Úvod Teorie průmyslových práv Průmyslové vlastnictví Vynálezy Právní úprava Předmět ochrany...

Transkript

1 Úvod Teorie průmyslových práv Průmyslové vlastnictví Vynálezy Právní úprava Předmět ochrany Vznik, trvání a zánik ochrany Účinky patentu Právní prostředky ochrany patentových práv Evropská patentová přihláška a evropský patent Mezinárodní ochrana vynálezu Ochranné známky Právní úprava Předmět ochrany Vznik, trvání a zánik ochrany Práva z ochranné známky Právní prostředky ochrany práv z ochranné známky Mezinárodní ochrana ochranné známky Ochranná známka a patenty v podniku Visteon Autopal, s.r.o Stav před rokem Oddělení Vědeckotechnických informací (VTEI) Stav po roce Visteon Global Technologies, Inc. (VGTI) Význam patentů pro Podnik Licence Ochranné známky Patentový případ a jeho zhodnocení Patent č Patent č Srovnání případů Srovnání způsobů přihlašování... 55

2 3.5 Zhodnocení patentové ochrany v Podniku Závěr Seznam literatury a pramenů Seznam zkratek... 64

3 Úvod Podnikání je dnes neodmyslitelně spojeno s průmyslovými právy. Aby bylo možné nabízet výrobky, které jsou jedinečné a poskytují funkční výhody, musí subjekty udržovat neustálou technickou inovaci, a také podnikat kroky pro její ochranu patenty a jinými právy k duševnímu vlastnictví. Jak ve výzkumné, tak ve výrobní sféře vzniká mnoho technických řešení a musí být chráněna, aby tak posilovala postavení majitele těchto práv na trhu. Chráněná řešení se tímto stávají majetkem, se kterým majitel práv získává výlučné právo nakládání. Bez jeho souhlasu není možné, aby je někdo jiný na území platnosti ochrany využíval. V tržním hospodářství je možno s tímto majetkem obchodovat, může být zdrojem zisku, je však také třeba vlastnická práva respektovat. Předpokladem je, že majitel svá práva a povinnosti zná, hlídá je, zabezpečuje jejich ochranu v konkurenčním prostředí, uplatňuje je a také využívá. Je tedy třeba nejenom zkoumat nové možnosti, ale také zajistit jim ochranu. Pro majitele představují průmyslová práva zvýšení prestiže v konkrétním oboru techniky a zajištění vysoké úrovně daného technického řešení. Při propagaci výstupů je nesmírně důležité využívat ochranných známek pro jejich jednoznačnou identifikaci. Známka pomáhá spotřebiteli při výběru. Při prodeji se doptá na svou oblíbenou známku a ví, že dostane zboží, které je charakteristické určitými vlastnostmi a kvalitou bez bližšího zkoumání. Je třeba známku soustavně propagovat i přes značné finanční náklady. Potom platí tvrzení, že zavedená známka má stejnou hodnotu, či větší, než sama podstata podniku. V práci se zaměřuji na ochrannou známku a vynálezy v podniku Visteon-Autopal, s.r.o. (dále jen Podnik), který je výrobcem osvětlení, klimatizační a chladící techniky pro automobilový průmysl a zaměstnává okolo zaměstnanců. Podnik jsem si vybral proto, že se jedná o velkou nadnárodní firmu se sídlem v místě mého bydliště, je zde evropské centrum vývoje světelné techniky Visteon a po skončení studia bych zde rád pracoval. V současné době má Podnik přihlášeny pouze ochranné známky a vynálezy, z tohoto důvodu se v mé práci zabývám touto částí průmyslového vlastnictví. U vynálezu a u ochranné známky je popsána právní úprava, předmět, vznik, trvání, zánik a účinky ochrany, a to i v mezinárodním rozsahu. Chci zhodnotit význam 1

4 ochranných známek pro Podnik a možnosti jejich rozšíření. Dále se zabývám způsobem ochrany vynálezů a ochranných známek v Podniku, jsou analyzovány dva způsoby, které Podnik používá pro ochranu vynálezů. Cílem je zhodnotit, který ze způsobů je pro něj výhodnější. Kritériem srovnávání je jejich časová náročnost, průběh přihlašování, formální stránka, a také finanční aspekty. Srovnání je provedeno na dvou konkrétních vynálezech, které jsou již přihlášeny u Úřadu průmyslového vlastnictví v Praze byla na ně udělena ochrana (patent). 2

