VÝSTUP Z WORKSHOPU V KRAKOVĚ

Transkript

1 VÝSTUP Z WORKSHOPU V KRAKOVĚ ZE DNE v rámci projektu Název workshopu: Terénní sociální práce v rodinách s dětmi Program: Dne Případová práce (lektorky Jana Mikušová, Ludmila Sovová) 9,30 10,00 Zahájení workshopu, seznámení s výstupy ze Slovenska (Mgr. Hantáková Petra) 10,00 11,30 Kazuistika MOPS Krakov (Alicja Novak) 11,30 12,00 přestávka 12,00 13,30 Kazuistika Terénní asistenční služby Vsetín (Bc. Petra Trčálková) 14,00 16,00 Pracovní oběd Dne Praktická část v terénu 9,00 11,30 Představení systému sociální pomoci v Krakově včetně organizační struktury a činností MOPS Krakov 13,00 14,30 oběd 15,00 17,00 Návštěva centra na ul. Siemaszki, které realizuje projekt SAMI SOBĚ v rámci programu místní aktivizace MOPS Krakov (tzv. PAL ) Workshop v Polsku doplnila také návštěva Krizového centra a Domu pro matky s dětmi - obě zařízení působí ve spolupráci s MOPS na území města Krakova. Případové práce Po přivítání pracovnicí MOPSu, paní Ewou Szczypczyk v rámci úvodního slova Mgr. Petra Hantáková představila cíl workshopu a shrnula dosavadní výsledky projektu. Následovalo vzájemné představení účastníků workshopu, a po té lektorka Ludmila Sovová představila ve zkratce činnost organizace Azylový dům pro ženy a matky s dětmi o.p.s. Vsetín, včetně pobytové služby, terénní asistenční služby pro rodiny s dětmi a poradny pro rodinu. Po úvodní části započala práce na případových kazuistikách. 1

2 Smyslem práce s kazuistikami bylo objasnit metody sociální práce, které jsou využívány při práci v rodinách s dětmi v terénu, za účelem přenosu dobré praxe včetně inovací a osvědčených praktik. Kazuistiku z praxe MOPS Krakov prezentovala paní Alicja Nowak. Lektorky Jana Mikušová a Ludmila Sovová, vedly diskusi tak, aby byl zřejmý postup práce s uživatelem. Řešily se otázky typu: - Jak by se mohl uživatel dozvědět o vašem zařízení? - Jakým způsobem by uživatel kontaktoval zařízení? - Jak zmapujete výchozí situaci rodiny? - Jak proběhne první setkání, vzájemná domluva na spolupráci? - Jaké jsou povinné administrativní podklady pro spolupráci s uživatelem? - Na základě jakých konkrétních zákonů službu poskytujete? - Kdy sestavujete Individuální plán? - Jaké jsou jednotlivé kroky IP směřující k řešení situace uživatele? - Koho byste přizvali k řešení tohoto případu? Přednášející seznámila přítomné s případem mladých rodičů - Moniky a Mateuše, kteří řádně nezvládali své rodičovské kompetence. Přednášející pak účastníky workshopu seznámila s možným řešením tohoto typu sociálního případu, přičemž se konzultovaly použité metody práce. Z kazuistiky vyplynulo, že sociální pracovník se při práci s rodinou zabýval vzděláním, zvýšením kvalifikace a zaměstnáním rodičů. Dále vedl rodiče k efektivnímu hospodaření s penězi. Terénní sociální pracovník, který byl přizván ke spolupráci s rodinou, založil deník, kde se výdaje sledovaly. Pracovník také motivoval rodiče, aby platili včas nájem a vedli evidenci výdajů. Také doprovázel rodinu na nákupy a stanovil nutné výdaje. Zajišťoval pomoc při péči o zdraví - očkování dětí, doprovod k lékaři (pediatr, oční lékař). Zajímal se o efektivní využití volného času. Asistent v rodině působil rok a půl. Oba pracovníci připravovali rodiče na pracovní pohovor - např. jak se obléci, aby na zaměstnavatele dobře zapůsobil. Oba se snažili o zvýšení rodičovských kompetencí - jak se starat o dítě, jak s ním mluvit. Rodina měla také smlouvu s poradcem (specialistou)pro zaměstnání, který jim zprostředkoval bilanční diagnostiku. Služby poradce byly hrazeny z prostředků MOPS. Kontrakt byl uzavřen s tím, že si rodiče budou hledat práci sami. Také byla zprostředkována psychoterapie, která se zaměřila na zvládnutí truchlení po úmrtí matky. Díky kazuistice si účastníci vzájemně objasňovali a konkretizovali používané metody sociální práce, které byly v rámci workshopu zmíněny. Výsledky vzájemné výměny poznatků byly natolik jasné, že předem byly obsaženy i témata z další, připravené kazuistiky TAS Vsetín. Z polské případové práce vzešly tyto konkrétní poznatky: 2

