejčastěji podává smíchaná se slaným čajem. Tento čaj je specialitou nejenom Zanskaru, ale celého Ladaku. Jedná se o směs černého čaje, soli, jačího mléka a másla, která už způsobila komplikace nejednomu cestovateli. Přes to všechno utekly čtyři měsíce velmi rychle. Najednou se u školy objevili Adam s Davidem, noví dobrovolníci. Nastal čas loučení s Kargyakem. Pětitisícové sedlo Shingo-la bylo posledním ohlédnutím za Zanskarem a pak nás čekala už jen hektická Indie a domov. Tet: Martin Kopáček Fotografie: Martin Kopáček Projekt Sluneční školy, o. s. Surya jako první umožnil celoroční výuku v takto náročných podmínkách. Snaží se připravit obyvatele na změny, které přináší rozvoj turistiky v regionu, a změny, které s sebou přinese plánovaná výstavba silnice údolím. Více informací o Zanskaru i o projektu Sluneční školy najdete na

9 Interview Vladimír Morávek, umělecký šéf divadla Husa na provázku 16 17

10 Interview Jsme na střeše divadla Husa na provázku. Jaké máte pocity, když si povídáme zrovna na tomto místě? Většinou jsme tady po premiéře. Všichni chtějí dát všem najevo, že jsou šťastní. Takže je to pro mě moc drahé místo. Takové, jako byste se mě zeptala u vánočního stolu, jak se cítím. Jsem jaksi sám sobě povinen být šťastný. Na úplném počátku své kariéry, kterou jste zahajoval na Provázku, jste divadlo vnímal jako úspěšné v evropském kontetu. Září stejně i pod Vaším uměleckým vedením? Je to tak, že zářilo, pak chvilku nezářilo a my teď máme víru, že září zas. Samozřejmě je to ze všeho nejvíc víra a rozhodnutí. Člověk se rozhlédne kolem sebe a vidí ty mraky talentů, tak si říká, že by v tom byl ďas, aby si toho Evropa nevšimla. Celý loňský rok jsme strávili tím, že jsme v rámci projektu Mir Caravan 2010 jezdili střídavě na tři týdny do Avignonu, pak dva týdny do Bruselu a týden do Moskvy a tam jsme si připadali jako významní evropští pracovníci v kultuře. A je taky pravda, že s železnou pravidelností se znovu a znovu dostavují plány s lidmi, kteří mluví tu francouzsky, tu rusky jak krásou změnit svět. Takže pořád máte chuť tvořit a objevovat nové. Neobáváte se ale, že po šesti letech působnosti na jednom místě se zaseknete a aniž byste to chtěl, už se dál umělecky neposunete? To se stane nakonec všem, že zestárnou. Jde o to zestárnout moudře. Já myslím, že základní okolnost současného Provázku je fakt, že asi není závislý na jedné osobě. Je to společenství mnoha talentovaných lidí. Nejdůležitější je to vzájemné důvěřování, schopnost dát na sebe pozor, to je velká síla. Máte pocit, že jste kolem sebe shromáždil nejtalentovanější možný tým? Já myslím, že to je jeden z mých darů, že talent rozpoznám i za třemi zdmi. Myslím, že Provázek je v tuto chvíli neobyčejně talentovaný tým. Vy jste vůbec takový objevitel talentů. Umělecký svět Vám vděčí za Jana Budaře... Ona je to vždycky alchymie. Když jsem Honzu poprvé vyzval ke spolupráci, to byl ještě jamák, v Karlových Varech jsme pak secvičovali Dostojevského Něžnou na jednom večírku jsme se tam bavili představami, co bude za patnáct let. Já jsem mu říkal, že tou dobou bude významným pracovníkem ve filmu a jak mu budou volat různí významní režiséři, které on do té doby pořád dokola obtěžoval, aby mu řekli, jestli pro něho nemají místo alespoň vzadu. Honza se hrozně smál a byl šťastný a zalykal se moc po tom myslím toužil. A ani jednoho z nás nenapadlo, jak blízko jsme v tu chvíli pravdě. Že se to všechno stane. Když se vrátíme k divadlu, někdy Vám bývá vyčítáno, že Vaše představení jsou příliš velkolepá, epresivní, že děláte divadlo přepjatých gest a zjitřených emocí, ve kterém se moc křičí. Dá se například látka jako Dostojevskij zpracovat jinak? A proč vlastně Vaši herci tolik křičí? To je otázka. Asi jak jsem velký chlap ze slovenských hor. My tam tak po sobě křičíme na ty ostatní velké chlapy, kteří bývají na druhé stráni. Je potřeba jim sdělit, že jste v pořádku, že