5 1.Teorie průmyslových práv 1.1 Průmyslové vlastnictví Pojem průmyslové vlastnictví souvisí s širším pojmem duševního vlastnictví. Duševní vlastnictví lze pojmout jako právní a ekonomickou abstrakci, která je tvořena souhrnem různých objektivně (tj. smysly vnímatelně) vyjádřených ideálních (tj. nehmotných) předmětů, které nejsou ani věcmi v právním smyslu, ani právy, nýbrž jako nehmotné majetkové hodnoty jsou způsobilé být samostatnými předměty právních a ekonomických vztahů. 1 Tyto předměty duševního vlastnictví mohou být buď výsledkem duševní tvůrčí činnosti fyzických osob, nebo výsledkem činnosti netvůrčí povahy, a to jak osob fyzických, tak právnických. Pro tyto předměty je typické, že mohou být kdykoli, kdekoli a kýmkoli, současně i následně užívány, aniž by došlo k újmě na jejich podstatě (nespotřebovávají se) nebo na jejich funkci (kvalita se užíváním nesnižuje). Také se používá starší pojem nehmotné statky. Nehmotným statkem se rozumí předmět vytvářený konkrétním duševním obsahem, jehož objektivní výraz, umožňující jeho smyslové vnímání, je způsobilý být předmětem společenských vztahů, aniž by byl třeba ztělesněn v hmotné podobě. 2 Pojem průmyslového vlastnictví je ve vztahu k pojmu duševního vlastnictví pojmem užším. Představuje pouze určitý úsek duševního vlastnictví vyznačující se specifickými rysy. Předměty průmyslového vlastnictví se oproti jiným předmětům vlastnictví duševního vyznačují svou průmyslovou (hospodářskou) využitelností a většinou také uplatněním registračního principu pro vznik výlučných práv k těmto předmětům podle zvláštních právních předpisů. Předmětem průmyslového vlastnictví jsou jakékoliv objektivně vyjádřené ideální předměty a na jejich způsobilost být předmětem občanskoprávních 1 TELEC I.: Tvůrčí práva duševního vlastnictví. 1. vydání, Brno: Doplněk, s. ISBN X. str KNAM, K.; OPOROVÁ, M.; KŘÍŽ, J.; RŮŽIČKA, M.: Práva k nehmotným statkům. 1. vydání, Praha: Kodex Bohemia, s. ISBN str

6 vztahů jako tzv. jiné majetkové hodnoty ( 118 odst. 1 OZ) nemá vliv skutečnost, zda jsou či nejsou chráněny zvláštními zákony. Předměty průmyslového vlastnictví lze třídit podle různých kritérií. Nejčastější je třídění na: předměty průmyslového vlastnictví, které jsou výsledkem tvůrčí činnosti. Tato skupina zahrnuje zejména vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory, topografie polovodičových výrobků, odrůdy rostlin, plemena zvířat, zlepšovací návrhy a objevy. předměty průmyslového vlastnictví, které jsou výsledkem činnosti netvůrčí povahy. Do této skupiny se řadí především obchodní firma, ochranné známky, označení původu a zeměpisná označení. Ochrana průmyslového vlastnictví je upravena souborem zvláštních právních předpisů, pokud jde o předměty vzniklé tvůrčí činností a o předměty, které jsou výsledkem činnosti netvůrčí povahy. K zákonem nechráněným předmětům průmyslového vlastnictví patří například objevy, know-how nebo obchodní tajemství Vynálezy Vynálezy patří mezi předměty průmyslového vlastnictví, které vznikají technickou tvůrčí činností. Jedná se o kvalitativně nová technická řešení, která svou úrovní převyšují dosavadní stav techniky. Vynálezy se mohou týkat věcí (např. stroje, spotřební zboží, přístroje ale také látky pevné, kapalné a plynné, různé roztoky, směsi apod.) nebo výrobních postupů, jejichž výsledkem je určitý výrobek (např. stavební panel, ale i například elektronický záznam zvuku na barvený film), či pracovních postupů (např. elektrická měření, čištění výrobků). 4 Za vynálezy se nepovažují především objevy, vědecké teorie a matematické metody; estetické výtvory; plány, pravidla a způsoby vykonávání duševní činnosti; programy počítačů a pouhé uvedení informace, pokud se přihlášky vynálezů nebo patenty týkají pouze těchto předmětů nebo činností. 3 SLOVÁKOVÁ, Z.: Průmyslové vlastnictví. 1. vydání Praha: Orac, s. ISBN str TELEC I.: Tvůrčí práva duševního vlastnictví. 1. vydání, Brno: Doplněk, s. ISBN X. str

