PRÁVNÍ ÚPRAVA OBECNÉ ÚZEMNÍ OCHRANY PŘÍRODY A KRAJINY

Transkript

1 Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta Tereza Zavadilová PRÁVNÍ ÚPRAVA OBECNÉ ÚZEMNÍ OCHRANY PŘÍRODY A KRAJINY Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: doc. JUDr. Vojtěch Stejskal, Ph.D. Katedra práva životního prostředí Datum vypracování práce (uzavření rukopisu):

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne Tereza Zavadilová

3 Poděkování Ráda bych na tomto místě poděkovala panu doc. JUDr. Vojtěchu Stejskalovi, Ph.D. za jeho odborné vedení a vstřícný přístup. Poděkování však patří i mým rodičům za jejich podporu a pevné nervy po celou dobu mého studia.

4 Obsah: Obsah:... 1 Úvod Uvedení do tématu ochrany přírody a krajiny Vymezení pojmů přírody a krajiny Co je to ochrana přírody a krajiny Typy ochrany přírody a krajiny Právní nástroje ochrany přírody Administrativní nástroje Koncepční nástroje Ekonomické nástroje Sankční nástroje Speciální nástroje Mezinárodní právní úprava ochrany přírody a krajiny Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví Úmluva o mezinárodním obchodě ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů Úmluva o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť Úmluva o biologické rozmanitosti Evropská úmluva o krajině Rámcová úmluva o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat Evropská právní úprava ochrany přírody a krajiny Smlouva o fungování Evropské unie Akční programy Směrnice o ptácích Výběr významné judikatury ke směrnici o ptácích Směrnice o stanovištích Výběr významné judikatury ke směrnici o stanovištích Historický vývoj územní ochrany přírody a krajiny v ČR

5 5. Obecná územní ochrana přírody a krajiny Územní systém ekologické stability Pojem ÚSES Vymezení ÚSES Realizace ÚSES Významné krajinné prvky Pojem VKP Dělení VKP Registrace VKP Ochrana VKP Ochrana dřevin rostoucích mimo les Pojem dřeviny rostoucí mimo les Ochrana dřevin Povolení ke kácení dřevin Náhradní výsadba a odvody Ochrana neživé přírody Jeskyně Obecná ochrana paleontologických nálezů Ochrana krajinného rázu včetně režimu přírodního parku Pojem krajinného rázu Ochrana krajinného rázu Krajinný ráz a územní plánování Přírodní park Přechodně chráněná plocha Právní odpovědnost v problematice ochrany přírody a krajiny Právní odpovědnost za ztráty na životním prostředí Právní odpovědnost za škody na životním prostředí Právní odpovědnost za ekologickou újmu Deliktní odpovědnost Odpovědnost za přestupky Odpovědnost za jiné správní delikty Trestněprávní odpovědnost

6 7. Organizace veřejné správy v oblasti obecné územní ochrany přírody a krajiny Ministerstvo životního prostředí Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky Česká inspekce životního prostředí Krajské úřady Obecní úřady Závěr Seznam zkratek Seznam použitých zdrojů Odborná literatura, sborníky (včetně dostupných online) Časopisecké články (včetně dostupných online) Internetové zdroje Právní předpisy Judikatura Nejvyšší správní soud ČR Krajský soud Ústavní soud Sdělení a metodiky Ministerstva životního prostředí Ostatní zdroje Abstrakt Abstract Resumé Klíčová slova a název práce v anglickém jazyce Klíčová slova Key words Název práce v anglickém jazyce

7 Úvod Právní úprava ochrany přírody a krajiny se na mezinárodní úrovni dostává do středu pozornosti v posledních padesáti až šedesáti letech. Přestože nepředstavuje samostatný právní obor, tvoří významnou součást práva životního prostředí. Zlomovým okamžikem pro tuto oblast práva, a tedy i ochranu přírody a krajiny, bylo uspořádání Stockholmské konference roku Jejím výstupem byly tři právně nezávazné dokumenty a zejména založení Programu pro životní prostředí (UNEP). Poté následovalo období uzavírání poměrně značného množství multilaterálních a bilaterálních smluv. Další konferencí byla Konference OSN o životním prostředí a rozvoji konaná v Rio de Janeiro (1992), která podtrhla významnou úlohu životního prostředí a reagovala na nutnost tuto oblast upravit i z hlediska právního. Výsledkem brazilské konference bylo přijetí právně závazných mezinárodních úmluv, a to Úmluvy o biologické rozmanitosti a Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu. Na výstupy z konference pak navázaly velké summity pořádané v letech 1997, 2002 a Ochraně přírody a krajiny se věnují státy i na půdě Evropské unie. Základem právní úpravy jsou dvě směrnice, pro něž se používá označení Směrnice o ptácích a Směrnice o stanovištích. Členské státy měly povinnost je implementovat do své legislativy a díky tomu došlo k vytvoření celoevropské soustavy Natura 2000, sloužící k ochraně biodiverzity. Česká historie ochrany přírody sahá až do dob středověku ke Statutům Konrádovým a Knize Rožmberské. Nicméně územní ochrana přírody se jako předmět práva objevuje až počátkem 19. století. Dokladem budiž existence vůbec jedněch z nejstarších lesních rezervací v Evropě Žofínského pralesa a Hojné vody (obě vyhlášeny roku 1838). Základy moderní právní úpravy ochrany přírody, jak ji známe dnes, jsou spojeny až se vznikem Československa. Ačkoli se nepodařilo v meziválečném období sepsat žádný právní předpis zaměřený na ochranu přírody a krajiny, byla poskytována alespoň dílčí ochrana prostřednictvím přírodních rezervací. Prvním zákonem o ochraně přírody a krajiny byl zákon č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody. Šlo o právní úpravu na tehdejší dobu velmi pokrokovou, byť za dané politické situace nevyužívanou. Územní ochranu zakotvil dosti podobným způsobem, jako je tomu dnes. 4

