Cutomu Minakami -Mulberry Child

Transkript

1 Cutomu Minakami -Mulberry Child O Autorovi: Cutomu Minakami (8.března září 2004) původním jménem Mizukami, byl populární a plodný japonský autor novel, detektivek, biografií a her. Mnoho jeho povídek bylo zfilmováno. Během svého života vystřídal 39 různých zaměstnání. Narodil se ve vesnici Okada v prefektuře Fukui jako druhorozený syn do rodiny chrámového tesaře. Jeho rodiště je také místem, kde se odehrává děj povídky Dítě z morušového pole. Rodiče byli velmi chudí, a když bylo Minakamimu deset let poslali ho do zenového kláštera Šókokudži v Kjótu. Údajně proto, že si nemohli dovolit živit všechny svoje děti. Klášter ale po několika letech opustil a v roce 1937 se zapsal ke studiu literatury na univerzitě Ricumeikan. Z finančních a zdravotních důvodů ale studium nedokončil. Po válce studoval u novelisty Una Kódžiho, který ho ovlivnil při napsání jeho první novely Píseň o pánvi (フライパンの 歌 Furaipan no uta) psané stylem watakuši šósecu, která se stala bestsellerem. Avšak než vyšla v roce 1959 jeho velmi oblíbená detektivní povídka Mlha a stín ( 霧 と 影 Kiri to kage ) nebyl schopen se psaním uživit. O dva roky později vyhrál cenu Klubu autorů detektivek za jeho další knihu Tesáky moře ( 海 の 牙 Umi no kiba). Příběh se věnuje problematice tzv. nemoci Minamata 1 a začíná jeho kariéru autora psychologicko-detektivního žánru se sociální tématikou. V roce 1962 získal další ocenění cenu Naoki za autobiograficky laděnou prózu Chrám divokých husí ( 雁 の 寺 Gan no tera), ve které se vrací ke svým zážitkům z mládí. Začátkem šedesátých let napsal Minakami ještě dvě díla s podobnou tématikou. V díle Dům večerních mlh ve čtvrti 1 Jedná se o zdravotní problémy způsobené kontaminací vody rtutí vypouštěnou do moře z chemického závodu Chisso u města Minamata v prefektuře Kumamoto. 1

2 Gobančó ( 五 番 町 夕 霧 楼 Gobančó júgiriró) nahlíží na požár Zlatého pavilonu perspektivou mladé kurtizány. Za prózu Bambusové loutky z Ečizenu ( 越 前 竹 人 形 Ečizen takeningjó), ve které popisuje tragický osud lidového umělce, získal uznání Duničiróa Tanizakiho. V 70. letech se Minakami věnoval především rozsáhlým biografickým dílům. V letech napsal dvoudílný životopis svého literárního učitele Una Kódžiho Životopis Una Kódžiho a vynikající životopisný román Ikkjú (1975) o známém zenovém mnichovi z 15.století, za který byl oceněn Tanizakiho cenou. 2 V roce 1985 byl vyznamenán za celoživotní zásluhy o japonskou literaturu Cenou akademie umění. Povídka Dítě z morušového pole, napsaná v roce 1963, je ukázkou pro Minakamiho charakteristického mísení autobiografických vzpomínek s náměty buddhismu a místního folklóru ve vyobrazení životů chudých lidí na japonské vesnici. 3 Zápletka V den oslav buddhistického svátku Šaka šaka, který představuje tematické pozadí, na němž se zápletka rozvíjí, se k domu hlavního hrdiny Tarokičiho dostaví Jasuke. Tarokičimu je 6 let a to znamená, že se může jít tento rok poprvé oslav zúčastnit. Oslavy probíhaly tak, že místní šesti až patnáctileté děti za brzkého rána obcházely ve skupinkách domy ve vesnici a s klepáním na dveře provolávaly Šaka šaka. Dospělí se jich zeptali se na jméno a pak jim do pytle, který děti nosily s sebou, dali sladkosti a pražené fazole. Jasuke dostane od Tarokičiho matky proviant a zeptá se, jestli by Tarokiči nechtěl jít s ním obcházet další domy. Tarokiči s radostí nabídku přijme a přidá se k Jasukemu. Společně pak obejdou zbylé domy ve vesnici a dohodnou se, že večer půjdou do obřadní síně zasvěcené bohyni Kannon, která je místním komunitním centrem a kde probíhal 2 Novák M. Winkelhoferová V. II. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Státní pedagogické nakladatelství. Praha Str Chambers A. H. The Showa Anthology Str