7 Na vynálezy, které splňují zákonné podmínky, uděluje Úřad průmyslového vlastnictví (dále jen ÚPV) patenty, tedy osvědčení o zápise do patentového rejstříku. Vzhledem k tomu, že právní formou ochrany vynálezů je patent, hovoří se o právní ochraně vynálezů jako o patentové ochraně a o souhrnu právních norem upravujících vztahy z vytvoření a uplatnění vynálezů jako o patentovém právu Právní úprava Základním pramenem patentového práva je zákon č. 527/1990 Sb. o vynálezech a zlepšovacích návrzích ve znění pozdějších přepisů (VZN) a jeho prováděcí vyhláška č. 550/1990 Sb. o řízení ve věcech vynálezů a průmyslových vzorů, ve znění vyhlášky č. 21/2002 Sb. VZN nabyl účinnosti 1. ledna V oblasti práva veřejného je právní ochrana vynálezů podle zákona doplněna ochranou poskytovanou trestním zákonem, zákonem o přestupcích a zákonem o ochraně spotřebitele, zákonem o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a dalšími předpisy Předmět ochrany Předmětem ochrany patentového práva jsou vynálezy, které jsou nové, jsou výsledkem vynálezecké činnosti a jsou průmyslově využitelné ( 3. odst. 1 VZN). Formou právní ochrany vynálezu je patent, který lze charakterizovat jako převoditelné majetkové právo k vynálezu 5. Novost, výsledek vynálezecké činnosti a průmyslová využitelnost představují hmotně-právní předpoklady, které musí být splněny, aby na vynález bylo možno udělit patent. Pozitivní definici pojmu vynález zákon neobsahuje, neboť by to mohlo působit interpretační potíže. Vynález je nový, není-li součástí stavu techniky ( 5 odst. 1 VZN). Stavem techniky, který vylučuje novost vynálezu, zákon rozumí vše, k čemu byl veřejnosti jakýmkoliv způsobem umožněn přístup přede dnem, od něhož přísluší přihlašovateli právo přednosti, ať již v České republice nebo v zahraničí. 5 PÍTRA, V. a kol.: Ochrana průmyslového vlastnictví, komentář. 1. vydání, Praha: SEVT, s. ISBN X. 5

8 Vynález je výsledkem vynálezecké činnosti, jestliže pro odborníka nevyplývá zřejmým způsobem ze stavu techniky ( 6 odst. 1 VZN). Uvedené ustanovení indikuje míru tvůrčí činnosti původce, která je předpokladem patentovatelnosti vynálezu. Vynález se pokládá za průmyslově využitelný, pokud jeho předmět může být vyráběn nebo jinak využíván v průmyslu, zemědělství nebo jiných oblastech hospodářství ( 7 VZN). Za průmyslově využitelné se tedy nepokládají vynálezy, u nichž se neprokáže možnost jejich opakovatelné realizace, popř. vynálezy, které jsou vázány na neopakovatelné přírodní podmínky. Zákon dále podává demonstrativní výčet předmětů nebo činností, které se za vynálezy nepovažují za předpokladu, že se přihláška vynálezu nebo patent týkají pouze těchto předmětů nebo činností ( 3 odst. 2 a 3 VZN) a dále stanoví výluky z patentovatelnosti ( 4 VZN). Na vynálezy, které splňují zákonem stanovené podmínky, uděluje patenty ÚPV, který je ústředním orgánem státní správy na ochranu průmyslového vlastnictví České republiky ( 1 odst. 1 a 2, písm. a/ zákona č. 14/1993 Sb., o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví) Vznik, trvání a zánik ochrany Vznik ochrany Patentová ochrana vynálezu vzniká udělením patentu, o čemž rozhoduje ÚPV v řízení o udělení patentu, které se zahajuje podáním přihlášky vynálezu u ÚPV. ÚPV je dále místem, u něhož mohou občané České republiky (jakož i jiné osoby, které zde mají bydliště nebo sídlo) podávat mezinárodní přihlášky podle Smlouvy o patentové spolupráci, a rovněž místem, kde lze podávat evropské patentové přihlášky podle Úmluvy o udělování evropských patentů. Přihlášku vynálezu je oprávněn podat ten, kdo má právo na patent ( 8 VZN). ÚPV vydá majiteli patentu patentovou listinu, která má charakter veřejné listiny osvědčující jeho práva k vynálezu. Součástí patentové listiny je i popis vynálezu a patentové nároky, které osvědčují rozsah práv majitele patentu. Udělení patentu ÚPV oznámí ve Věstníku ÚPV. Ode dne, kdy bylo udělení patentu oznámeno ve Věstníku, 6

9 nastávají účinky patentu ( 11 odst. 2 VZN). Vynález, na který byl udělen patent, zapíše ÚPV do patentového rejstříku ( 16 odst. 1 vyhlášky č. 550/1990 Sb.). Doba trvání ochrany Patentová ochrana vynálezu trvá po dobu platnosti patentu. Doba platnosti patentu činí 20 let od podání přihlášky vynálezu. Za udržování patentu v platnosti je jeho majitel povinen platit každoročně příslušné poplatky podle zákona č. 173/2002 Sb., o poplatcích za udržování patentů a dodatkových ochranných osvědčeních pro léčiva a pro přípravky na ochranu rostlin a o změně některých zákonů. Uvedený zákon upravuje jak problematiku vyměřování a vybírání poplatků za udržování patentu v platnosti, tak i jejich výši. Tyto tzv. udržovací poplatky za patent vyměřuje a vybírá ÚPV. Výše poplatků je stanovena v Sazebníku udržovacích poplatků, který je přílohou zákona č. 173/2002 Sb. Vzhledem k tomu, že účinky patentu nastávají až ode dne oznámení o udělení patentu ve Věstníku, je doba účinků patentu kratší ve srovnání s dobou platnosti patentu, a to o dobu trvání řízení o udělení patentu, zpravidla se jedná o dobu 2 až 4 let. Během této doby nemá přihlašovatel možnost zabránit případnému neoprávněnému využívání již zveřejněného vynálezu. Z tohoto důvodu má přihlašovatel právo na přiměřenou náhradu od toho, kdo v období od zveřejnění přihlášky vynálezu do dne, od něhož nastávají účinky patentu, předmět přihlášky využíval ( 11 odst. 3 VZN). Toto právo však lze uplatnit až ode dne, od něhož nastávají účinky patentu. V případě mezinárodní přihlášky, jíž se žádá o udělení patentu v České republice, která byla zveřejněna podle Smlouvy o patentové spolupráci, přísluší přihlašovateli zmíněné právo na přiměřenou náhradu až po zveřejnění překladu této přihlášky v českém jazyce.[15] Zánik ochrany Patentová ochrana vynálezu skončí buď zánikem patentu ( 22 VZN), nebo jeho zrušením ( 23 VZN). Zákon obsahuje taxativní výčet důvodů majících za následek jak zánik patentu, tak jeho zrušení. Patent ze zákona zaniká: uplynutím doby jeho platnosti 7

