Zaknihované cenné papíry pojem, podstata, právní aspekty vedení evidence

Transkript

1 Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta André Vojtek Zaknihované cenné papíry pojem, podstata, právní aspekty vedení evidence Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: JUDr. Petr Čech, Ph.D. Katedra: obchodního práva Datum vypracování práce (uzavření rukopisu):

2 Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracoval samostatně za použití zdrojů a literatury v ní uvedených. André Vojtek 2

3 Obsah: 1. Úvod Pojem cenného papíru Pojem cenného papíru obecně Širší pojetí cenného papíru Užší pojetí cenného papíru Cenný papír jako předmět subjektivních práv a povinností Pojem zaknihovaného cenného papíru Znaky cenného papíru K znakům cenných papírů obecně Podoba cenného papíru Vývoj od listinné k zaknihované podobě cenného papíru Právní úprava zaknihovaných cenných papírů v České republice v letech Rok Situace v letech Obecně k zákonu č. 591/1992 Sb., o cenných papírech Hlavní nedostatky zákona o cenných papírech v souvislosti se vstupem ČR do EU a jejich řešení v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu Nepojmenované cenné papíry Úprava cenných papírů de lege ferenda Zákon o podnikání na kapitálovém trhu Přechodná ustanovení Publicita zahájení aplikace ustanovení o činnosti centrálního depozitáře Zaknihování cenných papírů ve světle přechodných ustanovení zákona o podnikání na kapitálovém trhu Postup po převzetí evidence zaknihovaných cenných papírů centrálním depozitářem Evidence investičních nástrojů dle zákona o podnikání na kapitálovém trhu K evidenci obecně Právní povaha evidence Investiční cenné papíry Cenné papíry kolektivního investování Nástroje peněžního trhu Deriváty Prolínání jednotlivých druhů investičních nástrojů Platební nástroje Centrální evidence cenných papírů Centrální depozitář cenných papírů

4 Účastník centrálního depozitáře Odlišnosti právní úpravy postavení centrálního depozitáře oproti Středisku cenných papírů Výlučnost centrálního depozitáře Osoby oprávněné vést evidenci navazující na centrální evidenci cenných papírů vedenou centrálním depozitářem Samostatná evidence investičních nástrojů Osoby oprávněné vést samostatnou evidenci investičních nástrojů Osoby oprávněné vést evidenci navazující na samostatnou evidenci Právní úprava vedení evidence investičních nástrojů Majetkové účty Vícestupňovost samostatné evidence Údaje evidované na majetkových účtech Vlastnictví zaknihovaných cenných papírů Evidence emise Zápisy do evidence investičních nástrojů Výpisy z evidence zaknihovaných cenných papírů Rozpory v evidencích a oprava chyb Závěr Literatura

5 1. Úvod Nedílnou součástí vyspělých tržních ekonomik a jejich kapitálových trhů jsou mj. i zaknihované cenné papíry. Problematika jejich právní úpravy a způsobu vedení jejich evidence pak nabývá na důležitosti zejména v transformujících se ekonomikách a v současném prostředí České republiky její aktuálnost plyne z nové úpravy obsažené v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu, jenž byl přijat v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie. Nová koncepce zaknihování cenných papírů a evidence investičních nástrojů obecně představuje malou revoluci v právní úpravě zaknihovaných cenných papírů oproti stavu v zákoně o cenných papírech. O nutnosti nové úpravy evidence zaknihovaných cenných papírů nelze v nejmenším pochybovat, nutnost změny se však nepromítla do kvality jednotlivých ustanovení. Zákon o podnikání na kapitálovém trhu tak obsahuje některá ustanovení, která si odporují; jindy nabízí účastníkům kapitálového trhu tak minimalistickou úpravu určité problematiky evidence zaknihovaných cenných papírů, že chybí právní jistota, která je v systému zprostředkovávajícím obchody v řádech miliard korun nezbytností. Cílem této práce je analýza podstaty a problémů nové právní úpravy zaknihovaných cenných papírů a jejich evidence podle zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu a definování pojmu cenného papíru v souladu se zadáním tématu této práce. Vzhledem ke složitosti a různorodosti otázek a problémů, které právní úprava obsažená v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu přináší, je tato práce soustředěna na analýzu nové právní úpravy zaknihování cenných papírů a vedení evidence. Stranou jsou ponechány otázky evidence vedené Střediskem cenných papírů, neboť i přes všechny obtíže aplikované právní úpravy obsažené v zákoně č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění účinném do 30. dubna 2004, je tato evidence vedena. Naproti tomu si lze jen velmi obtížně představit (dokonce je možné hovořit o nemožnosti) vedení evidence podle nové právní úpravy obsažené v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu, aniž by došlo k její zásadní novelizaci. 5

6 2. Pojem cenného papíru 2.1. Pojem cenného papíru obecně Pojem cenného papíru (Wertpapier) se poprvé objevuje ve Všeobecném německém obchodním zákoníku z roku Tento pojem vznikl zobecněním jednotlivých znaků, které byly společné více listinám představujícím určité majetkové hodnoty, a to historicky postupně na základě vývoje obchodních závazkových vztahů. Papírů, tj. listin, se v obchodním styku používalo od dob vynálezu písma jako důkazního prostředku prokazujícího existenci právních vztahů. Jejich vznik, trvání a zánik nebyly tedy závislé na existenci případně o nich sepsané listiny. Listina měla význam pouze formálněprávní, osvědčující existenci právního vztahu. Majetková práva věřitele na plnění z takového vztahu mohla být pak převedena na jinou osobu pouze smlouvou, nebo nemohla být převedena vůbec. Taková forma převodu majetkových práv nebyla pohodlnou ani rychlou cestou v případě, kdy věřitel potřeboval rychle získat peněžní prostředky. Mnohdy bylo navíc třeba získat souhlas věřitele s takovou operací. Závazkový (příp. věcně právní) vztah, původně nezávislý na průkazní listině, se s ní začíná spojovat takovým způsobem, že listina získává silnější význam, až nakonec dojde k materializaci právního vztahu v listině. Právní vztah vznikne vyhotovením listiny a jejím předáním věřiteli. Práva ze vztahu vyplývající mohou být vykonána nebo převedena na jinou osobu jen ve spojení s touto listinou; vrácení listiny dlužníkovi často spojené se zničením listiny znamená na druhé straně zánik právního vztahu. Současně tím také dochází ke změně významu listiny z formálněprávního na hmotněprávní 2. Listina, resp. jakýkoliv hmotný substrát, ve které je inkorporováno penězi ocenitelné právo, pak sama získává vlastní hodnotu, stává se cenným papírem. Základem cennosti listiny je tedy majetkové právo jako subjektivní právo, jehož základem je projev vůle povinného. Toto právo musí odpovídat kontextu listiny, jen tak může být dán vztah mezi listinou a tímto právem. Cenný papír představuje jednotu subjektivního práva a hmotného nosiče, do kterého je toto právo vtěleno. Cenný papír je tedy listina představující pohledávku vlastníka vůči tomu, kdo cenný papír emitoval. Cenný papír je tu nositelem právního nároku, ztělesňuje ho v sobě; 1 Všeobecný německý obchodní zákoník (Allgemeines Deutsche Handelsgesetzbuch ADHGB) byl přijat v roce 1861, přičemž přípravné práce začaly již v roce S účinností od byl nahrazen obchodním zákoníkem (Handelsgesetzbuch HGB), který platí dodnes. 2 Formálněprávní a hmotněprávní význam listin se projevuje v dělení listin na a) cenné papíry (hmotněprávní), b) průvodní listiny a c) legitimační lístky(formálněprávní) a d) dispozitivní listiny, které mají jak formálněprávní tak hmotněprávní složku a slouží pouze ke vzniku práva (nedokonalé, neúplné cenné papíry). Viz KOTÁSEK, Josef, POKORNÁ, Jarmila, RABAN, Přemysl a kolektiv. Kurs obchodního práva: právo cenných papírů. 4. vydání. Praha: C.H. Beck 2005, str. 11. K dispozitivním listinám a nedokonalým cenným papírům viz PŘIBYL, Zdeněk. Základy práva cenných papírů. Díl I. Praha: Nakladatelství V. Kvasnička 1995, str. 11; a DĚDIČ, Jan, PAULI, Jan. Cenné papíry. Praha: Prospektum 1994, str

