Oceňování při likvidaci pojistné událostí

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra Oceňování majetků Oceňování při likvidaci pojistné událostí Bakalářská práce Autor: Václav Kresta Oceňování majetků Vedoucí práce: Ing. Petr Ort, Ph. D. Praha Duben,

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a s použitím uvedené literatury. V Praze, dne Václav Kresta 2

3 Poděkování Na tomto místě bych chtěl poděkovat těm, bez nichž by bakálřská práce vůbec nevznikla: vedoucímu bakalářské práce, panu Ing. Petru Ortovi, Ph. D., za trpělivost, ochotu a vždy cenné rady. Dále bych chtěl poděkovat Panu Ing. Michalu Jakešovi, za odbornou pomoc a konzultaci především v praktické části bakalářské práce. 3

4 Anotace Bakalářská práce je zaměřena v teoretické části na problematiku oceňování při likvidací pojistných událostí. Cílem autora je seznámit čtenáře s historií pojišťovnictví, pojistnými produkty, se způsoby zjištění příčin vzniku škodných události a to zejména požáru nemovitostí. V bakalářské práci je podrobně rozpracován postup při zjišťování příčin vzniku požárů a jednotlivé druhy příčin vzniku požárů nemovitostí. V teoretické části závěrečné kapitoly, jsou uvedeny způsoby výpočtu pojistného plnění. V praktické části bakalářské práce, autor seznamuje čtenáře se způsoby ocenění bytového domu a bytové jednotky. V poslední analytické části bakalářské práce, zpracoval autor analýzu cen jednotlivých druhů nemovitostí a výši obvyklého nájemného u všech druhů nemovitostí ve městě Frýdek-Místek. Lze konstatovat, že čtenář předložené bakalářské práce, získá základní přehled o výše uvedené problematice. Annotation The theoretic part of my bachelor s thesis is based on questions concerning the valuation of insured accidents. The goal of the author is to introduce to readers the history of insurance, insurance products and ways of determining the causes of accidents, in particular property fires. The thesis describes the process of discovering the causes of real estate fires. The final chapter of the theoretical section discusses methods of calculating insurance indemnities. In the practical part of the thesis, the author introduces to readers the ways to evaluate a flat-building and housing unit. The final analytical section describes the pricing analysis of properties and usual rent of all kinds of properties in Frydek-Mistek. A reader of the bachelor thesis obtains a basic survey regarding the above mentioned problems. 4

5 Úvod K výběru tématu vedly autora dvě základní skutečnosti. Za prvé profesní zájem vyplývající z faktu, že je příslušníkem Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy. Při vyšetřování příčin vzniku škodných událostí, jedná-li se o požár, likvidátor pojistných událostí úzce spolupracuje s hasičským záchranným sborem. Druhá skutečnost, která vedla autora k volbě tématu, je osobní zájem o tento druh problematiky. Bakalářská práce je rozdělena na tři části. - Část teoretická se zabývá tématem Oceňování při likvidaci pojistné události. - Část praktická řeší ocenění bytového domu a ocenění bytové jednotky. - Část analytická rozpracovává analýzu trhu s nemovitostmi města Frýdek-Místek. Tyto tři části jsou rozděleny do čtyř základních kapitol. V první kapitole Ocenění při likvidaci pojistné události, seznamuje autor čtenáře s historii a vývojem pojištění a pojišťovnictví ve světě a v České republice, dále jsou zde rozebrány jednotlivé druhy a formy pojištění. Následující podkapitola se vztahuje k pojištění majetku a to zejména nemovitostí a také jsou zde objasněny postupy při zjišťování opotřebení nemovitostí. Další podkapitola se zabývá samotnou likvidací pojistné událostí. V podkapitole jsou podrobně rozebrány dvě témata : - Zjištění příčiny škodné události a posouzení, zda se jedná o pojistnou událost. V tomto tématu se autor zabývá vyšetřováním příčin vzniku škodné události, konkrétně požáru a popisuje jednotlivé příčiny vzniku požárů. - Analýza nejlepšího způsobu náhrady a vyčíslení nákladů na plnění. Zde jsou rozebrány jednotlivé postupy výpočtů pojistného plnění, včetně dvou příkladů. V druhé a třetí kapitole se autor zabývá praktickou části bakalářské práce. V uvedených kapitolách jsou vypracovány posudky o ceně obvyklé bytového domu a bytové jednotky. Ocenění je provedeno porovnávací, výnosovou a nákladovou metodou. Výsledné obvyklé ceny a přiřazení vah k jednotlivým metodám jsou uvedeny v závěru kapitoly. Poslední čtvrtou kapitolou bakalářské práce, je analýza trhu nemovitostí ve Frýdku -Místku. Tato kapitola je rozčleněna na obecnou charakteristiku trhu, ceny stavebních pozemků a budov (rodinných domů, bytů, rekreačních objektů, bytových domů, administrativních budov a průmyslových objektů). V druhé části se autor zabývá výši 5

6 nájmu u bytů, prodejních prostor, kancelářských prostor a průmyslových objektů. Vývoj cen ve městě v krátkodobém, střednědobém a dlouhodobém horizontu je uveden v podkapitole - celkový marketingový výhled. Cílem bakalářské práce je zejména seznámení s problematikou oceňování při likvidaci pojistných událostí, a to především z hlediska historie pojišťovnictví, způsobu jakými lze majetek pojistit a s výpočtem vzniklé škody. 6

7 Obsah Úvod... 5 Obsah Ocenění při likvidaci pojistné události Základní pojmy vztahující se ke kapitole Ocenění při likvidaci pojistné události a související právní normy Historie pojištění a pojišťovnictví Počátky pojištění a pojišťovnictví Vznik a vývoj pojištění ve světě Československé a české pojišťovnictví Členění a formy pojištění Pojištění z hlediska způsobu financování Pojištění z hlediska právního členění Komerční (soukromé) pojištění Členění komerčního pojištění Formy pojištění Pojištění majetku Opotřebení Likvidace pojistné události Zjištění příčiny škodní události a posouzení, zda se jedná o pojistnou událost Analýza nejlepšího způsobu náhrady a vyčíslení nákladů na plnění Ocenění bytového domů Základní pojmy ke kapitolám dvě a tři Popisné informace Ocenění Porovnávací metoda

8 2.3.2 Příjmová metoda Nákladová metoda Závěr Ocenění bytové jednotky Popisné informace Ocenění Porovnávací metoda Příjmová metoda Nákladová metoda Závěr Analýza trhu města Frýdek - Místek Obecná charakteristika trhu Pozemky Budovy Nájmy Celkový marketingový výhled Závěr Seznam použité literatury Přílohy Příloha 1 - Oceňovaný bytový dům v kapitole č Příloha 2 - Dům v němž je situován byt oceňovány v kapitole č Příloha 3 - Škoda vznikla požárem v hl m. Praze v roce Příloha 4 - Příčiny požáru v Hl.m. Praze v roce Příloha 5 - Chronologicky řazené významné mezníky vývoje československého a českého pojišťovnictví

