STÁTNÍ OBLASTNÍ ARCHIV V ZÁMRSKU

Transkript

1 STÁTNÍ OBLASTNÍ ARCHIV V ZÁMRSKU č. ev. listu NAD 337 č. archivní pomůcky 8835, 8836 V e l k o s t a t e k C h o t ě b o ř inventář Mgr. Jiří Vozar Zámrsk 2011

2 O b s a h Úvod... 3 I. Dějiny původce fondu... 4 II. Dějiny fondu III. Archivní charakteristika a způsob pořádání IV. Možnosti využití V. Záznam o uspořádání Seznam pramenů a literatury Protokolární záznam o provedení vnitřní skartace Inventární seznam I. Úřední knihy A. Dominikální agenda B. Přenesená agenda II. Spisový materiá... l49 A. Registraturní pomůcky B. Spisy I. manipulace II. manipulace III. Účetní materiál A. Hospodářské účty Důchodní účty Purkrabské účty Obroční účty Naturální účty Lesní účty Rybniční účty Skladištní účty Stavební účty Pivovarské účty Lihovar Chotěboř Lihovar Dobkov Statek Rupertshof Mlýn Rochňovec Pila Rochoňovec Účty sklárny sv. Josefa v Jilmu B. Účty agendy politické a soudní a) Kontribuční účty b) Daňové účty c) Kostelní účty d) Špitální účty e) Chudinské účty f) Sirotčí účty g) Depozitní účty IV. Mapy a plány A. Mapy Katastrální mapy Hospodářské mapy Lesní mapy B. Plány Místní rejstřík Tiráž

3 Ú v o d

4 I. Dějiny původce fondu Původní osada Chotěboř vznikla blízko Libické stezky, která vedla z Vilémova přes Novou Ves po levém břehu řeky Doubravy k Libici nad Doubravou a Žďáru nad Sázavou. Datum založení neznáme, patřila k hradu Lichnici. Nejstarší zpráva o Chotěboři je z r. 1265, kdy Smil z Lichtemburka věnoval kapli sv. Jakuba Většího s obročím a s desátým dílem příjmů z místního cla cisterciáckému klášteru ve Žďáru nad Sázavou. Žďárský klášter začal přestavovat kapli sv. Jakuba Většího na farní kostel. Rozsáhlé panství lichtenburského rodu střežily hrady Lichnice, Ronovec a Ronov nad Sázavou, Lichtenburkové se také zabývali hornickým podnikáním. Hlavní oblast těžby stříbra se nacházela v okolí Německého (Havlíčkova) Brodu, České Bělé a Přibyslavi. V blízkosti Chotěboře se dolovalo v místě pozdější polní trati Stříbrný dolec. Kolonizace Českomoravské vrchoviny dosáhla největšího rozmachu za vlády Přemysla Otakara II., kromě vesnic a osad byla zakládána také města. Jejich vznik byl důsledkem společenské dělby práce mezi zemědělstvím a řemeslem. Hornické podnikání Smila z Lichtenburka vytvořilo hospodářské předpoklady pro přeměnu vsi Chotěboř na město. Existenci městské správy dokazuje listina z r. 1278, podle níž byla Chotěboř vyňata z německobrodské pravomoci a nazývala se již Chotebors civitas. Po smrti Smila z Lichtenburka v roce 1269 zdědili rozsáhlý majetek jeho synové Jindřich, Smil, Oldřich a Raimund. Chotěboř s hradem Lichnicí převzal Oldřich z Lichtenburka, který spolu se svým bratrem daroval v r žďárskému klášteru ves Počátky s bývalým stříbrným dolem a druhý desátek z mýta vybíraného v Chotěboři. Kolem roku 1316 zdědil Oldřichův majetek jeho syn Jindřich z Lichtenburka, který také v roce 1323 potvrdil platnost listiny z r Kolem roku 1329 vykoupil Chotěboř s hradem Lichnicí český král Jan Lucemburský. Ten již 2.srpna 1331 udělil Chotěboři jihlavské městské právo. Toto významné právo doplnil král Jan Lucemburský16.srpna 1331 osvobozením chotěbořských měšťanů od všech povinností a dávek odváděných lichnickým purkrabím. Před rokem 1346 získal Chotěboř spolu s hradem Lichnicí jako zástavu od krále Jana Lucemburského přední český rod - pánové z Lipé. Po rozdělení rodového majetku 13.ledna 1346 převzal Chotěboř a Ronov nad Doubravou s hrady Lichnicí a Ronovcem Jindřich z Lipé. Toto zboží však dlouho nevlastnil, neboť už roku 1350 Chotěboř s blízkým okolím opět náležela české koruně. Král Karel IV. ji vykoupil a stanovil, aby nebyla dávána nadále do zástavy.za vlády Karla IV. nastal rychlý rozvoj Chotěboře. V roce 1356 získali měšťané právo opevnit město - 4 -

