Dějiny Číny, Taiwanu a Tibetu v datech. Vladimír Liščák

Transkript

1

2

3

4 Dějiny Číny, Taiwanu a Tibetu v datech Vladimír Liščák Nakladatelství Libri, Praha 2008

5 Vladimír Liščák, 2008 Illustrations Jiří Hajný, Eva Burianová, Vladimír Liščák, archiv Libri, archiv autora a citovaná literatura, 2008 Libri, 2008 ISBN

6 Obsah Seznam použitých zkratek 7 Předmluva 8 I. Čína v pravěku 10 Úvod 10 Čína v pravěku (do 1500 před n. l.) 12 II. Mytičtí vládci 20 Úvod 20 Mytičtí vládci 21 III. První státní útvary 24 Úvod 24 První státní útvary (asi před n. l.) 25 IV. Období roztříštěnosti a soupeření o nadvládu (do sjednocení Číny dynastií Čchin) 36 Úvod 36 Období roztříštěnosti a soupeření o nadvládu (do sjednocení Číny dynastií Čchin, před n. l.) 38 V. První sjednocené říše Čchin a Chan 58 Úvod 58 První sjednocené říše Čchin a Chan (221 před n. l. 220 n. l.) 63 VI. Rozpad a nové sjednocení (do sjednocení Číny dynastiemi Suej a Tchang) 108 Úvod 108 Rozpad a nové sjednocení (do sjednocení Číny dynastiemi Suej a Tchang, ) 110 VII. Zlatý věk Číny Suej a Tchang 137 Úvod 137 Zlatý věk Číny Suej a Tchang ( ) 142 VIII. Od Pěti dynastií a Deseti království k pádu říše Sung. Nečínské státy v severní Číně ( ) 181 Úvod 186 Od Pěti dynastií a Deseti království k pádu říše Sung. Nečínské státy v severní Číně ( ) 186 IX. Mongolsko čínská dynastie Jüan 231 Úvod 231 Mongolsko čínská dynastie Jüan (1271/ ) 239 X. Poslední čínská národní dynastie Ming 258 Úvod 258 Poslední čínská národní dynastie Ming ( ) 267 XI. Rané období mandžuské dynastie Čching 320 Úvod 320 Rané období mandžuské dynastie Čching ( ) 325 XII. Krize dynastie Čching a střet se Západem 365 Úvod 365 Krize dynastie Čching a střet se Západem ( ) 367

7 6 XIII. Snaha o sebeposílení Číny a boxerské povstání 378 Úvod 378 Snaha o sebeposílení Číny a boxerské povstání ( ) 382 XIV. Reformy, modernizace a republikánská revoluce 402 Úvod 402 Reformy, modernizace a republikánská revoluce ( ) 403 XV. Počátky Čínské republiky 425 Úvod 425 Počátky Čínské republiky ( ) 427 XVI. Válka za sjednocení Číny. Nástup komunistů 451 Úvod 451 Válka za sjednocení Číny. Nástup komunistů ( ) 452 XVII. Expanze Japonska v Číně. Čínsko japonská válka 468 Úvod 468 Expanze Japonska v Číně ( ). Čínsko japonská válka ( ) 470 XVIII. Občanská válka v Číně v poválečném období 490 Úvod 490 Občanská válka v Číně v poválečném období ( ) 491 XIX. První léta Čínské lidové republiky 504 Úvod 504 První léta Čínské lidové republiky (říjen ) 507 XX. Od velkého skoku ke kulturní revoluci 533 Úvod 533 Od velkého skoku ke kulturní revoluci ( ) 535 XXI. Velká proletářská kulturní revoluce 555 Úvod 555 Velká proletářská kulturní revoluce ( ) 558 XXII. Reformy po Mao Ce tungově smrti 584 Úvod 584 Reformy po Mao Ce tungově smrti ( ) 585 XXIII. Konec 20. století 598 Úvod 598 Konec 20. století ( ) 599 XXIV. Čína po Teng Siao pchingovi 609 Úvod 609 Čína po Teng Siao pchingovi (od 1997 do současnosti) 610 XXV. Přehled dějin Taiwanu od 16. století do října Úvod 636 Přehled dějin Taiwanu od 16. století do října XXVI. Čínská republika na Taiwanu (od října 1949 do současnosti) 657 Přílohy 677 Jazyky a písma na území Číny 679 Čínský kalendář. Chronologie. Prameny 683 Přehled panovníků 688 Prameny a literatura 753

