UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA KATEDRA ROZVOJOVÝCH STUDIÍ. Lucie Příborská. Bakalářská práce

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA KATEDRA ROZVOJOVÝCH STUDIÍ Lucie Příborská Komparace zahraniční rozvojové spolupráce České republiky a Slovenské republiky Bakalářská práce Vedoucí práce: Mgr. Zdeněk Opršal Olomouc 2008

2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala sama a že jsem v seznamu literatury uvedla veškeré použité zdroje. V Olomouci dne podpis 3

3 Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucímu práce Mgr. Zdeňku Opršalovi za odborné vedení bakalářské práce a cenné připomínky během jejího vypracování. 4

4 Obsah Použité zkratky...7 Seznam tabulek...10 Seznam grafů ÚVOD CÍL PRÁCE METODY ZPRACOVÁNÍ ZAHRANIČNÍ ROZVOJOVÁ POMOC A SPOLUPRÁCE ROZVOJOVÁ SPOLUPRÁCE POSTKOMUNISTICKÝCH ZEMÍ V KONTEXTU STŘEDNÍ EVROPY Rozvojová pomoc poskytovaná postkomunistickým zemím v průběhu transformace Vývoj rozvojové spolupráce postkomunistických zemí Střední Evropy Maďarská rozvojová spolupráce Polská rozvojová spolupráce KOMPARACE ZAHRANIČNÍ ROZVOJOVÉ SPOLUPRÁCE ČESKÉ REPUBLIKY A ZAHRANIČNÍ ROZVOJOVÉ SPOLUPRÁCE SLOVENSKÉ REPUBLIKY Společné kořeny české a slovenské rozvojové spolupráce Znovuobnovení zahraniční rozvojové spolupráce INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC ZRS OFICIÁLNÍ ROZVOJOVÁ POMOC Multilaterální pomoc Bilaterální pomoc TERITORIÁLNÍ PRIORITY SEKTOROVÉ PRIORITY HLAVNÍ CÍLE ZRS NEVLÁDNÍ ORGANIZACE SHRNUTÍ klíčová slova

5 8. SUMMARY key words DISKUZE A ZÁVĚR...43 Použité zdroje:

6 Použité zkratky ACU Administrační a kontraktační jednotka (Administrative and Contracting Unit) CIDA Kanadská mezinárodní rozvojová agentura (Canadian Interantional Development Agency) CONCORD Evropská konfederace nevládních organizací pro pomoc a rozvoj (European NGO Confederation for Refief and Development) DfID Agentura pro mezinárodní rozvoj (Department for International Development) CSPs Strategický program rozvojové spolupráce (Country Strategy Papers) ČSR Československá republika ČSFR Československá federativní republika ČSSR Československá socialistická republika DAC Výbor pro rozvojovou spolupráci (Development Assistance Committee) DCI Rozvojová spolupráce Irska (Development Cooperation Ireland) EU Evropská unie (European Union) EBRD Evropská banka pro obnovu a rozvoj (European Bank for Reconstruction and Development) FAO Organizace OSN pro výživu a zemědělství (Food and Agriculture Organization of the United Nations) FoRS České fórum pro rozvojovou spolupráci (Czech Forum for Development Cooperation) HAND Maďarská asociace nevládních organizací pro rozvoj a humanitární pomoc (Hungarian Association of NGOs for Development and Humanitarian Aid) HND Hrubý národní důchod (Gross National Income) 7

7 HUNIDA IBRD LDCs MDGs MMF NATO NGOs NZAID OA ODA ODACE OECD OSN Sk SSSR USA USAID USD Maďarská nezisková společnost pro mezinárodní rozvojovou pomoc (Hungarian International Development Assistance) Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (International Bank for Reconstruction and Development) Nejméně rozvinuté země (Less Development Countries) Rozvojové cíle tisíciletí (Millenium Development Goals) Mezinárodní měnový fond (International Monetary Fund) Severoatlantická aliance (North Atlantic Treaty Organization) Nevládní neziskové organizace (Non-government organizations) Rozvojová agentura pro mezinárodní pomoc Nového Zélandu (New Zealand s International Aid and Development Agency) Oficiální pomoc (Official Assistance) Oficiální rozvojová pomoc (Official Development Assistance) Oficiální rozvojová spolupráce pro střední Evropu (Official Development Assistance in Central Europe) Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organization for Economic Co-operation and Development) Organizace spojených národů (United Nations) Slovenská koruna Sovětský svaz socialistických republik Spojené státy americké (United States of America) Americká rozvojová agentura (United States Agency for International Development) Americký dolar (United States Dollar) 8

8 WB ZRS ZÚ Světová banka (World Bank) Zahraniční rozvojová spolupráce Zastupitelský úřad 9

9 Seznam tabulek Tabulka č. 1 - ODA/HND (%) Visegrádských států mezi s. 21 Tabulka č. 2 - Podíl multilaterální ODA v ČR, Polsku a SR v % s. 21 Tabulka č. 3 - Objem ODA/HND (%) Visegrádských států s. 26 Seznam grafů Graf č. 1 - Objem české a slovenské ODA/HND (%) v letech s

10 1. ÚVOD Vedení boje se světovou chudobou není pouze morální povinností, ale zároveň také způsobem jak pomáhat vybudovat stabilnější, mírumilovnější, prosperující a spravedlivější svět, který bude odrážet vzájemnou závislost jeho bohatších a chudších zemí. Evropská unie Zahraniční rozvojová spolupráce je nedílnou součástí zahraničních politik vyspělých států, jejímž prostřednictvím se hlásí k odpovědnosti za globální vývoj. Členstvím v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) se řadí Česká a Slovenská republika do skupiny třiceti nejvyspělejších zemí a jako členské země se zavázaly podporovat rozvoj méně rozvinutých zemí světa. Mezinárodní společenství se snaží už déle než půl století prostřednictvím poskytování rozvojové pomoci eliminovat chudobu, která je považována za hlavní překážku rozvoje méně rozvinutých zemí světa. Za cílem účelnějšího boje s chudobou a jejími příčinami byly vytvořeny tzv. Rozvojové cíle tisíciletí (Millenium Development Goals - MDGs), které byly přijaty členskými zeměmi Organizace Spojených národů (OSN) na Summitu tisíciletí v New Yorku. Mezi hlavních osm cílů Miléniové deklarace patří: 1. Snížit extrémní chudobu a hlad, 2. Zajistit základní vzdělání pro všechny, 3. Prosazovat rovnost pohlaví a posílit roli žen ve společnosti, 4. Snížit dětskou úmrtnost, 5. Zlepšit zdraví matek, 6. Bojovat s HIV/AIDS, malárií a dalším nemocemi, 7. Zajistit udržitelný stav životního prostředí, 8. Budovat světové partnerství pro rozvoj. (UN Millenium Development Goals, 2008) Česká a Slovenská republika patří mezi signatáře této deklarace a po vzoru vyspělých donorských zemí by se prostřednictvím zahraniční rozvojové spolupráce měly aktivně podílet na splnění Rozvojových cílů, jejichž naplnění by mělo pomoci přispět k zajištění trvale udržitelného rozvoje pro budoucí generace. 11

11 2. CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce je charakterizovat a porovnat systém poskytování zahraniční rozvojové spolupráce České republiky a Slovenské republiky. Práce je rozčleněna na tři hlavní kapitoly. První kapitola má za úkol nastínit problematiku zahraniční rozvojové spolupráce, definovat její základní cíle a motivy pro její poskytování. V druhé kapitole je popsána společná historie zahraniční rozvojové spolupráce České a Slovenské republiky v období existence Československa, která zásadně ovlivnila její následující vývoj. Historie československé rozvojové spolupráce je zasazena do širšího kontextu dalších dvou států střední Evropy, Polska a Maďarska, jež s Československem sdílejí čtyřicet let společné historie, kdy byly součástí východního bloku a zároveň se rozhodly jít stejnou cestou směrem k vytvoření demokratické a tržní společnosti. Třetí kapitola se zaměřuje na konkrétní srovnání zahraniční rozvojové spolupráce České a Slovenské republiky po rozpadu Československa. Snaží se objektivně popsat vývoj a současný stav jednotlivých oblastí české a slovenské ZRS. 12

12 3. METODY ZPRACOVÁNÍ Hlavní metodou použitou během zpracovávání bakalářské práce byla rešeršněkompilační metoda. Získané informace a data byly podrobeny následné analýze. Vzhledem k omezenému množství knižních zdrojů věnovaných rozvojové problematice byly jako nejčastější zdroje dat využívány elektronické materiály a dokumenty uveřejněné na jednotlivých Ministerstvech zahraničních věcí popisovaných zemí. Přímé citace zdrojů jsou označeny kurzívou a dány do uvozovek. Kurzívou jsou také napsány některé důležité dokumenty rozvojové spolupráce. Nepřímé citace v textu jsou uvedeny v závorce za citovanou částí. Součástí práce je i grafický materiál, u kterého je vždy uveden zdroj, odkud byl tento materiál získán. Všechny použité zdroje jsou uvedeny v seznamu použité literatury. 13

13 4. ZAHRANIČNÍ ROZVOJOVÁ POMOC A SPOLUPRÁCE Nejprve je vhodné vymezit rozdíl mezi dvěma často zaměňovanými pojmy - rozvojovou spoluprácí a humanitární pomocí. Ačkoliv se mohou často navzájem prolínat, jedná se o dva v zásadě odlišné koncepty. Humanitární pomoc je historicky starší 1 a jejím úkolem je bezprostředně reagovat na humanitární krizi, tzn. situaci, ve které jsou běžné prostředky lidí, které jim garantují důstojný život, narušeny v důsledku přírodní katastrofy nebo lidmi zaviněné krize. Jedná se o krátkodobou pomoc 2, jejímž cílem je ochrana lidských životů, zajistit uspokojení základních lidských potřeb (voda, přístřeší, potraviny, zdravotní péče, psychosociální péče) a obnovení podmínek, které panovaly v oblasti před vypuknutím humanitární krize. Adekvátní humanitární pomoc by měla fungovat na principech humanity, nezávislosti, nestrannosti a neutrality. (EXNEROVÁ, 2005) Koncept rozvojové spolupráce vznikl po druhé světové válce. Od humanitární pomoci se liší nejenom dlouhodobým charakterem, ale především cílem. Tím je šířeji pojatý lidský rozvoj, jehož cílem je zlepšit sociální a ekonomické podmínky lidí žijících v rozvojových zemích. (ADAMCOVÁ, 2006) V průběhu posledních několika dekád se pojetí rozvojové spolupráce postupně měnilo v závislosti na střídání jednotlivých rozvojových teorií. Zpočátku byl rozvoj ztotožňován s ekonomickým růstem po vzoru vyspělých západních zemí. Tento přístup však měl za důsledek pouze prohloubení již existující vnitřní nerovnosti mezi obyvatelstvem rozvojových zemí. Postupně se zjistilo, že nelze klást důraz pouze na rozvoj hospodářství těchto zemí, ale že se rozvojová pomoc musí soustředit i na rozvoj ostatních sektorů a zaujmout ke každé zemi individuální přístup v závislosti na jejích specifických potřebách na principu partnerství mezi dárcovskou a přijímající zemí. Rozvojová pomoc a spolupráce není pouze nezištným projevem solidarity rozvinutých zemí s méně rozvinutými, kterým se snaží kompenzovat negativní dopady nerovnoměrného ekonomického rozvoje. Slouží zároveň vyspělým bohatým zemím jako nástroj prosazování jejich zahraničněpolitických cílů a k udržení ekonomického a politického vlivu v rozvojových zemích. (SZÉP, 2005) 1 První humanitární organizace začaly vznikat v druhé polovině 19. století. 2 Neměla by trvat déle než půl roku. 14

14 Zahraniční rozvojová pomoc je tedy jedním z nejdůležitějších nástrojů zahraniční politiky bohatých zemí, tzv. Severu, jejímž prostřednictvím dokážou významně ovlivňovat dění v rozvojových zemích, tzv. Jihu. 15

15 5. ROZVOJOVÁ SPOLUPRÁCE POSTKOMUNISTICKÝCH ZEMÍ V KONTEXTU STŘEDNÍ EVROPY Oblast střední Evropy můžeme rozdělit na dva celky, které prošly rozdílným historickým vývojem západní a východní. Západní část je tvořena tzv. Alpskými zeměmi: Švýcarskou konfederací, Spolkovou republikou Německo, knížectvím Lichtenštejnsko, republikami Rakouskem a Slovinskem. Kromě Slovinské republiky, která byla součástí socialistické Jugoslávie, ostatní státy nemají zkušenost s komunismem. Oproti tomu státy východní střední Evropy můžeme označit podle jejich bývalého socialistického režimu jako postkomunistické státy a řadíme mezi ně: Polskou, Maďarskou, Slovenskou a Českou republiku. Souhrnně dnes tyto státy neoficiálně nazýváme jako Visegrádskou čtyřku. Původně uskupení států neslo název Visegrádská trojka, jelikož v době vzniku Česká a Slovenská republika tvořily jeden celek Československou federativní republiku 3. Seskupení států dostalo jméno podle maďarského města Viszegrad, ve kterém byla 15. února roku 1991 podepsána smlouva o vzájemné spolupráci 4 (Visegrad Group, 2006). Historie rozvojové pomoci 5 ČSR resp. ČSSR, Maďarska a Polska se datuje od konce 50. let minulého století, kdy tyto státy začaly poskytovat zahraniční rozvojovou pomoc ve větším rozsahu (EXNEROVÁ, 2005). Sovětský blok usiloval o rozšíření svojí sféry vlivu o státy, které ještě nebyly zcela v moci imperialismu a snažil se získat na svoji stranu co největší počet nově nezávislých států. Převážná většina těchto zemí, o které měl režim zájem, se nacházela v Africe, kde se prostřednictvím národně osvobozeneckých hnutí vymaňovaly státy z koloniální správy a postupně získávaly nezávislost. Rozvojová pomoc nově nezávislým africkým státům se tak stala dalším prostředkem mocenského boje, dnes označovaný pojmem studená válka, mezi dvěma velmocemi tehdejší doby Sovětským svazem socialistických republik (SSSR) a Spojenými státy americkými (USA). Vlády jednotlivých států východního bloku tedy poskytovaly silně ideologicky a politicky motivovanou rozvojovou pomoc zemím, které se rozhodly jít cestou socialistického resp. nekapitalistického rozvoje či zemím, ve kterých již socialismus byl u moci. 3 K rozpadu ČSFR došlo Deklarace o spolupráci mezi Polskem, ČSFR a Maďarskem, jejímž cílem bylo integrace do západoevropských struktur OECD a EU (tehdejší EHS). 16