5 hradbami, když rychtář a přísežní slíbili 14.května 1356, že postaví hradby, když nebudou muset čtyři roky platit dávky a berně. V roce 1361 obdržela Chotěboř stejná práva jako v té době jiná města Českého království a Chotěboř se stala věnným městem českých královen. Chotěboř s hradem Lichnicí zůstala v královském majetku až do r. 1393, kdy je po smrti královny Elišky odevzdal král Václav IV. Heřmanovi z Choustníka v manství. Ten sídlil na chotěbořské tvrzi postavené neznámo kým mimo obvod městských hradeb. R nařídil král Ladislav Pohrobek, aby byla Chotěboř vyjmuta z pravomoci hradu Lichnice. Přesto se již od konce 14.století objevuje jako samostatný statek, protože byla dávána v zástavu. Z tohoto důvodu byla také zřejmě založena tvrz. Po smrti Heřmana z Choustníka spravovali Chotěboř Jan Chotělec, Zdeněk Rohlík a Stašek, od roku 1405 ji vlastnil Jindřich Rohlík z Trhlav. V roce 1408 připadla Chotěboř vdově po Heřmanovi z Choustníka Kuňce, ale již v roce 1409 vlastnil Chotěboř královský mincmistr Petr Zmrzlík ze Svojšína. V roce 1419 byl z úřadu mincmistra v Kutné Hoře odvolán, zemřel v r V průběhu husitských válek Chotěboř silně utrpěla. V r ji dobylo husitské vojsko a kněz Petr Hromádka z Jistebnice, který husity vedl, se stal hejtmanem města. Panské vojsko však dobylo Chotěboř zpět. V roce 1436 císař Zikmund dal Chotěboř do zástavy Jiřímu z Dubé, v r stanovil město jako věnnou zástavu. Po smrti Jiřího z Dubé v r vlastnil Chotěboř opět český král. V roce 1497 získal město jako zástavu Mikuláš mladší Trčka z Lípy a v r dostal Mikuláš Trčka Chotěboř do dědičného vlastnictví. Podporoval hospodářský rozvoj města, 15.června 1503 potvrdil platnost privilegia krále Vladislava II. na právo volného odkazu a 27.dubna 1510 věnoval městu lázeň s platem, který dříve odváděli vrchnosti. Také zřídil svobodný špitál a k němu daroval dvanáct masných krámů i s platy. V r Mikuláš mladší Trčka odkázal celý svůj majetek včetně Chotěboře Johance z Březovic, vdově po svém strýci Mikuláši starším vlašimském, ale v r svou závěť změnil, když část svého panství odkázal i s Chotěboří svému bratru Burianovi Trčkovi z Lípy a jeho synu Janovi. Mikuláš mladší Trčka zemřel v roce 1516 a jeho majetek připadl Johance z Březovic. Johanka však ještě v roce 1516 zemřela a statky zdědili její synové. K dělení majetku došlo v r. 1518, bratři Trčkové si dědictví rozdělili tak, že Zdeněk získal panství Opočno a Chotěboř a Vilém panství Vlašim. Zdeněk Trčka z Lípy vlastnil Chotěboř do roku 1538, kdy ji postoupil Janu Trčkovi, který ji držel do roku Jan Trčka z Lípy zemřel v r a chotěbořský statek zdědila jeho manželka Markéta ze Šelmberka, která zemřela na tvrzi v Chotěboři v r Její syn Burian připojil Chotěboř k - 5 -

6 panství Světlá. V roce 1591 zdědil všechen majetek Burianův syn Maxmilián Trčka z Lípy, který v r potvrdil platnost svobod a práv chotěbořských měšťanů. Maxmilián Trčka zemřel v r a panství Světlá získal jeho bratr Jan Rudolf Trčka, který také v r potvrdil svobody a privilegia chotěbořským měšťanům. V r povolil směnu vsi Kojetín za ves Svinný a stanovil výši platů, které se měly odvádět do zádušní a špitální pokladny města. Chotěboř a celé panství trpěly za třicetileté války, kdy tudy procházela vojska obou válčících stran. Události třicetileté války osobně poznamenaly také majitele panství Jana Rudolfa Trčku z Lípy. Současně s generálem Albrechtem z Valdštejna byl v Chebu zabit 25.února 1634 Adam Erdman Trčka, syn Jana Rudolfa Trčky z Lípy. Jan Rudolf Trčka z Lípy věděl, že jeho rod upadl v nemilost u císařského dvora, snažil se proto zachránit rozsáhlý rodový majetek před konfiskací. Panství Světlá odkázal Petru Vokovi Švihovskému z Rýzmburka, Matyáši Ferdinandovi Berkovi z Dubé a Ladislavu Burianovi z Valdštejna. Jeho poslední odkaz však nebyl uznán a panství Světlá se statkem Chotěboř bylo konfiskováno. V roce 1636 daroval císař Ferdinand II. statek Chotěboř Jaroslavu Sezimovi Rašínovi z Rýzemberka, bývalému služebníku Jana Rudolfa Trčky jako odměnu za svědectví o spiknutí Albrechta z Valdštejna. Jaroslav Sezima Rašín zemřel v r a panství Chotěboř zdědil jeho syn Rudolf Karel Rašín. Jeho manželkou byla Františka Zárubová z Hustířan, manželství však zůstalo bezdětné. Rudolf Karel Rašín odkázal závětí r panství Chotěboř svým sestrám Aleně Elišce Solmsové, Rozině Kateřině Chuchelské a Anně Žofii Mulcerové. Ty prodaly v r panství Marii Alřbětě hraběnce z Vrbna. Po její smrti v r předal její syn Ferdinand z Vrbna chotěbořské panství v roce 1682 Františce Rozálii Beatrix provdané za Viléma Leopolda hraběte Kinského. Hrabě Kinský nechal v letech postavit barokní zámek na místě původní tvrze. Panství získal v roce 1714 František Ferdinand Kinský, který v roce 1717 koupil od Ferdinanda Felixe z Puteani statek Nemojov. František Ferdinand Kinský prodal panství v r Janu Bedřichu ze Seilernu a Aspangu, který je již v r prodal Karlu Jáchymu Bredovi. Ten v r prodal panství Johannu Franzi Wenzelovi Kaisersteinovi, který je ale téhož roku prodal Bredovi zpět. Breda prodal v r panství kněžně Ursule von Teschen roz. von Bockum, od které koupil panství v r hrabě Gustav Hanibal z Oppersdorfu. Ten však špatně hospodařil, panství bylo zadlužené a po jeho smrti v r se dostalo do správy věřitelů. V r je získal Antonín Adolf Zebo z Brachfeldu, obchodník se suknem z Jihlavy, který byl jedním z věřitelů. V r předal panství Chotěboř svému synovi Janu Pavlu Zebovi