7 pro vznik existenci a převod práva (nároku) je v zásadě nenahraditelný. Tak tomu však není vždy. V některých případech je vznik práva (nároku) nezávislý na vzniku listiny, právo vzniká dříve než listina, závislý je pak převod a výkon takového subjektivního práva. Mezi tyto cenné papíry patří například akcie. Věřitel nemůže požadovat uspokojení svých nároků bez předložení cenného papíru, dlužník na druhé straně nemusí a ani nesmí plnit svůj závazek bez toho, aniž by mu byl cenný papír předložen. Aktivní i pasivní stránka obligace je tedy připoutána k listině. Základními znaky cenného papíru jsou hmotný substrát a cennost tohoto substrátu spočívající v užitečnosti práva v něm inkorporovaného. Cennost je přitom třeba chápat ve smyslu právním rozhodující jsou následky, které s listinou spojují právní předpisy. Definice cenného papíru je velmi obtížná a je prakticky výlučně záležitostí právní teorie. Antonín Randa popsal cenný papír slovy: Jest-li jisté právo s listinou obsah jeho naznačující takovým způsobem sloučeno, že právem toliko prostředkem listiny vládnouti možno jest, tudíž zcizení a jakýkoliv výkon práva jedině listinou se zprostředkuje, mluvíme o cenných papírech 3. Pokus o zákonnou definici pojmu cenný papír můžeme najít např. ve švýcarském obligačním zákoně z roku , který za cenný papír považuje každou listinu, se kterou je právo spojeno takovým způsobem, že bez ní nemůže být ani uplatněno ani převedeno. Návrh nového občanského zákoníku definuje cenný papír tak, že cenný papír obsahuje práva, která jsou s ním vzhledem k jeho povaze spojena takovým způsobem, že je po vydání cenného papíru nelze bez cenného papíru uplatnit 5. V českém právním řádu lze za definici cenného papíru považovat ustanovení 185i zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu, podle kterého lze umořit ztracenou nebo zničenou listinu, kterou je třeba předložit k uplatnění práva. Ze samotného ustanovení však vyplývá, že se vztahuje nejen na cenné papíry, ale i jiné listiny, u kterých dochází k pevnému sepjetí nosiče a práva založeného písemným projevem vůle. Takovou listinou by mohla být například pojistka, která může být v některých případech umořena (viz 9 odst. 3 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě ) a která není uvedena v demonstrativním výčtu cenných papírů v ustanovení 1 odst. 1 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech. Při aplikaci definice cenného papíru, tj. listiny, s níž jsou práva spojena takovým způsobem, že bez ní nemohou být uplatněna, na pojistku, jejíž předložení může být podle pojistné smlouvy nutné k uplatnění práva na pojistné plnění, je 3 Viz RANDA, Antonín, O cenných papírech, obzvláště o skripturních obligacích. In Právník roč. 28. Praha: Academia 1889, str. 1 a násl. 4 Viz 965 Švýcarského obligačního kodexu z roku 1911 (Obligationenrecht OR), který je jako část pátá součástí Švýcarského občanského zákoníku. 5 Viz 439 odst. 1 návrhu nového občanského zákoníku. Tato definice se snaží postihnout i situaci, kdy práva inkorporovaná do cenného papíru mohou vzniknout dřív, než je cenný papír vydán. Evidentní je i snaha tvůrců vyhnout se termínu listina a provést co možná nejobecnější definici cenného papíru, a to nejspíš vzhledem k jeho možné zaknihované podobě, kdy listina není přítomna. 7

8 subsumpce pojistky pod pojem cenného papíru možná. Pojistku proto lze v některých případech považovat za cenný papír. V teorii existují dvě základní pojetí cenného papíru, a to širší a užší Širší pojetí cenného papíru Širší pojetí cenného papíru je založeno na jediném požadavku na vztah práva a listiny. Subjektivní soukromé majetkové právo je spojeno s listinou, hmotným substrátem, takovým způsobem, že trvá, může být uplatněno nebo převedeno pouze s hmotným substrátem, který obsahuje písemný projev vůle, se kterým právo spojuje určité právní následky. Pro širší pojetí cenného papíru je charakteristická skutečnost, že není podstatné, jakým způsobem (tradicí, indosací, cesí) dochází k převodu práva inkorporovaného v listině, rozhodující je pouze těsné sepjetí práva s jeho hmotným nosičem Užší pojetí cenného papíru Za koncentrovanou definici užšího pojetí cenného papíru se dá považovat věta: Právo sleduje osud listiny. 6 Toto pojetí pokládá za cenný papír pouze ty listiny, u kterých dochází k převodu inkorporovaného práva na jinou osobu tradicí hmotného nosiče, případně tradicí spojenou s provedením rubopisu (indosace). Důraz je kladen na listinu, dispozice s ní je současně dispozicí s právem. Cenným papírem podle tohoto pojetí jsou potom pouze cenné papíry na majitele (doručitele) a cenné papíry na řad a nikoliv cenné papíry na jméno, u kterých dochází k převodu práva cesí Cenný papír jako předmět subjektivních práv a povinností Předmětem subjektivních práv a povinností mohou být podle ustanovení 118 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, jen věci, byty a nebytové prostory, práva a jiné majetkové hodnoty. Otázkou je, do které z těchto kategorií cenný papír zařadit; v úvahu přichází kategorie věcí nebo jiných majetkových hodnot. Jednoduchá odpověď se však nenabízí, a to i s ohledem na podobu cenného papíru, která může být listinná nebo zaknihovaná. Listinný cenný papír má hmotný substrát, nejčastěji půjde o listinu, která je věcí movitou, ale cennost a užitečnost cenného papíru v něm nespočívá. Cenným je zde právo, které je v listině inkorporováno. U zaknihovaných cenných papírů není hmotný substrát přítomen, cenný papír je představován zápisem v evidenci (technicky půjde většinou o nosič dat). Někteří autoři proto považují cenné papíry za jinou majetkovou hodnotu, ke které neexistuje vlastnické právo, ale majetkové právo, což má podtrhovat i charakter zaknihovaných 6 Viz KOTÁSEK, Josef, POKORNÁ, Jarmila, RABAN, Přemysl a kolektiv. Kurs obchodního práva: právo cenných papírů. 4. vydání. Praha: C.H. Beck 2005, str

