Garant: Doc. Ing. Lubor Hruška, Ph.D., Ing. Vratislav Mansfeld, Ph.D. Autoři: Ing. Vratislav Mansfeld, Ph.D., Doc. Ing. Lubor Hruška, Ph.D. a kol.

Transkript

1 1

2 Studijní materiál k popularizačnímu workshopu K3/WPOP8 Les a lesní hospodářství vznikl v rámci projektu Poznej tajemství vědy. Projekt s reg. č. CZ.1.07/2.3.00/ je financován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky. První den workshopu Les a lesní hospodářství byly prezentovány zkušenosti zahraničních expertů z oblasti lesnického výzkumu (problematika trvale udržitelného obhospodařování lesů). Při této příležitosti byla představena klíčová témata ve vztahu k ekonomice lesního hospodářství a funkcím lesů, vlivu klimatických změn na lesní ekosystémy, včetně významu lesního stanoviště a moderních trendů v pěstování lesů. Druhý den workshopu byl zaměřen na popularizátory vědy, kterým bylo představeno, jak vhodnou formou seznámit studenty se základy ekosystémového pojetí lesů a lesního hospodářství. Závěrečný den workshopu byl zaměřen na žáky/studenty. Při této příležitosti byly prezentovány osobní příběhy senior expertů/vědců, zajímavé projekty a poznatky z lesů a lesního hospodářství. Žáci a studenti byli interaktivní formou seznámeni se základy měření výšky a výčetní tloušťky stromu. Oborní pracovníci senior experti navštívili 10 zapojených škol (skupiny po 25 žácích/studentech), přičemž jeden senior expert navštívil 2-4 školy. Klíčová slova: les a lesní hospodářství, funkce lesa, polyfunkční pojetí lesů, trvale udržitelné obhospodařování lesů, adaptační opatření v lesích v reakci na změnu klimatu, pěstování lesa, lesnicko-typologické jednotky a klasifikace lesního stanoviště. Materiál vytvořil expertní tým společnosti: ACCENDO Centrum pro vědu a výzkum, o.p.s. Švabinského 1749/19, Moravská Ostrava, IČ: , Tel.: , Web: info@accendo.cz. Společnost ACCENDO je vědecko-výzkumná organizace schválená poradním orgánem vlády Radou pro výzkum, vývoj a inovace v ČR, za účelem podpory vědeckého výzkumu v regionálních vědách. Svou činností se významně podílí na objevování a mapování procesů ve společnosti, které vedou k trvalému rozvoji. Pracuje na celém území ČR, rozvíjí evropskou výzkumnou spolupráci a podílí se na mezinárodních projektech v návaznosti na nové směry a předpisy Evropských společenství. Garant: Doc. Ing. Lubor Hruška, Ph.D., Ing. Vratislav Mansfeld, Ph.D. Autoři: Ing. Vratislav Mansfeld, Ph.D., Doc. Ing. Lubor Hruška, Ph.D. a kol. Publikace neprošla jazykovou korekturou. Zpracováno ke dni ACCENDO-Centrum pro vědu a výzkum, o.p.s.,

3 Obsah 1 Úvod do lesnického výzkumu Základní pojmy Klíčová legislativa související s obhospodařováním lesů v České republice Vymezení pojmu les a multifunkčního hospodářství Les není jen dříví Co je les? Klasifikace lesního stanoviště a lesnická typologie v České republice Přírodní podmínky v České republice Lesnické meliorace Lesnický výzkum Stručný nástin vývoje hospodářské úpravy lesů a lesnické typologie Význam lesního stanoviště a lesnicko-typologické klasifikační systémy Ekonomika lesního hospodářství Výzkum lesů ponechaných samovolnému vývoji aneb do lesa pro radu Národní lesnický program Lesní hospodářství ČR v návaznosti na strategii EU Aktuální otázky řešené v lesním hospodářství Lesnické plánování a management lesních ekosystémů Státní lesnická politika její promítnutí do praxe Rámcové plánování v lesním hospodářství Oblastní plány rozvoje lesů Základní poslání oblastních plánů rozvoje lesů Obdoba oblastních plánů rozvoje lesů v Evropě Analýza a hodnocení procesů v lesním hospodářství v rámci OPRL Podrobné plánování v LH Lesní hospodářské plány a osnovy Aktuální podněty k obhospodařování lesů Proč měnit přístupy k obhospodařování lesů? Adaptace a mitigace Green economy a platby za ekosystémové služby poskytované lesy Zajímavé projekty a odborné aktivity NAZV QJ NAZV QH ClimIps

4 3.1.3 NAZV č. QI102A079 - BIOMLIST Národní inventarizace lesů Mapový portál ÚHÚL Lesní pedagogika Pralesy a ProSilva Bohemica Regionální lesnická věda v praxi Instituce v zahraničí Technická univerzita Mnichov fakulta Ekologie a ekosystémového managementu Polsko Výzkumný institut lesnictví Slovensko - Národní lesnické centrum Instituce v České republice PROCES - Centrum pro rozvoj obcí a regionů, s.r.o Fakulta lesnická a dřevařská České zemědělské univerzity v Praze Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie Lesnické a dřevařská fakulty Mendelovy Univerzity v Brně Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem Seznam literatury "Vědec nestuduje přírodu proto, že by to bylo užitečné. Studuje ji proto, že mu to přináší potěšení a potěšení mu to přináší proto, že příroda je nádherná. Kdyby nebyla příroda nádherná, nestálo by za to vědět a kdyby nestálo za to vědět, nestálo by za to žít.'' Jules Henri Poincaré 4

5 1 Úvod do lesnického výzkumu Les 1 je důležitou složku životního prostředí v České republice (ČR), tvoří téměř 34% území, což je 2,6 mil. hektarů. Lesy jsou multifunkčním aktivem a slouží hospodářským, ekologickým, environmentálním a sociálním účelům. Socioekonomický význam lesů je velký, ale často bývá podceňován. Lesy přispívají k rozvoji venkova a zajišťují řadu pracovních míst. Lesy patří k ekologicky nejstabilnějším segmentům krajiny a mají všestranně příznivý vliv na životní prostředí i mimo les. Z této stručné charakteristiky vyplývá jeho význam pro společnost. Dlouhodobý vývoj lesů v posledních staletích vlivem lidských zásahů prodělal zásadní změny. Současné lesy jsou výsledkem intenzivního obhospodařování lesních ekosystémů. Druhová skladba, věková a prostorová struktura porostů je pozměněna tak, aby naplňovala především požadavky na maximální a vyrovnanou produkci dříví v návaznosti na poptávku trhu (dřevozpracujícího průmyslu). Výsledkem je převaha jehličnatých dřevin v druhové skladbě lesa (Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 2013: smrk 51 %, borovice 17 %, str. 74) a věkově i růstově málo diferencovaných porostů. V podmínkách předpokládané klimatické změny jsou takovéto porosty málo stabilní a snadno podléhají přirozeným disturbancím - různým typům narušení. Následně mohou být ohroženy rychlým rozpadem, který může být především na exponovaných stanovištích rizikem pro trvalost lesního prostředí. Příkladem je vážný rozpad lesních porostů v rozsáhlé pohraniční oblasti české a polské části Slezska a severozápadního Slovenska zahrnující regiony Nízkého Jeseníku, Slezské nížiny, Podbeskydí a Slezských Beskyd v ČR, Beskidu Śląskiego a Żywieckego v Polsku a Kysuc, Oravy a Beskyd na Slovensku. Zde docházelo již od posledního decenia minulého století k dramatickému hynutí zejména nepůvodních smrkových porostů, spojené s šířením nížinného druhu severského kůrovce Ips duplicatus a neobvyklou aktivizací a virulencí parazitických hub z okruhu rodu Armillaria s.l. Po roce 2002 nepříznivá situace v regionu vlivem přísušku v letech 2002 a 2003 akcelerovala a došlo k odumření nebo vynucené těžbě tisíců hektarů porostů, spojené se vznikem rozsáhlých obtížně zalesnitelných holin, ztrátou humusové vrstvy, degradací půdy, erozí a dalšími negativními následky. Celý problém značně přesahuje hranice ČR a ovlivňuje lesnictví v širším středoevropském regionu, zejména na území všech tří dotčených států: ČR, Polska a Slovenska. Biodiverzita v nestabilních lesích se může měnit nežádoucím směrem k šíření invazních druhů a vývoj celého ekosystému je obtížně předvídatelný. Vlivem zalesňovacích programů a přirozené sukcese vegetace se lesnatost v EU zvětšuje (současná lesnatost v ČR je 34 %; v EU 35 %), což by mohlo být vnímáno jako pozitivní trend. U stávajících porostů však často dochází ke zvyšování zápoje a tím i zastínění porostu, které má za následek opětovné snižování biodiverzity. Dle dostupných poznatků, např. výsledky Národní inventarizace lesů v České republice , se zvyšuje také produktivita obhospodařovaných lesů; ovšem kromě výše produkce je nutné zohlednit její bezpečnost, která je základním předpokladem pro trvalý a vyrovnaný výnos z lesních majetků. Hospodářská hlediska (produkční funkce lesa) nejsou jediným aspektem pro obhospodařování lesů. Les plní současně významné funkce, které jsou hodnoceny z hlediska ekonomického, ekologického a sociálního pilíře lesního hospodářství. 1 Lesní ekosystém a les jsou synonyma, kdy termín les je spíš používán ve vztahu k obhospodařování lesů a lesní ekosystém ve vztahu k vědeckým aktivitám. 2 ÚHÚL, Národní inventarizace lesů v České republice : Úvod, metody, výsledky. 1. vydání. Brandýs nad Labem: ÚHÚL, s. ISBN

6 1.1 Základní pojmy Klíčová legislativa související s obhospodařováním lesů v České republice Lesnická legislativa v ČR zakotvuje systém lesnického plánování, který má závaznou a doporučující část. Závazná část podléhá supervizi státní správy a jedná se o lesní hospodářské plány a osnovy (LHP/O), které vlastník lesů musí ze zákona mít k dispozici při obhospodařování lesních majetků. Druhá část lesnického plánování je charakterizována předpisy, které formou doporučení poskytují podklady pro obhospodařování lesů. V tomto případě se jedná o oblastní plány rozvoje lesů (OPRL). Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon) v 23 odst. 1 konstatuje: Oblastní plány rozvoje lesů jsou metodickým nástrojem státní lesnické politiky a doporučují zásady hospodaření v lesích. Lesní zákon v 23 odst. 4 a v 31 odst. 7 odkazuje na speciální právní předpis, kterým je vyhláška č. 83/1996 Sb. Ministerstva zemědělství ze dne 18. března 1996 o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů; tato v 1 odst. 1 konstatuje: Oblastní plány rozvoje lesů stanoví pro přírodní lesní oblasti vymezené v příloze č. 1, rámcové zásady hospodaření. Jsou podkladem pro oblastně diferencované uplatňování státní lesnické politiky a rámcovým doporučením pro zpracování lesních hospodářských plánů a lesních hospodářských osnov. LHP/O jsou rovněž zakotveny v lesním zákoně č. 289/1995 Sb. a ve vyhlášce č. 84/1996 Sb. o lesním hospodářském plánování. Pro území národních parků (NP) a zvláště chráněných území (ZCHÚ) vyplývá ze zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny povinnost zpracovat plány péče. Na základě zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) jsou stanoveny zásady územního rozvoje. Zásady územního rozvoje jsou závazné pro pořizování a vydávání územních plánů, regulačních plánů a pro rozhodování v území. Náležitosti obsahu územně analytických podkladů stanoví vyhláška č. 500/2006 Sb. o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti. V těchto procesech jsou využívány údaje OPRL jako podklad pro zpracování vhodného managementu lesních ekosystémů a při územním plánováním Vymezení pojmu les a multifunkčního hospodářství Platný zákon o lesích vymezuje tyto základní pojmy - pro účely tohoto zákona se rozumí: - lesem lesní porosty s jejich prostředím a pozemky určené k plnění funkcí lesa, - funkcemi lesa přínosy podmíněné existencí lesa, které se člení na produkční a mimoprodukční, - lesními porosty jsou stromy a keře lesních dřevin, které v daných podmínkách plní funkce lesa, - hospodařením v lese se rozumí obnova, ochrana, výchova a těžba lesních porostů a ostatní činnosti zabezpečující plnění funkcí lesa. V podstatě jsou rozlišovány dva základní užitky z lesa: volné a funkční. Volné užitky společnost využívá tak, jak je poskytuje příroda; funkční užitky jsou spojeny s vynakládáním určité snahy, aby les 6

7 splnil představy člověka, a tento proces je nazýván obhospodařování lesů - v širším měřítku je označován jako lesní hospodářství. Pojem lesním hospodářství zahrnuje záměrné využívání lesa jako zdroje dřevní suroviny (produkční funkce lesa), jako faktoru životního prostředí (ekologická funkce tj. působení lesa na okolní prostředí) a jako součást životního prostředí (environmentální funkce lesa). Jakákoliv funkce lesa je vždy spojena s aktivní činností člověka, protože souvisí s uspokojováním jeho potřeb. To znamená, že pokud je lesu přiřazeno určité cílevědomé poslání nastane změna v pojetí lesa z výrobních podmínek prostředí se stává výrobní prostředek. V této souvislosti jsou ekosystémové služby poskytované lesem rozlišovány přívlastkem lesní (užitky plynoucí samovolně) a lesnické (spojeny s určitým hospodářským záměrem). Multifunkční lesní hospodářství (MATĚJÍČEK, 2003: s. 7): Plánované užití lesních zdrojů takovým způsobem, kdy různé potřeby lidí jsou uspokojovány na trvale udržitelném základě a kdy veškerý materiální a nemateriální užitek poskytovaný lesem pro společnost je co možná největší 3. Hospodaření v lesích s cílem získat vícenásobné produkty a užitky (produkční lesy, ochranné lesy, chráněné lesy). Multifunkční lesní hospodářství aplikuje integrovaný přístup směrem k rozdílným kategoriím lesů a zahrnuje vědecké, kulturní, rekreační, historické a další hodnoty lesních zdrojů 4. Základní přehled odborných termínů Adaptace je souhrn opatření, jejichž cílem není proti změně klimatu bojovat, ale připravit se na její dopady. (Kopecký, Eberle, Jak učit o změně klimatu? Asociace pro mezinárodní otázky, 2012) Biomasa - 1. Celková hmota organismů jednotlivých druhů, nebo celého společenstva, vztažená na jednotku plochy Dřevní hmota (dendromasa) z hlediska zpracování a dalšího využití jde o tenké dříví, větve a vršky, případně zbytky při těžbě, manipulaci a zpracování dřeva. (Roček, Vorel, Lesnický naučný slovník, MZe, 1994) Biodiverzita - různorodost všech žijících organismů, suchozemských, mořských a sladkovodních ekosystémů i ekologických systémů, jejichž jsou součástí. Druhová diverzita je rozmanitost žijících organismů na zemi. Genetická diverzita je součet celkové genetické informace obsažené v genech jedinců rostlin, živočichů a mikroorganismů, které obývají zemi. Ekosystémová diverzita je rozmanitost biotopů a na ně vázaných společenstev živých organismů v biosféře. Biodiverzita má klíčový význam pro vývoj a zachování životodárných systémů biosféry, je však významně redukována určitými lidskými činnostmi. Ochrana a trvale udržitelné využívání biodiverzity musí být integrovány do oborových a mezioborových, jakož i regionálních programů, projektů a opatření. Různorodost druhů, včetně diverzity jejich genetických informací, společenstev a ekosystémů, je třeba chránit především na územích, kde se přirozeně vyvíjela a zachovala (in situ). Tam, kde prostředí neskýtá J. Parviainen, METLA (Finnish Forest Research Institute), Joensuu Research Station. Forest Resources of Europe, CIS, North America, Australia, Japan and New Zealand (Industrialized temperate/boreal countries) UN-ECE/FAO Contribution to the Global Forest Resources Assessment Geneva Timber and Forest Study Papers, No. 17. Main Report. United Nations, New York and Geneva, p. 4 Forests in sustainable development - guidelines for forest sector development cooperation. 96, 208 pages. Catalogue number : CF C, ISBN/ISSN: On-line version,annex 4.6: Glossary of Terms 7