8 Seznam použitých zkratek aj. a jiné, a jiní AO autonomní oblast, správní jednotka v ČLR APPEM Associação Promotora para a Economia de Macau, politická strana v Macau apod. a podobně CNAC China National Aviation Corporation (Čung kuo chang kchung kung s ), Čínská národní letecká společnost ČLOA Čínská lidová osvobozenecká armáda ČLR Čínská lidová republika (od 1949) ČSSR Československá socialistická republika ( ) jv. jihovýchod, jihovýchodní jz. jihozápad, jihozápadní KLDR Korejská lidově demokratická republika (Severní Korea) km kilometr KS komunistická strana m metr mj. mimo jiné např. například NRA Národní revoluční armáda n. l. našeho letopočtu OSN Organizace spojených národů RMB Y oficiální označení měny ČLR, žen min pi jüan (jüan lidové měny) RSFSR Ruská sovětská federativní socialistická republika SN Společnost národů SSSR Svaz sovětských socialistických republik ( ) sv. severovýchod, severovýchodní sz. severozápad, severozápadní UNESCO United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization (Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu) UNIPRO União Promotora para o Progresso, politická strana v Macau USA (United States of America) Spojené státy americké US dolar dolar USA ÚV Ústřední výbor VKS(b) Všesvazová komunistická strana (bolševiků) VSLZ Všečínské shromáždění lidových zástupců

9 Předmluva O dějinách Číny se dozvídáme především z tradičních historických záznamů, které zachycují události až k mytickým vládcům (třem vznešeným vládcům a pěti mytickým císařů) z doby před lety, doplněných archeologickým výzkumem. Zejména archeologie nám přináší stále nové a překvapivé poznatky o nejstarším osídlení území dnešní Číny člověkem i o počátcích této nejstarší dosud existující civilizace na světě. Již z doby kolem roku 7000 před n. l. máme důkazy o pěstování prosa a rýže, o používání hudebních nástrojů (flétny) a v neposlední řadě i nejstarší značky připomínající pozdější čínské znaky (naleziště Ťia chu, provincie Che nan). První souvislé texty, většinou věštebného charakteru, se však dochovaly až ze středního období dynastie Šang (po roce 1500 před n. l.). Archeologické nálezy z posledních desetiletí rovněž přinesly důkazy o tom, že po roce 2200 před n. l. vznikaly první státní útvary po celé Číně, nejenom v údolích Jang c ťiangu (též Dlouhá řeka) a Žluté řeky, jak se donedávna uvádělo. Po většinu starověku byla Čína rozdrobena na velké množství států a státečků. Až roku 221 před n. l. se podařilo panovníkovi státu Čchin ovládnout území zbývajících velkých států ve východní části dnešní Číny a založit první centralizovanou říši. Začalo tak období císařských dějin Číny, které trvalo až do začátku roku Postupně byl vybudován byrokratický systém, který umožnil císařům ovládat rozsáhlé území největší expanze nastala za dynastie Čching, kdy její území zahrnovalo více než 11 milionů km² (dnes je to 9,6 milionů), navíc obklopené ještě řadou vasalských států, jakým byla např. Korea. V dějinách Číny se střídala období politické jednoty s obdobími rozdrobení země, doplněnými obdobími, kdy zejména severní Čína byla podmaněna cizími národy, z nichž většina byla asimilována a převzala čínskou kulturu. Pouze dvě cizí dynastie ovládly celou Čínu mongolská dynastie Jüan a mandžuská dynastie Čching. Naopak čínské dynastie v různých obdobích ovládaly rozsáhlá území obývaná nečínskými národy, z nichž ta největší Sin ťiang a Tibet byla nakonec definitivně připojena až za Čínské lidové republiky. Kulturní a politické vlivy z mnoha částí Asie v důsledku imigrace, expanze i asimilace vytvořily dnešní čínskou kulturu, která následně ovlivnila celý Dálný Východ a jv. Asii a svými vynálezy (kompas, papír, porcelán, hedvábí, střelný prach, knihtisk, bankovky, zdymadlo, rakety, sirky, seizmograf aj.) celý svět. Tato publikace se snaží podat chronologický vývoj celého území Číny včetně místních historicko etnických zvláštností. Zahrnuje proto dějiny nejen vlastní Číny,

