Duchovní cvičení P. Elias Vella klášter Želiv. Učednictví cesta k následování Krista Sobota

Transkript

1 Duchovní cvičení P. Elias Vella klášter Želiv Učednictví cesta k následování Krista Sobota Nestačí o Ježíši něco vědět, je důležité se s ním setkat. Každé setkání s kýmkoli je zkušeností. Prema z řečtiny, je to slovo, které Bůh řekne konkrétnímu člověku Má význam jen pro něho. To slovo je setkání s Ježíšem. - otevřít srdce (slova JP II), být připraven, nebýt rozptýlen - následuj mě. To je učednictví. V bibli je spousta příkladů putování (Izrael do zaslíbené země, Josef s Marií do Betléma ) S Ježíšem se mohu setkat v různých podobách 1. Ježíš uzdravující. Přicházím a žádám o uzdravení sebe, rodičů, dětí. Toto je přímluvná modlitba. Je třeba vytrvat v žádání. Bůh vždy naslouchá. Protože jsem jeho dcerou, synem. Bůh dává. Bůh nemusí dát to, co chci, ale to co potřebuji. 2. Vyšší stupeň setkání je s Ježíšem učícím, s Ježíšem Mistrem. Ptám se, co mám dělat já. Takto se setkal s Ježíšem například Nikodém. Začínám Ježíše následovat. 3. Setkání s Ježíšem jako přítelem. 4. Setkání s Ježíšem jako pánem svého života. Jsem ochoten mu odevzdat vše. Na tomto semináři se budeme zabývat pouze druhým stupně setkávání s Ježíšem. Příkladem je putování dvou učedníků do Emauz. Lukáš 24. kap. od 13. verše Neděle Zůstávat na místě, zahleděný do svých starostí a nestarat se o to, co říká Ježíš. To způsobuje sobectví, zahleděnost. Příklad s velbloudy žijícími v oáze. Jeden zahlédne kometu a chce za ní jít. Ostatní mu říkají, že je blázen, že na poušti zahyne a stejně nic neuvidí. Zůstávat v oáze. Toto se stalo i Izraelitům, když putovali do svaté země. Zůstali v Jerichu několik měsíců. Už se jim odtud nechtělo. Toto se stává i mě. S Ježíšem se někdy setkávám, v neděli při mši, při modlitbě. Nedělám vážné hříchy, odpustil jsem tedy jsem celkem v pořádku. Vystoupil jsem z údolí, ale nestoupám již nahoru. Zůstávám v půli cesty, v oáze. Vstát a jít ale je vlastně jediná možnost. Příkladem cesty je cesta emauzských učedníků. Cesta má 2 části. Do Emauz a do Jeruzaléma. Emauzy jsou malá ohrazená vesnice, může představovat mě. Uzavřenost v Emauzech. Tam je přežití, peníze, dům, bezpečí. Naproti tomu v Jeruzalémě tam je vize, naděje. Vztah k Ježíši může mít různou podobu. Mohu být pouze součástí davu. Jenom ho pozoruji, zdálky. Kromě davu se Ježíš setkával také s učedníky. Ti mu naslouchali, byli mu blíž. Ti dva, co putovali do Emauz, byli dva z jeho učedníků. Byli mu blízko, už pokročili. Vraceli se do Emauz. Svoje nadšení ovšem opustili, nechali ho v Jeruzalémě. Vracejí se ke svému bývalému životu. Právě uprostřed problémů se ukáže, jak jsem zralý. Být s Ježíšem, když ho dav vítal, je snadné. Jít s ním na Kalvárii je mnohem těžší. Kdo Ježíše následuje, mohou se mu dít divné věci, životní zkoušky. Zlý více pokouší ty, kteří jdou za Ježíšem. Nepotřebuje pokoušet ty, kteří jsou na jeho území. Příklad s ptákem v kleci. Má jídlo, pití, nesvítí na něj slunce ani nefouká. Ale jen dokud zůstane v kleci. Pták na svobodě se setkává s různými nebezpečími.

2 Při životní zkoušce je pokušením vrátit se zpět. Takto se zachovali ti 2 učedníci. Naproti tomu Marie Magdalská jde z Magdaly do Jeruzaléma a jde za Ježíšem. Následuje ho na křížové cestě. Dva učedníci byli smutní. I my můžeme být smutní, když vidíme zkoušky, kterými církev prochází (pedofilie, rozpad manželství, krize povolání ) Rozebírali cestou svou situaci, mluvili o ní. Ježíš se k nim připojil, ale oni o tom nevěděli. Stejně tak i mě Ježíš provází v mých těžkostech. I když se mi zdá, že mi nikdo nerozumí, že je všechno proti mně. I sám Ježíš prožil tento pocit. Ale Bůh mě nikdy neopouští, třebaže o tom nevím. Ale často se stává, že nejdu s Ježíšem, ale před ním, nebo za ním. Pokud jdu před Ježíšem, je to stav, kdy očekávám, že Ježíš bude dělat to, co já chci. Já se mám spíše ptát, co chce Ježíš ode mě. Organizuji různé věci, pak žádám Ježíše, aby to dobře dopadlo. Něco si sám naplánuji a Ježíši to předložím k podpisu. To, co se zdá dobré mě, nemusí se zdát dobré Bohu. Opačný případ je ten, kdy já zůstávám pozadu. Jdu potom jinam, nebo mě zajímá něco jiného. Neustále je třeba se porovnávat s Ježíšem, ptát se ho, co mám dělat. Pravý křesťan podá Ježíši čistý papír se svým podpisem. To je úplná důvěra. Ježíš potkal učedníky, oni ho nepoznali. Zeptal se jich: O čem to cestou rozmlouváte On samozřejmě věděl, o čem se baví. Ale chtěl sdílet jejich životy, jejich rozhovor. Pán sice ví, co mě trápí, ale chce, abych mu to řekla. Abych se s ním sdílela. Ježíši je možné říct cokoli, co mě trápí. Sdílet je třeba to, co mám ve svém srdci. V mysli možná vím, že mě Ježíš miluje, ale v srdci to necítím. I toto je nutné Ježíši říci. Ježíš to také Otci říkal, i když v mysli určitě věděl, že ho Bůh miluje. Můžeme svoji modlitbu oživit. Mohu dovolit Ježíši, aby naslouchal tomu, co cítím. Sdílením začínám být uzdravován. Podle některých historiků byl jedním z učedníků sám Lukáš, evangelista. Druhý učedník byl Kleofáš, ten je tam přímo jmenován. Sdílení známe i ze styku s přáteli, ale ti nám nemohou pomoci. Mají své hranice. Úplnou pomoc mohu přijmout pouze od Ježíše. Ježíš mě může posunout dál, nemá žádné hranice. Proto se musíme sdílet s Bohem, aby nám mohl pomoci. Mnohdy, když se dostaneme do problémů, úplně na Boha zapomeneme. Tyto okamžiky využívá ďábel. Musíme se v tuto chvíli podívat do své vlastní minulosti, uvidíme Boha, který pro mě udělal veliké věci. Pro ty dva učedníky byl Ježíš prorokem, protože dělal velké věci. Když visel na kříži, už pro ně prorokem být přestal. My jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Tedy očekávali, že se vše stane podle jejich přání. Že dojde k vyhnání Římanů ze země, tedy nastane politické království. Jedno z největších ďáblových pokušení je to, když nás pokouší proti naději, Když připustím, že nemohu zvítězit, už jsem poražen. Ti dva učedníci bez naděje už neměli potřebu zůstávat v Jeruzalémě. Ďábel pokouší po linii věřit v Ježíše ale ne v církev, věřit v Boha ale ne v Ježíše, věřit člověku ale ne Bohu, nevěřit už ničemu. Toto je vítězství zlého ducha. Samozřejmě je dnešní církev slabá, ale Ježíš to tak chtěl. Vybral si apoštoly, kteří nebyli z nejchytřejších, prostí, normální. Protože chtěl založit církev, která má svá omezení, je slabá. Ve slabé církvi se více projevuje Boží moc. Následovat Ježíše znamená mít víru v něj, aniž bych viděl a dotknul se ho. Věření bez vidění prokázala Marie při zázraku v Káně. Nikdy předtím zázrak neviděla, ale věřila, že Ježíš nemůže tuto situaci přejít bez povšimnutí. Často velmi důvěřujeme různým lidem pilotovi, lékaři. Toto je příklad víry bez důkazů. Ježíš mě také nikdy nezradí, neopustí, nikdy neudělá chybu. Moji situaci dobře zná. Z mé hlavy nespadne ani vlas, aniž by o tom Bůh nevěděl. Učedníci uvěřili, až když viděli zázrak. Maria věřila, aniž předem viděla.

3 Víra vytváří důvěru. Důvěřuji ti Pane, i když tě nechápu. Pane, posilni mou slabou víru. Toto je postoj učedníka. Je krásné slyšet o zkušenostech druhých s Ježíšem, ale musím zakusit vlastní zkušenost. Mnozí začnou cestu, ale nepokračují v ní až do konce. Příklad horníků v dole, kde se stane neštěstí. Šachta je zasypaná, jsou ve tmě. Zvenku přichází pomoc, záchranná četa. Má mapu, zná různé cesty, jak se k zasypaným dostat. Dorozumívají se spolu, zasypaní dostávají pokyny, jak se chovat. Mezi horníky jsou tři skupiny. První skupina nemá žádnou naději. Pomoc nepřijde. Tito lidé si v životě vybírají jiné spasitele, například peníze, drogy, alkohol, jiná náboženství. Druhá skupina věří, že si musí vydat na cestu. Ale je to cesta ve tmě. Bouchají se cestou do hlavy, stoupají do louží. Nakonec se zastaví a řeknou si, že ti, co zůstali na místě, se mají lépe. Takto skončí řada křesťanů. Třetí skupina jde dál, přestože si rozbijí po cestě hlavu nebo ztratí boty. Zpívají aleluja, i když jsou v temnotě. I my jdeme v temnotě tohoto života. Víra je to, že věřím ve světlo, i když ho nevidím. Dva učedníci byli také v temnotě, sice šli, ale neměli naději. V tu chvíli Ježíš přebírá vedení. Už se nestaví cizincem, ale stává se učitelem. Ježíš připraví učedníkům šok, řekne: Jak jste nechápaví. Dost možná se tento výraz dá chápat i jako jak jste pitomí. Tento výraz používá Ježíš v bibli častěji. I my jsme pitomí, když nemyslíme na své poslední dny. Hromadíme bohatství na zemi, ale ne na nebi. Budovat dům na skále je rozdíl od budování na písku. Skála je v tomto případě láska, vztahy, pokoj, radost. Písek rovná se sobectví, chamtivost. Při první těžkosti dům na písku spadne. Další případ, kdy Ježíš použije slovo pitomý je podobenství o 10 pannách, jdoucích naproti ženichovi. Pět bylo moudrých, pět pitomých. Všechny sice byly učednice, šly za ženichem (Ježíšem), čekaly na něj celu noc. Lampa v tomto případě jsou moje aktivity, to co dělám pro církev, pro farnost. Olej je moje důvěrná blízkost s Bohem. Pokud nemám, olej, k čemu je mi lampa? Radujte se z blízkosti Boží. To je olej. Vaše jména jsou zapsána v nebi to je důvod k radosti. Svoji lampu musím živit modlitbou. Ježíš nepotřebuje moji práci, ale mě. Také učedníci putující do Emauz jsou hlupáci, podle Ježíše musel Mesiáš toto vše vytrpět. Už zde Ježíš učí, že je třeba dělat věci, které nemají smysl v očích světa. Ale Ježíš není zastánce utrpení. Když žil, bojoval proti utrpení. Církev v boji proti utrpení pokračuje. Ježíš prosil Otce, aby nemusel utrpení prožít. Nechtěl ho a nevyhledával ho. Ježíš přijal kříž, aby se stalo něco krásného. Příklad s matkou, která rodí svoje dítě. Pokud nemohl být utrpení ušetřen, tak ho přijal. Ani Otec se z toho utrpení neradoval. Ale skrze utrpení přišlo teprve povstání z mrtvých. Ježíš stále žije. V tom se křesťanství liší od jiných náboženství. Jiní náboženští vůdci jsou mrtví a jejich následovatelé následují pouze jejich slovo. Ale Ježíš stále uzdravuje, utěšuje, je trvale s námi v modlitbě, eucharistii Pondělí Když učedníci slyšeli, že Ježíš musel umřít, byli v šoku. Utrpení samo o sobě není pozitivní. Příčina utrpení je v křehkosti těla. Možná, že příčinou utrpení jsem já sám. Vlastní pýcha může být příčinou narušení rodin. Ale utrpení může přicházet také zvnějšku manžel je agresivní, alkoholik. Utrpení dokáže buď zničit, nebo pozvednou, pomoci vyzrát. Záleží na postoji, který k utrpení zaujmu. Příklad se třemi věcmi, které se chvíli vaří. Mrkev původně tvrdá, pevná varem změkne a dá se rozdrtit. Vejce původně křehké varem zcela ztvrdne. Kávové zrno samo se nezmění, pouze obarví vařící vodu.