vám nic nechybí, nebo chybí, něčeho se bojíte nebo máte hlad. Může tedy být, že to mám trochu v genech, že jsem Slovačisko. Ale taky to může být také z nějaké úzkosti, kterou v sobě mám následkem četby všech těch románů o tajemství. Nedávno jsem viděl skvělou inscenaci Idiota Miroslava Krobota. Tam se nehulákalo a přece to byl autentický Dostojevkij. I když popravdě byl to spíš takový Dostojevkij z Čech. Já tu svou duši mám holt tak nějak východně konstituovanou. Ale to je jak vyčítat jelenovi, že má parohy. Já vyprávím příběhy, jak umím, málem u toho chcípnu, ale vlastně si to neumím vybrat. To není kalkul, to je osud, to je danost. Je až zvláštní, jak mnoho to nesouvisí s tím, co bych chtěl. To si tak samo diktuje, aby se něco stalo. A já jenom vyslovuji slova, která jsou potřeba, aby tedy byla vyslovena. Co Vás baví na ruské klasice? Mám pravdu, když řeknu, že Vám imponuje pojetí ruské nátury v romantických stereotypech? Je pravda, že člověk vždycky znovu a znovu hledá, v co věřit. Naše doba je protivná tím, že nikdy nebylo líp (říká tu a tam pan prezident) a všechno je tak snadné, tak lehké, tak tetelivé. Nedá se to za nic chytit. Nedá se říct věřím, nevěřím, mám strach, mám odvahu, mám vizi, mám jistotu takovým větám už se nedá věřit. Respektive aby se dalo věřit, je potřeba tak nějak bouchnout do stolu, tak nějak vytrhnout si srdce, tak nějak s ním zamazat podlahu v samoobsluze. Aby to zase ještě platilo miluji, slibuji, přísahám. Naopak komerční televize, kde žádnou opravdovost nenajdeme, kritizujete jako tvůrce laciné zábavy a kýče. To jsem ještě byl v Hradci. Založili jsme si takovou fiktivní televizní stanici, TV NEW COMMERCE se to jmenovalo. Její základní myšlenková teze byla: Ať je to hodně pitomé, ať je to blbé jak výlet na Bezděz to lidé chtějí. Bavilo nás točit chvíli zpravodajství, chvíli reklamy, chvíli diskusní pořady, chvíli mikroinscenace, jak by to vypadalo, kdyby Milada Kotrlá měla televizi. Kdyby se její vkus, tzn. vkus hodně přízemní maloměšťačky, která si není jistá vůbec ničím a hrozně se bojí úplně všeho, stal diktátem a ona pak mohla všem redaktorům říkat, co mají dělat. Bylo to myslím zábavné a pěkně to lezlo na nervy občanům, kteří si, když náhodou přepnuli o půlnoci na ČT2, nebyli jisti, jestli se už definitivně někdo zbláznil, nebo jestli už konečně začali vysílat něco, po čem česká divácká obec toužila, jen se to bála vyslovit nahlas. Máte pocit, že v komerčních televizích jsou zastoupeni lidé typu Milady Kotrlé? Jasně. Ale je pravda, že my jsme to tenkrát točili, tuším, v devadesátém sedmém roce. Na téma komerční televize se teprve všechno mělo stát. V některých svých představách jsme byli nehorázně krotcí. Realita pak překonala i naše nejvýstřednější a nejsměšnější představy

11 Interview Vladimír Morávek * Moravský Krumlov JAMU v Brně, činoherní režie Husa na provázku v Brně Klicperovo divadlo v Hradci Králové, za dobu jeho působení několikrát divadlem roku 2005 do současnosti umělecký šéf divadla Husa na provázku Filmy Nuda v Brně (2003) pět Českých lvů Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště (2005) Nejznámější divadelní projekty Čechov Čechům (tři ústřední Čechovova dramata) Sto roků kobry (dramatizace čtyř stěžejních děl F. M. Dostojevského) Perverze v Čechách (Provázkovská trilogie o české národní identitě) Natočil jste dva filmy Nudu v Brně a Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště. Chystáte další film? Teď v létě jsem se na to téma setkal s Čestmírem Kopeckým. Na Provázku se za čtyři dny začne 20 zkoušet představení, které se v tuto chvíli jmenuje Leoš aneb tvá nejvěrnější. Je to na téma život a dílo a lásky a selhání Leoše Janáčka a hypoteticky vzato by na základě tohoto představení měl přespříští léto vzniknout povídkový film. S Čestmírem jsme seděli před čtrnácti dny v Biskupské vinárně a já jsem mu vyprávěl, jak to Milan Uhde napsal. Čestmír se smál a smál a říkal, že za tohle nám pravděpodobně milovníci Janáčka utrhnou hlavu. A pak taky řekl: To rozhodně musíme natočit. Už před nějakou dobou se mluvilo také o snímku s názvem Akvabely. Tak tak. To je film, jehož scénář leží na stole. Scénář získal podporu Fondu pro podporu české kinematografie. Nicméně k tomu, aby film mohl vzniknout, potřebujeme ještě jednoho silného zadavatele. A kdo jím bude, je pořád trochu ve hvězdách. Teď jsou stále dokola takové ty televizní krize. Tak se furt čeká, čeká, až ty krize pominou a odpovědní dramaturgové řeknou jdeme do toho a nebo nejdeme do toho. Proto se ty Akvabely pořád jen vznáší nad horizontem. Trochu se zachvívají, trochu hýbou nožičkou, tu a tam rukou předvedou hmit. Jan Budař už umí i nějaké choreografie těch akvabelích tanců No tak když tak to bude ukazovat vnoučatům jak by uměl být akvabelou. Ale nevzdal jste se? Ne. Já myslím, že by ten film byl krásný. Vtipný, zábavný, trochu třeštivý, trochu trapný To je princip, se kterým především ve filmu pracujete. Poetika trapnosti. Základní teze je říkat za každých okolností pravdu a to i když to bude trapné. V nějaké hospodě jsem se jednou Miroslava Donutila ptal, v čem je tajemství toho jeho talentu. A on mi říkal: Za každých okolností říct na sebe vše. Tedy nemít žádné tabu, ničeho se nebát, nic nepokládat za nevhodné. Být úplně bezbranný, být úplně nahý, být svlečený. V rámci toho i má představení svědčí o tom, jaké se mi tu a tam zdají sny, jaké mám tu a tam úzkosti, jak se bojím, že může skončit svět, nebo na co může být nemocný svět. Tak o tom mluvím a jak o tom mluvím, tak se trochu uklidňuju. A i ten svět se uklidňuje. Nebo čistí. Umývá. A trapnost v negativním slova smyslu? Samozřejmě že jsme všichni trochu trapní. Vlastnost nebrat se vážně, být sám sobě směšný, uvidět trapnost všeho svého počínání, zejména, když se to počínání bere příliš vážně, je osvobozující. To je taková ta trapnost pozitivní. Negativní trapnost je pak taková trapnost, která se zamlčuje, za kterou se člověk stydí, kterou zapírá, kterou začne nazývat jinými jmény. Pak v tom začne lítat. Trapnost je nepříjemná věc velmi často si člověk nechce přiznat, že je trapný. Ale když to neudělá, zadělává si na to, že bude lživý. Cosi se může zanítit a bolet víc a víc. A to pak ve svém důsledku může nadělat obrovskou šlamastiku. Najednou nepůjde říct: jsem si něčím jistý. Tet: Petra Špidlíková Fotografie: Martin Kacvinský TURISTICKÉ PRŮVODCE NAKLADATELSTVÍ JOTA TURISTICKÉ PRŮVODCE NAKLADATELSTVÍ JOTA S NAŠIMI NAŠIMI PRŮVODCI PRŮVODCI NA NA CESTÁCH CESTÁCH UŠETŘÍTE! UŠETŘÍTE! Nakupujte na Nakupujte na všechny knihy se slevou 20 %. všechny knihy se slevou 20 %. Při nákupu nad 500 Kč získáte svěží Při nákupu nad 500 Kč získáte svěží a vtipnou knihu ze série a vtipnou knihu ze série Mládí v hajzlu ZDARMA! Mládí v hajzlu ZDARMA! Bonusy Bonusy k k našim našim průvodcům Nakladatelství JOTA, s. s. r. r. o., o., Škárova 16, Brno , tel.: Nakladatelství JOTA, s. r. o., Škárova 16, Brno , tel.: E E E E E E

12 Homo culturalis Eistuje jediný koncept na světě, který je společný všem lidským bytostem bez ohledu na čas a prostor. V hledání Boha jsou si všichni rovni. Rovni ve své bezradnosti. Jak bolí nenaplněná touha po Boží přítomnosti promítal z duše přímo na plátno člen elitního klubu nejlepších filmařů všech dob Ingmar Bergman. Fotogrfie: Tim Etchells Průkopníci britské divadelní avantgardy Forced Entertainment poprvé v Praze! Divadlo Archa vstoupí do nové sezóny hostováním předního britského souboru Forced Entertainment, který patří k průkopníkům divadelní avantgardy a sklízí řadu úspěchů na světových festivalech. Úzkostné napětí a pokřivené mezilidské vztahy známé z Bergmanových snímků, vyvolávají občas až fyzickou nevolnost. Kořeny režisérovy inspirace hluboce prorůstají jeho vlastním životem a Bergmanovo umění je tak ztělesněním dramatu, které