10 9 ale i okrajových území Sin ťiangu, Tibetu, Vnitřního Mongolska, jz. i sv. Číny. Určitá pozornost je věnována také dějinám Hongkongu a Macaa. Historický vývoj na Taiwanu od začátku 16. století byl natolik specifický, že jsme se rozhodli mu vyhradit samostatné kapitoly. Kromě toho, na rozdíl od Tibetu, tvoří v současnosti politickou entitu nezávislou na Čínské lidové republice. Kniha se neomezuje pouze na politické dějiny, ale zachycuje i kulturní a náboženský vývoj, technické vynálezy (zejména ty, jež Čína přinesla světu), hospodářské úspěchy či neúspěchy, demografické údaje a v neposlední řadě i informace o velkých katastrofách přírodních i technických. V ožehavých politických otázkách se snažíme zaujímat neutrální stanovisko a informace spíše předkládáme a ponecháváme hodnocení na čtenáři. V přepisu čínských jmen se řídíme českým standardním přepisem, který je pro českého čtenáře uživatelsky příjemnější, s výjimkou několika vžitých jmen, psaných podle odlišných zásad (např. Sunjatsen, Čankajšek, Peking, Nanking, Kanton). U Taiwanu, kde není standardizován přepis místních jmen, jsou ponechány mezinárodně používané podoby (např. Taiwan, Keelung, Kaohsiung) s případným českým přepisem v závorce. Vladimír Liščák

11 I. Čína v pravěku Úvod Čína je součástí Asie, největšího, avšak zároveň geologicky nejmladšího a strukturálně nejkomplikovanějšího kontinentu na Zemi. I když geologický vývoj Asie začal před necelými čtyřmi miliardami let, téměř polovina kontinentu je stále seismicky aktivní a na východě a jv. stále vzniká nový kontinentální materiál. Mezi nejstarší části asijského kontinentu patří severočínská paraplatforma, paraplatforma Dlouhé řeky a severotarimský zlom. Asie v dnešním rozsahu až do prvohor netvořila souvislý kontinent, ale jednotlivé desky oddělené oceánem. Zatímco severočínská deska se stala součástí Asie během pozdního paleozoika (prvohor), paraplatforma Dlouhé řeky byla v raném paleozoiku součástí Gondwany, jižního superkontinentu, od něhož se někdy v devonském období odtrhla. Rovněž některé části jv. Číny se odtrhly od Gondwany někdy ve středním paleozoiku (před ± let). V kenozoiku, geologické současnosti, která začala zhruba před ± 65 miliony let, dostalo území Číny dnešní podobu. Pro náš další výklad je nejdůležitější období posledních zhruba 3 milionů let. Do doby před přibližně 3 miliony lety jsou na území Číny datovány nejstarší nálezy příslušníků rodu Homo, tedy člověka. Jeho život ovlivňovaly, stejně jako jinde na světě, klimatické změny, zejména střídání dob ledových a meziledových. Paleolitický člověk byl lovcem a sběračem a uměl již používat oheň. Nálezy nasvědčují tomu, že byl příležitostně i kanibalem pojídání mozku mrtvých jedinců mělo zřejmě rituální důvody. Vedle kamenných výrobků starší tradice (např. pěstních klínů) se objevují také drobnotvaré (mikrolitické) kamenné nástroje (drásadla, zobce a vruby). Výzkumy posledních asi 25 let přinesly doklady o paralelním vývoji kultur na území Číny v období neolitu. Neexistoval jeden čínský neolit, ale celá mozaika regionálních kultur, jejichž velikost a význam jsou stále předmětem studia. Jejich výskyt na území, které dnes známe jako Čínu, neznamená nutně, že se vždy jednalo o čínské či dokonce protočínské kultury. Komunity, které dosud žily kočovným způsobem života, se začaly usazovat a zakládat osady. Jejich obyvatelé obdělávali půdu, začali chovat domácí zvířata a vyrábět hliněné nástroje a nádoby. Zároveň s technickým pokrokem docházelo i k významným změnám ve společnosti. Přestože neolit je ještě obdobím zpracovávání kamene (včetně

