Ekologické nároky sinic a faktory ovlivňující jejich výskyt v různých typech nádrží

Transkript

1 Ekologické nároky sinic a faktory ovlivňující jejich výskyt v různých typech nádrží Mgr. Pavel Rosendorf Úvod Koupací vody, tedy přesněji řečeno koupací oblasti (vymezené vyhláškou č. 159/2003 Sb., aktualizované vyhláškou č. 168/2006 Sb.) a koupaliště ve volné přírodě (stanovené zákonem č. 258/2000 Sb.) jsou lokality, které pro rekreační využití musejí splňovat relativně přísné požadavky vybraných indikátorů jakosti vody. Kromě plnění požadavků na nízké znečištění mikrobiální, musejí vykazovat i příznivé hodnoty některých základních fyzikálně chemických ukazatelů a v neposlední řadě také ukazatelů charakterizující rozvoj sinic a řas (jejich hodnocení je specifické pro koupací vody v České republice nebylo požadováno směrnicí 76/160/EHS). Dosud, podle vyhlášky č. 135/2004 Sb., bylo hodnocení rozvoje fytoplanktonu a zejména přítomnosti a případného rozvoje sinic v koupacích vodách jedním z důležitých ukazatelů kvality vody. S přijetím nové směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/7/ES se seznam povinně hodnocených ukazatelů podstatně zúžil a závazně obsahuje pouze indikátory mikrobiálního znečištění. Zúžení seznamu hodnocených ukazatelů je logické zejména pokud posuzujeme znečištění vod i v kontextu hodnocení stavu vod a návrhu opatření podle některých dalších směrnic EU (směrnice o čištění městských odpadních vod, nitrátové směrnice nebo Rámcové směrnice pro vodu). V článku 8 směrnice 2006/7/ES je nově uvedeno, že v případě rizika rozvoje sinic má být zaveden odpovídající monitoring. Určitou výhodou z pohledu nové směrnice je, že monitoring řas a sinic je prováděn v koupacích vodách v ČR standardně již od počátku jejich vymezení a je tedy logické, že by měl zůstat součástí hodnocení stavu koupacích vod i nadále. Pro zachování současného způsobu hodnocení projevů eutrofizace (rozvoje řas a sinic) v koupacích vodách hovoří také výsledky posuzování stavu vybraných lokalit, jejichž seznam je každoročně reportován Evropské komisi (EK). Z něho vyplývá, že koupací vody v ČR, pokud jsou nepříznivě hodnoceny nebo je na nich dokonce vyhlášen zákaz koupání, nesplňují předepsané hodnoty nejčastěji z důvodu výskytu vegetačního zákalu fytoplanktonu nebo výskytu silného vodního květu sinic. Až na druhém místě jsou důvodem zvýšené hodnoty podle mikrobiologických ukazatelů. V letech 2004 až 2008 bylo z téměř 190 koupacích vod reportovaných EK hodnoceno jako nevyhovujících od 23 do 41 lokalit (s výjimkou lokalit s nedostatečným množstvím dat), přičemž téměř vždy polovina až dvě třetiny lokalit byly hodnoceny nepříznivě právě podle výskytu sinic nebo rozvoje silného vodního květu. Proč zrovna sinice jsou v podmínkách České republiky tím nejproblémovějším ukazatelem a jejich výskyt vede na mnoha lokalitách k omezení rekreace nebo dokonce zákazu koupání? To se pokusím přiblížit v následujícím textu, který shrnuje obecné ekologické nároky sinic a popisuje hlavní faktory, které vedou k jejich nadměrnému rozvoji v různých typech vodních nádrží. Sinice a jejich ekologické adaptace Sinice jsou jedny z nejstarších organismů na Zemi. Jako evolučně velmi staré organismy měly dostatek času na to, aby se adaptovaly na život v různých prostředích a vyvinuly mechanismy jak být úspěšnými, takže je najdeme jak v tekoucích a stojatých vodách tak i v půdě, na skalách, jako symbiotické organismy lišejníků i některých