9 1 Ocenění při likvidaci pojistné události 1.1 Základní pojmy vztahující se ke kapitole Ocenění při likvidaci pojistné události a související právní normy. Základní pojmy: pojistná smlouva Představuje právní dokument, který završuje dvoustranný právní akt, na jehož základě vzniká smluvní pojištění fyzických a právnických osob. pojistník Osoba, která uzavřela pojistnou smlouvy s pojistitelem a která se ve smlouvě zavázala platit pojistné za pojistnou ochranu. pojistitel Právnická osoba, která má oprávnění provozovat pojištění, tj. pojišťovna případně jiná instituce, které bylo uděleno povolení k provozování pojištění. pojistné plnění událostí. Pod tímto pojmem se rozumí náhrada pojistitele v případě, že dojde k pojistné pojistná událost Nahodilá skutečnost blíže označená v pojistné smlouvě, se kterou je spojen vznik povinnosti pojistitele poskytnout pojistné plnění likvidace pojistné událostí Soubor činností spojených s vyřizováním pojistné události, který počíná zahájením šetření nutného ke zjištění povinnosti pojišťovny plnit a rozsahu této povinnosti a končí stanovením výše pojistného plnění 9

10 likvidátor pojišťovny Osoba, která se zabývá likvidací pojistné událostí. pojistné podmínky Obsahují právní úpravu určitého pojistného produktu. Uplatňují se všeobecné a takzvané zvláštní pojistné podmínky. Právní předpisy - zákon č.363/1999 Sb. o pojišťovnictví, a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů. - vyhláška č. 303/2004, kterou se provádí zákon č. 363/1999 Sb. - zákon č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona. - vyhláška č. 528/2004, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí. - zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů. 1.2 Historie pojištění a pojišťovnictví Počátky pojištění a pojišťovnictví Počátky pojištění a pojišťovnictví lze hledat v hlubokém dávnověku, neboť s rodící se kulturní lidskou společností vzniká snaha odstranit či alespoň zmírnit finanční následky způsobené nepříznivými nahodilými událostmi. Pojištění tehdy provozované nelze dost dobře srovnávat s pojištěním, které je dnes nabízeno na současném pojistném trhu, ačkoli jeho podstata a účel se naprosto neliší od pojištění dnešního. Pojištění se tehdy sjednávalo na bázi vzájemnostního pojištění". Šlo o různé vzájemné pojišťovací" spolky, které sdružovaly finanční prostředky, jež kryly alespoň zčásti následky vzniklých nahodilých událostí jednotlivých členů za podmínek, které stanovy" těchto spolků určovaly. Takovéto pojištění nebylo prováděno na komerční bázi, bylo určeno pouze pro menšinové, uzavřené skupiny (kupce, řemeslníky, sdružené ve 10

11 skupinách - tzv. cechy") a s ohledem na jejich vzájemnostní charakter nebylo ani možné jednoznačně určit osobu pojistníka a pojištěného. Prvky komerčního pojištění, tedy pojištění založeného na stejné bázi jako jej známe v dnešní podobě, se začalo vyvíjet v souvislosti s rozvojem námořní dopravy ve starověkém Středomoří a s tím související přepravou zboží (Řecko, Fénicie). Systém tohoto pojištění fungoval na bázi takzvaných námořních půjček, kdy kupec jako majitel zboží obdržel úvěr" v hodnotě přepravovaného zboží. Nebylo-li zboží přepraveno do cílového místa (například pro ztroskotání lodi), kupec tento úvěr nemusel splatit; v opačném případě kupec tento úvěr" zaplatil a spolu s ním i náklady na přepravu a odměnu za poskytnutou službu (pojistné). V novověku námořní doprava a mezinárodní obchod podstatným způsobem ovlivnily rozvoj pojištění, a to především v období renesance. Největší rozkvět pro pojištění probíhal v bohatých a důležitých hanzovních městech Itálie, Flander, Holandska. Tyto vzájemné pojišťovací spolky rozvrhují své výdaje, postupem času začínají důsledně oddělovat prostředky určené na výplatu pojistných plnění (rezervy na pojistná plnění) od ostatních prostředků spolků a výdaje jsou plánovány a určovány podle předpokládaných výběrů pravidelných příspěvků členů vzájemných spolků a rezerv na výplatu pojistných událostí. Zhruba v polovině 18. století lze zaznamenat určitou institucionalizací pojištění. V této době dochází k zakládání vzájemných pojišťoven, které již mohou nabídnout" četná pojištění a pojistné produkty. Zájem je především o pojištění živelní (především pojištění požáru), životní pojištění a dále pojištění, související s riziky, jež vznikají při přepravě zboží. Počátkem 19. století dochází k rozvoji pojištění na moderní komerční bázi. Jsou zakládány četné pojišťovny jako akciové společnosti, rozšiřují se vědecké základy pojištění (teorie pravděpodobnosti, první demografické propočty), vznikají nové druhy pojištění a rozličné pojistné produkty. 19. století je i obdobím, kdy byla založena tradice českého pojištění a pojišťovnictví; došlo k jeho rozkvětu, vzniku a dále pak upevnění pozice silných, finančně stabilních českých pojišťoven na pojistném trhu Vznik a vývoj pojištění ve světě Pojištění má historii dlouhou zřejmě více. než 4 tisíce let. První dochované zmínky o pojištění pocházejí z období kolem roku 2500 před Kristem. Z nejstarších dochovaných 11

12 historických pramenů se dovídáme, že v této době ve starém Egyptě uzavírali kameníci vzájemné dohody o společném krytí nákladů na pohřeb v případě úmrtí svého člena. Tyto náklady byly uhrazovány z pravidelně vybíraných příspěvků. Další zmínka o existenci pojištění pochází z Babylónské říše z doby 2000 let před Kristem. Tehdy, za krále Chammurabiho, (mj. proslaveného i první zákonnou právní úpravou, jež byla vytesána na sloupu před Chammurabiho palácem) uzavírali majitelé karavan dohody o vzájemném krytí škod, jež by mohly vzniknout v souvislosti s přepravou zboží na plánovaných cestách těchto karavan. Rovněž v Indii, zhruba v období asi tisíc let před Kristem, vznikaly již určité druhy a formy pojištění úvěrů v kastě obchodníků. V antickém Řecku existoval jakýsi druh sociálního pojištění" pro případ vážného poškození zdraví (zmrzačení) v průběhu války" (Athény kolem roku 400 před n. l.). Ve starém Římě prokazatelně působily čtyři formy statutárních institucí, které si kladly za cíl zprvu zabezpečit důstojný pohřeb členů a později i finanční prostředky pro pozůstalé po svých členech. Byly to nejrůznější spolky s vlastními stanovami, které určovaly výši příspěvků, tresty za nedodržování stanov, jednotlivé druhy poskytnutí pojistné náhrady (vypravení důstojného pohřbu, poskytnutí věna atd.). Koncem 10. století se svého nového rozvoje dočkal i středomořský námořní obchod. Námořní doprava v té době byla velice riskantní, a to nejen pro nedokonalost lodí, omezenost navigačních zařízení atd., ale i pro bující pirátství a neustále se opakující války. V souvislosti s tím se nejprve ve Středomoří a později i v zemích při Atlantiku vytvořilo námořní pojištění. Spolu s rozvojem obchodu a řemesel - obecně s rozvojem trhu - stále větší profesní skupiny začaly pociťovat naléhavou potřebu sdružovat se v zájmu přežití. Vznikla tzv. bratrstva neboli gildy, v nichž se sdružovali především kupci a dále cechy, v nichž se spojovali řemeslníci. Doklady o existenci kupeckých gild pocházejí již z 11. a 12. století z Dánska, Porýnska a Šles-vicka. V Portugalsku se v šedesátých až osmdesátých letech 14. století vytvářela vzájemná společenství plavců s povinným přístupem". Z tohoto období je zachována i první pojistná smlouva podepsaná v italské Pise, ze dne 13. dubna 1379, zahajující v Evropě éru komerčního námořního pojištění a současně i počátky námořního práva. Velká rizika související s pojišťováním lodí a jejich nákladu vedla jednotlivé pojistitele ke snahám spojovat se při pojišťování zvláště nebezpečných rizik, tedy k pokusům rozdělovat riziko formou soupojištění (tzv. horizontální členění rizika") a pak i cestou zajištění (tzv. vertikální členění rizika"). První doklady o zajistných smlouvách se dochovaly ze 14. století v Anglii a Itálii. 12

13 Od počátku 15. století zanikalo vtělování rent na nemovitosti a vznikaly nové smlouvy, které se již podobají dnešnímu důchodovému pojištění. Vzorem tohoto pojištění byla smlouva z roku 1472, dosud uchovaná v městském archivu Leden v Holandsku. V této smlouvě jsou pravděpodobně uvedeny podmínky důchodového pojištění, jako výše důchodu (renty), platební lhůty a podmínky při promeškání placení. Z 9. června 1584 se datuje první doložená pojistná událost. Jednalo se o pojistnou smlouvu, uzavřenou dne 18. června 1583 na život Williama Gibbonse, na období 12 měsíců a na pojistnou částku 382 liber. Tuto pojistnou smlouvu uzavřel pojistník p. Richard Martin. Pojištěný William Gibbons zemřel 9. června 1584 právě před uplynutím dvanácti měsíců. Ve stejné době, tedy v druhé polovině 16. století dochází k rozvoji tzv. rentových důchodů převážně v Anglii, Flandrech a Holandsku. Z této doby se rovněž datují první početní podklady nového způsobu pojištění, kterým se pojišťovaly důchody tzv. tontiny" (název po italském lékaři Lorenzu Tontirn, který jako první začal vědecky zpracovávat pravděpodobnost délky lidského života). Za vznik a rozvoj tohoto způsobu pojištění vděčíme významnému holandskému státníkovi (Jean de Witte). Ve druhé polovině 17. století (r. 1687) byla v Londýně na Tower Street otevřena kavárna pana Edwarda Lloyda, který tuto kavárnu využíval jako centrum výměny informací v námořní přepravě. Po smrti zakladatele této kavárny (r. 1713), bylo toto - již velice známé - informační a pojišťovací centrum používáno k tomuto účelu nadále. V roce 1720 získali noví majitelé kavárny Lloyd a pojistitelé od parlamentu výlučné právo provozovat námořní pojištění, takže prostory Lloyďs se z kavárny změnily definitivně ve volný spolek samostatných upisovatelů. V roce 1769 založila skupina obchodníků a makléřů v Pope Head Alley nový podnik s názvem New Lloyďs Coffee House, který převzal úkoly původního" Lloydu. Tato kavárna se stala postupně místem, kde se provozovalo námořní pojištění. V roce 1699 vznikla první komerční životní pojišťovna - londýnská Společnost pro pojišťování vdov a sirotků". Tato pojišťovna byla již částečně založena na vědeckých základech. Provozovala pouze pojištění pro případ smrti - výplata byla prováděna buď jednorázově nebo formou důchodu. Revolucí v životním pojištění se stává 18. století, kdy anglický vědec Edmond Hailey zpracoval první úmrtnostní tabulky na základě zkoumání farních zápisů o narození a úmrtí obyvatel. V r Vznikly první tabulky prémiových sazeb v životním pojištění. Matematik James Dodson byl ve svých 46 letech považován pro pojistitele za příliš velké riziko a z tohoto důvodu ho odmítli pojistit (vzhledem k jeho věku). Pustil se tedy do práce - 13

14 prostudoval všechny dostupné informace o délce lidského života. To, s čím přišel, byly tabulky prémiových sazeb. Každý mohl pojistit svůj život na určitou částku peněz a na určitý počet let. Toto pojistné bylo potom kalkulováno podle věku a délky pojištění. Dodson rozprostřel riziko na celou skupinu a riziko klienta na období smlouvy. Vysoké náklady pojištění starého klienta se vyrovnaly nižšími náklady, když šlo o klienta mladého. Tyto vědecké základy výpočtu pojistného byly posledním krokem ke stanovení solidních základů životního pojištění. Tento Dodsonův princip je v životním pojištění využíván dodnes. Téměř do sklonku 18. století se životní pojištění omezovalo jen na Anglii. V r byla založena životní pokladna v Hamburku a bezprostředně po té začali vznikat životní pojišťovací společnosti i jinde. V souvislosti s rozvojem výroby a obchodu vzrůstaly požadavky na přijímání vyšších rizik do pojistné ochrany. Tato potřeba si vynutila nutnost přijímaná rizika rozčlenit na více subjektů, protože již nebylo možné, aby jeden pojišťovací ústav nesl tak vysoké riziko vzniku pojistné události sám. Přijímaná rizika tak bylo nutno rozčlenit (rozmělnit, atomizovat), a to nejen v horizontální rovině (soupojištění), ale i v rovině vertikální (zajištění). Roku 1852 vzniká první Kolínská zajišťovací společnost na německém území Československé a české pojišťovnictví Historie pojišťovnictví na území dnešní České republiky je doložena od konce 17. století. Roku 1699 podal Jan Kryštof Bořek originální návrh na zavedení povinného požárního pojištění budov v Čechách. V každém městě měl být založen protipožární fond vytvářený příspěvky občanů. V roce 1777 byla zřízena pojišťovna proti škodám z ohně na polních zásobách, nábytku, nářadí a dobytku, která však neměla dlouhého trvání. Po roce 1822 zahájily činnost na českém území dvě zahraniční" pojišťovny se sídlem ve Vídni a Terstu. Skutečné základy komerčního českého pojišťovnictví lze nalézt v r. 1827, kdy byl v Praze založen Císařsko - královský privilegovaný český společný náhradu škody ohněm svedené pojišťující ústav". Z poněkud pozdějšího data je potom nový název tohoto ústavu, pod kterým se zapsal do povědomí národa, a to První česká vzájemná pojišťovna v Praze". Tato pojišťovna začala provozovat požární pojištění nemovitostí; od roku 1864 pak pojištění movitostí a krupobitní pojištění a od roku 1909 i životní pojištění a další produkty. Roku 1881 zaplatila za škodu způsobenou požárem Národního divadla téměř 300 tisíc zlatých. 14

15 Obdobný ústav vznikl téměř současně v Brně. Jeho původní název ( C.k. priv. Pospolný ústav pohořelný pro Moravu a Slezko") se změnil později na Moravskoslezská vzájemná pojišťovna". Vlna zakládání českých pojišťoven a pojišťovacích spolků se vzedmula ve druhé polovině 19. století. Vznikaly pojišťovny městské, rolnické a vzájemné. V roce 1869 byla např. založena Slavia, Vzájemná pojišťovací banka Praha a v roce 1872 důležitá instituce v zajišťovnictví, První česká zajišťovací banka v Praze. Na přelomu století vznikaly další společnosti, mj. v roce 1900 Hasičská vzájemná pojišťovna v Brně. Na konci 19. století byly již české pojišťovny natolik silné, že jejich finanční stabilitu neohrozily ani velké požáry, které se v tomto období udaly. Za největší pojistnou událost z této doby je nutno považovat požár Národního divadla z , kde náhrada škody, vyplacená tehdy První českou vzájemnou pojišťovnou činila ,- zlatých (v tehdejší rakouské měně). Díky odbornosti a politické prozíravosti představitelů pojišťovnictví se podařilo uchránit prostředky klientů během válečného období a po vzniku samostatné Československé republiky zahájit novou etapu československého pojišťovnictví. Kromě dalších nově založených českých pojišťoven na trhu aktivně působily i zahraniční pojišťovny. Přes útlum pojišťovnictví v období protektorátu za 2. světové války byla výsledkem předválečného období několika stovek pojišťoven, pojišťovacích spolků a zahraničních reprezentací v roce Tyto pojišťovny byly dekretem prezidenta republiky z 24. října 1945 znárodněny. K řízení pojišťovnictví byla ustavena Pojišťovací rada se sídlem v Praze. Od bylo v Československu vytvořeno pouze pět pojišťoven, národních podniků. Po únoru 1948 byl zformován pouze jeden ústav Československá pojišťovna, národní podnik, a to na základě vyhlášky ministra financí č. 977 (Úř. list částka 98) o sloučení pojišťoven, národních podniků, ze dne 25. května V souvislosti s novým federativním uspořádáním státu v roce 1968 (Ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci), byly z jedné Státní pojišťovny vytvořeny dva samostatné subjekty Česká státní pojišťovna se sídlem v Praze a Slovenská štátna poisťovňa se sídlem v Bratislavě, a to s účinností od Monopolní období českého (resp. Československého) pojišťovnictví trvalo až do počátku devadesátých let. Dne byl přijat zák. č. 185/1991 Sb. o pojišťovnictví, který umožňoval provozovat pojišťovací činnost na území České republiky subjektům, které splňují podmínky pro tuto činnost stanovení tímto právním předpisem. Na základě tohoto zákona začalo provozovat v letech pojišťovací činnost na našem území 20 dalších pojišťoven. Toto číslo narůstalo až do r. 1997, kdy se pojistný trh začal postupně stabilizovat. V r

16 byl přijat zák. č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, který upravoval dané pojištění jako povinně smluvní. Tímto zákonem byl odstraněn monopol České pojišťovny, a.s. jako provozovatele zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla, neboť pojišťovny, které v průběhu r požádaly o licenci pro provozování tohoto pojištění a splnily stanovené podmínky, začaly od toto pojištění provozovat. Chronologicky řazené významné mezníky vývoje československého a českého pojišťovnictví. Počátky pojišťovnictví v českých zemích návrh Jana Kryštofa Bořka na zavedení obligatorního požárního 1699 pojištění založení Pojišťovny proti škodám z ohně na polních zásobách, 1777 nábytku, nářadí a dobytku v Brandýse nad Labem Vznik prvních pojišťoven 1827 založení První české vzájemné pojišťovny v Praze 1829 založení Moravsko-slezské vzájemné pojišťovny v Brně Rozvoj pojistného trhu zakládání dalších českých pojišťoven a pojišťovacích spolků etapa rozvoje pojišťoven a pojišťovacích spolků v období existence samostatné Československé republiky Útlum českého pojišťovnictví odchod zahraničních pojišťoven (pocházejících ze zemí, které byly ve válce s Německem) Znárodnění pojišťovnictví zestátněním 1945 znárodněno celkem 733 pojišťoven, pojišťovacích spolků a zahraničních reprezentací Monopolizace 1946 vytvoření pěti pojišťoven národních podniků 1948 monopol jedné pojišťovny Státní pojištění 1948 působení jedné pojišťovny vznik České státní pojišťovny a Slovenskej štátnej poisťovne Znovuvytvoření českého pojistného trhu demonopolizace českého pojistného trhu (zák. č. 185/1991 Sb. O 1991 pojišťovnictví) od je zákonem č. 168/1999 Sb. Upraveno pojištění 2000 odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla jako povinně smluvní 42 pojišťoven s licencí Ministerstva financí na českém pojistném 2002 trhu k

17 1.3 Členění a formy pojištění Pojištění z hlediska způsobu financování Z hlediska způsobu financování se pojištění člení na dva systémy: a) pojištění sociální zahrnuje úhradu tzv. sociálních rizik v rozsahu daném rozhodnutím státu, je koncipováno jako pojištění povinné, b) pojištění komerční (soukromé) zahrnuje krytí rizik ekonomických subjektů (fyzických i právnických osob), obvykle v návaznosti na jejich rozhodnutí a potřeby Pojištění z hlediska právního členění a) pojištění dobrovolné, kdy se sjednává pojistná smlouva mezi pojistníkem a pojistitelem, a to v závislosti na rozhodnutí pojistníka, b) pojištění povinné 1) povinné smluvní, kdy v právním předpise je určena povinnost sjednání pojistné smlouvy pro dané subjekty (povinné ručení), 2) zákonné, kdy povinnost pojištění pro příslušné subjekty vyplývá ze zákona kdy se pojistná smlouva nesjednává (z právního předpisu vyplývá povinnost platit pojistné ve vymezené výši, vymezené instituce a ve vymezených termínech), např. sociální a zdravotní pojištění Komerční (soukromé) pojištění Charakteristika a význam komerčního pojištění: Komerční pojištění kryje rizika způsobem odpovídajícím pojistné metodě tvorby a použití pojistného fondu. Tzn. Platí zde zásada ekvivalence (velikost příspěvků zúčastněných subjektů se odvíjí od velikosti rizika). Zahrnuje v sobě různé podoby pojistných produktů, typická pro komerční pojištění je smluvní podoba pojištění. Může se uplatnit v povinné podobě, ale obvyklá je podoba dobrovolná. 17