7 Jan Pavel Zebo koupil statek Dobkov a připojil jej k panství. Zemřel bez potomků v r. 1808, panství zdědila jeho neteř Jana Nepomucena provdaná za Josefa Jáchyma Vančuru z Řehnic, každý získal polovinu. Jana Nepomucena zemřela v r.1809 a celé panství zdědil její manžel Josef Jáchym Vačura, který je vlastnil až do své smrti v r V roce 1811 se oženil s Marií La Motte von Frintropp. Jejich dcera Marie Friderika se v r provdala za Jana Josefa Dobřenského, po její smrti v r připadlo panství Chotěboř jejímu manželovi. Jan Josef Dobřenský koupil ještě statek Nejepín. Po jeho smrti v r zdědil panství jeho syn Jan Václav Dobřenský ( ), který se v r oženil s Alžbětou hraběnkou Kottulinskou z Kottulinu. V 1906 byl povýšen do hraběcího stavu. Po jeho smrti v r převzal velkostatek jeho syn Jan Josef Dobřenský ( ). Sloužil v armádě, dosáhl hodnosti rytmistra v záloze. Potom studoval práva v Praze, byl členem městského zastupitelstva v Chotěboři a zemským poslancem v letech Po válce byl přijat do československé armády jako štábní kapitán v záloze. Zemřel v r v Chotěboři. Velkostatek přešel na jeho syna Jana Maxmiliána Dobřenského ( ). Po komunistickém převratu v únoru 1948 zabral velkostatek stát, Jan Maxmilián Dobřenský emigroval s manželkou Leopoldinou princeznou z Lobkovic do Kanady. Za komunismu prošel velkostatek Chotěboř obvyklými formami socialistického zemědělství. V květnu 1948 byla na něj uvalena národní správa, od 1.října 1948 převzal polní hospodářství Státní statek v Bystrém u Poličky a lesní hospodářství státní správa ve Slatiňanech. Od 1.ledna 1949 byl v Chotěboři založen státní statek, který byl v r připojen ke Státnímu statku v Čáslavi. V roce 1960 byl zřízen samostatný Státní statek Chotěboř. V r se Jan Maxmilián Dobřenský vrátil z exilu a ujal se rodového majetku, který mu byl v restituci vrácen. Zemřel v Havlíčkově Brodě v r. 1996, pohřben byl na rodinném hřbitůvku v Chotěboři. Obyvatelstvo na panství se zabývalo v 1.pol. 19.století zemědělstvím a řemesly. Pěstovalo se hlavně žito, oves, brambory a len. Vzhledem k drsnějšímu podnebí se méně pěstovala pšenice a ječmen, ovoce se pěstovalo v menším množství v zahradách. Z řemesel se rozvíjelo soukenictví a přadláctví vlny a lnu a tkalcovství. Zdravotní péči zajišťoval 1 lékař, 1 ranhojič a 3 porodní asistentky. Na panství se nacházelo 6 dvorů, ve kterých vrchnost hospodařila ve vlastní režii (Chotěboř, Nový Dvůr, Jilem, Sedletín, Nemojov a Dobkov). Dále zde bylo 5 ovčínů (Chotěboř, Nový Dvůr, Jilem, Dobkov a Nemojov). Lesy tvořily 4 revíry: Chotěboř, Nemojov, Jilem a Vepříkov. V r byl ve městě založen chudobinec, který se staral o 20 chudých. Kromě toho existoval v Chotěboři také vrchnostenský chudobinec. Založil jej v r Jan Rudolf Trčka z - 7 -