2 vyšších rostlin. Osidlují i řadu extrémních lokalit. Stavbou svých buněk patří do skupiny prokaryota, kam řadíme i všechny bakterie. Buněčná stavba je velmi jednoduchá, buňky neobsahují jádro ani mitochondrie, pouze volně uloženou molekulu DNA, dále ribozomy, které mají na starosti syntézu bílkovin a tylakoidy struktury, které nesou fotosyntetická barviva. Na rozdíl od některých fotosyntetizujících bakterií obsahují kromě chlorofylu a také modrá a červená barviva fykocyanin resp. fykoerythrin, která slouží k zesílení záchytu světla pro fotosyntézu. Obsah těchto specifických barviv v buňkách dává sinicím typické modrozelené zbarvení a je základem jejich latinského i českého pojmenování (sinný = modrý). Celý systém uspořádání barviv zajišťuje, že sinice jsou schopné využít i nízké intenzity světla a mají tak v určitých situacích výraznou výhodu před jinými skupinami fotosyntetizujících organismů. Velmi dobře se tato jejich výhoda uplatňuje ve vodách, kde mohou planktonní sinice úspěšně osidlovat vrstvy vodního sloupce s nízkou intenzitou záření a konkurovat tak zejména zeleným řasám. Vedle výše zmíněných buněčných struktur obsahují buňky planktonních sinic také velmi specifické organely tzv. aerotopy, které jim umožňují aktivně splývat ve vodním sloupci. Ba co víc, umožňují jim cíleně měnit polohu a nalézt tak nejvhodnější podmínky s nadbytkem živin, s vhodnou intenzitou světla apod. Tato adaptace je konkurenčně nejvýhodnější v době, kdy je voda nejteplejší, snižuje se její viskozita a všechny částice rozptýlené ve vodním sloupci mají větší tendenci sedimentovat. Takové období nastává na mnoha nádržích v pozdním létě, v době nejvyšších teplot a nejnižších průtoků. Zelené případně ostatní řasy mají také mnoho způsobů jak omezit sedimentaci (slizové obaly, bičíky, dlouhá vlákna), sinici však tuto výhodu posilují kombinací několika dalších adaptací. Sinice ve vodách vytvářejí zpravidla různé typy kolonií, které jsou většinou obaleny slizem. Méně často je najdeme ve formě jednotlivých buněk. Najdeme je jak v oligotrofních nádržích a rašeliništích tak i v eutrofních a hypertrofiích vodách. Pro planktonní sinice schopné tvořit vodní květ jsou charakteristické velké, často i pouhým okem viditelné kolonie nahlučených buněk nebo shluků vláken. Buňky v koloniích většinou nejsou pouze jednoho druhu. Specifickou funkci plní silnostěnné buňky nazývané heterocyty, které se vyskytují u sinic z řádů Nostocales a Stigonematales. Enzymatický komplex nitrogenáza, uložený v heterocytech, je schopen fixovat vzdušný dusík a přeměnit jej až na glutamin, který je dále spotřebován v buňkách (blíže viz např. Fixace dusíku tak umožňuje některým sinicím stát se značně nezávislými na přísunu dusíku v metabolicky dostupné formě do vod a mohou při jeho poklesu zejména v letním období dobře konkurovat řasám, které tuto schopnost nemají. I toto je jedna z klíčových adaptací, která umožňuje některým druhům sinic masově osidlovat především vodní nádrže, kde přitéká omezené množství dusíku z povodí nebo kde může být dusík během vegetační sezóny rychle vyčerpán. Kromě běžných buněk a heterocytů obsahují stélky sinic také buňky zvané akinety, které plní funkci klidových stádií. Ty po odumření kolonií přežívají na dně nádrží a s návratem příznivých podmínek se stávají základem nových kolonií. Vzhledem k tomu, že většina planktonních sinic dosahuje maxima svého rozvoje až v pozdním létě, je pravděpodobné, že kolonie sinic se postupně rozrůstají na dně nádrže a teprve za příhodných podmínek vyplouvají ke hladině. Pozorováním a jednoduchými experimenty se sedimenty v přítokové části nádrže Švihov na Želivce bylo zjištěno, že mladé kolonie sinice Microcystis aeruginosa se diferencují na povrchu sedimentu a aerotopy obsahuje jen menší část buněk na obvodu kolonií (Rosendorf, nepubl.).

