Někteří lidé smějí mít svatbu jenom jako strana 38

Transkript

1 Č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 7 8 / Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry J e d n o t l i v ý v ý t i s k 2 9 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č Někteří lidé smějí mít svatbu jenom jako strana 38

2 Ovenecká 32, Praha 7 Lipůvka 397, Lipůvka Příčná 2, Havířov Volejte zdarma: vecom@vecom.cz Kompletní v roba a dodávka v ech typû plo in pro tûlesnû postiïené: ikmé schodi Èové plo iny, vertikální zdviïné plo iny, schodi Èové sedaãky a schodolezy. p ř í m á c e s t a k m o b i l i t ě

3 č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 3 Editorial Obsah Léto k zamyšlení Byli jsme u toho, když se v malé středočeské vesničce Slapy odehrála velká svatba. Dva mentálně postižení lidé, kteří si podle českého práva nesmějí navléknout snubní prstýnky na radnici, tak učinili v domě patřícím občanskému sdružení Portus Praha. Oddala je herečka Simona Stašová, z čehož vyplývá, že svatba byla v podstatě jenom jako. Nad důvody, proč si nevěsta sice směla změnit příjmení podle svého partnera, ale přesto nešlo o oficiální obřad, je dobré se zamyslet. Týkají se totiž 25 tisíc lidí zbavených svéprávnosti. Česká republika podepsala 28. září 2009 Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením. Ta patří mezi osm základních úmluv o lidských právech a má zaručit lidem s postižením plné uplatnění všech lidských práv a jejich aktivní zapojení do života společnosti. Stali jsme se tedy jednou z jedenasedmdesáti signatářských zemí, které se zavázaly úmluvu naplňovat. Zdálo se, že jsme zase o kousek víc Evropany, protože do té doby se řešila práva osob se zdravotním postižením jen právně nezávaznými dokumenty. Realita je ještě po dvou letech poněkud jiná. Už řadu měsíců například píšeme o problémech Hany Deákové a jejího mírně retardovaného syna s autistickými rysy, kterému je odpírána možnost integrace v našem systému školství. Snažíme se ukazovat jednak na složitost její situace, ale zároveň hledat obecné řešení pro integraci dětí s postižením. S nadhledem zralého muže umocněným letitou lékařskou praxí se k tomu na názorové stránce vyjadřuje Jiří Soukup. Na konkrétních příkladech ukazuje, jak těžké jsou osudy postižených dětí a jak se s nimi mnozí umějí vypořádat. Do jedné věty pak dokázal zkoncentrovat to nejpodstatnější: Integrace je mluvení a komunikace. Na září připravujeme k tomuto tématu kulatý stůl, ke kterému zasednou odborníci včetně zástupců ministerstva školství. O jeho průběhu a závěrech vás samozřejmě budeme informovat jak na našem webu tak v časopisu. Ze čtení na léto vám doporučuji nezvykle ucelený pohled Andreje Halady na osudy lidí s postižením. Důsledně zmapoval historii hraných a dokumentárních filmů, které o nich ledacos vypovídají. Není to nezajímavé čtení. Filmy dokáží lidské názory měnit možná účinněji než podpisy deklarací a úmluv. Přeji vám inspirativní čtení a hezké léto. Jindřich Štěpánek Vydává: Sdružení přátel Konta Bariéry ve spolupráci s Nadací Charty 77 Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek ( jindrich.stepanek@muzes.cz, mobil: ) Redakce: Zdeněk Jirků ( zdenek.jirku@muzes.cz), Andrej Halada ( andrej.halada@muzes.cz), Radek Musílek ( radek.musilek@muzes.cz), Jan Šilpoch ( jan.silpoch@muzes.cz) Manažerka redakce: Martina Bedrnová ( martina.bedrna@muzes.cz, mobil: ). Korektorka: Martina Čechová Adresa redakce: Melantrichova 5, Praha 1 Mobil: Telefon: Web: info@muzes.cz Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Cena jednoho výtisku je 29 Kč, pro předplatitele 20 Kč. Celoroční předplatné 240 Kč. ISSN Toto číslo vychází v červenci Vychází za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava a sazba: Jan Bělovský. Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9 Volný prodej: Česká pošta, s. p. Foto na titulní straně: Jan Šilpoch Dobré zprávy Komiks o dětech s postižením Letní Adrenalin bez bariér S Ramusem do jižních Čech Ne ruka, to duše maluje 4 5 Téma: Kinematografie Rain Man, Otík a ti další 6 9 Martin Štoll: Kvas i hodokvas už minul Kino bez bariér Jana Gabrielová: Festival je pro všechny Letní festivaly Nejen Mezi ploty Sport bez bariér Na golfu vyhráli všichni Trestanci s handicapem Ve vězení na vozíku Divadlo pomáhá Ještě není ta chvíle Na cestách S vozíkem pod Eiffelovkou Černí koně Handbiky mezi stromy Svatba jenom jako Právo na radost Tipy na výlet Do přírody na vozíčku Poradna Pro život lidí s postižením 43 Výtvarníci Konta Bariéry Kousek odsud v roce Nové zahraniční technologie Levné ovládání tabletu a náhrada ztráty hlasu Reformy v Německu Jaroslav Šonka: Sociální stát vede k úspěchu Názory Jiří Soukup: Poznejme souvislosti Zdeněk Jirků: Sociální reformy stále zataženo 54 Tomáš Cikrt: Ani do krabice, ani do ústavu 55 Auto-Moto Tajemný Seat a jeho prostorná auta Konto Bariéry, Melantrichova 5, Praha 1 Psali jsme historii golfu 59 Vaše fotografie Aby bylo vidět Křížovka Supervlak 62 Rain Man, Otík a ti další str. 6 Nejen Mezi ploty str. 16 Na golfu vyhráli všichni str. 20 Handbiky mezi stromy str. 34 Partneři redakce:

4 4 Dobré zprávy Komiks o dětech s postižením Stejně jako ty, tak se jmenuje vzdělávací komiks pro žáky šestých tříd základních škol. Jeho druhý díl se právě dokončuje a během léta bude připraven pro nový školní rok. Materiál vznikl z popudu Jedličkova ústavu a škol v Praze. Ten už před časem zahájil projekt 100 jedlí pro Jedli. V jeho rámci studenti a pracovníci Jedle na běžných školách besedují s dětmi o životě jejich vrstevníků s tělesným postižením. Součástí celé akce je právě i komiks Stejně jako ty. Pojednává o příběhu vozíčkáře Zdeňka a jeho kamaráda Ondry, který chodí o berlích. Společně přicházejí do nové školy mezi zdravé spolužáky. V prvním díle se všichni vzájemně poznávají, ve druhém už společně vyrazí i mimo školu. Děj odlehčenou formou představuje běžné situace ze života lidí s postižením a zároveň ukazuje, že jsme přes různé odlišnosti všichni stejní. Oba díly komiksu nakreslila podle textu Andrey Hutkové výtvarnice Vendula Šafránková. Součástí publikace je i metodická příručka pro učitele. Téma se nejvíc blíží občanské výchově, ale využití může najít i v dalších předmětech nebo třeba v družinách. Ohlasy na první díl jsou po roce po vydání velmi pozitivní. Věřme, že se stejně dobře povede i dílu druhému. Kreslení hrdinové na obálce druhého dílu vzdělávacího komiksu. Foto: archiv S Ramusem do jižních Čech Řada neziskových organizací připravila nejrůznější tábory, výlety a pobyty v přírodě pro děti a mládež s postižením. Za všechny jmenujme například občanské sdružení Ramus, které navázalo na dvacetiletou práci lidí z o. s. Rozrazil a Proutek. Jejich puťáky majícími kořeny v počátku 90. let ještě pod hlavičkou Jedličkova ústavu v Praze už prošly desítky lidí s postižením. Letní Adrenalin bez bariér Občanské sdružení Adrenalin bez bariér vzniklo před pěti lety z iniciativy několika nadšenců na vozíku, kterým tak trochu chybí pud sebezáchovy. Na letošní léto připravují hned několik akcí, do kterých se můžete zapojit i vy července se v Českém Krumlově spustí na vodu s rafty a kajaky. O měsíc později, srpna, zažijí Třeboutice u Litoměřic vodní lyže, skútr, blokarting a kiting. Blokarting je zjednodušeně řečeno vozítko na třech kolech, ke kterému je přimontována plachta z windsurfingu. Kiting představuje podobné vozítko, surf nebo vodní lyže, ovšem pohonem je létající drak připomínající paraglide. Třetí akcí budou čtyřkolky, rafty, kajaky, kánoe, koně a handbiky srpna v rámci berounského Country Weekendu. Zájem o celoroční aktivity Adrenalinu bez bariér stále roste. Pro mnohé lidi s handicapem jsou akce sdružení nejen netradiční zábavou, ale i možností potkat přátele v podobné životní situaci. Kromě sportovní náplně funguje i Projekt osvěty. V jeho rámci se konají přednášky na různých školách. Studenti se dozvědí nejen o sportování lidí s postižením, ale i o jejich životě a důležitosti bezbariérovosti veřejného prostoru. Více informací najdete na Blokarting je takový windsurfing na souši. Foto: Jakub Koucký Kdo se bojí, nesmí do lesa. Pro vozíčkáře to platí dvojnásobně. Foto: o. s. Ramus V krásné přírodě Novohradských hor, nedaleko Malont, opět vyroste tábořiště pro mladé lidi s tělesným, ale i mentálním či kombinovaným handicapem. Poměrně daleko od civilizace, bez jejích výdobytků, prožijí nezapomenutelné chvíle. Od 7. do 14. srpna přijedou nejprve zkušenější a starší účastníci, druhý tábor pro mladší a nováčky se uskuteční od 16. do 28. srpna. Kromě bydlení v indiánských teepee je přichystána táborová hra, a především několikadenní putování přírodou. Pokud máte zájem se připojit, zkuste ještě rychle kontaktovat o. s. Ramus. Na internetové adrese najdete bližší informace nebo můžete volat předsedu sdružení Matouše Glance na tel.:

5 časopis pro ty, kteří se nevzdávají 5 Z redakční pošty V ážená redakce, odebírám časopis Můžeš zatím krátkou dobu a s obsahem jsem spokojena. Dozvídám se o aktuálních problémech handicapovaných lidí. Naposledy mě zaujal článek o použití automobilu Citroen Berlingo, který také vlastníme asi dva roky. Jsem vozíčkářka, používám doma mechanický vozík a na cesty (nákupy), kam se bezbariérově dostanu sama, vozík elektrický. Rádi s manželem cestujeme, sice jen na jednodenní výlety po cyklostezkách nebo nefrekventovaných silnicích, a tak jsme museli vyřešit, jak v úložných prostorách přepravit mechanický vozík, elektrický vozík, manželovo kolo a nájezdovou rampu. Nájezd manžel vyrobil sám (cca 800 Kč). Zatím jezdíme často do Orlických hor a okolí. Přivítám, když mi někdo předá své zkušenosti nebo tip na dobrou trasu. S pozdravem Hana Komárková, Jeseník Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry Časopis pro ty, kteří se nevzdávají 2/2011 J e d n o t l i v ý v ý t i s k 2 9 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č Z českých ghett je třeba vyhnat lichváře a vyděrače, tvrdí Sri Kumar Vishwanathan strana 6 Autorem malby s názvem Husité je Jakub Hříbek. Foto: Jana Fialová Ne ruka, to duše maluje Jízdárna Světce u Tachova pořádá 6. a 7. srpna v rámci historických slavností města Tachova výstavu umělců malujících ústy a nohama. Po oba dny se od 10 do 17 hodin naskýtá příležitost vidět netradiční výtvarná díla a zároveň si prohlédnout unikátní národní kulturní památku. Výstavu připravuje Nakladatelství UMÚN ( které existuje v ČR už od roku 1993 a je v úzké vazbě na celosvětové Sdružení malířů malujících ústy a nohama. Celkem je do této sítě zapojeno 43 zemí. K vidění bude i nový krátký filmový dokument, ve kterém se čeští malíři sami představují. Návštěvníci tak budou mít možnost zhlédnout, jak vystavené obrazy vznikají. Výstavní prostor Windischgrätzovy jízdárny je více než zajímavým místem. Tato stavba v novorománsko-gotickém slohu z poloviny 18. století byla nedávno rekonstruována. Jde přitom o druhou největší jízdárnu ve střední Evropě, hned po té dvorní ve Vídni. Více se dozvíte na Vážená paní Komárková, nejlepším místem, kde hledat informace, je pochopitelně internet. Nabízíme dvě adresy, na kterých můžete najít zajímavé tipy. Jedná se o a stránky Královéhradeckého kraje www. kr-kralovehradecky.cz, na nichž najdete pod sekcí Turistika a volný čas odkaz pro lidi s handicapem. Vaše redakce Můžeš M ilý pane Kováři. Vaše vtipné postřehy mě hodně baví. Glosa k tankování (4/2011) mi připomněla vlastní zážitky. Myslím gestikulování k přivolání obsluhy. Ta mi přes obvyklou opatrnost nakonec stejně jednou místo nafty načerpala benzin. Naštěstí firma uznala chybu. Nemenší drama Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry Časopis pro ty, kteří se nevzdávají 4/2011 J e d n o t l i v ý v ý t i s k 2 9 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č Dvacet tisíc dětí má každou noc sen dostal jsem se z děcáku, tvrdí Ljuba Krbová strana 6 Tři bezbariérové zóny pro imobilní spoluobčany vytvořilo město Hradec Králové. Zpřístupnění čtvrté se dočkají letos na podzim. První sociálně-terapeutická dílna na Jablonecku vznikla před 15 lety v Maxově. V regionu v současné době pracuje ve čtyřech dílnách více než 40 lidí se zdravotním postižením. Agentura A-P-Z zřízená Ligou vozíčkářů připravila pro lidi se zdravotním postižením na Znojemsku program pomoci. Více informací na Také v Karlovarském kraji mohou lidé se zdravotním postižením, kteří se zajímají o situaci na trhu práce, hledat pomoc u občanského sdružení Rytmus. Více na: bruselska@rytmus.org. Projekt sociálního podnikání péči o dlouhodobě psychicky nemocné klienty připravilo v Rožnově pod Radhoštěm občanské sdružení Iskérka. Kontakt: tel. č Speciální taxislužba pro seniory a osoby se zdravotním postižením v České Lípě slouží i v roce Muzeum ve Svitavách je vybaveno výtahem pro vozíčkáře i návštěvníky se sníženou pohyblivostí. Výstavními prostorami je provede zaměstnanec muzea. Katamaránový člun s kapacitou až sedm míst připravuje půjčovna Lipno Rent na lipenském jezeře. Umožní jízdy i turistům jsem zažil s LPG, když ze špatně nasazené hadice začal tryskat tekutý plyn. Já v autě vyděšeně čekal, až si obsluha všimne, že mizím v oblaku propanu. Pokud jde o diskutované zneužívání kartiček vozíčkáře, napadá mě jediné řešení Policie ČR. Prostě každý policista musí nekompromisně kontrolovat a trestat neoprávněné použití tohoto symbolu. Přeji vám vše dobré. Jaroslav Musil, Praha Vážený pane Musile, zážitky motoristů s postižením vystačí na knihu. Naštěstí by byla i o lidské ochotě. Máte nadhled, bez kterého se člověk v určitých situacích neobejde. Žel česká společnost má nadhled i nad přestupky. Doufejme, že jednou vyspějeme na úroveň sebereflexe nevhodného chování. Vaše redakce Můžeš V ážená redakce, těším se na další články o cestování. Kdysi jsem hodně jezdil, ale teď už cestuji jen prstem po mapě. Mozková mrtvice a vyšší věk mi činí dobrodružství i z výletu do krajského města. Proto si rád počtu a prohlédnu fotografie z končin neznámých i známých. Jako třeba z Helsinek, kam jsem mnohokrát pracovně zavítal. Bylo příjemné zavzpomínat. Díky! S přátelským pozdravem Gabriel Hnilička, Loděnice Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry Časopis pro ty, kteří se nevzdávají 5/2011 J e d n o t l i v ý v ý t i s k 2 9 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č Těším se na to, že uvidím vozíčkáře hrát golf, říká Marek Eben strana 6 Vážený pane Hniličko, váš zájem o cestovatelské příspěvky nás těší. Věříme, že už existují možnosti turistiky i se závažným postižením. Nevzdávejte šanci někam znovu vyrazit. Právě sever Evropy patří k nejpřipravenějším. Neznáme přesně vaše možnosti, ale je škoda nesplnit si přání kvůli zbytečným obavám. Rádi poskytneme bližší informace přímo od cestovatelů, budete-li mít zájem. Vaše reakce Můžeš se zdravotním postižením a grilování a romantickou večeři přímo na vodě. Čtyři nové výtahy jsou v provozu ve stanici metra Národní třída. Dopravní podnik slibuje, že zpřístupňování dříve dokončených stanic bude pokračovat. Od května do konce října budou otevřená bezbariérová informační střediska správy Národního parku Šumava s výjimkou střediska ve Svinné Ladě, které se po rekonstrukci představí až 1. července. Uplatnit nárok na vrácení zaplacené DPH až do tří let umožňuje osobám se zdravotním postižením při zakoupení osobního automobilu novela zákona o DPH platná od (nouz)