8 Lípy. Daroval městu dům na náměstí, který zanechal v Chotěboři písař Jan Urbanovský po svém odchodu do exilu. V chudobinci žilo 6 mužů a 6 žen ve dvou místnostech. Špitálníci dostávali palivové dříví, oblečení a 5 zlatých denně ze špitální pokladny. Jan Rudolf Trčka z Lípy věnoval špitálu také hospodářský dvůr, pole, louky a rybníky. Do r byly zemědělské pozemky obhospodařovány ve vlatní režii, potom byly prodány a od té doby se příjem skládal z úroků prodejní sumy a později z kapitálu darovaného soukromými osobami a také ze čtvrtiny sumy vyvázání z roboty vesnice Svinná, to je 60 zl. vídeňské měny. Také majitel panství Josef Jáchym Vančura z Řehnic odkázal ve své závěti špitálu ročně 24 zlatých vídeňské měny z vrchnostenského důchodu a 12 měřic žita. V roce 1819 byla u Jilmu zřízena sklárna sv. Josefa, která vyráběla běžné duté sklo a jemné křídové sklo, ale vrchnost sklárnu brzo pronajala. V r zde pracovalo 20 dělníků. V r byla v Chotěboři založena továrna na vlněné látky, která zaměstnávala 100 dělníků. Přes panství vedla od severu z Nové Vsi císařská silnice z Čáslavi přes Žďár do Brna, také tudy procházela silnice do Německého (Havlíčkova) Brodu. V 19.století tvořily panství tyto obce: 1. Chotěboř (Chotěboř, Chotieborz) - poddanské město s magistrátem a radnicí, město s předměstím zahrnovalo 436 domů, žilo zde 3386 obyvatel. Vrchnosti patřilo 51 domů a 314 obyvatel. Ve městě se nacházel farní kostel sv. Jakuba Většího, fara a škola pod patronací vrchnosti. Na předměstí ležel vrchnostenský barokní zámek s kaplí sv. Trojice. Na zámku byla kancelář ředitele panství. K zámku patřila velká zelinářská, ovocná a ozdobná zahrada a oranžerie. Vrchnosti dále náležela sýpka, špitál, dvůr, ovčín, pivovar, vinopalna, obora a myslivna. Ve městě se nacházela lékárna. Byly zde tři vrchnostenské hostince: Panský dům, Bílý koníček a Poslední feník. Tento hostinec ale není uveden v písemných pramenech, místo něj se objevuje hostinec Na sklepích. Ve městě byl také mlýn, tzv. Špitální mlýn (Spitalmühle)

9 Mimo město ležely samoty: a) Rochňovec - malá osada, nacházel se tam mlýn a pila. b) Horní a Dolní mlýn. c) Valcha u řeky Doubravy pod Dolním mlýnem, kterou od 16.století vlastnil soukenický cech. Valcha byla v provozu až do sedmdesátých let 19.století. V její blízkosti zřídil Antonín Pešout brusírnu skla a zrušenou valchu používal jako skladiště sklářských výrobků. Po velké povodni 20.června 1883 byla valcha stržena vodou a od té doby postupně zanikala. d) Příjemky - osada vznikla v letech , název pochází ze způsobu pojmenování pozemků příjemky, tj. poplatků za přijetí do obce nebo cechu. e) Břevnice - malá osada. f) Malochynské domky (Malochischinen Häuser) - samota, 2 domky. Vesnice Malochyně patřila ke statku Štěpánov. Kostel v Chotěboři se uvádí ve zřizovacích knihách již v roce 1384 jako farní kostel. Kdy a kdo postavil kostel a faru, není známo. Kromě vesnic patřících k panství Chotěboř sem byla přifařena obec Zastrání náležející ke statku Nová Ves. Zde se nacházel mlýn Bezlejov s pilou na řece Doubravě a dvůr Skuhrov (nebo také Skuhrovec). 2. Svinný (Swina) - vesnice se 40 domy a 280 obyvateli. 3. Rankov (Rankau) - vesnice s 29 domy a 232 obyvateli, přifařená do Čachotína (statek Rozsochatec), byla zde 1 hospoda. 4. Klouzovy (Klousow) - vesnice s 34 domy a 208 obyvateli, stranou ležela samota Nový Dvůr, kde se nacházel vrchnostenský dvůr, ovčín a hospoda. 5. Jilem (Jilem) - vesnice s 39 domy a 347 obyvateli, přifařená do Čachotína, byl zde vrchnostenský dvůr, ovčín a hospoda. Stranou ležely: sklárna sv. Josefa s byty pro - 9 -

