ŠimáčekPřednádraží Martin Šimáček Dvacet minut Radiožurnálu Čro 6 od 17:06 Problém vyloučených lokalit

Transkript

1 ŠimáčekPřednádraží Martin Šimáček Dvacet minut Radiožurnálu Čro 6 od 17:06 Problém vyloučených lokalit Zástupci obyvatel ostravského Přednádraží dnes marně čekali na radní z Moravské Ostravy a Přívozu. Na veřejnou debatu se volení zástupci nedostavili. V domech stále neteče voda, víc než stovka lidí odmítá odejít a majitel objektů má zaplatit 30 tisíc pokuty za to, že obyvatele nevystěhoval. Kdo je odpovědný za tento stav, který připomíná spíš než Přednádraží pověstný Kocourkov? Začíná Dvacet minut Radiožurnálu. Pozvání přijal ředitel Vládní agentury pro sociální začleňování Martin Šimáček. Vítejte u nás. Hezké odpoledne. Pane řediteli, ještě než začneme obecně probírat problém vyloučených lokalit, tak pojďme se zastavit u Přednádraží a u konkrétních problémů. Sleduje to na místě někdo z vaší agentury? Samozřejmě v okamžiku, kdy ta věc začala eskalovat a objevila se i v médiích, tak byl kolega na místě společně s paní vládní zmocněnkyní Šimůnkovou a hned vstoupili do jednání, pravděpodobně se k podrobnostem dostaneme později. A já už jsem samozřejmě to místo také opakovaně navštívil. Já připomenu krátce, co se událo, budovu nebo ty budovy všechny prakticky prohlásil stavební úřad 3. srpna za neobyvatelné, podal žalobu, očekával se proto soudní verdikt, jestli mají být ti lidé, kteří odmítli své domovy opustit, exekučně vystěhováni. Soud ale exekuční návrh z jednání vyloučil, protože byl neúplný, za to ale řekl majiteli objektu, panu Roztočilovi, že má zaplatit 30 tisíc pokutu za to, že nerespektoval rozhodnutí úřadu o vystěhování. Oldřich Roztočil se brání, proto pokutě se chce odvolat a tvrdí, že udělal všechno, co mohl, když obyvatele vyzval k opuštění budov. Co mohl a měl podle vás udělat majitel? Tak já nebudu do majitele ani tepat, ani ho nebudu nijak zvlášť bránit, protože musíme si uvědomit, že od začátku, v okamžiku, kdy ty budovy kupoval, tak to byl nějaký jeho byznys, záměr a on nebyl úplně špatný, těch lidí tam měl hodně a ani nájemné v těchto lokalitách nebo v této lokalitě vůbec nebylo nízké, to znamená, on začátku, to musíme říci upřímně, se snažil zejména napravit ten stav týkající se kanalizace, o tom máme zprávy. Když se mu to nedařilo, tak ale na věc rezignoval a myslím si, že velice dlouhý čas, měsíce, řekl bych spíše roky tu věc prostě nechal být, to znamená, že nemůžeme se dívat na to, co by teď měl udělat majitel, když velice dlouhou dobu nekonal a v současné chvíli musíme říci, že on prostě ty nájemníky vyrozuměl o tom, že by se měli vystěhovat, ví, že ty budovy jsou v havarijním stavu, ví stanovisko stavebního odboru, nicméně mám zprávy i o tom, že kontaktoval policii, ta k vystěhování násilnému nebo příkrému nepřistoupila, takže zase chápu tu jeho obranu v tom smyslu, že se snažil ty nájemníky odtamtud dostat, ale ono to je vždycky v poslední fázi potom najednou si to jeden přehazuje na druhého a nikdo neví, co vlastně má udělat a kdo by měl tedy zodpovědný. No, právě a je na to nějaký standardní postup? Když teda policie dá od toho ruce pryč, když od toho víceméně město dá ruce pryč, když od toho majitel dá ruce pryč tím, že řekl - já jsem je vyzval a oni neodešli, tak, co teď bude? Tak tady budou lidi bydlet, dokud jim to nespadne na hlavu, nebo co bude? No, já bych to taky rád viděl, doufám, že se nic takového nestane, protože musíme si uvědomit, že ti lidé jsou

