Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Počáteční odchov plůdku lína obecného (Tinca tinca L.) v kontrolovaných podmínkách. Bakalářská práce Vedoucí práce: doc. Dr. Ing. Jan Mareš Vypracoval: Milan Tkáč

2 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma,,počáteční odchov plůdku lína obecného (Tinca tinca L.) v kontrolovaných podmínkách vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně. dne podpis bakaláře

3 PODĚKOVÁNÍ Touto cestou chci poděkovat všem zaměstnancům Oddělení Rybářství a hydrobiologie AF MZLU v Brně, kteří mi pomohli s vypracováním této bakalářské práce. Na prvním místě je to pan doc. Dr. Ing. Jan Mareš, který mi tuto bakalářskou práci umožnil zpracovat a poskytl mi užitečné materiály. Dále chci poděkovat Ing. Martinu Cilečkovi za pomoc při zpracování vzorků a poskytnutí cenných rad, které mi ušetřily spoustu času. Za pomoc při zpracování vzorků děkuji také spolužákovi Milanu Pavlíkovi. Na závěr chci poděkovat také své rodině za umožnění studia na MZLU a podporu při něm. Tato práce byla zpracována s podporou Výzkumného záměru č. MSM Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.

4 ABSTRAKT Na přelomu června a července roku 2008 byl uskutečněn krmný experiment s ranými stádii lína obecného (Tinca tinca L.) do stáří 12 a 21 dnů. Celý experiment probíhal v odchovně akvarijních ryb v Kolíně v akváriích o objemu 5 l. V experimentu byly ověřovány 3 různé strategie krmení larev lína. První varianta byla krmena pouze živou potravou (Artemia salina). Druhá varianta byla krmena 9 dní živou potravou (3 dny byla larvám podávána pouze artémie s následným použitím metody co-feeding po dobu 6 dnů). Třetí varianta byla po celou dobu pokusu krmena výhradně suchou dietou (krmení pro akvarijní ryby Perla). U larev byly sledovány ukazatele celková délka těla (TL), délka těla (SL), hmotnost (IBW), přežití prosté (PP), kumulativní přežití (PK), specifická rychlost hmotnostního růstu (SWGR), specifická hmotnost délkového růstu (SLGR), vývojový index (D i ) a Fultonův koeficient. Nejvyšší intenzitu růstu vykazovali jedinci krmení výhradně artemií (D 21 TL 13,2 mm, IBW 22,69 mg, Pk 99,09%, SWGR 9,04%.d -1 ). Larvy odkrmené metodou co-feeding dosahovaly dobré intenzity růstu (D 21 TL 10,42 mm, IBW 10,67 mg, Pk 94,9%, SWGR 8,79%.d -1 ). Nejnižší intenzity růstu dosáhly larvy krmené pouze suchou dietou (D 21 TL 7,72 mm, IBW 2,52 mg, Pk 56,43%, SWGR 3,53%.d -1 ). Klíčová slova: lín, larva, dieta, růst, přežití.

5 ABSTRACT The study of initial feeding of the rearing tench fry (Tinca tinca L.) (age 12 and 21 days) was carried out in the June and July The experiment was realised in the 5 l aquariums at the rearing house in Kolín city. During the experiment were tested 3 different strategies of initial feeding of tench fry. In the first variant were used live diet (nauolia stages of Artemia salina). The second variant was feeding 3 days by live diet, then for the rest 6 days were used methody of,,co-feeding. In the third variant was used comercial producet diet for tropical fish Perla. Main observed indices were total body length (TL), standart length (SL), individual body weight, survival (PP), survival rate (PK) specific weight growth rate (SWGR), specific length growth rate (SLGR), development index (Di) and Fulton coefficient. The highest growth rate was achieved in the first variant (D 21 TL 13,2 mm, IBW 22,69 mg, PK 99,09%, SWGR 9,04%.d -1. In method with availability live diet for 9 days with six-days trials,,co-feeding was achieved favourable growth intensity (D 21 TL- 10,42 mm, IBW 10,67 mg, PK 94,9%, SWGR 8,79%. d -1 ). The lovest growth intensity was observed in variant 3 (were used commercially diet) (D 21 TL-7,72 mm, IBW 2,52 mg, PK 56,43%, SWGR 3,53%. d -1 ). Key words: Tench, larvae, diet, growth, survival.

6 OBSAH 1 ÚVOD CÍL PRÁCE LITERÁRNÍ PŘEHLED Lín obecný (Tinca tinca L.)- Systematické zařazení a geografické rozšíření Popis a morfologie lína obecného (Tinca tinca L.) Raná ontogeneze kaprovitých ryb Embryonální perioda Larvální perioda Juvenilní perioda Adultní perioda Senektivní perioda Požadavky raných stádií lína obecného (Tinca tinca L.) na chemicko-fyzikální parametry vody Teplota vody Obsah kyslíku Reakce vody (ph) Volný amoniak Dusitany a dusičnany Růstové schopnosti lína obecného Požadavky ryb na výživu Proteiny Lipidy Sacharidy Minerální látky Nutriční požadavky raných stádií kaprovitých ryb Zooplankton Suchá dieta Velikost částic potravy Trávení potravy Technika krmení larev Intenzita krmení... 27

7 3.8.2 Frekvence krmení Strategie krmení Morfologické malformace larev MATERIÁL A METODIKA Popis odchovného zařízení a parametry vody Průběh experimentu Technika krmení a výměna vody Varianta 1 (pozitivní kontrola) Varianta 2 (co-feeding) Varianta 3 (suchá dieta) Negativní kontrola Charakteristika použitých diet Perla Žábronožka solná (Artemia salina) Odběry vzorků a měření Sledované hodnoty VÝSLEDKY Zhodnocení odchovu larev v období D 0 - D Úroveň přežití Růst Kondiční stav Teoretická biomasa Ontogenetický vývin a výskyt morfologických malformací Zhodnocení odchovu larev v období D 12 - D Úroveň přežití Růst Kondiční stav Teoretická biomasa Ontogenetický vývin a výskyt morfologických malformací DISKUZE ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM TABULEK SEZNAM PŘÍLOH... 51

8 Seznam tabulek příloh Seznam grafů příloh... 51

9 1 ÚVOD Lín obecný je tradiční hospodářsky ceněnou rybou nejen našich vod, ale i okolních zemí střední a východní Evropy. Významně se podílí na druhové skladbě ichtiofauny tekoucích i stojatých vod. I když je lín pravidelně rozmnožován umělým výtěrem a jeho jikry jsou inkubovány v líhních, jeho stavy v rybnících i volných vodách rok od roku klesají. Produkce lína v rybnících ČR se každoročně pohybuje okolo tun. Za rok 2007 činila produkce lína v rybnících 268 tun a na udici bylo uloveno 21 tun (MZe, 2008). Dle Statistik FAO produkce lína v evropských zemích od roku 2000 pravidelně dosahuje okolo 3200 tun. Lín je pro své chutné bílé maso ceněn i sportovními rybáři, kteří ho ročně uloví kolem 20 tun. Maso lína je však více ceněno v zahraničí než u nás. Předpokladem dostatečné produkce lína, je zvládnutí technologie odchovu plůdku. Zvládnutý odchov raných stádií lína obecného v kontrolovaných podmínkách znamená, že do rybničního prostředí můžeme vysadit rychlený plůdek, který je větší, těžší, odolnější vůči vnějším vlivům a dosahuje i vyššího přežití. Výhodami odchovu lína obecného v kontrolovaných podmínkách je stálost chemicko-fyzikálních parametrů vody, optimalizace prostředí a výživy dle stáří a velikosti plůdku, efektivnější využití pohlavních produktů ryb a také nízké riziko nákazy onemocněním. 10