10 nájemce a dělníky, myslivna pro revír Jilem, mlýn na štěrk, mlýn na obilí. 6. Sedletín (Sedletin) - vesnice s 47 domy a 343 obyvateli, přifařená do Skuhrova (panství Habry), byla zde hospoda a vrchnostenský dvůr. 7. Veselá (Wesela) - vesnice s 19 domy a 107 obyvateli, přifařená do Skuhrova, v r zde byla zřízena škola pod patronátem vrchnosti. 8. Vepříkov (Wepřikau) - vesnice s 61 domy a 398 obyvateli, přifařená do Uhelné Příbrami (statek Úhrov), byla zde škola pod patronátem obce a myslivna. 9. Petrovice (Petrowitz) - vesnice s 31 domy a 206 obyvateli, přifařená k Uhelné Příbrami. 10. Nemojov (Nemojow) - malá vesnice se 4 domy a 19 obyvateli, nacházel se zde vrchnostenský dvůr, ovčín, myslivna a hospoda. Bývalý statek Nemojov tvořily vsi Nemojov, Počátky a Jahodov, v novější době k němu patřila ještě Marieves. 11. Počátky (Počatek) - vesnice se 49 domy a 357 obyvateli, přifařená k České Bělé, v r zde byla zřízena škola pod patronátem vrchnosti, byla zde 1 hospoda. 12. Jahodov (Jahodow) - vesnice s 12 domy a 86 obyvateli. 13. Marieves (Mariendorf) - vesnice s 24 domy a 150 obyvateli, byla založena v r na bývalé pastvině obce Počátky, jméno dostala po manželce majitele panství Marii La Motte von Frintropp. 14. Dobkov (Dobkau) - vesnice s 32 domy a 224 obyvateli, byla zde vrchnostenská sýpka (bývalý zámek), vrchnostenský dvůr, ovčín, hospoda a mlýn. Tehdejší statek Dobkov se skládal pouze z této vsi. V roce 1880 mělo panství rozlohu 1734 ha. Z toho bylo zemědělské půdy 1170 ha, lesů 563 ha, do vlastní režie spadalo 45 ha, z toho 15 ha rybníků. Dvory Chotěboř, Dobkov, Nemojov,

11 Nový Dvůr, Sedletín, Vepříkov byly pronajaty, celkem zabíraly 1125 ha. Pivovar a lihovar v Chotěboři a lihovar v Dobkově byly pronajaty, cihelnu v Chotěboři měla vrchnost ve vlastní režii. V roce 1891 zabíralo panství 1747,89 ha. Z toho bylo: - polí 857,82 ha, - luk 222,92 ha, - zahrad 10,27 ha, - pastvin 44,54 ha, - rybníků 19,35 ha, - lesů 577,20 ha, - potoků 0,18 ha, - neproduktivní půdy 10,22 ha, - stavební plochy 5,39 ha. Zemědělskou půdu tvořily dvory: - Chotěboř 376,44 ha pronajatý, malý díl ve vlastní režii, - Nový Dvůr (obce Svinary-Rankov) 144,99 ha ve vlastní režii, částečně pronajatý, - Hutě (obec Jilem) 168,45 ha pronajatý, - Alžbětín (obec Jilem) 69,04 ha ve vlastní režii, - Sedletín 56,97 ha ve vlastní režii, částečně pronajatý, - Dobkov 150,62 ha pronajatý, - Nemojov 162,73 ha pronajatý. Na parcely bylo rozděleno a pronajato 305 ha. Na panství se rozkládalo 15 rybníků, největší byl Mlýnský v Jilmu. Cihelna v Chotěboři byla ve vlastní režii, pivovar a lihovar v Chotěboři byly pronajaty. Také lihovar v Dobkově, mlýn a pila v Jilmu byly v nájmu. V roce 1900 mělo panství rozlohu 1999,94 ha. Z toho bylo: - polí 991,87 ha, - luk 268,44 ha, - zahrad 12,11 ha, - pastvin 54,52 ha, - lesů 635,26 ha, - rybníků 20,40 ha,

12 - potoků 0,18 ha, - neproduktivní půdy 10,68 ha, - stavební plochy 6,48 ha. Dvory měly výměru: - Chotěboř 213,06 ha pronajatý Jacobu Steinerovi, - Dobkov 154,59 ha, - Nemojov 158,60 ha, oba pronajaté Karlu Goldreichovi Edler von Broneck, - Hutě (obec Jilem) 95,92 ha pronajatý Rudolfu Fischerovi, - Nejepín 155,32 ha pronajatý Sigmundu Eisnerovi. Rozděleno na parcely a pronajato bylo 267,17 ha. Dvory Nový Dvůr 93,80 ha, Alžbětín 64,90 ha, Sedletín 32,50 ha a rybniční hospodářství 12,59 ha byly ve vlastní režii. Mlýn Rochňovec s 27,50 ha pozemků byl pronajat Wilhelmu Slámovi, pivovar v Chotěboři Adolfu Fischerovi a lihovar v Dobkově měl v nájmu Karl Goldreich Edler von Broneck. Škrobárnu v Nejepíně si pronajal Sigmund Eisner. Lihovar v Chotěboři s 49,15 ha pozemků byl ve vlastní režii. Po 1.světové válce byla provedena pozemková reforma. Reformě bylo podrobeno 1093 ha půdy. Drobní nabyvatelé získali 486 ha půdy, zbytkový statek dostal 68 ha, propuštěno ze záboru bylo 473 ha, v záboru zůstalo 66 ha půdy. V roce 1933 měl velkostatek rozlohu 1121 ha. Z toho bylo: - polí 399 ha, - luk 78 ha, - zahrad 10 ha, - pastvin 26 ha, - lesů 572 ha, - rybníků 28 ha, - nezdaněné půdy 4 ha, - stavební plochy 4 ha. Koncem 18. a v 19.století známe úředníky a zaměstnance podle funkcí. V roce 1781 zde pracovali: ředitel, důchodní, obroční, sládek, zahradník, vazač (obilí), vrátný, vodař, polní ranhojič, učitel normální školy, porybný, hlídač chmele, noční hlídač, kominík, dohlížitel na hodiny, natahovač pušek, myslivec v Chotěboři, myslivec ve Vepříkově, myslivec v Nemojově, myslivec v Dobkově, myslivec v Jilmu, hajný ve Vepříkově, hajný v Chotěboři, panský kočí, panský štolba,