3 Zřejmě až za mnohem příznivějších podmínek se v buňkách dosyntetizují další aerotopy a sinice pak hromadně vyplovají ke hladině. Jejich následná kumulace u hladiny v době rozvoje vodního květu může být další adaptací, která vede k potlačení rozvoje konkurujících řas. Tím, že sinice omezí přístup světla do vrstvy epilimnia, znemožní větší pomnožení ostatních řas. Jako pro všechny autotrofní organismy jsou i pro sinice důležité živiny, zejména fosfor a dusík. Zatímco dusík jsou schopny některé sinice aktivně přijímat díky nitrogenáze v heterocytech, fosfor přijímají podobně jako řasy. Mají však další výhodu, že jsou schopny fosfor ukládat do zásoby v buňkách a tím nebýt závislé na jeho okamžitém obsahu v okolní vodě. Kromě toho je uváděno v literatuře, že sinice jsou schopny si v době nedostatku fosforu odskočit na dno nádrže do sedimentu, načerpat fosfor a opět s pomocí aerotopů vyplout k hladině a dál nerušeně růst (Marvan et Maršálek in Maršálek et al., eds. 1996). Jednou ze zvláštností planktonních sinic je, že řada druhů je schopna vytvářet specifické látky cyanotoxiny, které mohou být silně toxické pro teplokrevné živočichy včetně člověka. Je zvláštní, že toxiny naopak nefungují proti přímým konkurentům sinic řasám a ani negativně nepůsobí na jejich predátory zooplankton. Přes značné úsilí řady specialistů není jednoznačný účel produkce toxinů dosud uspokojivě objasněn. Více o toxinech je možné se dozvědět např. na stránkách nebo Všechny výše pospané adaptace činí z planktonních sinic konkurenčně zdatné organismy, které jsou schopny využít specifické podmínky vodních nádrží ke svému masovému rozvoji. To, jaké z výše uvedených adaptací umožňují sinicím převládnout v různých typech nádrží, je popsáno dále. Faktory ovlivňující výskyt sinic v různých typech nádrží Koupací vody jsou vymezeny po celém území České republiky na mnoha typech nádrží, jejichž charakteristiky a současně i charakteristiky jejich povodí předurčují dispozice k rozvoji vodních květů sinic. Pro jednoduchost si nádrže můžeme rozdělit na tři typy. Na hluboké, korytovité nádrže přehradního typu, mělké nádrže typu rybníků a specifickou skupinu nádrží bez povrchového přítoku, mezi které můžeme zařadit pískovny, mrtvá říční ramena případně opuštěné a zaplavené lomy. Korytovité nádrže přehradního typu Tento typ nádrží se vyznačuje zpravidla výraznou teplotní stratifikací v létě a v zimě a dvěma obdobími míchání jarním a podzimním. Podle poměru objemu nádrže a průměrného průtoku vody se většinou vyznačují delší dobou zdržení vody, která se v letních měsících se snížením průtoků výrazně prodlužuje. Až na výjimky leží většina těchto nádrží na tocích, které jsou intenzivně zatěžovány přísunem znečištění z povodí a tak dochází během celého roku k jejich velké dotaci živinami fosforem a dusíkem. Těleso takových nádrží lze zpravidla rozdělit na oblast přítokovou, kde dochází k ukládání živin a vysoké primární produkci a jezerní část, kde zejména po ustavení stabilní stratifikace může docházet až k limitaci rozvoje fytoplanktonu živinami. Množství řas a sinic v těchto nádržích je primárně určeno množstvím fosforu, transportovaného přítokem (přítoky). Pokud je přísun fosforu nízký, může docházet zejména v jezerní části k silné limitaci růstu fytoplanktonu a rozvoj sinic a řas se