10 2 CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce bylo zhodnotit efekt počátečního odchovu raných stádií lína obecného v kontrolovaných podmínkách s použitím různé strategie krmení. Zpracování literární rešerše z oblasti nutričních požadavků a počátečního odchovu raných stádií lína. Podíl na přípravě experimentálního recirkulačního systému pro počáteční odchov larválních stádií lína, podíl na přípravě metodiky, experimentálních směsí pro počáteční odchov a zajištění průběhu experimentální části. Zpracování fixovaného materiálu zjištění délko-hmotnostních parametrů a vývojových etap jednotlivých variant. Statistické zhodnocení získaných dat. 11

11 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Lín obecný (Tinca tinca L.) - Systematické zařazení a geografické rozšíření Lín obecný (Tinca tinca L.) patří do čeledi kaprovitých ryb (Cyprinidae). Tato čeleď je nejbohatší ze všech čeledí sladkovodních ryb a zahrnuje 194 rodů a 2070 druhů. Lín obecný (Tinca tinca L.) je rozšířen téměř po celé Evropě. Chybí pouze v Evropské části úmoří Severního ledového oceánu, v severním Norsku, Švédsku a Finsku (na sever od 61 s. z. š.), v Ladožském a Oněžském jezeře, v Dalmácii a na Krymu. Nevyskytuje se ve střední Asii. Na Sibiři je rozšířen v středním toku řek Ob a Jenisej. V Alpách byl zaznamenán výskyt lína do nadmořské výšky 1600 m. Žije ve slabě slaných vodách východního Baltu a je nehojně rozšířen i ve vodách tropických. Vysazen byl i v Austrálii (BARUŠ a OLIVA, 1995b). Taxonomické zařazení lína obecného shrnuje tabulka č.1. Tab. č. 1: Taxonomické řazení lína obecného (Tinca tinca L.). Třída Nadřád Řád Podřád Čeleď Rod Druh Ryby (Osteichthyes) Kostnatí (Teleostei) Máloostní (Cypriniformes) Kaprovci (Cyprinoidei) Kaprovití (Cyprinidae) Lín (Tinca) Lín obecný (Tinca tinca) 3.2 Popis a morfologie lína obecného (Tinca tinca L.) Lín má krátké zavalité tělo. Dosahuje velikosti 35 cm a hmotnosti 1 kg, je však schopen dorůst i velikosti 60 cm a hmotnosti přes 3 kg. Ústa jsou koncová. V koutcích úst má lín dva malé vousky. Oči jsou poměrně malé. Tělo je pokryto silnou kůží s velkým množstvím slizu (DUBSKÝ et al.,2003). BARUŠ a OLIVA (1995b) udávají, že lín má drobné šupiny podélného eliptického tvaru, které velmi pevně tkví v kůži. Všechny ploutve jsou zaoblené, i nerozvětvené první paprsky jsou ohebné. Hřbetní a 12

12 řitní ploutev je krátká. Ocasní ploutev je slabě vykrojena. Zbarvení je dosti variabilní. Hřbet je nejčastěji tmavozelený, boky olivově zelené až žlutozelené se zlatavým leskem. Břicho je v přední části světlejší. Spodek hlavy je do žluta. Celé tělo může být někdy laděno do žluta až žlutohněda. Ploutve jsou tmavé, šedočerné až hnědozelené. Lín má řadu barevných mutací. Kromě normálního zbarvení jsou známi líni zlatí, modří, bílí i bělobřiší (DUBSKÝ et al.,2003). Pohlavní dimorfismus lína můžeme pozorovat asi od věku 15 měsíců, dle uspořádání břišních ploutví. U samců jsou zesílené,široké a dlouhé, takže po přitisknutí k trupu překrývají řitní otvor. Jikernačky mají břišní ploutve jemnější stavby a jsou kratší. Lín patří do skupiny fytofilních ryb. Rozmnožuje se na vodním nebo zatopeném suchozemském rostlinstvu. Nejčastěji se vytírá od konce května do začátku července. Lín je typický porcovým třením, během jednoho výtěrového období se jikernačka vytírá 2-3krát. Pohlavní dospělosti dosahuje ve třech až čtyřech letech (ČÍTEK et al.,1998). Relativní plodnost se pohybuje okolo 100 až 200 tisíc kusů jiker na 1 kg hmotnosti jikernaček. Jikry mají zelenou barvu a jsou velmi silně lepivé. Po nabobtnání dosahují velikosti 1 až 1,3 mm. Inkubační doba je v rozmezí 60 až 65 denních stupňů, což jsou při teplotě vody 18 až 20ºC asi 3 až 4 dny. Čerstvě vykulená embrya měří 4mm. Na vnější výživu plůdek přechází 6. až 8. den po vykulení (DUBSKÝ et al., 2003). Základní meristické znaky lína obecného shrnuje tabulka č.2. Tab č. 2: Základní meristické znaky lína obecného (Tinca tinca L.). Ploutevní paprsky D III-IV, 6-9 A III-IV, 5-8 P I, V II, 8-9 C Požerákové zuby 4-5, 5-4, 5-5 nebo 4-4 Žaberní tyčinky Raná ontogeneze kaprovitých ryb Ontogenezí můžeme nazvat individuální vývoj jedince, počínající aktivací vajíčka (oplozením) a končící smrtí jedince. Ontogeneze je u ryb charakterizována složitou sekvencí úseků s relativně stálým a neměnným rázem vývoje. Vyznačuje se převážně kvantitativními změnami, které jsou přerušovány rychlými kvalitativními změnami ve tvaru tzv. vývojových skoků. Ontogenezi můžeme členit na několik 13

13 hierarchicky period, které lze dále rozdělit na fáze, etapy a stádia (BARUŠ a OLIVA, 1995a). BALON (1960) rozděluje ontogenezi na embryonální periodu, larvální periodu, juvenilní periodu, adultní periodu a senektivní periodu Embryonální perioda Tato perioda začíná aktivací vajíčka a končí zahájením vnější výživy. Zahrnuje i část vývoje po vylíhnutí z vaječných obalů, avšak vyvíjející se jedinec ještě není schopen přijímat a trávit vnější potravu. Vývoj růst a pohyby zárodku jsou uskutečňovány díky asimilaci energetických látek obsažených ve vajíčku. K dýchání, vyměšování a pohybům slouží provizorní orgány. Celková hmotnost zárodku během periody vzrůstá, obsah sušiny klesá. Převažuje pasivní způsob života. Odolnost vůči negativním vlivům prostředí je malá a úmrtnost vysoká (DUBSKÝ et al., 2003) Larvální perioda BALON (1975) popisuje larvální periodu takto: je charakterizována přechodem na vnější výživu a končí definitivním vyvinutím orgánů a konečným zformováním těla. Z fyziologického hlediska je larvální perioda u Cyprinidů zcela ukončena úplnou funkcí pankreatu. DUBSKÝ et al.(2003) uvádí, že trávicí ústrojí zahajuje svou funkci a energie potřebná na stavbu těla a pohyb je získávána enzymatickou transformací vnější potravy. Počátkem larvální periody nicméně ještě může docházet ke vstřebávání zbytku žloutkového váčku. Schopnost hladovět je malá. V této době dosahuje specifická potřeba kyslíku svého maxima za celý ontogenetický vývoj. Odolnost larev vůči vnějšímu prostředí začíná vzrůstat. Přirozená mortalita začíná klesat. Obsah sušiny ve tkáních se zvyšuje. Jedince v této vývojové etapě označujeme jako larvy. NELLEN (1986) udává, že potenciál růstu larev je v tomto období velmi vysoký a larvy jsou schopny během několika prvních týdnů až stonásobně zvýšit svou hmotnost. Larvy lína jsou asi o 40% menší než larvy kapra a jejich ústní otvor je malý (STEFFENS, 1995). 14