4 Petr při svém prvním kázání obrátil lidí. Jak se mu to podařilo? Toto se nepodařilo ani samotnému Ježíši. V čem spočíval ten zázrak? Petr čerpal sílu z Ježíšova utrpení. My sami jsme často v utrpení osamoceni, vyčerpáni, unaveni. Pokud prožívám utrpení s odporem, s odstupem od sebe, veškerá energie z utrpení se ztrácí bez užitku. Pokud bych však měl lásku, trpělivost, tak bude čerpat sílu. Příběh dívky z Česka, se kterou se setkal. Chtěla dva roky po konverzi vstoupit do kláštera. Trochu ji od toho zrazoval, je příliš brzy. Řekla mu, že její touha vstoupit do kláštera je živená utrpením spousty lidí, kteří za komunizmu byli ve vězení, tupeni, mučeni. Pochopila, jak funguje utrpení. Tak jí vstup do kláštera doporučil. Utrpení nemá žádný důvod, ale má řešení. Na otázku proč Bůh mlčí. Když Ježíš volal Bože, proč jsi mě opustil, také Bůh mlčel. Když jsme emocionálně rozrušeni, žádná odpověď nás neuspokojí. Proto Bůh mlčí. Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha. Toto je řešení. Odevzdat se do Otcovy péče. Odevzdáním pozvu Ježíše do svého utrpení. Ježíš může plakat se mnou. Proč mě však Ježíš raději utrpení nezbaví, ale pláče se mnou? Příklad chlapce a maminky, chlapec je nemocný a musí do nemocnice. Chlapci se tam nechce, ale maminka ho tam přesto pošle. Hoch pláče, maminka pláče takém ale pošle ho do nemocnice. Chlapec to nechápe, je na maminku naštvaný. Boží plán je v tom, že utrpení může směřovat k uzdravení. Proto Bůh utrpení připouští, nezbavuje mě ho. Není to Boží rozmar, ale plán. Učedníci jdoucí do Emauz zatím nepřijali smysl utrpení. Příklad jdu po silnici, přes kterou leze slimák. Vezmu klacek a odstraním ho do křoví. Slimák je určitě naštvaný, rozrušený. Já jsem ale spokojená, protože jsem mu zachránila život. Takto jedná Bůh, my jsme v pozici těch slimáků. Písmo není historická kniha, ale kniha spásy. Spása je pro ty, kteří tu knihu čtou, věří, že Ježíšovo jednání je dodnes živé. Ježíš osvobozoval od moci zlého ducha slovem, toto slovo působí dodnes. Jak mohu bibli použít k osvobození? Mohu v bibli najít místo, kde Ježíš prožívá to, co prožívám já. Nebo někdo jiný to prožívá. Jak se Ježíš zachoval? Slovo je stále živé. Mohu prosit Pane, uzdrav mě skrz svoje slovo i dnes. Lze najít místo, kde Ježíš prožívá hněv, smutek, osamělost. Takto ožívá bible, Boží slovo. Boží slovo je jaké déšť, který padá a nevrací se zpátky. Boží slovo je přítomné i v liturgii. Během 24 hodin při mších osloví tím samým slovem mnoho lidí různých kultur, kontextů. Mnohdy se na Boží slovo nesoustředím, projde pouze okolo mě. Ale jak se mohu nesoustředit, když je jedná o Boží slovo? Také ďábel používá bibli, aby nás znepokojil. Tento postup použil i j Ježíše. Stojí psáno svým andělům dá to tobě příkaz, abys nenarazil nohou na kámen. Ježíš ďábla neposlechl, protože ten příkaz nedal Bůh, ale ďábel. Bible ožila ve slovech Ježíše, když vysvětloval emauzským učedníkům, co se na něj v bibli vztahuje. Učedníci stojí před Božím slovem. Bible má odpověď na každou mají otázku. Ale já to nepoužívám. Každý učedník má čerpat ze 3 zdrojů: - živé Boží slovo - eucharistie - Duch svatý Bůh má svobodu, jakým způsobem odpoví na mé tázání. Nemusí to být vždy prostřednictvím bible. Může si vybrat jiný prostředek nebo jiný čas. Není třeba se znepokojovat, že spoustě věcí v bibli nerozumím. Musím začít číst, dokud se nezastavím, ve chvíli kdy zazní Boží slovo, právě ke mně v tuto chvíli. Někdy je problém i v tom, že sice čtu, ale nezapamatuji si. Ale to není na překážku, slovo je lépe mít nikoli v mysli, ale v srdci. Příklad s jídlem i když si nepamatuji, co jsem snědl, jídlo dodává energii. Tak se působením Božího slova mohu pomalu proměnit, aniž bych si to uvědomoval.