8 dočasné nebo trvalé podmínky pro udržení biodiverzity, je třeba chránit a udržovat různorodost rostlin, živočichů, mikroorganismů a jejich genetických informací v lokalitách a zařízeních ekologicky vhodných (ex situ). Ty slouží k zachování životaschopných populací pro znovuzavedení na jejich někdejší přirozená stanoviště. (Nováková, Lesnický naučný slovník, MZe, 1994) Biota je soubor všech organizmů z určité lokality, z určitého území nebo celé Země. Biota má složku rostlinnou a živočišnou. Rostlinná složka bioty je vegetace. Taxonomický výčet rostlinné složky bioty určitého území je flóra neboli květena daného území. Živočišná složka bioty je fauna neboli zvířena. (Vorel, Lesnický naučný slovník, MZe, 1994) Ekologie je nauka o vzájemných vztazích a vzájemném působení organismů a prostředí (Velký anglicko-český slovník, ČSAV, 1981) Ekosystém je funkční soustava živých a neživých složek životního prostředí, jež jsou navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací a které se vzájemně ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase. (Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny) Ekosystém je dynamický cirkulační systém živých organismů a jejich abiotického prostředí, s koloběhem látek a tokem energie, schopný samostatné existence. Jde o základní, prostorově vymezenou jednotku biosféry. Živou složku ekosystému tvoří producenti, organismy, které vytvářejí biomasu a poutají tak energii, konzumenti, kteří ji spotřebovávají, využívají a organismy, které se podílejí na rozkladu organické hmoty. Základními složkami jsou půda, voda, ovzduší a záření. Tvorba, koloběh a rozklad látek + poutání a uvolňování energie jsou základními procesy v ekosystému. (Materna, Lesnický naučný slovník, MZe, 1994) Ekosystém lesní - ekosystém, v němž převládají (dominují) lesní dřeviny. (Henžlík, Lesnický naučný slovník, MZe, 1994) Ekosystémový přístup všestranně hodnotí, jak lidské využívání ekosystému ovlivní jeho funkci a produktivitu. Ekosystémový přístup je integrovaný přístup, neboť přihlíží k celému rozsahu možných statků a služeb a pokouší se optimalizovat směs užitků daného ekosystému a také napříč ekosystémy. Klade důraz na systematický přístup a bere na vědomí, že ekosystémy fungují jako celistvé entity. Ekosystémový přístup zastává dlouhodobé a prostorově všestranné hledisko, počítá s lidmi, explicitně provazuje lidské potřeby s biologickou kapacitou ekosystémů. (Matějíček, Vymezení základních pojmů a vztahů z oblasti mimoprodukčních funkcí lesa. VÚLHM, 2003) Fytocenóza (společenstvo rostlinné) soubor rostlin žijících ve společném životním prostoru, spjatých vzájemnými ekologickými vztahy. Fytocenóza je rostlinná složka biocenózy. (Vorel, Lesnický naučný slovník, MZe, 1994) Introskeletová eroze je definovaná jako převážně vertikální propadávání a proplachování organických i anorganických částic skeletu do spodin dutin mezi kameny a balvany především na suťových stanovištích. (Šach, Lesnický naučný slovník, MZe, 1994) Mitigace je zmírnění dopadů změny klimatu spočívá ve snížení emisí radiačně aktivních (skleníkových) plynů do atmosféry Země nebo vázání těchto plynů nebo jejich prekurzorů (např. vázání uhlíku z atmosférického oxidu uhličitého rostlinami při fotosyntéze biomasy, vázání uhlíku ve formě půdní organické hmoty). (webové stránky MZe, 2014) Životní prostředím je vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organizmy, ekosystémy a energie. (Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí) 8

9 1.2 Les není jen dříví Les je v krajině významným nositelem biologické rozmanitosti. Hodnota biologické rozmanitosti se odvíjí od stupně přirozenosti lesních ekosystémů. V tomto ohledu klíčovou roli sehrává druhová pestrost a bohatost struktury lesních porostů. Kromě dřevní hmoty, jako obnovitelné suroviny, lze ze spektra ekosystémových služeb lesů uvést např. samočistící schopnost lesního stanoviště, která ovlivňuje kvalitu vody, schopnost lesa vázat vzdušný uhlík, čistit vzduch od emisí, lesy zabraňují půdní erozi a zároveň poskytují atraktivní živá místa pro trávení volného času. Na významu nabývají požadavky společnosti; kromě rekreace je stále aktuálnější problematika podpory venkovských regionů z hlediska příspěvků lesů pro tvorbu pracovních příležitostí Co je les? Ing. Štěpán Křístek Skoro každý člověk chodí rád do lesa. Asi se najde v Česku jen málo lidí, kteří by neměli rádi les. Do lesa chodíme na procházky, za oddychem nebo zábavou, sportovat nebo se milovat, na houby, borůvky, maliny nebo jiné lesní plody, nadýchat se čerstvého vzduchu, vyčistit si hlavu od městského stresu, za prací, na dříví, pozorovat zvířata nebo obdivovat krásu květin či výšku a mohutné rozměry starých stromů, kochat se tichým šuměním listí, vdechovat vlhkou vůni půdy a stromů Každoročně na začátku září vyráží téměř tři tisícovky sportovců hromadným startem na jeden z nejtěžších vytrvalostních závodů (Beskydskou sedmičku) kam? Do lesů Beskyd. Les v nás také vzbuzuje respekt. Dříve se lidé do hlubokých lesů báli, neboť zde žila divoká a nebezpečná zvířata, velké šelmy. V noci je v lese tma nějak tmavší než ve městě, husté stromy omezují možnost rozhledu a snadněji v lesích zabloudíme. Přesto je les něco, co důvěrně známe, co nás svou vůní, tichem a tajemnem přitahuje. Les je něco, co důvěrně známe. A přece si každý pod slovem les představí něco jiného. Někomu hned naskočí obraz jeho zamilovaného hájku či lesního zákoutí, jinému se vybaví jeho přírodovědné ekosystémové znalosti, nebo si připomene nějaký silný zážitek s lesem spojený. Vědec technik je zvyklý opírat se o řeč čísel, kvantifikovaných informací, které popisují skutečnost přesným, exaktním jazykem. Jak tedy vypadá les v České republice očima statistika? Les, to je km 2 lesních porostů Výměra lesů v ČR přesáhla ha, z toho porostní plocha tvoří ha a dalších ha připadá na lesní cesty, skládky dřeva, lesní paloučky, lesní jezírka a rybníky, lesní školky, nebo průseky podél elektrického vedení apod. Průměrná lesnatost ČR je 33,9 %, na jednoho obyvatele připadá v průměru 0,25 ha lesa, tedy čtverec o straně 50 m. 1 téměř 3 miliardy stromů 9 Kvalifikovaný odhad podle plochy porostů, zásoby dříví a průměrných objemů kmenů. 7 Z toho je 51 % smrků, 17 % borovic, 4 % modřínů, 1 % jedlí, 8 % buků, 7 % dubů, 3 % bříz, 2 % olší, po 1 % habrů, jasanů, javorů, lip a akátů a 2 % ostatních listnáčů. 8

10 9621 jelenů, laní a 6364 kolouchů Sčítané Jarní kmenové stavy srnců, srnek a Sčítané Jarní kmenové stavy. 2 srnčat 9855 daňků, daněl a 7017 daňčat Sčítané Jarní kmenové stavy muflonů, 7507 muflonek a 4767 Sčítané Jarní kmenové stavy. 2 muflončat divokých prasat Sčítané Jarní kmenové stavy kamzíků Sčítané Jarní kmenové stavy zajíců Sčítané Jarní kmenové stavy králíků Sčítané Jarní kmenové stavy bažantů Sčítané Jarní kmenové stavy lišek Početní stav podle mysliveckých výkazů jezevců Početní stav podle mysliveckých výkazů kun Početní stav podle mysliveckých výkazů losů Početní stav podle mysliveckých výkazů bobrů Početní stav podle mysliveckých výkazů rysů Početní stav podle mysliveckých výkazů. 2 5 vlků Početní stav podle mysliveckých výkazů. 2 1 medvěd Početní stav podle mysliveckých výkazů. 2 Ve skutečnosti se mohlo v ČR vyskytnout (a vyskytlo) medvědů (také vlků a jiných zvířat) více, ale jen toho jednoho myslivecká statistika zachytila jeřábků Početní stav podle mysliveckých výkazů jestřábů Početní stav podle mysliveckých výkazů káňat Početní stav podle mysliveckých výkazů koroptví Početní stav podle mysliveckých výkazů krkavců Početní stav podle mysliveckých výkazů poštolek Početní stav podle mysliveckých výkazů sluk Početní stav podle mysliveckých výkazů sojek Početní stav podle mysliveckých výkazů sokolů Početní stav podle mysliveckých výkazů tetřevů Početní stav podle mysliveckých výkazů tetřívků Početní stav podle mysliveckých výkazů výrů Početní stav podle mysliveckých výkazů dílčích regionálně významných populací dřevin 5 10 Regionálně významné populace představují velký soubor stromů specifického fenotypu nebo genotypu, který se liší svými růstovými vlastnostmi a schopnostmi od jiných stromů stejného druhu. 685,6 miliónů m 3 dříví Celková zásoba dříví (hroubí), což představuje průměrnou zásobu 264 m 3 na 1 ha lesních porostů. Na jednoho obyvatele ČR tak připadá v lesních porostech v průměru více než 62 m 3 dříví. 1 více než 142 miliónu sazenic Podle hlášení dodavatelů v databázi Evidence reprodukčního materiálu bylo v roce 2012 použito sazenic smrku, sazenic borovice, sazenic buku, sazenic dubu letního, sazenic dubu zimního sazenic ostatních jehličnatých dřevin a sazenic ostatních listnatých dřevin. Další více než pětina obnovovaných porostů vzniká z přirozeného zmlazení. 1

11 více než 529 tun semen Za rok 2012 byla evidována sklizeň kg smrkových šišek, kg borových šišek, jedlových šišek, kg bukvic, kg žaludů dubu letního a kg žaludů dubu zimního ha lesních školek Celková plocha školkařských provozů byla 1 809,68 ha, z toho bylo 1 438,12 ha produkční plochy. Mimo venkovních produkčních ploch bylo evidováno 4,01 ha skleníků, 19,01 ha fóliovníků a 7,43 ha pařenišť semenných sadů V Rejstříku uznaných zdrojů bylo evidováno celkem 142 uznaných semenných sadů o celkové ploše 320,72 ha. Semenné sady jsou založeny pro 9 jehličnatých a 13 listnatých druhů dřevin. 1 více než 15 mil m 3 vytěženého dříví V roce 2012 bylo v lesích ČR vytěženo celkem 15,06 miliónů m 3 surového dříví vodních zdrojů V databázi Oblastních plánů rozvoje lesů 5 je evidováno zdrojů pitné vody s celkovým ročním odběrem přesahujícím 715 miliónů m 3 vody. 9 V databázi estudánky je zaznamenáno více než 7600 pramenů a studánek tun hub Tolik bylo nasbíráno českými domácnostmi v roce 2012 podle statistického šetření provedeného Českou zemědělskou univerzitou tun borůvek Tolik bylo nasbíráno českými domácnostmi v roce 2012 podle statistického šetření provedeného Českou zemědělskou univerzitou tun malin Tolik bylo nasbíráno českými domácnostmi v roce 2012 podle statistického šetření provedeného Českou zemědělskou univerzitou tun ostružin Tolik bylo nasbíráno českými domácnostmi v roce 2012 podle statistického šetření provedeného Českou zemědělskou univerzitou tun brusinek Tolik bylo nasbíráno českými domácnostmi v roce 2012 podle statistického šetření provedeného Českou zemědělskou univerzitou lesníků Ve státních lesích bylo zaměstnáno 4967 zaměstnanců, v soukromých lesnických firmách 6823 zaměstnanců a v obecních lesích 2002 zaměstnanců. Tento počet nezahrnuje osoby samostatně výdělečně činné pracující v lesnictví na živnostenský list myslivců Počet držitelů loveckých lístků trvale vykonávajících právo myslivosti loveckých psů návštěvníků V roce 2012 připadlo na 1 ha lesa 102 návštěv za rok, což je tolik, jako by každý obyvatel ČR navštívil les za rok v průměru 24x km značených turistických tras a km cyklotras Délka značených tras k Je nutné připustit, že část délky těchto tras neprochází lesem. 6 asi 160 tisíc km lesních cest krmelců, zásypů pro drobnou zvěř, napajedel a slanisek V databázi Oblastních plánů rozvoje lesů bylo evidováno km odvozních cest 1. třídy (celoročně sjízdných) 5, km odvozních cest 2. třídy (sezónně sjízdných )5, 112 tisíc km připadá na traktorové přibližovací cesty a vyklizovací linky. 4 Myslivecká zařízení pro přikrmování zvěře. 2 11

12 196 obor bažantnic 2 více než 39 tisíc km vodních toků 4 národní parky, 25 chráněných krajinných oblastí, 110 národních přírodních rezervací, 804 přírodních rezervací, 112 národních přírodních památek a 1255 přírodních památek Lesy České republiky, s.p. měly ve správě více než 39 tisíc km vodních toků a bystřin a na 680 malých vodních nádrží. Celkově je v rámci územní ochrany přírody chráněno 751,6 tisíc ha lesů, ve kterých je v různé míře omezeno nebo vyloučeno hospodaření lesních požárů V roce 2012 bylo evidováno 1549 lesních požárů, u kterých musely zasahovat jednotky požární ochrany. Zničeno nebo poškozeno bylo skoro 634 ha lesních porostů. Největší požár na Moravské Sahaře u obce Bzenec 24. až 28. května zasáhl 174 ha lesa. Přímé škody byly vyčísleny celkovou částkou 46,2 miliónů Kč. 1 9 lesních vegetačních stupňů Podle jednotného lesnicko-typologického klasifikačního systému ÚHÚL (Plíva 1971) je v ČR vymezeno podle růstových podmínek lesů 9 lesních vegetačních stupňů a azonální stanoviště borů těžebních strojů harvestorů Podle statistiky Mendelovy univerzity Brno v českých lesích v provozu 376 kolových a 24 pásových harvestorů a 3 procesory. Tyto doplňuje 620 vyvážecích traktorů a 88 vyvážecích souprav pro šetrnou dopravu vytěženého dříví z porostů Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce Ministerstvo zemědělství ČR, 2013 Myslivecká statistika, výkaz Mysl1-01. Stav k Český statistický úřad, 2014 PLÍVA, KAREL: Typologický systém ÚHÚL. Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, 1971 KLČ, PAVOL; ŽÁČEK JAROSLAV: Možnosti využití lesní dopravní sítě pro cyklistiku. Fakulta lesnická a environmentální ČZU v Praze. In: Národní strategie rozvoje cyklistické dopravy České republiky, Centrum dopravního výzkumu, Velké Karlovice, 2007 Databáze Oblastních plánů rozvoje lesů. Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem. Stav k Turistické značení KČT. Klub českých turistů. Praha, [dostupné online na Databáze Lesních hospodářských plánů a osnov. Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem. Stav k Informace o stavu lesů z LHP (O) platných k Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem. [dostupné online na Vodovody, kanalizace a vodní toky Český statistický úřad, Praha, [dostupné online na Vítejte v národním registru pramenů a studánek. Mladí ochránci přírody, Praha, stav ke dni [dostupné online na 12

13 1.2.2 Klasifikace lesního stanoviště a lesnická typologie v České republice Obhospodařování lesů vychází ze stanovištních poměrů, které jsou klasifikovány lesnickou typologií. Tento přístup je názorným a praktickým příkladem toho, že při hledání efektivního řešení odborných úkolů je nutný komplexní přístup. Ten lze charakterizovat propojením stanovištních podmínek (půda, klima a mikroreliéf), stávající vegetace, historického vývoje lesů a dalších oborných témat např. biodiverzita, původní přirozená společenstva, změna klimatu Získané výsledky lze aplikovat jednak při obhospodařování lesa a jednak v legislativě při usměrňování zájmů společnosti. V tomto směru rozhodující roli sehrává průzkum lesních stanovišť a Lesnicko-typologický klasifikační systém, na základě kterého jsou vylišeny lesnicko-typologické jednotky. Tyto údaje jsou zpracovány technologií GIS jako mapové dílo v souvislém zobrazení lesnicko-typologických jednotek ČR (Obr. 1). Obr. 1. Ukázka vylišení lesních typů na podkladě černobílého leteckého snímku (zdroj: Mapový server OPRL) Mapa lesních typů je základním a praktickým zdrojem informací pro volbu vhodného managementu lesa, podkladem pro studie krajinné ekologie, biogeografie, geobotaniky, pedologie a při ocenění lesních pozemků. Lesnicko-typologický klasifikační systém je zobrazen ekologickou sítí, v níž jsou soubory lesních typů (SLT) 5 ve směru horizontálním vymezeny pětadvaceti edafickými kategoriemi a ve směru vertikálním lesními vegetačními stupni (celkem 9 lesních vegetačních stupňů + extrazonální bory). Příbuzné edafické kategorie jsou sjednoceny do osmi ekologických řad. Základní jednotkou diferenciace růstových podmínek je lesní typ (LT), v praxi ÚHÚL charakterizovaný půdními vlastnostmi, význačnou druhovou kombinací příslušné fytocenózy, výskytem v terénu a potenciální bonitou dřevin. Podle ekologické příbuznosti jsou lesní typy spojovány do SLT. Podrobněji o významu lesního stanoviště (Obr. 2) a Lesnicko-typologickém klasifikačním systému je pojednáno v kapitole Definice: Soubornou geobiocenologickou jednotkou, sdružující podle ekologické podobnosti lesní typy, je skupina typů geobiocénů čili lesních typů (zkratka SLT) jako jejich bezprostředně nadřazená jednotka (ZLATNÍK, 1978: S. 83). 13