3 večerní program oslav Šaka šaka. Shromažďovali se zde starší lidé, kterým bylo přes šedesát let a kteří byli schopni chůze. Sedli si kolem ohně a modlili se k bohyni Amithabě. Někteří z nich také provolávali Šaka šaka. Když oba chlapci dorazí do sálu, narazí na u dětí oblíbeného Šózaemona, který zde má za úkol udržovat oheň. Pozdraví ho a usadí se vedle něj. Poté, co se mu Jasuke představí Šóza, k jejich překvapení pronese: morušové dítě od Kanzeamonů I když oba chlapci nevědí, co tím Šóza myslí, Torikiči má pocit, že stařec uráží jeho nového kamaráda a Jasukemu je do breku. Do sálu postupně dorazí ostatní účastníci slavnosti, zapalují vonné svíčky a žačínají se modlit. Tarokičimu a Jasukemu je nepříjemný pach potu, brzy místo opouští a vracejí se domů. Kompoziční postup Povídka je vystavena ze tří částí. V úvodní části promlouvá hlavní hrdina Tarokiči přímok autorovi a seznamuje nás s problematikou hlavního tématu, kterým je odkládání novorozenců. Hned první věta povídky zmiňuje termín Morušové dítě. Ten ale zde není vysvětlen. Zpočátku perspektiva vyprávění není jasná a mohlo by se zdát, že povídka bude vyprávěna tak, že autor bude přímo promlouvat ke čtenáři. Zároveň to vypadá, že autor předpokládá, že čtenářem povídky je také spisovatel. Nicméně na závěr úvodní části se perspektiva vypravěče vyjasní poslední větou na konci úvodní části: Takto začal Torikiči svůj příběh. V prostřední části je vypravěčem sám autor, který příběh zpětně vypráví ve třetí osobě tak, jako by ho předtím slyšel od hlavního hrdiny Tarokičiho. Tato perspektiva zachycuje hlavního hrdinu pohledem nezaujatého pozorovatele, který ale může blíže popisovat pouze myšlenky a pohnutky Tarokičiho. 3

4 Prostřední část by se dala tematicky rozdělit na další dvě části. Na začátku je představeno prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Je zde popsána slavnost Šaka šaka, o které se dozvídáme, kde a kdy se slaví, jaký je její význam a jakým způsobem oslavy probíhají. Zároveň je zde představen hlavní hrdina povídky. V druhé polovině prostřední části je obsažena zápletka popsaná výše, ve které sledujeme Tarokičiho v průběhu dne, kdy se poprvé mohl zúčastnit oslav svátku Šaka šaka. V této části zápletka vrcholí konfliktem mezi Jasukem a Šózou. Ve třetí části se mění perspektiva vyprávění a zbytek povídky vypráví sám Tarokiči v první osobě. Vysvětluje, proč Šóza o Jasukem mluvil jako Dítěti z morušového pole a čtenář se zde dozvídá, kdo byly tyto děti a proč byly takto označovány. Tato část povídky tvoří vedlejší dějovou linii, ve které se vypravěč vrací zpět v čase do doby, kdy se narodil Jasuke. Ke změně vypravěčovy perspektivy zde dochází proto, že v závěrečné části již Torikiči nevystupuje a může tak příběh vyprávět přímo a ne zprostředkovaně. Prostředí Minakami často děj svých příběhů umisťoval do kraje, odkud pocházel. Stejně tomu je i u této povídky, která se odehrává v autorově rodné vesnici Okada. Okada leží na severu země u Japonského moře v prefektuře Fukui. Je to malá vesnička s 60 domy odříznutá horami od dalších okolních vesnic. Zdejší kraj byl velmi chudý a kvůli horám zde byl nedostatek zemědělské půdy, a tak lidé nebyli schopni uživit větší počet dětí. Lidem pak nezbývalo než třetí nebo čtvrté dítě usmrtit hned po narození. Svátek Šaka šaka se slaví 15. února, a tak horská vesnice Okada je zahalena ve sněhu, který nepřestává padat. Společně s popisem větru to vytváří atmosféru nepříjemného zimního prostředí, kdy lidé moc nevycházejí ze svých domovů. 4

5 Z umístění povídky do autorovy rodné vesnice se lze domnívat, že jde o jakési nostalgické ohlédnutí autora za svým dětstvím. Na začátku povídky se nepřímo dozvídáme, že příběh povídky se odehrává v době z konce 19. století, kdy autor ještě nebyl na živu. Nicméně je možné, že i on sám jako malý chlapec v den svátku Šaka šaka obcházel domy a dostával sladkosti od svých sousedů. Hlavní postavy V povídce vystupují celkem čtyři postavy. Tarokiči, Jasuke, jeho matka Okane a Šźeamon. Všechny jsou poměrně realistické a čtenář rozumí pohnutkám, které postavy vedou k jejich jednání. Případně jsou motivy jednání postav následně vysvětleny. Postavy nejsou rozděleny na postavy kladné nebo záporné a autor k nim zaujímá neutrální postoj. Hlavní postavou povídky je Tarokiči, příjmením Katsukiči. Tarokiči pochází z Okady, kde má jeho rodina minimálně po 2 generace dům. Nedozvíme se, kolik je mu nyní let, zda ještě žije, ani kdy svůj příběh vyprávěl autorovi. V povídce ale vystupuje především jako šestiletý chlapec, který se prvním rokem účastní slavnosti Šaka šaka. Druhou hlavní postavou je Jasuke, prostřednictvím kterého se propojuje téma buddhistického svátku s hlavním tématem povídky (odkládání novorozených dětí). Jasuke se měl narodit jako třetí chlapec v rodině Kanzeamonů. Jeho matka Okane onoho večera pracovala sama na poli, když v tom ucítila porodní bolesti. Chtěla se vrátit domů, ale nestihla to a poté, co potkala Šózaemona, porodila s jeho pomocí přímo u cesty. Šózaemon věděl, že Okane již dva chlapce má a navrhl jí, ať mu dítě předá, že on vyhrabe na poli jámu, kde dítě zanechá. Taková byla praxe zdejších lidí, kteří si nemohli dovolit uživit další dítě. Další den pak přišli na místo, kde dítě zanechali, přesvědčili se, že je dítě mrtvé a jámu zahrabali. Někdy se ale stalo, že dítě do druhého dne nezemřelo a dokonce se samo z jámy dokázalo vyškrábat. To bylo zřejmě bráno, jako důkaz toho, že dítě bude dostatečně silné a bude schopné tvrdě pracovat a pomoci s rodinným 5