4 omezuje jen na přítokové oblasti (kde je dostupný v sedimentech). Fosfor ve vysokých koncentracích je příčinou nelimitovaného růstu a maximum rozvoje sinic je pak určováno zejména fyzikálními podmínkami v nádrži. Role dusíku, zejména jeho využitelných forem, je důležitá jen za situací, kdy je ho v nádrži nedostatek nebo přebytek. V případě přebytku se mohou uplatňovat ve vodním květu sinice, které nemají schopnost aktivně vázat plynný dusík a jsou schopné s menším vynaložením energie využívat jeho formy rozpuštěné ve vodě. Mezi takové druhy sinic patří zejména Microcystis aeruginosa, v současné době asi nejhojnější druh, tvořící vodní květy na mnoha nádržích. Při nedostatku dusíku naopak získávají výhodu dusík fixující sinice, jako například rody Anabaena nebo Aphanizomenon. V posledních přibližně dvaceti letech uvedené dva rody téměř vymizely z planktonu řady nádrží a jen výjimečně tvoří vodní květ. Příčinu můžeme spatřovat v silném zatížení vod dusíkem, které zvýhodňuje dusík nefixující sinice. Hlavní faktory, které ovlivňují rozvoj sinic v hlubokých nádržích, zejména v jejich přítokových částech, jsou při nadbytku živin zpravidla fyzikální. Masový rozvoj sinic lze očekávat během suchého a velmi teplého léta, kdy nedochází k výrazným změnám rychlosti proudění a sinice tak mohou využít výhodu svých aerotopů k vznášení ve vodním sloupci. Ostatní řasy bez adaptací sedimentují. Dominantní vliv stability vodního sloupce a vysoké teploty vody lze dokumentovat řadou pozorování na českých i moravských nádržích (např. Komárková et Hejzlar, 1996; Rosendorf, 1997 a, b; Geriš et Vrabcová, 1996). Význam fyzikálních faktorů dokumentují i situace, kdy ke zrušení stabilního prostředí v nádrži dojde během letního období vlivem extrémní přívalové srážky nebo za povodně. Tehdy může dojít až k vymizení vodního květu sinic a jeho nahrazení jiným fytoplanktonem - rozsivkami, kryptomonádami nebo zelenými řasami, jak to dokumentovali např. Znachor et al., (2009) na nádrži Římov. V takových situacích dochází k promíchání a ochlazení vodního sloupce a sinice i v přítokových částech jsou eliminovány. Kdy a na jakých nádržích přehradního typu tedy můžeme očekávat výrazný rozvoj sinic? Zejména na nádržích silně dotovaných fosforem z povodí to je první důležitá podmínka. Dále zejména v jejich přítokových částech, kde dochází k ukládání fosforu a jeho opětovnému uvolňování. Role dusíku je spíše podružná a jeho přebytek nebo nedostatek může vést spíše ke změně druhového složení sinic než k ovlivnění jejich celkového množství. Hlavním faktorem rozvoje sinic v těchto nádržích jsou vysoká teplota a také stabilita vodního sloupce. Čím bude delší doba zdržení vody v nádrži, tím méně pravděpodobné bude, že se případný vodní květ rozšíří až do blízkosti hráze. Při vyšších průtocích, nestabilním letním počasí nebo jiné náhodné disturbanci bude rozvoj sinic zpravidla mírný. Ohroženy rozvojem sinic jsou tak zejména koupací vody v přítokových částech dlouhých nádrží nebo lokality na nádržích, kde není dostatečně oddělena oblast přítoková a jezerní. Mělké nádrže rybničního typu Tento typ nádrží se vyznačuje malou průměrnou hloubkou, nestabilní teplotní stratifikací a ve většině případů také intenzivním chovem ryb. Podle charakteru oblasti, ve které se tyto nádrže vyskytují, mohou mít velmi proměnlivou dobu zdržení vody. Existuje řada rybníků, které leží na vodných tocích a jejich doba zdržení je krátká, zatímco v mnohých soustavách např. na Třeboňsku nebo Blatensku je doba zdržení velmi dlouhá. Rozvoj sinic v nich může být ovlivněn jak přísunem fosforu z povodí (rybníky na vodných tocích) tak i zásobou fosforu v sedimentu a jeho uvolňováním za