14 Obr. 2. Průzkum lesních stanovišť - ukázka typologické sondy (V. Mansfeld) Přírodní podmínky v České republice Přírodní lesní oblasti (PLO) jsou území s obdobnými přírodními a produkčními podmínkami (PLÍVA et ŽLÁBEK, 1986). Podrobná lesnicko-typologická klasifikace lesů v ČR v uplynulých desetiletích umožnila definovat řadu lesních oblastí s příbuznými přírodními podmínkami, které spolu vývojově souvisí (Obr. 3). Obr. 3. Přírodní lesní oblasti v ČR (zdroj: Mapový server OPRL) 14

15 Název přírodní lesní oblasti Název přírodní lesní oblasti 1 Krušné hory 22 Krkonoše 2 Podkrušnohorské pánve 23 Podkrkonoší 3 Karlovarská vrchovina 24 Sudetské mezihoří 4 Doupovské hory 25 Orlické hory 5 České středohoří 26 Předhoří Orlických hor 6 Západočeská pahorkatina 27 Hrubý Jeseník 7 Brdská vrchovina 28 Předhoří Hrubého Jeseníku 8 Křivoklátsko a Český kras 29 Nízký Jeseník 9 Rakovnicko-kladenská pahorkatina 30 Drahanská vrchovina 10 Středočeská pahorkatina 31 Českomoravské mezihoří 11 Český les 32 Slezská nížina 12 Předhoří Šumavy a Novohradských hor 33 Předhoří Českomoravské vrchoviny 13 Šumava 34 Hornomoravský úval 14 Novohradské hory 35 Jihomoravské úvaly 15 Jihočeské pánve 36 Středomoravské Karpaty 16 Českomoravská vrchovina 37 Kelečská pahorkatina 17 Polabí 38 Bílé Karpaty a Vizovické vrchy 18 Severočeská pískovcová plošina a Český ráj 39 Podbeskydská pahorkatina 19 Lužická pískovcová vrchovina 40 Moravskoslezské Beskydy 20 Lužická pahorkatina 41 Hostýnskovsetínské vrchy a Javorníky 21 Jizerské hory a Ještěd Charakter určité oblasti se projevuje především v zastoupení některých dřevin a v jejich potenciální produkci. PLO jsou vyjmenovány v první příloze vyhlášky č. 83/1996 Sb. v počtu 41 PLO a jejich hranice jsou zakresleny v mapovém díle OPRL. Klimatické lesní vegetační stupně (LVS) vyjadřují závislost změn přírodní vegetace na změnách výškového a expozičního klimatu. Respektive vyjadřují vztah mezi klimatem a rostlinným společenstvem zastoupeným tzv. klimaxovými dřevinami dubem (zimním), bukem, smrkem a klečí, případně i jedlí nebo borovicí (PLÍVA, 1986). LVS je vymezen induktivně podle vlastností přirozených rostlinných společenstev (Obr. 4). Názvy 1. až 9. vegetačního stupně jsou zvoleny podle hlavních dřevin přírodních lesních geobiocenóz: 1. LVS dubový; 2. LVS - buko-dubový; 3. LVS - dubo-bukový; 4. LVS bukový; 5. LVS - jedlo-bukový; 6. LVS - smrko-bukový; 7. LVS - buko-smrkový; 8. LVS smrkový; 9. LVS klečový; 0. LVS bory V horizontálním členění se diferencují růstové podmínky především podle trvalých půdních vlastností. Základem této diferenciace jsou ekologické řady (Obr. 5). Řada kyselá, živná a obohacená humusem (javorová) jsou vyhraněné fytocenologicky a tvoří základ celého systému. U extrémní řady jsou fytocenózy jednotlivých kategorií překryty výraznějším znakem extrémního stanoviště. Na stanovištích ovlivněných vodou klasifikace vychází z kategorizace vodního režimu. Jsou vymezeny řady: obohacená vodou (jasanová), oglejená, podmáčená a rašelinná. 15

16 Obr. 4. Lesní vegetační stupě a přírodní lesní oblasti v ČR (zdroj: ÚHÚL) Obr. 5. Ekologické řady a přírodní lesní oblasti v ČR (zdroj: ÚHÚL) 16

17 1.2.4 Lesnické meliorace Režim podzemní vody na lesních stanovištích má výrazný vliv na stav lesních porostů a hospodaření v lesích. Počátky systematické regulace hladiny podzemní vody na lesních pozemcích lze datovat do poloviny osmnáctého století, respektive do počátků hospodářské úpravy lesů a holosečného způsobu obnovy lesních porostů. Hlavním důvodem těchto nákladných opatření bylo snížení nezdaru při umělé obnově na pasekách, kde po těžbě došlo k zamokření, protože odtěžený les přestal plnit desukční funkci 6. Za dobu čtvrt tisíciletí, po kterou se provádí lesnické meliorace, byla už takto upravena značná část lesních pozemků a v horských oblastech až jedna pětina plochy (NAVRÁTIL et ČERNOHOUS, 2013). Stav mnohých těchto lokalit se nám dnes zdá jako přirozený, i když byly v minulosti uměle kultivovány člověkem. Lesnické meliorace 7 ovlivňují především produkční funkci lesů a záleží na vlastníkovi, do jaké míry bude investovat do opatření, které přinese užitek především budoucím generacím. Naši předkové tento zájem měli, a proto máme dnes zkultivovánu většinu lesních lokalit se specifickým režimem podzemní vody. Meliorační šetření jsou součástí Oblastních plánů rozvoje lesů a mapují rozsah lesnických meliorací, které byly provedeny na lesních stanovištích (Obr. 6). V rámci tohoto terénního průzkumu jsou mapovány lokality (meliorační okrsky) se specifickým režimem podzemní vody a také území, která byla kultivována melioračními opatřeními. Výsledky melioračního šetření v OPRL jsou volně přístupné na webových stránkách ÚHÚL a mohou sloužit mimo jiné jako podklad pro plánování údržby a úpravu hydromelioračních zařízení v lesích. ( Obr. 6. Výsledek melioračního průzkumu ukázka z mapy OPRL, kde tyrkysovou barvou jsou vyznačeny meliorační okrsky. (zdroj: ÚHÚL) 6 Desukční funkce lesů podle stanovištních podmínek jsou vymezeny lesní porosty, které na mokrých půdách odčerpávají a odvádějí přebytečnou vodu. 7 Lesnické meliorace představují soubor opatření, která jsou určena ke zlepšení stanovištních podmínek, zvláště uplatněním meliorační funkce vhodných lesních dřevin a porostů; lesnické meliorace zahrnují také úpravu vodního a vzdušného režimu na dočasně a zvláště trvale zamokřených lesních půdách. (Herynek, Lesnický naučný slovník, MZe, 1994) 17

18 Úpravy přírodních podmínek pro růst lesa jsou většinou poměrně nákladnou záležitostí. PLÍVA (1991) uvedl, že hospodářská opatření na lesních stanovištích ovlivněných vodou v tomto směru sledují odsávání vody porosty a odvádění přebytečné vody z půdního profilu odvodňovacími zřízeními. Tímto komplexním způsobem se má udržovat vyrovnaný vodní režim lesních porostů a stanovišť, zároveň podle možností uvolňovat půdní prostory pro akumulaci srážkových vod a zpomalení jejich odtoku. Tento význam lesnických meliorací bývá v posledních letech často nepochopen, přesto že je intenzivně diskutovaná problematika klimatické změny a její dopad na krajinu. Např. na semináři nazvaném Povodně a sucho: Krajina jako základ řešení, v Průhonicích RNDr. Ing. Jaroslav Rožnovský, CSc. (ČHMÚ) připomněl, že v rámci adaptačních opatření je nutné usilovat o zvyšování retenční kapacity krajiny. 1.3 Lesnický výzkum Lesnický výzkum představuje komplex odborných aktivit zabývající se studiem lesů z hlediska jejich obhospodařování a lesních ekosystémů z pohledu environmentálního. Zkoumá vztahy mezi složkami lesních ekosystémů a tento přístup je označen za ekosystémový. Zákon o lesích ukládá za povinnost rozvíjet paralelně lesní výrobu i ekologické a sociální funkce lesa. Pro lesnický výzkum a především pro hospodářskou úpravu lesa to znamená při managementu lesů zohlednit hospodářská opatření, která umožní realizovat funkce lesa. Hospodářská úprava lesů je tradiční ekologická, syntézní, metodologická a prognostická disciplína, jejímž úkolem je zajištění přírodní reprodukce lesního ekosystému v souladu se zájmy společnosti a vlastníků lesů. Řídí se dvěma základními principy: princip hospodaření v souladu s přírodními podmínkami, princip těžební vyrovnanosti a nepřetržitosti. Hospodářská úprava lesů je prostředkem dlouhodobého lesnického plánování na různých organizačních úrovních, zajišťuje vazby mezi těmito úrovněmi, navrhuje, resp. posuzuje cíle hospodaření, má informační a kontrolní funkci, je prostředkem řízení, na nejnižší úrovni je službou vlastníkovi lesa (SIMON, 2008: s. 107) Stručný nástin vývoje hospodářské úpravy lesů a lesnické typologie 8 Historické prameny dokládají, že snahy o cílevědomé obhospodařování lesních ekosystémů jsou datovány do první poloviny šestnáctého století (NOŽIČKA, 1957). Tehdejší rozvoj hutnictví a hornictví vyvolal zvýšenou spotřebu dřeva. V důsledku dalšího industriálního rozvoje společnosti začalo hrozit nebezpečí, že zdroje dřeva budou vyčerpány. Zájem vlastníků lesů o trvale vyrovnaný výnos z jejich majetků vedly v první polovině 18. století k rozvoji hospodářské úpravy lesů jako vědní disciplíny. Produktivita stanoviště je systematicky lesníky studována od první poloviny devatenáctého století. Jedná se především o tyto významné osobnosti: Carl Justus Heyer (Německo, ), Franz Baur (Německo, ), Wilhelm Weise (Německo, ), Ernst Gehrhardt (Německo, ), Fritz Eichhorn (Německo, ), Alf Langsæter (Norsko, ), Eilhard Wiedeman 8 Text kapitoly čerpá z disertační práce Vyšetření průběhu střední výšky smrku ztepilého Picea abies (L.) Karst. v lesních ekosystémech ČR na základě dat Národní inventarizace lesů. 18

19 (Německo, ), Carl Marenus Møller (Dánsko, ) a Ernst Assman (Německo, ). Přestože v minulosti nebyl lesnický výzkum orientován výlučně na stejnověké a stejnorodé porosty, začaly se objevovat podněty k hospodaření ve smíšených porostech s biologicky a ekonomicky optimálním zastoupením dřevin. Pokrokoví lesníci upozorňovali především na zhoršování stanoviště vlivem pěstování smrkových stejnorodých porostů tam, kde byly původně rozšířené smíšené listnaté porosty. SVOBODA (1953) zároveň poukázal na nesprávné zevšeobecňování negativního vlivu smrku na stanoviště, zejména ve smyslu paušální prognózy stupňování kyselosti v důsledku pěstování smrkových stejnorodých porostů od generace ke generaci. Tato problematika je stále aktuální a otázka bezpečně dosažitelné produkce je součástí konceptu trvale udržitelného obhospodařování lesů (Národní lesnický program pro období do roku 2013). Dále je kladen důraz na integritu lesních ekosystémů, které souběžně společnosti poskytují ekologické, ekonomické, sociální a kulturní benefity ve prospěch současných a budoucích generací. Ačkoliv takováto všeobsahující definice by mohla být apelem na současné poměry, není vhodná pro kvantifikovatelný výzkum, zvláště v malých měřítkách (MONSERUND, 2003) a tato poznámka platí i pro její aplikaci v konkrétních podmínkách lesního hospodářství. Z hlediska hospodářsko-úpravnického plánování, jehož základním článkem je volba provozních cílů, je nejdůležitějším podkladem elaborát lesnicko-typologického průzkumu. Lesnická typologie už od svého vzniku úzce souvisí s produkcí lesů, např. CAJANDER (1926, přeložil Konšel) ve své publikaci napsal: Jest obvyklé nazývati třídy lesní produktivity třídami kvalitními čili bonitami. KONŠEL (1931) ve vztahu k dané problematice uvedl: Tři složky přírodní třeba sledovati, chceme-li chápati vegetační schopnost produkční v její podstatě i v rozsahu, totiž ovzduší jakožto složku proměnlivou, půdu jakožto složku stálejší konečně rostlinu jakožto pravé instrumentum produkční. Konšel dále poznamenal, že jakmile začaly být soubory lesního rostlinstva chápány jako vodítko pro posuzování produkční schopnosti porostů, v ten moment vznikla typologie lesní. Počátek lesnické typologie v ČR souvisí se založením Lesní taxační kanceláře v Brandýse nad Labem k 1. lednu Lesnická typologie byla nejprve součástí sociologie a ekologie lesních dřevin. Již v roce 1941 bylo zahájeno stanovištní mapování a tím byl položen základ typologie lesů. V roce 1944 pak vzniklo oddělení pro průzkum lesních stanovišť. O nezávislé odborné lesnické disciplíně je možno uvažovat od chvíle, kdy začíná systematické mapování typologických jednotek. Lesnickotypologický klasifikační systém se vyvíjel od počátku 50. let minulého století, kdy se lesnická typologie stala nedílnou součástí hospodářské úpravy lesů. Do roku 1970 ÚHÚL používal dva lesnicko-typologické systémy. Geobiocenologický systém Zlatníkův byl aplikován hlavně v zachovalejších porostních poměrech karpatské oblasti. Stanovištnětypologický systém Mezery-Mráze-Samka kladl důraz na stanovištní charakteristiku lesních typů a používal se v hercynské oblasti s často silně pozměněnou porostní skladbou. Na přelomu 60. a 70. let minulého století byly zpracovány poznatky z lesnického typologického průzkumu stanovišť do typologického systému lesů ČR. V tomto novém systému byly uplatněny přednosti obou do té doby používaných systémů a zároveň byla provedena revize analogových typologických map v měřítku 1 : pro všechny lesní ekosystémy ČR. Transformace stanovišť podle Lesnickotypologického klasifikačního systému lesů ČR byla ukončena v roce 1980 a lesnická typologie byla propojena s daty lesních hospodářských plánů. 19

20 1.3.2 Význam lesního stanoviště a lesnicko-typologické klasifikační systémy Ing. Antonín Kusbach, Ph.D. Významné systémy v posuzování a klasifikaci krajiny severní polokoule, založené na konceptech potenciální přirozené vegetace (PNV) a zonality (zonální koncept), existují více než 50 let. Byly vyvinuty v Evropě (CAJANDER, 1926; ZLATNÍK, 1956; SCHLENKER, 1964; PLÍVA, 1971) i v Severní Americe (DAUBENMIRE, 1943; HILLS, 1952; DAMMAN, 1979; PFISTER et ARNO 1980; POJAR et al. 1987; KOTAR, 1988). Pro lesy bývalých Českých zemí se stal podobný systém Lesnicko-typologický klasifikační systém - LTKS Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem - ÚHÚL, dříve známý a publikovaný jako "Typologický systém ÚHÚL", vytvořený na bázi teorie geobiocenologie (ZLATNÍK, 1956), podkladem pro hospodaření v lesích. Co je lesnická typologie (LT)? V obecném smyslu je to disciplína charakterizující typy lesa. Lesnickou typologií neoznačujeme jen jeden konkrétní systém, např. LTKS, tímto výrazem můžeme označit každý systém, zabývající se typováním lesního stanoviště. V ČR tedy takto vedle sebe existují geobiocenologie (ZLATNÍK, 1956) a LTKS (PLÍVA, 1971). Jaký je vztah geobiocenologie a LTKS? Geobiocenologie je původně akademický systém, teoretický základ LTKS, definuje pojmy (geobiocenóza, vegetační stupeň, doveden k aplikaci pro LH na Slovensku), základ k ekologickému mapování a posouzení krajiny i mimo les v ČR, např. územní systémy ekologické stability (ÚSES). K dalším významným světovým systémům lesnické typologie patří Biogeklimatická ekosystémová klasifikace v Britské Kolumbii (POJAR et al. 1987), klasifikace habitatů v USA (SV, S a Z část) (PFISTER et ARNO 1980; Kotar, 1988) a v Evropě systémy rámcově používané v Německu (např. SCHLENKER, 1964), na Slovensku (ZLATNÍK, 1956), Rakousku, Maďarsku a jinde. V dalším se budeme jako příkladem lesnicko-typologického klasifikačního systému zabývat LTKS. Původní princip výstavby všech systémů LT je induktivní, empirický. Na základě zkušeností a dat nabytých v terénu na lesních stanovištích byly navrženy jednotky, které byly posouzeny jako významné pro praktickou aplikaci. Systémy LT, a stoprocentně to platí pro LTKS, byly vytvořeny z potřeb lesnické praxe. Co je lesní stanoviště? Jednoduše řečeno, je to segment lesního území/krajiny s relativně homogenními environmentálními a půdními vlastnostmi. Řadíme k nim: klima (makro, mezo, mikro), topografii terénu/geomorfologie, geologii a půdu (Obr. 7). Obr. 7. Lesní stanoviště jako krajinný segment (zdroj: BAILEY, 2002) 20