12 11 úvod nefritu), již ze 3. tisíciletí před n. l. máme doklady počáteční metalurgie. Na želvích krunýřích a keramice se již od 7. a 6. tisíciletí před n. l. začínají objevovat značky připomínající pozdější čínské znaky. Neolitičtí obyvatelé Číny nejméně od 5. tisíciletí před n. l. věnovali zvýšenou pozornost ukládání svých mrtvých a vzpomínce na ně. Důsledně dodržovali orientaci a pozici mrtvých těl na sz. byla orientována směrem na západ, na východě směrem na východ. Mrtví byli vydělováni často do jakýchsi seskupení podle příbuzenství (např. v Jüan ťün miao v Šen si z okruhu kultury Jang šao). U hrobu se při pohřbu konaly rituální oběti tekutých obětin, ale i lebek a čelistí prasat (např. Ta wen kchou a jangšaoské Pan pcho). Již v první polovině 5. tisíciletí před n. l. existovala praxe kolektivního druhého pohřbu, kdy kosti až 70 či 80 těl byly zbaveny masa a společně znovu pohřbeny (např. v Jüan ťün miao). Důkazy o skapulimancii (věštění z kostí zvířat) od konce 4. tisíciletí před n. l. (Fu chuo kou men, provincie Liao ning) předpokládají existenci specialistů na tyto rituály. Četné věštebné kosti byly nalezeny v hrobech kultur Lung šan a Čchi ťia. Při tomto druhu věštění se kosti zvířat nahřívaly nad ohněm a podle vzniklých prasklin se věštily šťastné nebo nešťastné události. Ojedinělý nález neolitického chrámu v komplexu v Niou che liangu v provincii Liao ning ze tisíciletí před n. l. (kultura Chung šan) zasvěceného bohyni, jejíž hlava z nepálené hlíny s modrozelenýma nefritovýma očima zde byla nalezena, svědčí o významné úloze náboženství v životě společnosti. Neolitická společnost byla založena na rodových svazcích a jednotlivé klany mezi sebou soupeřily o nadvládu. Nálezy v neolitických sídlištích dokazují, že již v tomto období existovalo rozdělení na politickou a duchovní moc, přičemž nadřazená byla moc duchovní. Kolem poloviny 3. tisíciletí před n. l. se značně rozšířil hrnčířský kruh a začaly vznikat vynikající řemeslné práce z černé a bílé keramiky. Zejména kultury Ta wen kchou a Lung šan prosluly překrásnou černou keramikou nejrůznějších tvarů. Elegantní lungšanské číše a poháry s velmi tenkými a pevnými stěnami byly vyrobeny z vysoce kvalitní směsi a staly se vzorem pro pozdější bronzové nádoby z období Šang. Velkou zručnost prokázali řemeslníci i bílou keramikou kultury Ta wen kchou. Jedním ze specificky čínských odvětví řemesla je výroba lakových předmětů. Lak používaný na Dálném východě je přírodní pryskyřice ze škumpy lakodárné, přičemž nejkvalitnější je ze stromu Rhus vernicifera. Nejstarší lakové výrobky pocházejí z hrobů kultury Che mu tu z tisíciletí před n. l. Zbytky lakových rakví byly nalezeny např. v neolitických nalezištích z 3. tisíciletí před n. l. Specifickým uměleckým řemeslem typickým pro Čínu bylo zpracování nefritu a jadeitu. Tyto dva vzácné nerosty byly vysoce ceněny již od raného neolitu. Nejstarší nálezy předmětů z nefritu či jadeitu pocházejí z doby před asi lety.