3 V Polsku nejsou sociální problémy tak anonymní záležitostí, jako v ČR. Městská střediska sociální pomoci (MOPS) jsou v zemi natolik známá, že se na ně obrací např. přímo sousedé, charitativní zařízení, vzdělávací zařízení, nemocnice, pracovníci veřejné správy, pracovníci samospráv v jednotlivých domech i částech města, studenti vysokých škol apod. Střediska sociální pomoci jsou v Polsku známa i díky organizování veřejných akcí a reklamě. Např. v Krakově má MOPS vytvořeny podrobné internetové stránky, probíhá reklama v regionální televizi, ve veřejné dopravě, místním tisku apod. Obecně lze říci, že polská média o sociálních problémech i problematice násilí obecně hodně hovoří, lidé jsou na tyto informace zvyklí a reagují na ně. V České republice má většina lidí obavu informovat pracovníka sociálně-právní ochrany dětí, i když ve své blízkosti zaznamenává špatnou péči o děti či násilí. Koordinace sociální práce přes Střediska sociální pomoci se jeví jako systematická a efektivní. Již vstupní rozhovor s klientem probíhá dle standardizovaného dotazníku ministerstva, a to v pobočce MOPS nebo v jiné instituci - např. škole (v případě oznámení přímo v rodině), s cílem zjistit životní situaci a očekávání. Možnosti spolupráce se odvíjí dle zákona o sociální pomoci. Na základě pohovoru je vytvořen Plán sociální pomoci, který se zaměřuje na více oblastí. V této fázi také mohou být přímo sociální pracovnicí přiznány také dávky sociální pomoci (pozn.: lze je přirovnat k českým dávkám hmotné nouze). Dávky bývají přiznány cca v 80 % případů a zpravidla jsou posílány na účet příjemce nebo přímo na účet nájemce či majitele bytu, do školy apod. Zde vidíme rozdíl oproti současné české praxi, kdy je možno potřebnou dávku přiznat pouze prostřednictvím dávkové pracovnice úřadu práce, což často není praktické, protože pracovnice je více úředníkem, který nezná objektivní poměry v rodině. V Krakově má MOPS 9 poboček. Sociální pracovníci jsou zde rozděleni do dvou oddělení oddělení pro seniory a pro osoby se zdravotním znevýhodněním, oddělení pro rodiny s dětmi a pro nezaměstnané. Další oddělení se specializuje na sociální dávky. V každé pobočce je několik desítek sociálních pracovníků a na každou pobočku připadají 1-2 specialisti. Kromě finanční pomoci (dávek) je klientům v rámci MOPS nabízena také nefinanční sociální pomoc což je vlastní sociální práce se svými postupy a metodami, reagující na specifické problémy rodiny. Konkrétní pracovník MOPS pak zprostředkovává kontakty na další specialisty. S rodinou může spolupracovat specialista sociální práce v rodině nebo asistent rodiny. O tom, zda je v rodině specialista nebo asistent rozhoduje sociální pracovník na základě diagnózy. Každý sociální pracovník odpovídá za určitou čtvrť města, mapuje zdejší potřeby uživatel, převážně se zajímá o finanční oblast. Sociální pracovník dělá s rodinou obecnou práci řeší např. vzdělávací otázky, uplatnění na trhu práce apod. Také zodpovídá převážně za administrativu uzavírá s klientem sociální kontrakt, v němž se specifikují konkrétní kroky práce, včetně data platnosti smlouvy apod. Sociální pracovník spolupracuje s průměrně cca ti rodinami. Zjednodušeně lze říci, že každý sociální pracovník, nezávisle na tom, v jakém je oddělení, má podobnou pracovní náplň řeší setkání s klientem, vstupní pohovor, rozhodování o dávkách, rozhodování o tom, které zařízení bude klient navštěvovat. 3