5 Správný učedník má bibli používat často. Má ji mít stále při sobě. Bible je pramen živé vody, kdykoli pocítím žízeň, je třeba se napít. Bibli není třeba přečíst celou, není to důležité. Ďábel má z Božího slova strach. Ďábel zná bibli dokonale, dokáže použít text vytržený z kontextu, toto se děje a dělo heretikům ve všech stoletích. Při exorcismu má Boží slovo velikou moc. Pokud jsem pokoušen, zkoušen, je třeba použít bibli. Třeba si přečíst nějaký žalm. Také je dobré prosit Ducha svatého, aby pomohl porozumět tomu, co čtu. Také Ježíš při doprovázení emauzských učedníků používal bibli. Je to pomůcka na cestě. Ježíš chtěl, aby Boží slovo ožilo, proto poukazoval na Mojžíše a další proroky. Byli už blízko vesnice, ale on jakoby chtěl jít dál. V tuto chvíli dal Ježíš učedníkům možnost se rozhodnout, jestli s ním chtějí zůstat. Ježíš sice klepe na dveře, ale záleží na mě, jestli mu otevřu. Příklad muže, který odevzdal život Ježíši. Vella ho osobně zná. Měl špatné dětství, utekl z domova a žil na ulici. V dospělosti se živil krádežemi, byl bezdomovec. Ocitl se v Římě, ve společnosti dalších podobných lidí. Přešli ta mladí lidé, hráli na ulici pantomimu. On se zadíval do jednoho děvčete, radostného a usměvavého. Šel za ní a zeptal se: Odkud bereš svoji radost? Ona mu řekla jestli chceš být šťastný, odevzdej svůj život Ježíši. Odešel odtud, zdálo se mu to jako hloupost. Ale ta slova se ho stále držela. A tak si řekl, že to zkusí, protože už vlastně zkusil skoro všechno. Řekl si, že jeden den nebude krást, že nechá na Ježíši, aby mu opatřil jídlo do půlnoci. Celý den měl hlad, ale vydržel to. Už bylo jedenáct hodin večer, hledal si místo na nocleh. Otevřel si papírovou krabici a uložil se ke spaní. Už bylo Vedle něho spal už jiný bezdomovec, ten se probudil a zeptal se ho, co tam dělá, že ho nikdy neviděl. Dál se ho zeptal, co dneska ukradl. Řekl, že nic, protože chtěl vyzkoušet, jestli Ježíš existuje. A ten druhý bezdomovec mu nabídl jídlo. Po této zkušenosti ten muž změnil svůj život. Bůh se o něj začal starat, nakonec se stal evangelickým pastorem. Často svěřujeme život falešným bohům penězům, počítači, kariéře, hokeji. Je to cokoli, co stavím na první místo. Stále se musím pokoušet dělat to, co mi Ježíš říká. Když otevřu bibli, snadno poslechnu to, s čím souhlasím. Ale když je tam něco, co se mi nelíbí, tak to odsunu stranou jako nepotřebné. Skutečně jít za Ježíšem znamená poslechnout ho kdykoli. Ježíš mě nezradí. Pokoušej se jít po Ježíšově cestě a na jiné neodbočuj. Volba pro Ježíše je volba pro život. Množí, kteří to takto nežijí, jen přežívají. Tyto lidi nazývá Ježíš pošetilci. Někteří lidé žijí jako egoisté, na konci života mají prázdné ruce. Ježíš říká Já jsem dveře. Myslí to jako symbol bezpečí. Dveře mě chrání, před nebezpečím. Příklad se Zacheem. Proč Ježíš volal právě Zachea? Proč Ježíš pozval právě mě na tyto rekolekce? Zacheus se musel rozhodnout. I pro mě platí pozvání. Pozvat Ježíše do svého domu, jako Zacheus pozval Ježíše, nemusí být vždy příjemné. I v mém domě může být chaos. Ale Ježíš mi pomůže udělat pořádek Úterý Učedníci pozvali Ježíše, ať už nejde dál, ale zůstane s nimi. Byl večer, elektřina nebyla, chodit potmě bylo nebezpečné. Kromě toho židé ctili pohostinnost. Mít u sebe Ježíše je vždy velká výhoda, jsme v bezpečí. Ježíš s učedníky lámal chleby, znovu se vrátil k eucharistii. Eucharistie patří k jednomu ze tří zdrojů učednictví. Asi po 300 let od počátku se eucharistie nazývala lámání chleba. Ježíš, i když byl hostem, zde převzal iniciativu a lámal chleba pro domácí. Toto je důkaz, že se skutečně jedná o eucharistii. O eucharistii můžeme přemýšlet ze 6 pohledů: 1. Konsekrace okamžik proměnění chleba a vína v tělo a krev. Konsekrace je propojení s posvátným. Ježíš se celý lidský život snažil stávat jedno s Otcem. Neustále se s ním spojuje.