13 nádvorník, šafář v Chotěboři, šafář v Dobkově, šafář v Nemojově, šafář v Jilmu, šafář v Sedletíně, šafář v Novém Dvoře, ovčák v Chotěboři, ovčák v Dobkově, ovčák v Nemojově, ovčák v Jilmu. V roce 1805 zde působili: ředitel, purkrabí, vrchní myslivec. jeho adjunkti, justiciár, polní ranhojič, zahradník, učitel, sladovnický mistr, vodař, vrátný, porybný, noční hlídač, kominík, dohlížitel na zámecké hodiny, stavební písař, myslivec ve Vepříkově, myslivec v Nemojově, jejich adjunkti, hajný v Dobkově, hajný v Jilmu, hajný ve Vepříkově, hajný v Chotěboři. Šafáři a ovčáci se dostávají mezi čeleď. V roce 1835 zde byli: ředitel, písař, důchodní, obroční, justiciár, chirurg, zahradník, jeho tovaryš, kominík, vodař a nádvorník, pacholek u ryb, vrátný, noční hlídač, úřední sluha, vrchní myslivec, jeho adjunkt, myslivec ve Vepříkově, myslivec v Nemojově, místní adjunkt v Dobkově, hajný v Chotěboři, hajný ve Vepříkově, hlídač obory v Chotěboři, šafář v Chotěboři, šafář v Dobkově, šafář v Nemojově, šafář v Jilmu, šafář v Novém Dvoře. V roce 1852 zde pracovali: kontrolor, písaři, obroční, chirurg, nádvorník, jeho tovaryš, kominík, noční hlídač, vrátný, pacholek u ryb, luční hajný (hlídač), šafář v Chotěboři, šafář v Jilmu, ovčák v Chotěboři, ovčák v Jilmu, nadlesní, jeho adjunkt, lesník ve Vepříkově, lesník v Nemojově, hajný v Chotěboři, hajný v Dobkově, hajný v Jilmu, myslivec v oboře, pilař. V roce 1870 zde působili: správce, účetní, chirurg, zahradník, jeho tovaryš, kominík, noční hlídač, vrátný, pacholek u ryb, šafář v Chotěboři, ovčák v Chotěboři, lesní kontrolor, lesní adjunkt, lesník ve Vepříkově, lesník v Nemojově, hajný v Chotěboři, hajný v Dobkově, hajný v Jilmu, hajný ve Vepříkově, hajný v oboře, pilař. Od r známe úředníky podle jmen. V roce 1880 zde pracovali: - Johann Ryba, lesní kontrolor a vedoucí velkostatku - Rudolf Fischer, lesník v Nemojově, - Josef Rück, lesník v Nemojově, - Franz Žanda, lesní adjunkt v Chotěboři, - W. Žanda, lesní praktikant v Chotěboři, - Josef Moravec, lesní praktikant v Jilmu, - Peter Kredl, zahradník v Chotěboři. V roce 1900 zde působili: - Franz Rück, ředitel, - Karl Smetáček, správce dvora, - Wenzel Semrád, hospodářský adjunkt,