6 obchodem V takovém případě si dítě ponechali a vychovali ho. Jasuke prý byl prvním dítětem ve vesnici, kterému se to podařilo. Jak se ale dozvídáme na konci povídky, z Jasukeho se nakonec nestal platný a užitečný člen rodiny protože zemřel, když mu bylo 13 let na choleru. Stejně tak na konci povídky umírá postava Šózaemona. Mezi Jasukem a Šózaemonem dochází ke konfliktu, když Šózaemon řekne Jasukemu, že se narodil z morušového pole. Jasuke protestuje, že ho porodila jeho matka a rozčílí se. Šozaemon to Jasukemu neříká, aby se mu posmíval, ale jako jistý projev uznání, že to je on, kdo byl dostatečně silný, aby byl schopen se dostat z jámy, která měla být jeho hrobem. Tento konflikt poznamená i vztah mezi Tarokičim a Jasukem, kteří se spřátelí při ranním obcházení domů na svátek Šaka šaka a pak si celý den spolu hrají. Ve chvíli, kdy ale dojde ke střetu mezi Jasukem a Šózaemonem, dojde k narušení vzájemné důvěry mezi oběma chlapci. Tarokiči má pocit, že po hádce se Šózou Jasuke změnil své chování vůči němu a je z toho také rozladěn. Tarokiči se zpětně podivuje, jak tato situace poznamenala jejich přátelství. Oba chlapci sice i v dalších letech společně obcházeli domy na svátek Šaka šaka, ale již si spolu nikdy nehráli tak jako onen první rok, kdy Jasuke vzal Tarokičiho, aby s ním šel na Šaka šaka poprvé. Témata Výrazným tématem je tradiční venkovský život a zvyklosti lidí z oblasti Ói, kde se nachází Okada, ve které se příběh odehrává. Povídka popisuje místní buddhistickou slavnost Šaka šaka, která se tradičně v Ói konala. Postupem času to byla pouze Okada, kde se slavení tohoto svátku udrželo. Tato slavnost odkazovala na Budhu, který je znám také jako Šákjamuni. Slavnost mohla ale být také vyjádřením víry v místní chrámy. Z místního koloritu se dále dozvídáme, že příjmení zde často končila na -emon nebo -zaemon, jako u postav z Jasukeho Kanzaemona nebo Šózaemona Kamimury. 6

7 Další téma je chudoba místních lidí a jejich útrpný život. Okane musí pracovat na poli i v den, kdy nakonec porodí Jasukeho. Je zde podrobně popsána praxe odkládání nežádoucích novorozeňat v morušovém poli a také to, jak rodiče vysvětlovaly svým dětem existenci děr v zemi, když děti při hraní a sbírání moruší na poli narazily na vyhloubené díry, do kterých byli nově narozené nechtěné děti odkládány. Toto téma je obsaženo v samotném názvu povídky. Závěr Povídka Dítě z morušového pole je velmi dobře čtivá a srozumitelná (kromě úvodu). Tematicky se nevymyká Minakami tvorbě z počátku šedesátých let, kdy psal zemité až drsné příběhy inspirované jeho dětstvím a mládím, rodným krajem, jeho přírodou a zvyky anebo prostředím buddhistických chrámů. Povídka přibližuje život obyčejných lidí na vesnici na konci předminulého století. I zde je cítit určitá sentimentalita a autorovo soucítění s prostými lidmi. Minakami nemoralizuje a povídka zanechává dojem, že lidé v té době neměli moc na výběr v případě, že se jim narodilo již několikáté dítě. Člověk si při přečtení povídky uvědomí banálnost každodenních problémů. Seznam Literatury: Novák M. Winkelhoferová V. II. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Státní pedagogické nakladatelství. Praha Gessel, V.C.; Matsumoto T. (ed.) The Shōwa Anthology, Tokyo, New York: Kodansha International: