literární scénář TV filmu 2005 Jan Drbohlav

Transkript

1 literární scénář TV filmu 2005 Jan Drbohlav

2 Obraz 1 Nádraží perón Reál Exteriér Noc Malé, venkovské nádražíčko uprostřed hluboké podzimní noci. Obě ručičky stařičkých hodin zavěšených pod stříškou kryjící perón před nepohodou se pomalu blíží ke dvanáctce. Všude kolem se rozvaluje mlha, jako by tam byla doma. Úvodní titulky. Z dálky se ozve supění unavené lokomotivy, která za sebou táhne tři vagónky, navlečené na kolejnicích jako korálky na náhrdelníku. Vlak vyjede ze zatáčky a za hlasitého syčení páry brzdí ve stanici. Skřípění kol oznamuje všem, kteří by to chtěli slyšet, že vlak zastavuje. Na perón vychází ze své kukaně výpravčí, postarší muž s poněkud pomačkanou uniformou a plácačkou v podpaží. Z okénka lokomotivy vyhlédne strojvedoucí. Ušklíbne se na výpravčího. Výpravčí se tázavě zadívá na strojvůdce, jako by se ho němě ptal, jak to myslí. Strojvůdce raději zmizí kdesi v útrobách lokomotivy. Dveře vagónů se otevírají. Na perón vystupuje přibližně deset lidí. Někteří automaticky zamíří k nádražní budově. Šest cestujících, po dvou z každého vagónu zůstane stát na peróně. Nejprve se zdá, že tito cestující k sobě nepatří, ale během malé chvilky se shluknou jako kuřata opuštěná kvočnou. Jeden z mužů, Pavel, je asi padesátiletý, k němu patří přibližně pětatřicetiletá Hana, ostatní jsou ve věku kolem pětadvaceti let. Hluk přijíždějícího vlaku. Syčení páry, skřípění kol. VÝPRAVČÍ: Kde ses flákal? STROJVEDOUCÍ: Pár minut jsme čekali v Česticích, až projede náklaďák s krávama. Dneska má dobytek přednost i před lidma. 1

3 Výpravčí zkontroluje, jestli vystoupili skutečně všichni, kteří vystoupit chtěli, zapíská na píšťalku a zdvihnutím plácačky dá vlaku zelenou. Vlak se za hlasitého zvuku dá znovu do pohybu, nejprve pomalu, ale postupně zrychluje. Šestice cestujících na peróně, čtyři muži a dvě ženy, se kolem sebe rozpačitě rozhlíží. Výpravčí skupinku podezřívavě sleduje, ale nakonec se vrátí do své kukaně. Ze stínu pod stříškou perónu se vynoří tmavá postava asi čtyřicetiletého muže ve venkovském oblečení, s bekovkou na hlavě. Muž dojde až ke skupince cestujících. Není jasné, jestli tam čekal celou dobu, nebo jestli přišel právě teď. Muž promluví k cestujícím. Šestice se po sobě podívá a pak, pomalu, se na jejich tvářích objeví výraz úlevy. Slova se ujme nejstarší člen skupiny, asi padesátiletý Pavel. Hluk rozjíždějícího se vlaku. Že jste si dali na čas Měli jste přijet už v deset. scénář Jan Drbohlav Jiří pátravě na Pavla pohlédne. My jsme se zdrželi v Plzni. Jeden vlak jsme nechali ujet, protože no zdálo se nám, že nás někdo sleduje. Jiří promluví ke skupince s nezastíraným despektem. Chvíle ticha. Pak znovu promluví Jiří, ostře, přímo k Pavlovi, kterého zřejmě považuje za mluvčího skupiny. A sledoval? Já nevím, snad ne. Ale pro jistotu jsme jeli zvlášť, po dvou v každým vagónu. No, to jste udělali moc dobře. 2

4 Pavel sáhne do kapsy a vytáhne svazek bankovek. Ukáže je Jiřímu. Jiří sáhne po penězích a bez přepočítávání je strčí do své kapsy. V okně kukaně výpravčího se pohne záclona. Výpravčí zřejmě přes sklo sleduje podivnou skupinku cestujících. Jiří pohyb v okně zaregistruje a jenom sykne směrem k ostatním. Skupinka se vydá za Jiřím, který zamíří podél kolejí k blízké polní cestě. Trvá to jen mžik a skupinku pohltí tma a mlha. Nádražíčko osiří. Co prachy? Museli jsme prodat nějaký šperky, ale máme to všechno. Prodávat jste nemuseli nic, já bych vzal i zlato. Pojďte. 3

5 Obraz 2 Taneční sál Reál Interiér Noc Malý taneční sál. Většina stolů je obsazena a také parket je zaplněn. Malý, asi šestičlenný band hraje jednu ze slavných swingových melodií. Tanečníci na parketu se vlní v rytmu swingu. Hudba. 4

6 Obraz 3 Les Reál Exteriér Noc Hustý les je očima jen těžko proniknutelný i ve dne, natož pak v noci. Proto jsou nejprve slyšet tiché kroky, praskání větviček a přerývané dýchání, a teprve potom se z mlází vynoří šestičlenná skupina vedená sedmým do počtu, Jiřím. Za Jiřím kráčí Pavel s Hanou, dále potom Ivan, Milan s Klárou a skupinku uzavírá Petr. Jiří má zřejmě dobrou fyzičku, protože jeho dech není slyšet, zato ostatní dýchají, jako by za sebou měli výstup na Matterhorn. Jiří se k ostatním obrátí. Skupinka se zastaví. Z hada utvoří hlouček, předklánějí se a co možná potichu oddechují. Klára se v předklonu opře o strom. Kroky, praskot větviček, dýchání. Tiše. 5

7 Obraz 4 Taneční sál Reál Interiér Noc Kapela v tanečním sále dohraje. Její členové se posilňují pivem či vínem přímo z láhve. Mezi stoly se proplétá asi třicetiletá servírka Olga. Sbírá prázdné sklenice. K mikrofonu se postaví provozní tanečního sálu Stehlík. Protože není na mikrofon zvyklý, odkašle si přímo do něj, což mikrofon okamžitě přenese do reproduktorů. Jeden z muzikantů sáhne po trubce a nahlas zatroubí těsně vedle ucha provozního. Ten sebou jen trhne, což v tanečním sále vyvolá salvu smíchu. Zvuk trubky inspiruje také ostatní členy bandu, aby sáhli po svých nástrojích. Za malý okamžik se ozve další známý kus swingového repertoáru kapely. Provozní Stehlík chce ještě něco říct, ale protože zábava už je v plném proudu, vzdá to a sleze z pódia. STEHLÍK: (hlasité odkašlání) Dámy a pánové, jak jste si mohli všimnout, z technických důvodů dnes nehraje band, na který jste zvyklí Doufám, že nová kapela, která Zatroubení trubky. Hudba. 6

8 Obraz 5 Les Reál Exteriér Noc Skupinka v lese hlasitě vydechuje, někdo je opřen o strom, jiný v hlubokém předklonu. Jiřímu se skupinky zželí. Povzbudivě se na ně usměje. Milan starostlivě pozoruje Kláru. Nakloní se k ní a cosi jí šeptá. Jiří sleduje tichý a nezřetelný hovor obou mladých členů skupinky. Milan zdvihne oči k Jiřímu. Promluví trochu rozpačitě. Už to není daleko. Děje se něco? Chybí jen málo, aby Jiří překvapeně hvízdl. MILAN: Je v tom. Tahle informace je překvapením také pro ostatní členy skupinky. Všichni tázavě Kláru pozorují. Klára se pokusí o statečný úsměv. Jiří zkontroluje čas na svých náramkových hodinkách. Milan vděčně blikne očima po Jiřím. Ivan se předkloní a zhluboka vydechuje. No pozdrav pámbu. KLÁRA: To bude v pořádku. Vážně Jestli chcete, můžeme si chvíli odpočinout. Ale ne dlouho IVAN: Už nebudu kouřit. Přísahám. 7

9 Obraz 6 Taneční sál Reál Interiér Noc Swingový band pokračuje ve hraní. Servírka Olga tentokrát roznáší nápoje. Na platu má několik piv a také několik šálků s kávou. S platem nad hlavou zručně balancuje mezi stoly. Hudba. 8

10 Obraz 7 Les Reál Exteriér Noc Je čas vydat se opět na cestu. Klára se pomalu narovnává. Milan jí přitom pomáhá. Ivan se rezignovaně přidá. Petr si upraví dlouhý kabát. Najednou je vidět, že pod ním něco skrývá. Pohyb Petrovy ruky přiláká pozornost Jiřího. Petr skoro neznatelně zavrtí hlavou. Co to máte? Jiří se s touhle odpovědí nespokojí. Pod Petrovým kabátem se jasně rýsují hranaté tvary. Petr si rozpačitě rozepne kabát. Ukáže se, že pod ním skrývá malý podlouhlý kufřík. PETR: Nic. No tak Řek jsem jasně žádný kufry. Jiří vytrhne Petrovi kufřík z rukou. PETR: To není kufr Hana se strachem v očích pozoruje Jiřího. Jiří otevře kufřík a jeho obsah vysype do mechu. Po mechovém podloží se kutálí klarinet. Ne? Jiří zavrtí hlavou. PETR: To je můj klarinet. Nic. Chcete kvůli takový pitomosti skončit na Jáchymově? 9

11 Petr neřekne nic, jenom stiskne rty. Všichni se zase dají na cestu, jen Hana stále stojí na místě a zírá na klarinet jako uhranutá. Pavel se po Haně otočí. Natáhne k ní ruku a chce stisknout její dlaň. Hana promluví velice potichu. Pavlova ruka klesne. Hana promluví o poznání hlasitěji. Já nejdu. Co? Jiří se znovu, tentokrát trochu nervózně, podívá na hodinky. Pavel vezme Hanu za ruku, ale ta se mu vytrhne. Já nejdu! Zabijou nás všechny jak tu jsme. Neblázni. Prostě nejdu. Helejte, paninko, nedělejte zmatky. Je to bezpečný. Víte kolik lidí jsem už takhle dostal za čáru? Nemůžeš tady zůstat. Už je pozdě. Jiří si přiloží ukazováček k ústům. Ty mně nerozumíš? Já nepůjdu! Hana se podívá na Pavla. Nechybí málo, aby měla v očích slzy. Pavel se nervózně ohlédne po ostatních. Mlčí. Potichu! Běž sám Já 10

12 Než Hana stačí domluvit, vloží se do diskuse Jiří. Hana se chytne větve jednoho ze stromů, jako by očekávala, že se ji všichni pokusí odtáhnout násilím. Klouby na její ruce jsou úplně bílé. Jiří už toho má dost. Obrátí se k ostatním a gestem je vyzve k odchodu. Ostatní členové skupiny se rozpačitě dívají na Pavla s Hanou. Pavel se znovu ohlédne po ostatních ze skupiny. Pak se otočí k Haně a v jeho hlase se objeví narůstající panika. Teď už ale vážně musíme. Já nemůžu Pojďte Teď už i Jiří nepatrně zvýší hlas a sykne. Oni nemůžou jít sami Nevědí kam, neuměj jazyk Budou ztracený Mladší členové skupinky jsou bezradní. Je zřejmé, že si neumějí představit, že by měli opustit Pavla. Pojďte! Hana neznatelně zavrtí hlavou. Musíme. 11

13 Obraz 8 Taneční sál Reál Interiér Noc Veselá swingová skladba zní tanečním sálem. Na parketě je opět plno. Páry se vlní, houpou a točí v rytmu swingu. Hudba. 12

14 Obraz 9 Les Reál Exteriér Noc Hana se stále křečovitě drží stromu. Jiří rázně kývne hlavou směrem, kterým se musí skupina vydat, a to hned. Pavel cítí na sobě tázavé pohledy členů skupinky. Podívá se na Hanu, která se stále křečovitě drží stromu. Polkne. Hana kývne hlavou a snad tomu i věří. Jiří se beze slova otočí a vydá se na cestu. Ostatní kromě Pavla jej váhavě následují. Pavel stále ještě zůstává u Hany. Poslední členové skupinky pomalu mizí v mlází. Hana jenom na sucho polkne, ale stále se odmítá pustit stromu. Pavel se k Haně nakloní a políbí ji. Jiří se co možná nejtišeji prodírá křovím. Ostatní jej následují. Jako poslední se ke skupince připojí Pavel, ale co chvíli se otáčí, jako by věřil tomu, že si to Hana nakonec rozmyslí. Běž sám. Já připravím to tam pro tebe Uvidíš, že to je bezpečný a jak to bude možný, přijedeš za mnou Musíš se mě zříct... Řekni, že s o ničem nevěděla a že mě do smrti nechceš vidět... Řekni, že Řekni Miluju tě 13

15 Obraz 10 Taneční sál Reál Interiér Noc Muzikanti dávají do swingové muziky všechno. Provozní se opírá o bar v rohu místnosti a víceméně spokojeně pozoruje malé lidské moře vlnící se v rytmu swingu. Hudba. 14

16 Obraz 11 Les Reál Exteriér Noc Jiří provede všechny hustým křovím na úzkou lesní pěšinu. Potichu promluví k Petrovi, aby zahnal tísnivé ticho. Petr nechápe, o čem je řeč. Jakou to mělo cenu? PETR: Co? Ten klarinet Jiří jenom hvízdne. PETR: Patnáct tisíc ještě před válkou Pavel se ještě naposledy ohlédne, ale pěšina za ním je prázdná. Pane jo 15

17 Obraz 12 Taneční sál Reál Interiér Noc Swingová skladba vrcholí. Muzikanti hrají, na parketě se tancuje a mezi lidmi se proplétá Olga, která se snaží obsloužit všechny, kteří si to přejí. V tanečním sále je teplo, světlo, ale hlavně veselo. Hudba. 16

18 Obraz 13 Falešná hranice Reál Exteriér Noc Dva pohraničníci v uniformách se procházejí cestičkou vysekanou v nízkém mlází a vysypanou uhrabaným pískem. Na dlouhém vodítku vedou vlčáka bez košíku, který pobíhá sem a tam, jak mu vodítko dovolí. Na hrudích se jim houpají zavěšené zbraně. Oba dva pohraničníci spolu vedou nevzrušený hovor. Nedaleko od obou pohraničníků je husté křoví, za kterým protéká malý potůček. U kmene jednoho z vysokých stromů leží, částečně v potoku, částečně na jeho břehu celá skupinka včetně Jiřího, s obličeji zabořenými do mechu. Všichni se snaží nedýchat. Ivan už to nevydrží a zdvihne hlavu. Nadechne se co možná nejtišeji, ale přesto je slyšet slabé zasípění jeho cigaretami zničených plic. Jiří neváhá ani vteřinu, natáhne ruku a neurvale srazí Ivanovu hlavu zpátky do mechu. Oba pohraničníci se na své obchůzce zastaví. Jeden z nich vytáhne z kapsy pomačkanou krabičku cigaret a dvě vyklepe. Natáhne ruku s krabičkou ke druhému. Plamínek sirky na okamžik ozáří tváře obou pohraničníků. Všichni členové skupinky se tisknou k zemi s hlavami skloněnými. POHRANIČNÍK 1: Co s mu na to řek? POHRANIČNÍK 2: Co jsem mu asi tak moh říct, když je to můj nadřízenej? Sklapnul jsem kufry, držel jsem hubu a jen jsem se modlil, aby se mě nezeptal, jak to, že vím, kde celou noc byl. POHRANIČNÍK 1: Hm. POHRANIČNÍK 1: Abys přišel na jiný myšlenky. 17

19 Pes na dlouhém vodítku cosi vyčenichá. Jede čenichem po zemi a začne se prodírat křovím směrem ke skupince. Několikrát hlasitě štěkne. Ležící skupinka se ani nepohne. Pohraničníci si všimnou psa, který už je napůl v křoví. Jeden z nich prudce trhne vodítkem. Štěkání psa. Ze psa v křoví už toho příliš není vidět. POHRANIČNÍK 2: Pocem! Pohraničník znovu,tentokrát ještě prudčeji trhne vodítkem a psa doslova vytáhne z křoví. Pes se nechá přitáhnout k pohraničníkům, ale aspoň na ně vyčítavě zaštěká. Oba pohraničníci se s hořícími cigaretami v ústech opět vydají na obhlídku. Za malý okamžik jsou ti tam. Skupinka úlevně vydechne jako jeden muž. Klára skoro plačtivě zašeptá. Jiří blikne očima k Pavlovi. Jeho tichý hlas zní trochu vyčítavě. POHRANIČNÍK 2: Slyšíš?!? Štěkání psa. POHRANIČNÍK 1: Co to s ním dneska je? POHRANIČNÍK 2: Asi je taky nasranej POHRANIČNÍK 1: Jo jenže ten by toho troubu na rozdíl vod tebe rovnou sežral. KLÁRA: Říkal jste, že tady nikdo nebude. Jiří kývne hlavou kamsi za sebe. Pavel stiskne rty. Zdrželi jsme se kvůli Jiří se postaví jako první. Ostatní jej následují. Já vím, proč jsme se zdrželi. 18

20 Na tahle slova nikdo neodpoví. Co na to také říct? scénář Jan Drbohlav Už jste měli bejt dávno za čárou a já v pelechu. 19

21 Obraz 14 Nádraží čekárna Reál Interiér - Noc Čekárna venkovského nádražíčka je jedna velká místnost s otlučenými zdmi. Na stěně visí velký jízdní řád a nad ním nádražní hodiny, které ovšem pravděpodobně nejdou, protože sklo kryjící jejich ciferník je to tam a z obou ručiček zůstala jen ta velká. Na dlouhé lavici přiražené ke stěně naproti té, na které visí jízdní řád, sedí Hana a nepřítomně se dívá před sebe. V rohu místnosti stojí stará plechová kamna, která se marně snaží, aby v místnosti udržovala alespoň trochu přijatelné teplo či lépe řečeno snažila se, protože teď se k nim sklání výpravčí, lomcuje roštem a čistí přihrádku na popel. Vytáhne z kamen plechovou zásuvku plnou popele. Šourá se čekárnou, ale nedá mu o, aby se nezastavil u Hany. Hana se na výpravčího ani nepodívá. VÝPRAVČÍ: Kam máte namířeno? Teprve teď Hana zdvihne k výpravčímu uslzené oči. Domů. VÝPRAVČÍ: Ale teď už nic nejede, paninko. Až ráno, ve čtyři patnáct, se vrací ten courák, co jste s ním přijela Přijela jste s ním, ne? Výpravčí na Hanu rozpačitě zírá. Můžu tady zůstat? VÝPRAVČÍ: Musím to tu zamknout. Nemám kam jít, takhle v noci VÝPRAVČÍ: Já vám to věřím, ale 20

22 Výpravčí významně zachrastí svazkem klíčů svázaných drátem. Hana mlčí. 21

23 Obraz 15 Les Reál Exteriér Noc Louka z obou stran ohraničená lesem je ozářená srpkem měsíce, který vyhlédl zpoza mraků. Z lesa na kraji louky se vynoří Jiří následován zbývajícími členy skupiny. Jiří se zastaví a máchne rukou k druhému lesíku na opačné straně louky. Skupinka se po sobě podívá. Sto metrů tímhle směrem je Německo. Dál už půjdete sami. Pavel je zamlklý a co chvíli se otáčí směrem, odkud celá skupinka přišla. Je zřejmé, že roli vůdce převzal někdo jiný, nejspíš Milan. Na tváři Jiřího se snad poprvé za celou dobu objeví nepatrný náznak úsměvu. Skupinka se po sobě dívá. Nikomu se nechce vydat se na nekryté území jako prvnímu. Jiří kývne hlavou směrem, kde je Německo. Milan se nadechne. Natáhne k Jiřímu ruku a Jiří ji po krátkém zaváhání stiskne. Nebojte se. Jděte jeden za druhým a hlavně neutíkejte. Žádný rychlý pohyby. Už jste skoro venku, tak to neposerte. MILAN: A ten němčour? Klid Už na vás čeká MILAN: Ale kde? Von si vás najde. Bez obav. Jděte už. A jak jsem říkal pomalu 22

24 Milan se vydá prázdným prostranstvím. Kráčí, jak mu bylo řečeno, pomalu. Ostatní jej husím pochodem následují. Jediný Pavel rozpačitě zůstane stát na kraji palouku. Jeho oči se střetnou s očima Jiřího. Jiří pochopí, co se Pavlovi honí hlavou. Pavel chvíli stojí na místě, pak zavře oči, nadechne se a vykročí za ostatními. Skupinka, teď už jen pěti lidí, se pomalu, husím pochodem, blíží k okraji vzdáleného lesíka. Jiří skupinku pozoruje. Pak se pohodlně opře o silný kmen jednoho ze stromů a z kapsy vytáhne zmuchlanou krabičku cigaret. Milan dorazí na kraj lesíka jako první a ostatní jsou za okamžik u něj. Rozpačitě se rozhlížejí, jako by si nebyli jisti, jestli dorazili na správné místo. Náhle se ozve hlasitý povel. Všichni sebou trhnou a ohlédnou se. Za nimi stojí muž v uniformě německé pohraniční policie. Německý pohraničník se hlasitě rozesměje. Všichni se po sobě dívají, nevědí, co si mají myslet. Německý pohraničník přátelským gestem natáhne ke skupince ruku. Jako první německou ruku stiskne Milan a pak i ostatní. Rozjařeně, jako malé děti, se doslova tlačí, aby se mohli přivítat s německým pohraničníkem. Poslední se, bez zvláštního spěchu, dostane na řadu Pavel, ale i on stiskne pohraničníkovu ruku. MILAN: Díky. Díky za všechno scénář Jan Drbohlav Nemyslete na ni, teď na ni nemůžete myslet Bude to přesně, jak jste řek Přejde příště Nebojte se GRENZPOLIZEI: (něm.) Hände hoch! GRENZPOLIZEI: (smích) (něm.) Entschuldigen ale tohle vždycky zabere GRENZPOLIZEI: (něm.) Vítejte ve svobodné zemi. 23

25 Ticho. Nakonec kupodivu odpoví Pavel. GRENZPOLIZEI: (něm.) Jste všichni? Ivan se teatrálně zřítí na záda do měkkého, německého mechu. Grenzpolizei s pochopením sleduje Ivana i ostatní. Ivan vyskočí z mechu a s Petrem následují německého pohraničníka. Milan se drží za ruku s Klárou, skupinku uzavírá Pavel, který se ještě jednou, naposledy, ohlédne. Louka mezi oběma lesíky je prázdná. I tak může vypadat loučení s domovem. Ja. GRENZPOLIZEI: (něm.) Já vás teď odvedu ke srubu americké armády, je to jen kousek. Tam si vás převezmou a postarají se o všechno ostatní. IVAN: Co říkal? MILAN: Myslím, že nás někam odvede. K nějakejm američanům, nebo co IVAN: Jestli to bude zase do kopce, tak padnu. GRENZPOLIZEI: (něm.) Tak už pojďte 24

26 Obraz 16 Před srubem Reál Exteriér Noc Vlajka před srubem americké armády zplihle visí. Prostranství před srubem, jakýsi apleplac osvětluje lampa zavěšená na drátu mezi dvěma stromy. Opodál parkuje otevřený americký jeep, snad ještě předválečné výroby a stejně předválečný německý náklaďáček s krytou korbou, ovšem poznávací značkou americké provenience. Mezi stromy na apelplac vyjde grenzpolizei následován skupinkou uprchlíků. Všichni se zastaví a rozhlížejí se kolem sebe. Klára se přitiskne k Milanovi a ten ji k sobě přivine. Petr se podívá na Pavla, který se stále nemůže vzpamatovat z toho, co se stalo. Petr chce něco říct, ale nakonec si to rozmyslí a svoje slova raději spolkne. Ivan rozzářeně dojde k jeepu. Klukovsky rozpustile se směje. Nahne se přes dvířka k volantu a několikrát stiskne tlačítko klaksonu. Dveře srubu se otevřou a nakreslí tak na zem žlutý obdélník světla vycházející zevnitř. Ve dveřích stojí mužská silueta. Teprve když muž vykročí ze světla, silueta se změní ve vysokého důstojníka americké armády v dokonale padnoucí uniformě. Major všechny vyzve gestem ruky aby vstoupili do srubu. A tak se také stane. IVAN: Ty vole, jsme tady Jsme tady. Teď už tomu věřím. Hlasité troubení klaksonu. IVAN: Haló! Jsme tady! (angl.) Welcome. Už jsme o vás měli starost. Pojďte, prosím, dál. 25

27 Obraz 17 Srub - důstojnický klub Reál Interiér Noc Na stěnách visí státní insignie USA a vedle nich fotografie prezidenta Trumana. U stěny pod prezidentskou fotografií stojí staré pianino, podobné těm ze saloonů na divokém západě a už na pohled vypadá šantánově rozladěné. Na pianinu je rádio, ze kterého se ozývá swingová hudba. Uprostřed místnosti stojí stůl s několika židlemi kolem. Na stole leží krabička Lucky Strike k volnému použití a poloprázdná láhev bourbonu. U malého stolečku sedí americký voják v uniformě a vykládá si pasiáns. Skupinka pěti uprchlíků stojí v místnosti a téměř nábožně se rozhlíží. Slovo má major americké armády. Ivan se neudrží a svojí chabou angličtinou a příšernou výslovností skočí majorovi do řeči. Majorovi americké armády přeběhne po tváři pobavený úsměv. Hudba z rádia dohraje a ozve se jingle oznamující název hudebního pořadu. Hudba z rádia. (angl.) Na začátek jenom stručně Tady od vás dostaneme všechny nacionále a převezeme vás do sběrného tábora v Schönhausenu. Tam si podáte žádost o politický azyl v té zemi, kam chcete jet. IVAN: (špatná angl.) Amerika. Všichni chceme do Ameriky. New Orleans, nebo tam někam Kde se hraje jazz. (angl.) Good. V táboře zůstanete možná čtvrt roku roku, možná půl než se vyřídí vaše vystěhování ale jednoho dne za vámi přijdou s tím, že máte cestu volnou. Hudební jingle. HLAS Z RÁDIA: It s swingtime! 26

28 Milan nábožně poslouchá. Po jinglu začne z rádia hrát další swingová skladba. Petr se obrátí k Pavlovi. Major rozdává všem přítomným dotazníky k vyplnění. Nikdo kromě Pavla majorovi nerozumí, ale dotazník v jejich rukou je natolik výmluvný, že všichni nakonec pochopí, co se po nich chce a usadí se kolem stolu. Ivan sáhne po cigaretách Lucky Strike. Pavel promluví plynnou angličtinou s dokonalou výslovností. MILAN: Myslím, že jsem umřel a teď jsem v nebi PETR: Já se normálně rozbrečím. (angl.) Posaďte se a pište. Saint Louis. (angl.) Prosím? (angl.) Ne New Orleans, ale Saint Louis Já jsem tam žil, skoro deset let. Před válkou Všichni poslušně vyplňují dotazníky. Všichni pohlédnou na Pavla. Milan ochotně otočí dotazník. (angl.) V pořádku. Můžete kam chcete, Amerika je svobodná země. (angl.) Než vás odvezeme do toho Schönhausenu, rádi bychom vás požádali o spolupráci Jestli byste mohli na druhou stranu těch dotazníků uvést jména vašich příbuzných nebo známých, kteří by byli ochotni s námi spolupracovat v boji proti komunistickýmu režimu. Máme napsat jména lidí, který by byli ochotný s nima spolupracovat 27

29 Major se na Milana přátelsky usměje. Také Pavel otočí dotazník na druhou stranu, ale pak se, místo psaní, rozhlédne po místnosti. Jeho oči přiláká opuštěné piáno u stěny. scénář Jan Drbohlav MILAN: Těch vám napíšu nejmíň sto, na to vám ten papír nebude stačit. Major tázavě zdvihne obočí. (angl.) Víte, co mi tady chybí? Pavel přejde k pianinu, posadí se za něj a zdvihne víko. Jeho prsty se automaticky dotknou kláves. Všichni ostatní se sklání nad svými dotazníky. Pavlovi prsty se rozeběhnou po klávesách. Pavel na klavír doprovází swingovou skladbu z rádia. Všichni ze skupinky pohlédnou na Pavla. Také major jej zvědavě pozoruje. Pavel neodpoví, jenom nešťastně zavrtí hlavou. Zatímco všichni píší jména na druhou stranu papíru, Pavlův dotazník leží před prázdnou židlí. Pavel dále sedí u piána a hraje. (angl.) Tady u toho piána má sedět černošskej seržant odněkud z Biloxi a hrát Chattanooga Boogie, nebo tak něco. Klavírní doprovod. (angl.) To je pro mojí ženu. (angl.) Jak to myslíte? Klavírní doprovod swingové skladby z rádia. 28

30 Obraz 18 Nádraží perón Reál Exteriér Noc Hana sedí na lavičce na ztichlém peróně. Ozvou se šouravé kroky. K Haně dojde výpravčí a chvíli se na ni dívá. Zdá se, že Hana si přítomnost výpravčího vůbec neuvědomuje. Hana neodpovídá. Výpravčí má potřebu se alespoň náznakem omluvit. Z dálky se ozve zahoukání vlaku. Za okamžik už vláček přisupí do stanice a zastaví. Nikdo nevystupuje. Výpravčí se nervózně podívá po Haně. Hana se zdvihne, ale není schopná k vlaku dojít, výpravčí jí pomáhá. Z okna lokomotivy se vykloní strojvedoucí. Významně se dívá na hodinky. Mužské kroky. VÝPRAVČÍ: Co se vám stalo? VÝPRAVČÍ: Já jsem musel tu čekárnu zamknout Houkání vlaku. Hluk přijíždějícího vlaku. VÝPRAVČÍ: Jestli chcete jet, tak pojďte STROJVEDOUCÍ: Co je? Výpravčí pomáhá Haně do vlaku. Hana sotva slyšitelně promluví. VÝPRAVČÍ: Hned VÝPRAVČÍ: Někdo vám umřel? Já Já myslím, že jo 29

31 Výpravčí neví, jak na Hanina slova odpovědět a tak za ní jenom zaklapne dveře vagónu.zdvihne plácačku a zapíská na píšťalku. Strojvedoucí zmizí v kabině a za okamžik se vlak dává do pohybu. Hana stále stojí s obličejem přilepeným k okénku ve dveřích vagónu a vyhlíží ven, jako by ještě stále věřila, že se někde objeví Pavel. Pak vlak zrychlí a Hanina tvář zmizí. Za chvíli je ten tam celý vlak. Výpravčí se dívá za odjíždějícím vlakem. Pak si navyklým gestem vloží plácačku do podpaží a zajde do budovy nádraží. Pískání píšťalky. Hluk rozjíždějícího se vlaku. scénář Jan Drbohlav 30

32 Obraz 19 Před srubem Reál Exteriér Noc Skupinka uprchlíků doprovázená americkým vojákem, který si ve srubu vykládal pasiáns, míří k malému náklaďáčku. Ivan se zastaví před sloupem, na kterém líně povlává americká vlajka a rozverně jí zasalutuje. Voják si Ivanova gesta všimne a na tváři se mu rozlije úsměv. Pak přejde ke korbě náklaďáku a odhrne plachtu. Před srubem sice chybí tlumočník, ale v téhle chvíli už ani není tlumočník potřeba. Všichni chápou, co se po nich chce. Jeden po druhém se šplhají na korbu náklaďáku. Mírné problémy s nastupováním má Klára, ale Milan jí pomůže a vyhoupne se na korbu za ní. Jako poslední nastupuje Pavel. Ještě pohledem přejede srub a i on zmizí v útrobách korby. Řidič spustí plachtu a chystá se nastoupit, když se zpod plachty vynoří Ivanova hlava. ŘIDIČ: Prosím. Voják se nechápavě na Ivana podívá. Ivan gestem ruky naznačí, jako by kouřil. IVAN: Nemáš cigaretu? Voják sáhne do kapsy dokonale padnoucí uniformy. Hodí Ivanovi na korbu poloprázdný balíček Lucky Strike. Řidič otevře dveře náklaďáčku, nastoupí a nastartuje. IVAN: Cigaretu. IVAN: Díky. Máš to u mě. Hluk motoru. 31

33 Ze srubu rychle vychází major s vyplněnými dotazníky v ruce. Rychle dojde k náklaďáčku a zatluče pěstí na korbu. Zpod plachty se vynoří hlavy uprchlíků. Seržant za volantem sleduje co se děje za náklaďáčkem ve zpětném zrcátku. Major se vyčítavě podívá na Pavla a zdvihne k němu ruku s dotazníky. Pavel mlčí. Je vidět, že je myšlenkami někde úplně jinde. Pavel stále nereaguje. Ostatní na Pavla pohlédnou, jako by si teprve teď vzpomněli, že Hana zůstala před hranicemi. Pavel zmizí za plachtou korby. Major chvíli váhá a nakonec mávne papíry v rukou směrem k řidiči náklaďáčku. Řidič vidí ve zpětném zrcátku majora, dávajícího pokyn k odjezdu. Zařadí rychlost a náklaďáček se pomalu, kodrcavě rozjede. (angl.) Vy jste mi nenapsal žádný jména (angl.) Někoho přece musíte znát Máte ženu, tak třeba ona (angl.) Nebo její otec Ten by určitě (angl.) Já nevím nezlobte se nevím Hluk motoru. 32

34 Obraz 20 Korba automobilu Reál Interiér Noc Korba jedoucího náklaďáčku je ponořena do tmy. Jen tu a tam ze tmy vystupují obličeje uprchlíků. Ivan kouří a do temnoty žhne konec jeho cigarety. Ivan se rozesměje úlevným smíchem, že to nejhorší už mají za sebou. IVAN: Von říkal čtvrt nebo půl roku, ale to je nějaká blbost, ne? Takový papíry musej bejt vyřízený za pár dní. PETR: Jak to mám vědět? IVAN: Přece taková maličkost nemůže trvat tak dlouho jako v Praze Do prdele, to by přece vůbec nemělo smysl zdrhat IVAN: protože jestli to tam bude stejný, tak to nás všechny čeká dost velký zklamání. MILAN: My s váma nepojedeme PETR: Jak nepojedete? MILAN: No nepojedeme do Ameriky. My chceme do Austrálie. Ivan se obrátí na Pavla. IVAN: Neříkej, že nás necháš ve štychu. Kdo bude tam v New Orleans místo tebe vrzat basu? Pavel neříká nic. Má svých starostí dost a hlavu plnou myšlenek na Hanu. IVAN: Řekni něco. 33

35 Obraz 21 Lesní cesta, palouk Reál Exteriér Noc Náklaďáček americké armády kodrcá lesní cestou. Cesta je natolik úzká, že se vůz musí doslova prodírat mezi nižšími větvemi stromů, které zasahují skoro až do poloviny cesty. V okamžiku, kdy vůz vyjede na jakýsi palouk a zdá se, že teď už bude cesta volnější, kousek před náklaďáčkem se rozsvítí dvě silná světla. Teprve teď se ukáže, že na paloučku parkuje velký černý automobil s českou poznávací značkou. Náklaďáček zastaví, ale motor nezhasne. Okénko náklaďáku sjede dolů a řidič z něj vystrčí hlavu. Z černého automobilu vystoupí dva policisté. V rukou drží armádní pistole, připravené k výstřelu. Plachta na korbě se poodhrne. Uprchlíci opatrně vyhlížejí ven, aby zjistili, co se stalo. Policisté mrknutím oka zkontrolují situaci na korbě vozu. Uprchlíci s otevřenými ústy sledují z korby, co se děje na palouku. Z černého automobilu vystoupí třetí policista velitel zásahu. Také on drží v ruce pistoli připravenou k výstřelu. V automobilu zůstane jenom řidič. Hluk motoru běžící naprázdno. ŘIDIČ: (angl.) What s happened? POLICISTA 1: Ven! ŘIDIČ: (angl.) I don t understand, sorry POLICISTA 2: Aus! VELITEL: No tak! 34

36 Dveře náklaďáčku se otevřou a z nich váhavě vystoupí americký řidič. S rukama nad hlavou se postaví před policejního velitele. Velitel policie zřejmě anglicky umí, protože místo odpovědi natáhne zbraň. Velitel pohledem zkontroluje, jestli uprchlíci vše vidí a pak stiskne spoušť. Ozve se hlasitý výstřel a americký řidič se se zasténáním sesune do mechu na palouku. Policejní velitel přejde ke korbě náklaďáku a kochá se zděšením uprchlíků. Prohlíží si jejich tváře. Zastaví se u Pavla a ukáže na něj prstem. Pavel se rozpačitě ohlédne po ostatních a pak se pomalu spustí z korby. Postaví se těsně před policejního velitele. Oba dva muži se vzájemně měří pohledy. Velitel se ohlédne přes rameno na své podřízené. Kývne hlavou směrem k náklaďáčku. Jeden z policistů projde kolem Velitele a Pavla a vyšplhá se na korbu. Spustí za sebou plachtu. Druhý z policistů se vyhoupne do kabiny náklaďáčku, jehož motor stále běží na volnoběh. Zabouchne za sebou dveře, je slyšet zarachocení převodovky a pak se náklaďáček dá do pohybu. Pavel se zoufale dívá za odjíždějícím náklaďáčkem a pak se za ním rozeběhne. Marně se snaží zachytit se korby náklaďáčku. Velitel policie klidně pozoruje utíkajícího Pavla. ŘIDIČ: (angl.) Tohle nemůžete. Tady nejste v tom vašem komunistickým pekle, tady jste ve svobodné zemi Cvaknutí pistole. ŘIDIČ: (angl.) Rozumíte tomu, co vám říkám? Výstřel. ŘIDIČ: (zasténání) VELITEL: Ty. Dolů! Zarachocení převodovky, hluk motoru 35

37 Náklaďáček vyjede z palouku na širší lesní cestu, než je ta, po které přijel, a zrychlí. Pavel ještě několik metrů běží za odjíždějícím vozem. Pak z obou stran lesní cesty vyjdou další dva muži v policejních uniformách a zastoupí Pavlovi cestu. Červená stopsvětla náklaďáčku mizí mezi stromy. Pavlovy nohy ještě mechanicky uběhnou několik metrů a pak se zastaví. Pavel se zoufale ohlédne. U černého automobilu s otevřenými dvířky stojí policejní velitel. Neříká nic, ale také žádných slov není potřeba. 36