21 Jaká data jsou získávána na lesním stanovišti? Tato data jsou dvojí: vegetační a environmentální, která zahrnují i data půdní. Koncept tvorby systému a jeho jednotek spočívá na předpokladu, že vegetace odráží vlastnosti stanoviště. Vegetace je tak klasifikována do vegetačních typů, které indikují/diagnostikují lesní stanoviště. Lesní stanoviště a jeho kvalita je tak posuzováno nepřímo přes vegetaci. Protože všechny významné systémy jsou postaveny na potenciální přirozené vegetaci, která je velmi potlačena v dominantních částech Evropy, je v těchto částech aplikace základního předpokladu problematická. Např. ve vegetačně velmi změněné hercynské části ČR inklinuje LTKS k tzv. stanovištní škole Mezera-Mráz-Samek (MMS), opírající se o zřejmé vlastnosti stanoviště, zatímco v zachovalejší karpatské části využívá stále možného nepřímého přístupu (přes zachovalou vegetaci). Struktura LTKS. Přírodní lesní oblast - PLO (PLÍVA et ŽLÁBEK 1986) a lesní vegetační stupeň - LVS (PLÍVA, 1971) jsou vyššími (nadstavbovými) jednotkami LTKS a extrémně důležitým rámcem pro detailní klasifikaci prostřednictvím souborů lesních typů - SLT a lesních typů - LT (např. ZLATNÍK, 1959; PLÍVA, 1999; VOKOUN, 1999; MIKESKA, 2000). SLT jsou základní jednotkou systému a LT jednotkou nižší. Mimo strukturu jednotek nalezneme v systému entity, které pomáhají v charakterizaci stanoviště. Jsou jimi ekologické řady a edafické (půdní) kategorie (viz kapitola 1.1.3). Vše je shrnuto a graficky vyjádřeno v tzv. typologické tabulce (Obr. 8). Obr. 8. Typologická tabulka - Lesnicko-typologický klasifikační systém (zdroj: ÚHÚL) K čemu LTKS slouží? LTKS je praktický systém, standardem pro lesní hospodářství ČR. Je podkladem pro diferencované hospodaření a plánování v lesích. Na principech LTKS a z něho odvozeného rámcového plánování je vybudována státní lesnická legislativa (např. vyhláška č. 83/1996 Sb., vyhláška č. 84/1996 Sb., vyhláška č. 139/2004 Sb.). 21

22 Podobně jako v zemědělství slouží bonitovaná půdně ekologická jednotka - BPEJ (vyhláška č. 3/2008 Sb.) k ocenění zemědělské půdy, jednotky LTKS slouží jako podklad k ocenění lesní půdy a v daňové nebo dotační politice (ZOUHAR 2013). Kromě ekonomických přínosů má trvale udržitelné hospodaření v lesích na bázi LTKS sociální a environmentální dopad prostřednictvím nekomerčních služeb (čistota vod, vodní režim krajiny, ochrana půd a erozní kontrola, rekreace), které jsou poskytovány lesními ekosystémy. Stal se zdrojem cenné ekologické informace i v jiných sektorech jako je ochrana přírody (plány péče zvláště chráněných území), životní prostředí, krajinné plánování, rekreace atd. (viz blíže Oblastní plány rozvoje lesů, OPRL, dostupné na Ačkoliv si to sami lesníci málo uvědomují, jednotky LTKS se staly nástrojem formální komunikace i žargonu v lesnické praxi, na úřadech i ve školách (středních lesnických i na univerzitách). Jak můžeme LTKS použít pro diferencované hospodaření v lesích? Hlavní výstupy LTKS: Oblastní typologický elaborát (OTE) Oblastní plány rozvoje lesů (OPRL) 9 Představují, mimo jiné, diferenciaci přírodních podmínek danou strukturou LTKS a formulaci rámcových doporučení pro diferencované hospodaření v lesích ČR. Je potřeba si uvědomit zásadní rozdíl mezi jednotkami diferenciace přírodních podmínek (jednotky LTKS) a jednotkami diferenciace hospodaření. Těmi jsou hospodářské soubory (HS). V tvorbě HS a rámcových směrnic hospodaření (RSH) spočívá aplikační kouzlo LTKS. Není předmětem tohoto materiálu zabývat se popisem podrobností, které lze najít ve vyhlášce č. 83/ 1996 Sb. o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů 10 anebo v jednotlivých OPRL (existuje 41 plánů podle PLO). Problém. Systém a jeho jednotky se staly "nedotknutelnou ikonou", známou každému praktickému lesníkovi. Stejně jako u jiných světových klasifikačních systémů, jeho filozofie a tedy i diferenciace jednotek odpovídá úrovni poznání a době, ve které vznikl. Z pohledu dnešní ekosystémové vědy je jeho struktura nesystémová (KUSBACH, 2012a, b). Během půlstoletí existence, ale zejména v posledních letech, se objevila oficiální i neoficiální kritika a doporučení k přehodnocení systému (např. MIKESKA, 2000; VIŠŇÁK, 2001; HOLUŠA et HOLUŠA 2008; ŠAMONIL, 2007, 2012; VOLAŘÍK, 2010; BOŠELA et al. 2011; KUSBACH, 2012a, b; ZOUHAR, 2013; diskuze na seminářích, např. HOLUŠOVÁ, 2012). Problém zastaralosti systému (KUSBACH, 2012a, b; ŠAMONIL, 2012; ZOUHAR, 2013) je vzhledem k jeho významnosti zásadní. Problém LTKS má dvě roviny, teoretickou a praktickou. Teoretická rovina 1. Systém je založený na zkušenostních (empirických), tj. "mistrovských" znalostech (expert knowledge) praktických lesníků a ekologů (HAEUSSLER, 2011). 9 Oblastní plány rozvoje lesů, dostupné z www: 10 Legislativa, vyhláška č. 83/ 1996 Sb., dostupné z www: 22

23 2. Chybí vazba na soudobé vědecké koncepty v krajinné a ekosystémové ekologii a moderní ekologicko-statistické posouzení, využívající robustních analytických technik pro vyhodnocení rozsáhlých a různorodých dat. Například, koncept LVS předpokládá, že potenciální vegetace nejlépe integruje kombinovaný vliv výškového expozičního i inverzního klimatu (ZLATNÍK, 1976). V současném světle prostorově a funkčně diferencované krajinné ekologie je tento předpoklad nepřesný (např. KUSBACH et al. 2014a). PLO jsou tradiční a oblíbené, ale i legislativně důležité jednotky regionálního členění používané v lesnictví, ale jejich diferenciační potenciál je sporný (KUSBACH 2012a, b; KUSBACH et al. 2014b). 3. Teoretické koncepty systému nebyly nikdy testovány a ověřeny. 4. Stávající LTKS, ač ve své době precizně zpracován, je vázán zkušeností na staré datové a informační zdroje, např. klimatická data, geologická data, geobotanická data a systémy klasifikující vegetaci, krajinu nebo její části (fytocenologický klasifikační systém). 5. Z intuitivní vazby jednotek k přírodním podmínkám vyplývají vágní definice jednotek LTKS (ZOUHAR, 2013). 6. Teoretickou rovinu problémů uzavírá skutečnost, že LTKS nebyl doposud dostatečně veřejně vědecky posouzen. Praktická rovina 1. Systém založený na empirii a subjektivním posouzení důležitosti jednotek (tedy rozhodnutí, zda budou zařazeny do systému nebo ne) se stal složitým a nepřehledným jak pro lesnický provoz, tak pro státní správu (diskuze na seminářích, HOLUŠOVÁ, 2012). U některých uživatelů, zejména v praxi, tento stav vedl ke krajní polemice o smyslu existence LTKS. 2. Vágními definicemi jednotek LTKS jsou způsobeny regionální odlišnosti v jejich pojetí a chápání na všech úrovních. Toto je podstatný aplikační problém, který způsobuje problémy v odborné komunikaci (SMOLA, 2012). 3. Potíže vznikají v aplikaci systémových jednotek na všech úrovních PLO, LVS, SLT. Například, (1) nespočet možností v přenosu reprodukčního materiálu mezi PLO u všech dřevin a agregace LVS do tzv. výškových pásem ukazují na disfunkci vyšších jednotek LTKS v oblasti přenosu reprodukčního materiálu lesních dřevin (vyhláška č. 139/2004 Sb.); (2) tvorba hospodářských souborů (HS) je páteří rámcového plánování v lesnictví závisející na struktuře nedostatečně posouzených LVS. Agregace LVS do výškových poloh (nižší, střední, vyšší), je velmi podobná té ve vyhlášce č. 139/2004 Sb., tvorba podsouborů, snažící se o zjednodušení složité struktury SLT a množství výjimek (viz základní a alternativní SLT, vyhláška č. 83/1996 Sb.) je obtížně uchopitelná. 4. Nesprávné zařazení porostů do HS vyplývající z potíží v aplikaci systémových jednotek na všech úrovních může mít přímý vliv na chybné hospodářské rozhodnutí (zalesnění jinou dřevinou náchylnou k biotickým i abiotickým negativním faktorům, např. smrk gradace podkorního hmyzu, přísušky - souvislost s klimatickými změnami. 5. Z vágních definic jednotek LTKS vyplývají potíže v ocenění lesních pozemků a porostů na nich rostoucích (možná nedůvěra v cenu, případné soudní pře) či potíže v přidělování dotací (např. Zouhar, 2013). 23

24 Jak dál? Empirické znalosti a tradiční mistrovství vyplývající z dlouhodobých terénních šetření jsou stále velmi ceněnou součástí lesnicko-typologické praxe. Vývoj lesnické typologie se však neobejde bez "formální kvantifikace" (CHYTRÝ et al. 2011), která je obvyklá v jiných ekologických disciplínách (geobotanika, krajinná ekologie). Použitá literatura: BOŠEĹA M, PETRÁŠ R., ŠMELKO Š. (2011): Site classification vs. wood production: a case study based on Silver fir dynamics in the Western Carpathians. Journal of Forest Science, 57(10): CAJANDER A. K. (1926): The theory of forest types. Acta Forestalia Fennica, 29: CHYTRÝ M., SCHAMINÉE J.H.J., SCHWABE A. (2011): Vegetation survey: a new focus for Applied Vegetation Science. Applied Vegetation Science, 14: DAMMAN A.W.H. (1979): The role of vegetation analysis in land classification. The Forestry Chronicle, 55: DAUBENMIRE R.F. (1943): Vegetation zonation in the Rocky Mountains. The Botanical Review, IX: HAEUSSLER S. (2011): Rethinking biogeoclimatic ecosystem classification for a changing world. Environmental Reviews, 19: HILLS G.A. (1952): The classification of evaluation of site for forestry. Research report 24. Ontario Department of Lands and Forests, Toronto, Ontario, Canada. HOLUŠA O., HOLUŠA J. (2008): Characteristics of 3rd (Querci-fagetas. lat.) and 4th (Fageta (abietis) s. lat.) vegetation tiers of north-eastern Moravia and Silesia (Czech Republic). Journal of Forest Science, 54: HOLUŠOVÁ K. (2012): Rozvoj lesnické typologie a její užití v lesnické praxi. Sept 11-13, Blansko, CZ. ISBN s. KOTAR J. (1988): Ecological land classification: the first step in forest resource management. In: Johnson J.E. (ed.): Managing North Central forests for non-timber values. Proceedings of the fourth Society of American Foresters Region V Technical Conference, Duluth, Minnesota. SAF publication 88-04, Bethesda, Maryland, USA. s KUSBACH A. (2012a): Klasifikace lesů na dvou kontinentech: jak dál v lesnické typologii? Lesnická práce, 91: KUSBACH A. (2012b): Klasifikace vyšších typologických jednotek: Jak dál v lesnické typologii? In: Holušová K. (ed.). Rozvoj lesnické typologie a její užití v lesnické praxi. Sept 11-13, Blansko, CZ. ISBN s. KUSBACH A., VANMIEGROET H., BOETTINGER J.L., LONG J.N. (2014a): Vegetation geo-climatic zonation in the Rocky Mountains, northern Utah, USA. Journal of Moutain Science, 11: DOI: /s KUSBACH A., ZOUHAR V., FRIEDL M. (2014b): Expert knowledge or formal quantification? Classification uncovers limitations of the phytogeographic framework of the forest classification system in the Czech Republic. Journal of Forest Science. In review. MIKESKA M. (2000): Proposal of formation and classification of outlines of geographically zonal vegetation tiers. In: Viewegh J. (ed.). The question of Forest typology II. Kostelec nad Černými lesy, Praha, ČZÚ, FLE. s

25 PFISTER R. D., ARNO S. F. (1980): Classifying forest habitat types based on potential climax vegetation, Forest Science, 26: PLÍVA K. (1971): Typologický systém UHUL. Brandýs nad Labem, UHUL. 90 s. PLÍVA K. (1999): Náplň typologie lesů. Lesnická práce, 4/78. PLÍVA K., ŽLÁBEK I. (1986): Přírodní lesní oblasti ČSR. Praha, Státní zemědělské nakladatelství Praha. 313 s. POJAR J., KLINKA K, MEIDINGER D. V. (1987): Biogeoclimatic ecosystem classification in British Columbia. Forest Ecology and Management, 22: SCHLENKER G. (1964): Entwicklung des in Südwestdeutschland angewandten Verfahrens der forstlichen Standortskunde. In: Standort, Wald und Waldwirtschaft in Oberschwaben, "Oberschwäbiche Fichtenreviere." Stuttgart: SMOLA M. (2012): Zkušenosti s lesnicko-typologickými podklady při vyhotovení LHP na LHC Dvůr Lobeč. In: Holušová K. (ed.): Sborník z konference "Rozvoj Lesnické typologie a její užití v lesnické praxi" Září 2012, Blansko. Ústav pro hospodářskou úpravů lesů Brandýs nad Labem, Česká lesnická společnost o. s. ŠAMONIL P. (2007): Uniqueness of limestone soil-forming substrate in the forest ecosystem classification. Journal of Forest Science, 53(4): ŠAMONIL P. (2012): Paradigma lesnické typologie z pohledu dynamiky přirozených lesů. Lesnická práce, 9: VIŠŇÁK (2001): Aktuální stav typologického systému a možnosti jeho dalšího vývoje, Lesnická práce, 80(2). VOKOUN J. (1999): Typologický systém ÚHÚL a cesty k jeho dalšímu rozvoji. Lesnická práce, 3/78. VOLAŘÍK (2010): Application of digital elevation model for mapping vegetation tiers. Journal of Forest Science, 56(3): VYHLÁŠKA č. 3/2008 Sb. o provedení některých ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (oceňovací vyhláška). VYHLÁŠKA č. 83/1996 Sb. o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů. VYHLÁŠKA č. 84/1996 Sb. o lesním hospodářském plánování. VYHLÁŠKA č. 139/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o přenosu semen a sazenic lesních dřevin, o evidenci o původu reprodukčního materiálu a podrobnosti o obnově lesních porostů a o zalesňování pozemků prohlášených za pozemky určené k plnění funkcí lesa. ZLATNÍK A. (1956): Nástin lesnické typologie na biogeocenologickém základu a rozlišení československých lesů podle skupin lesních typů. In: Polanský B. (ed.): Pěstování lesů 3. Praha, SZN. s ZLATNÍK A. (1959): Přehled slovenských lesů podle skupin lesních typů. Skriptum. Lesnická fakulta Vysoké školy zemědělské v Brně. 159 s. ZLATNÍK A. (1976): Lesnická fytocenologie. Praha, SZN Praha. 455 s. ZOUHAR V. (2013): Stav lesnicko- typologického klasifikačního systému a možnosti jeho vývoje. In: Friedl M. (ed). Geobiocenologie a její aplikace v lesnictví a krajinářství. Geobiocenologické spisy, svazek č. 15, Sborník příspěvků z konference konané v Brně. Lesnická práce, s. r. o., Kostelec nad Černými lesy. ISBN: s. 25