14 PEŇÁZ et al. (1982) rozděluje larvální periodu lína obecného (Tinca tinca L.) na šest vývojových etap takto: Larvální stupeň 1 Smíšená endogenní a exogenní výživa; TL= 5,5-5,8 mm, SL= 5,1-5,5 mm. Žloutkový váček je přítomen jako malý zbytek a poměrně rychle mizí. Čelist je prodloužená až k přednímu okraji oka. Střevo je rozšířeno a jeho přední část je naplněna potravou. Začínají procesy redukce krevních kapilár v hřbetní části ploutevního lemu. Srdce se posouvá orálním směrem. Skřele kryjí celý žaberní aparát, jenž přebírá hlavní dýchací funkci. V místě budoucího skeletu ocasní ploutve se tvoří síť krevních kapilár a shluk mezenchymatické hmoty. Prsní ploutve zvětšují svoji velikost, jsou v pravém úhlu od těla a již se objevují náznaky slabých pohybů. Jednokomorový plynový měchýř je oválného tvaru, kompletně naplněný plynem a tmavě zbarvený. Hřbetní strana těla je bez pigmentu, naopak na břišní straně a ocasní části hřbetní struny se jeho výskyt zvyšuje. Larva dokáže přímočarý a horizontální,,trhavý pohyb ve vodním sloupci v závislosti na potravě Larvální stupeň 2 Žloutkový váček je plně resorbovaný, ocasní ploutev je difycerkní; TL= 5,8-7,4 mm, SL= 5,5-6,9 mm. Poslední zbytky žloutkového váčku jsou plně resorbované. Čelist se zvětšila a ústa se zformovala na terminální (koncové) postavení. Charakter tělních pigmentů zůstává v podstatě stejný. Ocasní ploutev se stává difycerkní, přičemž pokračuje shlukování mezenchymu. Ploutevní lem není ještě odlišený. Embryonální dýchací orgány zmizely a jejich funkci plně nahradily žábra, i když poslední žaberní oblouk není ještě krytý víčkem. Délka zadní komory plynového měchýře je zhruba dvakrát větší. Manévrovací schopnosti larev se zlepšily i jejich potravní aktivita (zlepšení pohybu). Larva v tomto stádiu již není nikdy zavěšená (přichycená) Larvální stupeň 3 Začátek diferenciace ploutevního lemu, ocasní ploutev zaujímá asymetrický heterocerkní tvar; TL= 7,4-9,6 mm, SL= 6,9-8,6 mm. V ocasní ploutvi se objevují mezenchymální lepidotrichia, ta jsou paralelně uspořádána šikmo dolů od konce chordy, která zůstává rovná. Mezenchym je zhuštěný v místech, kde probíhá formování hřbetní 15

15 a řitní ploutve, nastává kostnatění cleithra (víčka). Ploutevní paprsky se objevují na prsních ploutvích. Kulovitá přední komora plynového měchýře je již vyvinuta. Chování larvy se v podstatě nezměnilo oproti předcházejícímu stádiu. Obr. č.1: Larvální stádium Larvální stupeň 4 Mezenchymatická lepidotrichia v hřbetní a řitní ploutvi; TL= 9,6-10,6 mm, SL= 8,6-9,8 mm. Ve hřbetní a anální ploutvi se objevují mezenchymální lepidotrichia. Zanikají segmenty krevních kapilár v ploutevním lemu, zadní spodní žíla však zůstává přítomna. V průběhu této etapy mizí poslední zbytek embryonálních dýchacích orgánů. Ocasní ploutev je rozdvojená a dostává konečný homocerkní tvar s členěnými paprsky. Urostyl je silně zakřivený nahoru. Začíná se objevovat schopnost lehce roztahovat (otevírat) ústa. Celistvost ploutevního lemu je přerušena oddělením dorzální ploutve. Plynový měchýř je již plně vytvořen a jeho přední komora má větší obsah. Pigment hřbetní části těla je ještě slabě vyvinutý. Manévrovací schopnost larvy se dále zlepšuje, obzvláště v rychlosti a schopnosti měnit směr pohybu ve svislé rovině. 16

16 Larvální stupeň 5 Objevuje se břišní ploutev a postupně dosahuje okraje ploutevního lemu; TL= 10,6-15 mm, SL= 9,8-13,9 mm. Na začátku etapy se objevuje malý rudiment břišní ploutve, která dosahuje přes polovinu ploutevního lemu až k okraji preanálního laloku ploutevního lemu. Probíhá osifikace ploutevních paprsků dorzální a anální ploutve. Vytváří se slabé vykrojení ocasní ploutve Larvální stupeň 6 Břišní ploutve přesahují okraj ploutevního lemu, jenž v průběhu této etapy mizí; TL= 15 mm, SL= 13,9 mm. Břišní ploutve s osifikovanými ploutevními paprsky přesahují přes konec preanálního laloku ploutevního lemu. Ploutevní lem se redukuje na tenký proužek, který se nachází v preanální oblasti. Tvar těla je velmi podobný dospělým jedincům. Množství žlutého pigmentu se na těle zvyšuje. Drobné melanophory jsou roztroušeny na hlavě, hřbetu, podél postranní čáry a na břišní straně. Konec této etapy je charakteristický výskytem prvních šupin. Obr. č.2: Larvální stádium

17 3.3.3 Juvenilní perioda Počíná dovršením metamorfózy, vznikem všech somatických struktur, tvaru a zbarvení typických pro dospělce. Přítomny jsou vousky, definitivní počet ploutevních paprsků, jejich článkování a podobně. Perioda končí dosažením pohlavní dospělosti. Procesy morfologické diferenciace a buněčné proliferace končí, nastává intenzivní růst orgánů a izometrický růst celého organismu v důsledku zvyšujícího se počtu buněk a zvětšování intersticiálních tkání. Nadále roste odolnost organismu vůči hladovění a vůči stresovým faktorům prostředí. Jedinci se označují jako juvenilní (DUBSKÝ et al., 2003) Adultní perioda Představuje období pohlavní zralosti, rozmnožovací aktivity a intenzivního tělesného růstu. Začíná v období, kdy vyvíjející se gonády poprvé dosáhnou III. stádia zralosti (trofoplazmatický růst ovocytů, spermiogeneze) a trvá až do období trvalých příznaků stárnutí. V tomto období je často pozorován potravní přechod na objemnější potravní organismy (BARUŠ a OLIVA, 1995a). Polycyklické druhy se zpravidla rozmnožují každým rokem. První rozmnožovací cyklus může být v důsledku rozsáhlé morfofyziologické přestavby provázen dočasným snížením růstové schopnosti. Absolutní plodnost se zvyšuje lineárně v závislosti na hmotnosti těla (DUBSKÝ et al., 2003) Senektivní perioda Počátek periody se vyznačuje trvalým poklesem nebo úplnou ztrátou pohlavní aktivity a sníženou kvalitou pohlavních produktů. Přechod do této periody je zdlouhavý, pozvolný, méně výrazný a u většiny druhů dosud málo známý. U monocyklických druhů (některé druhy lososů) perioda počíná po prvním výtěru. Perioda končí smrtí jedince. Intenzita růstu klesá nebo se úplně zastavuje a nebo nabývá i negativních hodnot. Procesy stárnutí jsou výraznější u samců než u samic a u rychleji rostoucích druhů a jedinců než u druhů a jedinců pomalu rostoucích (DUBSKÝ et al., 2003). 18