4 Specialista sociální práce v rodině oproti sociálnímu pracovníkovi pracuje s rodinami intenzivněji a řeší problémy do hloubky. Každý specialista spolupracuje průměrně s rodinami. Specialista není v každé rodině, ne všechny jeho služby potřebují. Specialista je zaměstnancem MOPSu, má zpravidla pedagogické vzdělání (může to být pracovník na pozici pedagog, psycholog, odborník na bilanční diagnostiku ) Kromě sociálního pracovníka a specialisty sociální práce s rodinou existuje také pozice asistenta rodiny (tato pozice je dána zákonem, dříve existovali pouze specialisté). Rozdíl je např. v tom, že má možnost v rodině pracovat i mimo úřední hodiny MOPS, např. ve víkendových dnech, v podvečer, o svátcích apod. Asistent pracuje v rámci dohody o pracovní činnosti, má flexibilní pracovní dobu, často je financován z různých projektů. Asistent má stejnou náplň práce jako specialista, oba např. realizují doprovody. Asistent má vzdělání pedagogického zaměření, psychologického, nebo vystudovanou nauku o rodině. Spolupráce mezi specialistou a asistentem probíhá často na základě telefonické domluvy, průběžná setkání realizuje asistent také se sociálním pracovníkem. I když má asistent sociálním pracovníkem přesně vymezenou náplň práce včetně vytýčených kroků, může si s klientem stanovit svůj vlastní plán. V roce 2012 docházeli asistenti do 100 rodin v Krakowě, asistentů bylo celkem 16. Každý asistent průměrně pracoval s rodinou přes půl roku po této době by rodina měla začít fungovat samostatněji. Mezi povinné administrativní náležitosti, které sociální pracovník sepisuje (někdy ve spolupráci s jinými odborníky a specialisty) patří tyto dokumenty: diagnostický dotazník, Plán práce s rodinou, smlouva o poskytnutí sociální pomoci (Sociální kontrakt) a souhlas se zpracováním osobních údajů. V Plánu práce s rodinou je zaznamenán pouze obecný popis práce, v sociálním kontraktu, který je vlastně smlouvou, je dáno konkrétně to, na co se spolupráce zaměří - je zde naplánováno, do kdy budou jednotlivé kroky splněny. (pozn.: Sociální kontrakt lze přirovnat k našemu individuálnímu plánu). Další administrativní požadavky souvisí s přiznáním dávek. Zde je složitá dokumentace. V případech kdy není kontrakt uzavřen je spolupráce s klientem také možná - jde o tzv. nedobrovolné klienty. V Polsku se sociální práce řídí těmito zákonnými normami: Zákon č. 64/2004, o sociální pomoci ( Ustawa o pomocy społecznej ), ze dne 12. března 2004 Zákon č. 149 /2011, o podpoře rodiny a systému náhradní péče ( Ustawa o wspieraniu rodziny i systemie pieczy zastępczej ), ze dne 9. června 2011 Zákon o pracovní a sociální rehabilitaci a o zaměstnávání postižených, Dz.U. Nr 123, ze dne Zákon o sociální zaměstnanosti, Dz.U Nr 122 poz ( o zatrudnieniu socjalnym ), ze dne Zákon č. 9/1964, o rodině a opatrovnictví ( Kodeks rodzinny i opiekuńczy ) 4

5 Od ledna 2012 upravuje podporu rodiny a poskytování péče a výchovy dětí Zákon o podpoře rodiny a systému náhradní rodinné péče. Tento zákon ve většině případů popisuje pouze jiným způsobem body, kterým se dříve MOPS věnoval v rámci Zákona o sociální pomoci. Výkon profese, včetně potřebného vzdělání sociálního pracovníka jsou dány zákonem. V samotné profesi sociálního pracovníka existuje určitá hierarchie (je i tzv. nejnižší, nejvyšší sociální pracovník), která je odvislá od specializace na univerzitě či vyšší škole. Od úrovně odborné specializace se odvíjí možnost postupu i finanční ohodnocení. Další, průběžné vzdělávání sociálních pracovníků polský zákon neupravuje, v praxi se však pracovníci chtějí vzdělávat, již kvůli zmíněné možnosti pracovního postupu a profesního růstu. Vzdělávání