10 nezaplacením příslušných poplatků za udržování patentu v platnosti jeho majitelem ve stanovené lhůtě vzdáním se patentu jeho majitelem Patent Úřad zruší, zjistí-li se dodatečně, že nebyly splněny zákonem stanovené podmínky pro jeho udělení, konkrétně: vynález nesplňoval podmínky patentovatelnosti vynález není v patentu popsán tak jasně a plně, aby jej odborník mohl uskutečnit předmět patentu přesahuje obsah původního podání přihlášky vynálezu nebo rozsah ochrany vyplývající z patentu byl rozšířen majitel patentu na něj nemá právo, neboť není původcem ani jeho právním nástupcem ( 8 VZN) Zrušení patentu předchází řízení o zrušení patentu, které ÚPV zahajuje na návrh třetí osoby nebo z moci úřední. Výjimku představuje posledně uvedený důvod, kdy ÚPV může provést zrušení patentu pouze na návrh osoby, o níž soud rozhodne, že je původcem vynálezu ( 29 VZN). Návrh na zrušení patentu musí být věcně odůvodněn a zároveň musí být doloženy nebo navrženy příslušné důkazní prostředky. Zrušení patentu má zpětnou účinnost ode dne jeho platnosti, tj. ode dne podání přihlášky vynálezu. Na patent se tedy hledí, jako by nikdy nebyl udělen Účinky patentu Z patentu vznikají jeho majiteli výlučná práva příslušný vynález využívat, poskytnout souhlas k využívání vynálezu jiným osobám (licenci) nebo na ně patent převést ( 11 odst. 1 VZN). Jedná se o absolutní subjektivní práva majitele patentu působící vůči všem ostatním osobám, které jsou povinny zdržet se jakýchkoliv zásahů do těchto práv. Majitel patentu je především oprávněn k využívání vynálezu. V této souvislosti zákon obsahuje taxativní výčet činností představujících přímé a nepřímé využívání vynálezu, které jsou bez souhlasu majitele patentu třetím osobám zakázány ( 13 a 14 VZN). Bez souhlasu majitele patentu nikdo nesmí: a) přímo využívat vynález, tedy 8

11 vyrábět, nabízet, uvádět na trh nebo používat výrobek, který je předmětem patentu, nebo k tomu účelu výrobek dovážet či skladovat, anebo s ním jiným způsobem nakládat; využívat způsob, který je předmětem patentu, popřípadě nabízet tento způsob k využití; nabízet, uvádět na trh, používat nebo k tomuto účelu dovážet či skladovat výrobek přímo získaný způsobem, který je předmětem patentu. b) nepřímo využívat vynález, tedy dodávat nebo k dodání nabízet jiné osobě, než je osoba oprávněná využívat patentovaný vynález, prostředky týkající se podstatného prvku tohoto vynálezu a sloužící v tomto ohledu k jeho uskutečnění. Majitel patentu je oprávněn udělit souhlas k využívání vynálezu licenční smlouvou ( 14 zákona VZN). Licenční smlouvou majitel patentu za úplatu poskytuje nabyvateli licence právo vynález využívat na sjednaném území, tj. na celém území České republiky nebo jen ve vymezené lokalitě, a po sjednanou dobu. Není-li tato doba sjednána, trvá po dobu platnosti patentu. Licenční smlouva a právní vztahy z ní vzniklé se řídí ustanoveními obchodního zákoníku ( 508 a následující ObchZ). Přihlašovatel nebo majitel patentu může rovněž učinit nabídku licence, kterou se vzdá výlučného práva k využívání vynálezu ( 19 VZN). Majitel patentu je dále také oprávněn tento patent převést písemnou smlouvou na jinou osobu. Převodem patentu dochází ke změně majitele patentu. Smlouva o převodu nabývá účinnosti vůči třetím osobám zápisem do patentového rejstříku (viz 15 VZN). Omezení účinků patentu Účinky patentu jsou omezeny institutem tzv. předchozího uživatele ( 17 VZN). Předchozím uživatelem se rozumí osoba, která před vznikem práva přednosti využívala vynález nezávisle na původci nebo majiteli patentu, anebo která k tomu vykonala prokazatelná opatření. Zákon stanoví, že vůči předchozímu uživateli patent nepůsobí. Omezení účinků patentu představují rovněž případy využití vynálezu na lodích, letadlech či vozidlech zemí, které jsou členy Pařížské unijní úmluvy, jestliže se dostanou přechodně nebo náhodně do České republiky, při individuální přípravě léků v lékárně na 9

