ÚLET NAD ŘEZEM. idnes.cz je nejsledovanější internetový portál a tak se tahle demagogická řeč dostala k velkému okruhu diváků a posluchačů.

Transkript

1 ÚLET NAD ŘEZEM Na semináři Kůrovcová kalamita - argumenty zastánců zdravého rozumu v Praze ministr Chalupa mimo jiné také promluvil o druhém nejstarším smrku Šumavy (zkráceno): přežil rekatolictví, Bachův absolutismus, nacismus i komunismus a v roce 2004 ho zabil kůrovec a teprve po 350 letech (cca v r. 1810), kdy dostal prostor díky hospodaření v lese se rozrostl..celý záznam řeči: idnes.cz je nejsledovanější internetový portál a tak se tahle demagogická řeč dostala k velkému okruhu diváků a posluchačů. Proč je tento krátký projev demagogie: 1) snaží se vyvolat emoce (ale spojit kůrovce a nacismus, to chce odvahu) 2) uvádí nepřesná fakta: místo, na němž Smrk žil, spadalo původně do Státní přírodní rezervace Trojmezenský prales, vyhlášené v r. 1933, dnes je to Přírodní památka - I. zóna NPŠ. Důvodem vyhlášení bylo to, že území bylo velmi málo dotčené lidskou činností. Porosty v rezervaci, kromě nejvýše položených vrcholových částí mezi Plechým a Třístoličníkem nebyly pravděpodobně nikdy úmyslně těženy (Jelínek 1997 Dendrologická analýza (Svoboda, Čada 2011) uvádí, že k zásadnímu proředení porostu kolem smrku došlo mezi roky , tedy v době, kdy již byl v provozu Schwarzenberský kanál, těžbu (lesnické hospodaření) v místě Smrku tak nelze ani úplně vyloučit, ale ani z žádných dostupných dokladů prokázat. Uvolnění růstu Smrku mělo pravděpodobněji přírodní původ (větrný nebo sněhový polom, žír lýkožroutem smrkovým ) Analýza 10 pařezů z okolí Smrku (Hubený 2011) ukazuje, že porost okolo něho vznikal mezi roky 1780 až 1870, tj. cca 90 let. První skupina (20%) vznikla v období , další výraznější 50% - mezi roky Další skupina vznikla kolem roku Porost v okolí Smrku byl tedy nestejnověký. Zatímco porosty s věkovým rozpětím do 40 let lze ještě považovat za kultury, ostatní už musíme považovat za převážně přírodě blízké nebo přírodní - viz Věková struktura šumavských lesů (Hubený 2010) Terén v místě Smrku je severovýchodní, silně kamenitý prudký svah, špatně dostupný, nadmořská výška 1155 m.

2 Informační tabule u pařezu Smrku Kamenitý terén pod informační tabulí a pařezem Smrku, zřetelná samoobnova lesa

3 Svah pod informační tabulí Strmá stráň v okolí Smrku, bezzásahový režim, mrtvé jen horní stromové patro, samoobnova lesa bez pomoci člověka