9 cenných papírů. 7 V této souvislosti se v německé a švýcarské literatuře hovoří dokonce o Wertrechte cenných právech. 8 Opačný názor zařazuje cenné papíry bez ohledu na jejich podobu mezi věci movité s tím, že jsou předmětem vlastnického práva. Tento názor má oporu i v platném znění zákona o cenných papírech a zákona o podnikání na kapitálovém trhu, které hovoří o vlastníkovi cenného papíru, a de lege ferenda zařazuje cenné papíry mezi věci movité i návrh nového občanského zákoníku (viz bod níže). V této souvislosti je zajímavý i gramatický výklad pojmů vlastnické a majetkové právo, v důsledku kterého jsou tyto pojmy považovány za synonyma a cenný papír je pak vždy předmětem vlastnického práva. 9 Zákonodárce výslovně cenné papíry nezařazuje mezi věci movité ani mezi jiné majetkové hodnoty. Místo toho celý problém obchází, když novelizací zákona o cenných papírech provedenou zákonem č. 362/2000 Sb. pouze vztáhl na cenné papíry ustanovení o věcech movitých 10. Vzhledem k výše uvedenému zastávám názor, že cenné papíry patří mezi věci movité, jsou předmětem vlastnického práva a o osobě, která nabyla cenný papír, lze hovořit jako o vlastníkovi. Vlastnické právo k cennému papíru je jako jakékoliv jiné vlastnické právo právem věcným a absolutním, a to se všemi důsledky vyplývajícími pro tento pojem z českého práva Pojem zaknihovaného cenného papíru Charakteristickým rysem zaknihovaných cenných papíru je absence hmotného substrátu v užším smyslu, kterým rozumíme listinu, do které jsou příslušná majetková, ať už závazková či věcná, práva vtělena. Hmotný nosič v podobě listiny je nahrazen zápisem v evidenci, jejímž nositelem (podstatou) je také hmotný substrát (v širším smyslu), v současné době prakticky výhradně ve formě nosiče dat. Příslušný zápis je tedy veden v elektronické podobě, hovoří se o dematerializaci cenného papíru, resp. o dematerializovaném cenném papíru. Osoba oprávněná z cenného papíru, kterou je zejména její vlastník, nebude tedy disponovat listinou inkorporující majetková práva a prokazující její nárok na plnění z listiny vyplývající. 7 Viz např. PŘIBYL, Zdeněk. Základy práva cenných papírů. Díl I. Praha: Nakladatelství V. Kvasnička 1995, str. 55 a DĚDIČ, Jan a kol. Právo cenných papírů a kapitálového trhu. Praha: Prospektum 2000, str Viz např. STEINER, Christoph, BÜCHI, Raffael. Vom Wertrecht zur Bucheffekte - Kristallisation aus dem Nichts. In Schweizerische Zeitschrift für Gesellschafts- und Kapitalmarktrecht, č. 1/2007. Curych: Dike Verlag AG 2007, str Viz nález Ústavního soudu Slovenské republiky č. 4/1996 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu Slovenské republiky. 10 Viz ustanovení 1 odst. 2 zákona o cenných papírech: Na cenné papíry se vztahují ustanovení o věcech movitých, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak. 11 K problematice vlastnictví cenného papíru viz např. KOTÁSEK, Josef, POKORNÁ, Jarmila, RABAN, Přemysl a kolektiv. Kurs obchodního práva: právo cenných papírů. 4. vydání. Praha: C.H. Beck 2005, str. 17 a 18. 9

10 Cenným papírem je zápis v evidenci, jehož podstata je samozřejmě nehmotná, a musí tedy existovat jiný způsob jak prokázat, že cenný papír existuje a je ve vlastnictví konkrétní osoby. Děje se tak prostřednictvím výpisu z této evidence, který není cenným papírem, ale pouze důkazním prostředkem dokazujícím jeho existenci. Výpis z evidence by z důvodu použitelnosti vůči třetím osobám měl disponovat presumpcí správnosti a pravdivosti, pokud není prokázán opak. Takovou kvalitu může dát výpisu pouze zákonodárce, a to v zájmu zajištění právní jistoty. Cenné papíry obecně jsou předmětem regulace ze strany státu. Při zaknihování cenného papíru je listina nahrazena zápisem v evidenci. Takový zápis je tvořen specifickými údaji, které nahrazují listinný cenný papír. Rozsah a obsah údajů lze rozdělit na podstatné (nutné) údaje, při jejichž uvedení je možné zápis v evidenci považovat za zaknihovaný cenný papír, a doplňkové údaje, bez jejichž uvedení zápis neztrácí kvalitu zaknihovaného cenného papíru. Podstatnými jsou údaje, které patří mezi náležitosti konkrétního cenného papíru a jsou stanoveny příslušnými právními předpisy upravujícími jednotlivé cenné papíry 12. Zákon o cenných papírech speciálně uvádí, co není náležitostí zaknihovaných cenných papírů oproti listinným cenným papírům 13. Jde o číselné označení cenného papíru, podpisy nebo jejich otisky a údaj o povolení příslušného státního úřadu. Jinými slovy obsahem zápisu s výjimkou výše uvedenou musí být vše, co je obsahem listinného cenného papíru. K problematice zápisů v evidenci investičních nástrojů podle zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu viz níže bod Znaky cenného papíru 3.1. K znakům cenných papírů obecně Cenný papír, jako předmět právních vztahů a věc movitá, je charakterizován třemi základními znaky, a to druhem, formou a podobou. Druhů cenných papírů existuje obrovské množství, jejich vymezení není předmětem této práce. Formou cenného papíru se rozumí způsob, jakým může být konkrétní cenný papír převáděn a kdo je tedy osobou oprávněnou vykonávat práva spojená s cenným papírem. Podoba cenného papíru charakterizuje jeho hmotný substrát, resp. jeho existenci nebo neexistenci. Dále se budu věnovat pouze podobě cenného papíru Podoba cenného papíru Podoba cenného papíru určuje, zda konkrétní cenný papír má hmotný substrát, který obsahuje lidskými smysly seznatelný projev vůle emitenta zakládající práva, která jsou podstatou cennosti takového papíru, nebo takový substrát nemá a projev vůle je obsažen v záznamu v příslušné evidenci. Rozlišujeme dvě podoby cenných papírů, listinnou a zaknihovanou. 12 Např. obsahové náležitosti akcie jsou upraveny v ustanovení 155 obchodního zákoníku. 13 Viz ustanovení 4 odst. 2 zákona o cenných papírech. 10