16 Jak uvádí Zídek (2006) od počátku 60. let zahraniční politika zemí sovětského bloku rozřazovala rozvojové státy do tří skupin dle vztahu dané země k bloku. První a zároveň nejvíce žádoucí kategorií byly země přednostního zájmu. Další skupina se skládala ze zemí, se kterými měl SSSR oboustranně prospěšné hospodářské vztahy a poslední kategorii tvořily nežádoucí země závislé na imperialismu. Později kvůli chaotickému vývoji afrických zemí přibyla kategorie zemí blížících se zemím přednostního zájmu. Trochu odlišnou kategorizaci udává EXNEROVÁ (2005), která rozděluje rozvojové země, kterým Československo poskytovalo pomoc do čtyř skupin na: mimoevropské socialistické země, země přednostního zájmu, země československého zájmu z hlediska rozvoje dlouhodobých politických a hospodářských vztahů a ostatní rozvojové země. Pomoc se skládala z technické pomoci ve formě vysílání expertů do jednotlivých rozvojových zemí. Československou technickou pomoc zajišťoval podnik Polytechna, který spadal pod ministerstvo zahraničního obchodu (ZÍDEK, 2006). Hmotná pomoc zahrnovala především dodávky léků, potravin, ale i zbraní 6. Monopol na export i import československých zbraní, munice a veškerých položek týkajících se zbrojního průmyslu měla hlavní technická správa (HTS), která se vyvinula z technického odboru Ministerstva zahraničního obchodu (KSČ b, 1951). V delikátních situacích používala HTS zástěrku v podobě podniku zahraničního obchodu Omnipolu, pod kterým se schovávala v případě obavy z kompromitace Československa (ZÍDEK, 2006). Jako další položka rozvojové pomoci byla vykazována finanční pomoc ve formě vládních úvěrů jak na odběr zboží a služeb, tak i na dodávky investičních celků (Rozvojovka a, 2007) a zvýhodněných úvěrů. Jednou z nejvýznamnějších složek zahraniční rozvojové pomoci, spadající pod technickou pomoc, tvořila stipendia ke studiu na českých i slovenských vysokých školách pro studenty z rozvojových zemí. Kupříkladu Československo poskytovalo vysokoškolská stipendia studentům ze zemí třetího světa ve větší míře od roku Data za rok 1960 udávají, že bylo poskytnuto 581 stipendií. Nejvíce studentů pocházelo ze zemí Afriky (285) a Asie (240), méně pak ze zemí Latinské Ameriky (56). Počet poskytovaných stipendií se úměrně zvyšoval s počtem nových států, které sympatizovaly se socialistickou ideologií. (KSČ a, 1961). V roce 1961 byla pro vzdělávání budoucích odborníků 6 podle současných pravidel statistického výkaznictví OECD DAC nelze dodávky zbraní a válečného materiálu započítávat jako ODA 17

17 rozvojového světa v Praze založena speciální vysoká škola nazvaná Univerzita 17. listopadu. Podobná zařízení tohoto typu se nacházela ještě v Lipsku (Univerzita Karla Marxe) a v Moskvě (Univerzita Patrice Lumumby). (KALVODA, 1999) V 80. letech minulého století umožnila stipendia studovat na českých a slovenských vysokých školách dokonce 850 studentům ročně. Celkem do počátku 90. let vystudovalo na československých vysokých školách na stipendistů. (Rozvojovka a, 2007). Nutno podotknout, že bezplatná rozvojová pomoc byla poskytována pouze mimoevropským socialistickým zemím a zemím přednostního zájmu. Mezi země, které získávaly československou rozvojovou pomoc, patřily v 60. letech Kuba, Mongolsko, Severní Korea, Vietnam, později Laos a Kambodža. V 80. letech se skupina podporovaných států rozšířila o Afganistán, Angolu, Etiopii, Jižní Jemen, Mozambik a Nikaraguu. (WAISOVÁ a kol., 2005, s. 335) Dle EXNEROVÉ (2005) patří státy, do kterých plynula československá pomoc v 60. letech do kategorie mimoevropských socialistických zemí a dále udává Ghanu, Guineu a Mali jako země přednostního zájmu. Do této kategorie byly zařazeny pro aplikaci tzv. afrického socialismu inspirovaného maoistickým modelem rozvoje. Dle této teorie se stát prostřednictvím kolektivizace zemědělství měl jako vlastník plantáží a továren stát hybatelem rozvojem a pozvednout ekonomiku země. Důraz byl v první řadě kladen na rozvoj venkovských oblastí. Tento přístup měl lépe zohlednit africké tradice. (Opršal, 2007) Distribucí humanitární pomoci byly v Československu pověřeny formálně nevládní organizace. Ve skutečnosti aktivity těchto organizací probíhaly zcela pod taktovkou komunistické strany, tedy státu. Nepochybně nejvýznamnější z nich byl Československý Červený kříž, ale výrazně se podílely i Revoluční odborové hnutí nebo Československý svaz mládeže. (ZÍDEK, 2006) V Maďarsku byl řízením rozvojové spolupráce pověřen státní podnik Tesco (1962), jehož úkolem byla realizace rozvojových programů a vysílání expertů do 57 rozvojových zemí (HUNIDA, 2007). Maďarská pomoc byla uskutečňována především ve formě vzdělání a školení rozvojovým zemím. Přestože se výše pomoci blížila hranici stanovené Spojenými národy (0,7 % HND), nelze tuto pomoc kvůli jejímu poskytování řízenému zájmy socialismu považovat za adekvátní rozvojovou pomoc. (Hungary Rep., 2004) 18