4 Z uvedených skutečností lze dovodit vyšší pravděpodobnost, že v okolí Smrku se lesnicky nehospodařilo. Smrk skončil svůj život způsobem pro smrky přirozeným. Příčiny velkoplošné disturbance v okolí Smrku kolem r vysvětluje práce Co vyprávějí šumavské smrčiny (Šantrůčková, Vrba a kol. 2010) O důvodech, proč je nepravděpodobné, že smrk v hospodářském lese nedosáhne vyšší věk (nad cca 200 let) píše Pavel Hubený do připravovaného posledního čísla časopisu Šumava 2011 v článku Nejstarší šumavské smrky Nelze tedy před národem dávat dosažený věk Smrku do souvislosti s dobrým lesnickým hospodařením v minulosti a jeho konec se špatným lesnickým hospodařením po r I jiné šumavské smrky, díky svým rozměrům a dožívanému věku, bývají bohužel předmětem propagandy, uvedu pár příkladů (náš Smrk bude co se týče věku spíš na 3-4 místě): Zázračný smrk (422 let) z okraje Boubínského pralesa, poražen u příležitosti okresní výstavy v r.1882 (Mánek, Mareš) Stožecký smrk (525 let), u Černého Kříže, pokácen nesmyslně v r.1832 a ponechán na místě (Mánek, Mareš) Boubínský smrk (370 let) přímo z Boubínského pralesa, pokácen v r po projevu vedoucího tajemníka NSDAP, údajný dar městu Berlín (Mánek, Mareš) Želnavský smrk (585 let v literatuře někdy uváděno 1170 let), pokácen Výřez z jeho kmene byl dopraven do Vídně. Ve Vídni byl rozřezán na čtyři stejně velké díly, které měly být poslány na světovou výstavu do Paříže, Londýna a Berlína. Smrk bez označení pokácený na Boubíně J.Haasem v roce 1864 (Hubený) Lukenský smrk, starý až 600 let, dnes v Info středisku Idina Pila (Hubený) Prášilský smrk starý 580 let, zámek Ohrada u Hluboké (Hubený) Smrk z Plešného starý 544 let, zámek Ohrada u Hluboké (Hubený) Tyto smrky, až na Lukenský, padly k zemi rukou hospodáře. Náš Smrk z roku 2004 posloužil k zdůvodnění boje proti kůrovci v národním parku ústy ministra Tomáše Chalupy za asistence ředitele NPŠ Jana Stráského a jeho náměstka Jiřího Mánka a to všechno pod záštitou presidenta republiky Václava Klause. V letošním roce tak demagogie na téma kůrovec konečně opustila regionální úroveň, přešla do nejvyšších politických pater a bohužel i na Správu NPŠ. Zveličování jen pár příkladů - vyhlášení tisícileté kůrovcové kalamity samotným NPŠ v červnu 2011, vytváření dojmu mrtvé krajiny po žíru kůrovcem, prezentování místních obcí a lidí jako obětí zřízení NPŠ (1300 obyvatel v produktivním věku), výběr lokality Ptačí potok uprostřed bezzásadových zón, ale poblíž aktivního starosty Modravy, (kůrovec graduje i v ostatních lesích ČR, ovšem bez medializace)..bagatelizování důsledků masové turistiky, viz např. dokument Stanovisko STUŽ č. 121 na k lanovce na Hraničník. To vše vytváří kouřovou clonu, určenou zejména pro tzv. širokou veřejnost. Tyhle kouře a mlhy odchylují pozornost od skutečnosti, že na hranicích NPŠ, vytýčených v r z rozumu i nadšení netrpělivě přešlapuje lidský rozvoj v podobě

5 dřevařského a turistického průmyslu, jeho předvoj je plzeňský návrh zákona o NP Šumava a v současné podobě i návrh MŽP. Poznámka na závěr do vlastních řad: Mám dojem, že většina z nás si nějak neuvědomuje, že před dnešní rozvojovou (gradační) silou živočicha jménem Homo sapiens (Člověk moudrý) neobstojí prakticky žádný nežádoucí živočich nebo rostlina. Jeden z mnoha příkladů: Lynx Lynx - Rys ostrovid (loví např. srnčí a to vadí), Ačkoliv je řádný původní obyvatel Šumavy, znovu zde přežívá jen a jen z rozhodnutí lidí, sám o sobě už by na Šumavě neměl sebemenší šanci. Z jeho teritoria, které zabere lanovka na Hraničník tiše zmizí, jeho názor nedokážeme zjistit, do parlamentu ho nedostaneme, jednat o něm ale budeme. Karel Schneider Lčovice LITERATURA: 1) Co vyprávějí šumavské smrčiny (Šantrůčková, Vrba a kol. 2010) 2) Zpráva o dendrologické analýze (Svoboda, Čada 2011) 3) Struktura horského smrkového dřeva v oblasti Trojmezní. (Svoboda 2005) 4) Historický průzkum Ověřování genofondu smrku ztepilého. (Jelínek 1997) 5) Věková struktura lesů Šumavy (Hubený 2010) 6) Časopis Šumava 2006, článek Rekordy stromů (Mánek, Mareš) 7) Časopis Šumava Zima 2011, článek Nejstarší šumavské smrky (Hubený)