18 3.4 Požadavky raných stádií lína obecného (Tinca tinca L.) na chemicko-fyzikální parametry vody Teplota vody Teplota vody je významnou fyzikální vlastností, která ovlivňuje životní děje ve vodním prostředí. Ryby řadíme mezi poikilotermní živočichy a proto jsou teplotou vody výrazně ovlivňovány (POKORNÝ et al., 1992). Lín patří mezi teplomilné druhy ryb. Optimální teplota pro chov lína je přibližně 15-30ºC. Za optimální teplotu pro růst raných vývojových stádií lína lze považovat teplotu vody kolem 28ºC (PEŇÁZ et al.,1989). HAMÁČKOVÁ et al. (1995) zjistili, že náhlý pokles teploty vody na úroveň kolem 16ºC vyvolává u L 0 zvýšenou mortalitu, zpomalení metabolismu a tím i snížení růstu. Odolnost k poklesu teploty vody se zvyšuje u L 0 mezi D5 až D10 od začátku exogenní výživy. PEŇÁZ et al. (1983) doporučují za optimální rozmezí teplot pro růst plůdku lína v období larválního vývoje ºC. Vysoce letálními se ukázaly teploty pod 16 ºC a nad 29 ºC Obsah kyslíku Kyslík patří mezi nejdůležitější plyny ve vodě a je využíván vodními organismy k dýchání (NAVRÁTIL et al., 2000). Jak udává ČÍTEK et al. (1998), množství rozpuštěného kyslíku ve vodě je ovlivňováno teplotou vody, znečištěním organickými látkami, přítomností rostlin a mnoha dalšími faktory. Nedostatek rozpuštěného kyslíku ve vodě způsobuje zpomalení životních pochodů ryb. Jeho hlavními projevy jsou dušení, poruchy zdravotního stavu a později i smrt. Při intenzivním krmení ryb spotřeba kyslíku rychle roste a může docházet k nežádoucím stresům. Lín má spotřebu kyslíku asi o 17% nižší než kapr (SVOBODOVÁ et al., 1993). Optimální nasycení vody kyslíkem pro odkrm raného plůdku kapra je % (KOUŘIL a HAMÁČKOVÁ, 1982). MERTEN (1969) uvádí prahové koncentrace kyslíku rozpuštěného ve vodě pro plůdek kapra v rozmezí 0,6-1,6 mg l -1. Letální může být i přesycení vody kyslíkem, jak uvádí LUCKÝ (1986) kritickou hodnotou nasycení vody kyslíkem je %. 19

19 3.4.3 Reakce vody (ph) Hodnota ph je důležitým faktorem životního prostředí ryb. Dlouhodobé vystavení ryb nízkým nebo vysokým hodnotám ph vede k oslabení ryb, zahlenění kůže a žáber a může vyvolat i krvácení žáber a spodiny těla ryb. Ryby takto oslabené snadněji podléhají nemocem (NAVRÁTIL et al., 2000). cit. KOŠŤANSKÁ (2004) uvádí jako optimum pro většinu vodních organismů ph 6,5-8,5. HAMÁČKOVÁ et al. (1996) stanovili jako letální ph pro lína hodnoty pod 5 a nad 10. HAMÁČKOVÁ et al. (2000) zkoumali toleranci raného plůdku kapra obecného, amura bílého a tolstolobika bílého k hodnotám ph v rozmezí Plůdek byl krmen výhradně artemií. Při působení obou hraničních hodnot všechny druhy plůdku během několika hodin uhynuly. Při ph 5 přežilo nejvíce plůdku amura a při ph 10 nejvíce plůdku kapra. Pro plůdek tolstolobika byly obě tyto hodnoty letální Volný amoniak Amoniak se ve vodním prostředí vyskytuje ve dvou formách, v netoxické formě amonného iontu (NH + 4 ) a v toxické nedisociované (NH 3 ) (THURSTON a RUSSO, 1981). Toxická forma amoniaku je do vody dodávána jako konečný produkt metabolismu těla ryb a nebo se uvolňuje z nespotřebované potravy bohaté na bílkoviny. Autoxikace a intoxikace hrozí se stoupajícím ph, při nedostatečném nasycení vody kyslíkem a při zkrmování krmiv s vyšším obsahem bílkovin (SVOBODOVÁ et al., 1985) Dusitany a dusičnany Toxicita dusitanů závisí zejména na druhu a věku ryb, kvalitě vody, obsahu vápníku chloridů a jejich sloučenin (KROUPOVÁ et al., 2005). Nejvyšší doporučená koncentrace dusitanů pro akvakulturní systémy by měla být do 0,1 mg.l -1 (WEDEMEYER, 1996). THIERRY MAITRE-ALLAIN (1997) doporučuje maximální koncentraci dusičnanů v akvarijních systémech do 100 mg..l -1, za bezpečnou hodnotu pro ryby uvádí 50 mg.l

20 3.5 Růstové schopnosti lína obecného Růst línů je ovlivněn charakterem životního prostředí, způsobem chovu a podobně jako i u ostatních ryb též jejich dědičným založením. Podle výzkumu činí v ČR rozdíly, vyplívající z odlišných životních podmínek a postupů chovu, u dvouletých línů (L 2 ) až 250% a u tříletých (L 3 ) někdy až 350%. Podle zahraničních zkušeností dochází při důsledném uplatnění plemenářských zásad (především náročné selekce) ke zvýšení růstové schopnosti lína o %. Jikernačky vykazují vyšší růstové tempo než mlíčáci. Tyto rozdíly činí až 35% a projevují se po překročení hranice věku 2 let. Proto pro produkci těžších konzumních línů o hmotnosti nad 250 gramů je účelné chovat vytříděné jikernačky (monosexuální obsádky), které dosahují požadovanou hmotnost dříve než mlíčáci (ČÍTEK et al., 1998). DUBSKÝ (1998) uvádí, že růst lína je v porovnání s kaprem pomalý a dosahuje u L (2-20) g, L g, L g, L g viz. tabulka č. 3. BARUŠ a OLIVA (1995b) uvádějí, že v našich podmínkách byl nejlepší růst sledován u línů z rybníků a nejpomalejší u línů z volných vod. U línů z údolních nádrží byly lepší výsledky zjištěny v prvých letech po napuštění nádrže, kdy jsou v těchto nádržích lepší potravní podmínky a menší hustota obsádky. Ze všech sledování rychlosti růstu lína, lze usoudit, že je růst lína pomalý. Zlepšení stávající situace je nutné hledat ve volbě vhodného životního prostředí pro chov tohoto druhu a ve zvýšené pozornosti jeho plemenitbě. RENNERT et al. (2003) došli k závěru, že růstový potenciál se může u různých linií lína signifikálně lišit. V provedených pokusech zjistili, že nejlepším růstem se vyznačovali líni vodňanské hybridní linie a nejlepší konverzí krmiv líni táborské linie. Vedle selekce lze užitkové vlastnosti lína zlepšit i využitím genetických aspektů, zejména využitím metod indukované gynogeneze a triploidie (FLAJŠHANS et al., 1993). Tab. č. 3: Přehled průměrného růstu lína v rybnících ČR dle ČÍTKA et al. (1998). Věk Celková délka (mm) Hmotnost (g) L L L L

21 3.6 Požadavky ryb na výživu Potrava zabezpečuje všechny energetické potřeby organismu ryb, včetně růstu a rozmnožování. Zdroje a organismy, které mohou ryby využívat jako potravu jsou velmi různorodé- rostlinného i živočišného původu, vodní i suchozemské, velmi malé až mikroskopických rozměrů i velké několik desítek či stovek milimetrů (BARUŠ a OLIVA, 1995a). DABROVSKI (1984) rozdělil larvy kostnatých ryb podle vývoje morfologické struktury gastrointestinálního traktu a digestivní funkce na začátku exogenní výživy do tří skupin. První skupina zahrnuje larvy ryb lososovitých, které mají v počáteční fázi ontogeneze funkční žaludek a dobře vyvinutý digestivní systém umožňující využívání suchých startérových diet. Do druhé skupiny patří larvy ryb bez vyvinutého žaludku a střevem s různou úrovní digestivní a absorpční funkce. Do této skupiny patří larvy síha, okouna, sumečka a sumce. Larvy kaprovitých ryb se řadí do třetí skupiny ryb s nevyvinutým střevem a hepatopankreatem. JIRÁSEK et al. (2005) udává, že ryby potřebují stejné živiny jako homoiotermní živočichové, ale liší se nižší potřebou energie. Ryby mají také menší ztráty energie při metabolických procesech než teplokrevná zvířata. Hlavními příčinami jsou skutečnosti, že nemusejí udržovat stálou teplotu těla. Vydávají méně energie při asimilaci potravy. Ryby také ztrácejí méně energie při udržování životních funkcí a pohybu ve vodě a spotřebují méně energie při exkreci metabolických produktů (JIRÁSEK, 2005) Proteiny FILIPIAK (1997) uvádí, že proteiny jsou základní stavební látkou tkání živého organismu. Obsah proteinů v těle v přepočtu na sušinu se nejčastěji pohybuje v rozmezí 65-85%. Ryby potřebují proteiny: pro udržení života, na obnovu tkání, k tvorbě a růstu nových bílkovin. Ryby potřebují stejně jako teplokrevní živočichové 10 esenciálních aminokyselin. Stravitelnost proteinů u ryb je vysoká (87-95%) a je závislá na kvalitě proteinů a teplotě vody. Mladší ryby potřebují více proteinů než ryby dospělé (JIRÁSEK et al., 2005). 22

22 3.6.2 Lipidy Lipidy jsou významným zdrojem energie ryb a dodávají organismu řadu významných látek. Jednou z nich jsou esenciální mastné kyseliny (kyselina linolová a kyselina alfa linoleová), které jsou pro ryby nepostradatelné. Dále jsou to mastné kyseliny s delšími uhlíkovými řetězci a více dvojnými vazbami, označované jako polynenasycené mastné kyseliny (PUFA). Významným prvkem jsou také v tucích rozpustné vitamíny A,D,E,K (JIRÁSEK, 1989). Sladkovodní ryby preferují a dobře využívají tuky s nízkým bodem tání (oleje) a vyšším obsahem nenasycených mastných kyselin (JIRÁSEK et al., 2005) Sacharidy Nejsou pro ryby esenciální živinou, protože využívají hlavně proteiny a lipidy. Pro omnivorní ryby mohou být sacharidy primárním zdrojem energie (JIRÁSEK et al., 2005). Je známo, že stravitelnost sacharidů ovlivňuje u ryb použitý krmný zdroj a technologická úprava (WEE, 1992). Schopnost trávení škrobu úzce souvisí se sekrecí a aktivitou enzymu amylázy. HIDALGO et al. (1999) zjistili, že celková aktivita alfa amylázy lína obecného odpovídá jen 18 % aktivity amylázy kapra Minerální látky Sladkovodní ryby potřebují stejné minerální látky jako teplokrevná zvířata, ale potřebu některých minerálií, především vápníku, mohou krýt velkou částí absorpcí z vody přes žaberní aparát (JIRÁSEK et al. 2005). 3.7 Nutriční požadavky raných stádií kaprovitých ryb Potravní podmínky a úroveň výživy jsou primárním faktorem ovlivňujícím přežití a růst larev v rané ontogenezi (JIRÁSEK a MAREŠ, 2001a). 23

23 3.7.1 Zooplankton Larvy sladkovodních a mořských ryb mají rozdílnou počáteční velikost a nacházejí se na různém stupni vývoje digestivního systému, ale nutriční požadavky jsou podobné, protože jsou schopny růst na stejné živé potravě. Živý zooplankton je nejvhodnější počáteční potravou pro larvy všech druhů ryb (WATANABE a KIRON, 1994). Přednosti zooplanktonu v larvální výživě ryb: -vysoká stravitelnost živin, zvláště proteinu -obsah trávicích enzymů, které mohou aktivovat zymogeny larev - přítomnost neidentifikovaných substancí, které mohou ovlivňovat digestivní proces larev -stabilita zamezující výluh živin -měkká a elastická textura -pohyb ve vodním sloupci, případně kontrast s okolím (JIRÁSEK a MAREŠ, 2001b). Zooplankton obsahuje 70-80% vodorozpustných proteinových sloučenin, z toho tvoří peptidy hydrolyzovatelné membránovými peptidázami 26-40% a volné aminokyseliny absorbovatelné bez štěpení 3-7% (ILJINA a TURECKIJ, 1988). Živý zooplankton poskytuje protein ve stravitelnější formě než suché diety (JIRÁSEK a MAREŠ, 2001 b) Suchá dieta JIRÁSEK a MAREŠ (2001b) udávají, že larvální dieta nahrazující živý zooplankton by měla vyhovovat po kvalitativní stránce: nutričním požadavkům larev, zastoupením lehce stravitelných ingredientů, stabilitou ve vodě a dostupností z vodního sloupce. Při sestavování startérových diet se potřeba esenciálních živin odvozuje od biochemického složení přirozené potravy a za kritérium optimálního obsahu proteinu v dietě se doporučuje obsah esenciálních aminokyselin v tkáních daného druhu ryby. Při imitaci složení zooplanktonu by suchá dieta pro larvy kaprovitých ryb měla obsahovat: 55-65% proteinu, 12-20% tuku a 9-15% popelu při sušině 86-93%. Vývoj a složení suchých diet popisují (JIRÁSEK a MAREŠ, 2001b).Od druhé 24