18 Objem prostředků poskytovaných na zahraniční rozvojovou pomoc po pádu komunistických vlád v jednotlivých zemích Visegrádu (1989) značně poklesl. Z dřívějších dárců rozvojové pomoci se stali příjemci. Hlavním důvodem omezení pomoci byla transformace ekonomická - z centrálně plánovaného hospodářství na tržně ekonomický kapitalistický systém - a transformace politická, v jejímž rámci probíhalo zřizování demokratických struktur. Rozvojová pomoc ustoupila do pozadí jejich zájmu. Státy se začaly orientovat prozápadně a hlavní důraz byl kladen na integraci do západoevropských struktur Severoatlantické aliance (dále jen NATO), Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a Evropské unie (EU) Rozvojová pomoc poskytovaná postkomunistickým zemím v průběhu transformace Pro proces demokratické a ekonomické transformace postkomunistických států střední Evropy byla stěžejní podpora ze strany zahraničních institucí. Výbor pro rozvojovou pomoc (DAC), který funguje v rámci Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, vytvořil pro země nacházející se v období transformace 7 speciální kategorii. Pomoc, která směřovala do těchto států, byla označovaná jako tzv. oficiální pomoc (OA). (HALAXA, 2000) Dalším příjemcem oficiální pomoci byly tzv. vyspělejší rozvojové země a oblasti (More Advanced Developing Countries and Territories). V roce 2006 byl tento seznam revidován a kategorie OA byla zrušena. Za tímto účelem bylo vytvořeno několik programů a projektů. Jedním z nejvýznamnějších byl program Evropského společenství PHARE. Jak uvádí Waisová (2005) PHARE byl založen v roce 1989 a původně se měl realizovat jako nevratná ekonomická pomoc pouze v Polsku a Maďarsku. V roce 1993 však došlo k rozšíření programu i o Českou republiku. Hlavním cílem tohoto programu bylo připravit země ucházející se o členství v EU (MŽP ČR, nedatováno). Další granty a úvěry byly poskytnuty ES/EU, Světovou bankou, Mezinárodní bankou pro obnovu a rozvoj (IBRD) a Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj (EBRD). (WAISOVÁ a kol., 2005) Na formování nové podoby mechanismu zahraniční rozvojové spolupráce ve státech Visegrádu prostřednictvím svých programů podílely Rozvojový program OSN a kanadská rozvojová agentura CIDA. Rozvojový program Spojených národů (UNDP) se 7 tj. země střední a východní Evropy a státy SNS (Společenství nezávislých států) 19

19 v roce 1999 zaměřil na podporu rozvojové spolupráce zemí V4 projektem, který byl nazván Budování národních kapacit mezinárodní rozvojové spolupráce. Cílem tohoto projektu bylo posilování lidských a institucionálních kapacit v oblasti rozvojové spolupráce, tzn. systematické vzdělávání odborníků a vytváření stálých institucionálních struktur. Za úspěšnost tohoto projektu vypovídá vytvoření Rozvojového střediska v České republice vytvoření a Administrativní a kontraktační jednotky (ACU) na Slovensku. (HECOVÁ, 2007) Dalším příkladem podpory rozvojové spolupráce může být partnerství s kanadskou mezinárodní rozvojovou agenturou CIDA, založenou v roce 1968 (CIDA, 2008). Ve střední Evropě se v oblasti rozvoje začala angažovat již na počátku devadesátých let (RP V4, ). V roce 2001 schválila vytvoření programu pro střední Evropu, pojmenovaný Oficiální rozvojová spolupráce pro střední Evropu (ODACE). Tento pětiletý program s rozpočtem 15 milionů dolarů vznikl za účelem vytvoření nového partnerství mezi Kanadou a státy střední Evropy. Cílem kanadského programu v České republice, Polsku, Slovensku a Maďarsku bylo zdokonalení systému poskytování zahraniční rozvojové spolupráce daných států. Jeho činnost se orientovala především na podporu budování národních kapacit v oblasti zahraniční rozvojové spolupráce a realizaci trilaterálních rozvojových projektů. (ODACE, 2007) Ve všech zemích V4 se v důsledku tohoto programu podařilo například vytvořit národní platformy pro neziskové organizace aktivní v oblasti rozvojové spolupráce. (HECOVÁ, 2007) Vývoj rozvojové spolupráce postkomunistických zemí Střední Evropy Za prvotní impuls pro obnovení poskytování rozvojové spolupráce visegrádských zemí lze považovat jejich vstup do OECD. Jako první se stala v roce 1995 členem uskupení vyspělých států s vysokou životní úrovní Česká republika. Vstupem přijala zodpovědnost za sociální a ekonomický rozvoj v méně rozvinutých oblastech světa a obnovila svůj program zahraniční rozvojové spolupráce (ZRS). Maďarsko s Polskem následovalo Českou republiku o rok později a jako poslední přistoupilo Slovensko v roce (DAUDERSTÄDT, 2002) 20

20 Druhá polovina devadesátých let je pro státy Visegrádu charakteristická postupným vytvářením svých rozvojových politik (HECOVÁ, 2007). V objemu oficiální rozvojové pomoci dosahovaly Visegrádské státy velmi nízkých hodnot (viz tabulka č. 1) a s výjimkou Polska v roce 2001 tvořila značnou část objemu ODA multilaterální pomoc (viz tabulka č. 2). Převážná většina pomoci směřovala do zemí jihovýchodní Evropy. Na seznamech zemí Visegrádu figurovaly jako příjemci pomoci pouze takové nejméně rozvinuté země, které měly silné vazby na bývalý východní blok, např. Jemen nebo Vietnam. Snižování chudoby jako prioritní oblast rozvojové spolupráce mělo pouze Polsko. Největší důraz byl kladen na udržitelný rozvoj, demokracii a vládu zákona zahrnující ekonomickou transformaci a regionální bezpečnost. (EK, 2003) Největším problémem rozvojové spolupráce visegrádských států byl nejednotný institucionální rámec poskytování zahraniční rozvojové spolupráce (ZRS), dědictví z totalitního režimu. (DAUDERSTÄDT, 2002) Dle standardního modelu typického pro členské země OECD jsou nejčastější tři typy institucionálního zajištění rozvojové spolupráce. V prvním typu hraje ústřední roli v oblasti zahraniční rozvojové spolupráce specializovaná rozvojová agentura, jako je tomu v případě Nového Zélandu s New Zealand s International Aid and Development Agency zkráceně NZAID (NZAID, ). V druhém modelu je rozvojová spolupráce řízena prostřednictvím ministerstva zahraničních věcí. Za všechny můžeme uvést Irsko, kde jsou rozvojové programy řízeny ministerstvem zahraničních věcí, které pro koordinaci zahraniční rozvojové spolupráce vyčlenilo samostatnou instituci nazvanou Development Cooperation Ireland (ADAMCOVÁ, 2006). Příkladem posledního typu, kdy je rozvojová spolupráce koordinována agenturou, která funguje na úrovni samostatného ministerstva je Velká Británie, s agenturou Department for International Development/DfID (EXNEROVÁ, 2005). Ve středoevropských postkomunistických státech rozvojová spolupráce nebyla řízena jedním subjektem, ale pravomoc byla rozdrobena mezi jednotlivá resortní ministerstva a další instituce. Konkrétně v České republice se na rozvojové spolupráci podílel vedle několika ministerstev i Úřad pro jadernou bezpečnost. V Maďarsku se jednalo o Úřad pro maďarské krajany a na Slovensku, obdobně jako v České republice byl do rozvojové spolupráce zapojen Úřad pro jaderný dozor (JELÍNEK, 2003). 21