11 Imanentním znakem listinného cenného papíru je hmotný substrát v drtivé většině případů představovaný listinou - papírem, hmotným substrátem však může být i jiný materiál, např. tenká umělohmotná folie, která se v některých státech využívá jako náhrada papíru při tisku bankovek. Podstatou zaknihovaného cenného papíru je záznam - zápis v zákonem stanovené evidenci, který sám o sobě nemá hmotnou podstatu. Tento záznam je sice obsažen na nosiči (věci movité), ale ten je pouze prostředkem umožňujícím uchování takového zápisu a jeho zpřístupnění dalším osobám. Hmotný substrát - nosič není u zaknihovaných cenných papírů přítomen. Cenný papír může mít tedy dvojí podobu. Buď může jít o listinný nebo zaknihovaný cenný papír. Toto dělení sleduje i ustanovení 91 zákona o podnikání na kapitálovém trhu, když stanoví, že zastupitelný listinný cenný papír může být nahrazen zápisem do centrální evidence cenných papírů, případně (týká se pouze některých typů cenných papírů) do samostatné evidence investičních nástrojů nebo evidence České národní banky. Zastupitelnými cennými papíry jsou cenné papíry stejného druhu vydané stejnou osobou ve stejné formě a stejné podobě a současně z nich vznikají stejná práva. Ustanovení o zaknihování cenných papírů obsahoval i zákon o cenných papírech ve znění účinném do účinnosti zákona č. 257/2004 Sb. V ustanovení 1 odst. 3 zákon o cenných papírech uváděl, že listina, která je cenným papírem může být nahrazena zápisem do zákonem stanovené evidence, a to v případech stanovených zákonem. Současně zákon o cenných papírech v 1 odst. 5 taxativně vyjmenovával cenné papíry, které mohou být zaknihovány. 14 Z uvedeného jasně vyplývá, že zatímco zákon o podnikání na kapitálovém trhu umožňuje zaknihování jakýchkoliv zastupitelných listinných cenných papírů, zákon o cenných papírech ve znění účinném do 30. dubna 2004 obsahuje uzavřený výčet cenných papírů způsobilých k zaknihování. Je-li povoleno zaknihovat jakýkoliv zastupitelný listinný cenný papír a současně účinné znění zákona o cenných papírech obsahuje pouze demonstrativní výčet jednotlivých cenných papírů, měly by být k zaknihování způsobilé i zastupitelné cenné papíry, jejichž náležitosti nejsou upravené v českém právním řádu a se kterými se v České republice obchoduje (nepojmenované cenné papíry). S ohledem na ustanovení 202 odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu stanovící, že do doby předání evidence zaknihovaných a imobilizovaných cenných papírů vedené Střediskem cenných papírů centrálnímu depozitáři se nepoužijí ustanovení o činnosti centrálního depozitáře a nadále se postupuje podle zrušených ustanovení zákona o cenných papírech, vzniká samozřejmě i otázka, které cenné papíry mohou být předmětem zaknihování všechny zastupitelné cenné papíry, nebo jen některé (viz poznámka pod čarou č. 14). K problematice nepojmenovaných cenných papírů a jejich zaknihování viz body a 6.3 níže. 14 Šlo o akcie, poukázky na akcie, podílové listy, dluhopisy, investiční kupóny, kupóny a opční listy. 11

12 Přechodným stupněm mezi listinnou a zaknihovanou podobou jsou imobilizované cenné papíry. Netvoří z hlediska podoby samostatnou skupinu cenných papírů, řadí se mezi listinné cenné papíry, ale mají již některé znaky charakteristické pro zaknihované cenné papíry. Jde konkrétně o způsob jejich evidence, který je podobný způsobu vedení evidence zaknihovaných cenných papírů. 4. Vývoj od listinné k zaknihované podobě cenného papíru Hmotný substrát cenného papíru představoval dlouhou dobu nepostradatelnou součást cenného papíru a jeho odstranění bylo samozřejmě těžko představitelné. Listinná podoba cenného papíru má jednu podstatnou nevýhodu. K převodu cenného papíru ho bylo třeba předat jeho nabyvateli a k uplatnění subjektivního práva inkorporovaného v substrátu bylo třeba cenný papír předložit. Držitel cenného papíru se tak musel s listinou dostavit na místo, kde ji měl předat nabyvateli nebo kde mohl práva z ní vyplývající vykonat. Vzhledem ke skutečnosti, že cenný papír byl často uložen, a to za účelem jeho ochrany před odcizením, ztrátou nebo zničením, musel být k převodu nebo uplatnění práv v něm inkorporovaných z úschovy vyzvednut a následně do ní zase uložen. Tyto operace, kdy docházelo k přemísťování cenného papíru, s sebou nesly riziko odcizení listiny, stejně jako zvýšené náklady pro držitele na jejich zabezpečení. Tuto skutečnost bylo třeba řešit zejména v případech, kdy docházelo k přesouvání více cenných papírů najednou, tj. především zastupitelných hromadně vydávaných cenných papíru, jako jsou akcie nebo dluhopisy. Schovatel cenných papírů přitom samozřejmě při uložení cenného papíru vydal jejich vlastníkovi potvrzení o jejich složení. Další podstatnou skutečností je, že jeden subjekt (schovatel) takto přebíral do úschovy cenné papíry více vlastníků, a proto se ukázalo jako nutnost vést o nich evidenci, aby byl schopen určit, komu konkrétní cenný papír patří. Z této původní funkce zajišťující schovateli přehled o vlastnících jím převzatých cenných papírů se postupně stává evidence, která má význam nejen pro účastníky úschovy, ale nabývá důležitosti i pro třetí osoby. K převodu cenného papíru nebo k výkonu subjektivních práv z cenného papíru nemusí být předložena listina, ale stačí předložení dokladu potvrzujícího, že je složena v úschově. K převodu cenného papíru ho není třeba vyzvedávat z úschovy a následně ho zase do úschovy dávat, schovatel cenného papíru jen provede změnu ve své evidenci. Při úschově cenného papíru mluvíme o jeho imobilizaci. 15 Cenný papír jako listina je uložen v úschově a jeho majitel disponuje potvrzením o této úschově; jde vlastně o výpis z evidence osoby zajišťující úschovu, který postačuje k převodu cenného papíru, příp. k uplatnění subjektivních práv inkorporovaných v cenném papíru. Listina se při převodu cenného papíru nebo uplatnění práv s ní spojených vůbec neobjeví. Za těchto podmínek je skutečná dematerializace cenného papíru jen otázkou času. 12

