Leden 2008 Ajeťák Občasník 6. střediska Junáka A je to! Te st pro chytré děti. která kočička si musí dát novoroční př

Transkript

1 Kytičku posíláme: 4.1.Diana (svátek) 22.1.Denča (10 let) 24.1.Čudlifuk (14 let) Ajeťá k Občasník 6. střediska Junáka Brno. Časopis není výdělečně činný. Vyšlo v nákladu 70ks. Uzávěrka příštího čísla bude Redakce Šéfredaktora a korektorka: Ges Martina Tlachová Sazba: Orwen Ondřej Veselý, Wizy Jonáš Holcner Redaktoři: Knofla Irena Janíková, Miwe Eva Pokorná, Alwar Vojta Robotka, Orwen Ondřej Veselý, Souri Eva Klepáčková, Hibou Karolína Opltová, Bris Pavel Kuba,Okeo-Dan Kučera Ilustrátorka: Miwe Eva Pokorná Vydává 6. středisko Junáka A je to!, Trýbova 1a, Brno číslo účtu /2400 URL: transakce na účtu: příspěvky posílejte na adresu ajetak@pandora.cz Je tu nový rok! Rok 2008! Další příležitost pro splnění novoročních předsevzetí. Snad se nám to všem už v tomto roce podaří! V klubovně je nový vysavač. Tak tedy vysávejte s radostí! proběhl roverský Vozembouch. Na prvním místě se již po několikáté umístila skupina Na dotek se také uskutečnil Countrybál. Tentokrát ve stylu 60. až 70. let minulého století. Od nového roku k nám do střediska přibyl nový dívčí oddíl Červánek. AKTUALITY Te st pro chytré děti která kočička si musí dát novoroční př edsevzetí? Správná odpověď z minulého Ajeťáka: c) --=1=--

2 VYPADÁ Š HROZNĚ Vítáme vás v novém roce! A vítáme vás s noblesou, neb náš další soutěžící o nej výraz si na to vzal kravatu. Možná jste to to sice na fotce nepoznali, ale věříme vaši fantazii. Ale ani s kravatou neztrácí tento soutěžící své pravé já a Briskně předvádí, co umí. Tentokrát se jedná spíše o xicht roztomilý než strašidelný, můžeme vidět, že soutěžící si řádně čistí zuby, neb mu zatím žádný nevypadl. Bohužel v našem černobílém časopise není možno docenit jeho červené lesknoucí se oči, ale jistě si je dokážete představit a tento soutěžící tak u vás získá další plus bod. Pokud jste rozhodnuti, že Bris je vítěz, nezapoměňte vložit jeho jméno do schránky Ajeťáka. Připište také název naší rubriky a pokud toužíte vyhrát odměnu, podepište se. Již nyní pro vás máme připraveného dalšího soutěžícího, tešte se. My se těšíme! Před Po V á no čňá k Rowis Tak letos je na mě, abych napsal do ajeťáku z nadvládu nad celým objektem. Potom se začala pohledu medvěda. Sraz byl v pátek odpoledne, hrát hra, ve které se člověk musel zavděčit všem jak jinak než na p.u.n. Byly tam skauti a skautky. Odjeli jsme ostatním, protože jedině tak byl zvolen jakýmsi adminem v různých uplně přeplněným místnostech vlakem do Vyškova, kde jsme se šli ubytovat do klubovny vsetínských vodních skautů. Když jsme tam přišli, tito skauti tam ještě měli program a (hospodách) a taky dostal fůru peněz. Po této skvělé hře se šlo spinkat. Další den jsme hned ráno museli vyklidit místnost ve které jsme tak jsme zůstali spali a šli jsme se všichni v jedné ubytovat (už odděleně) místnosti. Najedli jsme slavnostní večeře do jiních místností. se a počkali až skauti odejdou a mi převezmeme Přijeli vlčata a světlušky a mi medvědi jsme si --=2=--

3 měli vybrat co chceme za program. V yhrál zábavný a tak se začali hrát scény ve kterých se diváci rozhodovali jak se co vyvine a herci museli improvizovat. Pak se odhlasovala bojovka, na kterou jsme se přesunuli ven. Šlo o to že jsme byli tři ponorky a v každé ponorce jen kapitán viděl a udával rozkazi o směru, nebo o palbě torpéd, tak že ruzně mačkal ramena lidem co byli před ním a ti to posílali dál. Po této skvělé hře se šel hrát fotbal. Připojil se k nám jeden místní kluk, kterému prý den předtím sundali sádru, no a tento kluk v kopačkách řekl že prý má asi zase zlomenou nohu, a to prý kvůli nějakému Rowovi který mu při fotbale dal nohu před míč do kterého on vzápětí kopl. No tak mu vedení zavolalo sanitku (říkal Šnek) a šlo se zpátky. Pak začal známý vánoční program (řetězy, svíčková přání, scénky! a konečně rozbalování dárků). Po tomto programu se šlo spát. Druhý den jsme uklidili klubovnu a seřadili jsme se venku přede dveřmi odkud se odešlo na vlak. Tím jsme se dopravili do Brna, zařvali pokřiky a rozešli jsme se do svých milovaných domovů. MEDVÍDĚCÍ KOUTEK Mílá Medvíďáta, tak tu máme nový rok, tentokrát už 2008, a s tímto novým rokem tu máme mnoho nových změn. Já však teď mluvím o změně týkající se medvíděcího koutku, a to že se já Okeo vyměním s Alwarem ve funkci psaní medvíděcích koutků. Doufám, že se vám mé koutky bubou líbit Tak fajn, teď k tomu podstatnýmu. Máme tu měsíc leden, ve kterém nás čekají čtyři družinové schůzky, které by měli být tématizované na zvířata a stopy, a jeden oddílový výlet. Věřím, že se nikdo z vás nenachcípá a tudíž, že budete mít všichni možnost se ukázat na všech lednových akcích. Účast na schůzkách a výletech je totiž zdroj bodů a jak jistě víte, čím více bodů tím lepší akvárium, kvalitnější filtr a krásnější rybičky si můžete pořídit. Přece nesmíte dovolit, aby všichni kolem vás měli krásné akvírium plné ještě krásnějších rybiček a Okeo vy aby jste měli jen sklenici od zavařenic s jedinou rybkou. Musíte se snažit získávat body, za každou cenu. Takže musíte na schůzku nosit povinné vybavení, které je velmi dobře bodově ceněné, a nebo v lepším případě, na schůzku přivést nováčka, aby se náš oddíl rozrostl. Za každého takového přivedeného nováčka dostanete 20 bodů, tak se snažte mezi svými vrstevníky najít takové, které by bavilo chození na schůzky a na výlety, a kteří by chtěli najít nové kamarády Už mi dochází nit, asi už jsem ze sebe vymáčkl vše podstatné. Nezbýva mi tedy než se s vámi rozloučit a popřát vám mnoho uspěchů v novém roce. A až si zase za měsíc budete číst medvíděcí koutek, tak v něm naleznete i bodování, abyste věděli, jak na tom jste. Pro tentokrát se mějte sqěle a snažte se, aby právě tento rok byl úspěšnější než ten předchozí. ČauwecJ Stříbrná G e m ma 2007 Bris A je to za náma. Uplynul čtvrtý ročník. Letos obsahoval 11 kategorií a dokonce 13 vítězů místo 12 předhlášených. No, nebudu se dále rozepisovat a již nabídnu všechny kategorie s podrobným rozpisem všech nominovaných a počtem jejich hlasů. Připomínám, že hlasy Gustava a Jožefíny nejsou započteny. --=3=--

4 1. kategorie Nejhezčí kluk 6. střediska Leden THRAN - 5 bodů, 2. TERORISTA, WIZY, OKEO - 4 body, 3. ORWEN, XALL 3 body, 4. BRIS, ŠNEK 2 body, 5. ITHRIG, ALWAR, PELCO, FRIM, LARS, TAFIRD 1 bod Celkem hlasovalo 33 hlasujících a vítěz obdržel 15% ze všech hlasů. 2.kategorie Největší máslo 6. střediska 1. WIZY 8 bodů, 2. ŠNEK 7 bodů, 3. TROCÍK 4 body, 4. TERORISTA 3 body, 5. ADAM, MATĚJ, MIKEŠ 2 body, 6. DIANA, DENČA, JETHRO, BRIS, KLÁRA, JULČA, OKEO, XALL, TAFIRD 1 bod Celkem hlasovalo 37 hlasujících a vítěz obdržel 21% ze všech hlasů. 3. kategorie Největší úleťák 6. střediska 1. WIZY 9 bodů, 2. OKEO 4 body, 3. FRIM, MALMED, XALL 3 body, 4. BRIS, HONZA, KLÁRA, TAFIRD 2 body, 5. PELCO, MAENVIN, HIBOU, TEBI, ROWIS, TROCÍK 1 bod Celkem hlasovalo 36 hlasujících a vítěz obrdžel 25% ze všech hlasů. 4. kategorie Nejroztomilejší člen 6. střediska 1. STÁZKA 8 bodů, 2. DENČA 7 bodů, 3. MIKEŠ 4 body, 4. JULČA 3 body, 5. MIWE, SOURI 2 body, 6. THRAN, ILEI, MICHAL, TEBI, KRTEK, KRYŠTOF, HIBOU 1 bod Celkem hlasovalo 35 hlasujících a vítězka obdržela 22% ze všech hlasů. 5. kategorie Počítačový maniak 6. střediska 1. JETHRO -19 bodů, 2. WIZY 10 bodů, 3. ŠNEK 3 body, 4. BRIS 2 body, 5. ORWEN, HIBOU 1 bod Celkem hlasovalo 36 hlasujících a vítěz obdržel neuvěřitelných 52% ze všech hlasů a zapsal se do knihy rekordů Stříbrné Gemmy s největší procentuální úspěšností i s největším počtem hlasů v jedné kategorii. 6. kategorie Nejzábavnější člen 6. střediska 1. BRIS 7 bodů, 2. DENČA 4 body, 3. KLÁRKA, MATĚJ, LARS 3 body, 4. EIKO, TROCÍK 2 body, 5. ŠNEK, SÁRA, MIKEŠ, DAISY, ZAJDA, HIBOU, MALMED, STÁZKA, MIWE, JULČA, TEBI, TERKA, ILEI 1 bod Celkem hlasovalo 37 hlasujících a vítěz obdržel 18% ze všech hlasů. --=4=--

5 7. kategorie Nejnafintěnější člen 6. střediska Leden TERKA 9 bodů, 2. TROCÍK, XALL 6 bodů, 3. KÁJA 3 body, 4. KRTEK, LUCKA 2 body, 5. ZAJDA, JULČA? MICHAL, SOURI 1 bod Celkem hlasovalo 32 hlasujících a vítězka obdržela 28% ze všech hlasů. 8. kategorie Nejžádanější člen 6.střediska 1. SOURI 11 bodů, 2. BRIS, MIWE 4 body, 3. VIKKI, WIZY 3 body, 4. ŠNEK, HIBOU, TEBI 2 body, 5. MATĚJ, MIREK, SNORTLIN, PELCO, JULČA, THRAN, MICHAL 1 bod Celkem hlasovalo 38 hlasujících a vítězka obdžela 28% ze všech hlasů. 9. kategorie Největší sportovec 6. střediska 1. ALFI, XALL 8 bodů, 2. MALMED, JETHRO 3 body, 3. ALWAR, TROCÍK, SOURI, VIKKI, BRIS 2 body, 4. CHANI, MAENVIN, ORWEN, PELCO, THRAN 1 bod Celkem hlasovalo 37 hlasujících a vítězové obdrželi každý 21% ze všech hlasů. 10. kategorie Nejoblíbenější pár 6.střediska 1. HIBOU+MIREK 7 bodů, 2.ZAJDA+LARS 4 body, 3.CHANI+THRAN, SOURI+HIBOU 3 body, 4. LUCKA+MAENVIN, MIWE+SNORTLIN,JULČA+TROCÍK 2 body, 5. DENČA+MIKEŠ, ŠNEK+KÁJA, SOURI+ILEI, MALMED+THRAN, STÁZKA+ŠNEK, DAISY+PELCO, SOURI+JULČA, TEBI+TERKA,JULČA+ILEI, TEBI+ILEI, JULČA+TEBI 1 bod Celkem hlasovalo 36 hlasujících a vítězný pár obdržel 19% ze všech hlasů. 11. kategorie Objev roku MIREK 15 bodů, 2. ZAJDA 10 bodů, 3. LUCA, MAREK, JOSEF 3 body Celkem hlasovalo 35 hlasujících a vítěz obdržel 42% ze všech hlasů a dále také se tahle kategorie zapsala do knihy rekordů Stříbrné Gemmy tím, že neobsahovala nikoho kdo by získal jeden či dva hlasy. Toť vše. Pokud Vám připadá, že kategorie už nejsou nápadité a že vy máte skvělé nápady na nové kategorie, tak se klidně ozvěte a podělte se o svůj nápad. Jinak Vám přeji úspěšný vstup do tohohle Nového roku a těším se až se sejdem na jeho koci zase o Vánocích s 5. ročníkem Stříbrné Gemmy. MEDVĚDÍ KOUTEK Milí Medvědi. Sedmička na konci letopočtu se nám změnila na 8 a tím nám začal nový rok. Přeji Vám hodně úspěchu jak v tom oddílovém tak v tom normálním životě. Přál bych si, aby byl ještě úspěšnější než ten loňský rok, aby se náš oddíl rozrostl, abyste všichni jezdili na všechny výpravy (ne jen na ty střediskové kam jezdí i holky :D), aby Wizy úspěšně dokončil Rádcovské zkoušky, aby vedení a družiny fungovaly tak jak mají, aby byl na Jaráky sníh, aby se vydařil tábor a tak dále, a tak dále. Vraťme se ještě do prosince. V průběhu dvanáctého měsíce v roce 2007 jsme mezi sebou přivítali --=5=--

6 nováčka. Jmenuje se Marek a je to Michalův spolužák, který ho logicky dovedl. Ať se mu u nás líbí, ať u nás vydrží a ať dojdou ještě další nováčci, aby se mohla opět obnovit třetí družina. Víte jaká snad, ne? Na začátku prosince jsme si zahráli mikulášskou hru na motivu vesmírných uf a na konci roku nás čekala tradiční Vánoční výprava s celým střediskem. Účast z našeho oddílu byla téměř 100%, což jsem rád. A teď bodování. Rozdíly z minule byly upraveny. Mývalům chyběly zapsány nějaké schůzky a proto při přičtení vynásobeného počtu schůzek koeficientem docházky se nám body Mývalů už více podobají Brtničím bodům. Pořád ale vede Michal a na protest Wizyho, který tvrdí, že tam musí být také ještě nějaká chyba (protože je nesmysl aby Michal měl o tolik bodů více než druhý) tak mu nebude přičten bonus za nováčka. Michal má totiž započteno o schůzku či o 2 víc (tím jak pořád střídal družiny) P R O S I N E C září - Celkem DS UFO Vánoce Celkem listopad zářípros. Pořadí Jethro Tafird Xall Trocík Mikeš Maenvi n Rowis Wizy Matěj Misha Šnek Marek 39 X Ø * Ø *Marek, který přišel v prosinci obdržel za akce od září do listopadu průměrný počet bodů --=6=--

7 V á no čňá ky Julča V pátek se všichni skauti a skautky a připravili spacáčky a alou na kutě. Thran nás jejich vedení sešli v 15: 40 pun. Od tohoto musel jít ještě párkrát umravnit, ale za chvíli už začátečního bodu se vydáváme na vlak, který je jsme pohodlně spali. Ráno ač neradi vstáváme jak jinak než plný, a proto si posedáme do uliček a přesouváme se do jiných komnat. O chvíli a někteří rozmazlenější Šneci a Mikeši si sedají později přijíždí světluščata a vlčenky a mi na sedadla v uličkách a můžeme vyrážet. Když jedeme zdobit stromeček pro zvířátka. Po jsme dorazili do Vyškova vydali jsme se na štaci návratu svěltušky vyrábý ozdobičky na do skautské klubovny zde žijících skautů, kde stromeček a mi si jdeme připravit náš voiceband. jsme měli bydlet. Za chvíli všichni hrajou ( nejspíš Vikkiho) hru o Jakmile jsme sem dorazili byla nám dárečcích a nějakých místnostech. Pak byla poskytnuta pouze jedna klubovna a tak jsme soutěž s řetězama, večeře, scénky, přání u svíček museli čekat. A čekat. A čekat... Asi a dárky. Další den už jsme se jenom zabalili a za hodinu se nám uvolnila celá budova a Pelco vydali se na cestu zpátky. V Brně jsme si nám začal vysvětlovat večerní hru. Celou tuto zakřičeli a šli domůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů. hru jsem strávila v čajovně nebo v hospodě, P.s.: Doufám že jste si všichni užili jak kterou vedl Malmed. Po této hře jsme si vánočňáky tak vánoce:) DÍVČÍ KOUTEK Leden, leden, je jenom jeden. No, to asi není zrovna nejlepší říkanka takhle na začátek roku, ale už asi tak týden si říkám, že je to možná dobře Jaro už tu dlouho nebylo. Ve škole jsou na nás zase jednou oškliví, to když se všichni najednou rozhodli, že něco provedou s naším vysvědčením, a tak nám nezbývá nic jiného, než se připravit a vzpomínat na vánoční prázdniny. Ještě to ani není tak dlouho, co jsme Dívky... se válely doma a škola byla jen nepříjemný opar na jinak bezchybném obzoru, no je to tady, tak ještě jednou ten prosinec. V posledním měsíci v roce tak nějak všechno spí, takže jsme trochu Hibou zaspaly i my Schůzky byly čtyři, z toho jedna oddílová a nesmíme zapomenout na vánoční výlet. Bodů moc nemáme, protože jsme na jedné schůzce odlévaly čokoládu a na jedné jsme nacvičovaly scénku na Vánočňák. No, byly pěkné, tak vám snad těch bodů není líto. Co se týče ledna, taky to nebude moc dlouhý měsíc. První schůzka v roce nás čeká 9. a výlet až 19., nesmíme to přece rozjíždět moc rychle. Tak zatím šetřete síly a energii z cukroví, ať potom máte co vyběhávatj. No, celý rok před námi, myslím, že jeden den navíc je dobrej bonus, tak bychom ho mohly využít, abychom se nenudilyj. --=7=--

8 Ja k m alý s ka ut překonal velké problémy Č á st II. Štěně polykal vodu. Chutnala jako malinová šťáva, nejradši by se takhle topil ještě hodně dlouho, ale po noze mu začalo chňapat něco s velmi ostrými zuby. Šíleně vyjekl a začal se dusit, což byl asi důvod, aby se pokusil o sebezáchranu. Máchal rukama, po chvíli se mu podařilo dostat hlavu nad hladinu a pak zběsilým tempem zamířil ke břehu. Vyškrábal se na pevnou zem a ztěžka popadal dech. Pampeliška zvedla knížku ze země a lehla si s ní do postele. Nepamatovala si, že by ji kdy ve své knihovně viděla. Začala listovat stránkami až se propracovala k obrázku nočního města. Milovala starobylé domy, obdivovala arkýře, ušlechtilý mramor a věže tyčící se do tmy. Často snila o tom, jaké by to bylo, žít v takovém městě. Na chvíli zavřela oči a položila hlavu do stránek. Ucítila dotyk chladného kamene a když oči znovu otevřela, pod sebou měla zářící město a kousek od ní byla měděná lasiččí korouhev. Studená malinová voda o sobě začínala dávat vědět, Štěně kýchnul. Posadil se a rozhlížel se kolem sebe, viděl krajinu z knihy a pomalu mu docházelo, co se stalo. Když se vzpamatoval z šoku, uvědomil si, že nemůže zůstat sám v divočině. Vstal a vydal se po proudu potoka, který vytékal z jezera, protože věděl, že když půjde po proudu, narazí na lidské obydlí. Pokud tady nějací lidé vůbec jsou, pomyslel si trpce a přidal do kroku, aby mu nebyla tolik zima. Pomyšlení na pád na špičaté věže bránilo Pampelišce se jen pohnout. Podívala se dolů a přepadla ji závrať, Pampeliška vykřikla a rychle se přidržela korouhve. Au, to bolí, taháš mě za kožíšek! Pampeliška znovu vyjekla a tentokrát spadla doopravdy. Letíc černou temnotou se už začínala loučit se svým životem, když na límci ucítila stisk malých zoubků a její let se náhle zastavil. Ještě nidky před tím neplachtila vzduchem jako to dělávají ptáci. PŘÍBĚH NA POKRA ČOVÁNÍ Houri, Sibou Jak Štěně postupoval podél potoka, začalo ubývat lesa a přibývat vody. Potok se měnil v říčku, ze které odtékaly další potůčky, které ústily do mnoha rybníčků a Štěněti začalo brzy čvachtat v botech. Pomalu ztrácel naději, protože umíral zimou a vyčerpáním, když tu najednou za rákosím uviděl slamněnou střechu, to mu dodalo novou energii, dal se do běhu a šťastně zabouchal na dveře. Otevřel mu starší pán, který smrděl rybinou. Koho to sem čerti nesou? prohlásil nevrle. Štěně ucouvl: Promiňte, nerad ruším, ale spadl jsem do jezera a je mi doopravdy zima, doufal jsem, že bych se u vás mohl ohřát. Co je mi do toho, odprejskni. A třískl dveřmi. Zoufalý Štěně začal tlouct ještě silněji a srdceryvně křičel: Slituj se přece nade mnou ty smrdutý hovado! V tu ránu se otevřely dveře a Štěně vpadl do jediné místnosti, která tvořila chatrč. Tak hezky mi už dlouho nikdo neřekl. Pousmál se osamělý rybář. Promiňte, ale měl sem už všeho dost, potřebuju zjistit, jak jsem se sem dostal. Chlapče jsem jen hloupý rybář, který se jen pramálo zajímá o tento svět. Za týden ale jedu na trh do města a setsakra bych ti radil, abys tady ten týden počkal, zdejší močály jsou nebezpečné. Děkuji, nevím, jak se vám odvděčím. Rybář se uchechtl: Za to já to vím víc než dobře. Práce tu mám dost i pro tři, ale teď už si sedni, dám ti něco k snědku, doufám, že máš rád rybí polívku. Když Štěně hltal teplou pochoutku, úplně při tom zapomněl, že vlastně nemá rád ryby. A když večer ležel na potrhaném slamníku, ani starcovo chrápání mu nezabránilo upandout do bezesného spánku. Kdo je Pampeliščin tajemný zachránce? A v jakém městě se to vlastně nachází? Zvládne Štěně tvrdou práci rybářského pomocníka? A kolik ryb za den uloví? V příštím čísle se dočtete vícj. --=8=--

9 LU ŠTĚNINY Milý čtenáři. S novým rokem přichází nová rubrika, která by se měla objevovat pravidelně v Ajeťáku. V každém čísle najdete 2 luštěniny. Jedna je pro starší a druhá pro ty mladší. To ovšem neznamená, že si můžete vylušti pouze jednu luštěninu. Starší mohou odhalit tajemství luštěniny pro mladší a i ti mladší mohou zkusit něco těžšího. Příjemnou zábavu. Bris a Okeo A začneme luštěninou pro starší, protože starší mají přednost. Jedná se o všemi známou osmisměrku. Zaškrtejte slova ze sloupců vpravo a vyjde vám konec vtipu. Pro ty menší z vás tady máme jednoduchou spojovačku. Vaším úkolem je pospojovat body podle čísel od 1 do 94. Po spojení všech bodů by vám měl vzniknout obrázek jednoho pěkného zvířátka. Užijte si to;-) --=9=--

10 1. stupeň Dokonalá dívka Tafird 1. dějství [Mirek:] Něco zazvonilo. To asi byl zvonek u dveří. Kruci, to byl ale krásný sen. A oni mě z něho musí probudit. Že by už byli tady? Tak brzy? Kolik je hodin? Teprve půl třetí! Jak to, že jsou tu tak brzo? To v sobě Pavel nemá tolik slušnosti, aby přišel v přesně ujednaný čas? Přece jsme se dohodli, že přijde se svojí dcerkou až ve tři, aby si s ní mohla hrát má malá Anička. Krucinál, nemám ani pro něj připravené občerstvení a citronádu pro naše holky. No jejich chyba. Prostě mi pomůže udělat citronádu --=10=--

11 a na něj se vykašlu. Ať je o hladu. Svině. Nemá chodit tak brzo. Ách, už zase zvoní. Jo, už jdu, už jdu! [Pavel:] No tak jsme tady, Luci, usmál jsem se na svoji dcerušku, když jsem zmáčkl zvonek, už se těšíš na to, jak si budete s Aničkou hrát se svými panenkami? Malá šestiletá holčička se na mě podívala a zazářila: Jo, a jak. Minule jsme si s nimi udělaly čajový dýchánek. Bavily jsme se o hrozně moc věcí. A teď si s nimi chcem zahrát na Miss panenka. Tak to je fajn, opětoval jsem ji úsměv, určitě to vyhraje naše Viktorka, že? Nesměle přikývla a já jsem ji pohladil po jejich blonďatých vláskách. Po asi deseti sekundách ticha jsem se opět zazvonil a nevrle jsem potichu procedil zuby: Kde vězí? To snad nejsou doma? Anička je moje nejlepší kamarádka, ozvala se najednou vedle mě Lucka, mám ji moc ráda. Já vím, že ji máš ráda. Je to moc fajn holka, pokývl jsem ji. Najednou se dveře otevřely a stál v nich Mirek. Zdravím tě sousede, pozdravil jsem ho s úsměvem na tváři, tak už jsme tady. Co tu děláš tak brzo? Přece jsme se dohodli, že přijdeš až ve tři. Proč jsi tu už v půl? s nevrlým výrazem se na mě zamračil. Ále, začal jsem, Lucka se už doma nudila. Úkoly ze školy stihla napsat už ve škole, protože je to chytré děvčátko a sčítání jednociferných čísel ji nedělá žádné problémy, a nebavilo ji se dívat na televizi, teď když už skončily její oblíbené pořady. Doufám, že ti moc nevadí, že jsme přišli o půl hoďky dřív. Mirek se na mě podezíravě podíval, ale pak nečekaně klidně zamumlal: Ne, vůbec ne. Holky si budou hrát déle a my si toho řekneme víc. Pojď dál. Moc se mi nelíbila ta jeho reakce, ale nechtěl jsem dělat problémy, nepřestal jsem se usmívat, chytl jsem Lucku za ruku a šel dál. Hned jak se Lucka vyzula, rozběhla se do Aniččina pokoje a objala hnědovlasou dívku. Už po chvilce se z pokoje začaly ozývat veselé hlasy a dívčí smích, zatímco jsem byl s Mirkem v kuchyni a pomáhal mu s citronádou. Moc hezky si hrají, nemyslíš? prohodil jsem, poněvadž se mi zdálo, že řeč stojí. Hm, zapřemýšlel, jo. Určitě si zase hrají se svými panenkami. Chvíle ticha. Aničce jsem nedávno koupil novou panenku z Japonska do její sbírky, prohodil, určitě se bude, hm, Lucii líbit. Až z Japonska? podivil jsem se. Ta musela stát majlant! Taky že stála, zamračil se na mě, moje dceruška se zaslouží jen to nejlepší. Počkej tu chvíli, jen jim donesu tu citronádu. Jo, klidně. Jasně, že si ty naše holky samozřejmě zaslouží to nejlepší, protože jsou úžasné, zavolal jsem ještě na Mirka odnášejícího tác s nápojem do Aniččina pokoje. [Mirek:] Hm, to jsou ale kecy. Nejraději bych ho ani neposlouchal a poslal ho do háje, ale přijde mi pod mou úroveň se s ním hádat a zavřít mu před nosem. Tak ho musím pozvat no. Takže ona si dělala úkol ve škole? Tomu nevěřím. Podle mě je blbost, aby byla šprtka, když ji vychovává někdo takovej jako je tenhle, hm, blbec. Jo, to je výstižné. A ještě k tomu je blondýna. Ty jsou přeci vždycky blbý. Bože. Co to má zase za boty?! Takový velký, kožený?! Bože, vždyť je na to moc mladá! To nosí dospělý ženský! Jak ji to jen mohl koupit? Takovou hnusnou obuv. Hm. Musí být opravdu hodně ubohá, když se ji líbí něco takového. A jak peláší za mou Aničkou. Ani se ji nedivím. Má štěstí, že se s ní, takovou ubožačkou, má holčička baví. Asi ji chce pomoct a dopřát ji pocit, že není tak trapná a osamělá. Měl bych jim udělat tu citronádu. Proč se na mě ten Pavel pořád usmívá? Co si o sobě myslí? Kam jsem jen dal ty citrony? Asi myslí, jak je skvělý a jak si může všechno dovolit, přijít o půlhodiny dřív a probudit mě. Proč vůbec nic neříká? Měl by přijít s nějakým tématem. Á, do ledničky. Tady jsou. Mě nenapadá nic, o čem bych si zrovna s ním mohl bavit. Hm, prý si holky pěkně hrají. To je zase téma. To nemohl přijít se něčím zajímavějším? No tak ho alespoň setřu, řeknu mu o té panence, kterou jsem objednal až z Japonska. Hm, ten zírá. Určitě závidí. Určitě nemá tolik peněz, aby si mohl dovolit koupit něco takového té své dceři. Tak už to mám udělaný. Donesu jim to. Alespoň budu mít chvíli pokoj od tohohle. Úžasné říkáš? Ta --=11=--

12 tvoje teda určitě, pche. Za toho tvýho vychovávaní. Hrozný. Jenom ta moje je úžasná. Jenom ta moje je dokonalá dívka. 2.dějství [Lucie:] Vzbudilo mě zvonění budíku. Natáhla jsem k němu pomalu ospale ruku, abych zastavila ten rámus. Chvíli mi trvalo než jsem se odhodlala vstát. Opravdu se mi nechtělo z měkké vyhřáté postele a to jenom kvůli tomu, že musím udělat pokus do laboratorní práce z fyziky důkaz existence závislosti teploty na části dne. Proto musím vstávat tak brzy z rána, abych naměřila teplotu v šest ráno. Ta naše profesorka je doopravdy blbá. Prostě si na mě zasedla. Navíc mám dneska sedmnáct! Ale ji takový věci nezajímají, a tak co můžu dělat? Nic až na udělaní toho úkolu. Udělala jsem pár věcí, které lidé dělají ráno jako vyčištění zubů, oblečení se a nasnídaní se, a pak jsem šla ven, abych naměřila tu teplotu. Brr, tam byla ale zima. Když jsem vyšla z domu a udělala pár kroků, nečekaně ke mně přiběhla Anna, má nejlepší kamarádka, se kterou kamarádím už odmalička. Velice mě překvapilo vidět ji tak brzy ráno a k tomu ještě veselou a usmívající se od ucha k uchu. Ahoj Lucí, pozdravila mne zvesela, co ty tady děláš tak brzo? Já jsem si myslela, že ještě budeš spát. Ahoj, opětovala jsem ještě rozespale její pozdrav, musím naměřit teplotu do laboratorky. Ta naše profesorka mě tím fakt naštvala. Vstávat v šest celý týden! To je prostě hrůza! Anna se ale jen zasmála: Proč tak nadáváš? Život je krásnej, ale krátkej, tak si ho musíš užít, dokud můžeš, podívej se, sluníčko svítí, ptáčci zpívají, květinky kvetou, vždyť je krásně! Ty jsi se teda vyspala do růžova. Určitě se ti stalo něco krásného, že? Povídej, ty jsi byla včera s tím svým, ne? Jaký to bylo? dychtila jsem po odpovědích. Byl to nejkrásnější večer mého života! zajásala. Šli jsme na jeden moc romantickej film, pak jsme se šli navečeřet do jedný italské restaurace a pak, no, šla jsem k němu domů. Trochu se začervenala. Vytřeštila jsem na ni nevěřícně oči: Cože? Ty jsi šla k němu? Hlavně mi ale neříkej, že jsi s ním spala. No jasně že jo, zazářila, bylo to krásný. Nic podobného jsem ještě nezažila. Byla to divoká noc. Moc jsme toho nenaspali, protože jsme se milovali asi čtyřikrát. Chudák, vypadal nakonec velmi vyčerpaně. No a asi před hodinou jsem se probudila a bylo mi úžasně, tak jsem šla ven se projít. Oh, to bych o tobě neřekla. Tu tvoji náladu bych chtěla mít taky, zasteskla jsem si, už mi pár dní tvrdíš, jak se máš skvěle, jak je život nádhernej, že ti nic nedělá problém. Ty se prostě máš. Přišla ke mně, poplácala mě po zádech a usmála se na mě: Neboj, určitě se budeš mít taky stejně dobře jako já. No nic, já už musím. Mám ještě hodně práce k dodělání. Tak se měj. Počkej, zavolala jsem ještě na ni než utekla, přijdeš teda dneska na tu mojí oslavu? Vždyť víš, dneska je mi sedmnáct. A jo, já jsem úplně zapomněla. Sorry, fakt toho mám poslední dobou hodně. Promiň, ale nepřijdu. Mám šíleně moc práce, kterou musím dodělat co nejdřív, řekla mi smutně. Ale i tak všechno nejlepší! Dárek ti dám až se zase uvidíme, snad něco stihnu koupit, rychle dodala. To mě doopravdy naštvalo. Jak jsi to jen mohla zapomenout?! Na narozeniny své nejlepší kamarádky! Ty a hodně práce? To je ale blbost! Vždyť nemáš pořád co dělat a teď najednou pic a nemáš čas si ani vzpomenout na svojí kamarádku! fakt naštvaně na ni ječím. Co ty víš?! Teďka opravdu nemám čas vzpomínat na takovýhle věci a chodit na oslavy, kde býváme většinou jen my dvě! Víš, kolik toho mám?! Hned ti to řeknu, vyjela na mě, musím udělat všechny úkoly, napsat nějaké básničky a povídky do časopisů! A samým vztekem začala nesrozumitelně mumlat: Psát si milým po uvařit taťkovi večeprocvičit si italšjít na poštuklubu poslechnout si hudbalit klukčíst knihu o psvat se na televizsi ale blbáž neplýtvejým drahonným časem! Natož se na mě velice zamračila, odvrátila se ode mne a rozeběhla se pryč. Nevěděla jsem, co ji to popadlo. Vůbec jsem ji nerozuměla. Takhle se předtím nikdy nechovala. Sedla jsem si na zem a rozbrečela jsem se. Bylo mi jedno, že je venku zima. Uvnitř mi byla větší zima. [Anna:] --=12=--

13 Co si o sobě vůbec myslí?! Myslí si, že jen ona má co dělat? Myslí si, že je lepší než já? Myslí si, že mě ve všem porazí? Nikdy! Nedokáže to. Není lepší než já. Nikdo není lepší než já! Cítím se silná! Cítím plna nespoutané energie, radosti a euforie! Dokážu všechno na světě! Jsem nepřemožitelná! Už nikdy nepropadnu smutku! Už nikdy mě nepopadne beznaděj! Nikdy jsem se necítila tak naživu! Mám pocit, že jsem tak vysoko. Mám pocit, že dokážu létat! Nebudu mrhat časem s takovými, jako je ona. Pokud si myslí, že ona je ta normální a já jsem blázen, tak se mýlí! Já jsem úplně v pořádku! Nikdy mi nebylo lépe! [Lucie:] Čas plynul. Jaro vystřídalo léto a Anna se se mnou stále nebaví. Velmi mi mrzelo to, co se stalo onoho dne. Anna mi od té doby vůbec nebrala telefon a neodpovídala mi na smsky. Ani, když jsem přišla k jejímu domů ji navštívit, mi neotevírala. Časem mě to přestalo bavit a snažila jsem se pokračovat ve svém životě. Ale stále mě to trýzní. Je to moje nejlepší kamarádka. Ale dnes jsem si řekla, že se pokusím tím nezatěžovat. Jdu se svým Vojtou na rande. Už se na něj těším. Dlouho jsem ho neviděla, protože byl měsíc v Asii. Prošel Thajskem, Čínou, Nepálem a Tibetem. Nemůžu se dočkat jeho historek. Vždycky mě rozesmáli. Když jsem chtěla už odejít z domu, ozvalo se mi z kabelky vyzvánění mého mobilu, který mám nastavený na hovory od Anny. Rychle jsem ho odtamtud vylapala a přijala hovor: Haló? Anno, to jsi ty? Ahoj Lucko, ozval se Annin hlas z mobilu, který se mi ale zdál velice roztřesený a smutný, jak se máš? Jo jde to, kvapně jsem ji odpověděla, jen jsem právě chtěla odejít. Proč jsi mi tak dlouho neodpovídala? Aha, velice zklamaně se ozvalo ze sluchátka, tak já tě nebudu dál rušit. Přece se nebudeš zatěžovat někým jako jsem já, když zrovna někam odcházíš. Začala plakat. Ne, to není vůbec pravda. Vůbec nespěchám. Klidně si můžeme popovídat, snažila jsem se ji utěšit. Ne, to je dobrý, jen si jdi. Nezatěžuj se mnou. Nemá to cenu. Sbohem, zaplakala mi do ucha. Ne počkej snažila jsem se ji zastavit, ale poté jsem už slyšela jen pípání zavěšeného hovoru. Chudák. Neměla jsem ji říkat, že někam jdu. Ale nemohla jsem tušit, že na tom je tak špatně. Nikdy jsem ji neviděla být na tom tak špatně. Uvědomila jsem si, že jsem s tím nemohla už nic dělat, ale přesto jsem odešla se špatným svědomím. [Anna:] Co jsem si to jen myslela? Co jsem si to namlouvala? Myslela jsem si, že mám skvěle, ale mýlila jsem se. Proč jsem se takhle cítila, když to nebyla pravda? Myslela jsem si, že všechno je skvělé, ale už není. Myslela jsem si, že zvládnu všechno, ale jediné, co teď chci dělat, je plakat. Je bezvýznamné se snažit o něco, co jsem ve skutečnosti nikdy nemohla mít. Měla jsem vidět, že mě Ivan nemiluje a jediné, o co mu šlo, bylo se mnou spát. Já jsem tak blbá. Za všechno si můžu sama. Neměla jsem se rozhádat s Luckou. Byla to moje nejlepší kamarádka, ale teď si určitě o mně myslí, že jsem úplně blbá. Určitě si to myslí všichni. Jsem na nic. Nikomu na mně nezáleží. Všechno je na nic. Asi by bylo nejlepší, kdybych tu prostě nebyla. Kdybych prostě najednou zmizela. Nikdo by si toho nevšiml a i kdyby ano, nikomu by to nevadilo. Teď už vím, že nikdy nebudu létat. A není tu nikdo, kdo by při mě stál. Nic už nemá smysl. Kdo by vůbec mohl vědět, že se cítím tak smutně? [Lucie:] Copak je Lucko? Proč jsi taková smutná? Stalo se něco? zeptal se mě Vojta. Vůbec se mu ani nedivím. Nad ničím jiným jsem totiž nepřemýšlela. Nad tím, co se stalo těsně předtím, než jsem odešla z domova. Kdysi jsem se pohádala s Luckou a dneska mi volala. Zdálo se mi, že je úplně na dně, líčila jsem mu se sklíčeným hlasem. Pokračovala jsem: Plakala mi do mobilu a nebyla s ní žádná řeč. Netuším, co se ji mohlo stát. Nechápu to. Předtím se zdála být šťastná a bez problémů. Ona byla vždycky ta silná, která mi pomáhala ve slabých chvilkách. Ona vždycky věděla co dělat. Ona vždycky byla --=13=--

14 ta dokonalá. Najednou jsem na své ruce položené na stole ucítila teplý dotek Vojtovy ruky. Já vím, že tě to mrzí, začal. Podíval se mi do očí: Přesně vím, co cítíš. Já jsem zažil něco podobného. Nechápavě jsem se na něho podívala. On se na mě jen trochu pousmál, ale jeho úsměv se hned vytratil. Pokračoval: Míval jsem jednoho kamaráda. Přítele. Byl mi opravdu blízký. Opravdu jsme toho spolu zažilo hodně. Uhnul mému pohledu a začal zírat do země. Ale časem se u něj začala projevovat ta věc, ta nemoc, prostě to,co asi postihlo také Annu. Trpěl častými výkyvy nálad. Jednou byl pln štěstí a radosti, a jindy zase se topil ve vlastním smutku, sebeobviňování a pocitu bezvýznamnosti. Všichni jsme se mu snažili pomoct. On sám chodil na terapie a bral různé léky. Ale jeho stav se stále nezlepšoval, protože nevěřil, že je to s ním tak zlé, a nakonec, odmlčel a zdálo se mi, že jsem postřehla slzu stékající po jeho tváři, to už nevydržel. Vzdal se. Ztratil sílu bojovat. Skočil z okna ze svého bytu, který byl v šestém patře. Bylo mi Vojty velice líto. Chudák, muselo to být pro něj velice těžké. Netušila jsem, co si musel protrpět. Nemohla jsem ale uvěřit, že Anna nejspíš prochází tím stejným. Bylo mi do pláče. Prostě jsem tím chtěl říct, že bys měla být teďka Anně podporou a zajít za ní. Klidně hned. Rád půjdu s tebou, uklidňoval mě, je důležité, aby neměla pocit, že je sama a nikdo se o ní nezajímá. Když si uvědomí, že ji někdo má rád, tak získá sílu s tím bojovat a nakonec vyhrát. Měl pravdu. Pochopila jsem, co musím udělat, abych své kamarádce pomohla. Někdy se prostě může stát, dokončil a přitom mi pevně sevřel ruku, že i dokonalá dívka se probudí a zjistí, že ztratila rozum Výlet s e š e stkou Hranka(členka 2.dívčího oddílu) DEN pátek namalovat něco, co ho charakterizuje. Tento večer V pátek asi v 16:30 jsme měli sraz před poštou jsme ještě viděli film: Doba ledová. u hlaváku. Po chvíli jsme se přesunuli do haly, kde DEN sobota jsme se všichni sešli. Nastoupili jsme do vlaku a jeli Ráno ( asi o půl desáté) jsme vstali a šli na rozcvičku, hráli do Blanska.V jsme ufobal. Blansku jsme přestoupili na autobus pokračovali Ještě před tím dorazily Čeki s Maruči, které nemohly jet v už směr pátek. Po Vilémovice, návratu z kam někteří rozcvičky jsme dojeli pěšky a zbytek šel část se sbalili na celodenní výlet, cesty pěšky. který měl být Spali jsme v Obecním inspirován filmem, který domě. Po jsme viděli. večeři jsme si zahráli hru, při které měl každý Cestou jsme si nejen házeli ufem, ale mimo jiné jsme hráli hru na 2 čokoládové firmy, které --=14=--