12 základě lékařského předpisu a nakládání s ním, při činnostech třetích osob prováděných pro neobchodní účely experimentální ( 18 VZN). Účinky patentu jsou dále omezeny institutem nucené licence, na základě kterého má stát prostřednictvím ÚPV možnost zasáhnout do výlučných práv majitele patentu tím, že udělí nevýlučné právo k využívání vynálezu třetí osobě 20 VZN). Účelem tohoto institutu je zamezit případnému zneužití výlučných práv z patentu jeho majitelem. K udělení nucené licence může ÚPV přistoupit pouze ze zákonem taxativně vymezených důvodů. Nucená licence může být udělena buď v případě bezdůvodného nevyužívání, nebo nedostatečného využívání vynálezu jeho majitelem, za předpokladu, že majitel patentu nepřijal v přiměřené lhůtě řádnou nabídku na uzavření licenční smlouvy a zároveň uplynuly minimálně čtyři roky od podání přihlášky vynálezu, nebo tři roky od udělení patentu, nebo v případě, kdy jsou dány důvody ohrožení důležitého veřejného zájmu. Rozhodnutí ÚPV o udělení nucené licence nahrazuje souhlas majitele patentu k využívání vynálezu. [15] Vyčerpání práv Platná právní úprava obsahuje institut tzv. vyčerpání (konzumpce) práv, podle něhož majitel patentu nemá právo zakázat třetím osobám nakládat s výrobkem, který je předmětem chráněného vynálezu, pokud byl tento výrobek uveden na trh v České republice buď jím samotným, nebo s jeho souhlasem ( 13b VZN). To neplatí v případě, kdy jsou dány důvody pro rozšíření práv z patentu na uvedené činnosti. Tento institut je určen k ochraně oprávněných zájmů třetích osob před zásahy majitele patentu, který svá práva z patentu jejich výkonem vyčerpal uvedeným způsobem Právní prostředky ochrany patentových práv Zákon č. 527/1990 Sb. Patentová ochrana podle VZN je absolutní povahy, působící proti každému, kdo se porušení patentových práv dopustil. Práva, která lze v případě porušení patentových práv uplatňovat, jsou jak povahy majetkové, tak nemajetkové. Právními prostředky ochrany 10

13 patentových práv jsou žaloby, především žaloba zápůrčí (negatorní), odstraňovací, na náhradu škody a na přiměřené zadostiučinění, jež korespondují s právy, která lze uplatňovat v souvislosti s porušením patentových práv. 6 V případě neoprávněného zásahu do patentových práv zákon opravňuje majitele patentu: domáhat se u soudu zákazu rušení svých práv a odstranění následků porušení ( 75 odst. 1 VZN). Pokud byla zásahem do práv ze zapsaného průmyslového vzoru způsobena škoda, má majitel právo na její náhradu. V případě vzniku nemajetkové újmy má majitel patentu právo na přiměřené zadostiučinění, které může spočívat i v peněžitém plnění. požadovat, aby soud nařídil zničení výrobků, jejichž výrobou nebo uvedením na trh došlo k hrožení nebo porušení patentových práv, popř. zničení materiálu a nástrojů určených nebo používaných výlučně nebo převážně při činnostech tato práva ohrožujících nebo porušujících ( 75 odst. 2 VZN.). Uvedené právo musí být přiznáno soudem. Pokud však nejsou výrobky ve vlastnictví osoby, proti níž návrh směřuje, nebo jestliže by porušení či ohrožení patentových práv mohlo být odstraněno jinak a zničení výrobků by bylo nepřiměřené tomuto porušení či ohrožení, soud zničení zboží nenařídí. Uvedená úprava je provedením čl. 46 TRIPS. požadovat informaci o původu výrobků vůči každému, kdo jeho práva ohrožuje nebo porušuje, a to včetně informací týkajících se uvádění takových výrobků na trh ( 75a VZN). Úprava práva na informace je naplněním závazku vyplývajícího pro Českou republiku z čl. 47 TRIPS. Zákon nezahrnuje do výčtu práv, která lze uplatňovat v případě neoprávněného zásahu do patentových práv, právo na vydání bezdůvodného obohacení. Tohoto práva se ovšem lze domáhat podle obecné úpravy obsažené v ustanovení 451 a následujících OZ, popř. v rámci práva proti nekalé soutěži, pokud k bezdůvodnému obohacení došlo v důsledku nekalého soutěžního jednání.[7] 6 SLOVÁKOVÁ, Z.: Průmyslové vlastnictví. 1. vydání Praha: Orac, s. ISBN str