13 I. Čína v pravěku 12 I. Čína v pravěku (do 1500 před n. l.) ± 2,5 milionu před n. l. starší doba kamenná (paleolit) Paleolit je, stejně jako v jiných oblastech světa, nejdelším obdobím vývoje člověka na území pevninské i ostrovní Číny. Pevninskou Čínou zde chápeme území východní Asie v hranicích dnešní ČLR, ostrovní Čínou potom Taiwan a přilehlé ostrovy pod jurisdikcí Čínské republiky (od roku 1949/1950). Geologicky se nejstarší období lidstva kryje z větší části s pleistocénem (staršími čtvrtohorami), tj. dobou před ± lety, počátky však zasahují do nejmladších třetihor (konec pliocénu). Výzkumy posledních desítek let odhalily, že území Číny na východ od Himálaje prošlo čtyřmi dobami ledovými (glaciály) a třemi meziledovými (interglaciály). Tyto intervaly se přibližně kryjí se čtyřmi zaledněními Himálaje a s alpskými zaledněními günz až würm. S ústupem ledových štítů a ledovců v Himálaji a dalších vysočinách před ± lety nastoupilo ve východní Asii období geologické přítomnosti, holocénu. Mnoho pleistocénních druhů fauny vyhynulo (mamut, srstnatý nosorožec), zatímco jiné, jež se objevovaly v průběhu závěrečného období pleistocénu, převládly. Geologické a paleontologické změny v severní a jižní zóně Číny byly dostatečně intenzívní, aby vyvolaly rozsáhlé změny jak v krajině, tak v lidských kulturách, které se jim přizpůsobily. Počátek doby poledové (postglaciál) se v Číně vyznačuje postupným růstem průměrné roční teploty, doprovázeným zvětšením vegetační pokrývky a příslušnými soubory fauny a flóry. Zlepšení klimatických podmínek v Číně v průběhu raného postglaciálu mělo nutně značný vliv na lidskou činnost, která byla dříve přizpůsobena chladným polosuchým klimatickým podmínkám. Jižní Čína, jež zahrnuje rozsáhlou jezerní oblast středního a dolního toku Dlouhé řeky, pahorkatiny na jv. Číny a náhorní plošiny na západě včetně horního toku Dlouhé řeky, byla původně zcela pokryta hustými pralesy. Většinu méně přístupných oblastí a vyšších plošin ještě dnes pokrývají přirozené pralesy, což umožňuje rekonstrukci původní vegetace jižní Číny. Dolní a střední povodí Dlouhé řeky tvoří rozsáhlou vlhkou bažinatou oblast, jejíž počátky spadají až do mesozoika (druhohor). Zatímco většina jižní Číny byla pokryta hustými pralesy, tato oblast, bohatá na rostlinné a živočišné zdroje, poskytla vhodný domov neolitickému člověku, který zde našel podmínky vhodné pro pěstování kulturních rostlin. ± před n. l. nejstarší paleolit Bohaté archeologické nálezy posledních přibližně 40 let přinesly důkazy, že území Číny bylo osídleno hominidy rodu Homo erectus (člověk vzpřímený) již v období nejstaršího paleolitu. Do začátku 60. let 20. století byl nejstarším známým zástupcem rodu Homo erectus na území Číny pekingský člověk (Homo erectus pekinensis). Nové výzkumy v polovině 60. a v 70. letech 20. sto

14 13 ± 2,5 milionu před n. l. letí však přinesly překvapivé výsledky. Nejdříve byly v letech ve střední Číně v okrese Lan tchien nedaleko Si anu, tedy v oblasti, kam se vždy kladla kolébka čínské civilizace, objeveny kosterní pozůstatky a kamenné nástroje člověka, který zde žil někdy před lety, v geologickém období spodního pleistocénu. Podle místa nálezu dostal vědecké pojmenování Homo erectus lantianensis. Tento pravděpodobně první zástupce lidského rodu na území Číny již dovedl zručně opracovávat kámen a vyrábět pěstní klíny. Roku 1965 a v letech archeologové prováděli výzkum v Jüan mou v jihočínské provincii Jün nan, kde se jim podařilo nalézt lidské zuby a jednoduché nástroje. Stáří nálezů člověka pojmenovaného podle naleziště Homo erectus yuanmovensis bylo paleomagnetickou metodou určeno na 1,7 milionu let. Jiné metody však snižují jejich stáří na dobu přibližně před ± či dokonce před ± lety. Nové nálezy nicméně dokazují, že člověk žil na území Číny již před ± lety. Do té doby jsou datovány v roce 2005 objevené lidské zuby v povodí řeky Čching ťiang v západní Chu peji. Z jiných míst v Číně (např. z An chueje, S čchuanu) máme nepřímé důkazy (zvířecí kosti, kamenné a kostěné nástroje) o přítomnosti člověka rodu Homo erectus v období mezi a lety. ± před n. l. starý paleolit Antropologicky nejvyvinutější formu raných hominidů na území Číny představuje Homo erectus pekinensis (známý též pod starším označením Sinantropus pekinensis), jehož pozůstatky byly nalezeny ve 20. letech 20. století v jeskyních u Čou kchou tienu (dnes v administrativních hranicích Pekingu). Do roku 1937, kdy byly výzkumy ukončeny vzhledem k japonské okupaci Číny, bylo nalezeno množství zubů, čelisti, kosti a lebky nejméně 45 lidských jedinců (z toho asi 15 dětí). Nejstarší nálezy jsou datovány do období starého paleolitu před ± lety, nejmladší do doby před lety. Mnoho jeskyň a jiných nalezišť v provinciích An chuej, Che pej, Che nan, Liao ning, Šan tung, Šan si a Šen si v severní Číně a Kuej čou a Chu pej v jižní Číně naznačují, že člověk typu Homo erectus byl po Číně značně rozšířen. ± před n. l. střední paleolit Nálezy kosterních a zubních fragmentů spolu s artefakty z období středního paleolitu v Ting cchunu (provincie Šan si), Čchang jangu (provincie Chu pej), Ta li (provincie Šen si), v Ma pa (provincie Kuang tung) ukazují na široké rozšíření člověka Homo sapiens na území Číny. Vedle kamenných výrobků starší tradice (např. pěstních klínů) se již objevují také drobnotvaré (mikrolitické) kamenné nástroje (drásadla, zobce a vruby). ± před n. l. mladý (též pozdní) paleolit V tomto období se před ± lety objevily v Číně populace člověka anatomicky moderního typu Homo sapiens sapiens. V té době můžeme již předpo