13 Prvním stupněm je nahrazování zastupitelných hromadně vydávaných cenných papírů jednou listinou, tzv. hromadným nebo sběrným cenným papírem, který představuje všechny cenné papíry vydané v rámci jedné emise. Vlastníci jednotlivých cenných papíru jsou spoluvlastníky takové listiny v poměru odpovídajícím počtu jimi vlastněných cenných papírů k celkovému počtu všech cenných papírů emise, které hromadná listina nahrazuje. Posledním krokem k úplné dematerializaci cenných papírů je odstranění jeho listinné podoby a v důsledku toho přebírá roli cenného papíru zápis v evidenci, vedené buď přímo emitentem nebo jinou k tomu pověřenou osobou, obsahující údaje o vlastnících jednotlivých cenných papírů. K rozšíření dematerializovaných, resp. zaknihovaných cenných papírů, dochází souběžně s rozvojem počítačových technologií. 5. Právní úprava zaknihovaných cenných papírů v České republice v letech Rok 1992 Jak je uvedeno výše, jednou ze základních podmínek rozvoje a prosazení zaknihované podoby cenných papírů je rozvoj výpočetní techniky. Vzhledem k této skutečnosti a období centrálně plánovaného hospodářství v letech dochází na našem území k uzákonění zaknihované podoby cenných papírů společně s obnovením tržního hospodářství a finančního trhu až po roce Na konci roku 1992 došlo k přijetí dvou zákonů o cenných papírech. Jako první byl uveřejněn zákon České národní rady č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, který nabyl účinnosti , a byl publikován federální zákon č. 600/1992 Sb., o cenných papírech, který nabyl účinnosti dnem publikace. Předmětem této práce není popis řešení situace současné existence dvou platných a účinných zákonů o cenných papírech, proto pouze uvádím, že teorie i praxe došla k závěru, že federální zákon č. 600/1992 Sb. nelze v České republice aplikovat. 16 Od se tedy postupovalo podle zákona ČNR č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, (dále jen zákon o cenných papírech ). Konečně byl zákon č. 600/1992 Sb. ke dni zrušen zákonem č. 152/1996 Sb. Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, upravil v 1 odst. 3 možnost nahrazení listiny, jako hmotného substrátu cenného papíru, zápisem do zákonem stanovené evidence. Toto ustanovení se však vztahovalo pouze na cenné papíry, u nichž zákon výslovně možnost zaknihování připouštěl; ustanovení 1 odst. 5 zákona o cenných papírech pak explicitně vyjmenovalo cenné papíry, které mohou být zaknihovány, šlo 15 Viz KOTÁSEK, Josef, POKORNÁ, Jarmila, RABAN, Přemysl a kolektiv. Kurs obchodního práva: právo cenných papírů. 4. vydání. Praha: C.H. Beck 2005, str Viz např. DĚDIČ, Jan. Dva zákony o cenných papírech. OP 1993, č. 1. str

14 o akcie, poukázky na akcie, podílové listy, dluhopisy, investiční kupóny, kupóny a opční listy (viz také bod 3.2 výše) Situace v letech Obecně k zákonu č. 591/1992 Sb., o cenných papírech Zákon o cenných papírech byl od svého přijetí v roce 1992 celkem osmnáctkrát novelizován. V zákonu o cenných papírech byla do účinnosti zákona o podnikání na kapitálovém trhu v převážné míře soustředěna právní úprava služeb poskytovaných na kapitálovém trhu. Podoba zákona o cenných papírech byla ovlivněna dobou jeho vzniku, tj. počátkem 90. let minulého století, kdy v českém právním řádu chyběla úprava cenných papírů a s tím souvisejících smluv o cenných papírech. V souvislosti s transformací české, resp. československé ekonomiky do tržní podoby byla přijata koncepce, že problematika cenných papírů bude upravena v zákoně o cenných papírech společně s veřejnoprávní regulací služeb poskytovaných na kapitálovém trhu Hlavní nedostatky zákona o cenných papírech v souvislosti se vstupem ČR do EU a jejich řešení v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu Zákon o cenných papírech byl do přijetí zákona o podnikání na kapitálovém trhu celkem čtrnáctkrát novelizován v závislosti na aktuálních potřebách vyvíjejícího se kapitálového trhu a potřebách jeho regulace. Postupem času se původní koncepce zákona o cenných papírech ukazovala čím dál více nevyhovující pro změny směřující k plné harmonizaci s právními předpisy ES a k postupnému vytváření standardního kapitálového trhu. Transponováním devíti směrnic ES se zákon o cenných papírech stal nepřehledným. Základním nedostatkem zákona o cenných papírech byla jeho koncepční neujasněnost, neboť v sobě poněkud neorganicky slučoval prvky soukromoprávní a veřejnoprávní (část první a druhá obsahují obecná ustanovení o cenných papírech a smlouvy o cenných papírech, zatímco předmětem úpravy dalších částí zákona o cenných papírech byla převážně regulace investičních služeb a služeb souvisejících). De lege ferenda by se úprava smluv o cenných papírech měla stát součástí nového občanského zákoníku s tím, že tam, kde je toho třeba, budou pro smlouvy o cenných papírech stanoveny potřebné odchylky (u smlouvy kupní, smlouvy darovací, smlouvy příkazní, smlouvy komisionářské atd.). Do doby nabytí účinnosti nového občanského zákoníku proto byla ponechána v platnosti ustanovení části druhé zákona o cenných papírech. Tato koncepce je v souladu s návrhem věcného záměru nového občanského zákoníku. 14

15 Nepojmenované cenné papíry Zákon o cenných papírech v 1 odst. 1 demonstrativně vyjmenovává jednotlivé cenné papíry, na které se vztahuje. Z demonstrativního výčtu cenných papírů tudíž vyplývá, že v České republice mohou být vydávány i jiné druhy cenných papírů výslovně neuvedené v 1 odst. 1 zákona o cenných papírech. V rozporu s výše uvedeným pravidlem o vydávání i jiných neupravených, a tedy z hlediska českého právního řádu nepojmenovaných cenných papírů, jsou ustanovení 4 odst. 1 a 5 odst. 1 zákona o cenných papírech, která stanoví, že náležitosti cenných papírů stanoví zákon nebo jiný právní předpis a že cenný papír je vydán dnem, kdy splňuje všechny náležitosti pro něj stanovené zákonem nebo jiným právním předpisem. Náležitosti nepojmenovaných cenných papírů nejsou na rozdíl od náležitostí cenných papírů uvedených v 1 odst. 1 zákona o cenných papírech upraveny právními předpisy. Mohlo by se pak zdát, že ačkoliv je výčet cenných papírů demonstrativní, nemohu být jiné cenné papíry vydávány, protože nejsou stanoveny jejich náležitosti. Rozpor mezi výše uvedenými ustanoveními vznikl v důsledku novelizace zákona o cenných papírech, kdy zákonodárce změnil původní taxativní výčet cenných papírů na demonstrativní, ale již neupravil navazující ustanovení. Vzhledem k tomu, že pozdější ustanovení má přednost, lze bez větších pochybností konstatovat, že v České republice mohou být vydávány i jiné cenné papíry neuvedené v 1 odst. 1 zákona o cenných papírech. Při stanovení náležitostí nepojmenovaných cenných papírů by se mělo vycházet analogicky z náležitostí obdobných cenných papírů upravených v českém právním řádu. Obecně lze totiž konstatovat, že základ ke vzniku nových cenných papírů poskytují existující upravené cenné papíry, ze kterých nové vznikají. Konkrétní obsahové náležitosti neupraveného (nepojmenovaného) cenného papíru představují údaje, ze kterých bude jasně patrno, že jde o cenný papír a jaká je jeho podstata, a které ho odliší od jiných cenných papírů. 17 K problematice podoby nepojmenovaných cenných papírů v souvislosti s přechodnými ustanoveními zákona o podnikání na kapitálovém trhu viz bod 6.3 níže Úprava cenných papírů de lege ferenda Z výše uvedeného vyplývá, že při přípravě návrhu zákona o podnikání na kapitálovém trhu byla zvažována i budoucí právní úprava cenných papírů, která je v současné době obsažena v zákoně o cenných papírech. Již věcný záměr nového občanského zákoníku počítal s tím, že v něm bude obsažena i úprava cenných papírů. Paragrafové znění návrhu občanského zákoníku, které bylo zveřejněno 17 Viz Úřední sdělení České národní banky ze dne 10. září 2007 k vydávání cenných papírů neupravených českým právním řádem uveřejněné ve Věstníku České národní banky č. 27/

