Makromycety ve výškovém transektu na vrcholu Plechý (Šumava) Anna Lepšová 1), Karel Matějka 2) 1)

Transkript

1 Makromycety ve výškovém transektu na vrcholu Plechý (Šumava) Anna Lepšová 1), Karel Matějka 2) 1) Výzkum v oborech mykologie, fytopatologie a ekologie lesa, Pěčín 16, Trhové Sviny 2) IDS, Na Komořsku 2175/2a, Praha 4 Úvod V návaznosti na další výzkum, který je prováděn na trvalých výzkumných plochách P12 až P20 na výškovém transektu na východním svahu vrcholu Plechý na Šumavě, bylo v roce 2007 provedeno opakované sledování výskytu makromycetů. Předchozí mykologická studie v těchto lokalitách byla uskutečněna během sezóny 2004 za laskavé terénní podpory členů týmu, vedeného řešitelem V. Podrázským (projekt VaV 620/8/03: Sledování dynamiky obnovy lesa v oblasti postižené kůrovcem v NP Šumava, jehož nositelem byla FLE ČZU v Praze, řešitel V. Podrázský. Předběžné výsledky byly publikovány (Lepšová 2005). Pro výzkum společenstev makromycetů byly znovu doporučeny P 12 až 20 v transektu Plechého na Šumavě s vědomím, že jeden rok sledování je pro popis makromycetů zcela nedostačující. Současný výzkum makromycetů na osmi trvalých plochách Plechý je nyní zaměřen i na jejich kvantitativní popis. Velký důraz je kladen i na popis společenstev lignikolních makromycetů na tlejícím dřevě. Terénní výzkum a determinaci provedla A. Lepšová, matematicko-statistické zpracování dat proběhlo na pracovišti IDS. Metody mykocenologického výzkumu na TVP v oblasti Šumavy Trvalé výzkumné plochy na Šumavě Při výzkumu jsou použity trvalé plochy, P 12 až 20, v transektu Plechého na Šumavě. Situace rozložení stojících živých a suchých stromů na plochách je zachycena metodou FIELDMAP v přehledných výstupech. V oblasti transektu Plechého na P 12 a 16 až 20 proběhlo mapování v roce 2004, plochy 13 až 15 a plocha 19 byly mapovány v roce Mezi oběma lety měření došlo vlivem vnějších činitelů ke změnám, zejména v počtu kusů ležícího dřeva. Pro výzkum lignikolních makromycetů bylo nutno tyto přírůsty dokumentovat. Hranice ploch jsou v terénu vyznačeny pruhy na hraničních stromech, v ploše jsou stromy očíslovány. V mapách jsou také vyznačeny a očíslovány ležící kmeny. Pocházejí z vývratů, zlomů živých stromů a souší, anebo vznikly při asanačních zásazích, zaměřených proti kůrovci. V roce 2007 byly v rámci studia makromycetů ležící části dřeva (CWD nad 15 cm v průměru) na plochách označeny trvalými čísly. Jako problematické se jeví ležící dřevo zejména na ploše 18, kde došlo od roku 2004 k velkému nahromadění hmoty ležícího dřeva. Plocha prošla několika dosud nedatovanými asanačními zásahy, takže bez dalších údajů nelze identifikovat a datovat jednotlivé části ležícího dřeva pro odpovídající výzkum makromycetů. Podobně je problematická také TVP 19, kde v letošním roce byly asanovány všechny stojící stromy oloupáním kůry. Při tom byla odstraněna i čísla na stromech, takže orientace, potřebná pro operativní mykologický průzkum je nemožná. Plochy jsou uspořádány jako čtvercové o hraně 50 m. Tím je splněn požadavek minimální plochy 2500 m 2 pro výzkum makromycetů v lesních porostech (Fellner 1987). Plochy nejsou zadavatelem dále členěny, což znemožňuje stanovit frekvenci výskytu plodnic, kterou doporučují specialisté pro klasický mykocenologický výzkum (Fellner 1987, Lepšová 1982). Popis tlejícího dřeva pro potřebu mykocenologického výzkumu Tlející dřevo (dále CWD, podle coarse woody debris; Harmon 1969), nad 10 cm v průměru) na plochách je trvale označeno štítky. Charakteristiky částí tlejícího dřeva jsou převzaty z různých pramenů a upraveny pro potřebu současné studie Původ vývrat, zlom živého stromu, zlom souše, pokácení a odkornění při asanaci, během sezóny se v území objevil nový fenomén, stromy odkorněné nasojato v území TVP 19. Pokrytí kmene kůrou: odhad v % Pokrytí kmene mechorosty: odhad v % Výskyt větví nebo jejich pahýlů, ano, ne Hloubka pronikání nože: v cm Testované stupně rozkladu ležícího dřeva a jejich charakteristika o 0. stupeň: představuje čerstvý zlom, vývrat nebo čerstvě asanovanou kládu smrku. Nůž prakticky neproniká do dřeva, kmen má zachovalou kůru, jsou na něm ještě lišejníky, charakteristické pro Průběžná zpráva za řešení projektu 2B06012 Management biodiversity v Krkonoších a na Šumavě v roce Editor K. Matějka. Praha 2008.

2 o o o o o stojící živý strom, ve struktuře koruny jsou zachované i větve posledních řádů, případně i zelené nebo zaschlé listy. 1. stupeň: Nůž proniká do hloubky několika mm, na dřevě se nevyskytují mechorosty ani rostliny, kůra, pokud neodpadla vlivem dřívějšího porušení kůrovce, ulpívá na povrchu klády. Kmen je neporušený, zachovává plně původní tvar. V koruně již došlo k opadání větví posledního řádu. 2. stupeň: Nůž proniká do hlouby 1-2 cm, kůra se vyskytuje v menším rozsahu, mechorosty a vyšší rostliny se nevyskytují. Kmen má narušenou bělovou vrstvu, ale zachovává původní tvar. V koruně došlo k odpadání tenčích větví, silnější větve zachovány. 3. stupeň: nůž proniká do hloubky až 5 cm, klády jsou často porostlé mechorosty, včetně semenáčků smrku. Kmen má již narušené jádrové dřevo, dochází k mírnému zploštění kmene. Kmen je mělce zanořen v nadložním humusu. U jehličnanů zůstaly z větví delší pahýly, struktura větvení dalších řádů zmizela. U listnáčů jsou zachovány pouze silnější větve koruny (max. 10 cm v průměru). 4. stupeň: nůž proniká hlouběji než 5 cm, někdy zcela. Klády jsou porostlé mechorosty i vyššími rostlinami. Kmen je silně zploštělý, kopíruje terén a je zanořen do nadložního humusu do ½. U jehličnanů mohou být zachovány pouze krátké pahýly větví (do 10 cm). U listnáčů jsou větve pod 10 cm na zemi již rozložené. 5. stupeň: nůž (přes 10 cm dlouhý) proniká téměř celý do hmoty dřeva na několika místech, dřevo je rozpadlé a stává se součástí půdního profilu (zanořeno více než do poloviny průměru). Větve u jehličnanů nejsou vůbec zachovány. U listnáčů jsou zřetelné hlavní kmenové větve (nad 20 cm v průměru). Doba průzkumu makromycetů a náplň návštěv Mykologický průzkum se dle zadání projektu z roku 2007 uskutečnil v následujících termínech: červen (4.6.), červenec (17.7.), srpen (2.-3. a 7.8.), říjen (2., ) První dvě návštěvy byly omezeny administrativními opatřeními. Termín v září nebyl uskutečněn z důvodu trvalých dešťů, které znemožňují práci v terénu. Další dva širší termíny byly plně věnovány dvěma základním činnostem: označování ležících částí dřeva a popisu jejich charakteristik; zjišťování výskytu druhů plodnic makromycetů a jejich kvantitativní charakteristiky na TVP, na zemi, v opadu a na částech tlejícího dřeva. Při terénních pracích asistoval pan Jonáš Tajrych, nyní student na ČVUT v Praze, který čísloval ležící dřevo a zapisoval terénní údaje. Jak již bylo konstatováno, současná studie navazuje na předchozí výzkum na TVP na transektu Plechého, který byl zaměřen pouze na kvalitativní popis (druhového spektra) přítomných makromycetů a trval pouze jednu sezónu. Současný průzkum je rozšířen na získání kvantitativních údajů o výskytu plodnic a o podrobný výzkum makromycetů na tlejícím dřevě. Vzhledem k tomu, že mykocenologický snímek by měl představovat kumulaci záznamů ze 3 až 5 let souvislého výzkumu (Fellner 1987), byla kvalitativní data z roku 2004 o výskytu taxonů, již částečně publikována (Lepšová 2005), využita a doplněna o další determinované taxony a zařazena do předložených soupisů druhů. Data z roku 2004 byla pořízena metodou pochůzky v rámci řešení projektu VaV 620/8/03: Sledování dynamiky obnovy lesa v oblasti postižené kůrovcem v NP Šumava, jehož nositelem byla FLE ČZU v Praze, řešitel V. Podrázský (Lepšová 2005). Data z roku 2004 pouze doplňují kvalitativní popis makromycetů na dotčených plochách. Kvantitativní údaje neposkytují, protože byla pořízena ještě v době, kdy nebyly dostupné mapy ploch a kdy sledované části tlejícího dřeva nebyly identifikovány čísly. Metody sledování a záznamu plodnic makromycetů na TVP Při výzkumu na TVP Plechý byly v sezóně roku 2007 sledovány kvalitativní a některé kvantitativní údaje o výskytu makromycetů. Stanovení druhového spektra makromycetů na TVP Kvalitativní výzkum zastoupených taxonů navázal na výsledky z roku V roce 2007 byla použita stejná metoda pochůzky na ploše, která byla vymezena označenými stromy. Plodnice ektomykorhizních a saprofytních hub byly sledovány při detailní pochůzce po celé ploše. Spolehlivě byly zaznamenávány plodnice, jejichž rozměr byl větší ve svislém průmětu než 2 cm v průměru. Stanovení početnosti výskytu makromycetů na TVP Kvantitativní údaje, které se vztahují k početnosti na ploše, jsou popsány číslem a jsou odvozeny podle následujících pravidel: U ektomykorhizních hub uvedené číslo neznamená počet plodnic, ale v terénu odhadnutý počet mycélií (plodnice alespoň 3 m vzdálené). Exaktní údaje může poskytnout metoda somatické kompatibility (např. Marek et Lepšová 1999) nebo metody molekulární analýzy. Metoda stanovení frekvence výskytu dle plodnic pro ektomykorhizní houby nemohla být použita vzhledem k nedostatečnému uspořádání trvalých ploch

3 U lignikolních hub je za jeden výskyt považována přítomnost minimálně jedné plodnice na definovaném kusu tlejícího dřeva (obvykle kláda nebo větev, jinak CWD, průměr větší než 15 cm). nost lignikolních hub tak odráží početnost substrátové nabídky. U saprofytických hub je počet výskytů stanoven podobně jako u mykorhizních. Drobné druhy hub jsou pravděpodobně podceněny. Použitou metodou není vyloučeno, že jsou v terénu přehlíženy (plodnice pod 1 cm v průměru v horizontální rovině). Za každou tabulkou kumulativního mykocenologického snímku je uvedeno, kolik kusů klád tlejícího dřeva (CWD, je na ploše přítomno a bylo hodnoceno. Zde je nutno poukázat na to, že zákresy v mapách z roku 2004 ani z roku 2007 již neodpovídají zcela současné situaci. Od jejich pořízení se na některých plochách objevily nové zlomy nebo vývraty. V této studii je za jeden kus CWD považuji všechny části, které pocházejí z jednoho stromu. Zejména v případu velkých jedinců buků vzniká několik kusů z rozlomení kmene a kmenových větví. Rozklad těchto částí neprobíhá stejně rychle a stejnými houbami. Detailnější průzkum by vyžadoval jinou metodu a zejména velmi vysokou časovou dotaci. Sběr, dokumentace a determinace taxonů makromycetů Plodnice nalezených taxonů byly zčásti determinovány do druhů již v terénu. Vzácné a sporné nálezy byly sebrány a spolu s evidenčním číslem zabaleny do hliníkové folie. Některé nálezy byly již v terénu fotografovány (digitální kamera Olympus, 5060). Po návratu z terénu byly ukládány do chladničky (5 C). Na některých byly ještě za čerstva popisovány makroznaky včetně rozměru, tvarů, barev, chutě a vůně. Pokračovala fotodokumentace za standardních podmínek při denním světle. Plodnice byly konzervovány sušením v proudu teplého vzduchu (do 40 C) v elektrické sušárně. Suché položky byly uloženy do PE sáčků se zipem spolu s průvodní dokumentací. Kritické taxony byly konfrontovány s determinační literaturou. Vyšetření mikroznaků bylo uskutečňováno u čerstvých i suchých vzorků. Většina taxonů je určena do druhů. V řadě případů byla dosud determinace možná pouze do vyšších kategorií. Některé skupiny taxonů vyžadují revizi specialistou. Vědecké pojmenování druhů, stejně jako determinační postupy, jsou čerpány z přiložené determinační literatury. Determinační literatura Bon M., 1987: The mushrooms and toadstools of Britain and North-Western Europe. 352 pp. Breitenbach J. and F. Kranzlin, : Fungi of Switzerland. Vol Verlag Mykologia, Lucerne. Courtecuisse R. and B. Duhem, 2000: Guide des champignons de France et d Europe. 476 pp. Dennis R.W.G., 1981: British Ascomycetes. J.Kramer, Vaduz. (Ericsson J., K. Hjorstam et L. Ryvarden), : Corticiaceae of North Europe. Vol. I-VIII. Oslo. Hansen L. and H. Knudsen, 1997, eds.: Heterobasidioid, Aphyllophoroid and Gasteromycetoid Basidiomycetes. In: Nordic Macromycetes, vol pp. Horak E. 1995: Rohrlinge und Blatterpilze in Europa. Elsevier. Jüllich W., 1984: Nichtblätterpilze, Gallertpilze und Bauchpilze. In: Gams H., ed.: Kleine Kryptogamenflora. Bd.II b/1. G. Fischer Verlag, Jena. Michael E., B. Hennig and H. Kreisel: 1975: Handbuch fur Pilzfreunde. Band 1-6. G. Fisher Verlag Jena. Moser M., 1983: Röhrlinge und Blätterpilze. In: Gams H., ed.: Kleine Kryptogamenflora. Bd.II b/2. G. Fischer Verlag, Jena. Romagnesi H. 1996: Les Russules d Europe et d Afrique du Nord. A.R.G. Cantner, Vaduz. Ryvarden L. et R.L. Gilbertson, 1993, 1994: European polypores. Part 1 and 2. Fungiflora, Oslo. Stangl J., 1989: Die Gattung Inocybe in Bayern. Hoppea, Regensburg. Svrček M. et al. 1984: Holubinky. Academia, Praha