15 I. Čína v pravěku 14 kládat existenci velkých regionálních skupin, z nichž se později vydělily jednotlivé rasy. Jihočínské nálezy ukazují příbuznost s populací jv. Asie, zatímco severočínské vykazují mongoloidní rysy. Charakteristickou industrií byly mikrolity, zejména drobné pravidelné a ostré kamenné čepelky. V nálezech se objevuje i hematitová rudka, používaná jako barvivo. Taiwan tvoří most mezi asijským kontinentem a ostrovy v Tichém oceánu. Pravěké osídlení spadá až do doby mladého paleolitu (nejstarší nálezy jsou datovány do doby před ± až lety), před oddělením Taiwanu od pevniny, k němuž došlo v důsledku vzestupu hladiny moře před ± lety. V kulturách následujících tisíciletí se projevovaly jak vlivy pevninské Číny, tak ostrovní jv. Asie. Podobnost rysů pozdně paleolitických a neolitických kultur ukazuje na to, že předci obyvatel Taiwanu přišli asi z obou uvedených regionů. Skalní kresby objevené nedávno v oblasti Altaje v Sin ťiangu dokazují, že zde lidé žili již před lety. Náměty kreseb zároveň dokazují, že tehdejší obyvatelé již uměli lyžovat. Zhruba ze stejné doby pocházejí paleolitické nálezy i z Čchingchajsko tibetské náhorní plošiny z nadmořské výšky nad metrů před n. l. mladší doba kamenná (neolit) Příhodné klimatické podmínky po skončení poslední doby ledové (před ± 12 až 10 tisíci lety) umožnily domestikaci některých druhů rostlin a tím počátky zemědělství. Pravděpodobně nejpříznačnější pro toto období byla postupná diferenciace dvou kulturních oblastí: sever Číny charakterizovaly stepi a pouště s roztroušenými vnitrozemskými jezery, jih tvořily rozsáhlé zalesněné oblasti. Konfrontace právě těchto dvou kulturních oblastí byla od raného historického období zdrojem konfliktů mezi Číňany a severními barbary. Nutnost zhotovování stále většího množství dokonalých výrobků přinesla zrod řemesel. Produkce velkého počtu broušených a hlazených kamenných nástrojů povzbudila celkový rozvoj společenské výroby. Archeologické nálezy z neolitických sídlišť přinesly velké množství kamenných seker, teslic, rýčů, dlát, nožů, jehel a jehlic do vlasů, které dokazují rozvinutost technik odsekávání, broušení, hlazení, vrtání a dalších způsobů zpracování kamene. Na vysoké úrovni bylo rovněž opracovávání kostí (mj. i jehly s ouškem, harpuny, hroty šípů). Přes 500 pravěkých nalezišť na Taiwanu, kde byla odkryta řada sídlišť, hrobů a hromad schránek měkkýšů, poskytlo mnoho a zdánlivě protikladných vodítek k počátkům taiwanských původních obyvatel. Většina dosud objevených pravěkých artefaktů, jako plochých seker, červené neglazované keramiky, zdobených bronzových doplňků a skleněných korálků, předpokládá spojení s Indonésií. Avšak jiné předměty, jako malovaná červená keramika, červená glazovaná keramika, štípané kamenné nože, černá keramika, kamenné halapartny, hliněné