16 Ministerstvem spravedlnosti ČR 18, obsahuje obecnou úpravu cenných papírů v hlavě IV dílu 4 v a upravuje materii nacházející se v obecných ustanoveních zákona o cenných papírech. Konkrétně obsahuje definici cenného papíru, ustanovení o podobě, formě a vydání cenného papíru. Tato úprava je svým rozsahem skromnější než aktuální účinné znění zákona o cenných papírech. V návrhu nového občanského zákoníku jsou jednotlivé smlouvy o cenných papírech upraveny u příslušných smluvních typů. Smlouva o zastavení cenných papírů je obsažena v 1142 a násl., smlouva o úschově v 2122 a násl., smlouva o správě v 2163 a násl., smlouva o komisionářském obchodu s cennými papíry v 2194 a násl., smlouva o uložení a obhospodařování cenných papírů v 2438 a násl. návrhu nového občanského zákoníku. Převod vlastnického práva k cennému papíru je upraven v ustanoveních 990 a 991 návrhu nového občanského zákoníku, a to pod rubrikou Převod vlastnického práva k movité věci. Cenný papír je dle návrhu občanského zákoníku věcí movitou, jak vyplývá z ustanovení 427 odst. 3, neboť není věcí nemovitou. Movitou věcí jsou totiž všechny věci, ať je jejich podstata hmotná nebo nehmotná, nejde-li o nemovitost. 6. Zákon o podnikání na kapitálovém trhu Další změny v právní úpravě zaknihovaných cenných papírů přinesl zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, který nabyl účinnosti ke dni přistoupení České republiky k Evropské unii, tj. ke dni Zákon o podnikání na kapitálovém trhu přinesl pojmovou změnu úpravy veřejných trhů. Veřejné trhy jsou nově nazývány regulovanými trhy. Tento pojem přesně vystihuje podstatný rys těchto trhů - jde o trhy oficiálně uznané státem, na kterých se pravidelně obchoduje, které mají schválené podmínky svého fungování a přístupu na tento trh, uveřejňují ceny dosažené na tomto trhu a podléhají dohledu. Pojem regulovaný trh současně vychází z terminologie používané v oficiálních překladech směrnic ES. Výraz registrovaný cenný papír byl nahrazen pojmem kótovaný cenný papír. 19 Při přijetí zákona o podnikání na kapitálovém trhu byl nahrazen pojem majitel cenného papíru termínem vlastník cenného papíru. Podle ustanovení 1 odst. 2 zákona, o cenných papírech, v platném znění, se na cenný papír vztahují ustanovení o věcech movitých. Z důvodu slučitelnosti s terminologií občanského zákoníku, který hovoří o vlastníkovi věci, se proto upustilo od používání pojmu majitel cenného papíru a zavádí se pojem vlastník cenného papíru. Obsah výše uvedeného 18 K problematice návrhu nového občanského zákoníku viz 19 Viz např. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/34/ES. 16

17 ustanovení zákona o cenných papírech zůstane v platnosti patrně až do nabytí účinnosti nového občanského zákoníku, do kterého bude tento pojem převzat (viz bod výše) Přechodná ustanovení Ustanovení upravující činnost centrálního depozitáře se však z důvodu, že žádnému subjektu do dnešního dne nebylo uděleno povolení k činnosti centrálního depozitáře, a z toho plynoucí nemožnosti převzetí evidence zaknihovaných a imobilizovaných cenných papírů vedené Střediskem cenných papírů centrálním depozitářem, neaplikují. Dále se tak používají zrušená ustanovení zákona o cenných papírech týkající se Střediska cenných papírů a vedení evidence zaknihovaných a imobilizovaných cenných papírů (hlava IV zákona o cenných papírech). 20 Situace je však složitější, neboť dle přechodných ustanovení zákona o podnikání na kapitálovém trhu 21 se za podmínek uvedených v předešlém odstavci nepoužijí ustanovení tohoto zákona upravující činnost centrálního depozitáře. Z dikce tohoto ustanovení jednoznačně vyplývá, že ustanovení týkající se samostatné evidence investičních nástrojů (i evidence cenných papírů vedené Českou národní bankou) jsou aplikovatelná od nabytí účinnosti zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Tomuto výkladu svědčí i skutečnost, že Komise pro cenné papíry vydala dle zmocnění uvedeného v 199 odst. 2 písm. k) zákona o podnikání na kapitálovém trhu ve spojení s ustanovením 93 odst. 4 téhož zákona vyhlášku č. 58/2006 Sb., o způsobu vedení samostatné evidence investičních nástrojů a evidence navazující na samostatnou evidenci investičních nástrojů, ze dne , která nabyla účinnosti dne S ohledem na vydání prováděcího právního předpisu tak mohou subjekty uvedené v ustanovení 93 odst. 2 a 3 vést samostatnou evidenci investičních nástrojů a evidenci navazující na tuto evidenci. Přechodná ustanovení zákona o podnikání na kapitálovém trhu však přinášejí další obtíže. Ustanovení upravující činnost centrálního depozitáře jsou obsažena především v Podle 202 odst. 1 písm. b) zákona o podnikání na kapitálovém trhu vede (do převzetí evidence zaknihovaných a imobilizovaných cenných papírů vedené Střediskem cenných papírů centrálním depozitářem) Středisko cenných papírů evidenci zaknihovaných cenných papírů podle zákona o cenných papírech ve znění účinném do 30. dubna Otazníky vznikají v případě aplikace ustanovení o evidenci navazující na centrální evidenci cenných papírů, tj. zda mohou oprávněné subjekty vést evidenci navazující na evidenci cenných papírů vedenou Střediskem cenných papírů analogicky dle ustanovení zákona o podnikání na kapitálovém trhu upravujících evidenci navazující na centrální evidenci cenných papírů; tato ustanovení totiž přímo neupravují činnost centrálního 20 Viz PIHERA, Vlastimil. Evidence investičních nástrojů Středisko cenných papírů v novém hávu. In Právní rozhledy, ročník 13, č. 1. Praha: C.H. Beck 2005, str Viz 202 odst. 1 písm. a) zákona o podnikání na kapitálovém trhu. 17

18 depozitáře. Vzhledem k tomu, že evidence zaknihovaných cenných papírů vedená Střediskem cenných papírů je vedena na jednotném účtu majitele cenných papírů, takový výklad asi nepřichází v úvahu. Osoba, pro kterou je účet majitele veden, je majitelem, resp. vlastníkem 22 cenných papírů na něm evidovaných, v navazující evidenci by proto byly uvedeny stejné údaje jako v evidenci Střediska cenných papírů. Dále je otázkou, zda mají být povinnosti třetích osob vůči centrálnímu depozitáři stanovené v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu plněny vůči Středisku cenných papírů. Neméně závažnou kapitolou je použití ustanovení jiných zákonů, do nichž byla promítnuta úprava centrálního depozitáře, přechodná ustanovení se vztahují jen na zákon o podnikání na kapitálovém trhu. Lze usuzovat, že v některých případech budou třetí osoby postupovat podle právní úpravy v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu a Středisko cenných papírů podle zrušených ustanovení zákona o cenných papírech (např. v případě přeměny podoby cenného papíru). 23 Povinnost řídit se úpravou vedení evidence zaknihovaných cenných papírů obsaženou v zákoně o cenných papírech ve znění účinném do 30. dubna 2004 má jen Středisko cenných papírů, ostatní subjekty by se proto měly řídit úpravou v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. Vzhledem ke skutečnosti, že evidenci zaknihovaných cenných papírů vede Středisko cenných papírů, budou se asi třetí osoby, mj. také z technických důvodů, řídit úpravou používanou Střediskem cenných papírů; současně ale z důvodu opatrnosti mohou třetí osoby použít i úpravu obsaženou v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu, která není v rozporu s požadavky zákona o cenných papírech ve znění účinném do 30. dubna 2004, resp. která jde nad rámec úpravy používané Střediskem cenných papírů. V této souvislosti je třeba také uvést, že v souladu s ustanovením 93 odst. 5 zákona o podnikání na kapitálovém trhu stanoví podmínky vedení evidence cenných papírů Českou národní bankou provozní řád, jehož znění i případně změny se uveřejňují ve Věstníku České národní banky. Tímto provozním řádem jsou Pravidla systému krátkodobých dluhopisů, jejichž aktuální znění bylo jako Úřední sdělení České národní banky ze dne zveřejněno dne ve Věstníku České národní banky, částka 10/2007. Dle Pravidel systému krátkodobých dluhopisů může být evidence cenných papírů vedená Českou národní bankou vedena i v navazující evidenci. Pravidla vedení evidence navazující na evidenci ČNB nejsou upravena v Pravidlech systému krátkodobých dluhopisů, ale již ve výše uvedené vyhlášce č. 58/2006 Sb., o způsobu vedení samostatné evidence investičních nástrojů a evidence navazující na samostatnou evidenci investičních nástrojů. Navazující evidencí je totiž podle vyhlášky č. 58/2006 Sb. i evidence navazující na evidenci cenných papírů vedenou Českou národní bankou podle 93 odst. 5 zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Česká národní banka a osoby uvedené 22 Viz bod 2.2 výše. 23 DĚDIČ, Jan, ČECH, Petr. Nové zákony o kapitálovém trhu rozpory s právem ES a řada vad vyžadují jejich rychlou novelizaci. In Právní zpravodaj: časopis pro právo a podnikání, ročník 5, č. 6. Praha: C.H. Beck 2004, str

19 v Pravidlech systému krátkodobých dluhopisů tak mohou bez ohledu na neaplikovatelnost ustanovení o činnosti centrálního depozitáře vést evidenci cenných papírů vedenou Českou národní bankou a evidenci navazující na tuto evidenci Publicita zahájení aplikace ustanovení o činnosti centrálního depozitáře Zákon o podnikání na kapitálovém trhu váže použitelnost ustanovení upravujících činnost centrálního depozitáře na právní skutečnost, kterou je převzetí evidence zaknihovaných a imobilizovaných cenných papírů vedené Střediskem cenných papírů ze strany centrálního depozitáře. Převod evidence ze Střediska cenných papírů na centrálního depozitáře se uskuteční na základě smlouvy, a to za úplatu. Vzhledem k tomu, že převzetím evidence centrálním depozitářem začnou být použitelná ustanovení o činnosti centrálního depozitáře, je velmi důležité zajištění publicity této skutečnosti, aby účastníci kapitálového trhu a především osoby, pro které jsou vedeny účty majitelů cenných papírů u Střediska cenných papírů, byli seznámeni s tím, že se začala aplikovat nová právní úprava; jde o zajištění právní jistoty. Původní znění zákona o podnikání na kapitálovém trhu nestanovilo povinnost informovat o této skutečnosti. Taková úprava by porušovala základní ústavní princip, že k platnosti zákona je třeba, aby byl vyhlášen. Tento princip je třeba vykládat tak, že subjekty vůči nimž úprava směřuje jsou schopny seznat, kdy se příslušná právní úprava stala aplikovatelnou. K vyhlášení zákona o podnikání na kapitálovém trhu sice došlo, ale současně nebylo možné zjistit, od jakého okamžiku se úprava činnosti centrálního depozitáře použije. Zákonodárce proto stanovil, že ve Sbírce zákonů bude uveřejněno Ministerstvem financí ČR sdělení o dni, kdy centrální depozitář převezme evidenci od Střediska cenných papírů 24. S ohledem na právní jistotu je nutné, aby se adresáti právních norem o této skutečnosti dozvěděli právně relevantním způsobem. Bohužel je výše uvedené zásadní ustanovení formulováno poněkud nejasně; bude sdělení vyhlášeno ve Sbírce zákonů přede dnem převzetí evidence zaknihovaných a imobilizovaných cenných papírů centrálním depozitářem, nebo až následně? Vzhledem k výše uvedenému je nutné trvat na vyhlášení před převzetím evidence centrálním depozitářem. Důvodová zpráva k zákonu č. 56/2006 Sb., který doplnil do zákona o podnikání na kapitálovém trhu povinnost vyhlásit ve Sbírce zákonů sdělení o převzetí evidence centrálním depozitářem, však počítá s tím, že k tomuto sdělení dojde následně a že nebude mít normativní nýbrž jen informativní povahu. Snaha zákonodárce o nápravu nevyhovujícího stavu se tak nepovedla ani částečně, protože adresáti zákona o kapitálovém trhu se o zahájení vedení centrální evidence cenných papírů centrálním depozitářem dozví zpětně, k čemuž by určitě došlo i bez vyhlášení ve Sbírce zákonů. 24 Viz ustanovení 202 odst. 4 poslední věta zákona o podnikání na kapitálovém trhu. 19