5 příhodných podmínek. Koloběh fosforu v rybnících značně ovlivňuje intenzita, s jakou jsou obhospodařovány. V případě, že rybník obsahuje velkou rybí obsádku a proto je také silně hnojen, může docházet k výrazným kyslíkovým deficitům a úbytku dostupného dusíku (i jeho dusičnanové formy) a následnému uvolňování fosforu ze sedimentu (viz např. Pechar et al., 2009). Vysoká produkce fytoplanktonu a jeho odumírání a rozklad na dně nádrže tento proces ještě více urychluje. Vysoké koncentrace fosforu a absence dostupných forem dusíku zvýhodňují sinice, které jsou schopny čerpat dusík i ve velmi nízkých koncentracích nebo jej aktivně fixovat s použitím nitrogenáz. V mělkých nádržích typu rybníků se většinou neuplatňuje výhoda sinic udržet se ve vodním sloupci činností aerotopů, protože proti ní působí nestabilita vodního sloupce. Jen v případě málo průtočných rybníků nebo při výrazném omezení přítoku v letním období může být tato adaptace významná. Kdy a na jakých nádržích rybničního typu tedy můžeme očekávat výrazný rozvoj sinic? Především na nádržích silně zarybněných a odpovídajícím způsobem hnojených. Rozvoj sinic bude určitě podporovat, pokud rybník bude méně průtočný a hlubší a bude do něj přitékat omezené množství anorganického dusíku. Vzhledem k malému objemu většiny rybníků bude docházet k prohřívání vody již na začátku léta a nástup rozvoje sinic tak může být časnější ve srovnání s přehradními nádržemi. Nádrže bez povrchového přítoku Tento typ nádrží reprezentují především pískovny, zatopené lomy a také mrtvá říční ramena. Charakteristické pro tyto typy nádrží je, že nemají stálý povrchový přítok a jsou zásobovány podzemní vodou nebo vodou infiltrující v říční nivě. V určitých situacích (tání sněhu, povodně) mohou být jednorázově naplněny povrchovou vodou z nejbližšího toku. Výsledný obsah živin fosforu a dusíku tak dosti závisí na jejich obsahu v podzemní vodě případně na zásobě, která se vytvoří v nádrži po případném povodňovém průtoku. Výhodou z pohledu rozvoje sinic v tomto typu nádrží je, že při absenci povrchového přítoku je celé těleso většinou velmi stabilní, na vertikále se vytváří stabilní teplotní stratifikace a vrstvy vody u hladiny se intenzivně prohřívají. Pokud je v nádrži dostatek fosforu, vznikají optimální podmínky pro rozvoj sinic a zejména v případě stabilního a teplého léta může jejich biomasa značně narůstat na úkor jiných skupin fytoplanktonu. V případě těchto nádrží nehraje téměř žádnou roli povodí, protože je většinou malé a rovinaté, takže nehrozí výraznější smyvy živin do nádrže. Rizikem může být pouze průnik nečištěných odpadních vod z blízkých obcí nebo usedlostí. Kdy a na jakých nádržích bez povrchového přítoku tedy můžeme očekávat výrazný rozvoj sinic? Na těch, které jsou průběžně zásobovány podzemní vodou s vyšším obsahem fosforu nebo v nádržích, které již mají určitou vnitřní zásobu fosforu uloženou v sedimentu. V případě dostatečné koncentrace fosforu ve vodním sloupci už je jen otázkou aktuálních klimatických podmínek, kdy k většímu rozvoji sinic dojde. Shrnutí Je zřejmé, že planktonní sinice tvořící vodní květ jsou velmi dobře adaptovány na rozmanité podmínky, které se vyskytují v různých typech větších či menších nádrží využívaných pro koupání. Podle typu nádrže a jejího vývoje během roku jsou schopny uplatnit některou ze svých četných adaptací a v letním období tak převládnout ve fytoplanktonu.