se nejprve odehrálo v něm samém. Dětství jako očistec Bergman vyrůstal pod tíhou protestantismu a uznávaného hierarchismu. Otec byl uznávaný kazatel, matka dle morálky na počátku století členkou různých spolků a pořadatelkou dobročinných akcí. To, co navenek vypadalo jako ideální rodina, bylo ve skutečnosti životním fiaskem. Přepjatá matka trpěla pocitem méněcennosti, brala silné léky, jejichž vedlejším účinkem byla nervozita a strach. Forced Entertainment, kteří se českému publiku představí vůbec poprvé, soustavně posunují hranice divadla. V Arše soubor uvede svou inscenaci Void Story bezútěšnou groteskní fantazií ze současnosti. Void Story se odehrává v dynamickém hybridním prostředí mezi vyprávěním, rozhlasovou hrou, animací a oživlým komiksem. Minimalistické scéně dominuje projekční plátno, na které je promítán grafický storyboard neuskutečnitelného filmu. Dvojici ústředních protagonistů sledujeme v nejrůznějších zákoutích moderního velkoměsta v urbanizované džungli plné katastrofických momentů. Herci, kteří mají velmi omezenou možnost akce, jakoby byli v dabingovém studiu a četli scénář doplněný zvukovými efekty. Přesto odvádějí úžasné herecké výkony. Během svého hostování představí umělecký šéf souboru Tim Etchells metodu devised theatre a principy kolektivní tvůrčí práce tohoto slavného britského divadla. O den později (21. 9.) proběhne pro divadelníky a studenty divadelních škol workshop s členy Forced Entertainment. Forced Entertainment - Void Story, 20. a 21. září, Divadlo Archa. S podporou British Council. Více informací a vstupenky on-line:

13 Homo culturalis KARIN: Bůh, který vešel, byl pavouk. Měl šest noh a pohyboval se rychle po podlaze sem a tam. Přišel ke mně, takže jsem mu viděla do obličeje, byl to odporný, zlý obličej. A vylezl na mě a pokoušel se do mě vniknout. Ale bránila jsem se mu. Viděla jsem mu po celou dobu do očí. Byly chladné a klidné. Viděla jsem Boha. Z filmu Jako v zrcadle Ingmar Bergman * Uppsala Farö studium literární historie a divadelní vědy na Stockholmské univerzitě Od r režisér a divadelní ředitel postupně v Helsinborgu, Göteborgu, Malmö či Královském dramatickém divadle ve Stockholmu Více než 40 celovečerních snímků; Oscar za filmy Pramen panny (1961), Jako v zrcadle (1962) a Fanny a Aleandr (1987); opakované nominace na Oscara za režii a scénář Spolupráce s tzv. bergmanovskými herci (např. Bibi Andersson, Liv Ullman, Gunnar Björnstrand) a dvorním kameramanem Svenem Nykvistem Pětkrát ženatý, 9 dětí 2007 Bergmanův osobní archiv zařazen do seznamu památek UNESCO, které mají globální hodnotu pro celé lidstvo V rodině se netrpěly žádné projevy citu. Výchova dětí se z největší části zakládala na pojmech jako hřích, přiznání, trest, odpuštění a milost, fungujících jako konkrétní faktory ve vzájemném vztahu dětí a rodičů a v jejich vztahu k Bohu. Bergmanův bratr proti perfekcionistickým rodičům revoltoval, později se pokusil o sebevraždu a Bergman se podle svých slov naučil lhát. Vytvořil jsem si masku člověka, který s mým skutečným já měl velmi málo společného. A jelikož jsem neměl dost rozumu na to, abych mezi vytvořenou maskou a svou skutečnou osobou dělal nějaký rozdíl, vznikly škody, jejichž následky se projevily v mé dospělosti a v mé kreativitě. Bůh jen díky člověku Prostředí religiózních předsudků charakterizuje Bergmanovo dětství. Přestože víra v Boha mu v dětství byla neúnavně vštěpována a Bůh se stal významnou a neustále připomínanou ikonou, Bergman se už v dětství stavěl na stranu přívrženců skeptického názoru na poznání Boha. V Boha sice nevěřím, jenže věc není tak jednoduchá, všichni si nosíme nějakého Boha v sobě, všechno se děje podle nějakého vzoru. Marnost a hledání Boha se prolíná celou jeho tvorbou. Proto je Bergmanův člověk rozpolcený, zmítající se mezi touhou a tušenou nedostupností a neschopností pochopit Boha v běžném náboženském smyslu. Lidský