Strukturální politika a politika soudržnosti po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost. Příručka o

Transkript

1

2

3 GENERÁLNÍ ŘEDITELSTVÍ PRO VNITŘNÍ POLITIKY UNIE TEMATICKÁ SEKCE B: STRUKTURÁLNÍ POLITIKA A POLITIKA SOUDRŽNOSTI Strukturální politika a politika soudržnosti po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost Příručka o - společné zemědělské politice - společné rybářské politice - regionální politice - politice v oblasti dopravy a cestovního ruchu - politice v oblasti kultury a v oblasti vzdělávání STUDIE

4 Tento dokument si vyžádal Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova Evropského parlamentu. AUTOR Albert MASSOT SPOLUPRACOVALI Nils DANKLEFSEN Esther KRAMER Gonçalo MACEDO Ana Maria NOGUEIRA VÝKONNÁ REDAKTORKA Catherine MORVAN JAZYKOVÁ ZNĚNÍ Originál: FR. Překlady: BG, CS, DA, DE, EL, EN, ES, ET, FI, FR, HU, IT, LT, LV, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, SV. O EDITOROVI Chcete-li se obrátit na tematickou sekci nebo si objednat její pravidelný měsíčník, pište na adresu: poldep-cohesion@europarl.europa.eu Rukopis dokončen v únoru Brusel, Evropský parlament, 2010 Tento dokument je dostupný na internetových stránkách na této adrese: PRÁVNÍ UPOZORNĚNÍ Názory vyjádřené v tomto dokumentu jsou názory autora a nemusí nutně představovat oficiální postoj Evropského parlamentu. Rozmnožování a překlady pro nekomerční účely jsou povoleny, pokud je uveden zdroj, vydavatel je předem upozorněn a obdrží kopii.

5 GENERÁLNÍ ŘEDITELSTVÍ PRO VNITŘNÍ POLITIKY UNIE TEMATICKÁ SEKCE B: STRUKTURÁLNÍ POLITIKA A POLITIKA SOUDRŽNOSTI Strukturální politika a politika soudržnosti po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost Příručka o - společné zemědělské politice - společné rybářské politice - regionální politice - politice v oblasti dopravy a cestovního ruchu - politice v oblasti kultury a v oblasti vzdělávání STUDIE Obsah: Lisabonská smlouva přináší zjevné závažné důsledky pro strukturální politiku a politiku soudržnosti. Studie rozebírá změny politiky, které spadají do kompetence oddělení B generálního ředitelství pro vnitřní politiky Evropského parlamentu (změny institucionální, procesní, finanční a změny právního základu). IP/B/COMM/NT/2010_01 15/2/2010 CS

6

7 Strukturální politika a politika soudržnosti po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost OBSAH SEZNAM ZKRATEK 5 1. ÚVOD Lisabonská smlouva a Evropský parlament Provedení Lisabonské smlouvy: přechodné období 9 2. LISABONSKÁ SMLOUVA A STRUKTURÁLNÍ POLITIKA A POLITIKA SOUDRŽNOSTI Dopad zprávy: Strukturální politika a politika soudržnosti Rozdělení pravomocí v Unii: Přínos Lisabonské smlouvy Právní důsledky pro strukturální politiku a politiku soudržnosti plynoucí z rozdělení pravomocí LEGISLATIVNÍ ZMĚNY VE STRUKTURÁLNÍ POLITICE A POLITICE SOUDRŽNOSTI Změny v právním základu a rozhodovacích postupech Legislativní změny ve společné zemědělské politice (články 38 až 44 SFEU) Legislativní změny ve společné rybářské politice (články 38 až 44 SFEU) Legislativní změny v regionální politice (čl. 3 odst. 3 a čl. 3 odst. 5 Smlouvy o EU; články 174 až 177 SFEU) Legislativní změny ve společné dopravní politice (články 90 až 100 SFEU) a transevropských sítích (články 170 až 172 SFEU) Legislativní změny v politikách v oblasti kultury, vzdělávání, mládeže a sportu (články 165 a 167 SFEU) Legislativní změny v politice cestovního ruchu (článek 195 SFEU) Legislativní změny v mezinárodních smlouvách, které mají dopad na strukturální politiku a politiku soudržnosti (články 207 a 218 SFEU) Nová typologie právních aktů Unie: zvláštní kontrola aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů (články 290 a 291 SFEU) Ostatní legislativní změny horizontálního dopadu: postupy revize smluv (článek 48 Smlouvy o EU) a právo občanské iniciativy (čl. 11 odst. 4 Smlouvy o EU a článek 24 SFEU) ZMĚNY NA ROZPOČTOVÉ ÚROVNI Hlavní účinky na strukturální politiku a politiku soudržnosti Zrušení rozlišení mezi PV a NV Nový zvláštní postup přijetí ročního rozpočtu Konsolidace víceletého finančního rámce a finanční kázně v SFEU ZÁVĚR: POSTUPNÉ ZAVÁDĚNÍ LISABONSKÉ SMLOUVY 51 3

8 Tematická sekce B: strukturální politika a politika soudržnosti 4

9 Strukturální politika a politika soudržnosti po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost SEZNAM ZKRATEK ES VFR MVK ESD PV NV MERCOSUR OMK SOT WTO RRO SZP Země AKT SRP SZBP GSP TAC Smlouva o ES SFEU Smlouva o EU EU Evropské společenství víceletý finanční rámec mezivládní konference Soudní dvůr Evropské unie povinné výdaje nepovinné výdaje Brazílie, Paraguay, Uruguay a Argentina otevřená metoda koordinace společná organizace trhu Světová obchodní organizace regionální rybolovné organizace společná zemědělská politika země, které podepsaly Loméskou úmluvu (Africké, karibské a tichomořské země) společná rybářská politika společná zahraniční a bezpečnostní politika všeobecný systém preferencí celkové přípustné odlovy Smlouva o založení Evropského společenství Smlouva o fungování Evropské unie Smlouva o Evropské unii Evropská unie 5