je obvykle hrazeno z prostředků ESF. Supervize probíhají zpravidla 2x měsíčně a vede je vedoucí, v případě externího supervizora je tento hrazen z projektů. Systém sociální pomoci v Krakově včetně organizační struktury a činností MOPS Krakov Na základě zákona o sociální pomoci většina polských sociálních pracovníků vykonává svou práci ve střediscích sociální pomoci, která existují v každé obci. V Krakově bylo zřízeno Městské středisko sociální pomoci (zkráceně MOPS) při městském úřadu jako jeho organizační služka. MOPS je tedy zodpovědný za pomoc rodinám s dětmi na území města Krakova, a mimo jiné za poskytování terénní sociální práce. Systém pomoci je zaměřen jak na starší osoby a zdravotně postižené obyvatele, nezaměstnané a sociálně vyloučené osoby, tak na pomoc určenou rodinám s dětmi. Hlavním cílem je přitom pomoc lidem a rodinám při překonávání těžké životní situace a v rámci možností podpora a vedení k osamostatnění se v jejich životě a umožnění žít v důstojných podmínkách. Důvody, proč je poskytována sociální pomoc, vyplývají zejména ze Zákona o sociální pomoci - chudoba; osiřelost; bezdomovectví; nezaměstnanost; zdravotní znevýhodnění; dlouhodobá těžká nemoc v rodině; násilí v rodině; ochrana v mateřství; ochrana mnohočetných rodin; neúplné rodiny, kde se vyskytují výchovně-vzdělávací problémy, případně problémy s vedením domácnosti; integrace uprchlíků do společnosti; resocializace po návratu z vězení; závislost na alkoholu nebo závislost na návykových látkách; krize v rodině; nenadálé situace např. přírodní katastrofy, ekologické katastrofy atd. Krakov má cca obyvatel, je rozdělen na několik čtvrtí těchto čtvrtí je více než jednotlivých poboček, proto mají některé pobočky pod sebou více městských čtvrtí. V Krakově je kromě 9 poboček MOPS také 130 zařízení, které se podílejí na systému sociální pomoci. MOPS tato zařízení koordinuje (domy sociální pomoci, denní stacionáře, klubovny pro děti, rodinné domovy, dětské domovy). Tato zařízení jsou často řízena nestátními neziskovými organizacemi MOPS spolupracuje s 60 takovými nestátními neziskovými organizacemi. Jedna taková organizace může mít pod sebou několik zařízení. V roce 2012 působilo v Krakově 36 zařízení jako denní stacionáře, z toho 35 bylo spravováno 5

6 neziskovými organizacemi z pověření obce. Tyto stacionáře jsou určeny pro děti, pro zdravotně znevýhodněné osoby, pro seniory. Stacionář pro děti funguje podobně jako centrum volného času v ČR, funguje v odpoledních hodinách, toto zařízení navštěvují zejména děti z rodin, kde se vyskytuje nějaký problém příkladem takového typu zařízení může být krakovská Siemacha. Možnosti financování - MOPS získává finance od města a ty pak rozděluje nestátním neziskovým organizacím nebo se organizace dotují pouze částečně a potom si samy musejí shánět zbytek financí na provoz. Struktura MOPSU v Krakowě má 3 hlavní linie: o pomoc v prostředí (terénu) pomoc šrodowiskowa Zde spadá koordinační oddělení, oddělení pomoci bezdomovcům, Klub společenské inegrace a dalších 9 poboček neboli filiálek. Spadají zde i pracovní týmy zaměřené na seniory a postižené, nezaměstnané. o odborná pomoc Do odborné pomoci spadají tyto oddělení: oddělení poradenství, rehabilitace, pro náhradní rodiny, pro pomoc dětem, oddělení pro domy sociální pomoci (lze srovnat s českými zařízení sociálních služeb) a pro azylové domy o oblast administrativy Oblasti pomoci rodinám s dětmi Pomoc je v rámci Městského centra sociální pomoci Krakov rozdělena do těchto oblastí: I. Sociální péče II. Pomoc poskytovaná rodinám s dětmi 1. Nabídka hotových jídel a také poskytování finanční podpory na nákup potravin 2. Působení proti násilí v rodině 3. Denní stacionáře 4. Specifická