osud bez Boha ovšem může být zvrácen, pokud tento Bůh bude nějakým způsobem zlidštěn, humanizován ve vztahu mezi lidmi. Takovou naději poskytl autor ve snímku Jako v zrcadle. Bůh je zde rozštěpen mezi mlčenlivou příšeru a mučitele člověka, jak dokazuje náboženská halucinace schizofrenní Karin, a mezi Boha ztělesněného láskou nebo alespoň snahou milovat své bližní. V závěru se stáváme svědky prvních pokusů komunikace a prolomení bariér mezi otcem a synem, láska a Bůh jsou přítomni. Naopak film Mlčení frustruje a bolí, láska mezi lidmi mlčí. Severská tradice Všechna autorova díla jsou zakořeněna v domovské Skandinávii, kde dosud přetrvává silný pohanský kult přírody, blízký panteismu (tedy protikřesťanskému principu). Potom problém náboženství můžeme chápat spíše než jako problém eistence a projevů Boha jako problém bytí a žití člověka. Skandinávské pochmurné podnebí jakoby smazává hranice mezi dnem a nocí a člověka pak snadněji napadají podivné myšlenky a nápady, zjitřená fantazie vytváří záhady a z mysli vystupují eistenciální otázky o absurdnosti života, krizi žití, smrti a Bohu. Ingmar Bergman odešel do filmového nebe před čtyřmi lety, snad tam našel svého Boha. Citace: Bergman, I.: Laterna Magica, Odeon, Praha 1991 Tet: Petra Špidlíková Nejznámější díla Sedmá pečeť (1957) Lesní jahody (1957) Pramen panny (1960) Jako v zrcadle (1961) Hosté Večeře Páně (1963) Mlčení (1963) Persona (1966) Šepoty a výkřiky (1972) Podzimní sonáta (1978) Fanny a Aleander (1982) 24

14 Vlakem do západní Evropy s jízdenkou od nás Ve spolupráci s Německými drahami (DB Bahn) jsme pro vás připravili prodej nejvýhodnějších vlakových jízdenek pro cesty do Německa a dál do západní Evropy. Mezinárodní vlakové jízdenky prodáváme přímo z rezervačního systému DB Bahn. V nabídce je kompletní portfolio nejvýhodnějších akčních cen DB Bahn, jako jsou například jízdenky Europa Spezial či nejrůznější víkendové či skupinové slevy pro cestování do Spolkové republiky Německo a na jejím území. Na přání vám také můžeme zařídit věrnostní kartu DB, která vám přinese další výhody častého cestování, nebo InterRail Pass ideální pro prázdninové cestování nejen pro mladé. Příklady cenových nabídek jízdenek DB prodávaných Student Agency Praha Drážďany od 19 EUR (EC) Praha Berlín od 29 EUR (EC) Praha Hamburg od 39 EUR (EC) Praha Norimberk od 19 EUR (Epressbus DB) Praha Frankfurt od 29 EUR (ICE) Praha Brusel od 58 EUR (Epressbus DB + ICE) Praha Paříž od 58 EUR (Epressbus DB + ICE) Praha Amsterdam od 58 EUR (Epressbus DB + ICE) Praha Bazilej SBB od 58 EUR (Epressbus DB + ICE) Poznámka: Jedná se o akční cenové nabídky, které je možné zakoupit nejpozději 3 dny před odjezdem, vycházejí z ceny stanovené v EUR a jsou podle aktuálního kurzu přepočítány do Kč. Kam nejvýhodněji cestovat? Na našich prodejních místech je možné koupit za nejvýhodnější ceny jízdenky z České republiky do Německa či dál, stejně jako jízdenky na cestování v dalších evropských zemích například rychlovlaky Eurostar (Londýn Paříž / Brusel), TGV (Francie), AVE (Španělsko) nebo jízdenky na vlakové spoje v jednotlivých evropských zemích. Naši zkušení prodejci vám připraví cestování na míru. Zajistíme vám nejlevnější letenku a návaznou vlakovou jízdenku až do cíle vaší cesty. Od nás máte vždy kompletní servis. V prodeji jsou také jízdenky na Epressbus provozovaný DB mezi Prahou a Norimberkem a to za bezkonkurenční ceny. Začínají již na 19 EUR (v příslušném přepočtu na Kč). Kde jízdenky koupit? Jízdenky můžete zakoupit přímo na prodejním místě RegioJet na Hlavním nádraží v Praze, na pobočce Student Agency v Praze v Ječné 37 a v Brně v centrále Student Agency na náměstí Svobody. Vlakové jízdenky můžete objednat také v kterékoli pobočce Student Agency v České republice. Budou vám následně připraveny do druhého dne k vyzvednutí na vámi zvolené pobočce nebo zaslány poštou přímo domů. jizdenky@regiojet.cz Tel.:

15 po vlastní ose Mají abstraktní architektonickou formu. Hodí se kamkoli do města, na vesnici, do volné přírody. Jsou roztomilé. Jsou variabilní

16 Trend Před necelým rokem architekt Marek Štěpán veřejnosti představil první prototyp Freedomků, který vřele přijali laici z řad potenciálních zákazníků i odborníci z oboru. Freedomek je koncipován pro ty, kteří chtějí být in v druhé dekádě jedenadvacátého století. Svým pojetím však navazuje už na meziválečné teorie Karla Teigeho o podobě minimálního bytu. Cílem bylo vytvořit vkusné, jednoduché a praktické řešení, které umožňuje uživateli plnohodnotně žít. Freedomek je ztělesnění minimalistického bydlení při současném zachování maimálního komfortu a pohodlí. Základní verze Freedomku počítá s jedním až dvěma obyvateli. Spojením více buněk však můžeme vytvořit příjemné bydlení pro vícečetnou rodinu. Uvnitř domku najdeme obytnou místnost s kuchyňským koutem, ložnici a koupelnu s toaletou o celkové podlahové výměře 23 m 2. K domku patří také terasa v podobě padacího mostu. K nejvýraznějším kladům Freedomku patří snadná údržba, téměř nulové provozní náklady a relativně jednoduché pořízení bez nepříjemných a zdlouhavých stavebních prací. Díky faktu, že Freedomek nestojí na základové desce, je hotový do tří měsíců od objednávky. Vyrábí se přitom ve výrobní hale a na místo se převeze nákladním autem samotná instalace trvá méně než pět hodin. Jednoznačnou předností Freedomku jsou jeho ekologické parametry. Je navržený tak, že může být zcela nezávislý na inženýrských sítích. Řadí se tak k nízkoenergetickým stavbám. Každý si může individuálně vybavit Freedomek jednotlivými prvky modulu nezávislosti fotovoltaickou elektrárnou, solárním ohřevem vody a čističkou odpadních vod. V nejvyšší verzi je domek energeticky zcela soběstačný. Cena základního typu Freedomku se pohybuje okolo osmi set tisíc korun, vychází tedy levněji než pořízení klasické garsonky ve větších městech (nepočítáme však cenu pozemku, na který Freedomek umístíme). Konečná cena této svěží alternativy bydlení se vždy odvíjí od vnitřního vybavení, typu obložení a použitých technologií. Freedomky na míru lze postavit ve standardním i luusním provedení. Díky důmyslné organizaci prostoru, ve kterém se dá skromně, ale pohodlně žít, se domečky v České republice prodávají především za účelem bydlení. Oblibu si získalo také jejich využití jako kanceláří a jeden Freedomek slouží jako stylová golfová klubovna ve známém golfovém areálu Chateau St. Havel v Praze. Freedomky zaznamenaly velký ohlas také v zahraničí, zejména ve Švýcarsku. Český koncept rezonuje v kruzích prosazujících současný trend úsporného bydlení. V západní Evropě je odbornou veřejností uznávaný příbuzný projekt německého designéra Wernera Aisslingera mobilní obytná jednotka zvaná Loftcube. Tato prosklená skládací kostka posazená na nožkách se dá kdekoliv rozmontovat a na jiném místě zase složit. Často se umisťuje do volné přírody nebo na ploché střechy domů, kde nechybí dostatek světla a krásný rozhled jako vskutku originální alternativa klasických střešních přístaveb. Tet: Petra Špidlíková Fotografie: Jirka Pařízek, Artishock Půdorys Freedomku typu 2Plus

17 Zdenka Divoká / tet Tomáš Hrubý / fotografie Málokdo si na trase žlutého autobusu z Prahy do Liberce nevšimne několika zajímavostí, které se zjeví po cestě touto malebnou krajinou. Na osmdesátém kilometru se ve směru na Liberec, za sjezdem na Mnichovo Hradiště, začínají objevovat působivé skalní útvary. Vítá nás předměstí Českého ráje. Z lesa tajemně vykukují hlavičky pískovcových skal, které nabízejí nespočet vyhlídek. Z nich může člověk za příznivého počasí spatřit i polovinu Čech. Kouzelná scenérie se otevře před zraky všech, kteří zavítají na zříceninu skalního hradu Valečov, vystavěného na počátku 14. století na pískovcové skále. Prostory vytesané ve skalách byly ve středověku doplněny dřevěnými světničkami, které původně sloužily jako zásobárny potravin. Od poloviny 18. století nechala vrchnost hrad neobydlený, byl ponechán svému osudu, chátral a jeho trosky se staly útočištěm pro chudinu, která ještě na počátku 20. století přežívala ve skalních světničkách v podhradí. Ani ty se ale v původním stavu do dneška nezachovaly. Na Valečov z Mnichova Hradiště vede červená turistická značka. Tyto skvosty jsou součástí náhorní planiny Mužský, jejíž čedičový stejnojmenný vrchol s pomníkem skýtá jeden z nejúchvatnějších rozhledů u nás. Od chaty Na Vyhlídce, která nabízí atraktivní venkovní posezení na okraji skal, lze podniknout zajímavý výlet po modré značce až k unikátním zbytkům skalního hradu Drábské světničky. Odtud mohou výletníci prakticky zamávat cestujícím ve žlutém autobusu. Při samotné prohlídce hradu návštěvníci využívají nespočet žebříků, lávek a ze skály vytesaných schůdků, které je dovedou až na vrchol hory. Pohled na okolí, ale i malebné světničky hradu vytesané v pískovci, které se na rozdíl od těch valečovských dochovaly do dnešních dnů, představují zážitek, který bere dech. Přesto stojí za to zažít ještě malé dobrodružství na hradišti Klamorna, kde přístup na vyhlídkovou skálu podmiňuje zdolání skalní průrvy není velká, ale přeskok vyžaduje trochu odvahy. Klamorna je ze dvou světových stran chráněna strmými, téměř kolmými srázy. Podle nejstarších nálezů v oblasti zasazují archeologové vznik hradiště do pozdní doby kamenné. I zde stál kdysi hrad, o jehož historii dnes nevíme téměř nic. Jeho eistenci nám připomíná už jen vyhloubená studna a zbytky hradiska. Zpět na Mužský vede výletníky zelená turistická značka klikatící se deset kilometrů pohádkovou krajinou Českého ráje. Turnov Železný Brod hrad Valešov Drábské světničky hradiště Klamorna Mnichovo Hradiště Mladá Boleslav Jičín 32 33

18 Svět plný chutí můj TIP V receptu na dip je použit syrový žloutek. V letním období doporučuji použít uvařený žloutek. Jen tak je jisté, že se vyhnete případné nákaze salmonelou. Olej a žloutek je možné nahradit bílým jogurtem nebo lehkou zakysanou smetanou. Nakyslá chuť dodá pokrmu svěžest. Ingredience Mátový dip: 1 lžíce dijonské hořčice 1 lžíce citronové šťávy a kůra z 1 citronu 2 žloutky 1 malý šálek olivového oleje 2 lžíce jemně nasekané máty Jehněčí hamburger: 600 g mletého jehněčího masa olivový olej na potírání 4 bílé kulaté housky 4 lístky hlávkového salátu 1 rajče nakrájené na tenké plátky Cibulka: olivový olej 2 cibule nakrájené tenké plátky Doba přípravy: 20 minut Počet osob: 4 Způsob Přípravy Dip: Smícháme dijonskou hořčici s citronovou šťávou a žloutky, ideálně ručním miérem. Během míchání pomalu vlijeme olivový olej a mícháme dohladka. Potom do směsi nasypeme jemně nasekanou mátu s citronovou kůrou. Dochutíme solí a pepřem. Cibulka: Do pánve dáme 1 lžíci olivového oleje a na mírném ohni rozpálíme. Přidáme cibulku nakrájenou na tenká kolečka a za občasného míchání smažíme, dokud cibulka nezhnědne (nezesklovatí). Dochutíme solí a pepřem. Jehněčí hamburgery: Vytvoříme z čerstvého mletého jehněčího masa 4 stejně velké hamburgery. Vyskládáme je na plech s pečícím papírem. Lehce potřeme olivovým olejem a ještě jemně každý dochutíme solí a pepřem z obou stran. Poté hamburgery vložíme do trouby rozpálené na 170 C a pečeme asi 4 5 minut z každé strany, dokud se nepropečou. Když jsou hamburgery hotové, vysušíme je v ubrousku od oleje a necháme po dobu 3 minut odpočinout. Pokud máme k dispozici gril, neváháme a vše ugrilujeme, stojí to za to! Na závěr: Nařízneme na polovinu kulatou housku, vložíme na ni opečenou cibulku, jehněčí hamburgery, ledový salát, rajčata a zakápneme mátovým dipem. Můžeme podávat. Dobrou chuť. Odborný výživový poradce Hana Sladká pro vás hodnotí recepty české i světové kuchyně a pro ty, kdo chtějí žít zdravěji, hledá zajímavé tipy. Milí čtenáři, tento recept, grilované jehněčí hamburgery, bych