6 6 téma: Kinematografie Rain Man, Otík a ti další Na světě se ročně natočí několik tisíc hraných filmů. Většina je zábavných, jsou však i filmy, které ukazují reálný život, a někdy i z těch méně radostných stránek. Jaké filmy se věnovaly tématu života s postižením? A jakou cestu v tomto směru prošla domácí kinematografie? Málokdo si uvědomuje, že populární film Vesničko má středisková do jisté míry řeší i problematiku mentálního postižení. Text: andrej Halada Foto: archiv Film je umění staré 115 let a vzniklo jako atrakce pro široké masy obecenstva. A diváci se dodnes chtějí v kině především bavit, zapomenout na svět okolo. Pokud vznikají filmy se sociální problematikou, a navíc zobrazující osoby s postižením, je to spíše výjimka. Nicméně mnohé z nich si dokázaly získat popularitu u velmi širokého publika. Cesta od války k blahobytu Výrazně se do tváře kinematografie promítly světové války, především ta druhá. Už první světová válka přivedla po roce 1918 ze zákopů do zázemí stovky tisíc lidí zmrzačených, druhá světová válka jejich řady ještě rozšířila, ale změnila také způsob filmového vidění. Náhle se objevilo množství snímků vycházejících ze skutečných prožitků. Typický příkladem může být snímek amerického režiséra Williama Wylera Nejlepší léta našeho života (1946), který vypráví příběh tří vojáků a jejich návratu z války do života. Jeden z nich je těžce postižený chybí mu obě ruce, má místo nich železné háky. Snímek získal sedm Oscarů a je cenný vedle své věcnosti i tím, že příběh postiženého námořníka Homera je zcela přirozeně včleněn mezi osudy ostatních. Poněkud kuriózním filmem se může jevit sovětský Příběh opravdového člověka (1948), který vznikl na základě stejnojmenné knihy B. Polevoje. Příběh podle skutečné události vypráví o letci, který přišel o obě nohy, a přesto dokázal opět usednout do kokpitu letadla. Příběh i skutečný letec Maresjev (v knize Meresjev) však byli do jisté míry využiti propagandou. Nešlo jen o zobrazení kritické situace a návrat postiženého do života, ale také o ukázání toho, co komunistický člověk dokáže. Existenciální filmy 60. let zobrazují nalomenou duši moderního člověka, psychická postižení jedince se stávají tématem častěji. Západní společnost se také výrazněji začíná zajímat o otázky menšin, k nimž patří i skupina obyvatel s nejrůznějším postižením. Jeden příklad za všechny: působivým snímkem o fotbalistovi, kterého potkal kolaps a je odsouzen k životu na invalidním vozíku, je anglické drama Běsnící měsíc (1971). Hlavní hrdina (v podání Malcolma McDowella) se v léčebně zamiluje do rovněž invalidní dívky. Ale příběh není sladkobolný je prostě smutný. Problematika se stává i předmětem lehčího žánru: v roce 1967 je natočen brilantní thriller Čekej do tmy, ve kterém slepá žena (Audrey Hepburnová) čelí skupině gangsterů, kteří v jejím bytě hledají ukryté drogy. Trauma Vietnamu Tělesné postižení se objevuje v americké kinematografii ve zvýšené míře po další válečné epizodě, vietnamské válce. V roce 1978 se na plátna dostal snímek Lovec jelenů, ve kterém tři kamarádi odcházejí do viet-

7 č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 7 Dustin Hofman a Tom Cruise jako hlavní představitelé v oscarovém filmu Rain Man, který se věnoval autismu. namského pekla, a jeden z nich se vrací bez nohou. Postiženým válečným veteránem je i protagonista snímku Olivera Stonea Narozen 4. července (1989), kde je začleňování invalidního hrdiny do společnosti ukázáno ještě výrazněji. A dalším veteránem bez nohou je i vedlejší postava ze známého snímku Forrest Gump (1994). Poručík Dan Taylor se dokáže s pomocí dobráckého Gumpa vrátit do života Snímkem, který uvedl tematiku postižených do centra pozornosti a viděly ho stovky milionů diváků, byl v roce 1988 film Rain Man. Do té doby znal pojem autismus jen úzký okruh zainteresovaných, dnes je díky Levinsonovu filmu běžně známý. Rain Man sice nese prvky melodramatičnosti, vše ale povyšuje výkon Dustina Hofmana v roli autisty. Působivý výkon předvedl i Al Pacino ve snímku Vůně ženy (1992), kde hraje slepce, který chce skoncovat se životem. Filmy o postižených se po úspěchu snímku Rain Man staly součástí středního filmového proudu, stejně jako se v celé západní společnosti tyto osoby více včleňovaly do běžného života. Příkladem za mnohé může být anglický snímek Teorie létání (1998), kde hlavní hrdina pečuje v rámci prospěšných prací o nepohyblivou pětadvacetiletou dívku, která má zvláštní smysl pro humor. Drsnější a černohumorný pohled nabídl norský snímek Kurz negativního myšlení (2006), kde hlavními hrdiny je několik osob s postižením. Skandinávskou otevřenost v uchopení problematiky předvedl i film švédského režiséra Lasse Hallströma natočený ovšem v americké produkci Co žere Gilberta Grapea (1993) s Johny Deppem a Leonardem DiCapriem v hlavních rolích. Depp se tu stará o svého mladšího duševně postiženého bratra, přičemž osmnáctiletý DiCaprio předvedl výkon, který ho tehdy katapultoval ho první herecké ligy. Český kýč i pravda Víte, že jeden z nejpopulárnějších českých filmů všech dob je filmem o postiženém člověku? Vesničko má středisková (1985) režiséra Jiřího Menzela má ve svém středu mentálně zaostalého Otíka Rákosníka. Otík nemluví, směje se jako kůň, baví ho dětské filmy, ale je to člověk, který má velkou obětavou duši. Vesnička je nejen komedie, ale i film s humanistickým poselstvím. Základní myšlenka je univerzální: lidé si mají pomáhat. Když jsi jedinej, tak musíš, říká doktor Skružný (R. Hrušínský) závozníkovi Pávkovi (M. Labuda), a tím ho přiměje, že s Otíkem nakonec zůstane. Českých hraných snímků, které by se věnovaly tématu postižení, nicméně najdeme od počátku zvukového filmu v roce 1930 do roku 1989 relativně málo. Ještě z předválečné doby pochází zajímavý snímek podle románu Josefa Kopty Hlídač č. 47 (1937), ve kterém ústřední postava, železniční

8 8 téma: Kinematografie zřízenec, ohluchne. Přitažlivost námětu doložil i další přepis románu, v roce 2008 ho realizoval Filip Renč s Karlem Rodenem v hlavní roli. Téma slepoty se stalo prvoplánově atraktivní pro sladkobolný film Světlo jeho očí (1936), ve kterém továrníkův syn oslepne a zamiluje se do své ošetřovatelky. Poněkud úspěšněji se s podobným tématem vypořádali tvůrci snímku Modrý závoj (1941), v němž se do slepé hudebnice, která má sestru-dvojče, zamiluje mladý herec (K. Höger). Ani v prvních deseti letech poválečného období nenajdeme prakticky žádný snímek, v němž by lidské postižení nebylo jen vedlejší součástí celého příběhu. Za příklad může sloužit i film Z mého života (1955), který popisuje osud skladatele Bedřicha Smetany včetně jeho hluchoty v posledních letech života. Šedesátá léta ale už přinášejí změnu. Na počátku stojí vizuálně vytříbený snímek Františka Vláčila Holubice (1960), ve kterém je dětský hrdina upoután na invalidní vozík. Nemožnost pohybu je zde symbolickým prvkem a pomíjí ve chvíli, kdy v sobě chlapec nachází cit a dobro. Téma válečného postižení (z první světové války) se objevuje ve snímku Pět hříšníků (1964), ale nejsilněji zaznívá v epizodické linii ve filmu Nebeští jezdci (1968). Jeden z vojáků je zraněn v obličeji tak, že prakticky ztrácí svou tvář. Když ji zahlédne v zrcadle, spáchá sebevraždu. Je to silný moment ve výjimečně zdařilém snímku. Že se trauma války podepisuje i na lidské psychice, je přesvědčivě vidět ve filmu podle předlohy Arnošta Lustiga Dita Saxová (1967), v němž mladá dívka sice přežije hrůzy koncentračního tábora, ale zůstane zcela sama a její vnitřní rány se nemohou zahojit. Normalizační mlčení Karel Roden hrál titulní roli ve filmu Hlídač č. 47, byla to už druhá adaptace Koptova románu. Nešlo jen o zobrazení kritické situace a návrat postiženého do života, ale také o ukázání toho, co komunistický člověk dokáže. Zatímco demokratické režimy se dokázaly ve druhé půlce 20. století postavit k otázce postižených čelem, ty totalitní problematiku odsouvaly do ústraní. I proto najdeme v době normalizace jen minimum filmů, které by se tomuto tématu věnovaly. Překvapivě však vzniklo nemálo filmů s obecně sociálními tématy, které život v socialistickém ráji neukazovaly růžově. Častým tématem byl život v