pečovatelská služba určená pro rodiny s postiženými dětmi III. Jiné formy pomoci rodinám s dětmi Program práce s rodinami, kde se vyskytují problémy ve výchově Služba rodinného asistenta Pro pomoc rodinám s dětmi byly zřízeny tyto formy zařízení: - rodinné dětské domovy, denní pečovatelské stacionáře, denní stacionáře se specifickým zaměřením, adopčně-pečovatelské zařízení, poradny, krizová intervenční centra, chráněné bydlení, skupinky zaměřené na osamostatňování se, zařízení fungující nepřetržitěsocializační, intervenční. Postup pomoci Osoba v nouzi se obrátí na pobočku MOPS v blízkosti svého bydliště. Zde probíhá vstupní pohovor, včetně vyplnění diagnostického dotazníku, na jehož základě sociální pracovník zjistí, jakou pomoc dotyčný potřebuje. Po té je odeslán na centrum MOPS, kde se poskytuje specializovaná pomoc a 6

7 kde zde získá doporučení na jednotlivá zařízení nebo organizaci, v níž mu s jeho problémem pomohou. MOPS klient navštíví pouze jednorázově, poté již dochází do zařízení, které mu bylo doporučeno. Finanční pomoc Nárok na sociální dávky má osoba, která má nižší příjem než 542 zlotých (cca Kč) měsíčně nebo rodina, ve které každý z členů má nižší příjem než 456 zlotých (3.200 Kč) měsíčně. V rámci dávek existuje jak trvalý přídavek, tak přídavek, který je omezen pouze na určitou dobu (např. po dobu nemoci). Dávky ze systému sociálního zabezpečení - např. přídavky na dítě, pohřebné apod. mají přednost před dávkami vyplácenými přes MOPS sociální pomoc přes MOPS je poslední možnou pomocí, kterou lze získat, pomoc ze strany MOPS závisí na individuálním posouzení. Náhradní rodinná péče Pěstounská péče (PP) se rozděluje v Polsku na profesionální PP (pěstouni mají pravidelný plat, jsou připraveni kdykoliv přijmout dítě do péče) a na příbuzenskou PP (pěstouni mají nárok na odměnu a na další dávky v případě, že mají v péči dítě). V Krakově je nyní 9 profesionálních pěstounů. U profesionálního pěstouna může dítě zůstat max. 3 měsíce. Kromě této náhradní rodinné péče je v Krakově 30 ústavních zařízení, 20 z těchto zařízení spravují neziskové organizace. V Krakově je v ústavních zařízeních umístěno přes 700 dětí. Pro děti, které opouští dětské domovy, jsou k dispozici v Krakově pouze 2 chráněné domy. Děti jsou tak nuceny se o sebe hned po odchodu z dětského domova postarat samy, MOPS jim poskytne materiální pomoc, mají určité finance pro start, musí si pronajmout byt a začít pracovat. Mohou také využívat půjček a splácet je. Pomoc jednotlivcům nebo rodinám v přirozeném prostředí, v terénu: Program místní aktivizace prostředí se nazývá PAL v Krakově je takových programů 7 program obnáší 7 lokálních animátorů, 13 sociálních pracovníků, přes 700 účastníků. Program je hrazen z evropských prostředků. Smyslem je motivace obyvatel a jejich aktivizace, aby si více všímali potřeb svého okolí, a aby se sami zapojili a nastartovali žádoucí změny. Streetwork přenos dobré praxe zejména od německých partnerů, služba streetwork byla poskytována lidem bez přístřeší a dětem - byly to dva různé programy. Těchto dvou programů se zúčastnilo téměř 600 lidí. Cílené sociální projekty Mezi aktivity, které MOPS organizuje pro klienty (např. v rámci realizace různých projektů nebo pro klienty jinak bezplatně organizovány)patří návštěvy kin, divadel, výstav, muzeí. Ale i organizace vánočních večírků, pobyty v přírodě, oslava mezinárodního dne dětí, realizace klubů pro děti a rodiče, podpůrných skupin (které se mění časem na svépomocné), projekty zaměřené na volnočasové aktivity jako např. paintball, využívání horolezecké stěny. Tyto projekty nejsou finančně nákladné, stačí mít nadšené a zapálené pracovníky či dobrovolníky. Program ochrany oběti násilí v rodině Problematika násilí se v Polsku řeší přes zavedenou evidenci tzv. modrých karet ty evidují případy s problematikou násilí. V rámci MOPS Krakov bylo v roce 2012 vytvořeno celkem 772 nových modrých karet. V Polsku došlo k tomu, že díky těmto modrým kartám je domácí násilí mnohem méně anonymní, hodně se o něm mluví, lidé se nebojí mluvit o něm, poukázat 7