14 - Gustav Lustig, vedoucí lihovaru v Chotěboři, - Johann Ryba, vedoucí lesní kontrolor v Chotěboři, - Josef Rück, lesník v Jilmu, - Franz Smetáček, lesník v Nemojově, - Engelbert Rück, lesní praktikant v Chotěboři, - 9 hajných, - Peter Kredl, zámecký zahradník v Chotěboři, - Anton Kredl, zahradnický pomocník. V roce 1910 zde byli: - Franz Rück, ředitel, - Karl Smetáček, správce dvora v Jilmu, - Wenzel Semrád, účetní v Chotěboři, - Richard Jedelský, vedoucí lihovaru v Chotěboři, - Johann Ryba, vedoucí lesní kontrolor, - Franz Smetáček, lesník v Jilmu, - Karl Dolejší, lesník v Nemojově, - 9 hajných. V roce 1933 zde pracovali: - Wenzel Semrád, ředitel statku v Chotěboři, - Karl Kroupa, důchodní v Chotěboři, - Josef Karlík, asistent důchodního úřadu v Chotěboři, - ing. Robert Poll, hospodářský správce v Dobkově, - Stanislav Groufek, šafář v Chotěboři, - Johann Frühbauer, šafář v Dobkově, - Johann Šárovec, šafář v Nemojově, - Anton Tlapák, dozorce v Chotěboři, - Anton Jindra, dozorce v Dobkově, - Josef Ventrča, zahradník v Chotěboři. Lesní hospodářství: - Franz Smetáček, nadlesní a patronátní komisař v Chotěboři, - Franz Meixner, hajný v Chotěboři, - Wenzel Radil, hajný v Chotěboři, - Mark Munica, hajný v Chotěboři,

15 - Wenzel Mrtka, hajný v Nemojově, - Jaroslav Remar, hajný v Jilmu. II. Dějiny fondu Archiv velkostatku byl původně uložen na zámku v Chotěboři. V roce 1950 byl převezen do Zemědělsko-lesnického archivu ve Žďáru nad Sázavou, odkud byl v r převezen do Státního archivu v Novém Studenci a dočasně uložen v Čáslavi. Po r byl předán do Zámrsku. V materiálu nebyly nalezeny žádné stopy archivního pořádání, nenašli jsme žádnou instrukci nebo starý archivní inventář. Základem pořádání se staly spisy I. a II.manipulace označené signaturou, k nim byly přiřazeny neoznačené spisy, které se dělily na korespondenci řazenou chronologicky a korespondenci-jednotlivé spisy. Knihy byly roztříděny podle Základních pravidel pro pořádání archivního materiálu. Úřední knihy pocházejí z let , dělí se na dominikální agendu z let a přenesenou agendu z let Přenesenou agendu tvoří správa politická z let a soudní agenda z let , která zahrnuje pouze pozemkové knihy z let Registraturní pomůcky ke spisům mají časový rozsah Účetní knihy pocházejí z let , dělí se na hospodářské účty z let a účty agendy politické a soudní z let Nejrozsáhlejší jsou důchodní účty z let V purkrabských účtech jsou důležité hospodářské inventáře z let , které podrobně ukazují stav hospodaření na panství. Purkrabské účty mají časový rozsah , obroční účty Je zde vidět, že obě skupiny obsahují méně knih. To je možné vysvětlit tím, že byla vytvořena skupina naturálních účtů z let , které zahrnují purkrabské, obroční, rybniční a skladištní účty. Rozsáhlé jsou také lesní účty z let Z účtů agendy politické a soudní jsou nejrozsáhlejší kostelní účty z let a špitální účty z let III. Archivní charakteristika a způsob pořádání Většina písemností velkostatku Chotěboř pochází z století. Po uspořádání a inventarizaci fond obsahuje celkem 4355 evidenčních jednotek (z toho je 4016 úředních knih, 40 podacích protokolů, 5 elenchů, 1 repertář, 157 kartonů, 57 map a 79 plánů), materiál pochází z let

16 Úřední knihy jsou z let , pomocné knihy z let , spisový materiál pochází z let , účetní knihy mají časový rozsah , účetní přílohy , mapy jsou z let , plány z let Uspořádaný fond má tuto podobu: I. Úřední knihy A. Dominikální agenda 1. Popisy panství nebo jeho částí 2. Odhady a ocenění 3. Pozemkové záležitosti 4. Lesní záležitosti 5. Konferenční protokoly 6. Knihy instrukcí a nařízení 7. Knihy dekretů 8. Knihy snímků 9. Robotní protokoly 10. Poštovní knížky B. Přenesená agenda a) Správa politická 1. Úřední protokoly 2. Soupisy obyvatel 3. Soupisy branců 4. Katastry, daňové fase 5. Knihy nadací b) Soudní agenda 1. Pozemkové knihy II. Spisový materiál A. Registraturní pomůcky B. Spisy I. manipulace 1. Spisy označené signaturou 2. Neoznačené spisy a) Korespondence důchodního úřadu b) Lesní záležitosti c) Patronátní záležitosti

17 d) Soudní záležitosti e) Korespondence sklárny sv. Josefa v Jilmu II. manipulace 1. Spisy označené signaturou 2. Neoznačené spisy a) Důchodní úřad 1. Korespondence řazená chronologicky 2. Korespondence -jednotlivé spisy b) Lesní úřad 1. Korespondence řazená chronologicky 2. Korespondence-jednotlivé spisy c) Patronátní úřad 1. Korespondence řazená chronologicky 2. Korespondence-jednotlivé spisy d) Soudní záležitosti 1. Žaloby o zaplacení dluhů z pronájmu pozemků, dražby, různé dluhy 2. Pozemkové záležitosti, nemovitosti e) Korespondence sklárny sv. Josefa v Jilmu 1. Korespondence-jednotlivé spisy III. Účetní materiál A. Hospodářské účty 1. Důchodní účty 2. Purkrabské účty 3. Obroční účty 4. Naturální účty 5. Lesní účty 6. Rybniční účty 7. Skladištní účty 8. Stavební účty 9. Pivovarské účty 10. Lihovar Chotěboř 11. Lihovar Dobkov