2 tam, jsou to celé rodiny i s malými dětmi, to je hodně nebezpečná situace a pod spoluprací s některými neziskovými organizacemi se snaží si ty byty dát do pořádku, přestože jsou v havarijním stavu, takže očekávám, že se může stát to, že se po nějakém rozhovoru s terénními pracovníky nebo s místní samosprávou přeci jen sami odeberou do nějakého jiného bydlení, ale těch možností mnoho nemají, může se samozřejmě také stát, že bude konat policie. Prostě těch alternativ je celá řada. A ke které je to teď nejblíž? Tam je největším problémem kanalizace. Všichni se teď víceméně dohadují na tom, kdo by vlastně měl platit opravu kanalizace. Vlastně je to tak, že původně to bylo státních drah, když zanikly, tak to nejdříve tedy bylo zřejmě pod Ostravou, ale ta teď chce podat určovací žalobu na stát, protože si myslí, že to je státní. Tam to převzala Správa železniční dopravní cesty a posléze se ten majetek a můžeme se domnívat, že i včetně té kanalizace převedl na nového majitele těch domů, kteří posléze ty domy za vyšší cenu prodaly současnému majiteli, takže vidíme, že už tam byl jakýsi byznys. Počkejte, teď mluvíte o tedy ale politickém byznysu ostravských zastupitelů? To nedokážu nahlédnout. Prostě tam se prodávaly ty domy přes více majitelů a v současné chvíli víme, že ten poslední zaplatil více než ten předposlední, to znamená, že tam jistý byznys určitě v té věci byl a někde na té trase se ztratila odpovědnost za ten kus té kanalizace. Určovací žaloba není novinka, ta je podána už velice dlouhý čas a upřímně tady má největší možnost jednat samotné město Ostrava, magistrát. On dávno mohl tu kanalizaci na své náklady nechat opravit, bylo by to, řekl bych, velice předvídavé řešení, protože by zamezil této velice katastrofální situaci a posléze by mohl ty náklady na tu opravdu vymáhat podle té určovací žaloby. Takže tady musím říci, že tu největší zodpovědnost vidím na straně Magistrátu města Ostravy. Čili si můžeme říct, že to je tak, že kdyby Ostrava chtěla, dá se kanalizace zachránit a tím se dá zachránit i bydlení v Přednádraží? Za jistých okolností, protože víme, že stavební odbor už vydal to rozhodnutí také o té demolici, posléze trochu zmatečně musím říci z mého pohledu ještě vydal rozhodnutí o těch nápravných opatření, ta pravděpodobně měla předcházet tomu rozhodnutí o vystěhování, takže, pokud se přes ta nápravná opatření měly ty domy i v těch ostatních problematických částech, to je statika, ty zničené střechy, okapy, chybějící překlady a podobně, opravit, tak by to mělo být to první, o čem stavební odbor majitele vyrozuměl, to se nestalo, stalo se to v opačném pořadí, takže i tady vidím jistou zmatečnost toho postupu, ale dobře, vraťme se do té situace, že by se podařilo opravit tu kanalizaci a pak za poměrně značných investicí i ty domy, to nelze činit jenom svépomocí, protože ty investice budou minimálně v řádu statisíců korun, nejsem stavebník, ale vidím to i podle těch nálezů, které na těch domech stavební úřad učinil. Čili to, že ti lidé se tam snaží svépomocí něco opravovat, v podstatě tu situaci nemůže nijak výrazně zlepšit, jak oni se zřejmě domnívají. Je to takové zoufalství, já mu rozumím, je mi to až líto, když se na ty lidi dívám, že se strašně snaží si tu svoji situaci zachránit, oni vědí, že nemají moc jiných šancí, jak si zajistit bydlení. Město žádné velké množství bytů nenabízí, teď se licituje o trojici bytů, které by byly k dispozici 3 z těch 44 domácností. Ještě se jedná, to je