14 Související právní prostředky V obecné rovině lze uvažovat o použití dalších právních prostředků, v rovině soukromoprávní je to OZ, kde je upraveno soutěžní právo, zejména právo proti nekalé soutěži. V rovině veřejnoprávní je to Zákon o přestupcích a Trestní zákon postihující neoprávněný zásah do práv chráněného vynálezu a dále Zákon o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví. [7] Evropská patentová přihláška a evropský patent Česká republika požádala v květnu 1996 o přizvání k přistoupení do Evropské patentové organizace. Správní rada Evropské patentové organizace rozhodla v lednu 1999 o přizvání České republiky k Úmluvě o udělování evropských patentů s účinkem k 1. červenci V souvislosti s přístupem České republiky k Úmluvě o udělování evropských patentů nabyla k 1. červenci 2002 účinnosti ustanovení 35a až 35g VZN, týkající se získání evropského patentu, udělovaného Evropským patentovým úřadem, s účinky pro Českou republiku a jeho platnosti. Tato úprava je v souladu s úpravou obsaženou v ustanoveních čl. 75 až 89 Úmluvy o udělování evropských patentů. Evropskou patentovou přihlášku lze podat u Evropského patentového úřadu, a to buď v sídle tohoto úřadu v Mnichově, nebo v jeho pobočce v Haagu, nebo u ÚPV. Evropskou patentovou přihlášku mohou u ÚPV podat jak občané České republiky, tak cizinci. Není přitom rozhodné, zda jde o evropskou patentovou přihlášku s účinky pro Českou republiku či nikoliv. Podáním evropské patentové přihlášky s účinky pro Českou republiku vznikají přihlašovateli v České republice stejná práva a povinnosti (zejména právo přednosti) jako přihlašovateli národní přihlášky vynálezu Mezinárodní ochrana vynálezu Česká republika je v oblasti právní ochrany vynálezů vázána několika multilaterálními mezinárodními smlouvami. Jedná se o Pařížskou úmluvu na ochranu průmyslového vlastnictví, Smlouvu o patentové spolupráci, Štrasburskou dohodu o 12

15 mezinárodním patentovém třídění, Budapešťskou smlouvu o mezinárodním uznávání uložení mikroorganismů k účelům patentového třídění a Prováděcí předpis k ní, Dohodu o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) a Úmluvu o udělování evropských patentů.[7] Pařížská úmluva Pařížská unijní úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví z roku 1983 představuje základní multilaterální mezinárodní smlouvu na ochranu průmyslového vlastnictví, na kterou následně navázaly další mezinárodní smlouvy v jednotlivých oblastech právní ochrany průmyslového vlastnictví. V oblasti patentové ochrany se jedná zejména o Smlouvu o patentové spolupráci, Štrasburskou dohodu či Úmluvu o udělování evropských patentů. K základním principům, z nichž Pařížská úmluva vychází, patří princip národního zacházení a právo priority (označované též jako právo unijní priority). Podle principu národního zacházení příslušníci každé unijní země požívají v ostatních unijních zemích týchž výhod, které příslušné zákony poskytují nebo poskytnou vlastním státním příslušníkům, bez újmy práv stanovených čl. 2. Právo priority týkající se patentů, užitných vzorů, průmyslových vzorů nebo modelů a továrních nebo obchodních známek znamená, že na základě řádně podané přihlášky v jedné unijní zemi může přihlašovatel v příslušné prioritní lhůtě podat přihlášku v jiné unijní zemi a uplatnit v ní přednostní právo na udělení ochrany ze dne podání první přihlášky před ostatními přihlašovateli (čl. 4). Prioritní lhůta činí dvanáct měsíců pro vynálezy a pro užitné vzory a šest měsíců pro průmyslové vzory nebo modely a pro tovární a obchodní známky. Udělení patentu, popřípadě odepření udělení patentu v jedné zemi nemá vliv na jeho platnost v jiné zemi. Vynálezce má právo na to, aby byl jako vynálezce uveden v patentu (čl. 4. ter). Udělení patentu nesmí být odepřeno a patent nesmí být zrušen jen proto, že prodej výrobků na jeho podkladě vyrobeného je národním zákonodárstvím dané unijní země vyloučen nebo omezen. Pařížská úmluva rovněž vymezuje podmínky pro udělení nucených licencí (čl. 5A odst. 1 až 4).[3] 13