4 Hodnocení výsledků Kvalitativní data Výsledky o výskytu makromycetů jsou hodnoceny v kontextu s výsledky Luschky (1993), které představují nejrozsáhlejší informace o výskytu a ekologii hub v bavorské části Šumavy. Výsledky Holce (Holec et al. 1999), které představují soupis druhů, jsou použity pouze pro kvalitativní porovnání. Hlediska ochrany přírody jsou diskutována v kontextu zák. 114/1992 a pozdějších novelizací a příslušné vyhlášky 395/1992. Ohrožení taxonů je diskutováno v souvislosti s Červeným seznamem hub (makromycetů) České republiky (Holec, Beran, eds.,2006). Hodnocení stupně přirozenosti porostů je diskutováno s příslušnou odbornou literaturou (Adamčík et al. 2007, Christensen et al. 2004, Høiland et Bendiksen 1997). Kvantitativní data. Klasifikace ploch na transektu na svahu Plechého byla počítána Wardovou metodou s kvadrátem euklidovské distance jako mírou nepodobnosti podle výskytu všech druhů makromycet a pro srovnání též podle výskytu ektomykorhizních, lignikolních a saprofytických druhů. Výsledky a diskuse Druhové a trofické spektrum makromycetů na trvalých plochách Plechý Na TVP Plechý bylo zaznamenáno 203 taxony hub a 5 taxonů slizovek. Vysoký podíl lignikolních druhů (60%) dosahuje hodnot blízkých pralesovitým porostům (Tabulka 1). Přestože výzkum trval pouze dvě sezóny, počet nalezených ektomykorhizních druhů je absolutně i relativně poměrně nízký. Lze to zčásti přičíst nepříznivému rozložení srážek během sezóny a zčásti tomu, že v porostech je poměrně silná vrstva nadložního humusu. Ta je příznivá pro růst pouze některých skupin ektomykorhizních druhů hub (Tyler 1984). Luschka (1993) pracoval v obdobných porostech na Šumavě po čtyři sezóny a nalezl 272 druhy hub vázaných na dřevo. V jeho výčtu druhů je uveden vysoký podíl skupiny zástupců, které tvoří méně nápadné rozlité (resupinátní) plodnice, které při současném průzkumu nebyly dosud determinovány (viz literární přehled). V našem sledování postrádáme několik význačných druhů, které jsou obvykle vázány na dřevo buku a mají významně velké plodnice, jako jsou např. korálovec bukový (Hericium clathroides). Luschka tento druh ve sledovaných porostech uvádí. Tabulka 1. Počty a relativní zastoupení makromycetů na P12 až 20, transekt Plechý, v letech 2004 a 2007, v ekologických skupinách. skupina hub Relativní zastoupení (%) ecm lig sap 24 11,7 par 1 0,3 celkem Lignikolní druhy hub na trvalých plochách Plechý a související typ hniloby dřeva Zastoupení druhů, které osídlují především tlející dřevo přítomných dřevin na transektu Plechého, ve vyšších taxonomických seskupeních je uvedeno v Tabulce 2. V současné době probíhá velmi intenzivní taxonomický výzkum, založený na molekulárních metodách. Ukazuje se, že skupina nelupenatých basidiomycetů, dříve nazývaná Aphyllophorales, je umělým seskupením taxonů (Kim, Jung 2000, Larsson et al. 2004). Celá problematika však dosud není uspokojivě dořešena, takže se přidržujeme klasického vymezení (Aphyllophoroid group, Aphyllophorales, které zahrnují přes 20 řádů; Hansen, Knudsen 1997). Skupiny nelupenatých (Aphyllophorales) a lupenatých (Agaricales) hub jsou nejpočetnější. Východiskem pro hodnocení ekologického významu makromycetů při rozkladu dřeva přítomných dřevin je souhrn v Tabulce 3. Při hnědém tlení nedochází k rozkladu lignitové složky dřeva, ale pouze k její modifikaci. Rezidua modifikovaného ligninu po rozkladu dřeva hnědou hnilobou přispívají ke tvorbě a hromadění půdního humusu, který je charakteristický pro porosty s převahou jehličnanů. Tuto skutečnost potvrzuje i vyšší zastoupení druhů hub hnědé hniloby, které osídlují smrk a jedli, jako představitele jehličnanů. Skutečnost, že dřevo jehličnanů je ve větší míře osídlováno houbami hnědé hniloby je potvrzeno v řadě studií (v přehledu např. Ryvarden, Gilbertson 1993)

5 Tabulka 2. Počty lignikolních druhů stopkovýtrusých hub ve smíšeném horském lese a v horské smrčině na TVP 12 až 20, transekt Plechý, v roce 2004 a 2007 Basidiomycetes Picea abies Fagus sylvatica Abies alba Celkem Heterobasidiomycetes Aphyllophorales Agaricales Boletales Gasterales Celkem Mezi druhy, které rozkládají ve dřevě pouze celulózu, jsou druhy, které se na rozkladu dřeva smrku ztepilého podílejí ve sledovaném území kvantitativně nejvíce (Tabulka 4, Příloha 1 mykocenologické snímky TVP Plechý). Jsou to troudnatec páskovaný (Fomitopsis pinicola), houby z řádu kropilkotvarých (Dacrymycetales), trámovky (rod Gloeophyllum), některé outkovky (rod Antrodia), bělochoroše (rod Oligoporus), poprašky (rod Coniophora) a některé další druhy. Podíl druhů hnědé hniloby, které se vyskytují na dřevě buku, je významně nižší (Tabulka 4). Přesto je dřevo buku rozkládáno i těmito houbami. Nejvíce k tomu přispívá opět troudnatec páskovaný a bělochoroš modrající (Oligoporus caesius), který se pravidelně vyskytuje i na smrku. Význam druhů hub hnědé hniloby pro rozklad dřeva smrku, především kůrovcových souší, byl recentně hodnocen v horské smrčině na TVP Trojmezná (Svoboda, Lepšová 2004). Nejvyšší zastoupení druhů hub hnědé hniloby je v čeledi Polyporaceae (ve skupině Aphyllophorales) a představuji více než 1/5 známých druhů (Ryvarden, Gilbertson 1993). Čísla v našich výsledcích jsou pochopitelně nižší, protože jejich hodnocení probíhá v širším rámci taxonomického spektra lignikolních druhů. Pro některé druhy, které tvoří málo nápadné resupinátní plodnice, není dobře známa sestava enzymů, které produkují, takže nelze rozhodnout, jaký typ rozkladu dřeva způsobují (Tabulka 3, 4 a v Příloze; např. rody Botryobasidium, Athelia). Některé druhy s resupinátními plodnicemi, které vyrůstají na dřevě, se pravděpodobně na rozkladu dřeva nepodílejí, ale vstupují do ektomykorhizních seskupení (např. rody Amphinema., Tylospora). Tabulka 3. Zastoupení druhů hub bílého a hnědého tlení dřeva na dřevinách, porovnání studie Luschka 1993 a současných výsledků. Je vyjádřeno i relativní zastoupení hub, které způsobují hnědou hnilobu dřeva (%) Typ tlení dřeva Picea abies Fagus sylvatica Abies alba Celkem Celkem Autor Luschka 1993 Lepšová 2004, Luschka 1993 Lepšová 2004, Luschka 1993 Lepšová 2004, Luschka 1993 Lepšová 2004, Oba zdroje Bílé Hnědé % 27 19% 13 22% 7 6,5 % 5 6,5% 10 14,4% 6 21% 32 14% 15 13% 33 13% Chybějí data Celkem Tabulka 4. Lignikolní druhy hub, ze skupiny Basidiomycetes, nalezené na transektu TVP Plechý v letech 2004 a 2007 a typ hniloby, který způsobují. Porovnání výskytu s údaji Luschky (Luschka 1993). Luschka Druh houby typ Picea Fagus Abies 1993 rozkladu abies sylvatica alba + Antrodia serialis (Fr: Fr.) Donk br + + Antrodiella hoehnelii (Bres.) Niemelä wr + + Antrodiella semisupina (Berk. et Curt.) Ryvarden wr + Armillaria sp. div. wr Bjerkandera adusta (Willd.: Fr.) P. Karst. wr Botryobasidium pruinatum? + Botryobasidium sp. div.? + Calocera cornea (Batsch: Fr.) Fr. br Calocera viscosa (Pers.: Fr.) Fr. br + + Veluticeps abietina (Pers.: Fr.) Hjortstam et Tellería wr + + Coniophora olivacea (Fr.: Fr.) P. Karst. br + + Coniophora puteana (Schum.: Fr.) P. Karst. br