6 V eucharistii se stává dokonale jedno s Otcem. I my jsme lidé konsekrovaní, zasvěcení. Skrze křest dostali jsme pečeť Ducha svatého. Eucharistie posiluje zasvěcení Bohu. Je třeba přejít od eucharistické zbožnosti k eucharistickému životu. Člověk zasvěcený prožívá celý den na cestě ke svatosti. Buďte svatí jako je svatý váš Otec v nebesích. Být svatý znamená dělat malé věci s velkou láskou matka Tereza. Malé věci například peru, vařím, uklízím, ale s láskou. 2. Jezte mě, pijte mě. Někoho sníst nebo vypít jeho krev znamenalo využít ho, získat z něho sílu. My tedy můžeme využít celou Ježíšovu sílu, štědrost, jemnost, cokoli potřebujeme. Ježíš jako člověk si udělal čas, věnoval se lidem, i když byl unaven (Nikodém, samařská žena, děti ) Odevzdání sama sebe v eucharistii byl vrchol odevzdání. Když dávám sám sebe ku prospěchu druhým, stávám se člověkem eucharistie. Dávat se k dispozici druhým, dávat jim svůj čas, svoji energii, prostředky toto je cesta ke sjednocení s Ježíšem. Musí se ovšem dít s láskou a v lásce, ne v přesvědčení, že tak je to správné. To je cesta do pekla a vede k vyhoření, ochuravění. 3. Společenství s Bohem, s druhými Jsem jedna mysl s Ježíšem. Naše mentalita, naše logika je jiná, než Boží logika. Chodit ke svatému přijímání a neproměnit se to znamená, že svaté přijímání je jen forma zbožnosti. 4. pohled na eucharistii je oběť. Má souvislost s obětí na kříži. Ježíš nás znovu tvoří tím, že za nás prolévá svou krev. Skrze eucharistii se Ježíš úplně ničí, stává se ničím pro náš. Při eucharistii jsme pozvání, abychom sjednocovali své utrpení s obětí na kříži. Musím se učit, aby mé utrpení bylo vykupujícím utrpením. 5. pohled na eucharistii je pomocí umývání nohou. Jan 6. kapitola Ježíš se představuje jako živý chléb, původce eucharistie. Jinak není v Janovi zmínka o eucharistické hostině. Umývání nohou jiným lidem bylo v Ježíšově době velmi neobvyklé. Nohy byly totiž velmi špinavé lidé chodili bosí po ulicích. Nohy si umýval každý sám, docela často. Velkou hrozbou bylo malomocenství, velmi nakažlivé. Proto nikdo neměl odvahu dotýkat se nohou cizích lidí. Proč to Ježíš udělal? Aby apoštolům a nám ukázal, že musíme být pokorní. Eucharistie je svátost lásky. Bez lásky se k ní nedá přistoupit! Toto je kriterium!, kdy jít ke svatému přijímání. Láska by měla být přirozeností křesťana. Pane, nezasloužím si, abys ke mně přišel, ale řekni jen slovo a má duše bude uzdravena. K eucharistii se nechodí proto, že jsem čistý, celistvý, ale proto, abych byl čistý, uzdravený. 6. pohled na eucharistii je adorace. Porovnání 3 směrů křesťanství. Protestanti nás mohou obohatit biblí, Božím slovem. Pravoslaví nás učí, že máme dát větší místo působení Ducha svatého v církvi. Katolíci mohou nabídnout ostatním křesťanstvím adoraci eucharistie. To je bohatství katolíků. Také anglikánská církev adoruje eucharistii, ale jen jako symbol Ježíše, ne jak Ježíše samého. Nyní můžeme zažívat adoraci v podobě eucharistie, na věčnosti budeme adorovat Ježíše přímo. Připravujeme se tak vlastně na to, co budeme dělat celou věčnost. V eucharistii nám Ježíš dává sílu. Ďábel se velmi bojí eucharistie. Příhoda z vymítání ďábla v Brazílii. Eucharistie nás chrání, osvobozuje. Nechat Ježíše vstoupit do svého domu znamená nechat ho vstoupit do svého života. Učedníci putující do Emauz byli od Ježíše daleko, něco bránilo jejich očím, aby Ježíše poznali. Eucharistie je prosvětlila, strhla závoj z jejich očí. Tak v mém životě může eucharistie navrátit směr, abych pokračoval v cestě. Co dělat s rozptýlením, s tím, že před eucharistií nic necítím? Nenech se znepokojit! Já jsem tu pro Ježíše, ne on pro mě. Můžu Ježíši říci Pane, nejsem tu proto, abych dostal radost, pokoj, ale abych dal radost, pokoj, čas Ježíši. I když se mi zdá, že nic nedostávám, dostávám velmi mnoho. Příklad s opalováním. Hodinku se opaluji, mezitím si čtu, spím, piju pivo Za hodinu ale nejsem stejný, ale opálený. Otevřely se jim oči, poznali ho, ale on zmizel jejich zrakům. Ve chvíli, kdy ho poznali, on zmizel. Proč? Teď už ho nepotřebují vidět zvnějšku, tělesně. Zůstal v jejich srdcích. Při sekáváních s Ježíšem se potřebuji nejprve přesvědčit, že Ježíš uzdravuje, hledám znamení,