8 Současnou právní úpravu územní ochrany přírody a krajiny přinesl zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, který byl za dobu své účinnosti několikrát novelizován a byla do něj implementována i evropská legislativa. Územní ochrana představuje jednu ze základních složek uvedeného zákona. Ten ji dělí na územní ochranu obecnou, která platí pro celé území ČR a zvláštní, která poskytuje ochranu jen nejhodnotnějším územím. Tato práce se zaměřuje pouze na obecnou územní ochranu přírody a krajiny. Jejím cílem je poskytnout základní přehled o nástrojích obecné územní ochrany tak, jak jsou upraveny zákonem č. 114/1992 Sb. a právními předpisy souvisejícími. Kromě toho se zabývám i dalšími otázkami, jež se k danému tématu vážou, jako například mezinárodní a evropskou legislativou, historií české právní úpravy, právní odpovědností v ochraně přírody a krajiny, organizační strukturou, a využívám k tomu odborné literatury, odborných článků a soudní judikatury. Celá práce je členěna do sedmi kapitol. První kapitola se věnuje vysvětlení pojmů příroda a krajina, ochrana přírody a krajiny, jejím jednotlivým typům a právním nástrojům ochrany přírody a krajiny. Druhá a třetí kapitola se soustředí na mezinárodní a evropské souvislosti a přijaté dokumenty, jež měly, dle mého názoru, velký vliv přímo na územní ochranu. Kapitola čtvrtá přináší stručný přehled historického vývoje územní ochrany přírody a krajiny. Stěžejní pro celou práci je kapitola pátá, podávající ucelený přehled nástrojů obecné územní ochrany přírody a krajiny, jak je zakotvuje část druhá zákona č. 114/1992 Sb. Svou pozornost jsem zaměřila na územní systémy ekologické stability, významné krajinné prvky, ochranu dřevin rostoucích mimo les, ochranu neživé přírody (jeskyně, paleontologické nálezy), ochranu krajinného rázu, přírodní park a přechodně chráněné plochy. Z části druhé zákona č. 114/1992 Sb. jsem pominula pouze obecnou ochranu rostlin a živočichů, jelikož se nejedná o ochranu územní, jež je tématem této práce. Poslední dvě kapitoly práce se zabývají otázkami problematiky právní odpovědnosti v oblasti ochrany přírody a krajiny a organizací veřejné správy. Závěr této práce je věnován zhodnocení současné právní úpravy obecné územní ochrany přírody a krajiny včetně shrnutí mých úvah de lege ferenda, jak byly nastíněny v průběhu práce. Text práce vychází z právního stavu účinného ke dni

9 1. Uvedení do tématu ochrany přírody a krajiny 1.1 Vymezení pojmů přírody a krajiny Hovoříme-li o ochraně přírody a krajiny, je nutné si uvědomit, že se jedná o podstatnou součást práva životního prostředí, jehož definici podává zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí. Rozumí se jím vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie. 1 Nicméně nezahrnuje pouze v zákoně vyjmenované složky životního prostředí, ale řadíme pod něj mimo jiné také přírodu a krajinu. A právě tyto dva základní pojmy je třeba si s ohledem na téma diplomové práce blíže osvětlit, jelikož se jimi budou v průběhu celého textu zabývat. Za přírodu je obecně považován souhrn všech živých a neživých složek obklopujících člověka. Jde především o tu část hmotného světa, kterou dosud neovlivnila lidská činnost. I když v dnešní době je takových částí každým dnem méně. Veřejnost za přírodu v současnosti považuje i uměle vytvořené městské parky, rybníky, pole a mnoho dalšího, čeho se více či méně dotkla lidská ruka. Proto je přesné vymezení tohoto pojmu velmi problematické. Na mezinárodní úrovni se určitá definice objevila až díky Konferenci OSN o životním prostředí člověka, jež se konala ve Stockholmu v roce 1972, podle této definice je příroda reálný svět, který nás obklopuje, na jehož vzniku neměl člověk podíl, ale na němž je existenčně závislý. Přímou právní definici však zákonodárce v českém právním řádu na rozdíl od pojmu krajina nepodává. Zákon krajinu definuje jako část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořenou souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky. 2 Z této charakteristiky vyplývá, že krajinou je jakákoli součást zemského povrchu, včetně území zcela přetvořených člověkem. 3 V rezoluci OSN ze Stockholmské konference se objevuje nejen 1 Viz 2 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. 2 Viz 3 odst. 1 písm. m) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. 3 PRCHALOVÁ, Jana. Zákon o ochraně přírody a krajiny a Natura 2000 : úplné znění zákona s komentářem, judikaturou a prováděcími předpisy. 2. aktualiz. a rozšíř. vyd. k Praha : Linde, 2010, s. 30. (Dále citováno jako Zákon o ochraně přírody a krajiny a Natura 2000.) 6

10 definice přírody, nýbrž také krajiny. Podle ní jde o životní prostor, skládající se z přírodních prvků a lidských výtvorů. Tato definice je však pouze environmentálně politická, bez přímého právního významu. 4 Samostatnou definici přináší i čl. 1 písm. a) Evropské úmluvy o krajině 5 : krajina znamená část území, tak jak je vnímána obyvatelstvem, jejíž charakter je výsledkem činnosti a vzájemného působení přírodních a/nebo lidských faktorů. Tedy i Úmluva stejně jako český právní řád nepovažuje za krajinu pouze přírodní oblasti, ale i taková území, která jsou silně přetvořena civilizačními vlivy. 1.2 Co je to ochrana přírody a krajiny Příroda a krajina nejsou jedinými relevantními pojmy pro téma této práce. Mnohem podstatnější je samotná ochrana přírody a krajiny. Jak ji zákonodárce definoval, nalezneme v zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen ZOPK nebo zákon ): Podle tohoto zákona se jím rozumí dále vymezená péče státu a fyzických i právnických osob o volně žijící živočichy, planě rostoucí rostliny a jejich společenstva, o nerosty, horniny, paleontologické nálezy a geologické celky, péče o ekologické systémy a krajinné celky, jakož i péče o vzhled a přístupnost krajiny. 6 Termín vymezená péče je možno chápat jako ochranu dochovaného stavu, aktivní činnost s cílem zachovat nebo obnovit rozmanitost na úrovni ekosystémů, druhů i genů. 7 Již na první pohled je zřejmá neúplnost výčtu v rámci této zákonné definice. Zákonodárce zcela opomenul zařadit vodní útvary nebo půdu 8, ačkoli bývají uváděny jako jedny ze základních složek životního prostředí 9 a ZOPK v rámci celého zákona operuje s vodními toky nebo půdním fondem. 4 STEJSKAL, Vojtěch. Vývojové tendence právní úpravy ochrany přírody. 1. vyd. Praha : Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, 2012, s. 26. (Dále citováno jako Vývojové tendence právní úpravy ochrany přírody.) 5 Viz kapitola Viz 2 odst. 1 ZOPK. 7 MIKO, Ladislav; BOROVIČKOVÁ, Hana et al. Zákon o ochraně přírody a krajiny. Komentář. 2. vyd. Praha : C. H. Beck, 2007, s. 77. (Dále citováno jako Zákon o ochraně přírody a krajiny.) 8 Samostatnou úpravu vody obsahuje zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon. Nejdůležitějším zákonem týkajícím se půdy je zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ale úpravu můžeme nalézt v celé řadě dalších zákonů. 9 Srov. 2 věta druhá zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. 7