18 1.3.4 Členění komerčního pojištění V rámci komerčního pojištění lze rozlišit podle způsobu tvorby rezerv: a) pojištění riziková V těchto pojištěních platí podmíněná návratnost finančních prostředků daná vznikem pojistné události. U těchto pojištění není jasné, zda pojistná událost jednoznačně vznikne. Jestliže k pojistné události nedojde během trvání pojištění, pojišťovna neposkytuje pojistné plnění. Počet pojistných událostí během trvání pojištění není omezený. Pojistné se vlastně během pojistného období v pojišťovně při provozování pojištění spotřebuje na pokrytí rizik (výplatu pojistného plnění). b) pojištění rezervotvorná V rámci těchto pojištění se vytváří rezerva na výplatu sjednaných pojistných plnění v budoucnosti. V těchto pojištěních se pojistné plnění vyplatí (až na určité výjimky) vždy. Komerční pojištění je možné dále členit na odvětví pojištění, a to podle různých hledisek. Vedle členění na pojištění riziková a rezervotvorná například z hlediska předmětu pojištění na pojištění majetku, pojištění osob a pojištění odpovědnosti. Jednotlivá pojistná odvětví se dále člení na druhy pojištění (jednotlivé druhy pojištění kryjí určité druhy rizik). Základním členěním komerčního pojištění je členění podle druhu krytých rizik na - pojištění životní, kryjící životní rizika, tj. riziko úmrtí a riziko dožití, - pojištění neživotní, zahrnující krytí celé řady druhů neživotních rizik (například úraz, nemoc, požár, odpovědnost, odcizení apod.). V této práci se budeme zabývat především pojištěním neživotním a to konkrétně odvětvím pojištění škod na majetku Formy pojištění Míra krytí náhodných potřeb daným druhem pojištění se nazývá míra úplnosti pojištění (pojištění je úplné v případě, že kryje plně náhodné potřeby). Míra úplnosti pojištění je dána použitými formami pojištění. Formy pojištění udávají závislost výše pojistného plnění (odškodnění) na výši náhodné potřeby, na výši škody. Tato závislost je předem určena v pojistných podmínkách a v pojistné smlouvě. Jednotlivé uplatněné formy pojištění jsou tak důležitým konstrukčním prvkem u 18

19 jednotlivých druhů pojištění, pomocí kterých se stanovuje výše pojistných plnění. K vyjádření závislosti mezi pojistným plněním a škodou se používá pojmu pojistná částka, což je veličina, která vyjadřuje výši pojistného plnění nebo horní hranici pojistného plnění. Formy pojištění Pojištění obnosová (sumová) Pojištění škodová (zájmová) Pojištění obnosová (sumová) Pojištění obnosová se někdy také nazývají pojištění na pojistnou částku, neboť zde je stanovena pojistná částka, která udává absolutní výši pojistného plnění. Při pojistné události se vyplácí pojistné plnění ve výši pojistné částky nebo v rozsahu určitého procenta z pojistné částky. Skutečná výše potřeby se nezjišťuje, pojistné plnění je nezávislé na výši škody, závisí pouze na předem pevně stanovené výši pojistné částky (ta je stanovena v pojistné smlouvě). Pojistné plnění = pojistná částka Jedná se o krytí abstraktních potřeb, u kterých nelze přímo ohodnotit a vyjádřit škodu. Tedy obnosových pojištění se využívá u rizik, kdy škoda není přesně peněžně vyčíslitelná, tedy v pojištění osob, u pojištění na dožiti, pojištění smrti, pojištění invalidity atd. Pro velikost pojistných plnění při uplatnění škodových pojištění neexistují z hlediska právní úpravy omezení pro velikost sjednávaných pojistných částek ani omezení pro počet pojištění sjednaných pro krytí jednoho rizika (omezením v obnosových pojištěních z hlediska velikosti pojistných plnění je pouze ochota vynaložit na pojištění určitou částku peněžních prostředků). Škodová pojištění U škodových pojištění je pojistné plnění závislé na výši nastalé škody, vychází se ze vzájemných kvantitativních vztahu mezi výší pojistného plnění a škody. Proto se v této souvislosti mluví o krytí konkrétní potřeby. Přitom výše odškodnění je ohraničená vztahem 19

20 Pojistné plnění škoda Účelem škodového pojištění je náhrada vzniklé škody. Ve škodovém pojištění nemůže pojištěný od pojišťovny získat pojistné plnění vyšší než je škoda. Pojištění nemůže vést k obohacení, je určeno pouze k náhradě nastalé škody. Z právní úpravy škodového pojištění vyplývá, že pokud by pojištěný měl sjednáno na jedno riziko více pojištění (měl kryto riziko vícekrát), pojistné plnění by přesto nemělo překročit velikost nastalé škody (jednotlivé pojišťovny by hradily pojistné plnění pouze v určitém poměru tak, aby celkové pojistné plnění nepřesahovalo velikost škody). Dosažení pojistného plnění vyššího než je vzniklá škoda, je kvalifikováno v rámci škodového pojištění jako pojistný podvod. Proto také v rámci škodového pojištění je charakteristický přechod práva na náhradu škody vůči třetím osobám z pojištěného na pojišťovnu (pokud má pojištěný proti jiné osobě právo na náhradu škody z pojistné události, přechází toto právo na pojišťovnu až do výše poskytnutého pojistného plnění). Relace mezi pojistným plněním Škodou se označuje jako intenzita pojistné ochrany (i), pro kterou platí: I= pojistné plnění škoda kdy i = 100% - plné pojištění i < 100% - podpojištění (se vztahem i > 100% se neuvažuje vzhledem k tomu, že pojištění by nemělo sloužit k obohacování a vzhledem k výše uvedenému vztahu: pojistné plnění škoda) Škodová pojištění jsou typickou formou pojištění majetku a pojištění odpovědností. Konkrétní vztah mezi velikostí pojistného plnění a velikosti škody je sjednán ve smlouvě (případně v právním předpise). 1.4 Pojištění majetku Předmětem uvedeného pojištění, jsou majetkové hodnoty pojištěného. Pojistitel v daném případě poskytuje pojistnou ochranu pro případ, že dojde k jejich poškození, zničení, odcizení pojistným nebezpečím, které je v pojistné smlouvě uvedeno. 20

21 Při sjednávání pojištění majetku rozlišujeme tři druhy hodnot pojišťovaných věcí, kterými jsou: nová (reprodukční) hodnota, časová hodnota, obecná hodnota. Nová (reprodukční) hodnota je částkou, kterou je obvykle třeba vynaložit ke znovu pořízení věci či vynaložit na výrobu věci stejného druhu a kvality (u vybudování novostavby téhož druhu, rozsahu a kvality v daném místě včetně nákladů na zpracování projektové dokumentace). Nová hodnota stavby se používá jako pojistná částka v případě, že je pojišťována stavba nová, popřípadě prokazatelně zrekonstruovaná, s dobrou údržbou, kdy její opotřebení nepřesáhne určitý (pojistitelem pevně stanovený) podíl z nové hodnoty. Pojistitel většinou také stanoví maximální stáří budovy, kdy lze ještě stavbu pojistit na novou hodnotu. Podobně se pak postupuje i u dalších pojišťovaných věcí. Časová hodnota je novou hodnotou věci, snížená o částku odpovídající stupni opotřebení či jiného znehodnocení věci. Použije se v případě, kdy nelze sjednat pojištění na novou hodnotu, popřípadě kdy pojistník o takový způsob pojištění požádá. Obecná hodnota se pro účely stanovení pojistné částky používá při sjednávání pojištění pouze při pojišťování staveb. Obecná hodnota je cenou stavby, za kterou lze obvykle budovu nebo jinou stavbu koupit v daném místě a čase. Obecná hodnota se použije tehdy, kdy je poškozená budova či stavba určena ke zbourání anebo je jinak trvale znehodnocena tak, že ji nelze užívat k jejímu účelu. Pro ocenění malých standardních typů majetku jako jsou rodinné domy, byty atd. mají všechny pojišťovny zpracovanou základní metodiku a připravenou soustavu formulářů, které mají za úkol stanovení pojistné hodnoty zjednodušit a standardizovat. Účelem jak metodiky, tak formulářů je to, aby pojistnou hodnotu dokázal více měně správně stanovit každý obchodní zástupce pojišťovny. Na specializované odhadce majetku se pojišťovny obvykle obracejí ve chvíli, kdy je předmětem pojištění majetek příliš velký nebo příliš atypický. Způsob, jakým se ocenění provede musí být v souladu se Všeobecnými podmínkami, které poměrně stručně a obecně konstatují, že: Pojistná částka má vyjadřovat pojistnou hodnotu budovy. Pojistná částka se stanoví na základě ocenění pojištěné budovy. Není li možné stanovit pojistnou hodnotu, stanoví tuto hodnotu na vlastní odpovědnost pojištěný. Uvedené Všeobecné pojistné podmínky tedy pouze konstatují, že se provede ocenění budovy, ale již neříkají kdo, pro koho a zejména jak je provede. Dosavadní praxe je taková, že ocenění zadá pojišťovna odhadce, ten provede ocenění metodikou, kterou mu doporučí nebo pokud tomu tak není, metodikou obecnou. Pojistnou částku zjištěnou 21

22 odhadcem pojišťovna následně budoucímu pojistníkovi tzv. doporučí s tím, že za její výši odpovídá pojistník Opotřebení Opotřebení má cenu zjišťovat pouze jedná li se o pojištění na hodnotu časovou. Opotřebení nemovitosti zjišťujeme třemi základními způsoby: - lineární metodou, - nelineární metodou, - analytickou metodou. V praxi pojišťoven v České republice se téměř výhradně používá lineární metoda, přičemž metodika pojišťoven jako největší možné opotřebení uvažuje 80 %. Lineární metoda předpokládá, že opotřebení roste přímo úměrně s časem, od nuly u nové stavby do 100 % u stavby zcela zchátralé. 1.5 Likvidace pojistné události Specialista likvidátor, odhadce případně znalec se s likvidací pojistné události setkává ve dvou časově a věcně souvisejících rovinách: a) Zjištění příčiny škodní události a posouzení, zda se jedná o pojistnou událost b) Analýza nejlepšího způsobu náhrady a vyčíslení nákladů na plnění Zjištění příčiny škodní události a posouzení, zda se jedná o pojistnou událost Příčiny škodní události jsou zpravidla tyto: 1) požár 7) krupobití 2) výbuch 8) sesunutí půdy, zřícení skal nebo zeminy 3) úder blesku 9) sesuvem nebo zřízením lavina 4) povodeň 10) pádem letadla, stromů, stožárů 5) záplava 11) tíhou sněhu nebo námrazy 6) vichřice 22

23 V této prácí podrobněji rozebereme požár jako škodní událost a budeme se zabývat příčinami vzniku požárů a zjišťováním příčin vzniku požárů. Při likvidací pojistné události zapříčiněné požárem si likvidátor pojistné událostí zpravidla vyžádá stanovisko hasičského záchranného sboru o příčině vzniku požárů. 1. Zjišťování příčin vzniku požárů Zjišťování příčin vzniku požáru je upraveno zákonem č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů. Tato činnost je zařazena do výkonu státního požárního dozoru v ustanoveních 28, odst. 1 písm. A) a 31 odst. 1 písm. e). K vlastnímu zabezpečování plnění této činnosti v rámci státního požárního dozoru se uplatňují oprávnění obsažená v 88 zákona o požární ochraně. Zjišťování příčin vzniku požárů zabezpečují pověření příslušníci Hasičského záchranného sboru ČR, kteří musí mít k plnění uvedených úkolů příslušnou odbornou způsobilost a při své činnosti úzce spolupracují s orgány činnými v trestním řízení zejména Policií ČR. Postup při zjišťování příčin vzniku požárů stanovuje Ministerstvo vnitra - Generální ředitelství hasičského záchranného sboru ČR a v závažných případech se na zjišťování těchto příčin zúčastňuje viz. 24 odst. 1 písm. k) zákona č. 133/1985 Sb., (zákon O požární ochraně). a) Získávání informací pro účely zjišťování příčin vzniku požárů K tomu, abychom si mohli udělat představu o příčině vzniku požáru, o ději, který vzniku požáru předcházel, o následcích požáru a v neposlední řádě o činnosti osob v souvislosti s touto událostí, musíme již od prvního úkonu zjišťovat zaznamenávat a ukládat informace, poznatky, podklady, důkazy, materiály, různá vyhodnoceni, zprávy, dokumentaci apod. Získávání informací je důležitá činnost, která je uplatňována v různých formách ve všech etapách zjišťování příčin vzniku požárů. Potřebné poznatky a informace, ať už takové, které lze použit přímo jako důkazní materiály, nebo pomocně, které pomohou vytyčit směr zjišťování můžeme získávat z následujících zdrojů: - z dostupné dokumentace: posouzení požárního nebezpečí ( 6 zákona o požární ochraně) dokumentace o technologickém postupu výroby, strojím a technologickém zařízení, o údržbě zařízení, o revizích a údržbě elektrické instalace a zařízení, projektové dokumentace, o převzetí 23

24 zařízení, skladovacích karet, pracovních náplní a popisů práce obsluhy i technicko hospodářských pracovníků, organizačních řádů, dokladů o revizích a údržbě zařízení, dokumentace požární ochrany, dokumentace a záznamů o provozu různých technických zařízení, o používání otevřeného ohně, topných zařízeních atd. Dále můžeme čerpat z předpisů o požární ochraně, technických norem, interních předpisů a pokynů, odborné literatury, statisticky sledovaných událostí (zejména z rozborů sobě podobných požárů), požárně technických charakteristik látek a materiálů, návodů k obsluze zařízení, znaleckých posudků atd. - z ohledání požářiště: tj. z ohledání zóny hoření i z ohledání území přiléhajících k zóně hoření. Sem můžeme např. zařadit poznatky a fakta o ohnisku požáru, ohniscích hoření, příznacích ohniska požáru a směru šíření požáru, stopy a věcné důkazy mající vztah k příčině požáru, nalezené předměty, o stupni poškození konstrukcí, zařízení a materiálů aj. Informace získané ohledáním požářiště můžeme rozdělit na prvotní, odvozené, případně na tzv. negativní zjištění: 1) Prvotní informace takové které bezprostředně vyplývají z charakteru materiální změny zjištěné ohledáním. Např. zbytky el. Spotřebiče zapojeného do sítě, příznaky zkratu na el. instalaci, nalezení kanálů vycházející z ložiska samovznícení, látky a materiály (výrobky) v prostorách dotčených požárem, které by se tam vyskytovat neměli, případně jejichž výskyt v daných provozech není o obvyklý, neuzavřený vybírací otvor komínového tělesa, stopy po násilném vniknutí do objektu. 2) Odvozené informace takové, které je možno logicky vyvodit z informací prvotních na základě v úvahu přicházejících zákonitostí. Tyto informace mají především taktický význam, vedou ke správnému rozhodování o dalším postupu a k tvorbě reálných verzí. Například jde o nález svařovací aparatury v blízkosti požáru, nález odhozených nedopalků cigaret v okolí požářiště, poznatky z prohlídky stejných nebo podobných provozů a objektů apod. 3) Negativné zjištění takto nazýváme neexistenci změn nebo věcí, které se předpokládají, které by vzhledem k ostatním změnám (věcem) měly existovat, anebo změny (věci), které se v souhrnu ostatních věcí jeví jako nelogické či rozporné, 24

25 existují, ale existovat by neměly. Např. při ohledání požářiště skladu spotřebního zboží nejsou nalezeny výrobky ani jejich zbytky, ač by tam podle získaných informací měly být nalezeny. Tato negativní zjištění napomáhají k objektivnímu poznání pravé podstaty prověřované události. - Z informací od svědků: Výslech je vyšetřovací úkon, jehož podstata, při důsledném dodržení požadavků vyplývajících z trestního řádu, spočívá v získání a protokolárním podchycení výpovědí obsahujících významné a pravdivé poznatky o vyšetřované událostí. b) Základní úkony při zjišťování příčin vzniku požárů Zjištění příčiny vzniku požáru předpokládá zabezpečit zejména následující úkony - zjištění situace o všech podstatných okolností na místě před vznikem požáru, - ohledání požářiště a zjištění místa (ohniska) požáru, - stanovení verzí vzniku požáru a jejich prověření. c) Spolupráce s orgány Policie ČR Při zabezpečování citovaných úkolů je nezbytná úzká spolupráce s orgány Police ČR, případně s dalšími orgány a organizacemi. Spolupráci s orgány Policie ČR upravuje Dohoda o součinnosti příslušníků Police ČR a Hasičského záchranného sboru ČR při vyšetřování požárů, vydanou Sbírkou pokynů vrchního požárního rady ČR č. 18 z roku Příčiny vzniku požárů a) Požáry úmyslně založené Úmyslně založené požáry patří mezi nejnebezpečnější trestné činy, kdy pachatel svým jednáním přímo ohrožuje lidské životy a zpravidla i hmotný majetek velkého rozsahu. 2) Požáry založené dětmi Požáry založené dětmi jsou omezeny věkovou hranicí 15 let. Faktorů, které vedou k zakládání požárů dětmi je celá řada. U těch menších, kolem 3 let, je to neschopnost představit si nebezpečí při hře se zapalovadly, např. zápalkami, zapalovači a žertovnou pyrotechnikou. Požáry u této věkové kategorie vznikají především ve snaze poznání 25

26 něčeho nového. S narůstajícím věkem přechází předmětná činnost v touhu po poznání účinků ohně, často i touha vidět zasahovat hasiče. Starší děti, ve věku 12 až 15 let, zapříčiňují požáry převážně ve snaze naučit se kouřit, mnohdy i při zkoumání hořlavosti některých látek, nebo konstrukcí zapalovadel a jednoduchých výbušnin. 3) Požáry z nedbalostí Kategorii požárů založených nedbalostí chápeme vždy s podtextem dospělých osob. Za účelem možnosti třídění a vyhodnocování se tato kategorie příčin vzniku požárů dělí do dalších podskupin, a to: - kouření - zakládání ohňů v přírodě, na skládkách a vypalování trávy, - nesprávná obsluha topidla, - sušení hořlavých materiálů a vznícení hořlavých látek a materiálů u topidel, - nesprávné použití hořlavých kapalin a plynů, - používání otevřeného ohně k osvětlování, k rozehřívání apod., - manipulace se žhavým popelem, - svařování, řezání, rozehřívání, rozmrazování, včetně zpětného zášlehu při používání svářecích souprav, - zanedbání bezpečnostních předpisům, použití předmětů či zařízení k jiným účelům, - nesprávná obsluha a nedodržení technologie, neznalost a omyl. 4) Požáry od komínových těles Ke stanovení příčiny vzniku požáru od komínového tělesa je nezbytné si osvojit druhy stavebních konstrukcí jednotlivých typů komínových těles a s tím souvisejících technických předpisů k jejich výstavbě, údržbě a užívání. 5) Požáry od topidel Tato kategorie příčin vzniku požárů je zaměřena na tepelná zařízení (lokální spotřebiče a zdroje tepla), jejich technický stav, údržbu, umístění ve vztahu k hořlavým látkám a materiálům a stav kouřovodů. 6) Požáry v důsledku technických závad Do této skupiny příčin vzniku požárů se zařazují technické příčiny s výjimkou komínových těles a topidel, které tvoří samostatnou specifickou skupinu. 26

27 7) Požáry samovznícením Zjišťování a prokazování, že příčinou vzniku požáru bylo samovznícení je v mnoha případech velmi obtížné. Tato činnost obvykle vyžaduje další šetření, provedení expertízy a laboratorního zkoumání. 8) Požáry v důsledku výbuchů Výbuchy patří k častým příčinám havárií v průmyslových provozech, ale i některých požárů v bytech a dalších objektech. Jsou to složité procesy ovlivňované fyzikálními i chemickými podmínkami. Pro jejich složitost je vhodné využívat expertních posouzení a vyjádření znalců v daném oboru. V podstatě se jedná o exotermickou reakci, která po dostatečném počátečním podnětu probíhá samovolně. Je doprovázen vysokým tlakem a zvukovým efektem, který má různý charakter. Jednou z nutných podmínek výbušné přeměny je její rychlost. 9) Požáry v důsledku manipulace s hořlavými látkami Tato skupina příčin vzniku požárů je úzce specifikována na manipulaci s hořlavými a výbušnými látkami. Zpravidla se vždy jedná o porušení požárně bezpečnostních předpisu, technických norem a stanovených podmínek požární bezpečnosti. 10) Požáry v důsledku mimořádných příčin Jak již napovídá sám název této skupiny příčin vzniku požárů, jedná se o mimořádné příčiny, které na úseku požární ochrany zpravidla nelze ovlivnit i když v souvislosti s jednáním osob lze těmto příčinám předejít. 11) Jiné příčiny vzniku požárů Jedná se o příčiny vzniku požáru, které nelze zařadit do výše uvedených druhů. 12) Požáry dále nešetřené Do této skupiny jsou zařazeny požáry, kdy dojde k hoření přírodních porostů (s výjimkou lesních), popelnic, kontejnerů, odpadů a demolic, vznícení potravin při vaření a vznícení sazí v komíně, pokud nevznikne škoda a nedojde k jeho rozšíření, k usmrcení, zranění osoby nebo ohrožení osob. 27

28 Škoda vznikla požárem v hl m. Praze v roce 2008 Počet požárů celkem 2507 Požáry se škodou < než Kč 1913 Požáry se škodou Kč 532 Požáry se škodou Kč 35 Požáry se škodou od Kč 27 Přímá škoda (tis. Kč) ,50 Uchráněné hodnoty (tis. Kč) ,00 Příčiny požáru v Hl.m. Praze v roce 2008 Skupiny příčin požárů v roce 2008 Podíl v % 1 technické závady 12,33 2 nedbalost dospělých 9,79 3 úmysl, dětí, nemoc 9,58 4 mimořádné událostí 0,72 5 komíny 0,40 6 topidla samovznícení 0,28 8 výbuchy 0,08 9 manipulace s hořl. látkami 0,04 neobjasněno dosud v šetření 13,04 dále nešetřeno 53, Analýza nejlepšího způsobu náhrady a vyčíslení nákladů na plnění Pokud jsme, jako experti (odhadci, znalci, likvidátoři pojišťovny), prokázali, že předmětná škodní událost je skutečně událostí pojistnou, vyvstává před námi obvykle další úkol, a to stanovit výši pojistného plnění. Výše plnění vychází zásadně ze smluvních ujednání a její výpočet je nutné provádět v souladu se Všeobecnými pojistnými podmínkami, případnými konkrétními podmínkami pojistné smlouvy a interními dokumenty pojišťovny. Postup výpočtu výše majetkové újmy Vzorec pro stanovení výše majetkové újmy, kterého leze užít pro výpočet výše majetkové újmy na věcech, kde je principielně opravou možné dosažení stavu před poškozením. VMU = NO + (C 1 C 2 ) kde značí: VMU - výše majetkové újmy, NO - náklady na opravu, 28

29 C 1 - cena věci před poškozením, C 2 - cena věci po opravě Vzorec respektuje i případné zvýšení nebo snížení hodnoty (ceny) věci provedenou opravou. Jsou-li po opravě ve významném množství využitelné zbytky, je třeba odečíst cenu využitelných zbytků, upravenou o náklady na jejich vyzískání, úpravou k prodeji a na realizaci (prodej) těchto zbytků. Je-li po poškození věc neopravitelná nebo jsou-li náklady na opravu větší než cena věci před poškozením, tedy NO > C 1, pak se jedná o tzv. totální (úplnou) škodu a výše majetkové újmy je potom dána cenou věci před poškozením, upravenou o cenu využitelných zbytků: VMU = C 1 - (Z - R) kde značí: Z - cena využitelných zbytků, R - náklady na získání a realizaci využitelných zbytků Výše majetkové újmy nesmí překročit cenu věci před poškozením C 1. Uvedená pravidla jsou zřejmá ze čtyř variant: 1. Hodnota (cena) věci je stejná po opravě jako před poškozením.výše majetkové újmy je rovna nákladům na opravu. C 1 = C 2 C 1 - C 2 = 0 C1 - Hodnota před poškozením C2 - Hodnota po opravě NO - Náklady na opravu VMU = NO 2. Věc je opravou znehodnocena, její cena po opravě je menší než před poškozením.výše majetkové újmy je rovna nákladům na opravu, zvýšeným o zhodnocení C 1 > C 2 C 1 C 2 > 0 C1 - Hodnota před poškozením C2 - Hodnota po opravě NO - Náklady na opravu VMU = NO + (C 1 - C 2 ) 3. Věc je opravou zhodnocena, její cena po opravě je větší než před poškozením. Výše majetkové újmy je rovna nákladům na opravu, sníženým o zhodnocení. C 1 < C 2 C 1 C 2 < 0 29

30 C1 - Hodnota před poškozením C2 - Hodnota po opravě NO -Náklady na opravu VMU = NO + (C 1 C 2 ) 4. Věc je neopravitelná nebo jsou náklady na opravu vyšší, než cena věci před poškozením. Výše majetkové újmy je rovna ceně věci před poškozením. snížené o hodnotu využitelných zbytků. NO > C 1 (totální úplná škoda) C1 - Hodnota před poškozením NO - Náklady na opravu Z - využitelné zbytky R - náklady na jejich realizaci VMU = C 1 (Z R) Pro znalce plyne z uvedeného následující postup zjištění výše majetkové újmy: a) shromáždění podkladů pro zjištění stavu před poškozením, b) stanovení postupu opravy, c) zjištění výše nákladů na opravu (jen uvedení do původního stavu), d) výpočet ceny využitelných zbytků a nákladů na jejich získání a realizaci, e) výpočet ceny stavby před poškozením, f) porovnání výše nákladů na opravu s cenou stavby před poškozením. Pokud jsou náklady vyšší. pak se jedná o totální škodu. g) v opačném případě se vypočte cena věci po předpokládané opravě. Přitom je třeba uvážit a zohlednit, zda provedená oprava měla skutečně za následek prodloužení životnosti a tedy i zvýšení ceny, h) náklady na opravu se pak upraví o rozdíl ceny před poškozením a ceny po opravě. Bude-li cena stavby po opravě vyšší než před poškozením, mohlo by se jednat o bezdůvodné obohacení a rozdíl cen se odečte, v opačném případě se rozdíl přičte. 30