10 Tematická sekce B: strukturální politika a politika soudržnosti 6

11 Strukturální politika a politika soudržnosti po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost 1. ÚVOD 1.1. Lisabonská smlouva a Evropský parlament Lisabonská smlouva byla podepsána 13. prosince 2007 zástupci dvaceti sedmi členských států Unie. Zcela přepracovala Smlouvu o Evropské unii (Smlouvu o EU) a Smlouvu o založení Evropského společenství (která byla přejmenována na Smlouvu o fungování Evropské unie SFEU) ( 1 ). Nová smlouva byla ratifikována členskými státy podle článku 6 ( 2 ) a vstoupila v platnost dne 1. prosince 2009, první den měsíce následujícího po uložení poslední ratifikační listiny. Změny, které Lisabonská smlouva zavádí, přebírají většinu inovací předcházejícího návrhu smlouvy o Ústavě pro Evropu ( 3 ). Lisabonská smlouva obsahuje zásadní změny pro celý institucionální rámec (potvrzení Evropské rady; rozšíření pravomoci Komise podávat návrhy a rozšíření prováděcích pravomocí Komise; sloučení funkcí vysokého představitele pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku) a Evropský parlament je orgánem, který z ní vychází nejvíce posílen. Jakožto jediný orgán EU vytvořený všeobecnou a přímou volbou je Parlament nově vybaven pravomocemi a nástroji, aby zazněl hlas občanů Nové legislativní pravomoci pro společné politiky Lisabonská smlouva posiluje roli Evropského parlamentu jakožto zákonodárného orgánu. Nyní se postup spolurozhodování, který až na několik málo výjimek dává Evropskému parlamentu a Radě rovnocenné místo, stává řádným legislativním postupem. Rozšířil se na nové oblasti z původních 44 na nynějších 85 oblastí. Nejdůležitější z nich je zemědělství, rybolov, zavádění strukturálních fondů, společná obchodní politika, energetická bezpečnost, pravidla pro postup při mnohostranném dohledu z hlediska zesílené hospodářské spolupráce, přistěhovalectví, právo a vnitřní záležitosti, veřejné zdraví, duševní vlastnictví, zavedení evropského prostoru pro výzkum, sport, cestovní ruch a statut úředníků Unie Nové pravomoci pro mezinárodní smlouvy Lisabonská smlouva svěřuje Evropskému parlamentu také nové legislativní pravomoci v oblasti mezinárodních smluv. Od nynějška musí poslanci podporovat smlouvy dojednané EU na úrovni multilaterální nebo bilaterální (v otázkách obchodu, dopravy, rybolovu, životního prostředí a klimatických změn, atd.) Lisabonská smlouva: Úř. věst. C 306 ze dne 17. prosince Konsolidovaná verze Smlouvy o Evropské unii (Smlouvy o EU) a Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU): Úř. věst. C 115, ( Vývoj smluv viz. též: Úř. věst. C 306, , s Lisabonská smlouva se ale nenazývá Ústavou a neobsahuje terminologii ani symboly, které by k ústavě odkazovaly (evropský zákon, ministr zahraničních věcí Evropské unie, hymna, vlajka, heslo, Den Evropy). Místo, aby zrušila a nahradila Smlouvy o ES a EU, pouze je pozměňuje. Lisabonská smlouva ostatně také nekodifikuje zásadu přednosti práva Společenství (což zdůvodňuje stanovisko právního oddělení Rady přiložené k závěrečnému aktu smlouvy prohlášení č. 17). Není v ní ani začleněno znění Listiny základních práv, omezuje se pouze na odkaz v čl. 6 odst. 1 Smlouvy o EU. 7

12 Tematická sekce B: strukturální politika a politika soudržnosti Nové rozpočtové pravomoci Rozpočtové pravomoci Evropského parlamentu byly také posíleny. Vzhledem k tomu, že zmizelo staré rozlišení mezi povinnými výdaji a nepovinnými výdaji, obě větve rozpočtového orgánu (Evropský parlament a Rada) dnes společně rozhodují o celém rozpočtu Unie. Lisabonská smlouva stanovuje také nový roční rozpočtový proces a v SFEU konsoliduje víceletý finanční rámec Nový institucionální rámec Nová smlouva obsahuje také ustanovení týkající se širokého souboru námětů s přímým nebo nepřímým dopadem na práci Parlamentu: - nahrazuje Evropské společenství a Evropskou unii novou Unií ( 4 ), která je právnickou osobou ( 5 ) jak ve vnitřním, tak v mezinárodním rámci ( 6 ); - ruší strukturu pilířů, ačkoliv zachovává zvláštní postupy v oblasti zahraniční politiky a společné bezpečnosti (SZBP), včetně politiky obrany; - konsoliduje evropské hodnoty, které se stávají referenčním rámcem pro budoucí přistupující státy a pro případné sankce vůči členským státům, které je závažným způsobem a trvale porušují. - upevňuje také občanství Unie ( 7 ) a práva občanů ( 8 ), do kterých vkládá právo na předkládání petic Evropskému parlamentu ( 9 ) a právo občanské iniciativy ( 10 ), které se stalo nástrojem přímé účasti na veřejných záležitostech Unie ( níže). - posiluje demokratickou kontrolu rozšířením Evropského parlamentu (18 dalších členů) a svěřením určité role ve správném fungování Unie i vnitrostátním parlamentům ( 11 ); v tomto ohledu jim přiznává možnost postavit se proti legislativním návrhům Komise, pokud se domnívají, že uvedené otázky by mohly být lépe řešeny na vnitrostátní úrovni při dodržování zásady subsidiarity ( mechanismus včasného varování ) ( níže); - podporuje účast občanské společnosti v oblastech sociálně ekonomických, občanských, profesních i kulturních ( 12 ); utvrzuje zásadu vzájemného dialogu sociálních partnerů ( 13 ), kterou rozšiřuje na církve, filosofické a nekonfesní organizace ( 14 ); - pokud jde o typologii právních aktů, je jasně stanoveno rozlišení mezi legislativními akty (nařízení, směrnice a rozhodnutí), přijatými podle řádného či zvláštního legislativního postupu, a nelegislativními akty; Lisabonská smlouva navíc obsahuje 4 Čl. 1 odst. 3 Smlouvy o EU. 5 Článek 47 Smlouvy o EU a prohlášení č. 24, přiložené k závěrečnému aktu mezivládní konference, která přijala Lisabonskou smlouvu. 6 Ve vnitřním rámci se to projeví tak, že Unie bude schopna mít vlastní smluvní odpovědnost (článek 340 SFEU) a bude mít nejširší právní způsobilost v členských státech (článek 335 SFEU). Co se týče mezinárodní působnosti Unie, projeví se ve způsobilosti uzavírat mezinárodní dohody v oblastech týkajících se její pravomoci, mít právo udržovat diplomatické styky se třetími zeměmi a s mezinárodními organizacemi (článek 35 Smlouvy o EU; článek 221 SFEU) a být činná v zahraničí (články 21 až 46 Smlouvy o EU) (což se konkrétně projeví v její obchodní politice, spolupráci se třetími zeměmi, humanitární pomoci a SZBP). 7 Článek 20 SFEU. 8 Články 18 až 24 Smlouvy o EU. 9 Čl. 20 odst. 2 písm. d) a článek 24 SFEU. 10 Čl. 11 odst. 4 Smlouvy o EU a článek 24 SFEU. 11 Článek 12 Smlouvy o EU a protokol č Čl. 300 odst. 2 SFEU. 13 Článek 152 SFEU. 14 Článek 17 SFEU. 8