rozpadající se rodině, alkoholismus jednotlivců, najdeme i filmy odehrávající se v dětských domovech. Právě dětští hrdinové jsou těmi často trpícími i postiženými. Karel Kachyňa zasadil v roce 1970 příběh románu Alana Marshalla Už zase skáču přes kaluže do českého prostředí, hlavní hrdina se po dětské obrně snaží znovu chodit. V roce 1975 vznikl film Zrcadlo pro Kristýnu, v němž je hlavní hrdinka, mladá sportovkyně, dlouhodobě upoutána na lůžko. Oba filmy řešily základní otázku psychických traumat spojených s vydělením z většinové společnosti a snahou o návrat. Stejné téma řešil i snímek Jaromila Jireše Neúplné zatmění (1982), ve kterém čtrnáctiletá dívka ztratí zrak a v ústavu pro děti se zbytky zraku se snaží nalézt cestu k novému životu. Neobvyklý příběh mezi českými režiséry prožil tvůrce filmů pro děti a mládež Ota Koval ( ). V polovině 70. let při autonehodě ochrnul a pohyboval se na invalidním vozíku. I po nehodě však stále natáčel a v roce 1978 vytvořil autorský snímek o jedenáctiletém chlapci, který při nehodě přijde o rodiče a prožívá těžký šok, Nechci nic slyšet. Idiot, který okouzlil Po roce 1989 se česká kinematografie ocitla na půdě komerčního podnikání. Tento náraz však přežila, a dokonce si začala všímat i té-

9 č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 9 Pavel Liška se díky filmu Saši Gedeona Návrat idiota z roku 1999 dostal do první herecké ligy. mat zcela nekomerčních, mezi která právě patří tematika postižení. Hned zkraje devadesátých let vznikl snímek Filipa Renče Requiem pro panenku (1991), který se odehrává v ústavu pro mentálně postižené. Ústav a jeho chovanky však sloužily spíše jako atraktivní kulisa pro téměř thrillerový příběh. Naopak režisérský veterán Karel Kachyňa postavil postiženého hrdinu přímo do centra dění. V citlivém, byť stále jen melodramatickém příběhu Fany (1995), byly hlavními hrdinkami dvě sestry, energická primářka (J. Jirásková) a její mentálně postižená sestra (J. Bohdalová). Potíže se zařazením do společnosti mají neobvyklí protagonisté dvou tragikomických snímků, které shodou okolností patří vůbec k tomu nejlepšímu, co se po roce 1989 u nás natočilo. Ústřední postava z filmu Návrat idiota (1999) je mladík s nepříliš příjemnou minulostí, protagonisté Nudy v Brně (2003) jsou zase pod tlakem svého studu i okolí. Nikde není řečeno, že jde o osoby s mentálním postižením, je však možné je tak vnímat. Oba filmy přinesly zcela nový úhel pohledu na danou problematiku, byly originální i formálně. Poněkud konvečněji zpracoval podobnou Ivan Trojan jako Václav bizarní hrdina stejnojmenného snímku o muži, který je nezařaditelný. tematiku i snímek Václav (2007), kde ústředního hrdinu, poněkud otíkovsky pojatého prosťáčka, ztvárnil Ivan Trojan. Postava psychicky nemocného člověka stojí i v centru filmu Žralok v hlavě (2005) s Oldřichem Kaiserem v hlavní roli. V roce 1998 vznikl snímek zabývající se výhradně otázkou handicapu. Film Minulost režiséra Ivo Trajkova je o člověku, které neslyší. Film má zvukovou i hudební stránku, ale postavy nemluví. Režisér tím dokonale evokoval situaci hluchého. Podobně specifický byl i snímek Archa pro Vojtu (2002), který popisoval život s dítětem, které trpí Downovým syndromem. Sami mentálně postižení si zahráli dokonce hlavní role ve dvou netradičních snímcích Malý princ a Nikola tenkrát na Koločavě, které vznikly v roce 2009 a Akcí přímo určenou pro promítání těchto filmů je Mental Power Prague Film Festival neboli Mezinárodní festival (ne)herců s mentálním a kombinovaným postižením. Letos proběhl už jeho pátý ročník. Postižení tedy dnes pronikli na plátna českých kin stejně, jako se to o něco dříve podařilo na Západě. Společnost se stává otevřenější, a tím se také staví vstřícněji k menšinám jakéhokoli druhu. Některé snímky navíc ukazují, že příběhy handicapovaných jedinců lze zpracovat na vysoké umělecké úrovni a občas i svébytně českým způsobem, s humorem.