11 Nesrovnalosti však způsobuje i vymezení živočichů a rostlin, jelikož definice ochrany přírody a krajiny v sobě zahrnuje pouze volně žijící živočichy, planě rostoucí rostliny a jejich společenstva. Za volně žijícího živočicha se tak nedá označit ten, který byl chován v zajetí a svému majiteli uprchnul, nebyl tedy vysazen do přírody postupem dle zákona. 10 A samotná definice nepovažuje za volně žijícího živočicha jedince zdivočelé populace domestikovaného druhu. 11 Nedostatky týkající se planě rostoucích rostlin, spatřuji především v jejich definici uvedené v 3 odst. 1 písm. c) ZOPK: planě rostoucí rostlina je jedinec nebo kolonie rostlinných druhů včetně hub, jejichž populace se udržují v přírodě samovolně. Rostlinou jsou všechny její podzemní i nadzemní části. Z toho vyplývá nemožnost zařadit sem rostliny, které byly člověkem vyšlechtěny a bez jehož péče nejsou schopny v ekosystémech přežít v nezměněné kvalitě 12, jako jsou například ovocné stromy nebo dřeviny vyskytující se v městských parcích. Za planě rostoucí lze v zásadě považovat rostlinu, jež roste v přírodě bez zásahu člověka, a její populace se samovolně udržují. 13 Jenže zaměříme-li se na 5 ZOPK věnující se obecné ochraně rostlin a živočichů je nutné v rámci úvodní věty prvého odstavce: Všechny druhy rostlin a živočichů jsou chráněny před poškozením,, interpretovat i 7 týkající se dřevin 14. Právě převážná většina dřevin vč. v ČR typicky monokulturních jehličnatých lesů se nedá označit za planě rostoucí, jelikož je obhospodařována a ošetřována člověkem ať již na vlastních pozemcích nebo veřejných prostranstvích. Všechny tyto nejasnosti ohledně definice ochrany přírody a krajiny vedou k závěru, že by byla žádoucí změna právní úpravy. Zejména by měl zákonodárce vymezit pojem přírody, potažmo celé ochrany přírody a krajiny, a to co nejobecněji. Případné odchylky by byly upraveny v následujících ustanoveních zákona, kterými by došlo k omezení nebo vyloučení z ochrany. 10 Srov. 3 odst. 1 písm. d) ZOPK a Zákon o ochraně přírody a krajiny, s Viz 3 odst. 1 písm. d) věta druhá ZOPK. 12 Viz Zákon o ochraně přírody a krajiny, s Viz Zákon o ochraně přírody a krajiny a Natura 2000, s Definice viz 3 odst. 1 písm. i) ZOPK. 8

12 1.3 Typy ochrany přírody a krajiny V současnosti ZOPK rozlišuje mezi dvěma základními typy ochrany přírody a krajiny: obecná a zvláštní. Obecnou ochranou přírody se rozumí ochrana všech druhů živočichů a rostlin před ohrožením druhu nebo jeho vyhubením. 15 Výjimku představuje pouze 5 odst. 2 ZOPK, podle něhož se ochrana nevztahuje na zásahy při hubení rostlin a živočichů upravené zvláštními předpisy. Ohrožené nebo vzácné druhy živočichů a rostlin jsou zvláště chráněny podle 48 až 50 tohoto zákona.. Obecná ochrana přírody a krajiny je uskutečňována prostřednictvím: územních systémů ekologické stability, významných krajinných prvků, obecné ochrany rostlin a živočichů, obecné ochrany ptáků, ochrany dřevin rostoucích mimo les, ochrany neživé přírody, ochrany krajinného rázu. 16 V následujících kapitolách jsem zaměřila svou pozornost na převážnou většinu těchto prostředků, tj. na ty, které se týkají obecné územní ochrany. Zvláštní ochrana přírody je dále dělena na územní a druhovou ochranu (lze pod ni řadit i individuální), včetně se vstupem do EU související implementace chráněných území Natura Územní ochrana se vztahuje na vysoce hodnotná, přírodovědecky či esteticky velmi významná nebo jedinečná stanoviště či území. 18 V české legislativě nalezneme dvě úrovně zvláště chráněných území (dále jen ZCHÚ ): velkoplošná a maloplošná zvláště chráněná území. 19 Jednotlivé kategorie se od sebe odlišují průměrnou výměrou a různou důležitostí chráněných hodnot. ZCHÚ jsou zřizována obecně závaznými právními předpisy rozdílnými orgány ochrany přírody 20. Zpravidla je ve vyhlašovacím předpisu uvedeno i ochranné pásmo 21, v němž mohou být prováděny specifické činnosti 15 Viz 5 odst. 1 ZOPK. 16 DAMOHORSKÝ, Milan et al. Právo životního prostředí. 3. vyd. Praha : C. H. Beck, 2010, s (Dále citováno jako Právo životního prostředí.) 17 Blíže viz kapitola Viz Právo životního prostředí, s Mezi velkoplošná se řadí Národní park a Chráněná krajinná oblast. Maloplošná představují Národní přírodní rezervace, Národní přírodní památka, Přírodní rezervace, Přírodní památka. Do soustavy Natura 2000 pak spadají dvě kategorie: Evropsky významná lokalita, Ptačí oblast. Blíže viz Územní ochrana. Ochranaprirody.cz [online] [cit ]. Dostupné z WWW: < 20 Národní parky vyhlašuje parlament zákonem ( 15 odst. 3 ZOPK), chráněné krajinné oblasti vláda nařízením ( 25 odst. 3 ZOPK), národní přírodní rezervace a národní přírodní památky MŽP vyhláškou ( 28 odst. 1 ZOPK a 35 odst. 1 ZOPK), přírodní rezervace a přírodní parky kraje nařízením ( 33 odst. 1 ZOPK a 36 odst. 1 ZOPK). 21 S výjimkou chráněných krajinných oblastí, u nichž bylo ochranné pásmo k zrušeno. Viz. Česko. Zákon č. 349 ze dne 9. října 2009, kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 161/1999 Sb., kterým se vyhlašuje Národní park České 9