13 Strukturální politika a politika soudržnosti po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost inovaci týkající se aktů v přenesené pravomoci a prováděcích aktů ( postupu projednávání ve výborech ) ( níže); - Lisabonská smlouva dává parlamentu nově právo navrhnout revize smluv ( 15 ) a potvrzuje právo členského státu dobrovolně vystoupit ( 16 ) Provedení Lisabonské smlouvy: přechodné období Od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost a dokonce už předtím evropské orgány učinily nezbytné kroky pro definování nových legislativních postupů, případných způsobů interinstitucionální spolupráce a revizi příslušných platných textů. Komise předložila sdělení omnibus o dopadech vstupu Smlouvy v platnost na probíhající rozhodovací interinstitucionální postupy. Toto sdělení uvádí seznam nevyřízených legislativních návrhů, u kterých dojde ke změně právního základu ( 17 ). Bylo také předloženo sdělení týkající se nových aktů v přenesené pravomoci (Článek 290 SFEU) ( 18 ). Na tomto základě se konference předsedů výborů EP a plenární zasedání musí vyjádřit k rámci, který má být v budoucnosti použit pro přenesené legislativní pravomoci ( níže). První interinstitucionální prohlášení bylo též podepsáno v prosinci 2009 a týkalo se zavedení článku 291 SFEU. Vzhledem k tomu, že se očekává nový správní rámec pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi, který má být v zásadě přijat do června 2010, rozhodly se Evropský parlament, Rada a Komise, že přechodně zachovají předpisy platné pro postup projednávání ve výborech ( 19 ). Evropský parlament přijal několik usnesení v souvislosti se vstupem nové smlouvy v platnost: - o perspektivě rozvoje občanského dialogu (T6-0007/2009 ze dne ). Zpráva GRABOWSKA, INI/2008/2067 ( 20 ). - o revizi jednacího řádu Evropského parlamentu (T6-0359/2009 ze dne ). Zpráva CORBETT, REG/2007/2124 ( 21 ). - o nové roli a odpovědnosti Parlamentu (T6-0373/2009 ze dne ). Zpráva LEINEN, INI/2008/2063 ( 22 ). - o dopadu Lisabonské smlouvy na rozvoj a vyváženost institucí Evropské unie (T6-0387/2009 ze dne ). Zpráva DEHAENE, INI/2008/2073 ( 23 ). - o finančních aspektech Lisabonské smlouvy (T6-0374/2009 ze dne ). Zpráva GUY-QUINT, INI/2008/2054 ( 24 ). - o vývoji vztahů mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty (T6-0388/2009 ze dne ). Zpráva BROK, INI/2008/2120 ( 25 ). 15 Článek 48 Smlouvy o EU. 16 Článek 50 Smlouvy o EU. 17 KOM(2009)665 v konečném znění ze dne 2.prosince KOM(2009)673 v konečném znění ze dne 9.prosince Prohlášení Evropského parlamentu, Rady a Komise o zavedení článku 291 Smlouvy o fungování Evropské unie

14 Tematická sekce B: strukturální politika a politika soudržnosti - o evropském právu občanů předkládat legislativní návrhy (T6-0389/2009 ze dne ). Zpráva KAUFMANN, INI/2008/2169 ( 26 ). - o hlavních směrech rozpočtového procesu v přechodném období s ohledem na vstup Lisabonské smlouvy v platnost (T7-0067/2009 ze dne ). Zpráva LAMASSOURE, INI/2009/2168 ( 27 ). - o přizpůsobení jednacího řádu Evropského parlamentu Lisabonské smlouvě (T7-0088/2009 ze dne ). Zpráva MARTIN, REG/2009/2062 ( 28 ). - o zlepšení, které je třeba vnést do právního rámce pro přístup k dokumentům (T7-0116/2009). Společné usnesení přijaté po ústních dotazech O-0122/2009 v Radě a O-0123/2009 Komisi ( 29 ). - o revizi rámcové smlouvy mezi Parlamentem a Komisí pro příští volební období. Usnesení ze dne RSP/2010/2519 ( 30 ). V této souvislosti se také předpokládá, že v průběhu dubnového zasedání 2010 přijme plénum usnesení o přenesení legislativní pravomoci. Zpráva SZAJER, INI/2010/2021 ( 31 )

15 Strukturální politika a politika soudržnosti po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost 2. LISABONSKÁ SMLOUVA A STRUKTURÁLNÍ POLITIKA A POLITIKA SOUDRŽNOSTI 2.1. Dopad zprávy: Strukturální politika a politika soudržnosti Nové konsolidované smlouvy znamenají významné změny pro všechny společné politiky. Tato zpráva se však omezí pouze na rozbor strukturální politiky a politiky soudržnosti. Za tímto účelem ponechává vymezení strukturální politiky a politiky soudržnosti používané Evropským parlamentem z organizačního hlediska (tyto politiky jsou dnes v kompetenci ředitelství B generálního ředitelství pro vnitřní politiky EP a pouze výjimečně spadají pod sekretariáty příslušných parlamentních výborů a tematického oddělení B), které tedy zahrnuje: - společnou zemědělskou politiku, - společnou rybářskou politiku, - regionální politiku, - politiku v oblasti dopravy, - politiky v oblasti kultury, vzdělávání, mládeže a sportu, - a politiku v oblasti cestovního ruchu. Článek 3 Smlouvy o EU znovu definuje cíle Unie. Potvrzuje zavedení vnitřního trhu (čl. 3 odst. 3 Smlouvy o EU) a hospodářské a měnové unie, aby byl umožněn vyvážený hospodářský růst a cenová stabilita. Potvrzuje také, že Unie se snaží o vysoce konkurenceschopné sociálně tržní hospodářství, o plnou zaměstnanost, sociální pokrok a vysokou úroveň ochrany a zlepšení kvality životního prostředí. Evropský model sociálně tržního hospodářství musí tedy vycházet z udržitelného rozvoje, podpory vědeckého a technického pokroku, hospodářské, sociální i územní soudržnosti a vzájemné solidarity členských států. Na tomto základě se strukturální politika a politika soudržnosti stanou klíčovými nástroji budoucnosti Unie, zejména za současné konjunktury s ohledem na hospodářské oživení. Navíc je pravdou, že mimořádný sjezd, který měl za úkol vyhotovit návrh Evropské ústavy, omezil svou práci na otázky institucionálního a procesního charakteru, aktualizace věcných pravidel politik nespadala pod jeho mandát. Členské státy však toto omezení při mezivládní konferenci neměly a vykonávaly své legislativní pravomoci v mnoha oblastech, a zejména v některých strukturálních politikách a politice soudržnosti: regionální politice ( 3.4 níže), dopravě ( 3.5 níže), sportu ( níže) či cestovním ruchu ( 3.7 níže). Tyto změny obsahu společných politik byly převzaty do SFEU. V této souvislosti budou parlamentní výbory odpovědné za strukturální politiku a politiku soudržnosti (zemědělství a rozvoj venkova; rybolov; regionální rozvoj; kultura a vzdělávání; doprava a cestovní ruch) muset zapracovat hluboké změny, zejména na úrovni legislativní, výkonné, finanční a mezinárodních smluv ( 32 ). 32 Předcházející zpráva tematického oddělení B analyzovala dopad staré Ústavy na stejné oblasti: Ústava a strukturální politika a politika soudržnosti, IP/B/COMM/NT/2006_02, EP , 29/5/2006. Zveřejněno ve všech jazycích: Tematické oddělení B děkuje sekretariátům příslušných parlamentních výborů za jejich přispěvek pro vypracování této studie. 11

16 Tematická sekce B: strukturální politika a politika soudržnosti Tyto změny však budou velmi odlišné uvnitř každé politiky především podle povahy pravomocí svěřených Unii členskými státy v jednotlivých oblastech Rozdělení pravomocí v Unii: Přínos Lisabonské smlouvy Vymezení pravomocí Unie je řízeno zásadou svěřování ( 33 ). Podle této zásady Unie k dosažení stanovených cílů jedná pouze v rámci svých pravomocí, které jí členské státy svěřily ve smlouvách ( 34 ). Pravomoci, které nejsou Unii svěřeny, přísluší tedy členským státům ( 35 ). V této souvislosti zavádí Hlava I SFEU obecnou typologii pravomocí Unie na úrovni sekundárního práva prvního stupně (právní předpisy a smluvní ujednání). Tato typologie vychází ze tří kategorií a u každé vytváří seznam příslušných oblastí nebo politik podle úrovně integrace. Jedná se o výlučné pravomoci, pravomoci sdílené a pravomoci, jimiž koordinuje, podporuje nebo doplňuje činnost členských států ( 36 ) Výlučné pravomoci Unie V oblasti výlučných pravomocí může vydávat zákony a přijímat právně závazné akty výhradně Unie ( 37 ). Členské státy tak mohou v těchto případech činit samy, pouze pokud jsou pověřeny Unií nebo pokud akty Společenství uvádějí v činnost. Výlučná pravomoc však nemůže být neplatnou ani ji nelze vrátit, i když ji Unie nepoužívá, na rozdíl od sdílených pravomocí ( níže) ( 38 ). Článek 3 SFEU uvádí tyto oblasti výlučné pravomoci: - zavedení celní unie ( 39 ); - definice a postup společné obchodní politiky ( 40 ); - definice a stanovení pravidel hospodářské soutěže nezbytných pro fungování vnitřního trhu ( 41 ); - měnová politika pro členské státy, jejichž měnou je euro ( 42 ); - zachování biologických zdrojů moře v rámci společné rybářské politiky (SRP) ( 43 ); - Unie má také výlučnou pravomoc k uzavření mezinárodní smlouvy ( 44 ), pokud je její uzavření stanoveno legislativním aktem Unie nebo je nezbytné k tomu, aby Unie 33 Čl. 5 odst. 1 Smlouvy o EU a článek 7 SFEU. 34 Čl. 5 odst. 2 Smlouvy o EU. 35 Čl. 5 odst. 2 SFEU a prohlášení č. 18 připojené k závěrečnému aktu mezivládní konference, která přijala Lisabonskou smlouvu 36 Do Lisabonské smlouvy bylo zahrnuto několik protokolů a/nebo prohlášení, která vyjasňují rozdělení a výkon pravomocí: viz. Protokol (č. 26) o službách obecného zájmu; Prohlášení č. 13 a 14 o SZBP; Prohlášení č. 18 o vymezení pravomocí a Prohlášení č. 24 o právní subjektivitě Unie. Je však třeba připomenout, že samotná prohlášení nemají závaznou právní hodnotu. 37 Čl. 2 odst. 1 SFEU. K tomu viz. stanovisko ESD ze dne 11. listopadu 1975 č. 1/75, Recueil, s Rozsudek ESD ze dne 14. prosince 1971 ve věci 7/71 Komise v. Francie, Recueil, s Čl. 3 odst. 1 písm. a) SFEU. Rozsah a pravidla pro výkon této pravomoci jsou stanovena články 28 až 37 SFEU. 40 Čl. 3 odst. 1 e) SFEU. Rozsah a pravidla pro výkon této pravomoci jsou stanovena článkem 207 SFEU. Je třeba uvést, že společná obchodní politika (SOP) vyžaduje nezbytně výše uvedenou celní unii čl. 3 odst. 1 a) (stanovisko ESD ze dne 11. listopadu 1975, č. 1/75, uvedené výše). 41 Čl. 3 odst. 1 b) SFEU. Rozsah a pravidla pro výkon této pravomoci jsou stanovena články 101 až 109 SFEU. 42 Čl. 3 odst. 1 c) SFEU. Rozsah a pravidla pro výkon této pravomoci jsou stanovena články 105 a násl. SFEU. 43 Čl. 3 odst. 1 d) SFEU. Výlučná pravomoc, která ostatně vychází z bohaté judikatury: rozsudek ESD ze dne 5. května 1981 ve věci 804/79, Recueil, s. 1045, bod 17; rozsudek ESD ze dne 16. ledna 2003 ve věci C-265/01, Annie Pansard a další, Recueil 2003, s. I-683. Rozsah a pravidla pro výkon této pravomoci jsou stanovena čl. 43 odst. 3 SFEU. 44 Mezinárodní smlouvy jsou nedílnou součástí řádu Společenství podle judikatury (rozsudek ESD ze dne 30. dubna 1974 ve věci 181/73, Haegeman, Recueil. s. 459), což platí i pro zakládací akty institucí (rozsudek ESD ze dne 5. února 1976 ve věci87/75, Bresciani; rozsudek ESD ze dne 20. září 1990 ve věci C-192/89, Sevince). 12

17 Strukturální politika a politika soudržnosti po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost mohla vykonávat svou vnitřní pravomoc, nebo pokud její uzavření může ovlivnit společná pravidla či změnit jejich působnost ( 45 ) Sdílené pravomoci Unie Svěřují-li v určité oblasti Smlouvy Unii pravomoc sdílenou s členskými státy, mohou v této oblasti vytvářet a přijímat právně závazné akty Unie i členské státy ( 46 ). Sdílené pravomoci jsou charakterizovány postupným vymizením pravomocí států ve prospěch pravomocí Unie. Na tomto základě vykonávají členské státy svou pravomoc v rozsahu, v jakém ji Unie nevykonala ( 47 ), ale také pokud se Unie rozhodla svou pravomoc přestat vykonávat. Posledně uvedená situace nastává, když příslušné orgány Unie rozhodnou o zrušení legislativního aktu, zejména aby lépe zajistily, že zásady subsidiarity a proporcionality budou trvale respektovány ( 48 ). Následkem toho jsou sdílené pravomoci vratné, na rozdíl od výlučných pravomocí, jejichž charakter vyplývá ze samotné SFEU a může tedy být zpochybněn pouze její revizí ( výše). Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost ostatně bude muset zákonodárce Společenství, v souladu s Protokolem č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality, prokázat, že kritéria stanovená v čl. 5 odst. 3 Smlouvy o EU (tj. neschopnost členských států dosáhnout cíle a lepší schopnost Společenství) působí ve prospěch Unie. Úkol to prokázat připadne Unii (a zejména Komisi). Do tohoto konkurenčního režimu spadají všechny oblasti, které nejsou uvedené v článcích 3 a SFEU (výlučné a doplňkové pravomoci). Čl. 4 odst. 2 SFEU zmiňuje především: - vnitřní trh ( 49 ) (nedefinuje pravidla hospodářské soutěže, která jsou zařazena mezi výlučné pravomoci) ( 50 );-{}- - definuje minimální normy sociální politiky ( 51 ); dále má Unie pravomoc provádět činnosti, jimiž podporuje, koordinuje nebo doplňuje činnosti členských států ( 52 ); - hospodářskou, sociální a územní soudržnost ( 53 ); - zemědělství a rybolov ( 54 ), vyjma zachování biologických zdrojů moře, které spadá do výlučné pravomoci (viz výše); - životní prostředí ( 55 ); - ochrana spotřebitele ( 56 ); - doprava ( 57 ); Čl. 3 odst. 2 SFEU. Znění tohoto článku rozlišuje explicitní vnější pravomoci (které vyplývají z uzavření smlouvy) a implicitní vnější pravomoci (které vyplývají z existence vnitřní pravomoci), přičemž toto rozlišení vyplývá z bohaté judikatury. Rozsah a pravidla pro výkon pravomoci uzavírat mezinárodní smlouvy stanoví čl. 207 odst. 3, 4 a 5 a články 216 a násl. SFEU. Mezinárodní smlouvy prvního pilíře se sjednávají a uzavírají podle postupu uvedného v čl. 218 odst. 6 SFEU. Čl. 2 odst. 2 SFEU. Ostatně, přijala-li Unie v některé oblasti opatření, vztahuje se rozsah tohoto výkonu jejích pravomocí pouze na prvky, které jsou upraveny předmětným aktem Unie, a tudíž se nevztahuje na celou oblast (Protokol č. 25). Zásada vytvořená ESD (rozsudek ESD ze dne 16. února 1978 ve věci 61/77, Komise/ Irsko, Recueil, s. 417). Prohlášení č. 18 připojené k závěrečnému aktu mezivládní konference, která přijala Lisabonskou smlouvu. Je však třeba znovu připomenout, že samotná prohlášení nemají závaznou právní hodnotu. Čl. 4 odst. 2 písm. a) SFEU. Rozsah a pravidla pro výkon této pravomoci jsou stanovena články 26 a 27 SFEU. Čl. 3 odst. 1 písm. b) SFEU (viz. výše 2.2.1) a Protokol č. 27. Čl. 4 odst. 2 b) SFEU. Rozsah a pravidla pro výkon této pravomoci jsou stanovena články 151 a násl. SFEU. Článek 153 SFEU. Čl. 4 odst. 2 písm. c) SFEU. Rozsah a pravidla pro výkon této pravomoci jsou stanovena články 174 až 178 SFEU a Protokolem č. 28. Čl. 4 odst. 2 písm. d) SFEU. Rozsah a pravidla pro výkon této pravomoci jsou stanovena články 38 a násl. SFEU. Avšak několik komentářů ke SZP a společné rybářské politice je zahrnuto výše v 2.3. Čl. 4 odst. 2 písm. e) SFEU. Rozsah a pravidla pro výkon této pravomoci jsou stanovena články 191 a násl. SFEU. 13

18 Tematická sekce B: strukturální politika a politika soudržnosti - transevropské sítě ( 58 ); - energetika ( 59 ), oblast, která až dosud spadala do kategorie pravomocí provádět činnosti, jimiž se podporuje, koordinuje nebo doplňuje činnosti členských států; - prostor svobody, bezpečnosti a práva ( 60 ); - definuje společné otázky bezpečnosti v oblasti veřejného zdraví ( 61 ), v ostatním se činnost Unie v této oblasti týká hlavně doplnění politiky členských států nebo podpory vzájemné spolupráce ( 62 ); - SFEU přiznává Unii také pravomoc vyvíjet činnost v oblasti výzkumu, technologického rozvoje a vesmíru ( 63 ) a humanitární pomoci ( 64 ), avšak připomíná, že výkon této pravomoci nesmí členským státům bránit ve výkonu jejich pravomocí: jedná se tedy spíše o činnost doplňkovou než o sdílené pravomoci přísně vzato ( 65 ) Pravomoc Unie provádět činnosti, jimiž podporuje, koordinuje nebo doplňuje činnosti členských států V některých oblastech má Unie pravomoc provádět činnosti, jimiž podporuje, koordinuje nebo doplňuje činnosti členských států, aniž by přitom v těchto oblastech nahrazovala jejich pravomoc ( 66 ). Právně závazné akty Unie týkající se těchto oblastí nesmějí zahrnovat harmonizaci právních předpisů členských států, neboť harmonizace právních předpisů spadá do předcházející kategorie sdílených pravomocí ( výše). Do této kategorie spadá několik pravomocí poskytnutých Unii SFEU (článek 6 SFEU): - ochrana a zlepšování lidského zdraví ( 67 ); - průmysl ( 68 ); - kultura ( 69 ); - cestovní ruch ( 70 ); - všeobecné vzdělávání, odborné vzdělávání, mládež a sport ( 71 ); - civilní ochrana ( 72 ); - a konečně, správní spolupráce ( 73 ) Čl. 4 odst. 2 písm. f) SFEU. Rozsah a pravidla pro výkon této pravomoci jsou stanovena článkem 169 SFEU. Čl. 4 odst. 2 písm. g) SFEU. Rozsah a pravidla pro výkon této pravomoci jsou stanovena články 90 a násl. SFEU. Čl. 4 odst. 2 písm. h) SFEU. Rozsah a pravidla pro výkon této pravomoci jsou stanovena články 170 až 172 SFEU. Čl. 4 odst. 2 písm. i) SFEU. Rozsah a pravidla pro výkon této pravomoci jsou stanovena článkem 194 SFEU. Čl. 4 odst. 2 písm. j) SFEU. Rozsah a pravidla pro výkon této pravomoci jsou stanovena články 67 a násl. SFEU. Za současného stavu věcí je třeba v těchto oblastech rozlišovat: na jedné straně aspekty integrované do pilíře Společenství (přistěhovalecká politika, víza, azyl či obecně schengenské acquis) patří správně do sdílených pravomocí; a na straně druhé policejní a soudní spolupráce ve věcech trestních (články 82 a násl. SFEU) musí být spíše zahrnuta do pravomocí doplňkových. Čl. 4 odst. 2 písm. k) SFEU. Čl. 168 odst. 1 a 2 SFEU. Čl. 4 odst. 3 SFEU. Rozsah a pravidla pro výkon této pravomoci jsou stanovena články 179 a násl. SFEU. Čl. 4 odst. 4 SFEU. Rozsah a pravidla pro výkon této pravomoci jsou stanovena článkem 214 SFEU. Článek 180 a čl. 214 odst. 1 SFEU. Čl. 2 odst. 5 SFEU. Čl. 6 písm. a) SFEU. Rozsah a pravidla pro výkon této pravomoci jsou stanovena čl. 168 odst. 1 a 2 SFEU. Čl. 6 písm. b) SFEU. Rozsah a pravidla pro výkon této pravomoci jsou stanovena článkem 173 SFEU. Čl. 6 písm. c) SFEU. Rozsah a pravidla pro výkon této pravomoci jsou stanovena článkem 167 SFEU. Čl. 6 písm. d) SFEU. Rozsah a pravidla pro výkon této pravomoci jsou stanovena článkem 195 SFEU. Čl. 6 písm. e) SFEU. Rozsah a pravidla pro výkon této pravomoci jsou stanovena články 165 a 166 SFEU. Čl. 6 písm. f) SFEU. Rozsah a pravidla pro výkon této pravomoci jsou stanovena článkem 196 SFEU. Čl. 6 písm. g) SFEU. Rozsah a pravidla pro výkon této pravomoci jsou stanovena článkem 197 SFEU. 14

19 Strukturální politika a politika soudržnosti po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost Ostatní pravomoci Unie Je třeba uvést, že SFEU rozlišuje ještě čtvrtou kategorii pravomocí Unie, pravomoc koordinovat hospodářskou a sociální politiku a politiku zaměstnanosti členských států stanovením hlavních směrů v těchto oblastech ( 74 ). Podle našeho názoru se jedná spíše o pravomoci koordinace, které by měly být zahrnuty spíše do doplňkových pravomocí než do zvláštní kategorie. Je třeba poznamenat, že koordinace hospodářské a sociální politiky a politiky zaměstnanosti bude klíčovým prvkem při překonávání krize a vybudování nové hospodářské správy věcí veřejných v Unii (Strategie 2020) ( 75 ). - Co se týče hospodářské politiky ( 76 ), může Rada přijmout doporučení stanovící hlavní směry vnitrostátních politik ( 77 ) a to velmi opatrně, neboť by mohly ohrozit správné fungování hospodářské a měnové unie ( 78 ). Komise a Rada mají navíc pravomoc dohlížet na hospodářský rozvoj v každém členském státě a v Unii a na soulad hospodářských politik s dříve stanovenými hlavními směry. V této souvislosti mohou být orgány Unie nuceny zavést postup stanovený v případě nadměrného schodku ( 79 ), ale také poskytnout finanční pomoc členskému státu, který má potíže ( 80 ). - Stejně tak je tomu v oblasti zaměstnanosti, jelikož Unie může přispět k vytvoření vysoké zaměstnanosti posílením vzájemné spolupráce členských států a podpořit či doplnit jejich činnost ( 81 ). - Co se týče sociální politiky v širším slova smyslu, má Unie pravomoc podpořit a doplnit činnost členských států ( 82 ). Za tímto účelem mohou Parlament a Rada přijmout opatření určená k podpoře spolupráce mezi členskými státy a dokonce mohou přijmout směrnicemi minimální požadavky, které se uplatní postupně ( 83 ). Na závěr je třeba poznamenat, že pravomoci v oblasti SZBP a obrany nespadají do žádné kategorie SFEU Právní důsledky pro strukturální politiku a politiku soudržnosti plynoucí z rozdělení pravomocí Podle úrovně nadnárodní integrace přiznané jednotlivým oblastem má typologie pravomocí vypracovaná Lisabonskou smlouvou na strukturální politiku a politiku soudržnosti i na práci příslušných parlamentních komisí velmi různé účinky ( 84 ). 74 Čl. 2 odst. 3 a článek 5 SFEU. 75 KOM(2009)647 v konečném znění ze dne 24.listopadu V rámci definování Strategie 2020 (která nahradí v roce 2010 lisabonskou agendu) bude hrát strukturální politika a politika soudržnosti zásadní roli v novém modelu růstu, který bude trvalejší a bude více vycházet z ekonomiky založené na znalostech. 76 Článek 5 Smlouvy o EU a články 120 a násl. SFEU. 77 Čl. 121 odst. 2 SFEU. Rada o svém doporučení informuje Evropský parlament. 78 Čl. 121 odst. 4 SFEU ( Zjistí-li se (...), že hospodářské politiky členského státu (...) by mohly ohrozit řádné fungování hospodářské a měnové unie, může se Komise na dotyčný členský stát obrátit s varováním. Rada může na doporučení Komise podat dotyčnému členskému státu nezbytná doporučení"). 79 Článek 126 SFEU a Protokol č Čl. 122 odst. 2 SFEU. Je třeba uvést, že intervence Unie v řecké krizi (únor 2010) vychází z nových článků 121 odst. 4 a čl. 122 odst. 2 SFEU. Zvláště toto poslední ustanovení umožnilo vytvořit zvláštní plán záchrany řeckého hospodářství. 81 Čl. 147 odst. 1 SFEU. 82 Čl. 153 odst. 1 SFEU. 83 Čl. 153 odst. 2 SFEU. Článek 156 SFEU obsahuje také otevřenou metodu spolupráce (OMS). 84 Co se týče působnosti stálých parlamentních komisí, viz příloha VII jednacího řádu Evropského parlamentu, s

20 Tematická sekce B: strukturální politika a politika soudržnosti Většina strukturální politiky a politiky soudržnosti spadá do kategorie sdílených pravomocí: - regionální politika (oblast hospodářské, sociální a územní soudržnosti je v působnosti výboru pro regionální rozvoj - REGI); - společná zemědělská politika SZP (oblast má na starost výbor pro zemědělství a rozvoj venkova - AGRI); - společná rybářská politika SRP, s výhradou zachování biologických zdrojů moře, která spadá do výlučné pravomoci (oblast v působnosti výboru pro rybolov- PECH); - a dopravní politika a vytváření a rozvoj transevropských sítí (oblast v působnosti výboru pro dopravu a cestovní ruch - TRAN). Druhý blok politik spadá do pravomocí provádět činnosti, jimiž se podporuje, koordinuje nebo doplňuje činnosti členských států; - kultura, všeobecné vzdělávání, mládež a sport (oblast v působnosti výboru pro kulturu a vzdělávání - CULT ( 85 ); - cestovní ruch (v působnosti výboru pro dopravu a cestovní ruch - TRAN). Konečně, výlučné pravomoci Unie mají dopad na strukturální politiku a politiku soudržnosti na dvou úrovních: - zachování biologických zdrojů moře v rámci společné rybářské politiky (SRP); ve skutečnosti přiznání této výlučné pravomoci SFEU pouze formalizuje judikaturu ESD ( 86 ). - mezinárodní smlouvy s jednou nebo více třetími zeměmi nebo mezinárodními organizacemi; smlouvy mají přímý dopad na určité strukturální politiky a politiku soudržnosti a jejich parlamentní výbory, a to zejména: dopravu ( 87 ), kulturu a vzdělávání ( 88 ), zemědělství ( 89 ) a rybolov ( 90 ) Sdílené pravomoci versus výlučné pravomoci: šedé zóny Význam výlučných pravomocí musí být rozlišován z několika hledisek. Především je třeba si všimnout existence šedých zón v několika strukturálních politikách a politikách soudržnosti: ( EP DOC+PDF+V0//FR&language=FR). 85 Odborné vzdělávání je naproti tomu v působnosti výboru pro zaměstnanost a sociální věci (viz. příloha VII, bod VII jednacího řádu Evropského parlamentu). 86 Rozsudek ESD ze dne 5. května 1981 ve věci 804/79, Komise v.ru, Recueil. s Čl. 207 odst. 5 SFEU, který odkazuje na články 90 až 100 a na článek 218 SFEU. Příloha VII jednacího řádu Evropského parlamentu (bod XI, s. 140) přiděluje do působnosti Výboru pro dopravu a cestovní ruch záležitosti týkající se vztahů s mezinárodními dopravními organizacemi. 88 Čl. 207 odst. 4 a) a b) SFEU. Příloha VII jednacího řádu Evropského parlamentu (bod XV, s. 141) přiděluje do působnosti Výboru pro kulturu a vzdělávání záležitosti týkající se spolupráce v oblasti kultury a vzdělávání se třetími zeměmi a vztahů s příslušnými mezinárodními organizacemi a institucemi. 89 Dohody Uruguayského kola Světové obchodní organizace, a zejména dohoda o zemědělství, která dnes upravuje obchod se zemědělskými produkty. Tyto multilaterální dohody spadají do působnosti společné obchodní politiky a tedy pod parlamentní výbor pro mezinárodní obchod INTA (příloha VII jednacího řádu Evropského parlamentu, bod III, s. 136). Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova AGRI nemá v této oblasti zvláštní působnost (příloha VII jednacího řádu Evropského parlamentu, bod XIII, s. 140). Avšak jednání o zemědělství vedená Světovou obchodní organizací byla vždy úzce spojena s prací výboru INTA. 90 Smlouvy týkající se rybolovu jsou zahrnuty do postupu čl. 218 odst. 6 písm. a) SFEU se schválením Evropského parlamentu (níže 3.8). Příloha VII jednacího řádu Evropského parlamentu (bod XIV, s. 141) přiděluje do působnosti výboru pro rybolov záležitosti týkající se mezinárodních dohod v oblasti rybolovu. 16

21 Strukturální politika a politika soudržnosti po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost a) Co se týče zemědělství, Lisabonská smlouva zcela deklasuje SZP ve srovnání s obecným stanoviskem doktríny, právního oddělení Komise ( 91 ) a judikatury ( 92 ), které až dosud považovaly politiku trhu (první pilíř SZP) za výlučnou pravomoc Unie. Tato změna povahy byla bezpochyby možná po postupné přeměně SZP zaměřené na ceny na jinou SZP od roku 1992 zaměřenou na pomoc. Lze však pochybovat, zda fixaci zemědělských cen ve stádiu výroby lze považovat za sdílenou pravomoc. V oblasti opatření veřejných intervencí zavedených jednotnou společnou organizací trhu ( 93 ), nemají státy žádný manévrovací prostor na rozdíl od toho, co je běžné v ostatních mechanismech prvního pilíře SZP (podpory, kvóty, soukromé skladování, pravidla pro uvádění na trh, atd.), kde rámec zdaleka není jednotný a státní správy mají při zavádění širokou pravomoc (zásada flexibility při správě). Stejně tak je tomu u orientačních cen a výrobních cen některých produktů rybolovu ( 94 ). Avšak pokud jde o ceny, jedná se zde o výlučnou pravomoc nikoli svou podstatou, ale při uplatňování ( 95 ). Toto rozlišení, potvrzené rozdělením pravomocí v SFEU, má velký význam pro budoucnost SZP a SRP: S ohledem na skutečnost, že výlučná pravomoc aktivovaná evropským zákonodárcem z jeho pravomoci je méně intenzivní než výlučná pravomoc vyplývající přímo ze smlouvy, je v oblasti cen možná reverzibilita, pokud si to evropské orgány budou přát a nevyužijí svých normativních pravomocí (reverzibilita, která by mohla dokonce vést ke zpětnému návratu SZP a SRP do pravomoci států). Z hlediska reversibility tedy není při uplatňování žádný velký rozdíl mezi pravomocemi sdílenými a výlučnými. b) Vnější oblast SZP a společné rybářské politiky není tak atraktivní jako společná obchodní politika, která spadá do výlučné pravomoci. Rozdělení oblastí mezi SZP a obchodní politiku bylo stanoveno Soudním dvorem ve stanovisku 1/94 o Světové obchodní organizaci (WTO) ( 96 ). Účast v multilaterálním systému regulace obchodu spadá do působnosti článku 207 SFEU (společná obchodní politika), ale interní opatření správy tohoto systému musí být přijata na základě článku 43 SFEU (zemědělství a rybolov). V tomto rámci bylo vyvinuto uvnitř jednotné organizace trhu několik mechanismů SZP ( 97 ): dovozní a vývozní licence, cla a poplatky, vývozní náhrady, celní kvóty, ochranná opatření, atd. Společná organizace trhu v odvětví rybolovu a akvakultury ( 98 ) při obchodu se třetími zeměmi, rozvojem celního režimu, referenčními cenami nebo ochrannými opatřeními postupuje stejným způsobem. c) SZP a společná rybářská politika využívají zvláštní režim v oblasti politiky hospodářské soutěže ( 99 ). Rozšířením ustanovení čl. 3 odst. 1 písm. b) SFEU by se pravidla hospodářské soutěže platící pro zemědělské výrobky a rybolov dostala mezi výlučné pravomoci. 91 Sdělení o subsidiaritě (SEK(1992) 1990 ze dne 27.října 1992). 92 Rozsudek ESD ze dne 23. ledna 1975 ve věci 31/74 Galli, Recueil 47; rozsudek ESD ze dne 14. července 1994 ve věci C-438/92 Rustica Semences, Recueil.s. I Nařízení (ES) 1234/2007, Úř. věst. L 299, (Část II. Hlava I. Intervenční opatření). Viz zejména čl. 2 písm. c) (definice cen), čl. 6 (oblast působnosti), čl. 8 (referenční cena) a čl. 18 a násl. (intervenční cena). 94 Nařízení (ES) 104/2000, Úř. věst. L 17, (Hlava IV Kapitola I). Ceny pro rok 2010 byly stanoveny nařízením (ES) 1212/2009 (Úř. věst. L 327, ). 95 Velká aktivita Společenství v normativní pravomoci způsobila, že manévrovací prostor, který mají členské státy, se zmenšil na minimum a státy v příslušné oblasti nemohou přijímat vlastní právní předpisy (Blumann, C. SZP a Lisabonská smlouva, Evropský parlament Tematické oddělení B, Studie IP/B/AGRI/IC , EP , bod 1.1, s. 3, Brusel ( 96 Stanovisko ESD ze dne 15. listopadu 1994 č. 1/94, Recueil. s. I Nařízení (ES) 1234/2007, výše uvedené (Část III. Obchod se třetími zeměmi). 98 Nařízení (ES) 104/2000, výše uvedené (Hlava V). 99 Článek 42 SFEU. Viz. níže

22 Tematická sekce B: strukturální politika a politika soudržnosti Z uvedeného vyplývá, že pravomoci Společenství po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost v oblasti zemědělství a rybolovu nemohou být předmětem monistického přístupu. Odpověď musí zohlednit rozmanitost oblastí uvnitř SZP a SRP ( 100 ). Vzhledem k tomu druhý pilíř SZP (rozvoj venkova), strukturální podpora rybolovu či podpora prvního pilíře SZP ( 101 ) spadají určitě mezi sdílené pravomoci. Ale intervenční ceny, vnější oblast či režim hospodářské soutěže uvnitř SZP, stejně jako ochrana rybolovných zdrojů, ceny či dohody v oblasti rybolovu na mezinárodní úrovni spadají spíše do působnosti výlučné pravomoci Nejasné hranice cílů a oblastí Je třeba také poznamenat, že hranice mezi oblastmi nejsou vždy zcela jasné, když pomineme do určité míry rozdělení pravomocí stanovené SFEU: a) Sama smlouva kromě seznamu pravomocí podle oblastí někdy stanovuje cíle a horizontální zásady. Cíle se zahrnují do definice a zavedení všech politik a činností Unie a obzvláště do rámce politik se sdílenou pravomocí. To je například případ podpory zaměstnanosti ( 102 ), ochrany životního prostředí s ohledem na podporu udržitelného rozvoje ( 103 ), ochrany spotřebitele ( 104 ), požadavků na dobré životní podmínky zvířat jako vnímajících bytostí ( 105 ), ochrany lidského zdraví na vysoké úrovni ( 106 ) a konečně hospodářské, sociální a územní soudržnosti ( 107 ). Na tomto základě se cíle mohou rozvíjet na obou stranách v několika politikách nebo dokonce mimo základní politiku. Například v současnosti protože nejsou sdruženy strukturální fondy, spadá zásada hospodářské, sociální a územní soudržnosti venkovských oblastí hlavně do působnosti druhého pilíře SZP ( 108 ). Současně je prioritním způsobem financován EZFRV v rámci politiky rozvoje venkova ( 109 ) program Natura 2000, jeden z hlavních nástrojů ochrany biodiversity (a nedílná součást politiky životního prostředí) ( 110 ). Nakonec můžeme také zmínit Fond soudržnosti spojený s regionální politikou, který financuje projekty v oblasti životního prostředí a dopravní infrastruktury (transevropské sítě) ( 111 ). b) SFEU dále předpokládá použití klauzule flexibility podobné bývalému článku 308 Smlouvy o ES, která však bude vyžadovat schválení Evropským parlamentem: Ukáže-li se, že k dosažení některého z cílů stanovených smlouvami je nezbytná určitá činnost v rámci politik, které však k této činnosti neposkytují nezbytné pravomoci, Blumann, C. op.cit.: SZP a Lisabonská smlouva, Studie IP/B/AGRI/IC , EP , 1.1, s. 4 ( Nařízení (ES) 72/2009, Úř. věst. L 30, Článek 9 SFEU. Článek 11 SFEU. Článek 12 SFEU. Článek 13 SFEU. Tento článek uvádí mezi oblastmi, kterých se týká ochrana dobrých životních podmínek zvířat: zemědělství, rybolov, dopravu, vnitřní trh a výzkum a technologický rozvoj a vesmír. Čl. 168 odst. 1 SFEU. Článek 175 SFEU a Protokol č. 28. Čl. 174 pododstavec 3 SFEU uvádí, že zvláštní pozornost je věnována venkovským oblastem v rámci politiky soudržnosti. Avšak čl. 175 pododstavec 1 a článek 178 umožňují dát rozvoj venkovských oblastí do působnosti Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu, který se dnes změnil v EZFRV uvnitř SZP. O způsobech financování programu Natura 2000 konzultujte příručku vydanou za tímto účelem v roce 2007 ( nancement_2007pdf/_fr_1.0_&a=d). Viz. Sdělení Varianty koncepce a cíle EU v souvislosti s biologickou rozmanitostí po roce 2010 (KOM (2010) 4 ze dne 19.ledna 2010) o budoucí činnosti Společenství v této oblasti ( Čl. 177 druhý pododstavec SFEU. 18