8 na něj. Dříve se hodně lidí tvářilo, že domácí násilí nevidí. Změna přišla s úpravou zákona, kdy policie a další organizace musí s každou takovou intervencí založit modrou kartu, kromě toho se začalo pracovat v rámci interdisciplinárních týmů policie, intervenční krizové centrum atd. V Krakově probíhala akce v médiích, v nichž bylo řečeno, co, kde a jak sdělovat, jaké jsou z tohoto sdělení důsledky. Klub začleňování do společnosti Funguje v rámci MOPS a je zaměřen na osoby bez zaměstnání, které hledají místo na trhu práce, klub eviduje přes 600 lidí. Centrum integrace do společnosti Spadá pod neziskovou organizaci, která zaměstnává 27 lidí, centrum se zaměřuje na činnosti, které mají začlenit člověka na trh práce rekvalifikační kurzy, bilanční diagnostika, poradenství týkající se práce, burzy práce, místa v rámci veřejných prací atd. Péče o osoby bez přístřeší v roce 2012 mohlo být v Krakově cca osob bez přístřeší (nelze uskutečnit přesnou statistiku kvůli stěhování těchto osob během roku). V Krakově Městský úřad financuje štědrovečerní hostinu na rynku (náměstí), které se účastnilo cca 6000 osob. Formy pomoci: nocleh, možnost umýt se, ohřát se, možnost lékařů naděje mohou jim poskytnout lékařskou pomoc, dvě chráněná bydlení pro bezdomovce. V Krakově nedávno vznikl projekt realizovaný řádem Kapucínů velký třípatrový dům pro bezdomovce, financován daněmi z příjmu. Tyto služby pro bezdomovce jsou poskytovány zdarma. Statistická data z roku 2012 Pro lepší představu uvádíme několik dalších příkladů, z nichž je zřejmé, jak rozsáhlou činnost v rámci sociální pomoci MOPS v Krakově zastává. V roce 2012: - byla ze strany MOPS poskytnuta pomoc cca 5% obyvatelům Krakova, tj. celkem osobám. - byla poskytnuta pomoc 19% obyvatel zdravotně znevýhodněných. O tom, kdo je zdravotně znevýhodněný, rozhoduje pojišťovna pak také okresní správa. - celkem rodin využil pomoci MOPS - spolupracovalo s MOPS celkem 270 dobrovolníků, pomáhali dětem a rodinám, seniorům a osamělým osobám, poskytovali sociální práci na ulici v rámci streetwork a pomoc přes telefon - poskytoval MOPS právní poradenství a psychologické poradenství celkem pro osob, proběhlo přes schůzek, z toho schůzek u právníků a schůzek u psychologů - byla 4 poradenská a terapeutická zařízení, která byla spravována neziskovými organizacemi z pověření obce Krakov. Poradenství bylo v rámci těchto zařízení poskytnuto více než rodinám, osobám 8

9 - fungovala v rámci MOPS telefonická linka důvěry, ve službě bylo celkem 12 lidí, bylo zaznamenáno přes hovorů. V rámci sociální práce je nejčastěji užívanou metodou práce s jednotlivcem nebo rodinou. Skupinová sociální práce a práce v terénu je realizována hlavně díky projektům a díky střediskům místních aktivit, které patří do tzv. programu PAL. SAMI SOBĚ program místní aktivizace (tzv. PAL ) V rámci MOPSU Městského střediska sociální pomoci se realizuje celkem 7 programů místní aktivizace. Program Sami sobě je jeden z nich, realizuje se na ulici Siemaszki. Programy jsou financovány z prostředků EU. Cílovou skupinou projektu jsou obyvatelé a spřízněnci ulice Siemaszki. Zejména rodiny, rodiče, osamělí, nezaměstnaní, mládež, osamělé matky. Hlavním cílem je aktivizace obyvatel, snaha o integraci znevýhodněných v komunitě, zvýšení kvality života v komunitě. Před začátkem projektu byla v roce 2011 provedena