18 12. Statek Rupertshof 13. Mlýn Rochňovec 14. Pila Rochňovec 15. Účty sklárny sv. Josefa v Jilmu B. Účty agendy politické a soudní a) Kontribuční účty b) Daňové účty c) Kostelní účty d) Špitální účty e) Chudinské účty f) Sirotčí účty g) Depozitní účty Nejdůležitějším spisovým celkem je I.manipulace, která se dělí na spisy označené signaturou a neoznačené spisy. Neoznačené spisy jsou uspořádány podle jednotlivých úřadů. Po uspořádání mají spisy I.manipulace označené signaturou tuto podobu: I. Poručnické záležitosti II. Poručnické záležitosti III. Poručnické záležitosti IV. Žádosti o zapsání smluv, listin a účtů do pozemkových knih V. Pozůstalosti VI. Žaloby o peníze, spory o majetek, smíry VII. nedochovalo se VIII. nedochovalo se IX. Žádosti poddaných o snížení roboty, převod roboty na reluici X. Popis hranic panství Chotěboř XI. nedochovalo se, pouze spis A/8 spor o mlýn XII. Hospodaření špitálu v Chotěboři, listiny a práva špitálu, patronátní a školní záležitosti XIII. Propuštění z poddanství a povolení k odchodu na jiné panství, udělení

19 mistrovského práva tovaryšům, prodloužení vandrovního povolení, vysvědčení o dobrém chování, povolení k sňatku XIV. Stavební záležitosti, úřední záležitosti XV. Vyšetřování kriminálního soudu XVI. Krádeže, ublížení na zdraví, urážky, postrk XVII. Postrk, zdravotní záležitosti XVIII. nedochovalo se XIX. Řád pro sklářské mistry a dělníky v Království českém XX. Záležitosti cechů XXI. Placení příspěvků do fondu normálních škol, opatření proti záplavám, přehled zdravotního personálu, přehled výnosu žní, výkaz daně z budov, výkaz ulic, výkaz těžkých policejních přestupků a vyšetřování osob, seznam cen zemských prací potřebných ke katastrálním operacím XXII. nedochovalo se XXIII. Majetkoprávní záležitosti XXIV. Finanční, účetní a hospodářské záležitosti XXV. Prodej pozemků XXVI. Kupní smlouvy na mlýny, ustanovení hospodským. pronajmutí řeznického krámu, pronájem cihelny, robotní reluice vesnice Petrovice XXVII. Daňové záležitosti, kontribuce, pojištění proti požáru, pozemkové záležitosti, výtahy ze sumární fase, lesní záležitosti XXVIII. Vojenské záležitosti Spisy se dělí na věcné skupiny (fachy), které se rozdělují na menší skupiny označené písmeny A-Z. Jednotlivá písmena zabírají jeden nebo více ročníků, dělí se na čísla jednací označená arabskými číslicemi. U většiny písmen je přiložen elench se seznamem spisů. II.manipulace z let (1837) se skládá ze spisů označených signaturou (1849) a neoznačených spisů z let (1837) Spisy označené signaturou jsou uspořádány chronologicky podle ročníků, v každém ročníku se rozdělují na skupiny I-X, za označením skupiny následuje číslo jednací. Skupiny jsou řazeny takto:

20 I. Hospodářské záležitosti II. Stavební záležitosti III. Hospodářské dokumenty IV. Záležitosti důchodního úřadu V. Záležitosti lesního úřadu VI. Patronátní a školní záležitosti VII. nedochovalo se VIII. Politické záležitosti (povolení výčepu piva, vydávání zbrojních pasů, štěrkování silnic) IX. Soudní záležitosti (žaloby o zaplacení dluhů z pronájmu pozemků, dražby) X. Různé Neoznačené spisy z let (1837) se dělí podle jednotlivých úřadů, v těchto úřadech se rozdělují na dvě skupiny: korespondenci řazenou chronologicky a korespondencijednotlivé spisy. Účetní materiál byl uspořádán podle Základních pravidel pro uspořádání archivního materiálu. Do účetních knih byly zařazeny knihy statku Rupertshof, který patřil příbuzným rodu Dobřenských. Do katastrálních map byly zařazeny mapy vesnice Gleichenberg v Rakousku, protože statek Gleichenberg patřil rodu Trauttmansdorff. Rosa Trauttmansdorff-Weinberg byla manželkou Jana Josefa Dobřenského ( ). Do plánů byly zařazeny dva plány hospodářských budov statku Gaboš, který náležel rodu Kottulinských. Alžběta Kottulinská byla manželkou Jana Václava Dobřenského ( ). V Archivu Národního muzea v Praze se nachází svazek písemností z let , které předal Národnímu muzeu v r premonstrátský klášter v Želivu