16 Úmluva o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví Světová organizace duševního vlastnictví World Intellectual Property Organization (WIPO) byla vytvořena mezinárodní úmluvou ve Stockholmu v roce Hlavním posláním WIPO je především harmonizace legislativy. Sídlo sekretariátu Mezinárodního úřadu duševního vlastnictví je v Ženevě. WIPO spravuje většinu mnohostranných mezinárodních smluv, které vytvořily základ pro mezinárodní spolupráci v jednotlivých oblastech právní ochrany průmyslového vlastnictví. Smlouva o patentové spolupráci Washingtonská smlouva o patentové spolupráci Patent Cooperation Treaty (PTC) z roku 1970 představuje významný krok v oblasti harmonizace a integrace patentové ochrany. Tato smlouva zjednodušuje získání patentové ochrany tím, že umožňuje přihlašovateli podat jedinou tzv. mezinárodní patentovou přihlášku a zajistit si tak patentovou ochranu v jím určených členských státech PCT. V těchto státech má pak mezinárodní patentová přihláška účinky podané přihlášky národní. Přihlašovatelé z členských států tedy nemusí podávat k získání patentové ochrany vynálezu individuální přihlášky ve smluvních státech, ve kterých si přejí zajistit patentovou ochranu.[1] Štrasburská dohoda Štrasburská dohoda o mezinárodním patentovém třídění International Patent Classification (IPC) z roku 1970 představuje jednu ze zvláštních dohod na ochranu průmyslového vlastnictví uzavřených podle čl. 19 Pařížské úmluvy. Smluvní země této dohody vytvořily Zvláštní unii a přijaly společné třídění označené jako mezinárodní patentové třídění pro patenty na vynálezy, autorská osvědčení na vynálezy, pro užitné vzory a osvědčení o užitnosti. Zatřiďování se provádí nejprve do některého z 8 oddílů podle oblasti techniky, do které náleží vynález, který má být předmětem patentové ochrany. Oddíly, které jsou označeny velkými písmeny A až H, se dále dělí na třídy, podtřídy, skupiny a podskupiny. Systém mezinárodního patentového třídění zavedený touto dohodou usnadňuje průzkum novosti vynálezu v řízení udělení patentu a tím i získání patentové 14

17 ochrany. Smluvní země jsou zavázány třídění používat pro třídění vynálezů a uvádět klasifikační symboly na všech patentových dokumentech. Každá země má možnost použít mezinárodní patentové třídění jako systém hlavní nebo pomocný. Úmluva o udělování evropských patentů Úmluva o udělování evropských patentů (označovaná též jako Evropská patentová úmluva) uzavřená v Mnichově v roce 1973 je multilaterální mezinárodní smlouvou, kterou její smluvní státy vytvořily společné právo pro udělování patentů na vynálezy, označovaných jako evropské patenty. Touto úmluvou došlo také ke zřízení Evropské patentové organizace se sídlem v Mnichově. Jedním z orgánů této organizace je Evropský patentový úřad, se sídlem rovněž v Mnichově a s pobočkou v Haagu, jehož úkolem je udělovat evropské patenty. Smluvními státy této úmluvy mohou být pouze evropské státy. Evropský patent má zásadně stejný účinek a podléhá stejnému režimu jako národní patent v každém smluvním státě, pro který byl udělen. Výhodou evropského patentu je zjednodušený postup při jeho přihlašování a při udělovacím řízení. Úmluva o udělování evropských patentů obsahuje jednak hmotněprávní ustanovení, která stanoví, co se rozumí patentovatelnými vynálezy, výluky z patentovatelnosti, kdo je oprávněn požadovat a získat evropský patent, účinky evropského patentu a evropské patentové přihlášky, a jednak ustanovení procesní povahy upravující podání evropské patentové přihlášky a udělovací řízení. Řízení o udělení evropského patentu je zahájeno podáním evropské patentové přihlášky. Tu lze podat u Evropského patentového úřadu nebo u ústředního úřadu průmyslového vlastnictví smluvního státu, popř. jeho jiného příslušného orgánu, připouštíli to právo tohoto státu. O udělení evropského patentu lze žádat pro jeden či více smluvních států. Určení smluvního státu podléhá příslušným poplatkům za určení, které jsou splatné do šesti měsíců ode dne, kdy je v Evropském patentovém věstníku oznámeno zveřejnění zprávy o evropské rešerši. Až do udělení evropského patentu lze určení smluvního státu vzít kdykoli zpět. Na základě patentových nároků uvedených v přihlášce Evropský patentový úřad provede rešerši a vyhotoví zprávu o evropské rešerši, která se doručuje přihlašovateli k rozhodnutí, zda si přeje v řízení pokračovat. Podá-li přihlašovatel žádost o provedení průzkumu evropské patentové přihlášky, Evropský patentový úřad přistoupí 15

18 k průzkumu podmínek pro udělení patentu pro všechny přihlašovatelem stanovené státy. Pokud předmět evropské patentové přihlášky splňuje požadavky stanovené touto úmluvou, udělí Evropský patentový úřad evropský patent. Evropský patentový úřad oznámí udělení evropského patentu v Evropském patentovém věstníku a současně zveřejní i evropský patentový spis. Doba platnosti evropského patentu je 20 let ode dne podání přihlášky. Pro účinnost evropského patentu v jednotlivých smluvních státech se ovšem ještě vyžaduje zaplacení příslušných poplatků, předložení překladu popisu vynálezu a patentových nároků do úředního jazyka příslušného smluvního státu a zveřejnění oznámení jeho udělení v úřadním věstníku tohoto státu.[15] Budapešťská smlouva Smlouva byla přijatá na Budapešťské diplomatické konferenci v roce Smluvní státy této smlouvy tvoří zvláštní Unii pro mezinárodní uznávání uložení mikroorganismů k účelům patentového řízení. Tato smlouva zavazuje všechny své smluvní státy uznat jediné uložení u kteréhokoliv z mezinárodních ukládacích míst za platné pro potřeby patentového řízení a z něho vyplývající ochrany průmyslového vlastnictví. TRIPS Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (Trade Related Intellectual Property Rights TRIPS) představuje jednu z 25 multilaterálních mezinárodních dohod týkajících se mezinárodního obchodu, které byly uzavřeny v rámci tzv. Uruguayského kola konference o Všeobecné dohodě o clech a obchodu (GATT) v roce 1994 v Marrakeshi. Tato konference byla přeměněna na Světovou obchodní organizaci (World Trade Organization WTO). TRIPS na jedné straně vychází z existujících mezinárodních dohod v oblasti duševního vlastnictví, které dále v některých částech prohlubuje a zavazuje své členy k jejich dodržování, na druhé straně respektuje existující národní systémy ochrany duševního vlastnictví.[7] 16

19 1.3 Ochranné známky Ochranné známky představují jeden z nejúčinnějších prostředků, jak dostat do povědomí co nejširší veřejnosti výrobky či služby daného podnikatele. Ochranné známky identifikují výrobky a služby podnikatele a napomáhají mu k vyšším objemům prodeje a k uplatnění se na relevantním trhu. Ve vztahu k potenciálním zákazníkům pak ochranné známky představují záruku, že jimi označované zboží či služby vykazují vysokou kvalitu, osvědčené vlastnosti, apod., což se následně odráží v poptávce. Ochranné známky tak významně zhodnocují zboží či služby jimi označované a jako takové mají i svou nezanedbatelnou finanční hodnotu Právní úprava Základním pramenem je zákon č. 441/2003 Sb. o ochranných známkách (ZOZ). Právní ochrana poskytovaná ochranným známkám tímto zákonem je povahy absolutní. Ochranné známky jsou rovněž chráněny v rámci práva proti nekalé soutěži, tato ochrana je však relativní povahy ( 44 a násl. ObchZ). Ochrana poskytovaná ochranným známkám obchodním zákoníkem v rámci práva nekalé soutěže stojí vedle ochrany poskytované zákonem o ochranných známkách. Vzhledem k tomu, že neoprávněné užití ochranné známky je zpravidla i nedovoleným soutěžním jednáním, je možné se podle okolností domáhat ochrany podle obou uvedených právních předpisů. Ochranné známky jsou chráněny i dalšími právními předpisy, zejména trestním zákonem, zákonem o přestupcích, zákonem o ochraně spotřebitele, atd Předmět ochrany Předmětem známkového práva je ochranná známka. Podle ustanovení 1 ZOZ se ochrannou známkou rozumí jakékoli označení schopné grafického znázornění, zejména slova, včetně osobních jmen, barvy, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku nebo jeho obal, 7 SLOVÁKOVÁ, Z.: Průmyslové vlastnictví. 1. vydání Praha: Orac, s. ISBN str

20 pokud je toto označení způsobilé odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby. Na území ČR požívají ochrany ochranné známky, které jsou: a) zapsány v rejstříku ochranných známek vedeném ÚPV tzv. národní ochranné známky b) s účinky pro ČR zapsány v rejstříku vedeném Mezinárodním úřadem duševního vlastnictví na základě mezinárodní přihlášky ve smyslu Madridské dohody o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek nebo Protokolu k Madridské dohodě mezinárodní ochranné známky c) zapsány v rejstříku vedeném Úřadem pro harmonizaci ve vnitřním trhu podle nařízení Rady Evropských společenství ochranné známky Společenství d) na území ČR všeobecně známé ve smyslu článku 6bis Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví a článku 16 Dohody o obchodních aspektech práv duševního vlastnictví všeobecně známé známky Druhy ochranných známek Ochranné známky lze dělit podle jejich formy, podle subjektu, jenž je majitelem ochranné známky, podle způsobu vzniku známkového práva, podle užívání ochranné známky, podle způsobu vzniku známkového práva, podle užívání ochranné známky. Podle formy jsou to: slovní, obrazové, prostorové a kombinované. Podle subjektu: individuální a kolektivní. Podle způsobu vzniku: zapsané (registrované) a všeobecně známé. Podle užívání: užívané a neužívané. Naše známkové právo vychází z principu, že k udržení práv z ochranné známky je nezbytné její užívání. Není-li ochranná známka užívána, může to být důvodem pro výmaz ochranné známky ÚPV. Kolektivní ochranná známka Kolektivní ochranná známka je zvláštním institutem známkového práva, jehož cílem je umožnit zájmovým sdružením podnikatelů společné označování výrobků a služeb. Povinnost zapisovat kolektivní známky vyplývá pro Českou republiku čl. 7 bis Pařížské 18