15 rozdávaly čokoládu jsvým zákazníkům. Když jsme se vrátily musela odjet většina naší družiny ( ještěrek). A zbytek holek vařil večeři. Před i po večeři jsme hráli další hry. DEN - neděle V neděli jsme vstávali ještě později něž v sobotu( asi o půl jedenácté). Šli jsme ven, kde jsme chodili ve trojicích se svázanýma nohama kolem rybníčku. Po pozdní snídani jsme se začali balit. Před uklídem nám zbyl čas ještě na jednu hru:, rozděli-li jsme se na 2 družstva, zkaždého družstva jeden předváděl nějaký film, nebo pohádky a zbytek hádal. Nakonec jsme se dobalili, douklízeli, najedli a vátili zpět do Brna. Silve str oo oo8 Ilei a Tebi Ťuk..ťuk na dřevo nesmíš ťukat, zhoří! tak jsme tam také moc dlouho nevydrželi. Cesta Co?! Smích smích a smích. Tak takhle nějak zpátky však nebyla podle našich plánů, protože vypadala cesta vlakem do Hostinného. Třikrát jsme nám nejel autobus. A tak jsme šli do Lánova pěšky. přestupovali a v Pardubicích jsme měli luxusní Odtud nám však také nejel rozumný spoj. Proto byl čtyři minuty,, na přestup. Plný žaludek, dobrá zavolán Mirek, aby nám poradil. Nakonec jsme jeli společnost a poloprázdné vlaky nám zajistili autobusem do Vrchlabí a odtud vlakem do skvělou náladu. Hostinné, vystupujeme! Tady Hostinného. Byl to pro nás dost náročný den, a tak není žádnej sníh!? Avšak vzhled skautské jsme byli brzy ve spacácích. klubovny nás velmi překvapil a dobře naladil. Byla Pomalu se nám blíží 31. prosinec... A je tu! nově zařízena. Ráno jsme se váleli Dokonce jsme spali na matracích, takže dlouho do poledne. Chani a spol nám první noc byla velmi upekli báječný komfortní. A ještě tentýž večer jsme si snídaňo-oběd. Poté se většina šla vyřádit na zahráli Thranovu blízký kopeček,, novou hru o drogách, ve které se měli obžalovaní obhájit, V podvečer jsme šli ven do parku hrát geniální bojovou hru že jsou nevinní. Trrr! Někteří se Další den ráno se dokonce seznámili někteří vypravili na s místními opilými svah a někteří si válely šunky,,. Takže ti, co skautkami,, a už se šlo dovnitř. No a tam byla zůstali v klubovně, prostě nic nedělali. nebo už si pohoda. Někteří si povídali, někteří zpívali a hráli to nepamatujeme, ale na svahu bylo prý krásně a na kytaru a někteří připravovali slavnostní pokrmy, lyžování i prknování bylo dobré. Večer jsme hráli které velmi rychle zmizely. A když nastala půlnoc, stolní hry, někteří vařili večeři, vymýšlel se většina si toho nevšimla. Pár akčnějších jedinců se zalehací pořádek a nové přezdívky nově vyběhlo podívat na asi 20minutový ohňostroj, a příjezdících: Almara, Bancha, Sral, Zrajda, Orel či nějací blázni začali zpívat hymnu s imaginárním René já a Rudolf šampaňským. Na opravdový jsme krapet Další den jela menšina (do které jsme patřily) do zapomněli. Po delším povídání jsme se v pozdních Černého dolu, kde se bobovalo ve ski-areálu. hodinách uložili ke spánku. Moc dlouho nás to nebavilo, tak jsme šlo do restaurace Jáma,, Byla v ní nepříjemná servírka a --=15=--

16 V úterý se někteří brzy probudili, zabalili a vypravili vlakem domů. Zbytek však setrvával v Hostinném a jel domů až další den Co se dělo dál? Úterý bylo zase ulejvací. Banči se to však nelíbilo, a tak jsme si zahráli pár jejích originálních her. Někdy brzo odpoledne bylo zjištěno, že nám tu zůstaly Rychlý špunty, proto jsme se vypravili na kopec, párkrát se napili a zahráli si flašku. Jinak jsme měli docela nedostatek jídla. Na večeři bylo hovězí ve zbarvené a dobře chutnající vodě, jenž se zajídalo toustovým chlebem. Moc už jsme toho nedělali a šli spinkat. Milí čtenáři, Ráno, to bylo akorát o balení a uklízení skoro celé budovy. Poté jsme se s radostí vypravili do obchodu pro alespoň špetku jídla, které jsme ihned začali jíst ve vlaku. Cesta byla dobrá, vlaky nebyly moc plné, byla sranda a dokonce Alwar hrál na kytaru a zpívalo se V Brně se zakřičelo a rozchod. Většina z nás nastoupila myslím na 12 směrem na čáru, někteří se ztratili už v podchodu a někteří,, jeli domů vlakem. Byl to náš první silvestr a byl úplně super! Takže pokuď můžete, tak příští rok jeďte, a pokud nemůžete, tak se aspoň máte na co těšit KOUTEK POEZIE Souri Starý rok se přehoupl do nového,nicméně koutek poezie zůstáváj. I když něco nového na něm přece jen je. Poprvé v jeho historii, jsem pro vás vybrala kousek z díla básnířky a ne básníka.báseň od Suzanne Renaud můžete porovnat s básní jedné dívky z našeho střediska. Třeba vás inspirují k tomu abyste také napsali něco do koutku,hm? Ať se Vám daří (nejen) v novém rocej Motýl Západy daleké, v nichž bouře zalkaly, paláce v ohni,mračna, úskalí, nad mořem ptáci, kolébaní v letu. Nebesa temná, nachem rozvitá, jak vzpomínka, jež z dřímot procitá v minula řásnatém sametu. Žal, jenž se živým nezahojí, v odlescích půlnocí a sněhů, jat mlhou fialových břehů, usíná s bledou lunou trojí. Sny rozechvělé, svou skryjte krásu v neobjeveném rodném kraji, jejž lehounká dvě křídla tají, zrcadlo prostoru a času bez názvu Mysleme i na ostatní, ne jen pořád na sebe. Nemyslete za ostatní, myslete jen za sebe. Přemýšlejme o životě, žijme jej vždy naplno. Přemýšlejte o bytostech, chvalte je však naplno. Mluvme o všech přeupřímně, chovejte se přátelsky. Zapomeňte na přetvářky, na zlá slova, na urážky --=16=--

17 REND EZ-VOU S Bla, bla, ale někdy chytrý bla, bla, bla. To o něm píšou na Medvědích stránkách. Dnes vám přinášíme trochu chytrého, trochu vtipného, každopádně hodně zajímavého bla bla povídání s rádcem Maenvinem. Jak jsi se dostal do skautu? Poprvé, to jsem se dostal přes kámoše do devadesát jedničky na Mendlák. Tam jsem vydržel dva roky, rok jako vlče, rok jako skaut. Moc jsem nezapadl, tak jsem odešel a pak jsem se dostal na Jarošku. Tafird potřeboval hrozně moc bodů (úsměv), tak mě natáhl do šestky. To bylo v primě nebo sekundě, tři, čtyři roky zpátky. V čem je to lepší v šestce než v devadesát jedničce? Tam se se mnou zacházelo jako s malým dítětem, což jsem ostatně byl, ale já jsem si vždycky myslel, že jsem velkej kluk (smích). V šestce mě to bavilo už od začátku. Po půl roce jsem se stál neoficiálním rádcem, pomáhal jsem Tafovi, a bavilo mě to. Jak dlouho vedeš družinu? Počkej, musím počítat... Dva roky. Dva a půl roku asi. Co tě na tom vedení baví? Nejvíc mě baví vymýšlení programu. Realizace, ta mě baví taky, ale vymýšlení je lepší. Vymýšlíš programy radši sám nebo s někým? Radši vymýšlím sám, protože vím, že to udělám. U těch ostatních nevím, jestli na to třeba nezapomenou. Jaké jsou tvoje plány ve skautu? Kam směřuješ? Máš nějaké jasné cíle? Nemám. Byl bys ochoten být třeba vedoucí oddílu? Když to bude potřeba... Maxmilián, Jeremiáš Co si myslíš o vztazích v oddíle? V oddíle? V oddíle máme dobré vztahy. Funguje vám ten váš systém vedení? Občas se nám sice nedaří prodávat vzducholodě, ale jinak dobrý. (Maxmilián se nechápavě podrbe za Jeremiášovým uchem) Jsi hrdý, že chodíš na Jarošku? (zvýší hlas, narovná se) Ano! Jsem! Proč? (přemýšlí) Je tam hodně matiky, to mě na tom baví nejvíc. I když, mohlo by ji být víc. Máme jenom deset hodin matiky týdně (Jeremiášovi zaskočí ranní čaj)... Taky jsme prestižní gymnázium. Myslíš? Určitě. Já si tím jsem jistý. A taky máme dobré učitele. Například? Kobza. Toho máme z matiky. Co na něm obdivuješ? Čeho si vážíš? Že to s náma, jako se svou vlastní třídou, vůbec vydrží. Občas býváme dost nepovedené děti. Jaký předmět tě zaručeně uspí? (otázka Maenvina velmi rozesmála, očividně zná jednoznačnou odpověď) Biologie s Vařmenem. Mě by to bavilo, ale on má takový uspávací hlas, monotónní výklad, který je naprosto... ne nezajímavý... ale zní to jako: dobrou noc dětičky, běžte spinkat... Jaká je tvá oblíbená činnost o přestávce? Hraní karet. Ze začátku jsme hrávali hlavně Srdce, pak jsme přešli na Pokr, Mariáš a teď hrajeme Násobený Srdce, vymysleli jsme takovou malou obměnu. Proč hraješ zrovna na akordeon? --=17=--

18 Ono to v podstatě za mě bylo rozhodnuto. Rodiče dostali od známých za malý peníz takový malý akordeon a moje učitelka, kterou jsme měli na přípravku, taky hrála na akordeon. Jednou přišla do hodiny s nějakým žákem, aby ty malý dětičky nalákala do toho svého oboru. A mně se to zalíbilo. Rodiče taky tak nějak nenápadně tlačili, abych si toho nevšiml, já jsem si toho nevšiml (Maxmilián se škodolibě uchichtne), tak mě to nakonec chytlo a teď už hraju desátým rokem. Co nějaké soutěže? Jak nejvýše jsi se dostal? V celostátním kole jsem byl první. Taky jsem byl na mezinárodní soutěži, poprvé jsem dostal čestné uznání, podruhé jsem byl na druhém místě. Chtěl bys být radši hudebník nebo matematik? Matematik. Akordeon mám rád jenom jako koníček. Kolik akordeon váží? To nevím. Já ho unesu, to mi stačí. (smích) Jaké to je mít tři sourozence? Dobrý. Dávali ti někdy starší sourozence za vzor? Ne. O tom už jsme se bavili s rodiči několikrát, a to se nedá srovnávat. Kdyby sis mohl vybrat, kolik a jak starých sourozenců bys měl, jak by to bylo? Bylo by to tak jako teď. Mně to takhle vyhovuje. Který technický vynález tě nejvíce oslovil? Který ti přijde nejsmysluplnější? Počítač. S internetem. Pomáhá komunikaci a usnadňuje to spouuustu věcí. Co si myslíš o svátku svatého Valentýna? Já to vůbec neprožívám. Myslím, že je to komerční svátek Hele, růžový medvídek se srdíčkem, to koupím své holce, jé hele, hnědý medvídek se srdíčkem, to koupím svýmu klukovi. Podle mě je to hlavně o tom... Posílal jsi už někdy někomu přání na Valentýna? Ne-e. Jsi pověrčivý? Nevím, asi ne. Radši vtipy posloucháš nebo je říkáš? Radši poslouchám, protože já si vtipy nepamatuju. Já pak jen vím, že jsem znal dobrej vtip, ale nevím jakej. Čteš hodně? Čtu hodně. Sci-fi a fantasy, nejlepší jsou ty, které jsou založeny na psychologii postav. Teď třeba čtu knihu, kde se děj vykládá postupně z pohledu různých osob. To se mi na tom líbí. Je to cyklus Píseň ledu a ohně. Jaká vlastnost ti na lidech nejvíc vadí? Když jsou stejní jako já. Já totiž vím, v čem jsem špatnej, a když je ještě někdo stejně špatnej, tak mi to pak připomíná, jak jsem špatnej já, a to se mi nelíbí. Taky mi vadí, když si člověk stojí za svým a neumí přijmout cizí názor. Myslí si, že má pravdu, a když se mu někdo snaží vysvětlit, že ne, a má k tomu i logický argumenty, tak ten člověk pořád mele svou. A i když pak zjistí, že pravdu neměl, tak se z toho nepoučí. Jaký je tvůj oblíbený sport? Běh, hrozně rád běhám. A co třeba ufec? (překvapeně) A jo! (udiveně) To je taky sport? (smích) To mě taky baví. Ale tam se běhá. Baví mě asi všechno, kde se běhá. Ve středu 6. února se konala nějaká běhací hra po Brně, že? Vlajková, ta byla dobrá. V podstatě typická vlajková s tím, že každý má na ruce fáborek, a když mu ho někdo strhne, tak ten člověk je mrtvej a musí se jít oživit. Cílem je získat vlajky. Kdo to organizuje? Organizuje to Salen, která je z Červánku, potom --=18=--

19 Angi, Piškot z Jarošky... Je to pro všechny, kteří přijdou. Kde se o tom dá dozvědět? Na internetových stránkách vlajkova.wz.cz nebo se zeptat jednoho z organizátorů... Jak často se to koná? Před prázdninami to bylo každou první středu v měsíci, teď se to koná jak kdy. Na co se tě ještě zeptám? Na nějakou otázku, možná, by bylo dobré se zeptat... (Jeremiáš se zašklebí) (hrdě) Já hrozně rád radím V jakém oboru? To je jedno. Já jsem schopnej poradit ve všem. Radím rád. Dáváš dobrý rady? Snažím se. Pokud se nesnažím odlehčit atmosféru. Když to člověk potřebuje, tak se snažím dát, co si myslím. Vzkaz pro čtenáře? (přemýšlí... dlouze přemýšlí... snaží se stopnout nahrávání) Vrána k vráně sedá. Jo, to je ono. Díky za radu. toto jest Maenvin --=19=--