na škále od 1 do 5 ohodnotila číslem 3. pro Body dávám hlavní surovině tohoto receptu, kterou je jehněčí maso. Jehněčího maso nelze než doporučit, a to pro jeho velmi dobrou nutriční hodnotu vysoký obsah důležitých aminokyselin (17,2 g bílkovin ve 100 g masa), vysoký obsah minerálních látek, např. vápníku, fosforu a železa, dále vitaminu B1, B2, a nízký obsah tuku. Jehněčí maso se vyznačuje svou typickou vůní, chutí, ale i dobrou stravitelností. Je vhodné z dietetického hlediska pro zařazení do běžné i do redukční stravy. proti Plný počet jsem nemohla udělit proto, že v receptu je velmi málo zeleniny. Na našich talířích velmi často chybí větší množství zeleniny. Zeleninová příloha by měla tvořit minimálně jednu třetinu všeho, co je na talíři. Zelenina má nízkou kalorickou hodnotu, ale díky vysokému obsahu vlákniny a vody má větší objem a dokáže tak zasytit bez zbytečného kalorického příjmu. Tím nám může pomoci při snižování nadváhy a také napomáhá správnému vyprazdňování. V přípravě zeleniny buďte originální, vyzkoušejte nové recepty i nové druhy. Naučte zeleninu jíst i vaše děti, které si své stravovací návyky vytvářejí již od útlého věku. Body nedostalo ani bílé pečivo, které není nutričně nijak hodnotné a nedává člověku potřebné živiny. Při zpracování zrna na bílou mouku jsou nejprve odstraněny slupky a obilný klíček, které obsahují zdravé rostlinné oleje, vlákninu, vitaminy a minerální látky tedy to nejcennější. Zůstane jen střed zrna bez těchto hodnotných živin. Z něj se pak mele bílá mouka. V dipu, na cibulku a na potírání masa je použit olivový olej. Poslední dobou jsme si zvykli používat v kuchyni olivový olej téměř na vše. Zkuste občas použít i jiné oleje, např. slunečnicový na tepelnou úpravu, nebo řepkový na studenou kuchyni. Bílé housky z receptu zkuste vyměnit za žitný chléb, celozrnné pečivo nebo grahamové těstoviny. Při výběru pečiva dávejte pozor, abyste nekupovali jen obarvené housky. Celozrnné pečivo by mělo obsahovat až 8,5 g vlákniny na 100 g pečiva. Vyzkoušejte např. Pochoutkový chléb z řady FIT DEN. Přeji vám dobrou chuť

19 po vlastní ose C M Y CM MY CY CMY K Rozjeď s námi svůj příběh a získej Kč! Máš svůj sen? Chceš něco dokázat sám sobě a třeba i druhým? Rozjeď s námi svůj příběh! Staň se jedničkou jako my! Moravská galerie v Brně Výběr eponátů: moderátorka Selection of Ehibits: TV presenter Hlavní partner / Main partner Partneři / Partners 37

20 MEZINÁRODNÍ ZKOUŠKY Z ANGLIČTINY Výhody jazykových zkoušek City & Guilds výborná káva a nápoje z kávy... freshe, džbánek domácí citronády či ledového čaje... zmrzlinové a jogurtové koktejly... vejce na hniličku, bagety... domácí tiramisu, šátečky, staročeské lokše... NOVĚ domácí chlebíčky a smetanovo-ovocný dort BUDTE JINÍ navštivte naši kavárnu, která se nachází v netypickém prostoru, v atriu renesačního paláce. C M Evropský referenční rámec pro jazyky (A1 - C2) Mezinárodní uznávání a akreditace MŠMT ČR Uznávání českými univerzitami a zaměstnavateli Hodnocení nezávislými hodnotiteli v Londýně Písemná a ústní zkouška jsou oddělené, na sobě nezávislé zkoušky Zkoušky testují pouze Vaši úroveň! Více informací včetně vzorových testů: STUDENT AGENCY důvěřuje jobs_zare_126136_print.pdf :03:44 Y stolní hry posezení u klavíru WiFi s připojením k 230V knihovna s nejrůznější literaturou denní tisk CM MY CY CMY K OD ZÁŘÍ ROZLIČNÉ KULTURNÍ AKCE, KONCERTY, PROJEKCE MFSF PISEK 38 Jedinečná příležitost: Ukaž, co je v tobě více na našem facebooku PO NE Kavárna Káva jinak Dům pánů z Lipé nám. Svobody 17 Brno MEZINARODNI FESTIVAL STUDENTSKYCH FILMU PISEK 2011 INTERNATIONAL STUDENT FILM FESTIVAL PISEK RIJEN TH 9 TH OCTOBER 2011 DOPROVODNY PROGRAM: AIRFARE, PUB ANIMALS A DALSI. WORKSHOPY, VYSTAVY A EXKLUZIVNIÍHOSTÉ PŘI KOUPI AKREDITACE ZA 199 KČ MŮŽETE VYHRÁT ZÁJEZD SE STUDENT AGENCY A JINÉ HODNOTNÉ CENY. MEDIÁLNÍ PARTNEŘI POD ZÁŠTITOU PARTNEŘI FESTIVALU 39