21 V Polsku se jednalo o nadaci Know-how, která by v budoucnu měla být transformována na rozvojovou agenturu (EXNEROVÁ, 2005). Komplikovaný administrativní systém poskytování oficiální rozvojové pomoci visegrádských zemí měl za následek tři vedlejší efekty - teritoriální a sektorovou roztříštěnost oficiální rozvojové pomoci, neprogramový přístup a nízká úroveň monitoringu ODA. Největší teritoriální roztříštěnosti dosahovala jednoznačně Česká republika, jejíž pomoc směřovala do 49 zemí. I přes to byla Česká republika nejzkušenějším donorem V4 a úroveň její rozvojové politiky a institucionálního zajištění rozvojové spolupráce byla považována za nejlepší z těchto zemí. (EK, 2003) Státy Visegrádu začaly věnovat problematice rozvojové spolupráce větší pozornost teprve před vstupem do EU (1. května 2004). Pomalu začaly reformovat své rozvojové politiky po vzoru vyspělých donorských zemí a centralizovat systémy poskytování zahraniční rozvojové spolupráce, aby odpovídaly standardu EU. Mezinárodním společenstvím jsou označovány za tzv. vynořující se dárce. Tabulka č. 1 ODA/HND (%) Visegrádských států mezi Země Polsko 0,01% 0,01% 0,02% 0,02% Česká republika 0,03% 0,03% 0,03% 0,05% Slovenská republika 0,06% 0,04% 0,06% Maďarsko 0,04% Tabulka č. 2 Podíl multilaterální ODA v ČR, Polsku a SR v % Země Česká republika 55% 61% 41% Polská republika 28% 55% 14% Slovenská republika 28% 55% 42% Zdroj: EK,

22 5.1.3 Maďarská rozvojová spolupráce Maďarsko plně obnovilo svoji zahraniční rozvojovou spolupráci v roce 2001 přijetím nové politiky rozvojové spolupráce. Maďarská vláda schválila koncept Hungarian Development Cooperation Policy (Maďarské politiky rozvojové spolupráce), ve kterém se hlásí k plnění Rozvojových cílů tisíciletí pod záštitou Spojených národů (MFA Hungary b, nedatováno). O rok později, v říjnu roku 2002, bylo v rámci Ministerstva zahraničních věcí zřízeno speciální International Development Cooperation Department (Oddělení pro mezinárodní rozvojovou spolupráci). Mezi pravomoci Oddělení patří koordinace zahraniční rozvojové spolupráce, ve smyslu plánování, řízení a organizace. (MFA Hungary a, 2003) O harmonizaci rozvojové politiky se zahraniční hospodářskou a bezpečnostní politikou se stará Komise pro mezinárodní rozvojovou spolupráci. V její kompetenci jsou dále výběrová řízení projektů a navrhování rozpočtů a jejich následná kontrola. Před pádem komunistického režimu byla maďarská rozvojová spolupráce řízena a implementována státním podnikem Tesco, který se nyní přetransformoval na Maďarskou neziskovou společnost pro mezinárodní rozvojovou pomoc (HUNIDA), která nabízí expertízu a poradenství vládě (EXNEROVÁ, 2005, s. 183). Maďarsko poskytuje rozvojovou pomoc 4 skupinám zemí. Jedná se o partnerské země, partnerské země založené na mezinárodních závazcích a projektové země. Zvláštní skupinu tvoří partnerské země, které mají nárok na pomoc vázanou ve formě úvěrů (MFA Hungary c, 2008). Výběrem konkrétních zemí, které se stanou příjemci maďarské pomoci je pověřena Mezirezortní komise pro mezinárodní rozvojovou spolupráci. Zároveň zajišťuje koordinaci mezi ministerstvy. Jako externí poradní orgán této komise funguje Občanský poradní výbor, tvořený reprezentanty občanského a soukromého sektoru, politických stran, akademické společnosti a samozřejmě Ministerstva zahraničních věcí Maďarska. (EXNEROVÁ, 2005) Pro Maďarsko je stěžejní stabilita a rozvoj regionu střední a jihovýchodní Evropy, kterou se snaží nadále upevňovat (MFA Hungary b, nedatováno). Z těchto důvodů se do partnerských zemí, s nimiž je spolupráce založena na střednědobých Strategických programech rozvojové spolupráce tzv. Country Strategy Papers (CSPs), řadí Bosna a Hercegovina, Srbsko a Moldávie. Z mimoevropských zemí do této skupiny patří Palestinská autonomní oblast a Vietnam. Další kategorie projektových zemí se 23

23 skládá Černé Hory, Kambodži, Kosova, Kyrgyzstánu, Laosu, Makedonie, Mongolska, Jemenu, Ukrajiny a regionu subsaharské Afriky. Do třetí kategorie nazvané partnerské země založené na mezinárodních závazcích patří Afganistán a Irák. Na základě kategorizace OECD DAC jsou vybírány partnerské země, které mají právo na vázanou pomoc ve formě úvěrů (tied aid credit). (MFA Hungary c, 2008) Rozvojová spolupráce se uskutečňuje především v oblastech, ve kterých má země oproti ostatním členům mezinárodního společenství dárců komparativní výhody. Jedná se o 9 oblastí, jimiž jsou rozvoj infrastruktury, modernizace agrárního sektoru, rozvoj zdravotnického sektoru, transfer znalostí, poskytování technických informací na rozvoj/management vodních zdrojů a na ochranu životního prostředí, pomoc s tvorbou map a činnostmi souvisejícími s inženýrskými sítěmi, zajišťování vzdělání a především sdílení zkušeností z politicko-ekonomické transformace. (Brief Summary, 2006) K vytvoření národní platformy nevládních rozvojových a humanitárních organizací Maďarska, zkráceně HAND došlo v lednu 2003 (HAND, nedatováno). U jejího zrodu stálo 11 maďarských nevládních organizací. (EXNEROVÁ, 2005). Objem maďarské oficiální rozvojové pomoci (ODA) postupně narůstá. V roce 2003 poskytlo Maďarsko v rámci ODA 19 milionů amerických dolarů (USD) tedy 0,03 % svého hrubého národního důchodu (EXNEROVÁ, 2005). Další rok vzrostla pomoc téměř na 70 milionů USD, což se rovná asi 0,07 % HND a v roce 2005 věnovaná ODA dosahovala přibližně 100 milionů USD tedy zhruba 0,1 % HND (Brief Summary, 2006). Dle Evropské komise však ODA činila v roce ,09 % HND (EU AID, 2006). Největší nárůst ODA zaznamenalo Maďarsko v roce 2006, kdy podíl ODA na HND tvořil rekordních 0,13 % (MFA Hungary d, 2007). V roce 2010 by maďarská ODA, stejně jako v ostatních nových členských státech EU, měla dosáhnout 0,17 % HND a o pět let později 0,33 % (EU AID, 206). Dle nejnovější zvláštní zprávy vypracované nevládními neziskovými organizacemi jednotlivých členských zemí EU, nazvané Neztrácejme čas: Evropské vlády neplní sliby týkající se výše a kvality pomoci 8, je velice nepravděpodobné, že by Maďarsko závazek splnilo a navýšilo objem ODA na 0,17 % svého hrubého národního důchodu. (MOLINA, PEREIRA, 2008) 8 No Time to Waist: European Governments behind schedule on aid quantity and quality 24

24 5.1.4 Polská rozvojová spolupráce Zahraniční rozvojová spolupráce je integrální součástí zahraniční politiky Polské republiky. Politika rozvojové spolupráce je řízena ministrem zahraničních věcí prostřednictvím stejnojmenného ministerstva, v jehož rámci funguje Oddělení mezinárodní rozvojové spolupráce. (Strategy PDC, 2003) Ministerstvo zahraničních věcí má na starosti koordinaci nejen rozvojové pomoci, ale i pomoci humanitární (EXNEROVÁ, 2005). Stěžejní dokument, Strategie rozvojové spolupráce, určující polskou rozvojovou politiku byl vládou přijat v říjnu Tento dokument specifikuje polské priority v oblasti rozvojové spolupráce. Hlavní důraz je kladen na boj s chudobou a na pomoc přijímajícím zemím dosáhnout udržitelného rozvoje. Podle Strategie je rozvojová pomoc poskytována třem skupinám států. Do první skupiny států patří země, ke kterým Polsko vážou tradice vzájemných vztahů, ať už se jedná o vztahy kulturní, politické či ekonomické. Druhou tvoří země, které procházejí procesem ekonomické a sociální transformace, kterou Polsko absolvovalo v 90. letech minulého století. Jedná se především o státy východní a jihovýchodní Evropy. Poslední skupina se skládá ze zemí, kde jsou zastoupeny významnější polské menšiny a vybraných rozvojových zemí. (Strategy PDC, 2003) Prioritní země byly poprvé identifikovány v roce 2004 a byly mezi ně zařazeny následující státy: Angola, Afganistán, Gruzie, Moldávie, Irák a Vietnam. (Poland s Development Report, 2005) O rok později tato skupina zemí rozšířena o Palestinu, Ukrajinu a Bělorusko 9. (Polish Aid a, 2006). Po poslední úpravě prioritních zemí byl vyškrtnut Irák a na seznam přibyly dvě africké země Angola a Tanzánie. Nově je od roku 2008 založena rozvojová spolupráce se třemi prioritními zeměmi - Gruzií, Moldávií a Ukrajinou - na střednědobých Strategických programech rozvojové spolupráce. Tento přístup byl aplikován v rámci nové Strategie polské rozvojové spolupráce na rok , která má zajistit lepší plnění globálních závazků v oblasti rozvojové spolupráce. (Polish Aid Programme, 2008) 9 Dle v té době platného seznamu příjemců ODA publikovaného OECD/DAC v roce 2003, měla být správně pomoc určená Bělorusku a Ukrajině, jakožto zemím nacházejícím se v procesu transformace. vykazována jako oficiální pomoc. Od roku 2006, po revizi metodologie OECD/DAC, se Bělorusko a Ukrajina řadí do seznamu příjemců ODA (konkrétně do skupiny zemí s nižšími středními příjmy). 10 Dosud nebyla schválena polskou vládou. 25

25 Stejně jako v případě maďarské pomoci směřuje polská pomoc do osmi oblastí, ve kterých má Polsko oproti ostatním dárcům komparativní výhody. Zaměřuje se na podporu demokracie, vědy a vzdělávání, ochranu životního prostředí, ochranu zdraví, zajištění přístupu k nezávadné pitné vodě, rozvoj přes-hraniční spolupráce a sektorové restrukturalizace, upevnění místních struktur a zdokonalení efektivity veřejné správy. (Strategy PDC, 2003) Pomoc je poskytována ve formě humanitární a potravinové pomoci, technické podpory a malých půjček. Rozvojové projekty se zaměřují na sdílení zkušeností v oblasti politické a ekonomické transformace, některé jsou realizovány přímo vládními institucemi (formou seminářů nebo školení) nebo prostřednictvím nadace Know-how. (EXNEROVÁ, 2005) Dne 21. března 2001 byla vytvořena platforma nesoucí název Grupa Zagranica sdružující téměř sto polských nevládních organizací pracujících v zahraničí (Zagranica, nedatováno). O čtyři roky později (2005) se stala členem celoevropské konfederace spojující národní platformy a sítě nevládních organizací tzv. European NGO Confederation for Refief and Development, zkráceně CONCORD (Concord, ). V roce 2003 činil objem rozvojové pomoci pouze 0,013 % ODA (Poland s Development Report, 2005). O rok později (2004) ODA vzrostla téměř pětinásobně, tedy 0,05 % HND Polska. Pro rok 2005 se předpovídal nárůst prostředků plynoucích do rozvojových zemí na 0,06 % HND (Poland s Development Report, 2005). Údaje za tento rok se liší dle jednotlivých zdrojů. Podle Ministerstva zahraničních věcí Polska činila ODA pouze 0,068 % HND (Polish Aid b, 2006). Jinou hodnotu ODA uvádí Evropská komise, podle které se prognózu podařilo překonat a ODA v roce 2005 dosáhla až 0,09 % HND (EU AID, 2006). Vzhledem k současnému stagnujícímu vývoji polské ODA se dle prognózy neziskových organizací s největší pravděpodobností nepodaří do roku 2010 navýšit ODA na 0,17 % HND (MOLINA, PEREIRA, 2008). Významným společným problémem se v případě Polska i Maďarska jeví nedostatek dat a s tím související netransparentnost rozvojové pomoci v oblasti výdajů a monitoringu (EU AID, 2006). Tento stav ještě zhoršuje neexistence nezávislých evaluačních mechanismů, které by měly na starosti hodnocení efektivity rozvojové spolupráce. V obou zemích proto neziskové organizace vyzývají vlády, aby zajistily transparentnost a předvídatelnost pomoci. (MOLINA, PEREIRA, 2008) 26

26 Tabulka č. 3 - Objem ODA/HND (%) Visegrádských států ODA Česká republika 0,10% 0,11% 0,11% Maďarsko 0,03% 0,07% 0,90% Polsko 0,01% 0,05% 0,90% Slovenská republika 0,05% 0,07% 0,12% Zdroj: Development Co-operation of the Czech Republic in 2006, nedatováno; MFA Hungary b, nedatováno; ODA v číslach, nedatováno; Polish Aid b, ; Poland's Development Co-operation : 2004 Annual Report, Problematika české a slovenské rozvojové spolupráce a následně jejich vzájemná komparace bude blíže rozebrána v následujících kapitolách. 27

27 6. 1 KOMPARACE ZAHRANIČNÍ ROZVOJOVÉ SPOLUPRÁCE ČESKÉ REPUBLIKY A ZAHRANIČNÍ ROZVOJOVÉ SPOLUPRÁCE SLOVENSKÉ REPUBLIKY Společné kořeny české a slovenské rozvojové spolupráce Po několik desetiletí Česká republika a Slovenská republika tvořily jeden státní útvar - Československo 11. Řadu let tedy tyto dva státy sdílely společnou politiku rozvojové pomoci. Z toho od roku 1948 do 1989 bylo Československo součástí socialistického východního bloku pod vedením SSSR, kdy priority rozvojové pomoci určovala komunistická ideologie prostřednictvím Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP). Rozvojová pomoc představovala přímý politický nástroj a směřovala do zemí, které byly ideologicky spřízněné se SSSR, viz kapitola č. 5. (WAISOVÁ a kol., 2005) Po rozpadu východního bloku v roce 1989 zdědila nově vytvořená Československá federativní republika decentralizovaný institucionální rámec poskytování zahraniční rozvojové spolupráce. Přestala se podílet na poskytování rozvojové pomoci, protože zaměřila veškerou svoji pozornost a materiální prostředky na transformaci svého hospodářství. Ta spočívala v budování demokratických struktur a současně v přechodu z centrálně plánovaného hospodářství na tržní ekonomiku. V tomto období se také z Československa resp. po roce 1993 z České a Slovenské republiky staly příjemci rozvojové pomoci Znovuobnovení zahraniční rozvojové spolupráce Znovu obnovovat zahraniční rozvojovou politiku začínají tyto země až integrací do západoevropských struktur. Nejprve vstupem do OECD a poté do EU. Vstup do OECD je pro oba státy významným mezníkem. Jako první obnovila poskytování pomoci Česká republika v roce 1995 (Stálá mise České republiky při OECD, 2005). Slovensko ji následovala o pět let později a završilo tak třicítku ekonomicky nejvyspělejších států 11 od roku

28 světa (OECD, 2000). Zařadily se tím do skupiny zemí, která začala být označována za tzv. vynořující se dárce (emerging donor countries) v oblasti zahraniční rozvojové spolupráce. Přestože Česká republika a Slovenská republika jsou členskými zeměmi OECD, nestaly se automaticky i členy Výboru pro rozvojovou pomoc (DAC), jehož členové poskytují 95 % světové pomoci. Přestože o členství v DAC dlouhodobě usilují, prozatím stále nesplňují všechny podmínky členství a zasedání DAC se účastní alespoň jako pozorovatelé. (KAPLAN, 2005) Společně pak 1. května v roce 2004 vstoupily do EU a symbolicky tak završily proces transformace zpátky na dárcovské země (WAISOVÁ a kol., 2005). Česká republika oficiálně ukončila proces graduace, tzn. přechod od příjemce k dárci, v rámci Světové banky v dubnu 2005 (MF ČR, 2005). V případě Slovenské republiky je graduace v rámci Světové banky naplánována Ministerstvem financí SR na září 2008 (MF SR, 2005). Vstupem do EU se Česká a Slovenská republika staly součástí donorské komunity, která poskytuje více než polovinu celkového objemu prostředků vynaložených na rozvojovou pomoc (BROCKOVÁ, 2008). Začleněním do těchto organizací se jak Česká republika tak i Slovenská zavázaly, že se budou podílet na ekonomickém a sociálním rozvoji zemí, které se nacházejí na nižší úrovni rozvoje a zároveň pomáhat těmto státům vybudovat vládu demokracie. Aby byly schopny dostát svým závazkům jako nové členské státy OECD a EU, byly oba státy nuceny provést právní a institucionální reformy svých rozvojových politik. V následujících kapitolách bude porovnána organizace, řízení, objemy a způsoby poskytování pomoci, teritoriální a sektorové priority, cíle a neziskový sektor České a Slovenské republiky zahraniční rozvojové spolupráce. 6.2 INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC ZRS Česká republika obnovila program poskytování rozvojové pomoci o čtyři roky dříve než Slovensko a to prostřednictvím přijetí Zásad pro poskytování zahraniční pomoci, které byly schváleny usnesením vlády č. 153 v roce Tento dokument stanovil MZV ČR ústředním koordinačním orgánem. Jednotlivým ministerstvům dal na starost 29

29 přípravu a realizaci projektů a v neposlední řadě také určil způsoby, jakými může být pomoc poskytována. Zásady pro poskytování zahraniční pomoci byly v roce 2003 novelizovány Střednědobým výhledem financování zahraniční rozvojové pomoci ČR. Oba dokumenty respektovaly základní zásady rozvojové pomoci tak, jak byly stanoveny v rezolucích OSN (zejména v Rozvojových cílech tisíciletí). (WAISOVÁ a kol., 2005) Na základě Analýzy a zhodnocení realizace zahraniční rozvojové pomoci ČR mezi lety a vzhledem k plánovanému vstupu do EU byla zjištěna nutnost vytvořit novou komplexní koncepci strategie poskytování rozvojové pomoci, jejímž hlavním cílem bylo zefektivnit a zprůhlednit systém české rozvojové spolupráce (MZV ČR d, 2007). Ministerstvo zahraničních věcí navrhlo vládě ke schválení novou Koncepci zahraniční rozvojové pomoci České republiky na období let , která byla vládou vzata na vědomí usnesením č. 91/2002 dne 23. ledna Česká republika se v Koncepci přihlásila k plnění Rozvojových cílů tisíciletí a za hlavní cíl bylo prohlášeno omezování chudoby v rozvojových zemích. Vymezením dvaceti prioritních zemí se Koncepce pokusila o první teritoriální a sektorovou koncentraci české zahraniční rozvojové spolupráce. Vzhledem k limitovaným finančním prostředkům, se však stále jednalo o příliš velký počet prioritních zemí. Koncepce zmínila i vytvoření Za účelem koordinace zahraniční rozvojové pomoci zřídilo MZV ČR odborný poradní orgán Rozvojové středisko Ústavu mezinárodních vztahů. Koncepce zmínila, že do budoucna počítá s jeho přeměnou na Rozvojovou agenturu. (Koncepce ZRS , 2001) Po vstupu do EU bylo nutné více harmonizovat českou rozvojovou politiku s rozvojovou politikou EU. V roce 2004 proto vláda přijala dokument - Zásady zahraniční rozvojové spolupráce po vstupu ČR do EU. V tomto dokumentu jsou definovány hlavní cíle české rozvojové pomoci a významně redukován počet prioritních zemí, do kterých rozvojová pomoc směřuje. (Zásady ZRS ČR po vstupu do EU, 2004) Přesto nepřinesly žádnou zásadní změnu, pokud jde o dominantní roli ministerstev (EXNEROVÁ, 2005). Zřízení České rozvojové agentury (ČRA) se uskutečnilo přesně o rok později než na Slovensku. K 1. lednu 2008 byla zřízena Ministrem zahraničních věcí ČR jako organizační složka státu, která přebírá činnost Rozvojového střediska Ústavu 30

30 mezinárodních vztahů 12. Mezi hlavní pravomoci ČR patří identifikace, formulace, řízení a kontrola projektů bilaterální rozvojové spolupráce. (ČRA a, 2008) Prvním krokem k obnovení systému aktivní 13 rozvojové spolupráce Slovenska bylo schválení Koncepce rozvojové pomoci v roce 1999, který obsahoval návrh nového systému poskytování rozvojové pomoci. V tomtéž roce přijala slovenská vláda i základní politický dokument, jenž definoval hlavní cíle, principy a způsoby poskytování rozvojové pomoci, který byl vytvořen Slovenským institutem mezinárodních studií 14 a pojmenován jako Charta aktivní rozvojové pomoci a spolupráce Slovenské republiky. Zodpovědnost za rozvojovou spolupráci přešla do pravomoci Ministerstva zahraničních věcí SR. (RUSNÁK, 2002) Slovenská oficiální rozvojová pomoc (ODA) jako komplexní mechanismus vznikla až v roce Základní dokument popisující nový mechanismus poskytování slovenské ODA byl vypracován MZV SR a pojmenován Střednědobá koncepce poskytování oficiální rozvojové pomoci na roky Tato koncepce je každoročně aktualizována prostřednictvím Národního programu oficiální rozvojové pomoci (MZV SR b, nedatováno). Koordinaci rozvojové spolupráce má na starost Ministerstvo zahraničních věcí (MVZ) a realizaci jednotlivá resortní ministerstva. K 1. lednu 2007 MZV SR schválilo zřízení Slovenské agentury pro mezinárodní rozvojovou spolupráci 15 (SAMRS). (CHO, 2007) Do zřízení agentury řídily grantový proces Bratislava-Bělehrad Fund a Trust Fond 17, který měl na starosti finance na rozvojové vzdělávání (EXNEROVÁ, 2005). Po vzniku SAMRS přešly pravomoci z těchto dvou fondů na SAMRS a tak do její kompetence spadají veškeré aktivity související s řízením projektového cyklu v rámci národního programu ODA (BROCKOVÁ, 2008). Hlavními důvody pro vytvoření SAMRS bylo především zjednodušení systému přerozdělování financí a sjednocení podmínek poskytování pomoci (MOKRÁ, 2007). Ustavením agentur se Česká a Slovenská republika připojily ke stále se rozšiřující skupině států, které přeorientovaly svůj systém managementu rozvojové pomoci na třetí model institucionálního zajištění rozvojové spolupráce, kdy Ministerstvo zahraničních 12 podpůrné odborné pracoviště MZ v oblasti koordinace zahraniční rozvojové spolupráce 13 V roce 1993 byla zřízena vládou Meziresortní komise pro koordinaci zahraniční rozvojové pomoci a spolupráce při MZV SR. Tato komise však měla na starost pouze koordinaci zahraniční pomoci, kterou přijímala Slovenská republika během transformace. 14 příspěvková organizace spadající pod Ministerstvo zahraničních věcí Slovenské republiky 15 tzv. Slovak Aid 16 vedený Civil Society Development Foundation 17 veden UNDP