23 Strukturální politika a politika soudržnosti po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost přijme Rada na návrh Komise jednomyslně po obdržení souhlasu Evropského parlamentu vhodná ustanovení ( 112 ) Horizontální účinky rozdělené pravomocí SFEU na procesní úrovni S konečnou platností lze uvést, že kromě účinků rozdělení pravomocí SFEU na věcný obsah strukturální politiky a politiky soudržnosti se vyskytují i další důsledky na úrovni legislativních postupů. a) Především zásadu subsidiarity nelze použít na oblasti spadající do výlučné pravomoci Unie ( 113 ). Na základě toho na dodržování zásady subsidiarity v rámci strukturální politiky a politiky soudržnosti, která nespadá do výlučné pravomoci, dohlížejí vnitrostátní parlamenty. Mohou tak zaslat předsedovi Evropského parlamentu, Rady a Komise odůvodněné stanovisko týkající se souladu návrhu legislativního aktu se zásadou subsidiarity podle postupů uvedených v protokolech přiložených ke Smlouvě ( 114 ). b) Za druhé lze systém posílené spolupráce použít pouze v rámci pravomocí Unie, které nejsou výlučné ( 115 ). V tomto ohledu mohou některé členské státy (v našem případě alespoň devět) v některých oblastech strukturální politiky a politiky soudržnosti podepsat mezi sebou další závazky a pokročit dál než ostatní členové Unie ve spolupráci a integraci. Avšak posílená spolupráce nesmí poškodit ani vnitřní trh, ani hospodářskou, sociální a územní soudržnost, ani vyvolat narušení hospodářské soutěže. Rozhodnutí povolující posílenou spolupráci přijala Rada jako poslední možnost, jelikož stanoví, že cílů této spolupráce nemůže být celou Unií dosaženo v rozumné době ( 116 ), na návrh Komise a po schválení Evropským parlamentem. Například posílená spolupráce vyvolaná iniciativou ze strany alespoň devíti členských států se může v budoucnu týkat řízení zemědělských rizik ( níže) nebo být vytvořena pro zavedení zesílené kontroly rybolovu v některých mořských oblastech Článek 352 SFEU. Čl. 5 odst. 3 pododstavec 1 Smlouvy o EU. Čl. 5 odst. 3 pododstavec 2 Smlouvy o EU a Protokol č. 1 a č. 2. Čl. 20 odst. 1 Smlouvy o EU. Pravidla pro posílenou spolupráci jsou rozvinuta v článcích 326 až 334 SFEU. Čl. 20 odst. 2 Smlouvy o EU. 19

24 Tematická sekce B: strukturální politika a politika soudržnosti 20

25 Strukturální politika a politika soudržnosti po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost 3. LEGISLATIVNÍ ZMĚNY VE STRUKTURÁLNÍ POLITICE A POLITICE SOUDRŽNOSTI 3.1. Změny v právním základu a rozhodovacích postupech Legislativní změny, které přinesla Lisabonská smlouva pro strukturální politiku a politiku soudržnosti jsou především institucionálního charakteru (rozdělení pravomocí, viz 2 výše) a procesního charakteru (zavedení řádného legislativního postupu v několika politikách a souhlasu s mezinárodními dohodami). Základní změny se týkají především několika právních základů, které se rozšiřují. Z formálního hlediska se Společenství nahrazuje Unií ve všech článcích nové smlouvy. S ohledem na skutečnost, že Unie má právní subjektivitu, je pouze ona zmocněna uzavírat mezinárodní dohody v oblastech své pravomoci, avšak ve většině případů s předchozím souhlasem Evropského parlamentu ( 3.8). Dále je bývalý postup spolurozhodování z článku 251 Smlouvy o ES nahrazen řádným legislativním postupem (článek 294 SFEU) ( 117 ) u společné dopravní politiky ( 3.5.1), regionální politiky ( 3.4), činností týkajících se transevropských sítí ( 3.5.2) a činností v oblasti vzdělávání a mládeže ( 3.6.2). Kulturní politika, o které bylo dříve jednomyslně rozhodováno v Radě postupem spolurozhodování, využívá nyní řádný legislativní postup ( 3.6.3). Byly vytvořeny nové právní základy pro cestovní ruch ( 3.7) a sport ( 3.6.1) spadající také pod řádný legislativní postup. V oblastech zemědělství a rybolovu ( 3.2 a 3.3) zmizela ve prospěch řádného legislativního postupu konzultace v Parlamentu. Rada si však ve výjimečných případech ponechává své pravomoci v některých oblastech bez účasti Parlamentu. I když široká judikatura vykládá výjimky restriktivně, je přesto pravda, že rozdělení pravomocí provedené SFEU v těchto dvou oblastech vyvolává značné problémy (politické a právní), což by mohlo v budoucnosti způsobit četné spory mezi orgány. Lisabonská smlouva přináší také změny v typologii právních aktů, která teď zahrnuje nové akty v přenesené pravomoci a revizi prováděcích aktů, které dříve platily (postup projednávání ve výborech) ( 3.9). Konečně Smlouva zavádí legislativní změny horizontálního dosahu pro celou strukturální politiku a politiku soudržnosti ( 3.10). Tyto změny mohou v určitých oblastech vést k některým nezanedbatelným změnám. Jde zejména o právo Parlamentu podávat návrhy na revizi smluv (zejména v rámci postupu zjednodušené revize) a právo občanské iniciativy. 117 Tato studie nerozebírá řádný legislativní postup, který je ostatně rozveden v dalších parlamentních dokumentech. Viz průvodce Spolurozhodování a smíření jak Parlament vydává zákony v rámci Lisabonské smlouv (DV/795985FR.doc). V tomto ohledu byl přijat kodex správné praxe vypracovaný skupinou pro reformu Evropského parlamentu na zasedání dne 23. dubna Reference viz.: 21