A hlavně jak jednou mít komu umřít. To je totiž strašně důležité, jinak je existence každého o ničem!

Transkript

1 Pěkné Vánoce všem hledačům skutečné Pravdy a Lásky. Pěkné Vánoce všem dobrým lidem, kteří Pravdu a Lásku skutečně žijí, bez ohledu na zrovna platný systém. A obzvláště těm, kteří Pravdu hledají i v systému, který se bezostyšně pojmenoval jako pravda a láska. Pěkné Vánoce všem, kteří hledání Pravdy věnují čas. On totiž až čas jednou Pravdu ukáže Pěkné Vánoce všem hledačům skutečné Pravdy a Lásky. Pěkné Vánoce všem dobrým lidem, kteří Pravdu a Lásku skutečně žijí, bez ohledu na zrovna platný systém. A obzvláště těm, kteří Pravdu hledají i v systému, který se bezostyšně pojmenoval jako pravda a láska. Pěkné Vánoce všem, kteří hledání Pravdy věnují čas. On totiž až čas jednou Pravdu ukáže Člověk je jediný tvor, který je schopen se orientovat v čase. Rostliny se orientují v chemii, zvířata v prostoru, člověk jako jediný tvor k tomu dostal dar orientace v čase. Jak vidno, nijak extra si toho neváží z minulosti se nechce poučit a budoucnost si upravuje jen podle toho, co je teď, co je zrovna platné, co mu mocní a diktát doby říkají, že je jediné správné. Diktát objektivně platné doby je pro většinu diktátem jediné správné morálky, správných hodnot a kvality vlastního života. V každé době je většina přesvědčená, že tak je to správné a tak to má být. Proto všichni nejúspěšnější své doby se vždy považují za ty nejschopnější, ač ve skutečnosti většina těch úspěšných není ničím jiným, než těmi nejúspěšnějšími prostitutkami. Nabízejí své talenty a schopnosti tak, aby je systém ocenil a slavil, aby je postavil na nejvyšší piedestál. Systémy, které vládnou světu od dob naší průmyslové revoluce, jsou v tomto směru naprosto bezkonkurenční. Mohutně sice hlásají, jak je člověk svobodný logicky, když všechno začalo Americkou a Francouzskou revolucí s heslem: Rovnost, volnost, svoboda. Ale ono to byla akce

2 bankéřů právě k největšímu otroctví, jaké člověk kdy zažil a ke kterému nás bankéři a mocní světa vedou přes komunismus, fašismus a demokratismus. Vrcholem je naše právě finální Evropská a Transatlantská unie, která všechny dosavadní -ismy spojí v systému, který si ještě nedávno nikdo neuměl ani představit. Společným jmenovatelem všech systémů je mamon a bič peněz! Ten už je a stále více bude mnohem bolestivější, než bič kteréhokoliv otrokáře. Otrokář starého Říma, a kdysi i ten novodobý americký, musel dát otrokovi stravu a střechu nad hlavou, zatímco náš pravdoláskařský systém lidi i o tohle připraví. Co je na tom nejsmutnější je, že zatímco dřívější otroci měli jasno, že jsou otroci, dnešní otroci uvěřili iluzi svobody! Ať už to byl fašismus nebo komunismus nebo je to naše porevoluční doba oligarchů, všichni se mohou vždy spolehnout na jedno na prostitutky své doby. Tedy na ty, kteří v každé době umí obstát tím, že dokonale slouží systému. Toto své obstání dokonce považují za spravedlivé ocenění svých schopností a talentů, proto se cítí být skvělými a nadřazenými nad těmi, kteří požadavky - ismů tu nezvládají, tu nechtějí zvládat, protože na to nemají žaludek. Ne každý je totiž schopen či ochoten páchat i zvěrstva, jakmile po něm systém žádá správný výkon. Ne každý je schopen na požadavky systému odpovídat otázkou: Co a kolik za to? Tučná konta a mediální sláva je pak vynáší na špičku zrovna platného systému a novodobí otrokáři jsou na sebe ještě pyšní! Otázka ale je, co na to řekne ČAS! Prostituti a prostitutky z dob Hitlera i komunismu by mohli vyprávět! Lidstvo Euro-Ameriky vyrostlo na diktátu Říma: na dobyvačné filosofii Césara a to vše s Biblí v ruce podle Krista. Lidstvo Euro-Ameriky přijalo i juliánský kalendář, podle kterého budeme co nevidět slavit Nový rok. Kdysi jsem tomu také věřila a podléhala nostalgii, než mi došlo, že je to jen zcela nicotné měření času, jen nějaké datum v kalendáři. Protože nad tím vším je vesmírné měření času, které jediné je věčně platné. A vesmírné měření říká, že veškerý čas je jen soubojem dobra a zla. Je to hledání harmonie mezi světlem a tmou, jak to dávno před Římem znaly už východní filozofie:

3 Světlo a tma. Štěstí a neštěstí. Zdraví a nemoc. Život a smrt. Dobro a zlo. Věčná dualita našeho pozemského bytí. Světlo je radost, štěstí, život. Tma je smutek, neštěstí, smrt. Na včerejší půlnoc připadl letošní Zimní slunovrat. Je to svátek a důvod k oslavě nového začátku v souladu s vesmírným měřením času. Je jedno, jestli tomu období říkáme Vánoce či Nový rok nejdelší noc máme za sebou a světla bude opět přibývat. O jarní rovnodennosti dokonce začne světlo vítězit a dny začnou být delší než noci (dokud se o letním slunovratu poměr světla a tmy opět nezmění ve prospěch tmy). A tak funguje vesmírné měření našeho času, které je mnohem významnější, než naše data v kalendářích. To nejpodstatnější, co nám Zimní slunovrat říká je, že světlo vždy přebije tmu. Existuje k tomu pěkný příměr: představte si chaloupku v místech, kde široko-daleko není nic, jenom tma. V té chaloupce se svítí a někoho napadne otevřít okna dokořán. Logicky by se očekávalo, že tolik tmy kolem dokola zhasne i světlo v té chaloupce. Ale ono ne ono to světlo přebije tmu a světlo je vítězem, i když ho je jen malá tečka někde v dálce. Světlo je Pravda, tma je lež. A Pravda vždy zvítězí nad lží, jen to, bohužel, vždy trvá veliký kus cesty (a času), než se ukáže v plném světle. Důležité je, že vítězí. Někteří Pravdu vidí už když se objeví jen jako malá tečka (ještě lepší přirovnání je, když se objeví jako malý proužek nového srpku Luny), jiní potřebují, aby v plné síle přebila Lež (tmu) a až pak uvěří, že ta Pravda byla odjakživa zjevná, jen jí dříve neuměli vidět. Nevím, kolik Zimních slunovratů bude svět ještě potřebovat, aby šel jen za Pravdou a dobrem a hledal odpovědi, jak na Zemi uchránit Život před Smrtí. Mocným každé dosavadní doby bylo podobné myšlení vzdálené a obávám se, že naši současní mocní jsou vrcholem bezohlednosti a drancování aže nás vedou k nové Atlantidě. Ale když to zparafrázuji, tak Z hlediska vyššího principu časového i mravního, je naše měření času jen nějakými číslicemi v našich kalendářích. A skutečnou pravdu všech životů ukáže vždy až ČAS vesmírný, ten nejmocnější pán života jednotlivců, kultur i systémů!