13 pouze po předchozím souhlasu orgánu ochrany přírody a krajiny. Není-li stanoveno jinak, platí ze zákona území 50m od hranic ZCHÚ. 22 ZOPK rovněž uvádí základní ochranné podmínky u jednotlivých kategorií 23, přičemž výjimky z nich může udělit pouze orgán ochrany přírody a krajiny (dále jen OOP ) dle 43 ZOPK. Zvláštní druhová ochrana je typická zpřísněným režimem nakládání se zvláště chráněnými druhy živočichů a rostlin, které se v našich podmínkách vyskytují vzácně 24 nebo jejichž populace jsou vědecky či kulturně velmi významné. Směřuje k udržení dostatečně početné populace původních planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů v minimálně znečištěném prostředí, kde budou schopni samostatné existence. 25 Všechny zvláště chráněné druhy jsou Ministerstvem životního prostředí (dále jen MŽP ) rozděleny dle stupně ohrožení do tří kategorií: ohrožené, silně ohrožené a kriticky ohrožené. 26 Jejich seznam je uveden v přílohách II a III vyhlášky č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen vyhláška č. 395/1992Sb. ). Chráněny ovšem nejsou pouze jednotlivé druhy živočichů a rostlin (všechna vývojová stádia), ale kvůli zachování jejich existence, také biotopy, v nichž se vyskytují. V kombinaci s obecnou a zvláštní ochranou přistupuje v některých případech také individuální ochrana. Právní význam se objevuje především v ochraně neživé přírody či světového kulturního a přírodního dědictví. Typickým příkladem je ochrana památných stromů, označených tak státem proto, že mají kulturní, historický, společenský či estetický význam, a ne proto, že se jedná o konkrétní druh. 27 Jejich eventuální Švýcarsko, a mění se zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů. In Sbírka zákonů České republiky. 2009, částka 109, s Dostupné také z WWW: < ISSN Viz 37 ZOPK. 23 Viz 16, 26, 29, 34, 35 odst. 2, 36 odst. 2 ZOPK. 24 Pro stanovení vzácného druhu se užívají tři kritéria: areál rozšíření (malý nebo velký), ekologická valence, vyjádřená nároky na prostředí (široká, úzká), a místní početnost (někde vysoká nebo všude nízká). Jenom při určité kombinaci (velký areál, široké nároky na prostředí a někde vysoká početnost) označujeme druh jako běžný. 25 Viz PLESNÍK, Jan. Dilema druhové ochrany: co vlastně chránit? Ochrana přírody. Praha : Agentura ochrany přírody a krajiny ČR v nakladatelství ENVIRONS, 2005, ročník 60, číslo 8, s Dostupné také z WWW: < 26 Srov. dělení dle PLESNÍK, Jan. Dilema druhové ochrany: co vlastně chránit? Ochrana přírody. Praha : Agentura ochrany přírody a krajiny ČR v nakladatelství ENVIRONS, 2005, ročník 60, číslo 8, s Viz Právo životního prostředí, s

14 poškození nevede k ohrožení populací konkrétních druhů dřevin (proto nelze hovořit o ochraně druhové), ani k narušení ochranného pásma památného stromu (nejedná se o ochranu územní), ale k ohrožení objektu, kterým je společenský zájem na ochraně z důvodu významu kulturního, historického, atd. Památné stromy jsou evidovány v ústředním seznamu ochrany přírody a na označení se užívá malého státního znaku České republiky. 28 U nás se jedná převážně o duby a lípy. 1.4 Právní nástroje ochrany přírody Právní nástroje ochrany životního prostředí obecně dělíme do dvou skupin: na přímé a nepřímé. První skupina nástrojů přímo působí na stav životního prostředí a jsou právu vlastní (především administrativní). Nástroje nepřímého působení patří do mimoprávních nástrojů ochrany životního prostředí, kterým právo poskytuje vlastní a pro ně charakteristickou formu závazného a vynutitelného pravidla chování (zejména ekonomické nástroje ochrany). 29 Hovoříme-li konkrétně o právních nástrojích ochrany přírody, jejich funkce spočívá v zajištění obecné a zvláštní ochrany. Děje se tak prostřednictvím administrativních, koncepčních, ekonomických, sankčních a speciálních nástrojů Administrativní nástroje Jednotlivými administrativními způsoby stát, resp. jeho orgány stanovují pravidla chování, příkazy a zákazy, jejichž dodržování je státem vynucováno a jejich příjemci jsou povinni je respektovat. 30 Jinak by došlo k porušení právních předpisů, a tedy protiprávnímu jednání. ZOPK užívá těchto nástrojů hlavně ve formě individuálních správních aktů, tj. správních rozhodnutí (např. dle 43 nebo 56 ZOPK), závazných stanovisek 31 (např. k odlesňování a zalesňování pozemků nad 0,5ha dle 4 odst. 3 ZOPK) a aktů podle části IV. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen správní řád ) 32 (např. osvědčení 28 Viz 47 odst. 1 a 2 ZOPK. 29 Viz Právo životního prostředí, s Viz Vývojové tendence právní úpravy ochrany přírody, s Ustanovení 90 odst. 1 věta druhá ZOPK stanoví, že souhlasy a závazná stanoviska vydávaná podle tohoto zákona jako podklad pro rozhodnutí podle zvláštního právního předpisu jsou závazným stanoviskem podle správního řádu. 32 Česko. Zákon č. 500 ze dne 24. června 2004 správní řád. In Sbírka zákonů České republiky. 2004, částka 174, s Dostupné také z WWW: 11

15 o tom, že se jedná o živočicha odchovaného v lidské péči dle 54 odst. 4 ZOPK). Nedílnou součástí jsou také veřejnoprávní smlouvy (např. dohoda o zrušení smluvní zvláštní ochrany území vyhlášené dle 39 mezi vlastníkem pozemku a orgánem ochrany přírody oprávněného k vyhlašování podle 45 odst. 2 ZOPK). Lze mezi ně zařadit také povinné vyhodnocování vlivů záměrů či koncepce na životní prostředí, které jsou předpokladem pro povolení určitých činností podle některých předpisů. Obzvlášť pokud jde o lokality soustavy Natura 2000, jimž se konkrétně věnují 45g až 45i ZOPK. Výsledným stanoviskem vycházejícím z procesu posuzování, je orgán rozhodující v navazujícím správním řízení o povolení projektu vázán. 33 V neposlední řadě můžeme mezi administrativní nástroje zahrnout i povolování výjimek z některých zákazů stanovených zákonem (např. výjimky ze zákazu ve zvláště chráněných územích 43 ZOPK, nebo výjimky ze zákazů u památných stromů a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů 56 ZOPK) či rozhodnutí o stanovení odchylného postupu od postupu uvedeného v zákoně (např. stanovení odchylky z obecného režimu ochrany ptáků podle 5b ZOPK ve znění zákona č. 218/2004 Sb.). 34 V souvislosti se zřetelem na význam a stupeň ohrožení předmětu ochrany a na zdroje jeho ohrožení nesmíme opomenout tzv. kategorizaci objektů ochrany. 35 V ZOPK se uplatňuje zejména při kategorizaci ohrožených druhů živočichů a rostlin Koncepční nástroje Tyto nástroje jsou nejen důležitým prostředkem ochrany životního prostředí a šetrného využívání přírodních zdrojů, ale též prostředkem k zajišťování trvale udržitelného rozvoje, neboť slouží i pro uplatňování jiných veřejných zájmů. 36 Koncepce jsou nejspíš nejuniverzálnějším nástrojem ochrany životního prostředí, jelikož v sobě zahrnují většinu obecně platných zásad a principů životního prostředí (např. zásada prevence, předběžné opatrnosti, informovanosti, ). 37 < 33 Viz 45i odst. 8 ZOPK. 34 Viz Vývojové tendence právní úpravy ochrany přírody, s Viz Právo životního prostředí, s Tamtéž, s DAMOHORSKÝ, Milan. Koncepční nástroje ochrany životního prostředí v českém právu. In DAMOHORSKÝ, Milan; STEJSKAL, Vojtěch (ed.). Koncepční nástroje ochrany životního prostředí z pohledu práva. Sborník z konference. Praha : Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, 2003, s

16 Jednotlivé prognózy, koncepce a strategie ochrany přírody zpracovávají kraje ve své územní působnosti ve spolupráci s MŽP, jak stanovuje 77a odst. 1, resp. 79 odst. 2 písm. a) ZOPK. 38 MŽP pak připravuje prognózy a strategie ochrany přírody pro ČR. Typickým příkladem je Státní program ochrany přírody a krajiny ČR zahrnující souhrnnou analýzu stavu přírody a krajiny, zhodnocení příčin a vyhodnocení účinnosti dosavadních nástrojů ochrany. 39 Vláda ČR jej přijala usnesením č. 415/1998 a uložila v něm příslušným ministrům plnit úkoly a opatření v ochraně přírody a krajiny. V listopadu 2009 schválila vláda aktualizovanou verzi Státního programu usnesením č. 1497/2009 Sb. 40 Hlavním cílem programu je mimo jiné udržet a zvyšovat ekologickou stabilitu krajiny a zajistit odpovídající péči o optimalizovanou soustavu ZCHÚ a vymezený územní systém ekologické stability (dále jen ÚSES ) jako o nezastupitelný základ přírodní infrastruktury krajiny, zajišťující zachování biologické rozmanitosti a fungování přírodních procesů. Ochrana lesních ekosystémů má být prováděna díky zvýšení druhové rozmanitosti lesních porostů směrem k přirozenému stavu, posílení mimoprodukční funkce lesa. U vodních a mokřadních ekosystémů obnovit přirozené hydro-ekologické funkce krajiny, zachovávat a zvýšit rozmanitost vodních a mokřadních ekosystémů. V případě ZCHÚ vymezit a nastavit režim ochrany, zlepšit péči o chráněná území. 41 Mezi koncepční nástroje ochrany přírody a krajiny dle ZOPK patří: plány územních systémů ekologické stability ( 4) 42, plány péče o ZCHÚ ( 38), souhrn doporučených opatření pro evropsky významné lokality ( 45c odst. 3) a k zachování příznivého stavu populací ptačích druhů v ptačích oblastech ( 45c odst. 6), záchranné programy zvláště chráněných druhů ( 52). 38 Nikoliv však, pokud jde o národní park, chráněnou krajinnou oblast, národní přírodní rezervaci, národní přírodní památku a ochranná pásma těchto zvláště chráněných území anebo o vojenské újezdy. 39 STEJSKAL, Vojtěch. Koncepční nástroje ochrany přírody a krajiny. In DAMOHORSKÝ, Milan; STEJSKAL, Vojtěch (ed.). Koncepční nástroje ochrany životního prostředí z pohledu práva. Sborník z konference. Praha : Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, 2003, s Viz Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky. Státní program ochrany přírody a krajiny ČR. [cit ]. Dostupné z WWW: < 41 Program uvádí celou řadu cílů týkající mnohých dalších ekosystémů. Blíže viz webová stránka WWW: < 42 Více viz příslušná kapitola

17 1.4.3 Ekonomické nástroje Ekonomické nástroje patří do skupiny nástrojů nepřímého působení. Jejich cílem je regulovat chování subjektů tak, aby bylo v souladu se zájmem společnosti na ochraně životního prostředí. V souvislosti s chováním (žádoucí vs. nežádoucí) rozlišujeme nástroje pozitivní (např. dotace, daňové úlevy v případě ekologicky šetrné výroby elektrické energie, ) a negativní stimulace (např. poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových 89 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách). V oblasti ochrany přírody jsou upraveny v podstatě pouze tři ekonomické nástroje: finanční příspěvek na zlepšování stavu přírody ( 69 ZOPK), poplatky v národních parcích ( 24 ZOPK) a odvody za kácení dřevin ( 9 ZOPK) 43. Finanční příspěvek podle 69 odst. 1 ZOPK přichází v úvahu pouze, pokud došlo k uzavření písemné dohody mezi orgány ochrany přírody či obce s vlastníky nebo nájemci pozemků ve smyslu 68 odst. 2 ZOPK. Vlastníci, příp. nájemci se musí buď zdržet určité činnosti, nebo provést dohodnuté práce v zájmu zlepšení přírodního prostředí. Na příspěvek není právní nárok. Stát jej může, ale nemusí, na základě dohody poskytnout. Navíc dle 69 odst. 2 ZOPK má možnost tak učinit i vůči osobě, která provedla náhradní ochranné opatření k zajištění ochrany zvláště chráněných rostlin ( 49) nebo živočichů ( 50). Poplatky v národních parcích jsou zvláštním druhem správního poplatku, jenž se aplikuje přednostně oproti vybírání místních poplatků. Vybírá se za vjezd a setrvání motorových vozidel na území národního parku nebo za vstup do jeho vybraných míst mimo zastavěná území obcí jak určuje 24 odst. 1 ZOPK. OOP může vybírat také jednorázový poplatek za jízdu na území národního parku motorovým vozidlem, podléháli poplatku podle 24 odst. 1 ZOPK. 44 Výši a způsob vybírání poplatku stanoví orgán ochrany přírody národního parku vyhláškou ( 9 vyhlášky č. 395/1992 Sb.). Významnými ekonomickými prostředky jsou mimo jiné i náhrada újmy za ztížení zemědělského nebo lesního hospodářství upravená v 58 ZOPK a finanční náhrada za omezení vzniklá vyhlášením přechodně chráněné plochy. Náhrada újmy se poskytuje v důsledku omezení výkonu vlastnického nebo užívacího práva z důvodu ochrany přírody a krajiny vlastníkům nebo nájemcům zemědělské půdy, lesních pozemků či rybníků 43 K odvodům za kácení dřevin blíže kapitola Viz 24 odst. 2 ZOPK. 14

18 s chovem ryb nebo vodní drůbeže. Právní úprava náhrady za omezení je obsažena v 13 odst. 2 ZOPK. Na jejím základě přísluší finanční náhrada vlastníkovi či nájemci pozemku, kterému vznikla újma nikoliv nepatrná v důsledku ochranných podmínek přechodně chráněné plochy Sankční nástroje Mezi prostředky sankčních nástrojů řadíme administrativní delikty ve formě odpovědnosti fyzických osob za přestupky, při výkonu jejich podnikatelské činnosti a právnických osob za jiné správní delikty. 45 Nesmí být opomenuty trestné činy, nápravná opatření a specifický prostředek spočívající v odebrání nedovoleně držených jedinců zvláště chráněných druhů. Trestněprávní odpovědnost obsahuje nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb. účinný od 1. ledna 2010 v hlavě osmé ( ), zakotvující skutkové podstaty trestných činů proti životnímu prostředí. Vůbec poprvé nacházíme v českém trestním zákoníku samostatnou hlavu týkající se této problematiky. Konkrétně s ochranou přírody a krajiny se pojí trestné činy Poškození a ohrožení životního prostředí ( 293 a 294), Poškození vodního zdroje ( 294a), Poškození lesa ( 295), Neoprávněné nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami ( 299, z nedbalosti 300), Poškození chráněných částí přírody ( 301) 46. Důležitou změnu přinesl zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim 47. Díky tomuto zákonu jsou trestně odpovědné i právnické osoby a může být proti nim vedeno trestní řízení pro vybrané trestné činy proti životnímu prostředí, jež vyjmenovává Jedním z dalších sankčních nástrojů jsou nápravná opatření upravená v 86 ZOPK, resp. institut odstranění následků neoprávněných zásahů. Ustanovení ukládá povinnost každému, kdo poškodí, zničí nebo nedovoleně změní části přírody 45 Zákon vymezuje jednotlivé skutkové podstaty a diferencuje výši pokuty podle závažnosti porušení právní povinnosti. Více viz ZOPK. 46 O skutkovou podstatu dle 301 byl trestní zákoník doplněn novelou provedenou zákonem č. 330/2011 Sb. s účinností od Česko. Zákon č. 418 ze dne 27. října 2011 o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. In Sbírka zákonů České republiky. 2011, částka 146, s Dostupné také z WWW: < 48 Takovými trestnými činy jsou např. poškození a ohrožení životního prostředí (z nedbalosti), poškození vodního zdroje, poškození lesa, neoprávněné vypuštění znečišťujících látek a další. 15

19 a krajiny chráněné podle tohoto zákona, aby ji navrátil do původního stavu, jestliže je to možné a účelné. Tedy provedení naturální restituce. Možnost a účelnost posuzuje orgán ochrany přírody. V praxi se však příliš neprovádí, jelikož uvedení části přírody do zcela původního stavu je velmi problematické. Proto se častěji ukládá náhradní opatření k nápravě, které má alespoň částečně kompenzovat vzniklou újmu. 49 Uložením povinnosti uvedení do původního stavu či náhradního opatření, není dotčena povinnost náhrady škody podle jiných předpisů ani možnost postihu za přestupek nebo jiné protiprávní jednání či trestný čin. 50 Specifický prostředek odebrání nedovoleně držených jedinců zvláště chráněných druhů ( 89 ZOPK) spočívá v možnosti OOP odebrat nedovoleně držené jedince zvláště chráněných rostlin a živočichů. Podmínkou odebrání je neprokázání zákonného původu takového jedince jeho vlastníkem podle 54 odst. 1 ZOPK. Úprava se vztahuje i na jedince chráněné mezinárodními úmluvami. Nevztahuje se však na odebrání na základě zákona č. 100/2004 Sb., o obchodování s ohroženými druhy. Nejpozději do 15 dnů ode dne odebrání musí orgán ochrany přírody vydat písemné rozhodnutí o odebrání, jinak je neplatné. Vlastníkem odebraného jedince se stává stát. Tímto prostředkem taktéž není dotčena odpovědnost za přestupek či jiný správní delikt, ani trestněprávní odpovědnost Speciální nástroje Do poslední skupiny prostředků ochrany přírody řadíme účast veřejnosti podle 70 ZOPK a účast obcí dle 71 ZOPK. Ochrana přírody a krajiny se uskutečňuje dle 70 ZOPK za přímé účasti občanů, především prostřednictvím jejich občanských sdružení 51. Účast veřejnosti upravuje na ústavní úrovni dokonce čl. 35 Listiny základních práv a svobod: Každý má právo na příznivé životní prostředí a na včasné a pravdivé informace o něm. Navíc právo občanských sdružení, ve formě tzv. dotčené veřejnosti, je garantováno i na mezinárodní 49 Viz 86 odst. 2 ZOPK. 50 Viz Právo životního prostředí, s O občanských sdruženích se v ZOPK hovoří ve smyslu zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. Tento zákon byl s účinností k zrušen a úprava občanských sdružení (resp. spolků) byla přesunuta do zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Přičemž občanská sdružení založená podle zákona o sdružování občanů se nově považují za spolky dle 3045 občanského zákoníku. V průběhu práce však nadále používám pojem občanská sdružení, abych zachovala kontinuitu vzhledem k ZOPK. 16

20 úrovni Úmluvou o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (tzv. Aarhuská úmluva) 52. Účast občanských sdružení je dále konkretizována v 70 odst. 2 a 3 ZOPK. Díky odstavci 2 mají občanská sdružení nebo jejich organizační jednotky, jejichž hlavním posláním dle stanov je ochrana přírody a krajiny, oprávnění požadovat informace o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných správních řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny. Oprávnění se však nově netýká řízení navazujících na posuzování vlivů na životní prostředí podle 3 písm. g) 53 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. 54 Žádost je platná jeden rok od jejího podání a lze ji podávat opakovaně. Sdružení na jejím základě bude předem informováno o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných správních řízeních, které by se mohly dotknout zájmů ochrany přírody a krajiny. 55 Podmínky účasti občanského sdružení na správním řízení jsou uvedeny v odstavci 3. Účastníkem ve smyslu 27 odst. 3 správního řádu se stane, pokud se přihlásí ve lhůtě 8 dnů ode dne, kdy mu bylo zahájení řízení oznámeno příslušným správním orgánem. Soudní praxe se mimo jiné ustálila na výkladu, že se ustanovení 70 odst. 2 a 3 vztahují i na návrhová řízení. Kromě toho se vyskytly pochybnosti, zda oprávnění přihlásit se do řízení podle 70 odst. 3 mají i občanská sdružení, která nepodala žádost o informaci dle 70 odst. 2. Odborná literatura se kloní k názoru, že ano, protože se u odst. 2 a 3 jedná o dvě samostatná práva, právo na informace a právo na účast v řízení. 56 Prostřednictvím svých orgánů se do ochrany přírody a krajiny ve svých územních obvodech zapojují také obce, jakožto územně samosprávné celky. Vyjadřují se zejména 52 Aarhuská úmluva byla přijata na konferenci Evropské hospodářské komise OSN nazvané Životní prostředí pro Evropu dne 25. června Stojí na třech pilířích: právo na přístup k informací, právo účasti v rozhodovacích procesech a právo přístupu ke spravedlnosti ve věcech týkajících se životního prostředí. ČR ji ratifikovala 6. července 2004, a tím se pro nás stala závaznou. Více např. MÜLLEROVÁ, Hana; HUMLÍČKOVÁ, Petra: Nové přístupy k implementaci Aarhuské úmluvy v ČR. Praha : Ústav státu a práva AV ČR, s. ISBN písm. g) zákona č. 100/2001 Sb. definuje navazující řízení jako řízení, ve kterém se vydává rozhodnutí podle zvláštních právních předpisů, které povoluje umístění nebo provedení záměru posuzovaného podle tohoto zákona. 54 Změna je účinná od 1. dubna 2015 na základě zákona č. 39 ze dne 6. března 2015, kterým se mění zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. In Sbírka zákonů České republiky. 2015, částka 19, s Dostupné také z WWW: < >. 55 Na rozdíl od žádosti na základě zákona o právu na informace. 56 Viz Zákon o ochraně přírody a krajiny, s

21 k vyhlašování a rušení zvláště chráněných území, památných stromů a jejich ochranných pásem, zejména pokud takové zásahy mohou nepříznivě ovlivnit prostředí v obci nebo omezit výkon práv jejich obyvatel. 57 ZOPK ( 71 odst. 2) je i stanovena povinnost spolupráce orgánů státní správy s obcemi, předkládat jim požadované podklady a informace, poskytovat potřebná vysvětlení k zásahům do přírody i způsobům její ochrany. Obce jsou účastníky všech řízení podle ZOPK, probíhají-li v jejich územním obvodu a nerozhodují-li jako orgány ochrany přírody ( 71 odst. 3). 57 Viz 71 odst. 1 ZOPK. 18

22 2. Mezinárodní právní úprava ochrany přírody a krajiny Ochrana přírody se stává jedním z hlavních cílů mezinárodního práva životního prostředí až na počátku 60. let 20. století, kdy se věnuje zvýšená pozornost jednotlivým druhům živočichů a rostlin, ohrožených vyhynutím nebo vyhubením v důsledku činnosti člověka. 58 Ačkoli úplné začátky jsou datovány do poloviny 19. století. Ovšem tehdy ještě nebudila ochrana přírody takovou pozornost, jako je tomu v posledních letech. Zlomovým okamžikem, nejen pro ochranu přírody, ale celého mezinárodního práva životního prostředí, byla Stockholmská konference 59 v roce Státy zde přijaly tři právně nezávazné dokumenty: Stockholmskou deklaraci, Akční plán a Rezoluci o institucionálních a finančních ujednáních. 60 Nejdůležitějším výsledkem však bylo vytvoření Programu pro životní prostředí (UNEP) 61. Období po Stockholmské konferenci se vyznačuje velkým nárůstem multilaterálních a bilaterálních smluv (např. Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (1973) nebo Úmluva o ochraně evropské fauny a flory a přírodních stanovišť (1979) 62 ). K jednomu z nejvýznamnějších dokumentů řadíme také Světovou chartu přírody (1982). Obsahuje celou řadu principů, jejichž uplatnění nacházíme v později uzavřených mezinárodních smlouvách a přijatých úmluvách. Mezi tyto principy patří mimo jiné skutečnost, že člověk je součástí přírody, civilizace má své kořeny v přírodě, každá forma života je jedinečná a zaslouží si ochranu bez ohledu na její užitečnost pro člověka, soutěž o vzácné zdroje vytváří konflikty, přičemž ochrana přírody a přírodních zdrojů přispívá ke spravedlnosti a zachování míru Viz PLESNÍK, Jan. Zapojení ČR do mezinárodní péče o přírodu a krajinu v období (I). Ochrana přírody. Praha : Agentura ochrany přírody a krajiny ČR v nakladatelství ENVIRONS, 2006, ročník 61, číslo 1, s. 21. Dostupné také z WWW: < 59 Konference OSN o lidském životním prostředí ve Stockholmu ve dnech června Viz STEJSKAL, Vojtěch. Úvod do právní úpravy ochrany přírody a péče o biologickou rozmanitost. Praha : Linde, 2006, s. 68. (Dále citováno jako Úvod do právní úpravy ochrany přírody a péče o biologickou rozmanitost ). 61 Zvláštní instituce OSN se sídlem v Nairobi, jejímž úkolem je stimulovat a koordinovat akce na ochranu životního prostředí především na mezinárodní úrovni a poskytovat podklady pro rozhodování příznivé životnímu prostředí. Blíže viz webová stránka WWW: < 62 K Bernské úmluvě 1979 dále v kapitole Viz United Nations, World Charter for Nature, přijata Dostupné z WWW: < 19

23 Dalším mezníkem v oblasti mezinárodního práva životního prostředí, potažmo ochrany přírody se stala Konference OSN o životním prostředí a rozvoji v brazilském Rio de Janeiru, 64 konaná roku Výstupem byly především dvě závazné mezinárodní úmluvy: Úmluva o biologické rozmanitosti (CBD) 65 a Rámcová úmluva OSN o změně klimatu 66. K dalším dokumentům, právně nezávazným, náleží: Deklarace o životním prostředí a rozvoji, Principy hospodaření v lesích a Agenda Na konferenci navázaly v roce 1997 a 2012 další dvě, tzv. Rio+5, resp. Rio+20. V obou případech byly závěry velmi kritické. Situace životního prostředí se totiž od roku 1992 nijak podstatně nezměnila. Dosáhlo se pouze mírného pokroku. Navíc dokumenty, jež byly přijaty na každé z nich, nepřinesly nic nového. Pouze potvrdily to, co již obsahovala Agenda 21. Z Rio+5 vzešel Program pro další implementaci Agendy 21, v němž je mimo environmentálních témat zmiňována potřeba boje proti chudobě, ochrana pitné vody, udržitelné zemědělské hospodaření s půdou. 68 Konferenci Rio+20 zakončilo schválení dokumentu s názvem Budoucnost, jakou ji chceme, kterým se státy opět přihlásily ke starým závazkům, a jediným novým východiskem bylo představení zelené ekonomiky, podporující udržitelný ekonomický růst. 69 Jeden z největších summitů v dosavadní historii ochrany životního prostředí se pořádal v Johannesburgu roku Na summitu byl přijat právně nezávazný Implementační plán, jehož hlavní body se týkaly vyhlazení chudoby, zdravotní nezávadnosti pitné vody, podpory vzdělávání a především trvale udržitelný rozvoj v Africe a malých rozvojových ostrovních států. Mělo také dojít k posílení úlohy Komise pro trvale udržitelný rozvoj. 71 A potvrdil závazky z dřívějších konferencí. 64 Konference OSN o životním prostředí a rozvoji svolaná na základě rezoluce generálního shromáždění OSN 44/228 z 22. prosince 1989, která se konala ve dnech června Označována také jako summit Země (the Earth Summit). Jedním z hlavních bodů projednávání byl princip trvale udržitelného rozvoje. 65 K CBD více v kapitole Jejím cílem je dle čl. 2 stabilizace skleníkových plynů v atmosféře. Přesné hodnoty pak stanovil Kjótský protokol z roku Hovoří se v ní nejen o ochraně životního prostředí, ale i o hospodaření s půdními zdroji, zabránění deforestaci, ochraně moří, atd. Ke kontrole pokroku implementace a aplikace Agendy 21, dodržování závěrů přijatých na konferenci v Rio de Janeiru byla vytvořena Komise pro udržitelný rozvoj. 68 Viz Úvod do právní úpravy ochrany přírody a péče o biologickou rozmanitost, s Viz United Nations, Future We Want, přijato 27. července Dostupné z WWW: < 70 Světový summit o udržitelném rozvoji (WSSD) konající se od 26. srpna do 4. září Více viz United Nations, Plan of Implementations. Dostupné z WWW: < 20

24 V následujících podkapitolách podávám výčet mezinárodních dokumentů, jež jsou dle mého názoru nejdůležitější ve vztahu k obecné ochraně přírody a krajiny v ČR. Od roku 1989 totiž ratifikovala ČR, resp. do 31. prosince 1992 ČSFR, mnoho mezinárodních smluv a dohod, jimiž je dle čl. 10 Ústavy ČR vázána, a které jsou součástí právního řádu. 2.1 Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva 72 Úmluva označovaná také jako Ramsarská úmluva 73, jelikož byla podepsána 2. února 1971 v iránském městě Ramsaru (v platnost vstoupila 1975), je první celosvětovou mezivládní úmluvou na ochranu a vhodné využívání přírodních zdrojů a první chránící významné biotopy spolu s význačnými druhy živočichů s ním souvisejících. Ochrana se poskytuje nejen mezinárodně významným mokřadům, ale také charakteristickým organismům obývajícím daný mokřad (zvláště vodnímu ptactvu). 74 Mezi základní závazky vyplývající pro signatáře patří: určit vhodné mokřady na svém území k zařazení do Seznamu mezinárodně významných mokřadů 75, plánovat a uskutečňovat své záměry tak, aby podporovali zachování mokřadů, podporovat ochranu mokřadů a vodního ptactva zřizováním mokřadních chráněných území, ať již zahrnuta do seznamu či nikoli, usilovat svou správou o zvyšování stavů vodního ptactva ve vhodných mokřadech Convention on Wetlands of International Importance especially as Waterfowl Habitat - The Ramsar Convention on Wetlands. 73 ČSFR ji podepsala v roce 1990, přičemž ČR se stala stranou úmluvy k , jelikož převzala mezinárodní závazky bývalé federace. V témže roce vznikl Český ramsarský výbor jako poradní a koordinační orgán MŽP. 74 Definice mokřadu a vodního ptactva obsahuje čl. 1 odst. 1 a 2 Ramsarské úmluvy. 75 List of Wetlands of International Importance. ČR má na seznamu zapsáno celkem 14 mezinárodně významných mokřadů (např. Šumavská rašeliniště, Třeboňské rybníky, Lednické rybníky, Podzemní punkva). 76 Více viz Česko. Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy o mokřadech majících mezinárodní význam zejména jako biotopy vodního ptactva a Protokolu o její změně č. 396 ze dne 28. září In Sbírka zákonů České republiky. 1990, částka 67, s Dostupné také z WWW: < 21

25 Současné znění úmluvy bylo upraveno Protokolem z Paříže (v platnosti od 1. října 1986) a Dodatky z Reginy (platné od 1. května 1994). V rámci Ramsarské úmluvy je kromě Seznamu mezinárodně významných mokřadů, veden též Seznam ohrožených mokřadů (Montreux Record), obsahující přehled mokřadů mezinárodního významu, které jsou ohroženy v důsledku změn jejich ekologického charakteru. Ke 12. březnu 2015 má Ramsarská úmluva celkem 168 signatářů Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví 78 Úmluva o světovém dědictví (WHC) 79 byla podepsána dne 16. listopadu 1972 v Paříži na 17. zasedání Generální konference UNESCO 80 a v platnost vstoupila 17. prosince Hlavním cílem Úmluvy je povinnost smluvního státu zabezpečit označení, ochranu, zachování a předávání kulturního a přírodního dědictví budoucím generacím. K tomu slouží národní prostředky ochrany, případně mezinárodní, a to povahy politické, odborné, výchovné, osvětové, ekonomické, apod. Jejím záměrem je ochrana přírodních oblastí a kulturních památek výjimečné hodnoty, které prohlašuje za součást světového dědictví lidstva (world heritage), jehož povinností je tyto hodnoty chránit. Vhodné lokality jsou zapisovány do tzv. Seznamu světového dědictví 81, a to na základě předkládaných návrhů smluvními stranami Úmluvy a rozhodnutí Výboru pro světové dědictví. Mezi kulturní dědictví zařazuje Úmluva památníky (prvky či struktury archeologické povahy, nápisy, jeskynní obydlí, atd.), skupiny budov (oddělených či spojených) a lokality (kombinovaná díla přírody a člověka, oblasti archeologických nálezů výjimečné světové hodnoty). Do přírodního dědictví řadí přírodní jevy (fyzické a biologické útvary nebo jejich skupiny, mající světovou hodnotu 77 Seznam viz Contracting Parties to the Ramsar Convention dostupné z WWW: < 78 Convention Concerning the Protection of the World Cultural and Natural Heritage. 79 ČSFR k Úmluvě přistoupila v 15. listopadu 1990 a závaznou se pro ni stala 15. února Text Úmluvy a oznámení o přístupu byly publikovány ve Sbírce zákonů č. 159/1991 Sb. 80 UNESCO (United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization) - Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu je mezinárodní vládní organizace při Organizaci spojených národů, ustavená v roce UNESCO má sídlo v Paříži a jejím posláním je přispívat k vzájemnému porozumění a sbližování mezi národy na základě mezinárodního rozvíjení výchovné, vzdělávací, vědecké a ostatní kulturní činnosti. Správním orgánem UNESCO je generální konference. Blíže viz např. webová stránka WWW: < 81 ČR má na Seznamu světového dědictví zapsáno 12 kulturních památek, jejichž celý soupis je možné nalézt např. na webové stránce WWW: < 22