7 zázraky. V další fázi toto už nepotřebuji a mohu s Ježíšem putovat tak, že je přítomný v mém srdci. Kdo věří, zázraky nepotřebuje, kdo nevěří, tomu žádný zázrak není dost velký. Učedníci se podivili. Jak to, že jsme ho nepoznali, když šel s námi? Mysleli jsme, že visí na kříži, ale on už kráčel s námi. Tak je to i s námi. Uprostřed našich těžkostí jde Ježíš s námi. Příběh s rybkou, která hledala oceán. Nikdy ho nenašla, protože byla v něm. Kde jsi Bože? On jde s námi, trpí s námi. Což nám srdce nehořela, když šel s námi a otvíral nám písma? Písmo je jedním z pramenů, kde lze nalézt Ježíše. Dále eucharistie a Duch svatý. Tím končí jedna část cesty z Jeruzaléma do Emauz. Z naděje, očekávání do zklamání a beznaděje. Oni byli unaveni, plni strachu. V tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma. Už nebyli unaveni, neměli strach z nebezpečí, tmy, zlodějů Kde jsem já na této cestě? Z Jeruzaléma do Emauz nebo z Emauz do Jeruzaléma? Proč se oni vraceli do Jeruzaléma? Měli novinku viděli jsme Ježíše. Když se setkáme s Ježíšem, nemůžeme si to nechat pro sebe. Jak udělat evangelium novým? Třeba říct někomu, co si mi stalo ve světle evangelia? Evangelizace podle matky Terezy je to, že máme Ježíše v sobě a předáváme ho druhým. Není nutné vědět mnoho věcí o Ježíši, ale být s ním Středa Třetí zdroj síly pro učedníka je Duch svatý. Duch byl seslán po Ježíšově odchodu do nebe. Ježíš nám sice zanechal poselství, blahoslavenství, ale jak je mám v realitě žít? Nebojte se, sešlu vám pomocníka. Někdy se zdá, že úkoly, které před náš Ježíš staví, jsou nesplnitelné. Sice víme, co bychom měli dělat, ale je to nad naše síly. Proto Ježíš sesílá Ducha svatého, aby to, co je nad moje síly jsem mohla dělat v síle Ducha svatého. Mnoho vědí, které zde slyším, zapomenu nebo tomu neporozumím. Bez starosti, Duch svatý vše střádá a v pravou chvíli mi to připomene. Působení Ducha svatého je dobře vidět na Petrovi. Nyní žijeme v období Ducha. Dějiny spásy lze rozdělit na 3 období. Období Starého zákona čas Otce. Bůh se představuje jako mocný, který vyhrává války. (Gedeon, Debora, Judith). Období Nového zákona je éra Syna. Ježíš byl vtělen. Bůh se projevuje jako milosrdný. Nyní je tedy období Ducha. Toto období začalo letnicemi a bude pokračovat až do příchodu Ježíše Krista, do parusie. Duch se projevuje charismaty, která má každý z nás. Božího ducha jsem přijal ve křtu a posílil jeho působení při biřmování. Celá církev se stále modlí o vanutí Ducha svatého. Ale Duch musí být ve mně aktivní, nikoli pasivní. Jeho působení záleží na mně. Duch svatý není jako zlý duch. Zlý duch vstupuje dovnitř bez pozvání, pokouší, i když ho nikdo nezve. Duch svatý naproti tomu klepe, ale pokud neotevřu, nebude nic dělat. Příklad s podnikáním. Podnikat lze za pomoci nezákonných metod, ale i v rámci legality. Je třeba prosit Duch a svatého o působení ve všech oblastech života. Duch musí působit v mé sexualitě, v mém manželství, v mé práci. Tam všude je třeba Ducha volat a nechat ho působit. Vyprávění o synovi a otci, kteří orají pole. Uprostřed pole je velký kámen. Otec dal synovi úkol, aby kámen odstranil. On se snažil ze všech sil, ale kámen neodstranil. Šel za otcem, byl znechucen. Řekl mu udělal jsem všechno, co šlo, ale kámen jsem neodstranil. Otec mu ale řekl všechno jsi neudělal. Zapomněl jsi mě požádat o pomoc. Duch svatý je energie našeho života. Je třeba stále prosit o sílu Ducha svatého. Je možné prosit i o nadšení, horlivost, v síle Ducha svatého. Východní církve říkají, že kdykoli se modlíme k Ježíši, on naslouchá, ale nemusí nám dát to, o co prosíme. Jediná situace, kdy budeme vždy vyslyšeni, je při žádosti o sílu Ducha svatého. Taková je síla Ducha. Následování Ježíše nejde samo, hladce. Je to zápas. Zlý duch stále vede svůj boj proti Ježíši a jeho následovníkům. Ďábel byl poražen. Popisuje to Pavel v listě Kolosanům. Ježíš porazil