26 1.3.3 Ekonomika lesního hospodářství Doc. Ing. Miroslav Hájek, Ph.D. Fakulta lesnická a dřevařská ČZU v Praze se dlouhodobě zabývá problematikou celospolečenské významnosti lesa. Jednalo se například o výzkumný projekt NAZV č. QH Systém hodnoceni společenské sociálně-ekonomické významnosti funkcí lesů včetně kritérií a indikátorů polyfunkčního obhospodařování lesů, jehož výstupem byla certifikovaná metodika 11. Metodika má široké uplatnění a lze ji využít při oceňování ekosystémových služeb lesů v České republice 12. Při hodnocení společenských funkcí lesa se vychází z předpokladu, že jsou spojeny se společností a jsou reakcí na společenské potřeby a jejich uspokojování, což se týká jak společnosti jako celku, tak uspokojování potřeb a zájmů jednotlivých zájmových skupin. Společenské potřeby a z nich vyplývající funkce lesa se vyvíjejí v místě i v čase. Souvisejí s ekonomickou a sociální úrovní společnosti, s její kulturou, tradicemi, zvyklostmi a zvláštnostmi života. Tento přístup je mj. v souladu s publikací Evropské komise Ekonomie ekosystémů a biodiverzity (2008). Aplikace oceňování společenské významnosti funkcí lesa je chápána především jako experimentální. Jejím účelem je zjistit rozdíly v hodnotách funkcí lesa ve srovnání s nelesními částmi (půdními kryty) v krajině na území ČR v několika variantách. Zjištěné rozdíly jsou východiskem pro další vývoj metodiky, aktualizaci vstupních údajů a aplikaci v praxi oceňování společenské významnosti funkcí lesa a vyjadřování újem a škod v případě odlesňování nebo poškození funkcí lesa. V podstatě je možno rozlišit, podle sociálně-ekonomického obsahu konečných dopadů funkcí lesa na společnost, dvě základní skupiny bloků funkcí lesa. Jsou to funkce tržní a funkce netržní. Oceňování společenské sociálně-ekonomické významnosti funkcí lesa je proto řešeno jako diferencované podle jednotlivých základních komplexních funkcí lesa se zřetelem k jejich vztahu k trhu 13. Koncept diferencovaného ocenění funkcí lesa v členění podle jejich různého sociálně-ekonomického obsahu na tržní, zprostředkovaně tržní a netržní, z kterého vychází daná metodika, není ojedinělý a je ve světě obecně přijímán jako hlavní směr (např. Blum, Merlo, Croitoru 14 ). Ekosystémové funkce lesa jsou v principu diferencovány a oceňovány následujícím způsobem. a) Tržní funkce: na bázi ukazatelů procházejících trhem (objem tržeb): dřevoprodukční funkce: podle objemu průměrných ročních tržeb za dříví chov zvěře myslivost: podle objemu průměrných ročních tržeb za realizovanou produkci materiálních komodit a služeb b) Zprostředkovaně tržní funkce: na bázi ukazatelů procházejících zprostředkovaně trhem: nedřevoprodukční funkce: podle objemu stínových výnosů ze sběru lesních plodin 11 Šišák, L., Šach, F., Švihla, V., Pulkrab, K., Černohous, V Metodika hodnocení společenské sociálněekonomické významnosti funkcí lesa. Uplatněná certifikovaná metodika typu N. Česká zemědělská univerzita v Praze, Praha: Šišák L., Sloup R., Stýblo J Diferencované oceňování společenské sociálně-ekonomické významnosti funkcí lesa podle vztahu k trhu a jeho aplikace v rámci ČR. Zprávy lesnického výzkumu, 58: Šišák, L., Švihla, V., Šach, F Oceňování společenské sociálně-ekonomické významnosti základních funkcí lesa. Ministerstvo zemědělství, Praha: Blum, A Social and collaborative forestry: In: Burley, F. Encyclopedia of forest science. Elsevier Academic Press. Amsterodam. Merlo, M., Croitoru, L. et al Valuing Mediterranean Forests. Towards Total Economic Value. CABI Publishing Wallingford, UK:

27 hydrické funkce: podle nákladů prevence (nákladů náhradních opatření na zabránění škod) půdoochranné funkce: podle nákladů kompenzace (nákladů na opatření odstraňující škody) vzduchoochranné funkce vázání CO2: podle množství CO2 vázaného v průměrném ročním objemu realizovaného dříví ve společnosti a jednotkových cen z obchodovatelných objemů CO2 v rámci EU c) Netržní funkce (sociální): zdravotně-hygienické funkce na základě expertního srovnání průměrné sociálněekonomické významnosti daných funkcí lesa s významností funkce dřevoprodukční s vnitřní diferenciací podle návštěvnosti kulturně naučné funkce na základě expertního srovnání průměrné sociálně-ekonomické významnosti daných funkcí lesa s významností funkce dřevoprodukční s vnitřní diferenciací podle jednotlivých charakteristik zvláště chráněných území. Společenská sociálně-ekonomická cena hlavních funkcí lesa je odvozena pro dvě časové úrovně, jednak jako dočasné roční, jednak jako trvalé, jednorázové kapitalizované hodnoty hodnot ročních. Pro případ trvalé kalkulace (časově neomezené) jsou jednorázové celkové hodnoty odvozeny z ročních hodnot jejich kapitalizací při 2% tzv. lesní úrokové míře. Vstupní podklady pro výpočty hodnot byly zjišťovány zejména z LHP a digitalizovaných mapových podkladů zpracovaných v rámci řešení projektu, dále ze Zprávy o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 2008, a z dalších specializovaných podkladů. Ze vstupních dat byly zjištěny průměrné hodnoty pro porostní půdu vážené plochou v rámci celé České republiky. Zjištěné hodnoty vstupovaly do výpočtů. Lesní půdní kryt není na daném území absolutním, ale relativním přírodním a společenským jevem, který je v každém případě vždy zastoupen či nahrazen jiným, s vlastními funkčními hodnotami. Je tedy nutno významnost funkcí lesa posuzovat vždy relativně oproti půdnímu krytu, krajinnému komponentu se svými funkcemi, kterým bude les nahrazen, či který může les nahradit. Konkrétně pro uvedený příklad výpočtů hodnot společenské sociálně-ekonomické významnosti funkcí lesa v rámci ČR byly zvoleny tři následující varianty náhrady lesa a jeho funkcí půdními kryty charakteru: trvalého travního porostu louky s předpokladem neprodukčního využití, ale s přístupem veřejnosti a s prostředím pro zvěř a její existenci, orné půdy s obnaženým minerálním povrchem s přístupem veřejnosti a zvěře, zpevněné nepropustné plochy. Z výsledků vyplývá, že pokud je srovnávána hodnota produkční funkce lesa s půdním krytem charakteru trvalého travního porostu a orné půdy (tj. holé, obnažené) v alternativě bez jejich produkčního využití, pak je hodnota společenské sociálně-ekonomické významnosti dřevoprodukční funkce lesa poměrně vysoká. Jestliže by se však jednalo o hodnotu dřevoprodukční funkce lesa v alternativě oproti půdnímu krytu charakteru trvalého travního porostu a orné s produkčním využitím, pak by byla podle Metodiky daná hodnota nulová, tzn., že na současné úrovni poznání jsou hodnoty trvale udržitelné a obnovitelné produkční funkce řádově rovnocenné. 27

28 Z výsledků dále vyplývá (tabulka 1), že úhrnná hodnota společenské sociálně-ekonomické významnosti funkcí lesa v rámci ČR dosahuje při alternativě s produkčním využitím půdy oproti půdnímu krytu (části krajiny) charakteru trvalého travného porostu louky 49,3 mld. Kč ročně a mld. Kč celkově, oproti krytu charakteru orné půdy s okopaninami, tj. v podstatě s obnaženou minerální půdou 90,8 mld. Kč ročně a mld. Kč celkově (což je téměř dvojnásobek), a ve srovnání se zpevněným nepropustným povrchem 63,6 mld. Kč ročně a mld. Kč celkově. Tomu odpovídají i průměrné jednotkové hodnoty. Tab. 1. Úhrnné hodnoty funkcí lesa v ČR ve srovnání s půdním krytem charakteru trvalého travního porostu, orné půdy a zpevněného povrchu v mil. Kč (alternativa bez produkčního využití půdy) Funkce lesa Trvalý travní porost Orná půda Zpevněný povrch Roční Kapitalizované Roční Kapitalizované Roční Kapitalizované Dřevoprodukční Chov zvěře a myslivost Nedřevoprodukční Maximální průtoky Minimální průtoky Kvalita vody Introskeletová eroze Zanášení toků a nádrží Vzduchochranné Zdravotně-hygienické Kulturně-naučné Celkem Průměr (tis. Kč/ha por. p.) 18, , , Nejdůležitějšími hodnotovými položkami, svou výší a ovlivňováním úhrnné hodnoty funkcí lesa se ukazují být funkce dřevoprodukční, hydrická funkce kvality vody, funkce kulturně-naučné, funkce zdravotně-hygienické, a hydrické funkce maximálních i minimálních průtoků. Z výsledků plyne, že nejen škoda při zničení nebo poškození lesa a jeho přeměna (dočasná nebo trvalá) na půdní kryt příslušného charakteru, ale např. i újma z odnětí lesních pozemků plnění funkcí lesa by měla být diferencována podle toho, čím vlastně bude les a jeho funkce nahrazeny tj. jakým půdním krytem, jakou částí krajiny. Metodika hodnocení ekosystémových funkcí lesa může být potenciálně využita např. pro: kalkulace společenské efektivnosti a financování zalesňování nelesních půd z veřejných zdrojů, výpočet výše společenských sociálně-ekonomických škod z poškození nebo zničení lesa a jeho funkcí (např. lesními požáry, apod.), stanovení poplatků za společenskou sociálně-ekonomickou újmu z omezení nebo odnětí plnění funkcí lesa, 28

29 kalkulace společenské efektivnosti a financování činností v lesním prostředí, tj. činností polyfunkčního lesního hospodářství, z veřejných zdrojů spojených s aktivním zajišťováním a využíváním funkcí lesa, zkvalitnění procesu plánování a zacházení s lesem v rámci jeho polyfunkčního využívání či užívání v krajině, stimulaci racionálního využívání funkcí lesa jako zdroje ekosystémových služeb jak z hlediska státní správy, tak soukromovlastnické sféry. Podporu ekosystémových služeb lesa lze považovat za součást plateb za ekosystémové služby. Platby za ekosystémové služby jsou prosazovány přibližně v posledních pěti letech s tím, že se hledá mechanizmus, jak hodnotu ekosystému převést na podporu zajišťování ekosystémových služeb. Praxe ukazuje, že dochází ke kombinaci tržních nástrojů a veřejných podpor. Provedené případové studie ukazují celou škálu různých nástrojů na podporu ekosystémových funkcí 15. V případě tržních schémat podpory je cena služby dána poptávkou na trhu. V případě veřejného schéma podpory stanovuje vlády vyšší míru zajištění některých služeb. Veřejné platby lze nalézt například v USA 16, Kostarice 17, Evropě 18. Dále lze nalézt řadu tržně orientovaných nástrojů jako je systém obchodování 19, eco-labeling 20, poplatky za ekosystémové služby 21 a další. Představená metodika využívá v souladu s teorií a se světovou praxí včetně EU jiný, diferencovaný přístup k oceňování jednotlivých funkcí lesa. Důležité je, že lze kalkulovat hodnoty jak dočasné roční, tak trvalé kapitalizované, což je v souladu s pojetím lesa jako obnovitelného přírodního zdroje. Podstatné je, že bere v úvahu hodnoty funkcí půdního krytu, které by zaměnily funkce lesa a jeho hodnoty. Experimentální aplikace diferencované metodiky oceňování společenské sociálněekonomické významnosti funkcí lesa prezentuje rozdíly v hodnotách funkcí lesa ve srovnání s nelesními částmi (půdními kryty) v krajině na území ČR v několika variantách, výsledky budou využity pro další vývoj metodiky a aktualizaci vstupních dat. Důležitým faktorem, kterým se hodnocení výrazně odlišuje od domácích i zahraničních přístupů je, že hodnoty funkcí lesa nejsou kalkulovány jako absolutní, tj. jako kdyby na místě lesa v krajině nic nebylo a nemělo žádnou funkční hodnotu (cenu). Metodika hodnocení společenské sociálně-ekonomické významnosti funkcí lesa může být potenciálně využita pro celou řadu účelů a je důležitým podkladem pro podporu ekosystémových služeb lesa. 15 Landell-Mills, N., Porras, I Silver Bullet or Fool s Gold? A Global Review of Markets for Forest nvironmental Services. International Institute for Environment and Development, London. 16 Heasley, L The U.S. forest service: A history. Environmental History, 11(1), Rojas, M., Aylward, B What are we learning from experiences with markets for environmental services in Costa Rica? A review and critique of the literature. Markets for Environmental Services Series, n 2, international Institute for Environment and Development, London. 18 Ekonomie ekosystémů a biodiverzity Evropská společenství, Lucemburk: Juutinen, A., & Ollikainen, M Conservation contracts for forest biodiversity: Theory and experience from finland. Forest Science, 56(2), Meidinger, E Forest certification and democracy. European Journal of Forest Research, 130(3), Landell-Mills, N., Porras, I Silver Bullet or Fool s Gold? A Global Review of Markets for Forest nvironmental Services. International Institute for Environment and Development, London. Buttoud, G., Kouplevatskaya-Buttoud, I., Slee, B., Weiss, G Barriers to institutional learning and innovations in the forest sector in Europe: Markets, policies and stakeholders. Forest Policy and Economics, 13(2),

30 1.3.4 Výzkum lesů ponechaných samovolnému vývoji aneb do lesa pro radu Ing. David Janík, Ph.D. Lesy ponechané samovolnému vývoji v současné době pokrývají v České republice přibližně 22 tisíc ha (Databanka přirozených lesů, a tvoří tak 0,85% z celkové výměry lesů. Les se samovolně vyvíjí tam, kde se člověk vědomě zříká přímých intervencí do jeho vývoje, a to zejména do jeho dřevinné složky. V lesích, jež jsou deklarovány za bezzásahové, však nevylučujeme eliminaci sekundárních vlivů, a to zejména nadměrných stavů zvěře a šíření invazních druhů rostlin. Mezi důvody ponechání lesů samovolnému vývoji patří zejména psycho-emocionální motivy (podprahové vnímání), etické motivy (např. úcta k hodnotám, které jsme nevytvořili), utilitárněfunkcionální motivy (užitečnost pro společnost) a přírodovědné motivy, které obsahují snahu po poznání přírodních procesů. V současné době je v České republice většina lesů ponechaných samovolnému vývoji soustředěna na území národních parků Šumava, Podyjí a Krkonošského národního parku. Zbytek je roztroušen v podobě menších lokalit o velikosti převážně v řádu desítek hektarů po celém území České republiky, přičemž nejvíce lokalit nalezneme v hraničních pohořích. V souhrnu lze uvést, že z celkové rozlohy lesů ponechaných samovolnému vývoji je více než 50% registrováno v NP, 30% na území CHKO, 16% ve volné krajině (převážně v MZCHÚ) a 2% ve vojenských újezdech (Databanka přirozených lesů, Z hlediska ekologie lesa můžeme lesy ponechané samovolnému vývoji považovat za přírodní laboratoře, ve kterých lze sledovat přírodní procesy. Lesy ponechané samovolnému vývoji jsou nezastupitelné pro studium mnoha přírodovědných otázek. Mezi aktuální patří například otázky spojené s rotací biomasy v lesních ekosystémech a její role pro biodiverzitu, prostorovou variabilitou stromového patra a půd, vývojem stromových prostorových vzorů, studiem teorie vývojových cyklů lesa a determinací vývojových stádií a fází lesa, gapovou dynamikou. Existence lesů ponechaných samovolnému vývoji je podmínkou pro studium vlivu disturbancí na lesní ekosystémy, a to jak na složku dřevinného patra, tak pro pedogenezi a pedodiverzitu. Lze také efektivně sledovat interakce stromové a bylinné etáže, stejně jako působení stromů na půdu. Porovnáním stavu a dynamiky přirozených lesů s lesy hospodářskými nebo dokonce s odlesněnou krajinou získáváme obraz o dopadu lidské činnosti na přírodní ekosystémy. Při studiu lesů ponechaných samovolnému vývoji se vedle klasických metod sběru dendrometrických dat využívají i dendrochronologické analýzy (např. pro datování disturbančních událostí); radiometrické metody (např. datování erozně-sedimentačních procesů); paleobotanické postupy (pylová, makrozbytková nebo specifická antrakologická analýza profilů přírodních archivů); geofyzikální měření (např. analýza utváření podložní horniny); metody půdní chemie, fyziky a biologie. Užívány jsou i botanické (fytocenologie, bryologie aj.), mykologické, lichenologické, entomologické a ornitologické metody studia biodiverzity nejrůznějších skupin organizmů a řada dalších metod užívaných při studiu přírodních ekosystémů. Jako příklad významných lokalit ponechaných samovolnému vývoji v severomoravském regionu lze uvést národní přírodní rezervace Mionší, Razula a Salajka pod správou CHKO Beskydy. Lokality jsou ponechány samovolnému vývoji téměř 80 let, a to od poloviny 30. let 20. stol., kdy byly lokality Mionší a Razula vyhlášeny státními přírodními rezervacemi (vyhláškou Ministerstva školství a národní osvěty č. j /33 - V z ) a lokalita Salajka prohlášena tehdejším majitelem - 30

31 Arcibiskupstvím olomouckým - za lesní rezervaci (1937). Od této doby nejsou na těchto lokalitách dokumentovány hospodářské zásahy do dřevinného patra. Do zájmu badatelů rozličných oborů se tyto lokality dostaly v 50. letech 20. stol. Jako první v letech provedl rozsáhlá šetření v rezervaci Mionší Jindřich Chmelař, který založil dvě trvalé výzkumné plochy o velikostech 2,43 ha a 5,23 ha. Na těchto plochách provedl geodetické zaměření všech stromů od výčetní tloušťky 7 cm, sestrojil podrobnou mapu těchto ploch v měřítku 1:500 a podrobnou kartotéku všech zaměřených stromů. Na 10 menších plochách prováděl podrobný výzkum vývoje semenáčů se speciálním zaměřením na jedli. Koncem 50. let započala výzkumná činnost i na lokalitě Salajka (M. Vyskot) a v roce 1972 na lokalitě Razula (E. Průša). Nejrozsáhlejší a nejpodrobnější celoplošná měření provedl v 70. letech na lokalitách Salajka a Razula Eduard Průša (Průša 1985), který zaměřil a popsal všechny stromy živé i mrtvé s výčetní tloušťkou 10 cm. Na tento výzkum navázala výzkumná skupina Tomáše Vršky svými měřeními v 90. letech a po roce V současné době je tak v obou rezervacích zaměřeno a popsáno více než 20 tisíc živých a 5 tisíc tlejících stromů. Z tohoto datového základu vychází i následující část příspěvku, jenž je uveden jako příklad studie, která by nemohla vzniknout bez výzkumu lesů dlouhodobě ponechaných samovolnému vývoji. PŘÍKLADOVÁ STUDIE - STROMOVÉ PROSTOROVÉ VZORY JEDLE BĚLOKORÉ A BUKU LESNÍHO V PRŮBĚHU 30TI LET Zpracováno dle: Janík D., Adam D., Hort L., Král K., Šamonil P., Unar P., Vrška T. in press Tree spatial patterns of Abies alba and Fagus sylvatica in the Western Carpathians over 30 years. European Journal of Forest Research, DOI /s Již 100 let je otázka úbytku jedle bělokoré (Abies alba, dále jedle) v přírodních lesích střední a východní Evropy magickým tématem, které přitahuje pozornost přírodovědců. Mezi často zmiňované příčiny patří zejména škody zvěří (např. Senn & Suter 2003), hmyzí škůdci (např. Kantor 1967), houbové fytopatogeny (např. Szwagrzyk & Szewczyk 2001) nebo citlivost jedle k negativním abiotickým činitelům (Lebourgeois et al. 2010) či znečištěnému ovzduší (např. Chmelař 1959). Z jiného úhlu pohledu je snižování zastoupení jedle vysvětlováno vývojovou dynamikou jedlobučin. Klasická teorie cyklické rotace dřevin v jedlobučinách předpokládá, že se dvě generace buku lesního ( let) vyvíjí v podúrovni jedné generace jedle ( let). Obnova jedle se následně vyvíjí mozaikovitě v podúrovni druhé generace buku (Korpel & Saniga 1993). Dle jiné teorie bylo zastoupení buku lesního (Fagus sylvatica, dále buk) a jedle v minulosti nepřímo ovlivněno lidskými aktivitami, jako je pastva či hrabání steliva v lese, a následné opuštění těchto aktivit změnilo podmínky koexistence těchto dvou dřevin (Vrška et. al. 2009). Ačkoli je výčet příčin variabilní, autoři se shodují na charakteristických znacích chřadnoucí populace jedle. Jako nejvýznamnější projev je popisován dlouhodobý nezdar při odrůstání přirozené obnovy, který má za následek prudký populační propad. Tento jev navíc probíhá současně s rozpadem početné generace jedlí, která spoluvytvářela matrici jedlobučin tři staletí. Diskuse o příčinách poklesu jedle s sebou nezbytně přináší i téma budoucí koexistence buku, jedle a smrku v podmínkách přírodního jedlobukového lesa ponechaného samovolnému vývoji. Probíhající buková expanze staví buk do role dominantního druhu v současných i budoucích jedlobučinách. Dlouhodobé zastoupení smrku je relativně stabilní, neboť tato dřevina v jedlobučinách obsazuje spíše vlhčí stanoviště a její stanovištní překryv s bukem je pouze částečný. Naopak životní strategie jedle vyjádřená jejími nároky na světlo, vlhkost a živiny staví tuto dřevinu do přímé konkurence s bukem (Ellenberg 1996). Výzkum vzájemných vztahů mezi těmito dřevinami 31

32 tak může přinést poznatky pro predikci budoucího vývoje horských jedlobučin. Hlavní témata této studie jsou obsaženy v otázkách: Které faktory hrají roli v současné převaze buku nad jedlí? Na kterých místech se jedle úspěšně obnovuje a odrůstá? Pro studium těchto otázek jsme použili metodu analýzy bodových prostorových procesů. V nich jsou za body považovány pozice stromů a za atributy vlastnosti stromů jako druh dřeviny, výčetní tloušťka, charakter živý mrtvý apod. (Stoyan & Penttinen 2000). Samotná analýza prostorové distribuce dřevin sice nemůže přímo dedukovat přírodní proces, který ji utváří rozdílné procesy mohou způsobovat rozdílné prostorové distribuce, avšak může pomoci v testování hypotézy o mechanismu procesu (Lepš 1990). Tradiční teorie prostorových bodových procesů užívá jednoduchou trichotomii: náhodné rozmístění (body jsou vůči sobě nezávisle rozmístěny, Poissonův proces), pravidelné rozmístění (body mají tendenci se sobě vyhýbat) a shlukové rozmístění (body mají tendenci být blíže sobě než náhodně) (Baddeley 2008). V ekologii lesa platí, že náhodná distribuce indikuje nezávislost pozice každého stromu na ostatních (Ward et al. 1996). Náhodný prostorový vzor může vzniknout působením náhodných událostí, jako například mortality a šíření semen, nebo také simultánním působením více faktorů. Pravidelné rozmístění, nebo posun k pravidelnému uspořádání se považují za dobrý indikátor negativních interakcí mezi sousedícími stromy, zpravidla působením kompetice (Lepš 1990). Příčinné mechanismy pro shlukové uspořádání stromů zahrnují edafické vzory, vzory pro šíření semen, obsazování míst pod rozpojeným korunovým zápojem (dále gapů), vegetativní reprodukci a jiné faktory (např. Wolf 2005). V lese jsou však často přítomny všechny formy prostorového uspořádání shlukové, pravidelné i náhodné, ale projevují se v různých prostorových a časových měřítcích (Wolf 2005). Jako první byla v naší studii testována hypotéza, podle které by mohl být úspěch buku nad jedlí významně spojen s tím, že buk trpí méně než jedle přítomností jedinců stejného druhu. Nasvědčoval tomu fakt, že buk tvoří na rozdíl od jedle velkoplošné nesmíšené porosty, zatímco existence čistě jedlových porostů je na větších plochách téměř bez výhrady vysvětlována působením člověka (Motta & Garbarino 2003). Princip negativní závislosti na hustotě je obecně vysvětlován silnou vnitrodruhovou kompeticí a sdílením přírodních škůdců (Janzen 1970). Naše analýzy prostorových vztahů mezi stromy stejného druhu však tuto hypotézu nepotvrdily. Populace buku a jedle vykazovaly podobné charakteristiky prostorové distribuce stromů. Velmi vypovídající byly výsledky analýzy prostorových vazeb mezi novými stromy-rekruty (stromy, které nově překročily hraniční registrační tloušťku od minulého sčítání) a ostatními stromy stejného druhu. Zde můžeme sledovat téměř inverzní podobu tohoto vztahu u obou dřevin. Zatímco rekruti jedle jsou na ostatní jedlové stromy pozitivně prostorově vázáni do vzdálenosti minimálně 7 m, u buku je tomu naopak, což rozporuje analyzovanou hypotézu. Druhá testovaná hypotéza předpokládala, že tolerance k zástinu není faktorem, který zvýhodňuje buk nad jedlí. Obě dřeviny jsou považovány za dřeviny tolerantní k zástinu Ellenberg (1996). Tato hypotéza se však překvapivě nepotvrdila. Zkoumali jsme vztah mezi velkými mrtvými stromy způsobujícími rozpojení korunového zápoje (dále tvůrci gapů) v období a novými stromy rekruty v následujícím období Ukázalo se, že zatímco jedloví rekruti jsou na tvůrce gapů velmi silně prostorově vázáni, rekruti buku nikoli. Pro závěr, že buková a jedlová obnova má odlišné nároky na světlo, jsme našli podporu ve studii Chmelaře (1957) z Mionší. Dle jeho závěrů se semenáčky jedle úspěšně vyvíjejí hlavně v podmínkách maximálního světelného požitku, vyjma volné plochy vystavené přímému slunečnímu záření. Zajímavou analogii přináší Doležal et al. (2004) ve své studii z Pyrenejí, kde jedle, buk a zimostráz vždyzelený (Buxus sempervirens) obsazují staré opuštěné 32

33 pastviny. Na těchto pastvinách tvoří jedle husté nárosty na místech se sníženým podílem keřového pokryvu. Naopak buk úspěšně odrůstá v těsném spojení s keřovým patrem. Tato studie dokumentovala, že se jedle úspěšně prosazuje v konkurenci buku pod rozvolněným korunovým zápojem a to zejména na plochách, kde chybí keřové a bylinné patro. Podobně Volařík & Hédl (2013) ve své studii historického využívání krajiny Bílých Karpat z 19. stol. uvádějí, že jedle obsazovala opuštěné pastviny, louky a zemědělské plochy. Jedli dokonce označují za dřevinu, která je za určitých okolností schopna chovat se jako pionýrská dřevina. Na základě prací Chmelaře (1987) a Zlatníka (1978) jsme také testovali předpoklad, že omezujícím faktorem pro obnovu jedle je vysoký podíl bukového opadu. Bukový opad vytváří ze slepených listů silnou plástvitou hmotu, navíc často protkanou houbovými mycelii. To zvyšuje povrchový odtok a mechanicky může znesnadňovat klíčení jedlových semen. Navíc se při nedostatku edafonu bukové listí špatně rozkládá, váže mnoho vody, zabraňuje provzdušnění a vzniká tak surový listnatý humus. Proto jsme zkoumali prostorový vztah mezi jedinci buku, jedle a místy se sníženým podílem bukového opadu. Ty lze v lesích ponechaných samovolnému vývoji najít např. na místech vývratových kup, jež vznikají vývratem stromu i s kořeny při narušení porostu silným větrem. Vývratové kupy tvoří vyvýšená místa s obnaženou minerální půdou a nižším podílem houbových patogenů (Šamonil et al. 2010). Naše analýza ukázala, že jedinci jedle jsou významně prostorově vázáni na místa vývratových kup, zatímco jedinci buků nikoli. Celkově se výsledky naší studie dají shrnout následovně: v současných podmínkách samovolně se vyvíjející jedlobučiny se jedle úspěšně obnovuje zejména na místech se sníženým podílem bukového opadu, tj. na místech v blízkosti ostatních jedlí nebo na vývratových kupách. Je pravděpodobné, že úspěšné odrůstání pokročilé obnovy je v případě jedle vázáno na místa s rozpojeným korunovým zápojem, zatímco odrůstání pokročilé obnovy buku může probíhat i pod plným korunovým zápojem. Naše analýzy zároveň nenaznačují, že by mechanismus negativní závislosti na hustotě hrál roli v koexistenci buku a jedle. Zasadíme-li naše výsledky do kontextu současných znalostí o stavu a vývoji karpatských jedlobučin, pak v současných podmínkách samovolně se vyvíjejících porostů má jedle omezené možnosti úspěšného prosazení vůči převažujícímu buku v dřevinné skladbě. Přikláníme se proto k hypotéze, podle které silná generace jedlí, která utvářela podobu jedlobučin tři staletí, vznikla působením člověka, tj. v podmínkách, které utvářely pastva a hrabání steliva v lese. Příklady zásadního ovlivnění dřevinné skladby člověkem jsou dokumentovány z Pyrenejí (Pelachs et al. 2009), Alp (Motta & Garbarino 2003) a dá se proto předpokládat, že silný vliv člověka spoluutvářel i podobu lesů západních Karpat. LITERATURA Baddeley, A., Analysing spatial point patterns in R. CSIRO Australia 2008, University of Western Australia, Perth. Chmelař, J., Studie o vývoji jedle v podmínkách přirozeného, člověkem neovlivněného lesa, jako příspěvek k řešení otázky celkového ústupu jedle. Ph.D. thesis. Vysoká škola zemědělská a lesnická v Brně, Brno. Chmelař, J., Přirozená obnova jedle (Abies alba Mill.) v pralesové rezervaci Mionší v Moravskoslezských Beskydech. Lesnictví 5, Chmelař, J., Dendrologie s ekologií lesních dřevin 2. část. Hospodářsky významné listnáče. Vysoká škola zemědělská Brno, Brno. 33

34 Doležal, J., Šťastná, P., Hara, T., Šrůtek, M., Neighbourhood interactions and environmental factors influencing old-pasture succession in the Central Pyrenees. J Veg Sci 15, Ellenberg, H Vegetation Mitteleuropas mit den Alpen in okologischer, dynamischer und historischer Sicht. Verlag Eugen Ulmer, Stuttgart. Janzen, D.H., Herbivores and the Number of Tree Species in Tropical forests. Am Nat 104, Kantor, J., Příspěvek ke studiu některých dědičných vlastností jedle bílé (Abies alba Mill.) Lesnický časopis 13, Korpeľ, Š., Saniga, M., Symposium über die Urwälder. Forstliche Fakultät der Technischen Universität Zvolen, Zvolen. Lebourgeois, F., Rathgeber, C.B.K., Ulrich, E., Sensitivity of French temperate coniferous forests to climate variability and extreme events (Abies alba, Picea abies and Pinus sylvestris). J Veg Sci 21, Lepš, J., Can underlying mechanisms be deduced from observed patterns? In: Krahulec, F., Agnew, A.D.Q., Agnew, S., Willems, J.H. (eds) Spatial Processes in Plant Communities, pp Academia, Praha. Motta, R., Garbarino, F., Stand history and its consequences for the present and future dynamic in two silver fir (Abies alba Mill.) stands in the high Pesio Valley (Piedmont, Italy). Ann For Sci 60, Pélachs, A., Pérez-Obiol, R., Ninyerola, M., Nadal, J., Landscape dynamics of Abies and Fagus in the southern Pyrenees during the last 2200 years as a result of anthropogenic impacts. Rev Palaeobot Palynol 156, Průša, E., Die böhmischen und mährischen Urwälder Ihre Struktur und Ökologie. Academia, Praha. Šamonil, P., Tejnecký, V., Borůvka, L., Šebková, B., Janik, D., Šebek, O., 2010b. The role of tree uprooting in Cambisol development. Geoderma 159, Senn, J., Suter W., Ungulate browsing on silver fir (Abies alba) in the Swiss Alps: beliefs in search of supporting data. For Ecol Manage181, Stoyan, D., Penttinen, A., Recent applications of point process methods in forestry statistics. Stat Sci 15, Szwagrzyk, J., Szewczyk, J., Tree mortality and effects of release from competition in an old-growth Fagus-Abies-Picea stand. J Veg Sci 12, Volařík, D., Hédl, R., Expansion to abandoned agricultural land forms an integral part of silver fir dynamics. For Ecol Manage292, Vrška, T., Adam, D., Hort, L., Kolář, T., Janik, D., European beech (Fagus sylvatica L.) and silver fir (Abies alba Mill.) rotation in the Carpathians A developmental cycle or a linear trend induced by man? For Ecol Manage258, Ward, J.S., Parker, G.R. & Ferrandino, F.J Long-term spatial dynamics in an old-growth deciduous forest. Forest Ecology and Management 83: Wolf, A Fifty-year record of change in tree spatial patterns within a mixed deciduous forest. Forest Ecology and Management 215: Zlatník, A., Lesnická fytocenologie. Státní zemědělské nakladatelství, Praha. 34

35 1.4 Národní lesnický program Hledání vyváženého přístupu k obhospodařování lesních ekosystémů je jedním z hlavních cílů Národního lesnického programu (ÚHÚL, 2008b; ÚHÚL, 2013). Národní lesnický program (NLP) je považován za koncept trvale udržitelného obhospodařování lesů při dlouhodobém zlepšování konkurenceschopnosti lesního hospodářství. NLP je součástí státní lesnické politiky a zároveň je takto naplňována Lesnická strategie pro Evropskou unii. Trvale udržitelné hospodaření je správa a využívání lesů a lesní půdy takovým způsobem a v takovém rozsahu, které zachovávají jejich biodiverzitu, produkční schopnosti a regenerační kapacitu, vitalitu a schopnost plnit v současnosti a budoucnosti odpovídající ekologické, ekonomické a sociální funkce na místní, národní a mezinárodní úrovni a které nepoškozují ostatní ekosystémy (2. ministerská konference o ochraně lesů v Evropě, Helsinky 1993). Dnešní uplatnění regulačních procesů vychází z přenosu principů evropské lesnické politiky do regionální úrovně na principu subsidiarity (Obr. 9): lesnická strategie EU NLP oblastní plány rozvoje lesů (OPRL) lesní hospodářské plány a osnovy (LHP/O). Také vyšší územní samosprávné celky začínají tvořit (lesní) politiky územního rozvoje a potřebují podklady k jejich prosazení. Obr. 9. Postavení OPRL v národním a evropském kontextu z hlediska poskytování informací o lesním hospodářství (zdroj: Koncepce OPRL po roce 2018) Lesní hospodářství ČR v návaznosti na strategii EU Lesy plní současně tyto významné funkce (základní dělení): produkční, ekologické a sociální. Aby se všechny potenciální funkce lesa mohly plně rozvinout, je nutné zachovat a podporovat multifunkční obhospodařování lesů trvale udržitelným způsobem. Zpráva Millennium Ecosystem Assessment Ecosystems and Human Well-being vydaná v roce 2005, mimo jiné uvádí: 1) V posledních 50. letech člověk lesní ekosystémy mění rychleji a rozsáhleji než v kterémkoli předchozím období lidské historie. Tento trend má příčinu především ve snaze uspokojit rychle rostoucí požadavky společnosti na energie, dostupnost pitné vody a poptávku po dřevní biomase (hlavně stavební dřevo a palivo). Tento proces negativně ovlivňuje biologickou rozmanitost lesních ekosystémů. 35

36 2) Změny prováděné v lesních ekosystémech podporují růst lidského blahobytu a ekonomický rozvoj společnosti, ale těchto přínosů je dosahováno za cenu rostoucích nákladů v podobě znehodnocování mnohých ekosystémových služeb, snížení stability lesních ekosystémů, prohlubování rozdílů mezi venkovským a městským prostorem, včetně transferu lesního kapitálu mimo odvětví LH a odčerpávání peněz v rámci globalizace trhů. Tyto problémy, pokud nebudou řešeny, zásadní měrou oslabí výhody, jež z lesních ekosystémů poplynou pro budoucí generace. 3) Znehodnocování ekosystémových služeb by se mohlo v první polovině tohoto století podstatně zhoršit a je překážkou k naplňování principů multifunkčního obhospodařování lesů trvale udržitelným způsobem. 4) Změnu přístupu ke komplexnímu hodnocení lesních ekosystémů při současném uspokojení rostoucí poptávky po jejich službách, vyžaduje rozsáhlé změny politik, institucí a podpory při jejich implementace do lesního hospodářství. Význam a přínos konceptu trvale udržitelného obhospodařování lesů vyplývá ze závěrů, které přijaly Ministerial Conference on the Protection of Forests in Europe 22 (MCPFE). Na základě realizovaných ministerských konferencí byla stanovena pan evropská kritéria a indikátory trvale udržitelného obhospodařování lesů. Kvantitativní kritéria: C1 Udržení a přiměřený rozvoj lesních zdrojů a jejich příspěvek ke světovému koloběhu uhlíku C2 Udržení zdraví a vitality lesních ekosystémů C3 Udržení a podpora produkčních funkcí lesů (dřevních i nedřevních) C 4 Udržení, ochrana a přiměřený rozvoj biologické rozmanitosti lesních ekosystémů C5 Udržení a přiměřený rozvoj ochranných funkcí lesů při jejich obhospodařování (zejména funkce půdoochranné a vodoochranné) C6 Udržení ostatních sociálně ekonomických funkcí a podmínek Kvalitativní kritéria: A. 1 Národní lesnické programy (NLP) A. 2 Institucionální rámec A. 3 Legislativní, regulační rámec a mezinárodní závazky A. 4 Informační prostředky a informovanost B. Politika, instituce a nástroje (podle jednotlivých oblastí strategie): Využití pozemků a výměra lesů a ostatních zalesněných pozemků Bilance uhlíku 22 MCPFE je politická iniciativa nejvyšší úrovně, která je zaměřena na ochranu a trvalé obhospodařování lesů v evropském regionu. Zahrnuje 46 evropských států, Evropskou unii a mnoho mezinárodních organizací. Na základě realizovaných ministerských konferencí byly stanoveny kvalitativní a kvantitativní indikátory trvale udržitelného obhospodařování lesů. 36

37 Zdraví a vitalita Produkce a využívání lesů Produkce a využívání nedřevních komodit a služeb, zejména využívání pro rekreační účely Biodiverzita Ochranné lesy Ekonomická efektivnost Zaměstnanost (včetně bezpečnosti při práci a ochrany zdraví) Veřejná informovanost a účast Výzkum, výchova a vzdělávání Kulturní a duchovní hodnoty Tento proces ministerských konferencí je východiskem pro formulování strategických dokumentů lesnického sektoru zejména se jedná o Akční plán Evropské unie (EU) pro lesnictví (COM, 2006), novou lesnickou strategii EU pro lesy a navazující odvětví (COM, 2013) a aktuálně Action Plan for the Forest Sector in a Green Economy (FO:EFC, 2013). Nová lesnická strategie EU po roce 2013 předpokládá holistický 23 pohled na les podporující všechny ekosystémové služby Aktuální otázky řešené v lesním hospodářství Posílení stability lesních ekosystémů a podpora trvale udržitelného obhospodařování lesů v podmínkách klimatické změny je kategorickým imperativem všech evropských strategií pro lesy. Zmíněný Akční plán pro lesnictví zajišťuje soudržný rámec pro lesnické iniciativy na úrovni Evropské unie. Tvoří nástroj koordinace evropských činností a lesních politik členských států EU. Tyto strategie jsou v ČR implementovány do klíčových akcí (KA) Národního lesnického programu II: KA1 - Zvýšit ekonomickou životaschopnost a konkurenceschopnost trvale udržitelného obhospodařování lesů KA2 - Podpořit výzkum a technologický rozvoj s cílem zvýšit konkurenceschopnost lesnického sektoru KA3 - Zlepšit zhodnocování a marketing lesních nedřevních užitků a služeb KA4 - Propagovat a podporovat využívání lesní biomasy pro výrobu energie KA5 - Podpořit spolupráci vlastníků lesů KA6 - Snížit dopady očekávané globální klimatické změny a extrémních meteorologických jevů KA7 - Zachování a zlepšení biologické rozmanitosti v lesích KA8 - Rozvíjet monitoring lesů KA9 - Zlepšení zdravotního stavu a ochrany lesa KA10 - Snížit dopady starých i současných ekologických zátěží KA11 - Dosažení vyváženého vztahu mezi lesem a zvěří KA12 - Podpora zlepšení sociální situace pracovníků v LH 23 Holizmus je filosofický směr (zejména biologický) zdůrazňující celostnost a pokládající celek za něco vyššího než souhrn součástí. 37

38 KA13 - Zvýšit přínos lesů a lesnictví (lesnického zboží, služeb) pro rozvoj venkova KA14 - Zlepšit slabé postavení LH v rámci veřejné správy KA15 - Zlepšit informovanost veřejnosti o skutečném stavu lesů a potřebách LH KA16 - Řešit institucionální vztah státu k lesům a lesnímu hospodářství KA17 Lesy ve vlastnictví státu Přestože uvedené koncepční dokumenty a závěry z ministerských konferencí na ochranu lesů v Evropě (MCPFE) deklarují naléhavé úsilí o zlepšení současných poměrů, jak na národní, tak i evropské úrovni, proces hledání optimálního řešení daných problémů je komplikovaný. Strategické požadavky jsou formulovány velmi obecně. Tato skutečnost způsobuje zdlouhavou polemiku při výkladu, jak pokračovat při jejich implementaci do konkrétních podmínek lesního hospodářství v ČR. Výsledkem diskuse jsou mnohdy nejednotná stanoviska jak postupovat při managementu lesního hospodářství. Tomuto stavu odpovídají i výsledky odborných aktivit, které lze obtížné porovnávat a vzájemně propojovat. 38

39 2 Lesnické plánování a management lesních ekosystémů V roce 1990 ve Štrasburku byl nastartován pan-evropský proces první ministerskou konferencí o ochraně lesů v Evropě, na který v roce 1993 navazovala ministerská konference stejného zaměření v Helsinkách. V rezoluci H1 je ve všeobecných zásadách (čl. 4) uvedeno doporučení, aby hospodaření v lesích bylo založeno mj. také na periodicky aktualizovaných oblastních plánech/programech. Teoreticky má proces plánování v lesním hospodářství fungovat následovně 24 : 1) Zjištění a vyhodnocení údajů o současném stavu lesa, 2) srovnání výsledků (bod 1) s koncepcí státu a přijetí rozhodnutí, kterým směrem se má lesní hospodářství vyvíjet, řeší se na úrovni vlády ČR, MZe, NLP, 3) vytvoření zásad hospodaření v lesích, které obsahují rámec pro usměrnění rozvoje lesního hospodářství (LH) k žádanému stavu (bod 2), řeší ÚHÚL a schvaluje MZe, 4) přenos zásad hospodaření v lesích z národní úrovně na oblastní úroveň (oblastní/územní usměrnění rozvoje LH), 5) přenos z oblastní úrovně do úrovně porostní. Z celého procesu jsou zřetelné tři plánovací úrovně: 1) Národní, je formulována státní lesnickou politikou (ZSLP 2012, NLP II, legislativa), 2) oblastní, je náplní OPRL, nebo plánů péče o národní parky, 3) lokální, je náplní LHP/O, plánů péče o zvláště chráněná území a územně analytických podkladů (ÚAP). Ke koordinaci záměrů vlastníků lesů a státu slouží hospodářská úprava lesů. Hospodářská úprava lesů vychází ze zjištěných přírodních veličin, a proto bývá kritiky odmítána pro svůj technokratický přístup k obhospodařování lesů. Přes tento pohled má hospodářská úprava lesů navýsost ekologický dopad, neboť jako syntetická metoda poskytuje základ pro trvalé a vyrovnané plnění všech produkčních, ekologických a sociálních funkcí lesů. Nejdůležitější principy hospodářské úpravy lesů jsou zakotveny do lesnické legislativy, která taxativně vymezuje povinnosti vlastníkům lesů. Současná díla hospodářské úpravy lesů jsou zaměřena především do dvou oblastí národní a regionální. Na národní úrovni se jedná o Národní inventarizaci lesů, která poskytuje soubor informací o lesích v ČR. Z těchto a dalších informačních zdrojů čerpají oblastní plány rozvoje lesů (OPRL), které jsou důležitým nástrojem státní lesnické politiky. Státní lesnická politika, ale i jiné státní politiky, které se dotýkají lesů, jsou uváděny do praxe cestou OPRL. Oblastní plány jsou platformou, na které může docházet k harmonizaci všech zájmů společnosti a jsou podkladem pro další podrobnou úroveň plánování. Tato je zabezpečena formou lesních hospodářských plánů a osnov. 24 Zdroj: Koncepce OPRL po roce

40 2.1 Státní lesnická politika její promítnutí do praxe Česká republika v souladu se svými závazky vyplývajícími z mezinárodního práva i z členství v Evropské unii usiluje o zajištění trvale udržitelného hospodaření v lesích. Ze zásad státní lesnické politiky, které byly schváleny vládou České republiky usnesením č. j. 854 ze dne 21. listopadu 2012, vyplývá, že uchování stabilních a zdravých lesů schopných plnit trvale všechny funkce je veřejným zájmem. Stát se nemůže zříkat odpovědnosti za stav lesů, naopak musí podpořit jejich trvale udržitelné obhospodařování a využívání ve smyslu lesního zákona. Jak bylo uvedeno, zákon o lesích ukládá za povinnost rozvíjet paralelně ekonomické, ekologické a společenské funkce lesů. Z uvedeného vyplývá, že při plánování hospodářských opatření je nutné posuzovat jednotlivé funkce lesů i jejich souběh v návaznosti na multifunkční lesní hospodářství. OPRL řeší polyfunkčnost lesů při tvorbě rámcových směrnic hospodaření (RSH), které jsou důležitým nástrojem aplikace principů státní lesnické politiky. RSH obsahují zásady hospodaření v lesích, zahrnují požadavky z národní úrovně a zohledňují postoje vlastníků, správců lesů a dalších subjektů v regionu. Jsou vytvořeny s cílem, aby výsledky hospodaření v lesích byly ekonomicky efektivní a pro přírodu co nejméně škodlivé. Zároveň zohledňují uspokojování všech dalších oprávněných veřejných zájmů. Na OPRL navazují odborné aktivity taxačních kanceláří, které v rámci podrobného plánování (ve vztahu k určitému vlastníkovi lesů) přenášejí základní hospodářská doporučení RSH do konkrétního lesa. 2.2 Rámcové plánování v lesním hospodářství 25 OPRL jsou především podkladem pro podrobné plánování a jsou schvalovány na dlouhé období (dvacet let). Z hlediska obsahu OPRL jsou důležité tyto body: 1. Základním podnětem pro zpracování OPRL je formulování společenské objednávky ve smyslu 1 zákona č.289/1995 Sb. zákon o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon) na základě principu deklarovaného veřejného zájmu. 2. Zásady státní lesnické politiky, které byly schváleny vládou České republiky usnesením č. j. 854 ze dne 21. listopadu Národní lesnický program pro období do roku 2013, který byl schválen vládou České republiky usnesením č dne 1. října 2008 (NLP II). Výsledky z jednání jsou uvedeny v dokumentu Závěry a doporučení Koordinační rady k realizaci Národního lesnického programu II Oblastní plány rozvoje lesů Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích v 23 odst. 1 konstatuje: Oblastní plány rozvoje lesů jsou metodickým nástrojem státní lesnické politiky a doporučují zásady hospodaření v lesích. Cílem OPRL je vytvářet předpoklady pro minimalizaci střetu veřejných a vlastnických zájmů v lesích, nalezení odpovídajících proporcí podpory jednotlivých funkcí lesa a doporučení zásad hospodaření. OPRL 25 Pří zpracování kapitoly 2.2 se čerpalo z: MANSFELD, VRATISLAV; KŘÍSTEK, ŠTĚPÁN; HRUBAN, ROBERT. (2013). Koncepce oblastních plánů rozvoje lesů po roce Brandýs nad Labem: UHUL, 28 s. 40

41 zadává, kontroluje a schvaluje Ministerstvo zemědělství (MZe). Podrobněji je OPRL definováno vyhláškou č. 83/1996 Sb., o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů. OPRL jsou zaměřeny především na vytvoření objektivních podkladů pro rozhodovací procesy státní správy, samosprávy, pro tvorbu strategických (koncepčních) dokumentů LH a jsou aplikovány při podrobném plánování tvorbě a schvalování lesních hospodářských plánů a osnov. Informace OPRL využívají: MZe a MŽP při tvorbě koncepčních dokumentů, pracovníci státní správy a samosprávy, vlastníci lesa a odborný lesní hospodáři, zpracovatelé lesních hospodářských plánů a osnov, krajinný inženýři pro územně analytické plánování, pracovníci ochrany přírody při volbě vhodného managementu lesních ekosystémů, vědci a studenti zabývajícími se výzkumem životního prostředím a lesnictví. Požadavky kladené na OPRL vyplývají z principu trvale udržitelného hospodaření v lesích při dlouhodobém zlepšování konkurenceschopnosti LH a les je nutné posuzovat jako ekosystém. Tohoto stavu lze docílit při studiu relací mezi produkčním, ekologickým a sociálním pilířem v LH. V tomto kontextu náplň OPRL vychází: z analýzy stavu lesů v přírodních lesních oblastech (PLO), které jsou založeny na průzkumech a rozborech specialistů OPRL (typologie lesů, ochrany lesů, funkčního zaměření lesů, dopravního zpřístupnění lesů), ze syntézy výsledků ekosystémových analýz promítnutých do návrhu rámcových směrnic hospodaření (RSH) jako plánovací součásti a podkladu pro vyhotovení lesních hospodářských plánů a lesních hospodářských osnov (LHP/O); včetně návrhu důležitých dlouhodobých opatření, která podporují trvale udržitelné obhospodařování lesů. OPRL poskytují velké množství údajů, z nichž pouze dva jsou závazné. Jedná se o informace lesnické typologie a závazné stanovisko ústředního orgánu státní správy ochrany přírody z hlediska zavádění geograficky nepůvodních druhů lesních dřevin. OPRL nabízí soustředěné, hospodářsky a ekosystémově využitelné informace o lesích v ČR. V systematicky utříděné podobě slouží zejména vlastníkům lesů, zpracovatelům LHP/O, orgánům SSL všech úrovní, samosprávám na regionální úrovni, orgánům ochrany přírody, výzkumným ústavům, lesnickým vzdělávacím institucím a dále všem subjektům zabývajícím se hospodářskou úpravou lesů a hospodařením v lese. Data OPRL jsou také využívána např. při zpracování územně analytických podkladů, tvorbě plánů péče o zvláště chráněná území, projektů SEIA, EIA atd. OPRL byly vytvořeny jako zcela nový typ elaborátu v letech (ÚHÚL, ). Postupně bylo zpracováno všech 41 přírodních lesních oblastí, které jsou k dispozici v analogové a digitální formě na pracovištích ÚHÚL. 41