6 Hlavním předpokladem jejich masového rozvoje ve všech typech nádrží je dostatečný obsah fosforu ve vodě, který může pocházet jak z povodí, tak i ze zásoby v sedimentech. V hlubokých korytovitých nádržích bude zřejmě významnější přísun fosforu z povodí, zatímco v rybnících a nádržích bez povrchového přítoku bude rozhodující jeho zásoba a následné uvolňování ze sedimentu. Samozřejmě to neplatí beze zbytku. I pro hluboké nádrže bude sediment v přítokových částech důležitým zdrojem fosforu stejně jako v některých průtočných rybnících naopak přítok. V korytovitých nádržích přehradního typu budou vedle obsahu fosforu rozhodujícím faktorem zejména fyzikální podmínky v nádrži teplota a stabilita vodního sloupce. V rybnících, které jsou většinou mělké a teplotně méně stabilní, bude rozhodující jejich zatížení organickými látkami (zarybnění a hnojení) a související vyčerpání dostupných forem dusíku, které povede k vyššímu uvolňování fosforu ze sedimentu a kompetiční výhodě sinic při soutěži o živiny (schopné fixovat plynný dusík, čerpat fosfor do zásoby). V nádržích bez povrchového přítoku bude rozvoj sinic limitován celkovým obsahem fosforu v nádrži. V případě jeho nadbytku a při stabilním a teplém počasí dojde k jejich pomnožení. Příspěvek měl poskytnout základní přehled o adaptacích sinic umožňujících jim převládnout v letním fytoplanktonu v různých typech nádrží. Pro případné rozhodování o tom, jak zabránit dalšímu rozvoji sinic a jaká použít opatření v konkrétní lokalitě, mohou být skutečnosti uvedené v tomto příspěvku použity jen orientačně. Vždy je návazně nutné zjistit konkrétní situaci v dané lokalitě a na základě dostupných dat nebo nových účelových analýz provést podrobné zhodnocení rizik rozvoje sinicových vodních květů. Poděkování Příspěvek vznikl s podporou projektu SP/2e7/58/08 Zjištění parametrů ovlivňujících profily vod ke koupání z hlediska životního prostředí. Autor současně děkuje Ing. Heleně Grünwaldové, CSc. za poskytnutí podkladů pro hodnocení koupacích vod reportovaných Evropské komisi v letech Použité podklady a literatura Geriš, r. - Vrabcová, d. (1996): Biologické sledování nádrže Nová Říše. Povodí Moravy a.s. Brno. 30 s. Komárková J., Hejzlar J. (1996): Summer maxima of phytoplankton in the Římov Reservoir in relation to hydrologic parameters and phosphorus loading. Arch. Hydrobiol. 136 (2), Marvan, P. a Maršálek, B. (1996): Ekologické souvislosti rozvoje vodních květů sinic. In: Maršálek, B., Keršnar, V., Marvan, P. (eds.) Vodní květy sinic. Nadatio flosaquae, Brno, 9-19 Pechar, L., Chmelová, I., Potužák, J. a Šulcová, J. (2009): Dynamika dusíku a fosforu v eutrofních rybnících. Sborník příspěvků Konference Revitalizace Orlické nádrže října Písek. Rosendorf, P. (1997 a): Vliv krátkodobých klimatických změn na rozvoj fytoplanktonu v nádrži Švihov (Želivka) - 1.část, In: VTEI (VÚV TGM), č. 9: , Rosendorf, P. (1997 b): Vliv krátkodobých klimatických změn na rozvoj fytoplanktonu v nádrži Švihov (Želivka) - 2.část, In: VTEI (VÚV TGM), č. 10: ,

7 Sbírka zákonů č. 135/2004 Sb. Vyhláška ze dne 17. března 2004, kterou se stanoví hygienické požadavky na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch. Sbírka zákonů České republiky, ročník 2004, částka 43, Sbírka zákonů č. 159/2003 Sb. Vyhláška ze dne 20. května 2003, kterou se stanoví povrchové vody využívané ke koupání osob. Sbírka zákonů České republiky, ročník 2003, částka 60, Sbírka zákonů č. 168/2006 Sb. Vyhláška ze dne 19. dubna 2006, kterou se mění vyhláška č. 159/2003 Sb., kterou se stanoví povrchové vody využívané ke koupání osob. Sbírka zákonů České republiky, ročník 2006, částka 57, Sbírka zákonů č. 258/2000 Sb. Zákon ze dne 14. července 2000, o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů. Sbírka zákonů České republiky, ročník 2000, částka 74, Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/7/ES ze dne 15.února 2006 o řízení jakosti vod ke koupání a o zrušení směrnice 76/160/EHS. Evropský parlament a Rada Evropské unie. Úřední věstník Evropské unie č. L 64/37, Směrnice Rady 76/160/EHS ze dne 8. prosince 1975 o jakosti vod pro koupání (ve znění dodatků). Rada Evropských společenství. Úřední věstník č. L 31, Znachor, P., Hejzlar, J., Nedoma, J., Rychetský, P. (2009): Vliv povodní a přívalových dešťů na sezónní vývoj fytoplanktonu nádrže Římov. Sborník příspěvků 15. konference ČLS a SLS, Třeboň, Mgr. Pavel Rosendorf Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, veřejná výzkumná instituce Polabská 30/2582, Praha 6, Telefon: Fax: rosendorf@vuv.cz