6 Luschka Druh houby typ Picea Fagus Abies 1993 rozkladu abies sylvatica alba Coprinus domesticus (Bolton: Fr.) Gray aff. wr + + Coprinus micaceus (Bull.: Fr.) Fr. wr + Corticiaceae sp. div.? + Crepidotus applanatus (Pers.) P. Kumm. wr + Crepidotus sp. 1/ epibryus aff. wr + + Crepidotus subsphaerosporus (J.E. Lange) Hesler et A.H. wr Smith + Cystostereum murrayi (Berk. et Curtis) Pouzar wr Dacrymyces stillatus Ness: Fr. br Datronia mollis (Sommerf.: Fr.) Donk wr + + Dentipellis fragilis (Pers.: Fr.) Donk wr + Elmeria caryae (Schwein.) Reid wr + + Exidia pithya (Alb. et Schw.): Fr. wr Exidia plana (Wiggers) Donk / E. glandulosa Fr. wr + Flamulaster limulatus (Weinm.: Fr.) Sing. wr + + Fomes fomentarius (L.: Fr.) Kickx wr + + Fomitopsis pinicola (Schwartz: Fr.) P. Karst. br Galerina marginata (Batsch) Kühn. wr Ganoderma applanatum (Pers.) Pat. wr Gloeophyllum odoratum (Wulf.: Fr.) Imazeki br + + Gloeophyllum sepiarium (Wulf.: Fr.)P. Karst. br + + Gloeoporus pannocinctus (Rommell)J. Erikss./Ceriporia p. wr + Grandinia stenospora (Karst.) Jülich wr + + Gymnopilus penetrans (Fr.: Fr.) Murril wr Gymnopilus picreus (Pers.: Fr.) Karst. wr + Gymnopilus sapineus (Fr.: Fr.) R. Maire wr + Haplotrichum conspersum (Pers.) Hol.-Jech.? + + Heterobasidion annosum (Fr.: Fr.) Brefeld wr + + Hyphoderma mutatum (Peck) Donk wr + Hyphoderma puberum (Fr.: Fr.) Wallr. wr Hypholoma capnoides (Fr.: Fr.) P. Kumm. wr + + Hypholoma marginatum (Pers.: Fr.) Schroet. wr + + Hypholoma sublateritium (Fr.) Quél. / H. lateritium wr + + Inonotus hastifer Pouz. wr + + Inonotus nodulosus (Fr.) P. Karst. wr + Ischnoderma resinosum (Fr.) Karst. aff. wr + + Kuehneromyces mutabilis (Schaeff.: Fr.) Singer et A.H. wr + Smith Laetiporus montanus Černý / Laetiporus sulphureus br + + Laxitextum bicolor (Pers.: Fr.) Lentz wr + + Leptoporus mollis (Pers.: Fr.) Quél. br Lycoperdon perlatum Pers.: Pers. wr + + Lycoperdon pyriforme Schaeff.: Pers. wr + + Megacollybia platyphylla (Pers.: Fr.) Kotl. et Pouz. wr Merulius tremellosus Fr. / Phlebia tremellosa (Schrad.) wr Nakasone et Burds. Mycena amicta (Fr.) Quél. wr + Mycena arcangeliana Bres. ap. Barsali wr + Mycena erubescens Höhn. wr + + Mycena galericulata (Scop.: Fr.) S. F. Gray wr Mycena haematopus (Pers.: Fr.) P. Kumm. wr + Mycena maculata P. Karst. wr + + Mycena purpureofusca (Peck) Sacc. wr + + Mycena renati Quél. wr + + Mycena rubromarginata (Fr.: Fr.) P. Kumm. wr + Mycena stipata M. Geest. et Schwöbel wr + Mycena viridimarginata Karst. wr + Mycena vulgaris (Pers.) Kumm. wr

7 Luschka Druh houby typ Picea Fagus Abies 1993 rozkladu abies sylvatica alba + Oligoporus caesius (Schrader: Fr.) Gilbertson et Ryvarden br Oligoporus alni (Niemelä et Vampola) Piatek aff. br + + Oligoporus tephroleucus (Fr.: Fr.) Gilbertson et Ryvarden br + + Oligoporus undosus (Peck.) Gilb. et Ryv. br + + Omphalina epichysium (Pers.) Quél. wr + + Oudemansiella mucida (Schrad.: Fr.) v. Höhn. wr + + Oxyporus populinus (Schum.: Fr.) Donk wr + + Panellus serotinus (Schrad.: Fr.) Kühn. / Sarcomyxa wr + serotina (Schrad.: Fr.) P. Karst. + Panellus stypticus (Bull.: Fr.) P. Karst. wr + Peniophora sp. 1 wr + + Phanerochaete sanguinea (Fr.) Pouz. wr Phanerochaete sordida (P. Karst.) J. Erikss. et Ryvarden wr Phellinus hartigii (Allesch. et Schnabl) Pat. wr Phellinus nigrolimitatus (Rom.) Bourd. et Galz. wr + + Phellinus viticola (Schw.: Fr.) Donk wr + + Phlebia merismoides / P. radiata wr + + Pholiota adiposa (Batsch.) P. Kumm. wr + + Pholiota alnicola (Fr.: Fr.) Sing. Aff. wr + + Pholiota lenta (Pers.: Fr.) Sing. wr + + Pholiota scamba (Fr.: Fr.) Moser wr + Pholiota squarrosa (Weigel: Fr.) P. Kumm. wr + Pholiota squarrosoides (Peck.) Sacc. wr + + Physisporinus sanguinolentus (Alb. et Schw.: Fr.) Pilát wr + + Pleurotus pulmonarius (Fr.) Quél. wr Plicatura crispa (Pers.: Fr.) Rea /Plicaturopsis crispa wr + + Pluteus atromarginatus / Pluteus nigrofloccosus wr + + (Schulzer) J. Favre + Pluteus cervinus (Schaeff.) P. P. Kumm. wr + Pluteus phlebophorus (Ditmar: Fr.) P. Kummer wr + Pluteus podospileus Sac.: Cub. in Sacc. wr + Pluteus salicinus (Pers.: Fr.) P.Kummer wr + + Pluteus umbrosus (Pers. Fr.) P. Kumm. wr + Polyporaceae sp. 1 wr + + Polyporus ciliatus Fr. wr + Polyporus varius (Pers.) Fr. wr + Psathyrella cernua (Vahl.: Fr.) Hirsch wr + + Psathyrella piluliformis (Bull.: Fr.) P.D. Orton wr + Ramicola centunculus (Fr.) Sing. wr + + Resinicium bicolor (Alb. et Schw.: Fr.) Parm. wr Schizophyllum commune Fr.: Fr. wr Schizopora paradoxa (Schrad.: Fr.) Donk wr + + Steccherinum subcrinale (Peck) Ryv. aff. wr + + Stereum hirsutum (Willd.: Fr.) S.F. Gray wr + + Stereum rugosum (Pers.: Fr.) Fr. wr + + Stereum sanguinolentum (Alb. et Schw.: Fr.) Fr. wr Stereum subtomentosum Pouz. wr Trametes hirsuta (Wulf.: Fr.) Pilát wr Trametes pubescens (Schum.: Fr.) Pilát wr + + Trametes versicolor (L.: Fr.) Pilát wr Tremella foliacea Pers.: Fr. wr Trichaptum abietinum (Pers.: Fr.) Ryvarden wr Tricholomopsis decora (Fr.: Fr.) Sing. wr + + Tricholomopsis rutilans (Schaeff.: Fr.) Sing. wr + + Xeromphalia campanella (Batsch: Fr.) R. Maire wr + Mykocenologická charakteristika TVP na transektu Plechý Mykocenologické snímky na jednotlivých TVP na transektu Plechého jsou uvedeny v Příloze

8 Tyto snímky spolu s kvantitativními údaji o výskytu druhů na plochách byly použity jako podklad pro klasifikaci ploch. Klasifikace je uvedena pro všechny ekologické funkční skupiny společně a posléze pro jednotlivé skupiny. Klasifikace ploch na transektu na svahu Plechého byla počítána Wardovou metodou s kvadrátem euklidovské distance jako mírou nepodobnosti podle výskytu všech druhů makromycet (Obr. 1) a pro srovnání též podle výskytu ektomykorhizních (Obr. 2), lignikolních (Obr. 3) a saprofytických druhů (Obr. 4). Výsledky pro všechny druhy, pro druhy ektomykorhizní a saprofytické vyčleňují významně skupinu ploch TVP 18, 19 a 20, které představují různé typy smrčin. Na nich se prakticky nevyskytují plodnice ektomykorhizních druhů. Druhová skladba saprofytických druhů je dána nabídkou podobného substrátu vrstvou nadložního humusu s převahou opadu smrku. Hodnocení podle výskytu lignikolních druhů již odpovídá kvalitě ležícího dřeva na lokalitách. Jsou zde blízko seskupeny TVP 17 (smíšený porost) a 18 (rozpadlá smrčina), na nichž je společnou charakteristikou vysoký podíl ležících asanovaných klád smrku. Plochy 19 a 20 zůstávají ve společné skupině a jsou si velmi blízké. Vyskytuje se na nich pouze dřevo smrku, velmi často jiného než kůrovcového původu a neasanované. Představuje podobu houbových společenstev, která jsou charakteristická pro horské smrčiny na Šumavě P18 P17 P20 P19 P15 P16 P14 P13 P12 P20 P19 P18 P17 P15 P16 P14 P13 P12 Obr. 1. Klasifikace ploch - všechny druhy. Obr. 3. Klasifikace ploch - lignikolní druhy P20 P19 P18 P17 P16 P15 P14 P13 P12 P20 P19 P18 P17 P16 P14 P15 P13 P12 Obr. 2. Klasifikace ploch - ektomykorhizní druhy. Obr. 4. Klasifikace ploch - saprofytické druhy. Ve většině testů jsou na základě druhového spektra hub odděleny trvalé plochy, které reprezentují horské smíšené porosty. Mezi plochami smíšených bučin se vymyká P 12, která má relativně vysoký podíl ektomykorhizních druhů, oproti ostatním. Seskupení P 14 a 16 pro všechny hodnocené druhy je dáno vysokou podobností ve výskytu lignikolních druhů. Na těchto plochách tlející dřevo prakticky chybí, představují lesním - 8 -

9 hospodařením dlouhodobě narušené porosty. Vyčlenění P 12 a 13 ze souboru smíšených bučin je dáno nízkým zastoupením druhů, které jsou vázány na dřevo smrku a jeho opad. K hodnocení přítomných mykocenóz v rámci neúplného mykocenologického systému (Fellner 1987, 1988) dosud není dostatek podkladů. Společenstva terestrických ektomykorhizních hub třídy Cortinario-Boletetea Darimont 1973 em. Fellner 1989 jsou silně ochuzena. Je evidentní, že jejich zastoupení výrazně klesá s rostoucí nadmořskou výškou. Významným a negativním faktorem je také snižování nebo až absence živých stromů na ploše a v jejím okolí (P 18, 19). Velkou roli v charakteru druhové skladby může mít i nahromadění silné vrstvy nadložního humusu v zapojených porostech a malá míra disturbance, který vylučuje určité skupiny druhů (Tyler 1984). Je též pravděpodobné, že druhové spektrum ektomykorhizních makromycetů je ochuzeno vlivem dlouhodobé depozice okyselujících a toxických látek (citace Kopáčka a spol., bohužel je neznám, v přehledu Lepšová (2003c). Saprotrofní typ houbových společenstev lesní hrabanky, který je představován třídou Dasyscyphetea Darimont 1973, je charakteristický silnou závislostí na výskytu srážek ve vegetačním období. Může být negativně ovlivněn silným porušením korunového zápoje, který vede ke zvýšenému vysoušení substrátu (plochy 17, 18), zvýšeným spadem toxických látek a jejich hromaděním v nadložním humusu. Přítomnost buku na ploše charakterizují druhy rodu Gymnopus a Flamulaster a různých druhů helmovek (Mycena capillaris, M. sanguinolenta, M. speirea, M. vitilis), přítomnost opadu smrku indikují druhy rodu špička (Marasmius androsaceus, Micromphale perforans). Lignikolní saprotrofní houby třídy Stereo-Trametetea Darimont 1973 jsou vázána na tlející dřevo dominantních dřevin buk lesní a smrk ztepilý. Jedle je v porostech zastoupena jen velmi vzácně, stejně tak je málo tlejícího dřeva jedle. Tlející dřevo buku v porostu pochází obvykle z korunových zlomů, kmeny zůstávají stát jako vysoké pahýly. Na čerstvých zlomech korun se objevuje Bulgaria inguinans posléze další charakteristické druhy: Trametes hirsuta, druhy rodu Stereum, Schizophyllum commune, Sarcomyxa serotina. Na pahýlech dominuje Fomes fomentarius, který tvoří velké nápadné plodnice, dále se vyskytuje Ganoderma applanatum a houba hnědé hniloby troudnatec páskovaný (Fomitopsis pinicola). Všechny druhy, kromě posledního, jsou druhy, které způsobují rozklad dřeva bílou hnilobou. Na později padlých pahýlech a na korunách zlomů pak působí další druhy bílé hniloby (Pleurotus pulmonarius, Kuehneromyces mutabilis, a druhy rodu Hypholoma, Pluteus, Pholiota atd.). Tlející dřevo smrku je osídlováno v závislosti na jeho charakteristikách: na způsobu odumření, poloze vůči zemi, na přítomnosti kůry v počátečních fázích rozkladu a na dalších charakteristikách (Pouska 2001, Svoboda, Lepšová 2004). Na kůrovcových souších a jejich zlomech dominuje troudnatec páskovaný (který se často vyskytuje i na buku a jedli). Ležící kmeny smrku po vichřicích (které zůstávají v kůře) jsou často rozkládány v bělové části ohňovcem izabelovým (Phellinus viticola) a bělochorošem modrajícím (Oligoporus caesius) a v jádrové části přetrvává často ohňovec ohraničený (Phellinus nigrolimitatus). Sukcese hub na asanovaných kůrovcových kládách nebyla dosud plně vyhodnocena. Některé údaje uvádí Luschka (1993). Podobně, jako na našich plochách, Luschka popisuje na asanovaných kládách plodnice černorosolu smrkového (Exidia pythia), pevníku krvavějícího (Stereum sanguinolentum) a některých kornatcovitých druhů. Trochu odlišný obraz oproti klasifikaci ploch poskytují výsledky ordinační analýzy (Obr. 5). Mimo poměrně ostrého oddělení ploch horských bučin a smrčin, které je vedeno podél prvé ordinační osy, je zřetelný i druhý významný faktor ovlivňující složení společenstva hub, který je representovaný druhou ordinační osou. Zde je možno srovnat relativně malou variabilitu mezi společenstvy na plochách smíšeného lesa (horských bučin) oproti vyšší variabilitě smrčin, kde nacházíme více faktorů ovlivňujících vývoj ekosystému a především dynamiku mrtvého dřeva

10 2.5 P DCA P12 P13 P15 P14 P17 P19-1 P P DCA Obr. 5. Ordinační prostor prvých dvou os DCA s vyznačenou polohou výzkumných ploch na transektu na svahu Plechého, data výskytu všech druhů makromycet. Výskyt chráněných nebo ohrožených druhů hub Na výzkumných plochách se nevyskytuje žádný z chráněných druhů makromycetů (vyhláška 395/92). Další významné druhy jsou uvedeny v Tabulce 5. Představují druhy, které jsou považovány za ohrožené (Holec, Beran 2006, Červený seznam makromycetů v ČR) nebo indikační druhy bučin (např. Christensen et al. 2004, Adamčík et al. 2007). Tabulka 5. Chráněné, ohrožené a významné druhy lignikolních hub na TVP, nálezy z let 2004 a 2007 druh Červený seznam (Holec, Beran 2006) Indikační druhy přirozených stanovišť (např. Christensen et al. 2004, Adamčík et al. 2007) Antrodiella hoehnellii Bučiny Antrodiella semisupina Bučiny Cystostereum murrayi NT Dentipellis fragilis Bučiny Elmeria caryae Bučiny Flamulaster limulatus EN Bučiny Gloeoporus pannocinctus Bučiny Inonotus hastifer Bučiny Inonotus nodulosus Bučiny Leptoporus mollis NT Mycena archangeliana Bučiny Mycena renati Bučiny Omphalina epichysium EN Bučiny Oudemansiella mucida Bučiny Phellinus nigrolimitatus NT Smrčiny Pholiota squarrosoides EN Bučiny Pluteus phlebophorus EN Bučiny Pluteus podospileus EN Bučiny Pluteus umbrosus VU Bučiny

11 Závěr Tento mykologický příspěvek zkoumá houby především z hlediska důležitých dějů v lesním porostu. Popis houbových společenstev (mykocenóz) je prostředkem k posouzení jejich úlohy: ektomykorhizních makromycetů v procesu mykotrofní výživy dřevin, lignikolních makromycetů v procesu rozkladu odumřelých dřevin a lignikolních a saprofytických makromycetů v půdotvorném procesu. Úloha v regeneraci pro přirozenou obnovu dominantních dřevin v této studii není řešena. V předchozí rozsáhlé rešerši byly zkoumány základní aspekty mykologické problematiky v rámci zájmového území Šumavy a ve středoevropském kontextu horských smrkových a smíšených porostů. Byly také shrnuty základní mykofloristické studie z území Šumavy ( V předložené části zprávy je zhodnocen klasický mykocenologický přístup, který popisuje skladbu mykocenóz s ohledem na hlavní funkční skupiny hub: společenstva mykorhizních hub; hub, které jsou vázány na dřevo; a ostatních hub, které rozkládají drobný opad listů, jehličí, větévek a dalších složek, především rostlinného původu. Toto rozdělení mykocenóz dovoluje zkoumat makromycety v souvislosti s jejich dílčími funkcemi v lesních porostech. Podle literárních pramenů jsou definovány a popsány tři hlavní funkční skupiny makromycetů, které odpovídají kategorii tříd i v mykocenologickém pojetí houby ektomykorhizní, houby saprofytické a v jejich rámci ještě houby lignikolní. Právě lignikolním houbám je věnována hlavní pozornost, protože určité procento z nich disponuje mezi ostatními organismy ojedinělou a specifickou enzymatickou sestavou pro rozklad lignitové složky dřeva (která tvoří asi 1/3 dřevní hmoty a většině mikroorganismů je toxická). V metodické části je stanoven postup terénního výzkumu na existujících TVP na transektu Plechého pro léta Terénní průzkum byl v roce 2007 veden dvěma směry: průzkumem všech makromycetů na TVP, stanovením jejich ekologických parametrů podle a jejich početnosti; průzkumem makromycetů na ležícím tlejícím dřevě (CWD) buku lesního, smrku ztepilého a jedle bělokoré na TVP i mimo plochy a jejich korelací k důležitým charakteristikám CWD. Výsledky prvního roku průzkumu přinesly seznam 203 druhů makromycetů všech funkčních skupin. Z nich 60% byly druhy vázané na dřevo. Z nich houby hnědé hniloby představovaly v průměru 13% druhů ze všech zjištěných lignikolních druhů. Z 59 druhů na dřevě smrku ztepilého bylo 13 druhů hub hnědé hniloby (22%), na dřevě buku lesního jen 5 druhů (6,5 %) ze 77 druhů. Mezi druhy lignikolních hub, které dominovaly na smrku, jsou většinou právě houby hnědé hniloby (Fomitopsis pinicola, Antrodia serialis, Leptoporus a druhy rodu Oligoporus, Gloeophyllum a Coniophora. Na dřevě buku dominují druhy bílé hniloby (Fomes fomentarius, Ganoderma applanatum, lupenaté houby rodu Hypholoma, Pholiota, Gymnopilus, Mycena, Agaricales, atd.). Z uvedeného vyplývá, že pro rozklad dřeva smrku ztepilého mají větší význam lignikolní druhy hub hnědé hniloby. Naopak pro rozklad dřeva buku lesního jsou důležitější druhy bílé hniloby. Pro další postup terénního průzkumu předpokládám pokračování průzkumu makromycetů na stanovených TVP a na jednotlivých kusech CWD podél výškového transektu na Plechém. Současně bude provedena charakteristika stávajících kusů CWD. V návaznosti na popis složky makromycetů ve sledovaných lesních porostech doporučuji studium kvality zbytků rozkladu CWD houbami bílé a hnědé hniloby a stanovení jejich významu pro kvalitu půdy a přirozenou regeneraci horského lesa. Předpokládám, že tyto poznatky mohou přispět pro efektivní management CWD v lesních porostech, který by vedl k posílení jeho přirozených funkcí v přírodním porostu. Literatura Adamčík S., Christensen M., Heilmann-Claussen J., R. Wallein (2007): Fungal diversity in the Poloniny National Park with emphasis on indicator species of conservation value of beech forests in Europe. - Czech. Mykol., 59: Fellner R. (1987): Poznámky k mykocenologické syntaxonomii. 1. Zásady výstavby syntaxonomické klasifikace mykocenóz. - Čes. Mykol., 41:

12 Hansen L., Knudsen H. [eds.] (1997): Heterobasidioid, Aphyllophoroid and Gasteromycetoid Basidiomycetes. In: Nordic Macromycetes, Vol. 3. Nordsvamp, Copenhagen, 444 p. Høiland K., Bendiksen E. (1997): Biodiversity of wood-inhabiting fungi in a boreal coniferous forest in Sør- Trøndelag County, Central Norway. Nordic Journal of Botany, 16: Holec J., Beran M. [eds.] (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. - Příroda, Praha. 24: Holec J., Svrček M., Kotlaba F., Beran M. (1999): Biodiverzita, ekologie a rozšíření hub (makromycetů) v málo prozkoumaných nebo v minulosti nepřístupných oblastech Šumavy. - Ms. [Závěrečná zpráva o výsledcích projektu ministerstva kultury RK96P01OMG024, období , depon. in: Mykol. odd. Národního muzea, Praha; knihovna katedry botaniky PřF UK Praha; Správa NP Šumava, Kašperské Hory] 86 p. Christensen M., Heilmann-Claussen J., Wallein R., Adamčík S. (2004): Wood inhabiting fungi as indicators of conservation value in European beech forests. In: Marchetti M. [ed.], Monitoring and indicators of forest biodiversity in Europe from ideas to operationality. - European Forestry Institute Proceedings, Saarijärvi, 51: Kim S. Y., Jung H. S. (2000): Phyllogenetic relationships of the Aphyllophorales inferred from sequence analysis of nuclear small subunits ribosomal DNA. - Journ. Microbial., 38: Larsson K.-H., Larsson E., Köljalg U. (2004): High phylogenetic diversity among corticioid homobasidiomycetes. - Mycol. Res., 108: Lepšová A. (1982): Metody stanovení produkce velkých hub (Methods to estimate the biomass production of macrofungi) In: Šebek S. [ed.], Úkoly mykofloristiky a mykocenologie v ohrožených ekosystémech přírody ČSSR. Sborn. Ref. IV. Sem Ochrana hub a jejich životního prostředí, , Praha. - ČSVMS ČSAV, Praha, pp Lepšová A. (2003c): Effects of acidification and chemical restoration measures on ectomycorrhizal system of forest tree species, especially Norway spruce. In: Hruška J., Cienciala E. [eds.], Long-term acidification and nutrient degradation of forest soils limiting factors of forestry today. - Ministerstvo životního prostředí ČR, Praha, pp Lepšová A. (2005): Vyhodnocení stavu mykocenóz na TVP v oblasti Modravy a na transektu Plechého. In: Neuhöferová, P. [ed.], Sledování dynamiky obnovy lesa v oblasti postižené kůrovcem v Národním parku Šumava, Sborník referátů k VaV 620/8/03, Praha, , - FLE ČZU, Praha, pp Luschka N. (1993): Die Pilze des Nationalparks Bayerischer Wald im bayerisch-bömischen Grenzgebirge. - Hoppea, Regensburg, 53: Pouska V. (2001): Výskyt dřevokazných hub ve vztahu k vlastnostem dřeva smrku ztepilého na Šumavě. - Ms. [Bakalářská. -Pr., depon. in Biol. Fak. JU, České Budějovice] 42 p. Ryvarden L., Gilbertson R. L. (1993): European polypores. Part 1. Fungiflora. - Fungiflora, Oslo, pp Tyler G. (1984): Macrofungi of Swedish beech forests. - Dept. Plant Ecol., Univ. Lund, Sweden, 117 p

13 Příloha - Mykocenologické snímky TVP Plechý 2007 Ve výsledcích je předloženo 9 tabulek, které lze považovat za kumulativní mykocenologické snímky pořízené na celé konkrétní TVP 12 až 20 na transektu Plechého. Plochy jsou uspořádány jako čtvercové o hraně 50 m. Tím je splněn požadavek minimální plochy pro lesní porosty (2500 m 2 ). Plochy nejsou dále členěny, což způsobuje potíže při stanovení početnosti výskytu. Kromě druhů, které rostly na holé zemi, mezi opadem listí a na drobných částech dřeva (do 15 cm v průměru.) Údaje o výskytu plodnic založeny na zápisu a determinaci makromycetů (Basidiomycetes a Ascomycetes) a slizovek (Myxomycetes). Data návštěv: červen ( ), červenec (9.7), srpen ( ), září ( ) 2004 červen (4.6), červenec (17.7.), srpen (2.-3. a 7.8.), říjen (2., ) 2007 Poznámky a diskuze k souhrnným tabulkám výskytu druhů: zápisů plodnic hub, určených i neurčených během všech návštěv v obou letech, ukazuje na míru fruktifikace (tvorby plodnic) hub na jednotlivých plochách. taxonů neznamená počet druhů. Zejména kumulativní taxon Corticiaceae sp. div. zahrnuje vyšší počet taxonů. y na úrovni druhů jsou dokladovány a je možné je rozlišit pouze mikroskopicky. Determinace je možná cca u 30% položek. Ostatní nejsou determinovatelné vzhledem k tomu, že jsou buď sterilní anebo již příliš staré a anatomické struktury jsou rozpadlé. Třídění taxonů v tabulce je v první řadě vedeno podle ekologických parametrů. Tak se vyčlení mykocenózy ektomykorhizních, lignikolních a saprofytických hub. Další třídění je uvedeno podle početnosti výskytu na plochách. Další třídění u lignikolních druhů jsem neprovedla. Při stávajícím uspořádání v kategorii lignikolních druhů vynikne i zastoupení druhů dřevin přítomného tlejícího dřeva na každé konkrétní ploše, pokud jde o druh, který je specifický k jednomu druhu dřeva. Zkratky v tabulce: omická houby jsou tříděny pouze do vyšších kategorií: Bas Basidiomycetes, stopkovýtrusé, především řády Agaricales, Boletales, Russulales, Aphyllophorales, Dacrymycetales, Tremellales, Gasterales. ASCO Euascomycetes, vlastní vřeckovýtrusné, především řády Xylariales, Pezizales a Leotiales. Myx Myxomycetes, slizovoky, skupina organismů která patří mezi prvoky. V mykologickém průzkumu bývají někdy uváděny druhy, které tvoří nápadné plodnice (sporokarpy) s výtrusy (rody Lycogala, Tubifera, Stemonitis, Arcyria, Ceratriomyxa). Jsou významné především tím, že žijí uvnitř a na silně zetlelém dřevě, na kterém také tvoří plodnice. Dřevo nerozkládají, živí se řasami, houbami, mikroskopickými částicemi (vč. pylu). poukazuje na funkci houby v ekosystému: Ecm představuje ektomykorhizní houby. Lig skupina hub, jejichž plodnice vyrůstají na dřevě. Obvykle také dřevo rozkládají. Nejasná je funkce skupiny druhů z čeledi Corticiaceae, z nichž mnohé mohou být ektomykorhizní (viz literární přehled). Další specifikace ve zkratce je udaná dvojicí písmen. Je to zkratka latinského názvu dřeviny, ze které pochází osídlené dřevo v pozorované ploše (Pa - Picea abies; Ap - Acer pseudoplatanus; Aa - Abies alba; Fs - Fagus sylvatica). Některé druhy osídlují dřevo několika různých dřevin. sap saprofytické houby. : většina taxonů je určena do druhů. V řadě případů byla dosud determinace možná pouze do vyšších kategorií. Některé skupiny taxonů vyžadují revizi specialistou. U taxonů nejsou uváděni autoři. Pojmenování je podle přiložené determinační literatury. je posouzen podle počtu výskytů plodnic na TVP. U ektomykorhizních hub uvedené číslo neznamená počet plodnic, ale v terénu odhadnutý počet mycélií (plodnice alespoň 3 m vzdálené). Exaktní údaje může poskytnout metoda somatické kompatibility (např. Marek et Lepšová 1999) nebo metody molekulární analýzy. Metoda stanovení frekvence výskytu dle plodnic pro ektomykorhizní houby nemohla být použita vzhledem k nedostatečnému uspořádání TVP. U lignikolních hub je za jeden výskyt považována přítomnost minimálně jedné plodnice na definovaném kusu tlejícího dřeva (obvykle kláda nebo větev). výskytů tak odráží početnost substrátové nabídky. U saprofytických hub je počet výskytů stanoven podobně jako u mykorhizních. Drobné druhy hub jsou pravděpodobně podceněny. Použitou metodou není vyloučeno, že jsou v terénu přehlíženy (plodnice pod 1 cm v průměru v horizontální rovině). 5. Za každou tabulkou kumulativního mykocenologického snímku je uvedeno, kolik kusů klád tlejícího dřeva (CWD, průměr větší než 15 cm) je na ploše přítomno a bylo hodnoceno. Zde je nutno poukázat na to, že zákresy v mapách zcela neodpovídají situaci. Od jejich pořízení se na některých plochách objevily nové zlomy nebo vývraty. V této studii je za jeden kus CWD považuji všechny části, které pocházejí z jednoho stromu. Zejména v případu velkých jedinců buků vzniká několik kusů z rozlomení kmene a kmenových větví. Rozklad těchto částí neprobíhá stejně rychle a stejnými houbami. Detailnější průzkum by vyžadoval jinou metodu a zejména velmi vysokou časovou dotaci

14 Plocha P12 Snímek z 292 zápisů výskytu plodnic v letech 2004 a 2007 zahrnuje 110 taxonů omická Bas ecm Laccaria amethystea 8 Bas ecm Russula fellea 7 Bas ecm Russula cyanoxantha 5 Bas ecm Russula ochroleuca 5 Bas ecm Xerocomus pruinatus 5 Bas ecm Lactarius subdulcis 4 Bas ecm Russula mairei 4 Bas ecm Xerocomus chrysenteron 2 Bas ecm Clavulina cristata 1 Bas ecm Inocybe sp. 1 Bas ecm Laccaria laccata 1 Bas ecm Lactarius aurantiacus 1 Bas Lig Fs, Ap, Pa Corticiaceae sp. div., 19 sběrů 10 Bas Lig Fs Fomes fomentarius 8 Asco Lig Fs Bisporella citrinum 6 Bas Lig Fs Ganoderma applanatum 6 Bas Lig Fs, Ap, Pa Hypholoma fasciculare 6 Bas Lig Fs, Pa, Ap Fomitopsis pinicola 5 Bas Lig Fs Megacollybia platyphylla 5 Bas Lig Fs Mycena galericulata 5 Bas Lig Fs Kuehneromyces mutabilis 4 Bas Lig Fs Pluteus cervinus 4 Bas Lig Pa, Fs, Ap Postia caesia 4 Bas Lig Fs, Pa Galerina marginata 3 Asco Lig Fs Hypoxylon fragiforme 3 Bas Lig Fs Lycoperdon perlatum 3 Bas Lig Fs Marasmius alliaceus 3 Bas Lig Fs Mycena renati 3 Bas Lig Fs Phanerochaete sordida 3 Bas Lig Fs Plicaturopsis crispa 3 Bas Lig Fs Psathyrella piluliformis 3 Asco Lig Fs Xylaria hypoxylon 3 Bas Lig Fs Antrodia hoehnellii 2 Bas Lig Fs, Pa Armillaria sp. rhizomorfy 2 Bas Lig Fs Bjerkandera adusta 2 Bas Lig Ap Datronia mollis 2 Asco Lig Fs Diatrype disciformis 2 Bas Lig Fs Flammulaster limulatus 2 Asco Lig Ap Hypoxylon rubiginosum 2 Bas Lig Fs Laxitextum bicolor 2 Bas Lig Fs Mycena archangeliana 2 Bas Lig Pa, Fs Mycena sp. div. 2 Bas Lig Fs Panellus serotinus 2 Bas Lig Fs Pholiota lenta 2 Bas Lig Fs Polyporus ciliatus 2 Asco Lig Fs Scutellinia scutellata s.l. 2 Bas Lig Fs Schizopora paradoxa 2 Bas Lig Fs Stereum hirsutum 2 Bas Lig Fs Stereum rugosum 2 Bas Lig Fs Trametes versicolor 2 Asco Lig Fs Xylaria longipes 2 Myx Lig Fs Arcyria obvelata 1 Asco Lig Fs Ascocoryne sarcoides 1 Asco Lig Fs Ascomycetes sp. 1 1 Asco Lig Ap Ascomycetes sp. 2 1 Asco Lig Fs Ascomycetes sp

15 omická Asco Lig Fs Ascomycetes sp. 4 1 Bas Lig Fs Botryobasidium pruinatum 1 Bas Lig Pa Botryobasidium sp. 1 1 Bas Lig Fs Botryobasidium sp. 2 1 Bas Lig Fs Calocera cornea 1 Bas Lig Pa Calocera viscosa 1 Myx Lig Fs Ceratiomyxa fruticulosa 1 Bas Lig Fs Coprinus domesticus cf. 1 Bas Lig Fs Coprinus micaceus 1 Bas Lig Pa Crepidotus subsphaerosporus 1 Bas Lig Fs Crtepidotus sp.1 1 Bas Lig Fs Dacrymyces stillatus 1 Asco Lig Fs Bertia moriformis 1 Bas Lig Fs Gloeoporus pannotinctus 1 Bas Lig Pa Gymnopilus penetrans 1 Bas Lig Fs Haplotrichum conspersum 1 Bas Lig Pa Heterobasidion annosum 1 Bas Lig Fs Hyphoderma puberum 1 Bas Lig Pa Hypholoma capnoides 1 Bas Lig Fs Inonotus nodulosus 1 Bas Lig Fs Ischnoderma resinaceum 1 Bas Lig Fs Lycoperdon pyriforme 1 Bas Lig Fs Mycena haematopus 1 Bas Lig Pa Mycena stipata 1 Bas Lig Fs Oligoporus tephroleucus 1 Bas Lig Fs Panellus stypticus 1 Bas Lig Fs Phanerochaete sanguinea 1 Bas Lig Fs Phlebia tremellosa 1 Bas Lig Fs Pleurotus pulmonarius 1 Bas Lig Fs Pluteus atromarginatus aff. 1 Bas Lig Fs Pluteus podospileus 1 Bas Lig Fs Pluteus salicinus 1 Bas Lig Fs Polyporus varius 1 Bas Lig Fs Psathyrella cernua 1 Bas Lig Fs Simocybe centunculus 1 Bas Lig Fs Stereum subtomentosum 1 Bas Lig Fs Trametes pubescens 1 Bas Lig Pa Trichaptum abietinum 1 Asco Lig Fs Ustulina deustum 1 Bas Lig Pa Xeromphalina campanella 1 Bas sap Gymnopus hariolorum 4 Bas sap Mycena sanguinolenta 4 Bas sap Rhodocollybia butyracea var. asema 4 Bas sap Flamulaster carpophilus 3 Bas sap Gymnopus dryophilus agg. 3 Bas sap Entoloma cetratum 2 Bas sap Gymnopus confluens 2 Bas sap Mycena capillaris 2 Bas sap Mycena metata 2 Bas sap Mycena speirea 2 Bas sap Mycena vitilis 2 Bas sap Rhodocollybia butyracea var. butyracea 2 Bas sap Mycena galopus 1 Bas sap Mycena vulgaris 1 Počty klád tlejícího dřeva Původ klád na ploše Fagus sylvatica Picea abies Acer sp. div. celkem počet

16 Plocha P13 Snímek ze 311 zápisů výskytu plodnic v letech 2004 a 2007 zahrnuje 99 taxonů omická Bas ecm Laccaria amethystea 7 Bas ecm Russula fellea 5 Bas ecm Russula ochroleuca 4 Bas ecm Amanita rubescens 2 Bas ecm Cantharellus tubaeformis 2 Bas ecm Lactarius subdulcis 2 Bas ecm Clitopilus prunulus 1 Bas ecm Cortinarius delibutus 1 Bas ecm Laccaria laccata 1 Bas ecm Lactarius necator 1 Bas ecm Xerocomus pruinatus 1 Bas Lig Fs, Pa Armillaria sp. rhizomorfy 10 Bas Lig Fs Fomes fomentarius 9 Bas Lig Fs, Pa Fomitopsis pinicola 9 Bas Lig Fs Mycena galericulata 9 Bas Lig Pa, Fs, Ap Corticiaceae sp. div. 6 Bas Lig Fs Hypholoma fasciculare 6 Asco Lig Fs Xylaria longipes 6 Bas Lig Fs Kuehneromyces mutabilis 5 Bas Lig Fs Stereum hirsutum 5 Asco Lig Fs Hypoxylon fragiforme 4 Bas Lig Fs Bjerkandera adusta 3 Bas Lig Fs Coprinus micaceus 3 Bas Lig Fs Crepidotus sp. 1 3 Bas Lig Fs Dacrymyces stillatus 3 Bas Lig Fs Lycoperdon perlatum 3 Bas Lig Fs Megacollybia platyphylla 3 Bas Lig Fs Panellus serotinus 3 Asco Lig Fs Scutellinia sp. 3 Bas Lig Fs Stereum rugosum 3 Bas Lig Fs Trametes verscicolor 3 Asco Lig Fs Ustulina deustum 3 Asco Lig Fs Xylaria hypoxylon 3 Bas Lig Fs Antrodiella hoehnelii 2 Asco Lig Fs Ascocoryne sarcoides 2 Bas Lig Pa Botryobasidium sp. 1 2 Myx Lig Pa Ceratiomyxa fruticulosa 2 Bas Lig Fs Dentipellis fragilis 2 Bas Lig Fs, Pa Galerina marginata 2 Bas Lig Fs Ganoderma applanatum 2 Bas Lig Fs Hypholoma sublateritium 2 Asco Lig Ap Hypoxylon rubiginosum 2 Asco Lig Fs Hypoxylon cohaerens 2 Bas Lig Fs Mycena archangeliana 2 Bas Lig Fs Mycena renati 2 Bas Lig Fs Phlebia radiata 2 Bas Lig Fs Pluteus cervinus 2 Bas Lig Fs Polyporus varius 2 Bas Lig Fs, Pa Postia caesia 2 Bas Lig Fs Psathyrella cernua 2 Bas Lig Fs Psathyrella piluliformis 2 Bas Lig Fs Schizopora paradoxa 2 Bas Lig Fs Steccherinum subcrinale aff. 2 Bas Lig Fs Tremella foliacea 2 Bas Lig Fs Elmeria caryae