4 Měření času podle vesmírného hlediska poměru světla a tmy v sobě však nese ještě jedno optimistické poselství: Nic netrvá věčně! Světlo střídá tmu, život střídá smrt a žádný strom neroste do Nebe. To jen náš systém si usmyslel, že bude žít věčně a přelstí peklo i ráj. Ale to už si myslelo mnoho kultur před ním a z každé se nakonec stalo jen semeniště kultury příští. Ze semen kultury římské vyrostla naše. Ze semen té naší dominující už pomalu roste jiná dominující. Žádný strom neroste do Nebe, ale také žádný strom neumírá, i když se to při pohledu na jeho plody v tlející a zamrzlé půdě může jevit. Život na naší zemi neskončí, byť by nás naše kultura dovedla k velké záhubě. Ale život si novou cestu najde stejně, jako když tráva rozrazí i beton, aby se dostala ke světlu. Někdy to trvá, ale planeta si poradí s těmi, kteří jí škodí. A světlo (Pravda) vždy tmu přebije, i když to většinou chce čas: A z tohoto hlediska pozor především na ty systémy! Mnohokrát v minulosti se ukázalo, že být úspěšný v systému (být nejschopnějším prostitutem své doby) není totéž, co vést opravdu dobrý, čestný a šťastný život. Dnes máme systém, který si říká demokracie. Máme dnes mnoho úspěšných IT pracovníků a dealerů a bankovních poradců a především úspěšných politiků a novinářů a šéfů rádií a tv stanic a nevím, jaké další prostituty dnešní doby vyjmenovat. Ale jsou to všechno jen ti největší otroci své doby. Ale i pro ně, stejně jako za Hitlera či za komunistů, platí, že nad tím vším je ČAS! Čas, ve kterém jen tvor člověk je schopen se orientovat a přesto tenhle fakt nedomýšlí! Obávám se, že než si to i tentokrát, kdy vesmírné hodiny ukazují už doslova za pět dvanáct uvědomí, bude už opravdu pozdě a že Homo sapiens (Člověk moudrý? chacha) naprosto propásne svojí šanci. Ale buďme rádi za jednotlivce, kteří mají hodnoty jinak! Buďme rádi za ty primitivní kultury, co někde v pralesech žijí tak, aby neubližovaly přírodě. Buďme rádi za všechny ty vesnické prosté duše, co si nedají na filozofii o vztahu k přírodě sáhnout. Buďme rádi za všechny, co se ochraně

5 přírody věnují bez velkých filozofických keců (obzvláště díky za všechny včelaře!!!). Buďme rádi za všechny, co nepodléhají mamonu (obzvláště o Vánocích, veliký to další diktát naší doby!) a kteří pochopili, že Vánoce dnes už nejsou o ničem jiném, než o byznysu, na kterém celá naše doba stojí. Buďme rádi za všechny, co nepodléhají době a svým dětem a vnoučatům vštěpují jiné hodnoty, než do jakých je doba tlačí to je totiž základ! Základ, jak nezblbnout, jak být opravdu šťastný, jak nebýt sám a jak si zájem a lásku druhých nekupovat za pozlátka. A hlavně jak jednou mít komu umřít. To je totiž strašně důležité, jinak je existence každého o ničem! Pro všechny jsem si k našemu vánočnímu období i k blížícím se oslavám Nového roku, které považuji za frašku, jako vzkaz vybrala text jedné staré písničky mého oblíbence. A všem přeji, aby byli schopni nadčasového vidění aby byli v první řadě dobří k sobě a k druhým a aby žili skutečně v Pravdě a Lásce, bez ohledu na dobu, která zrovna platí. Ať už tuto dobu pojímáte jako pohanskou oslavu světla v podobě Zimního slunovratu či jako křesťanskou oslavu zrození Krista (což je stejná oslava světla, které vítězí nad temnotou), všem přeji, aby si tyto dny užili především v pravdě podle svého svědomí (nejspolehlivější to kompas a rádce a jak se říká: Čisté svědomí, nejtvrdší měna ) a především ve skutečně Lásce. Osobně jsem už pár let přesvědčená, že to jde o to víc, o co víc člověk nepodlehne diktátu konzumu. Pozorovatelka