8 démony a vleče je v triumfálním procesí za svým vozem. Proč ďábel tedy stále bojuje? Je závislý na nenávisti, je to jeho droga, nemůže sám od sebe přestat. Ďábel více pokouší ty, kteří patří do království. Ďábel nabízí různé věci, ale nikdy ne k našemu dobru, i když se to tak ze začátku může zdát. Příklad s uzdravení ne skrze lékaře nebo modlitbu, ale pomocí psychotroniky, léčitelství. Výsledek je sice zdánlivě dobrý, došlo k uzdravení, ale ďábel si to vybere někde jinde a jindy. Ďábel pokoušel i Ježíše, ale on ho neposlechl. Ďábla se nesmíme bát. Ve skutečnosti se ďábel bojí nás, jsme dědicové království. Podle svatého Augustina je ďábel jako pes uvázaný na dlouhém řetězu. Dokud se držíme mimo dosah, ďábel nad námi nemá moc. Příklad s návštěvou ZOO. Na ďáblově území jsme, když žijeme v hříchu. Také zájem o okultismus, spiritismus, je území ďáblovo. V Matouši říká Ježíš učedníkům dal jsem vám moc nad zlými duchy. To je pro ďábla pokořením, ponížením. Být podřízen člověku. Ale neradujte se z toho, že se vám podřizují zlí duchové, ale z toho, že jsou vaše jména zapsána v nebi. Toto zaslíbení Ježíš později rozšířil na všechny, kdo věří. Tuto moc mohu použít, pokud se jedná o útok na mne samého. Pokud se jedná o útok na někoho jiného, je třeba být velmi opatrný. Jak nás ďábel napadá? - pokušení = nabádání k tomu, dělat něco, co dělat nemám - útlak = každý z nás má oblasti života, kde je silný (schopnosti) a oblasti, kde je slabý (slabosti). Ďábel útočí právě tam, kde jsme slabí. Je dobré vědět, kde je to slabé místo, kde je útočeno nejvíce. Pokud si to uvědomím, nemusím se bát použít svoji autoritu věřícího člověka a poslat zlého pryč. Ve jménu svého křtu v Ježíši ti nařizuji, jdi pryč, vrať se k Ježíši. 3 důležité části - ve jménu Ježíše - nařizuji ti - jdi k Ježíši - posedlost = ďábel se zmocní i tělo člověka (mysli pocitů, těla ) Nemůže se ale zmocnit duše člověka, pokud mu sám neotevřu. Otevřené dveře = smrtelný hřích. Zbraně v boji se zlým: 1. svátost smíření velmi silná zbraň, protože je to svátost 2. eucharistie ďábel ji nesnáší, protože to není to hledání moci, ale pokora 3. chvála Boha zlý se bojí člověka, který Boha chválí. Ďábel musí odejít. 4. jméno boží, jméno Kristovo, kříž, Ježíšova krev vyslovením něčeho takového lze bojovat s ďáblem 5. Maria vzývání jejího jména. Zlý, podle apoštola Petra je jako lev, který obchází kolem. Nepřibližujme se do jeho blízkosti a zvítězíme. Meditace o Marii, která nás doprovází za Ježíšem. Proč potřebujeme Marii na cestě? Maria nás nikdy neodvádí od Ježíše, naopak. Protestanti mají z toho obavy, aby je Marie neodváděla od Ježíše. Ona je matkou doprovázející, na své cestě se setkáváme s mnoho znechuceními, pohoršeními. Je třeba ovšem rozlišovat mezi mariánskou zbožností a mariánskými charismaty. Zbožnost je to, že mám někoho rád. Nosím medailky, obrázky, dávám květiny na oltář. Ovšem toto nestačí. Zbožnost musí vést ke zkušenosti, k sekání s Marií v životě. Pokud zbožnost nevede k setkání, stává se prázdnou. Maria ke mně hovoří jako matka, říká mi, co mám dělat. Často chodíme k panně Marii a modlíme se k ní. Ale nejen já se modlím k ní, ale ona se modlí se mnou. Pokud se za někoho přimlouvám, ona se přimlouvá se mnou.

9 Rozlišování dar učedníka. Rozlišovat ovšem není snadné. Boží logika je jiná než ta moje. Jak tedy rozliším, kdy se jedná o Boží vůli? Potřebuji moudrost, světlo, intuici. Kdo mi pomůže dospět k pravdivému rozhodnutí Maria. Třikrát je Maria v bibli nazývána ženou. Proč? Maria je prototyp ženskosti. Maria má intuici. Intuice není logika. Při rozlišování se musíme spíše ptát svého srdce (intuice), nikoli své mysli (logiky). Důvěrný vztah s Bohem. Další prvek ženskosti je intimita, Maria tedy umí dobře doprovodit na cestě k přátelství. Bůh posílá Ducha svatého, ale Maria otvírá mé srdce k přijetí Ducha. Kde je přítomna Maria, tak je přítomen i Duch. Viz navštívení u Alžběty, obětování v chrámu a poznání Simeona a Anny. Maria a Ježíš jsou zobrazováni jako Madona a Pieta. V obou případech je Ježíš slabý, zranitelný, ona ho drží. Maria říká věnuj mi svou slabost, zranitelnost, utrpení. Její syn je velice blízko každé lidské situaci, každému utrpení. Maria je také charisma. Tvá matka a tví příbuzní na tebe čekají. Kdo je má matka a moji bratři? Vy jste moje matka a moji bratři. Jak mohu být Ježíšovou matkou? Přijmu semeno od Otce a nechám Ježíše v sobě růst. Až nastane čas, dovolím mu odejít k ostatním lidem. Takto se může Maria stát charismatem v mém životě. Maria mi slouží zvláště tím, že otvírá mí srdce k vylití Ducha svatého.