10 10 téma: Kinematografie Martin Štoll: Kvas i hodokvas už minul Na rozdíl od hraného filmu se problematika postižení v českém dokumentárním filmu objevila už před rokem Český sociální dokument se přitom stal v 80. a 90. letech pojmem. Martin Štoll je jedním z největších znalců historie českého dokumentu, takže pro rozhovor asi nešlo vybrat vhodnější osobnost. Text a foto: Andrej Halada Kdy se vlastně v českém dokumentu začal projevovat zájem o sociální a zdravotní problematiku? Cíleně to bylo od padesátých let, pokud za sociální dokumenty nepovažujeme už filmy o obnově válkou zničené republiky. Je ale nutno vnímat poúnorový kontext při budování lepších zítřků se sociální problémy prostě nepřipouštěly, a když, tak pouze formou didaktickou a propagační. Mám na mysli snímky jako Rozhovor ve vlaku, který zcela jalově na bázi rozhovoru při jízdě líčil nebezpečí po- hlavních chorob. Lahůdka. Celá padesátá léta byla v českém dokumentu dost strojená, neživotná a strnulá. Pramen živé vody ale spustila léta šedesátá, kdy se i o sociálních tématech začalo mluvit trochu jinak. Povolily politické otěže, lehčí a pohotovější filmová technika umožnila být lidem blíže, a vůbec celou tu dekádu charakterizuje touha mladé autorské generace dobrat se nějaké pravdy. Proto je tu tak široký vějíř žánrů i témat, do té doby i tabuizovaných. Nejdůležitější období pro sociální filmy ale přišlo až v 80. a 90. letech. Které byly první zásadní filmy s touto tematikou? Z nejvýraznějších je to určitě Schormův a Špátův film Zrcadlení reagující na klesající porodnost a filozoficky se zamýšlející nad interrupcemi a právem člověka sáhnout jinému i sobě na život. Stal se ikonografickým snímkem té doby. Byla odvaha se vůbec vrhnout na tak nedivácké téma, a ještě s takovým esejistickým ponorem, jak to autoři udělali. Pak musím zmínit hravé filmy Radúze Činčery To je můj kyblíček a Národnost dětská. Nejsou sociální v tom zdravotnickém smyslu slova, ale jsou hodně sociologické. Činčera, známý vynálezce Kinoautomatu, se na začátku 60. let věnoval světu dětí a skrze jejich autentické reakce se stal mistrným kritikem režimu. Za vůbec nejdůležitější sociální film ale považuji film Děti bez lásky od Kurta Goldbergera, který po roce 1968 odešel do Německa. Natočil zamyšlení nad tzv. deprivačním syndromem. Bylo to skrze rozhovory s dětmi a jejich kresby a rozhovory tehdy vedl mladý dr. Zdeněk Matějček. Vedle toho paralelně ukázal, co jsou to tzv. týdenní jesle, kde se děti v pondělí odevzdají a v pátek si je rodiče zase vezmou k sobě. Ten film je jeden z mála citovaných i v zahraničních encyklopediích. Bylo by vhodné zmínit i filmy o stáří, kde se za vrchol obvykle považuje skvělé dílo