31 věcí udává politiky, předkládá projekty a oddělená rozvojová agentura má na starosti implementaci jednotlivých projektů. Česká republika si je vědoma nedostatků systému poskytování rozvojové spolupráce. V lednu 2007 proto vláda v programovém prohlášení vyhlásila za cíl transformaci tohoto mechanismu. Ukončení transformace je plánované na rok Doposud proběhlo již zmíněné vytvoření ČRA. Postupně přechází v rámci sjednocení pravomocí a odpovědnosti do gesce MZV většina projektů. Do roku 2011 je plánováno sjednotit rozpočet ZRS pod MZV, což umožní efektivnější řízení ZRS a dále vytvořit Radu pro zahraniční rozvojovou spolupráci, ve které budou zastoupeni experti z jednotlivých resortních ministerstev. V plánu je také vytvoření nezávislého evaluačního mechanismu. Transformace počítá i s přehodnocením současných sektorových a teritoriálních priorit. Nové priority české ZRS by měly být uvedeny v plánované Koncepci ZRS na období (MZV ČR d, nedatováno) Dále by měla Česká republika v blízké době následovat vzoru Slovenska a právně ukotvit poskytování rozvojové spolupráce přijetím Zákona o zahraniční rozvojové spolupráci a humanitární pomoci, které dovrší transformaci české ZRS na poli práva. Slovenský Zákon o oficiální rozvojové pomoci je platný od 1. ledna 2008 a vytváří dlouhodobý právní rámec pro poskytování ODA stanovením základních cílů, principů, forem a nástrojů ODA (SlovakAid, 2007). 6.3 OFICIÁLNÍ ROZVOJOVÁ POMOC Oficiální rozvojová pomoc (ODA) dle definice OECD/DAC vyjadřuje pomoc, která je poskytována vládami bohatých států přímo rozvojovým zemím či prostřednictvím mezinárodních organizací za účelem podpory ekonomického rozvoje těchto zemí a zlepšení životní úrovně jejích obyvatel. Nezbytnou podmínkou je, že pomoc musí mít koncesionální (nekomerční) charakter a minimálně 25 % musí tvořit grantová složka (HALAXA, 2000). Pro dosažení vytyčených Rozvojových cílů tisíciletí (MDGs) do roku 2015 je klíčové neustále zvyšovat objem oficiální rozvojové pomoci. Z tohoto důvodu stanovila Evropská rada v květnu roku 2005 kolektivní cíl, závazný pro všechny členské země EU, kterým je navýšení oficiální rozvojové pomoci na 0,51 % HND do roku 2010 a do roku 2015 až na 0,7 % HND. České a Slovenské republice, stejně jako ostatním novým 32

32 členským zemím, byl tento závazek snížen na 0,17 % HND do roku 2010 a 0,33 % HND do roku (BROCKOVÁ, 2008) Evropská rada zároveň vyzvala jednotlivé členské země k vytvoření časového harmonogramu, ve kterém by uvedly, jak hodlají tohoto cíle dosáhnout do roku Česká a Slovenská republika patří k několika málo zemím, které tento plán nevypracovaly (MOLINA, PEREIRA, 2008). Největší úspěch na poli ODA zaznamenalo Slovensko v roce 2005, kdy se téměř zdvojnásobila oproti roku 2004 a poprvé překonala o jednu setinu českou ODA (MZV SR a, nedatováno), která dosahovala 0,11 % HND (OECD-DAC, 2007). Hlavním důvodem vyššího objemu slovenské oficiální rozvojové pomoci v tomto roce byla především anulace dluhů třem rozvojovým zemím. Konkrétně se jednalo o Afganistán (88 mil. Sk), Irák (35,2 mil. Sk) a Súdán (1,106 mil. Sk). Celkem tak bylo odpuštěno 1 229,2 milionů slovenských korun a každá země by měla využít odpuštěné finanční prostředky na rozvojové programy. (MOKRÁ, 2007) Jinou hodnotu slovenské ODA za rok 2005 uvádí HECOVÁ (2007), podle které dosahovala ODA 0,09 % HND. Stejná hodnota je uváděna i ve zprávě evropských neziskových organizací EU AID. Rozdíl je pravděpodobně způsoben nezapočítáním odpuštěných dluhů. Česká republika dosáhla vrcholu v objemu oficiální rozvojové pomoci v roce 2006, kdy činila 0,12 % HND, tedy 161 milionů USD (MZV ČR a, nedatováno). Do té doby (od roku 2000) se objem prostředků poskytovaných v rámci ODA konstantně zvyšoval. V roce 2007 pomoc poklesla zpátky na 0,11 % HND a předpokládá se, že bude objem prostředků určených na rozvojovou spolupráci nadále klesat. Na rok 2010 je odhadována na 0,09 % HND. Kvůli pokračujícímu poklesu objemu oficiální rozvojové pomoci v obou zemích, Česká republika ani Slovenská republika s největší pravděpodobností závazek 0,17 % HND nesplní. Podobný stav nastal i u dalších šestnácti 18 členských států Evropské unie, ve kterých došlo mezi rokem 2006 a 2007 k poklesu objemu oficiální rozvojové pomoci vzhledem k HND. Největší pokles zaznamenala britská ODA o téměř třicet procent. Zvýšit ODA v tomto období dokázalo jen devět států - Bulharsko, Dánsko, Estonsko, Litva, Lucembursko, Německo, Rakousko, Rumunsko a Španělsko. Dle zprávy nevládních neziskových organizací z roku 2005 bude rozvojová pomoc poskytnutá EU 18 Belgie, Francie, Finsko, Irsko, Itálie, Kypr, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Nizozemí, Polsko, Portugalsko, Řecko, Slovinsko, Švédsko, Velká Británie 33