3 hodně iniciativa paní zmocněnkyně Šimůnkové i místního sociálního odboru a ombudsmana o dalších bytech, které by mohly být k dispozici od soukromých majitelů, ale mluvíme o jednotlivých bytech, které by byl někdo ochoten nabídnout, řekněme, v komerčním režimu, ale mnohem spíš to vypadá, že většina těch lidí skončí na ubytovně za těch 10, 15 až i 20 tisíc, pokud je ta rodina velká, tak, jak vy jste zmiňovala v úvodu. Takže ubytovna pana Roztočila přijde o klienty a přesunou se na ubytovnu? Úplně jiného majitele, který už se dávno dohodl s vedením té městské části Moravská Ostrava. Ta se tím ani netají, pan místostarosta Kuřec řekl: "My už jsme si dávno našli majitele, který ty lidi převezme." A když jsem se byl na té ubytovně podívat, tak dobře, jsou tam nové toalety a ta ubytovna vypadá čistá, je to rozdíl oproti mnohým ubytovnám, které vídáme, ale ty ceny jsou pořád za těch pár metrů čtverečných za nějakých 10, 12, 15 metrů čtverečních na tu rodinu minimálně 12, 15 tisíc korun pro tu rodinu. V té ubytovně bude přes 100 lidí, to znamená, že ten majitel si přijde měsíčně, rychle počítám, no, možná na nějakých 250, 300 tisíc korun. Víte, to je totiž docela zajímavé, jednak tohle to ubytovávání je v podstatě velký byznys, který de facto žije z neštěstí těch lidí? Přesně tak. A nedaří se to nějak zastavit? Daří se to zastavit tam, kde jednak především města samotná, ale také ti další partneři tomu vlastně předcházejí, o tom už jsme mluvili. Tady ta situace Přednádraží je eskalovaná, dávno se vědělo o tom, že tam byla epidemie, dávno se vědělo o katastrofálním stavu těch nemovitostí, ti aktéři mohli jednat mnohem dříve a také ta jednání nebo ta příprava prostě mohla být konstruktivní. Městská část postupovala tak, že se dohodla s nějakým majitelem nějaké ubytovny, že si ty lidi převezme, to není konstruktivní jednání. Takže to, na co se ptáte, vlastně znamená, že obec bude jednat dřív, bude kontaktovat takového majitele, případně bude schopna pracovat i s nějakým nájemním bytovým fondem, který vlastně ona sama nebo bude se domlouvat na nějaké podobné aktivitě s neziskovými organizacemi, ty jsou také schopny poskytovat třeba krátkodobé azylové bydlení, to znamená, ta situace v oblasti bydlení se dá řešit, když ta obec pozve partnery k jednacímu stolu a připraví nějaký plán pro ty lidi a dlouhodobým záměrem musí být ty lidi řekněme zkompetentnit, připravit na návrat na trh práce, promiňte, na návrat na trh s byty a ten trh s byty je připravenější absorbovat v okamžiku, když vidíte, že s nimi někdo pracuje, že jsou třeba v péči sociálních pracovníků, že se zlepšuje jejich platební morálka, že prostě někdo dokáže zaručit, že ti lidé se skutečně připravují na to, aby potom mohli fungovat na volném trhu s byty, a to by měl být i princip jakéhosi sociálního bydlení. Prostě někdo, nejspíš obec musí být schopna organizovat sociální bydlení, aby ty lidi vytahovala z té katastrofální situace, pomáhala jim oddlužit se za pomoci sociálních pracovníků a oni se potom mohli vracet na trh byty, kde už o ně ten komerční sektor může víc stát, protože má jistou záruku. Tak teď jste vysvětlil vlastně problém, proč ti lidé musejí končit v ubytovnách, protože se momentálně nemají šanci dostat na normální trh s bydlením přesto, že ty peníze, které v těch ubytovnách platí, by bohatě stačily na celkem standardní pronájmy. Dvojnásobně.