statistika. Na základě anket, kdy byli sociálními pracovníky oslovení obyvatelé 800 bytů, se začalo reagovat na zjištěné potřeby obyvatel. Sociální pracovnici zjišťovali, jak zdejší lidé vnímají kvalitu života ve své oblasti a co by chtěli zlepšit. Lidé se např. shodli na tom, že by chtěli zlepšit možnosti trávení volného času. Ukázala se potřeba veřejného prostoru na domácí přípravu dětí do školy. Na základě šetření odpověděla tazatelům čtvrtina obyvatel, 20 obyvatelů poskytlo své údaje, 10 obyvatel bylo ochotno spolupracovat. Projekt začal probíhat od 02/2012 pod názvem Čas na aktivitu. Po výsledcích místního šetření a analýze potřeb proběhlo setkání s obyvateli. K setkání byli přizváni také zástupci z radnice. Začaly probíhat integrační setkání, lidé společně např. hrabali listí, byl organizován karneval, akce Den souseda (setkání v centru s pohoštěním z domu) apod. Aktivity a metody práce: - Zplnomocňování obyvatel a motivace ke změně (utvrzování v tom, že sami mohou změnit své prostředí - Spektrum aktivit jako výtvarné kurzy, ruční práce, kuchařské workshopy, dámské filmové a foto večírky, přednášky týkající se prevence násilí - Možnost domácí přípravy pro školní děti - Mezigenerační integrace zprostředkována např. formou oslavy dne matek, PC kroužků (mladší vysvětlovali starším PC znalosti), debat pro obyvatele za účasti předních představitelů města - Konzultace týkající se výchovně vzdělávacích problémů a možností trávení volného času - Psychologická poradna a poradenství ohledně vizáže - pro ženy - Prostory otevřeny denně mimo víkendy, od 8 do 18 hod. Výstupy: 9

10 Úskalí: - Návštěvy prostor centra využívá až 50 osob/týden - Přetrvává zájem o kuchařské a modelářské workshopy - Rozvinula se materiální pomoc mezi obyvateli - Projektu se po dobu jeho realizace zúčastnilo cca 200 obyvatel, 66 rodin. Téměř polovina cílové skupiny byli děti a mládež do 15 let věku. Rovněž bylo v projektu zapojeno cca 30 dobrovolníků, z toho vysoký podíl studentů. - Osvědčilo se sociální a psychologické poradenství - Přehnané očekávání obyvatel, že projekt bude nahrazovat kulturní dům nebo družinu (oproti družině zde je rozdíl, že se pracuje společně s rodiči) - Nedostatek času (různý denní plán) mladých matek samoživitelek - Nedodržování slibů ze strany uživatelů Možný přenos dobré praxe: Aktivita ke dni matek spojená s videoprojekcí - děti byly předem pracovníky natočeny na kameru, sdělovaly vzkazy pro maminky, různá vyznání apod. Pak byli pozváni rodiče na kulturní odpoledne a vzkazy dětí se veřejně pouštěly při videoprojekci. Aktivita byla zábavná a velmi dojemná. Budoucnost projektu závisí na prostředcích EU. Dům pro matky s dětmi - Krakov Toto zařízení, se kterým MOPS Krakov spolupracuje, je církevní zařízení částečně dotováno městem Krakov. Služba funguje 13 let. Cílovou skupinou jsou těhotné ženy a matky s dětmi do 7 let věku dítěte. Zařízení spolupracuje nejen s městem Krakov, ale má i celostátní působnost. Kapacita Azylového domu je celkem 60 míst pro ženy i děti. Městu Krakov je k dispozici 45 míst. Azylový dům spolupracuje s místním střediskem sociální pomoci, které na základě diagnostiky a vstupního pohovoru klientky do azylového domu doporučuje. Kapacita domu je celý rok plně využitá. Potřeba cílové skupiny je však větší, než dokáže zařízení pokrýt. Ženy využívají azylový dům i opakovaně. Délka pobytu je zpravidla 1 rok. Během této doby je klientkám zprostředkována především psychologická a právní pomoc. Dětem se věnují pedagogové. Do azylového domu pravidelně dochází sociální pracovníci z městského střediska sociální pomoci. Ti rozhodují například i o tom, zda bude matka platit za pobyt v domě a to podle její aktuální finanční situace. Pobyt v domě stojí 150 PLN (1.000 Kč) za měsíc. Tito sociální pracovníci úzce spolupracují s pracovníky azylového domu. Informace o klientkách pracovníci azylového domu předávají prostřednictvím písemných zpráv. Práce s klientem je založená na individuálním plánování. Plán obsahuje hlavní a krátkodobý cíl. Častým cílem klientek je vyřízení rozvodu, výživného, zajistit dětem jesle, školky a hledat si práci. Matky jsou zapojeny do pracovní terapie, kdy musí uklízet a vařit 10