20 6.3. Zaknihování cenných papírů ve světle přechodných ustanovení zákona o podnikání na kapitálovém trhu Jak je uvedeno výše v bodu 3.2 mohou být podle ustanovení 91 zákona o podnikání na kapitálovém trhu zastupitelné cenné papíry nahrazeny zápisem do centrální evidence cenných papírů, resp. do samostatné evidence investičních nástrojů u cenných papírů kolektivního investování, nebo do evidence České národní banky v případech uvedených níže v bodu 7. lit. ii. Je-li v souladu s výkladem uvedeným výše v bodu možné vydávat i nepojmenované cenné papíry, měly by jít zaknihovat i tyto nepojmenované cenné papíry, pokud jsou zastupitelné. Dle přechodných ustanovení zákona o podnikání na kapitálovém trhu se ustanovení o činnosti centrálního depozitáře neaplikují do převzetí evidence zaknihovaných a imobilizovaných cenných papírů vedené Střediskem cenných papírů centrálním depozitářem. Za použití gramatického výkladu pak lze konstatovat, že ustanovení 91 zákona o cenných papírech není ustanovením upravujícím činnost centrálního depozitáře; uvedené ustanovení je proto aplikovatelné a zaknihovat by mělo jít všechny zastupitelné cenné papíry vydané v České republice (i nepojmenované). Na druhé straně Středisko cenných papírů má vést evidenci zaknihovaných cenných papírů podle úpravy obsažené v zákoně o cenných papírech ve znění účinném do 30. dubna 2004, tedy úpravy, která nepojmenované cenné papíry nezná. Tento rozpor je ale pouze zdánlivý, protože dle mého názoru by ze zákona o cenných papírech ve znění účinném do 30. dubna 2004 měla být použita jen ustanovení upravující činnost Střediska cenných papírů ( 55 a násl.), a nikoliv ustanovení 1 odst. 5, které podává taxativní výčet cenných papírů způsobilých k zaknihování. Opačný názor k možnosti zaknihování nepojmenovaných cenných papírů v evidenci Střediska cenných papírů zaujala Česká národní banka ve svém úředním sdělení 25, a to právě z důvodu, že Středisko cenných papírů vede evidenci zaknihovaných cenných papírů podle úpravy obsažené v zákoně o cenných papírech ve znění účinném do 30. dubna 2004, podle které nešlo nepojmenované cenné papíry zaknihovat. Česká národní banka neshledává vedení nepojmenovaných cenných papírů v evidenci Střediska cenných papírů možným. Důvodem pro toto stanovisko jsou pravděpodobně i technické důvody na straně Střediska cenných papírů, jehož systém vedení evidence zaknihovaných nepojmenovaných cenných papírů neumožňuje. Výklad přechodných ustanovení zákona o podnikání na kapitálovém trhu ze strany České národní banky není samozřejmě právně závazný. Konečné slovo by případném sporu Střediska cenných papírů a emitenta, který by chtěl zaknihovat nepojmenovaný zastupitelný cenný papír vydaný v České republice v evidenci Střediska cenných papírů, měl pouze soud. Rozřešení by mohl poskytnout novelou vyjasňující přechodná ustanovení zákona o podnikání na kapitálovém trhu také zákonodárce. 25 Viz Úřední sdělení České národní banky ze dne 10. září 2007 k vydávání cenných papírů neupravených českým právním řádem uveřejněné ve Věstníku České národní banky č. 27/

21 S ohledem na výše uvedené lze však předpokládat, že Středisko cenných papírů odmítne za současného právního stavu vést evidenci zaknihovaných nepojmenovaných cenných papírů Postup po převzetí evidence zaknihovaných cenných papírů centrálním depozitářem V souvislosti s převzetím evidence zaknihovaných cenných papírů centrálním depozitářem doplnil zákon č. 56/2006 Sb. do přechodných ustanovení zákona o podnikání na kapitálovém trhu další ustanovení týkající se emitentů zaknihovaných cenných papírů a majitelů účtů, které jsou převzaty v rámci evidence od Střediska cenných papírů centrálním depozitářem. Emitenti zaknihovaných cenných papírů, jejichž evidenci převzal centrální depozitář jsou povinni uzavřít s centrálním depozitářem smlouvu (viz také bod níže) o vedení evidence emise, a to nejpozději do jednoho měsíce od převzetí evidence zaknihovaných cenných papírů od Střediska cenných papírů. Sankcí za neuzavření takové smlouvy je možnost pro centrální depozitář nevydat emitentovi výpis z evidence emise a neprovést na jeho příkaz zápis do evidence emise. Lhůta jednoho měsíce se prodlouží na šest měsíců, pokud centrální depozitář nezahájí jednání o uzavření takové smlouvy do jednoho měsíce po nabytí právní moci povolení k činnosti centrálního depozitáře. Emitent má tedy povinnost uzavřít smlouvu s centrálním depozitářem, centrální depozitář má na druhou stranu jen povinnost zahájit jednání o uzavření smlouvy. Obsah smlouvy o vedení evidence emise není nikde upraven, stanovení podmínek smlouvy bude proto záviset asi jen na vůli centrálního depozitáře, který má jednání zahájit. Emitent je pod hrozbou výše uvedených sankcí povinen smlouvu o vedení emise s centrálním depozitářem uzavřít, a to asi bez ohledu na obsah smlouvy, kterou připravil centrální depozitář. Z tohoto pohledu se zákonodárcem zvolená úprava jeví jako problematická a nevyvážená zejména s ohledem na výlučné postavení centrálního depozitáře. Libovůle centrálního depozitáře v této věci však nakonec asi nepřichází v úvahu, neboť podmínky a způsob poskytování jeho služeb musí být uvedeny v provozním řádu, která schvaluje Česká národní banka. Větší problémy přináší přechodná ustanovení zákona o podnikání na kapitálovém trhu pro vlastníky zaknihovaných cenných papírů vedených na účtech ve Středisku cenných papírů, které centrální depozitář převzal. Vzhledem k nutnosti komunikovat s centrálním depozitářem prostřednictvím účastníka centrálního depozitáře stanoví 202a zákona o podnikání na kapitálovém trhu, že vlastníkovi zaknihovaných cenných papírů, jehož účet centrální depozitář převzal v rámci evidence od Střediska cenných papírů, a který dosud neuzavřel smlouvu s žádným účastníkem, jsou poskytovány pouze omezené služby. Účastník centrálního depozitáře nemá uloženu kontraktační povinnost s vlastníkem zaknihovaného cenného papíru vedeného na 21