4 Dvojnásobně. Ale tady je zajímavých několik bodů. Za prvé, když město tyhle ty domy prodávalo, tak asi velmi dobře vědělo, co tam vznikne. Bezpochyby. Takže... Ale neprodávalo je město, ty domy byly původně v majetku Správy železniční dopravní cesty. Správa železniční dopravní cesty je prodala. Tak to byl takový řekl bych obvyklý jev, ten jsme viděli, SŽDC prostě prodávalo svůj majetek, se kterým dál nevědělo, jak bude nakládat. A prodala tehdy přímo někomu, majiteli soukromému anebo městu? Majiteli soukromému. A ten tam... Ten to přeprodal dále. Ten to přeprodal dále. A tam potom vznikal ten byznys tak, jak jsme o tom hovořili. A to nemohlo projít nějakým schvalováním, tam nemělo město žádný, žádné slovo, co se s tím bude dít? Nevím o tom, nemyslím si, připadá mi to jako standardní prodej.

5 Čili tady prostě nebyla šance to Přednádraží jakoby městským zásahem zachránit před vznikem takovéhle vyloučené lokality? V té věci prodeje bytů a změny vlastníka. Jiná věc je potom, když se budeme bavit o nějakých opatřeních tak, jak už jsem je vlastně rozebíral. A další zajímavý bod, když říkáte, že teď se prostě město dohodlo s majitelem jiné ubytovny, kam jako nějak v podstatě přesune, možná i nuceně přesune obyvatele Přednádraží, napadá vás otázka, kdo za to co dostal? Víte, ty motivy jsou různé a já je tady neznám podrobně, takže si netroufnu o nich mluvit veřejně. Třeba se ještě časem nějak vyjasní. My vídáme ty situace od absolutně neřízených, kdy tam není skutečně žádný další zájem, až po situaci, kdy ten zájem je úplně jasný, kdy vidíme propojení majitelů ubytoven s některými regionálními politiky, kdy vidíme, že ta území, ve kterých ty domy stojí, tak jsou třeba lukrativní zóny a po demolici budou připraveny k nějakému developerskému rozvoji, takže takové zájmy jsou poměrně časté, takže si neříkejme, že vydělávají na té situaci jenom nějací majitelé ubytoven, ale někdy jsou to i třeba regionální politici, ale to je opravdu situace od situace a tady bych se nerad dopustil nějakého obvinění, protože nevím žádné podrobnosti. Ještě závěrečné slovo k Přednádraží. Tam neteče zatím voda a možná poteče v pondělí. Pokud poteče, zřejmě poteče do nefungující kanalizace. Jak dlouho tohle může vydržet, než tam skutečně třeba dejme tomu přijdou sociální pracovníci a začnou brát děti z rodin, protože žijí v nevyhovujících hygienických podmínkách? Tak já zase tady nedokážu odhadnout, protože, pokud nefunguje kanalizace, nedovedu si představit, jak se odtamtud ty splašky budou dostávat, na druhou stranu ta nefunkční kanalizace je tam delší čas, to znamená, ukazovalo se, že ta voda prostě musela odtékat někudy jinudy než tou kanalizací a taky to nějak fungovalo. Podepsalo se to ale na stavebním stavu těch domů. Takže za současné situace si to nevedu představit, že poteče voda a nebude funkční kanalizace. Jak řešit situaci lidí, kteří nemají šanci dostat se za sociálně vyloučených lokalit? Debatujeme s ředitelem agentury pro sociální začleňování Martinem Šimáčkem, posloucháte Dvacet minut Radiožurnálu. My už jsme si vysvětlili, proč ti lidé nakonec skončí na ubytovnách, kde platí dvojnásobek, než by mohli platit za pěkný čistý slušný byt s fungujícím vším možným, co by si mohli vymyslet. Dokáže někdo zastavit tenhle ten byznys s ubytovnami? No, je to věcí podmínek, ve kterých se ten byznys odehrává, to znamená, jednak se stále hovoří o těch dávkách na bydlení, to znamená doplatku a příspěvku na bydlení, tam dojde k dramatické změně, od příštího roku bude zrušen doplatek na bydlení a příspěvek na bydlení bude převeden do režimu, nebo respektive obě ty dávky budou spojeny do příspěvky na náklady na bydlení a ty příspěvky na náklady na bydlení se budou realizovat v režimu hmotné nouze. No, jo, jenomže to je krok A a není tady, nebo nevidím krok B, že by někdo zastavil ten byznys těch ubytoven. Takže oni z těch lidí ty peníze přece jen nějak dostanou.