42 2.2.2 Základní poslání oblastních plánů rozvoje lesů Připravovaný koncept aktualizace oblastních plánů (Koncepce OPRL po roce 2018) vychází ze zásad státní lesnické politiky a reaguje na požadavky klíčových akcí NLP II; je zaměřen na poskytnutí podkladů pro řešení klíčových problémů lesního hospodářství úzce souvisejících: s bezpečnou a trvalou produkcí lesů, se zlepšením stavu a ochrany lesů, se zachováním a zlepšením biologické rozmanitosti v lesích, se zmírněním dopadů případných změn klimatu, s podporou multifunkčního využití lesů. V důsledku toho oblastní plány poskytují rozsáhlé spektrum výstupů, které vychází ze dvou základních procesů (Obr. 10): 1. Přenos principů státní lesnické politiky zásady trvale udržitelného obhospodařování lesů do regionální oblasti plánování v lesním hospodářství. 2. Poskytování výsledků lesnických analýz tj. soustředěné, hospodářsky a ekosystémově využitelné informace o stavu lesů pro potřeby státní lesnické politiky, výkonu státní správy a samosprávy a odborné aktivity ostatních subjektů. Obr. 10. OPRL jsou komplexním dílem, protože z hlediska plánování zahrnují 2 základní procesy plán a jeho zpětnou vazbu (zdroj: Koncepce OPRL po roce 2018) První proces zahrnuje tok informací ze státní úrovně do regionů. Je uskutečněn na základě schválení oblastních plánů, případně jejich aktualizací. Je nutné, aby tato složka OPRL byla konzervativní. Rámcové cíle musí být stabilní a nabídnout dostatek vhodných alternativ. Nesmí podléhat prudkým lesopolitickým změnám, veřejným náladám a konjunkturalistickým požadavkům. Při dlouhém produkčním cyklu lesa a pomalejší odezvě dlouhověkých dřevin na hospodářské zásahy je zachovávání osvědčených přístupů nezbytné. 42

43 Přesto je nutné v průběhu platnosti OPRL umožnit úpravu schválených rámců (aktualizace oblastního plánu). Jedná se o významný zásah a nelze jej provádět nahodile. Pokud k němu dojde, musí být podložen závažnými argumenty - 1 odst. 4 vyhl. č. 83/1996 Sb. Druhý proces představuje tok informací o stavu lesů z regionální úrovně (za jednotlivé přírodní lesní oblasti) směrem k MZe prostřednictvím souhrnných zpráv. Cílem souhrnných zpráv je poskytnout uživatelům aktuální informace o zájmovém území. Tento přístup vyžaduje průběžnou údržbu dat OPRL v datovém skladu ÚHÚL, která je nutná z hlediska sledování vývoje (dynamiky změn) v lesích prostřednictvím vybraných ukazatelů. Kromě výše popsaných procesů je nutné uživatelům zpřístupnit aktuální data OPRL jako podklad pro podrobné plánování především se jedná o tvorbu LHP/O, poskytování dotačních titulů a údajů pro územně analytické podklady (ÚAP) Obdoba oblastních plánů rozvoje lesů v Evropě V zemích evropské unie lze nalézt různé modely dokumentů obdobně zaměřených, jako jsou OPRL v ČR. Závaznost těchto dokumentů je proměnlivá, přičemž převažující formu je těžké určit. Lze konstatovat, že klesá závaznost hospodářských plánů na úrovni LHP v ČR a roste význam rámcových směrnic. Tyto směrnice mohou být různě závazné a mají i různý rozsah použití (nejen pro LHP). Ve Francii se vyhotovují Les Orientations Régionales Forestières (ORF) - Pokyny regionální lesnické politiky s platností na let, které staví na principech udržitelného rozvoje a jsou založeny především na indikátorech trvale udržitelného hospodaření. Z jejich obsahu vycházejí pokyny odděleně pro veřejný a soukromý sektor vlastníků lesa (CRPF, 2013). Pro veřejný sektor jsou to Schéma et Directives Régionales Oblastní lesní směrnice řešící soukromé i veřejné lesy, které zahrnují i sektor lesní výroby. Pro soukromý sektor jde o Schéma Régional de Gestion Oblastní produkční směrnice, ze kterých vychází obdoby našich LHP tzv. Les Plans Simples de Gestion, jednoduché plány řízení lesního hospodářství určené pro hospodaření v soukromých lesích (CRPF, 2013). Oblastní produkční směrnice jsou orientované na soukromé lesy. Podobně jako v ČR je v jednotné podobě zpracovává státní rozpočtová organizace a schvaluje Ministerstvo zemědělství. Jsou zaměřeny na podrobnou analýzu ekologických, technických a ekonomických podmínek při zohlednění omezujících faktorů. Navrhují soubory a cíle metod hospodaření (VESELÝ et SLOUP, 2002). Závaznost: Jejich akceptování je podmínkou schválení LHP (VESELÝ et SLOUP, 2002). Španělský lesní plán (SFP) je druhou složkou španělského lesnického národního programu. SFP byl schválen španělskou vládou na období Na toto období jsou naplánované dvě hloubkové revize dokumentu. Vychází ze zásad trvale udržitelného rozvoje a multifunkčnosti lesů (EFP, 2007). V návaznosti na tento dokument se ve Španělsku tvoří Oblastní lesní plány pro každou administrativně správní oblast s výhledem na 20 let. Tyto plány stanoví zásady státní lesnické politiky, cíle a zdroje pro vyčíslení realizačních nákladů (VESELÝ et SLOUP, 2002). Závaznost: Jsou nezbytným předpokladem pro poskytnutí finančních prostředků pro realizaci plánovaných opatření (VESELÝ et SLOUP, 2002). 43

44 Polské lesní právo je zaměřeno pouze na úpravu podrobného plánování. Základem úpravy je lesní zákon, který donedávna vycházel, podobně jako na Slovensku, z obligatorní povinnosti hospodařit podle podrobných, tzv. zařizovacích plánů bez ohledu na vlastnictví a rozlohu lesa. Poslední novelizací došlo v této oblasti k liberalizaci právní úpravy, takže nově se povinnost hospodařit podle plánu kromě všech lesů ve správě Státních lesů vztahuje na ostatní lesy pouze v případě, kdy tvoří ucelený komplex a dosahují výměry nejméně 10 ha (FLORA, 1999). Slovenské lesní právo se věnuje především problematice podrobného plánování resp. LHP, ačkoliv lze i zde hovořit o existenci plánování rámcového, zejména v souvislosti s vymezením lesních oblastí nebo se souhrnnými lesními hospodářskými plány (FLORA, 1999). Lesní právo v SRN rozeznává jak plánování rámcové, tak plánování podrobné. Nástroji rámcového plánování jsou tzv. rámcové lesní plány, jejichž základní úpravu lze nalézt ve spolkovém lesním zákoně. V jednotlivých zemích pak existují různé druhy těchto plánů. V Bavorsku mají podobu tzv. Plánů funkcí lesa, v Sasku jsou to především tzv. Zemský lesní program a Prostorové a věcné dílčí plány. Věcné dílčí plány jsou představovány mapou funkcí lesa a soupisem (snímkem) lesních škod. V Bádensku- Würtembersku zákon stanoví, že rámcový lesní plán může být vypracován jako tzv. odborný plán rozvoje podle zemského zákona o plánování, přičemž základními podklady pro zpracování tohoto plánu jsou přehledy funkcí lesa, lesních biotopů a stanovištních poměrů (FLORA, 1999). Nástroje rakouského lesního územního plánování jsou stanovené lesním zákonem z roku Jedná se o tři dokumenty: Waldfachplan Lesní plán, Waldentwicklungsplan Plán rozvoje lesů, Gefahrenzonenplan Plán nebezpečných pásem. Plán rozvoje lesů je tvořen inspekcí státních lesů v desetiletém cyklu (LBM.at,2013). Může být vztažen na celé území státu (tzv. celkový plán) nebo na území spolkových zemí (tzv. dílčí plány). K návrhu plánu se vyjadřují orgány zemského územního plánování, po jejich schválení jsou pak plány k dispozici okresním správním úřadům a veřejnosti (FLORA, 1999). Plán rozvoje lesů umožňuje předběžné plánování v lesním hospodářství a vychází ze čtyř funkcí lesa užitkové, blahodárné, ochranné a rekreační. Rakouské lesnické plány schvaluje Spolkové ministerstvo, přičemž mají společné s našimi OPRL zásady a cíle, tj. zachování trvalosti a rovnoměrnosti výnosů, zachování produkčních i mimoprodukčních funkcí lesů, prosazování šetrných technologií i způsobů obnovy porostů. Významně se věnují ochranné, environmentální a rekreační funkci lesa. Zásadně se liší od českého OPRL tím, že v konečné fázi jsou rozpracovány do konkrétních opatření a činností vztaženým ke konkrétnímu lesu či jeho části. České OPRL stanovují pouze rámcové směrnice hospodaření. Rakouský plán dále stanovuje termíny realizace a zabývá se i kofinancováním. Realizace je podmínkou získání státní dotace. Dá se zjednodušeně říci, že čím více daný les plní funkcí, tolik subjektů také sdružuje své finanční prostředky na dosažení cílového stavu (VESELÝ et SLOUP, 2002). V podmínkách ČR je na rozdíl od Rakouska významný podíl státních lesů. V roce 2012 činil 59,8 %. Státní lesy spravuje zejména s. p. Lesy ČR, který nevyužívá systém dotací podporujících veřejné funkce lesa. Rovněž zásadní význam sehrává vztah a zodpovědný přístup k majetku, který je jiný v podmínkách dlouhodobě nepřerušované historie Rakouska a jiný u nás (VESELÝ et SLOUP, 2002). Na základě dostupných pramenů lze konstatovat, že je patrný trend snižovat zásahy státních úředníků a současně zvyšovat odpovědnost vlastníků za svůj majetek. Toho je zpravidla dosahováno cílenou podporou hospodaření a propracovanou poradenskou a servisní činností státu. 44

45 2.2.4 Analýza a hodnocení procesů v lesním hospodářství v rámci OPRL Vlastníci lesů 26 zvažují budoucí vývoj lesních majetků a hledají způsoby, jak zajistit stabilní produkci (ekonomický pilíř) s co nejnižším rizikem pro další desetiletí. Současně roste poptávka po ekosystémových službách - les plní funkce mimoprodukční: sociální (rekreační využití lesů, rozvoj venkova) a ekologické (vodohospodářská, půdoochranná, krajinotvorná) včetně podpory biodiverzity životního prostředí; les je důležitý při volbě adaptačních a mitigačních opatření v reakci na změnu klimatu. Harmonické plnění všech funkcí lesa předpokládá ekosystémový přístup k pilířům lesního hospodářství s ohledem na dané přírodní podmínky. Nalezení vhodného přístupu k obhospodařování lesních majetků bylo hlavním cílem ekosystémových analýz OPRL realizovaných v letech 1996 až Tyto analýzy byly úzce spojeny s daty lesních hospodářských plánů (LHP), protože před dvaceti lety byly LHP prakticky jediným zdrojem informací o lesích. Ovšem připravovaný koncept OPRL II (Koncepce OPRL po roce 2018) umožní minimální závislost na datech LHP. Kromě výsledků ze speciálních průzkumů lze v ekosystémových analýzách aplikovat především výsledky Národní inventarizace lesů a více budou využity údaje od externích subjektů. Jeden z hlavních cílů OPRL II je zachovat jednotnou lesnickou databázi lesů v souvislém zobrazení za ČR (Obr. 11). Obr. 11. Lesní informační systém v OPRL (zdroj: Koncepce OPRL po roce 2018). Do jednotného databázového prostředí (SMART databáze OPRL) jsou načítány údaje z různých datových sad např. ERMA je evidence reprodukčního materiálu lesních dřevin, HÚL představuje databáze trvalých zkusných ploch, které spravuje oddělení hospodářské úpravy lesů v ÚHÚL. 26 Státní lesy 61 %, soukromé lesy tvoří v ČR 18,4 % a jiné než státní, obecní nebo městské, církevní lesy pak 20,6 % (zdroj: NIL) 45

46 V konceptu OPRL II se předpokládá, že podklady pro rozhodovací procesy na národní, regionální a místní úrovni poskytne lesnický informační systém, který bude sdružovat data z heterogenních zdrojů. Toto pojetí umožní jejich analýzu a generování výstupů dynamicky podle času (časové řady) a prostoru (uživatelský výběr zájmového území). Následně budou uživatelům nabídnuty informace o lesích z pohledu ekonomického, ekologického a sociálního pilíře LH (Obr. 12, 13 a 14). Jelikož se jedná o údaje rozdílných měřítek a významů je nutné najít způsob jak je zevšeobecnit a kvantifikovat. Z tohoto důvodu je navrženo výsledky ekosystémových analýz interpretovat formou kritérií a indikátorů. Kritéria a indikátory OPRL Podobně jako trvale udržitelné obhospodařování lesů a Národní lesnický program, tak i koncept OPRL II člení informace o lesích podle ekonomického, ekologického a sociálního pilíře. Tyto pilíře budou charakterizovány kritérii a indikátory (MANSFELD et HRUŠKA, 2013). Kritéria a indikátory OPRL jsou souborem parametrů pro objektivní hodnocení stavu lesů a porovnání jednotlivých regionů. Kritéria OPRL reprezentují charakteristické vlastnosti daného pilíře LH (obr. 12). Pro hodnocení kritérií se používají vybrané indikátory jako měřitelné parametry indikující jeho stav. Kritéria jsou objektivním měřítkem a umožňují zájmová území hodnotit v porovnání mezi sebou. Jedná se o analýzy na vyšší - rámcové úrovni v dané struktuře pilířů LH. Obr. 12. Aplikace kritérií a indikátorů (zdroj: Koncepce OPRL po roce 2018). Ekosystémové analýzy = rozbor souvislostí mezi ekonomickým, ekologickým a sociálním pilířem v LH. 46

47 V konceptu OPRL II bylo navrženo 12 kritérií: Pilíř Kritérium 1. Ekonomický 1.1. Produkční potenciál 1.2. Těžební možnosti 1.3. Nedřevní produkce 1.4. Bezpečnost produkce 2. Ekologický 2.1. Ochrana přírody 2.2. Ekologická stabilita a biodiverzita lesa 2.3. Hydrické funkce lesa 2.4. Půdoochranné funkce lesa 3. Sociální 3.1. Rekreační a zdravotní funkce lesa 3.2 Přírodní a kulturní atraktivita lesa 3.3 Výzkumně vzdělávací funkce lesa 3.4 Další funkce lesa Indikátor OPRL je informace, na základě které je možné hodnotit kritéria OPRL ve vztahu k jednotlivým pilířům LH. Přiřazení hodnoty indikátoru k danému kritérii je nazýváno operacionalizací a ve výsledku je kritérium ohodnoceno na sedmibodové stupnici, kde jednička znamená nejhorší a sedmička nejlepší, respektive ideální stav. Zvolené indikátory si lze představit jako určité samostatné výstupy šetření údajů o stavu lesa. Obecně lze indikátor popsat jako ukazatel navržený ke snížení velkého počtu dat směrem k jejich jednodušší formě při zachování jejich podstatného smyslu a původního významu. Indikátory OPRL jsou děleny na klíčové, sekundární a specifické. Klíčový indikátor musí splňovat vysoké nároky z hlediska jeho schopnosti indikovat zvolený jev v zájmovém území. Musí se vyskytovat ve všech regionech ČR a z hlediska matematicko-statistického zpracování je ideální, pokud má normální rozdělení. Také musí být posouzeno, zda se klíčové indikátory v analyzovaném kritériu neduplikují z hlediska vypovídací hodnoty. Sekundární indikátor zpravidla nepřímo charakterizuje dané kritérium a poskytuje doplňující představu o vybraném kritériu. Specifický indikátor je vázaný na zvláštní podmínky a nevyskytuje se ve všech lesích; např. klimatická funkce lesa. Má však významnou informační hodnotu, ke které je nutné při hodnocení zájmového území přihlédnout. Sekundární a specifické indikátory nevstupují přímo numericky do analýzy, ale jsou vyhodnocovány heuristicky. Jednotlivé indikátory představují vybraný děj a umožňují detailnější porovnání zájmových území na nižší úrovni. Indikátory rovněž signalizují případné problémy v analyzované oblasti. Dobře zvolený soubor indikátorů umožňuje definovat významné spojitosti např. silné a slabé stránky zájmového 47

48 území. Determinace těchto vztahů je základním předpokladem pro minimalizaci tzv. zájmových střetů v lesích a nalezení optimální podpory jednotlivých funkcí lesa. Obr. 13. Příklad ohodnocení přírodní lesní oblastí prostřednictvím kritérií na základě kalkulace indikátorů OPRL. (zdroj: Koncepce OPRL po roce 2018) Obr. 14. Příklad porovnání přírodních lesních oblastí kritérii OPRL. (zdroj: Koncepce OPRL po roce 2018) Při hodnocení zájmového území je nutné definovat momenty, kdy jedna funkce je nadmíru protěžována na úkor zbylých funkcí lesa. Zjištěné poznatky významně ovlivní způsob obhospodařování lesů a naplnění poptávky po ekosystémových službách lesů. Hodnocení lesů prostřednictvím indikátorů umožní prezentovat výsledky OPRL, respektive informace o lesích, i za jinou územní jednotku než je přírodní lesní oblast. Z pohledu uživatelů je využití OPRL omezeno rámcem přírodní lesní oblasti. Mnohem žádanější jsou informace za územní jednotky krajů a ORP, ve kterých jsou realizovány rozhodovací a plánovací procesy. 48