11 společné obědy pro všechny ostatní klientky. Striktně je řešena problematika alkoholismu. V domově je řád, který klientky podepisují a musí jej dodržovat. Řád určuje, že v letním období se ženy vracejí do zařízení v 19 hodin a v zimním období do 18 hodin. Pohyb je jinak neomezený a lze vyřídit i na delší čas opuštění azylového domu. Klientky zde mohou využívat materiální pomoci, jako je oblečení či potřeby pro děti. Středisko krizové pomoci Krakov Středisko bylo založeno v roce Funguje zde nepřetržitý provoz (tzn. i přes svátky, víkendy). Centrum spolupracuje s Městskou policií i lékařskou službou v Krakově a také s městem Krakov, např. v programu "Bezpečné město". Intervence probíhají osobně, telefonicky nebo přímo v terénu. Pracuje zde 18 pracovníků. Každý pracovník má v náplni práce příjem klientů a terapeutickou pomoc. Ve středisku je možnost pobytu klientů a dětí v mimořádných situacích (např. ohrožení násilím). Délka pobytu je zpravidla jeden měsíc. Pobyt je zdarma. Není zajišťována strava. Ve středisku je taktéž místnost, ve které lze na nezbytně nutnou dobu přečkat. Středisko je určeno pro všechny cílové skupiny, přičemž klient nemusí mít specifické doporučení. V rámci pobytu probíhá intenzivní psychologická pomoc klientům. Klienti do střediska dochází ambulantně dle individuální potřeby, i každý den. V první fázi práce s klientem, probíhá rozhovor a na základě toho je vyhodnoceno, jaká pomoc mu bude poskytnuta. Středisko se specializuje na poskytování krizové intervence. Práce se soustředí na problém, se kterým klient přichází. Cílová skupina střediska se během let měnila, a mění se i problémy se kterými se lidí na středisko obrací. Z počátku to byly nejčastěji ženy, jakožto oběti domácího násilí. Postupem doby se však na problematiku domácího násilí začaly zaměřovat i další organizace ve městě Krakov. I tak je dnes třetina případů, se kterými se středisko setkává z oblasti domácího násilí. Aktuálními problémy občanů Krakova jsou také posttraumatické stresové poruchy po znásilnění, vražd a sebevražd blízkých, rodinné krize, vztahové problémy a rozvody až po sebevražedné pokusy. Konkrétní pomoc obětem domácího násilí je zaměřena na poskytnutí pocitu bezpečí a vytvoření plánu práce s obětí. Spolupráce je zpravidla dlouhodobá. V 1. etapě začne oběť násilí přemýšlet o tom, jak situaci řešit, pak začíná práce terapeutická. Oběti někdy nejsou připraveny pomoc přijmout. Cílem je ukázat danému člověku že on má vliv na svoji situaci. Často oběti mylně předpokládají, že změní agresora. Jde o to, aby si oběť uvědomila, co prožívá, jaké má potřeby a v čem je na agresorovi závislá. Za léta fungování střediska je zde vybudován model podpůrné skupiny pro oběti domácího násilí. Skupiny mají silnou strukturu, vedou je vyškolení specialisté. Program skupiny je vytvořen dopředu, ale není striktní. Paralelně s oběťmi domácího násilí ve skupinové terapii mají program i děti, které bývají často součástí domácího násilí. Program pro děti je primárně zaměřen na práci s emocemi dětí. Realizují se víkendové programy pro děti a rodiče zaměřené na posilování vztahu mezi rodiči a dětmi. Zpracovala: Mgr. Eva Juřičková, Mgr. Kateřina Ludvová, Bc. Petra Trčálková, Mgr. Petra Hantáková 11