6 Takhle jednak se to bude pohybovat v režimu hmotné nouze, to znamená už to nebude na správním uvážení tak, jako to bylo doposud u doplatku, abych to vysvětlil, tam prostě ten místní úředník mohl rozhodnout, jak velkou částku doplatí, aby to pokrývalo třeba všechny náklady na to bydlení v té ubytovně, to už teď nebude možné. Tam budou velmi přísné tabulky a ty tabulky jsou řádově nižší, co se týče toho vyplaceného množství peněz, takže se dá očekávat, že v těch ubytovnách ti lidé budou muset využívat jiné prostředky, mohou to být i třeba nelegálně získané prostředky z nelegální práce. Myslím si, že to vidíme už v současné chvíli, tam, kde ti ubytovatelé nechtějí snižovat tu cenu, protože si chtějí podržet ten byznys, tak často ty lidi odírají jiným způsobem, nelegálně je zaměstnávají a podobně, to budeme pravděpodobně očekávat i v tom příštím roce. Abych tak řekl... Mimochodem, když jste z té vládní agentury, varoval jste před tímhle tím pana ministra? My jsme upřímně řečeno zaznamenali v okamžiku, kdy se to dostalo k projednávání, ta změna ve věci dávek na bydlení a jednali jsme jednak s některými poslanci a zprostředkovaně i s panem ministrem a pan ministr to vzal velmi vážně, to říkám upřímně, a přislíbil, že během září, října bychom se měli vrátit už k něčemu, o čem se už diskutovalo mnohokrát, a to je řekněme zákon o sociálním bydlení nebo stanovení jistého standardu sociálního bydlení a to by mělo být to, o čem už jsem také vlastně hovořil, to znamená jisté zejména krátkodobé nebo dočasné bydlení pro ty, kteří se prostě jinak nemohou o to své bydlení postarat. Takže by to trošičku vzalo byznys těm ubytovnám? Přesně tak. Že by ti lidi nezbytně nemuseli skončit hned v drahé, v předražené ubytovně? Ono to funguje už teď. Tam, kde obec má nějaký nájemní bytový fond a je schopna ho nabídnout třeba dočasně těmto lidem, tak to ten byznys bere pryč. Také neziskové organizace, které provozují ty byty některé, tak dokáží vlastně ty lidi natáhnout k sobě, zkompetentňovat je, zkouší je vracet zpátky na trh, a i to bere ten byznys. Takže vidíme, že to funguje. Teď, kdyby se z toho stala systémová věc a obec by třeba za nějaký příspěvek nebo podporu měly povinnost organizovat sociální bydlení, nemusí nezbytně nutně vlastnit sociální byty, mohou to organizovat, mohou do toho vtahovat třeba soukromé majitele bytů, tak to by jistě ten byznys velmi narušilo. A za jak dlouho a jaké jsou politické šance na něco takového? Já vidím podporu, upřímně znovu říkám u pana ministra Drábka na ministerstvu práce a sociálních věcí, myslím, že o tu podporu budeme muset usilovat na ministerstvo pro místní rozvoj, tam ji nevidím zatím, ale ta jednání běží, to jsem měl možnost zaznamenat. My se budeme snažit, abychom v nich také figurovali jako Vládní agentura pro sociální začleňování, abychom přispěli k nějaké vhodné definici sociálního bydlení. Jestliže výsledkem bude zákon o sociálním bydlení, tak si myslím, že to je to B k těm dávkám tak, jak jsme o tom mluvili.