24 poloviny sedmdesátých let byly testovány směsi na bázi SCP (Single Cell Protein) ve formě proteinu kvasnic. Později byly v larválních dietách použity lyofilizovaná nebo zmrazená játra. Diety na bázi kvasnic a jater byly použity pro další vývoj startérových krmiv pro raná stádia kaprovitých ryb. Vývoj startérových diet pro kaprovité ryby byl ovlivněn zjištěním, že larvy kaprovitých ryb po přechodu na vnější výživu jsou schopny přijímat a využívat semisyntetické diety.ze syntetických složek byl testován kasein a esenciální aminokyseliny. Pozitivní vliv aminokyselin na přežití larev však nebyl sledován. Při použití kaseinu bylo přežití larválních stádií vysoké, avšak larvy nedosahovaly uspokojivého růstu. Vyššího přežití a růstu bylo docíleno při přidání hydrolyzátu kaseinu do diety. Růst a přežití larev kapra a karase je pozitivně ovlivňován také přídavkem hydrolyzátu rybí moučky, protože obsahuje jednoduché di- a tri peptidy, které jsou ve střevě larev lehce a účinně absorbovány. Za nejdůležitější ingredient startérových diet se považuje jednobuněčný protein (SCP) ve formě alkanových a metanolových kvasnic (APPELBAUM, 1977). Kvasnice příznivě působí svou nutriční hodnotou, velikostí a tvarem částic, stabilitou ve vodě a dostupností z vodního sloupce (JIRÁSEK a MAREŠ, 2001b). Živý zooplankton je bohatý na fosfolipidy, a proto i larvální diety musejí obsahovat fosfolipidy v adekvátním množství a kvalitě (TESHIMA et al., 1987). Larvy kaprovitých ryb jsou schopny přežívat i při velmi nízké úrovni polynenasycených mastných kyselin n-3 v dietě (RADÜNZ-NETO et al., 1994). Pro stimulaci ingesce se do larválních diet doporučuje přidat chuťové látky (betain, aminokyseliny, alanin, kyselinu glutamovou a jiné) a fosfatidy (JIRÁSEK a MAREŠ, 2001b). LE RUYET et al. (1993) rozdělují diety pro krmení raných stádií mořských ryb a korýšů do 4 skupin: - vločkovaná a rehydratovaná dieta při použití různých tepelných způsobů výroby - mikrokapsulovaná dieta (MED), vyráběná kapsulací diety vhodným obalovým systémem - mikrotmelená dieta (MBD), vyráběná smísením částic diety pomletých na prach a vhodné pojivé látky - mikroobdukovaná dieta (MCD), získávaná obdukcí diety specifickými látkami. 25

25 Tab. č. 4: Základní charakteristika a rozdíly mezi živou potravou a suchou dietou (JIRÁSEK a MAREŠ, 2001b). Živá potrava Suchá dieta Obsah vody 85-95% Obsah vody 8-10% 100% stabilita ve vodě Omezená stabilita Aktivní pohyb Možnost deformace Živiny v rozpustné a snadno asimilovatelné formě Inertní částice bez pohybu Fixovaný tvar Omezená biodostupnost živin (zvláště proteinů) Velikost částic potravy Larvy lína jsou charakteristické malou velikostí a malým ústním otvorem, a proto je při začátku exogenní výživy nutné, aby měly dostatek částic přiměřené velikosti (HAMÁČKOVÁ et al., 1995). Proto je nutné, jak udává CHARLON a BERGOT (1984), startérové diety pro larvy kaprovitých ryb jemně pomlít a frakcionovat na potřebnou velikost částic, která činí pro K 0 : 1. týden 0,1-0,2 mm 2. týden 0,2-0,4 mm 3.týden 0,4-0,6 mm Larvy kapra jsou schopny na začátku exogenní výživy přijímat částice o velikosti 0,30-0,50 mm (DABROWSKI et al., 1983). KOUŘIL et al., (1981) zjistili, že růst raných stádií kapra byl rychlejší při krmení živým zooplanktonem o velikosti 0,52 mm, než 0,30 mm Trávení potravy JIRÁSEK a MAREŠ (2001B), uvádí že larvy kaprovitých ryb mají v rané ontogenezi nevyvinuté střevo a hepatopankreas, a proto jsou považovány za nejproblematičtější. Na začátku exogenní výživy mají larvy kaprovitých ryb krátké a rovné střevo bez kliček. Alimentární trakt má po celé délce stejný průměr a tvoří ho trubice probíhající od ústního otvoru k rektu. Délka střeva odpovídá přibližně polovině délky těla. Krátké střevo umožňuje krátkou dobu pasáže potravy a tím i relativně 26

26 krátkou dobu pro digesci potravy a absorpci živin. Střevo lze diferencovat na část anteriorní (tvoří asi 60-75% délky střeva), část mediální s dobře vyvinutými absorpčními buňkami a část distální, která nemá pro absorbci živin podstatný význam. Anteriorní část střeva je z hlediska absorbce živin nejdůležitější. Absorbční enterocyty a pohárkovité mukózní buňky se objevují krátce po začátku exogenní výživy. Pro mediální část střeva je u larev bez žaludku charakteristická proteolýza pomocí intracelulárních enzymů a pinocytóza makromolekul proteinu. U kaprovitých ryb probíhá celé trávení v alkalickém prostředí při ph 7,5-7,8. Hepetopankreas se zpočátku nachází na nízkém funkčním stupni, ale sekrece enzymů se postupně rychle zvyšuje. 3.8 Technika krmení larev Intenzita krmení Intenzita krmení (velikost krmné dávky) se vyjadřuje jako procento hmotnosti celé obsádky nádrže, kdy vycházíme z aktuální hmotnosti těla ryb. Pro larvy lína se vychází z doporučení optimální denní krmné dávky pro kapra (CILEČEK, 2007). DOUSEK (2008), uvádí, že nízká krmná dávka nezajišťuje růst larev a zbytečně vysoká krmná dávka zhoršuje kvalitu vody a snižuje ekonomiku celého chovu. Optimální denní krmná dávka živé potravy (artemie) na začátku exogenní výživy je pro larvy kapra % hmotnosti celé obsádky (BRYANT a MATTY, 1980). Optimální denní krmná dávka při použití suché diety je 15-20% hmotnosti celé obsádky (KOUŘIL a HAMÁČKOVÁ, 1982) Frekvence krmení Frekvence je závislá na stupni naplnění a rychlosti pasáže potravy alimentárním traktem. WOLNICKY et al. (2003) provedli pokus, při kterém krmili larvy lína artemií ve třech variantách 12, 18 a 24 hodin denně. Nejvyššího růstu bylo dosaženo při 24 hodinovém krmném režimu (larvy byly krmeny 10 krát za den, při 24 hodinovém osvětlení). Nejnižší růst vykazovaly larvy při 12 hodinovém krmném režimu. SLZAMIŃSKÁ et al. (1998) provedli experiment s larvami lína ve věku 14 a 19 27

27 dní. U larev krmených artemií byla stanovována doba průchodu potravy jejich střevem. Doba pro úplné vyprázdnění střeva u všech ryb dosáhla 6 hodin pro larvy ve věku 14 dní a 7 hodin pro larvy ve věku 19 dní. U mladších larev byla pozorována 50% počáteční naplněnost střeva mezi první a druhou hodinou jeho vyprazdňování, zatímco u starších larev mezi druhou a třetí hodinou. Doba potřebná pro úplné vyprázdnění činila u larev v jednotlivých věkových skupinách 2 hodiny a 5 hodin Strategie krmení Podle kvality použité startérové diety a dosažené úrovně vývoje digestivní funkce se při náhradě živé potravy používají následující alternativní strategie krmení larev: - přímí převod na umělou dietu od začátku exogenní výživy - postupný převod larev přes kombinované krmení přirozenou potravou a dietou - počáteční rozkrmení živým zooplanktonem a časný převod (,,early weaning ) na dietu od hmotnosti 2 až 3 mg - pozdní převod ze živé potravy na dietu, zpravidla před dokončením metamorfózy ( JIRÁSEK a MAREŠ, 2001a). V současné době se jako nejvhodnější strategie jeví metoda co-feeding (KOLKOVSKI, 2001). Při této metodě krmíme larvy živou potravou i suchou dietou společně. Toto kombinované krmení přispívá k návyku larev na příjem inertní diety. Díky této metodě dochází ke zkrácení převodní,,weaning time. Dochází ke stimulaci sekrece pankreatických enzymů a také vyšší intenzitě růstu a lepšímu přežití (JIRÁSEK a MAREŠ, 2001a). 3.9 Morfologické malformace larev Jak uvádí REGENDA (2004), mezi základní příčiny vzniku a výskytu morfologických malformací raných vývojových stádií ryb můžeme zařadit, genetické faktory, působení toxických látek (mutagenů) v průběhu ontogeneze nebo nedostatečnou výživu jak endogenní (obsah živin ve žloutkovém váčku), tak i exogenní (kvalita diety). Další příčinou vzniku morfologických malformací může být nutriční 28

28 nevyváženost diety vzniklá špatnou homogenizací (především mikročástic). JIRÁSEK (1989) uvádí, že důsledky nesprávné a nebo nedostatečné výživy se u larev kaprovitých ryb projevují: - nízkým přežitím - růstovou depresí - zpomalením vývoje trávicího systému - poruchami vývinu skeletu - dietetickými problémy. 29

29 4 MATERIÁL A METODIKA 4.1 Popis odchovného zařízení a parametry vody Vlastní odchov larev byl uskutečněn v 5 litrových lepených akváriích. Dostatečný přívod vzduchu do akvária byl zajištěn akvarijním vzduchovým kompresorem o výkonu 5 l/min. Každé akvárium bylo zpočátku vybaveno jen vzduchovacím kamínkem. Pátý den pokusu byl vzduchovací kamínek vyměněn za malý molitanový filtr. Světelný režim byl nastaven na dobu svícení 15 hodin. Světlo se rozsvěcelo vždy v 6 30 a zhasínalo ve (30 minut před prvním nakrmením a 30 min po posledním nakrmení dne). Pro experiment byla použita studniční voda. Teplota vody se pohybovala v rozmezí 21,5-24ºC. Hodnota ph byla 7,6-8. Nasycenost kyslíkem neklesla pod 75%. Obsah dusitanů byl do 0,115 mg/l a obsah amonných iontů byl menší než 0,06 mg/l. Ve vodě byl zvýšený obsah dusičnanů 115 mg/l a železa 0,6 mg/l. 4.2 Průběh experimentu Pokusný odchov larev lína do věku 21 dní probíhal v odchovně akvarijních ryb v Kolíně. Pokus se uskutečnil ve dnech Larvy pocházely z umělého výtěru a byly dovezeny ještě nerozplavané z VÚRH Vodňany. Experiment byl rozdělen do dvou etap. První etapa (D 0 -D 11 ), která trvala 12 dní a druhé etapa (D 12 -D 21 ), trvající 10 dní. Pokus probíhal ve třech variantách a každá varianta byla uskutečněna ve třech opakováních. Do pokusu byla zařazena i negativní kontrola z důvodů výskytu nekontrolovatelných potravních zdrojů (nálevníci, bakterie...), kde se larvám nepodávala žádná potrava. Celkem tedy bylo nasazeno 10 akvárií. V první etapě bylo nasazeno 50 larev na litr vody (250 ks na akvárium). V druhé etapě pak bylo nasazeno 30 larev na akvárium (150 ks na akvárium). Tab. č. 5: Délko-hmotnostní parametry larev před začátkem pokusu D 0. Celková délka (mm) 4,87 Délka těla (mm) 4,54 Hmotnost (mg) 0,63 Fultonův koeficient 0,55 30

30 4.3 Technika krmení a výměna vody Krmení larev bylo prováděno ručně. Krmilo se osmkrát denně po dvou hodinách. První krmení probíhalo v 7 další pak v 9, 11, 13, 15, 17, 19 a 21 hodin. Krmení bylo aplikováno vždy po celé hladině. Krmné dávky byly pro jednotlivá akvária upravovány každé 3 dny, dle aktuální hmotnosti larev a ztrát. Výměna vody probíhala dvakrát denně vždy ráno a večer a to v rozsahu cca. jedné třetiny objemu akvária. Při každé výměně vody byly ze dna odsáty nespotřebované zbytky krmení a exkrementy larev. Stará voda byla doplněna odstátou vodou stejné teploty a stejného chemického složení. Souběžně s výměnou vody probíhalo i počítání ztrát Varianta 1 (pozitivní kontrola) Tato varianta byla v průběhu celého pokusu krmena pouze naupliemi artemií v denních krmných dávkách dle hmotnosti obsádky viz. tabulka č.6. Tab. č. 6: Denní krmné dávky dle hmotnosti obsádky (pozitivní kontrola). Stáří larev D 0 -D 3 D 4 -D 7 D 8 -D 11 D 12 -D 14 D 15 -D 17 D 18 -D 21 hmotnost obsádky (%) Varianta 2 (co-feeding) Tato varianta byla první tři dny experimentu krmena pouze živou artemií a od D 3 byla postupně převáděna na suchou dietu. Od D 9 byla již krmena jen suchou dietou. Denní krmné dávky dle hmotnosti obsádky byly pro jednotlivé dny stejné jako u variant 1 a 3 viz. tabulka č

31 Tab. č. 7: Denní krmné dávky dle hmotnosti obsádky (co-feeding). Stáří larev D 0 - D 2 D 3 D 4 D 5 D 6 D 7 D 8 D 9 - D 11 D 12 - D 17 D 18 - D 21 Dieta art. 5/1 4/2 3/3 3/3 2/4 1/5 Perla Artémie(%) Perla (%) Varianta 3 (suchá dieta) Tato varianta byla první den rozkrmena artémií a poté byla krmena až do 21. dne pokusu pouze suchou dietou. Denní krmné dávky dle hmotnosti obsádky udává tabulka č. 8. Tab.č. 8: Denní krmné dávky dle hmotnosti obsádky (suchá dieta). Stáří larev D 0 D 1 -D 3 D 4 -D 7 D 8 -D 11 D 12 -D 17 D 18 -D 21 Artémie(%) Perla(%) Negativní kontrola Do akvária, které sloužilo jako negativní kontrola, nebylo aplikováno žádné krmení. Larvy se první dny živily zásobami ze žloutkového váčku a také bakteriemi a nálevníky, vzniklými v akváriu. Největší úhyn ryb nastal den pokusu (7. den uhynulo cca. 80% larev). 4.4 Charakteristika použitých diet K odchovu larev byla použito krmivo pro akvarijní ryby Perla a jako pozitivní kontrola živá nauplia žábronožky solné (Artemia salina). 32

32 4.4.1 Perla Krmivo učené pro krmení akvarijních ryb. Tab. č. 9: Složení krmiva Perla. Živiny Sušina Protein Tuk Popel BNLV Obsah v krmivu (%) 93,41 62,55 10,22 13,22 14, Žábronožka solná (Artemia salina) Živá nauplia žábronožek byla inkubována z komerčně dodávaných cyst značky Easy fish. K inkubaci nauplií docházelo v 2 litrových PET lahvích. Láhev byla otočena hrdlem dolů a v umělohmotném uzávěru byl otvor pro vzduchování. Takto připravená láhev byla celá umístěna v lázni o teplotě 28 ºC. Do lahve naplněné odstátou vodou byly přidány 4 čajové lžičky soli (cca 20 g) a navážené množství cyst artemií. Doba inkubace nauplií byla hodin. Po této době bylo v lahvi přerušeno vzduchování a po usazení skořápek z cyst byla nauplia odsáta, scezena přes plátno a následně zkrmena. Tab. č. 10: Obsah živin v artemiích. Živiny Sušina Protein Tuk Popel BNLV Obsah v krmivu (%) 18, Odběry vzorků a měření Vzorky byly odebrány ve dnech D 0, D 3, D 8, D 12, D 15, D 18 a D 21. Larvy byly odebírány vždy ráno před prvním nakrmením a to v počtu 10 ks z každého akvária, poté byly usmrceny ve vodě přesycené oxidem uhličitým a následně zváženy pro určení orientační hmotnosti obsádky. Nakonec byly larvy fixovány ve 4% roztoku formaldehydu v polyethylenových lahvičkách. Po uplynutí 3 měsíců, během nichž proběhla hmotnostní stabilizace vzorků, byly zjišťovány délko-hmotnostní parametry. Celková délka (Total Length) a délka těla (Standard Length) byly měřeny v milimetrech s přesností na dvě desetinná čísla. Celková hmotnost (Individual Body Weight) byla 33

33 vážena v miligramech s přesností na jedno desetinné místo. Kromě délko-hmotnostních parametrů bylo zjišťováno i vývojové stádium larev dle PEŇÁZE et. al (1982). Menší larvy byly měřeny pod binokulární lupou MST 2, větší jedinci pod lupou Vision Engineering Matis. K vlastnímu měření bylo použito okulárového měřítka nebo elektronického posuvného měřítka. Hmotnost larev byla zjišťována na laboratorních vahách Mettler Toledo řada AB 204-S. 4.6 Sledované hodnoty Přežití larev v experimentu bylo vyhodnoceno prostým a kumulativním přežitím. Z délko-hmotnostních parametrů byly vypočteny následující ukazatele: specifická rychlost hmotnostního růstu, specifická rychlost délkového růstu a Fultonův koeficient. Průběh ontogeneze larev byl vyhodnocen dle indexu vývinu podle Peňáze et al., (1982). V rámci celé varianty byl ze zjištěných údajů vypočten průměr, směrodatná odchylka a variační koeficient. Statistické vyhodnocení bylo zpracováno v programu UNISTAT 5.1. Testy průkaznosti rozdílů mezi jednotlivými variantami byly zpracovány analýzou rozptylu ANOVA s následným testem mnohonásobného porovnání dle Scheffeho na úrovni p< 0,05 a p< 0,01. Směrodatná odchylka X i - hodnota X p - průměrná hodnota n- počet kusů ryb ve vzorku Variační koeficient S x - směrodatná odchylka X p - průměrná hodnota 34

34 Přežití prosté (%) m t - počet ryb na konci pokusu m v - počet ryb odebraných během pokusu m 0 - počet ryb na začátku pokusu Přežití kumulativní (%) Pp 1 - prosté přežití za první období pokusu (%) Pp 2 - prosté přežití za druhé období pokusu (%) Pp n - prosté přežití za n-té období pokusu (%) n- počet období pokusu Specifická rychlost hmotnostního růstu SWGR (%.d -1 ) SLGR= [(ln w t ln w 0 ).t -1 ].100 w t - hmotnost na začátku sledovaného období w 0 - hmotnost na konci sledovaného období t- počet dní za období Specifická rychlost délkového růstu SLGR (%.d -1 ) SLGR= [(ln l t ln l 0 ).t -1 ].100 l t - celková délka na začátku sledovaného období l t - celková délka na konci sledovaného období t- počet dní za období 35

35 Fultonův koeficient w- hmotnost ryby (mg) TL- celková délka ryby (mm) Teoretická biomasa (g) W- průměrná hmotnost ryb S- hodnota dosaženého kumulativního přežití P k Vývojový index i- číselný ekvivalent vývojové etapy n- počet kusů ryb ve vzorku 36

36 5 VÝSLEDKY 5.1 Zhodnocení odchovu larev v období D 0 - D Úroveň přežití Hodnoty dosaženého kumulativního přežití (Pk) se na konci sledovaného období pohybovaly v rozmezí 57,25 % - 94,41 %. Nejvyššího přežití 94,41 % bylo dosaženo u varianty krmené po celou dobu pokusu pouze naupliemi artemií (Var.1). U varianty s použitím metody co-feeding (Var. 2) bylo dosaženo hodnoty kumulativního přežití 93,89 %. Nejnižšího kumulativního přežití bylo dosaženo u varianty krmené pouze suchou dietou (Var. 3) 57,25 %. Negativní kontrola byla ukončena 8. den z důvodu uhynutí všech larev Růst Po skončení první části pokusu (vzorky odebrány D 12 ráno) se průměrná kusová hmotnost ryb(w) jednotlivých variant pohybovala v rozmezí 1,77-9,19 mg. Nejvyšší hmotnosti dosáhly larvy krmené pouze naupliemi artemií (Var. 1) 9,19 mg. Larvy krmené metodou co-feeding (Var. 2) dosáhly průměrné hmotnosti 4,43 mg. Nejnižší hmotnost byla dosažena u larev krmených pouze suchou dietou (Var. 3) 1,77 mg. Obdobného trendu bylo dosaženo i u délkových parametrů. Nejvyšší celkové délky těla(tl) dosáhly larvy krmené naupliemi artemií (Var. 1) 9,98 mm. Larvy krmené metodou co-feeding (Var. 2) dosáhly celkové délky těla 8,23 mm. Nejnižší celkové délky těla dosáhly larvy krmené pouze suchou dietou (Var. 3) 6,42 mm. Specifická rychlost hmotnostního růstu (SWGR) se pohybovala v rozmezí 8,61%.d -1 (Var. 3) - 22,33 %.d -1 (Var. 1). Specifická rychlost délkového růstu (SLGR) se pohybovala v rozmezí 2,30 %.d -1 (Var. 3) %.d -1 (Var.1) Kondiční stav Hodnoty Fultonova koeficientu se pohybovaly v rozmezí 0,67 (Var. 3) - 0,92 (Var. 1). U larev krmených metodou co-feeding bylo dosaženo Fultonova koeficientu 0,80. 37

37 5.1.4 Teoretická biomasa Nejvyšší produkce teoretické biomasy (WS) bylo dosaženo u varianty krmené výhradně naupliemi artemií 8,68 g. Nejnižší produkce teoretické biomasy dosáhla varianta krmená suchou dietou 1,01 g. Varianta krmená metodou co-feeding dosáhla produkce teoretické biomasy 4,16 g Ontogenetický vývin a výskyt morfologických malformací Ontogenetický vývin, který byl hodnocen pomocí indexu (D i ), probíhal nejrychleji u varianty rozkrmené živou potravou a dosáhl hodnoty 5,4, což odpovídá přibližně čtvrté larvální etapě. Nejpomaleji ontogenetický vývoj probíhal u varianty, které byla podávána suchá dieta a dosáhl hodnoty 4,03 (třetí larvální etapa). U varianty krmené metodou co-feeding dosáhl ontogenetický vývoj hodnoty 4,97 (čtvrtá larvální etapa). V průběhu pokusu se u všech variant vyskytovali deformovaní jedinci (0-23,3% v jednotlivých odběrech vzorků). Nejčastěji se vyskytovaly deformace osového skeletu, hlavy a ploutví. Nejvíce deformací se nacházelo u larev krmených suchou dietou. 5.2 Zhodnocení odchovu larev v období D 12 - D Úroveň přežití Hodnoty dosaženého kumulativního přežití (Pk) se na konci sledovaného období pohybovaly v rozmezí 56,43 %- 99,09 %. Nejvyššího přežití 99,09 % bylo dosaženo u varianty krmené po celou dobu pokusu pouze naupliemi artemií (Var.1). U varianty s použitím metody co-feeding (Var. 2) bylo dosaženo hodnoty kumulativního přežití 94,90 %. Nejnižší úrovně kumulativního přežití bylo dosaženo u varianty krmené pouze suchou dietou (Var. 3) 56,43 %. 38