7 Když se vrátíme k Přednádraží, nic z toho teď těm lidem asi nepomůže. Měl byste pro ně nějakou radu? No, já se obávám, že většina z nich skončí na té ubytovně, dokonce když jsem s nimi mluvil, tak někteří prostě říkají - zaplaťpánbůh máme aspoň trochu klid, to je teda docela důležitá věc, protože na tom Přednádraží skutečně klid není, jednak ty domy opravdu hrozí zřícením nebo nějakým velkým neštěstím, jednak je tam opravdu velmi velký mumraj a pořád se tam ta situace mění, takže to opravdu nejde takhle vydržet ani týden, natož jakoby nějaký delší čas. Takže oni vlastně mnozí už pod tíhou té situace prostě akceptují, že budou na té ubytovně, a pak si myslím... Ale přesto se tam 44 rodin stále drží. 22 z těch už jen. Ano. A mám za to, že jakousi šancí prostě je dobrá terénní práce s těmi lidmi, šance v tom, že ti lidé prostě se budou pokoušet najít nějaké jiné bydlení než na té ubytovně, že budou dělat všechno proto, aby dokázali potenciálnímu majiteli nějakého bytu, že by pro ně mohli být nájemníkem, ale to je taková mizivá šance. Neboli z toho, co říkáte, promiňte, že vás přeruším, z toho, co říkáte, je tedy evidentní, že jediné řešení je Přednádraží, pokud možno, co nejdříve opustit, než mi k tomu bude pomoženo úřady z hlediska těch obyvatel? No, já se obávám, že to tak asi je, a tím prostě nechci zatížit tu velkou snahu mnohých těch lidí si ten dům opravit nebo ty byty opravit, kdy se prostě snaží tam udělat všechno proto, aby tam mohli zůstat. Je to spíš zoufalý pohled na lidi, kteří nemají kam jít, kteří se prostě snaží zachovat alespoň nějaký prostor pro život. A jak si vysvětlujete, že v tomto případě, kdy ty podmínky i vy v podstatě popisujete tak, že se to nedá vydržet ani týden, bez vody, kterou tam vozí sponzorované cisterny prakticky ani den, jak to, že tam ještě úřady nechaly třeba děti? Je to zavírání očí, protože ví, že ti lidé stejně nemají kam jít? Tam je potřeba, já už jsem to naznačoval na začátku, říci, že sociální odbor místně příslušný, to znamená Moravské Ostravy, postupuje řekl bych až příkladně, oni se prostě snaží najít nějaké jiné možnosti než tu ubytovnu pro ty lidi. Tam vznikl jakýsi seznam ve spolupráci s partnery a snaží se ty, kteří mají větší počty dětí, zejména podle počtu dětí, kde ta rodina potřebuje nějaké zázemí, tak jim najít nějakou alternativu, to jsou ty tři byty, o které se licituje, že by mohla nabídnout ta městská část, je to proklatě málo. Já si myslím, že by měla zkusit najít mnohem víc bytů. Z 22 to bude řešit momentálně 19 případů zbyde.

8 Přesně tak, takže tam by ta odpovědnost mohla být větší na straně obce, ale já jsem jenom chtěl říct, že ten sociální odbor tady jedná s tím motivem, aby zachránil tu rodinu úplnou, aby nemusel přistoupit k tomu, co jste naznačovala, že by později prostě ty děti musely být odebírány, protože v těhle podmínkách skutečně nemají šanci existovat. Víte, co se snažím tak nějak i pro ty lidi, kteří se tam snaží opravovat byty, o nějaký termín, dokdy se už opravdu mají přestat snažit? Jak si myslíte, že dlouho ta situace je ještě udržitelná? Je to týden? Je to měsíc? Je to několik měsíců? Já si myslím, že právně se ta věc potáhne ještě dlouho, ale věcně se prostě bohužel může stát něco, co ty lidi, co těm lidem znemožní tam bydlet jako ve velmi krátkém čase. Já si myslím, že z hlediska bydlení tam ti lidé nezůstanou už příliš dlouho, ale je to jenom můj soukromý odhad. Ředitel vládní agentury pro sociální začleňování Martin Šimáček byl hostem Dvaceti minut Radiožurnálu. Díky za váš čas. Na slyšenou. Já děkuji. Na shledanou. Od mikrofonu se loučí Štěpánka Čechová.