Z P R Á V A. Českého helsinského výboru o stavu lidských práv v České republice v roce 1999

Transkript

1 Z P R Á V A Českého helsinského výboru o stavu lidských práv v České republice v roce 1999 Český helsinský výbor Praha 2000

2 Redakční úprava: PhDr. Libuše Šilhánová Redakční a grafická úprava: Mgr. Lucie Richterová Tato publikace byla vydána s laskavou podporou Fordovy nadace. Její elektronická podoba je zveřejněna na Internetu na adrese Český helsinský výbor Praha 2000 ISBN

3 Obsah: ÚVODEM 5 POSTAVENÍ A OCHRANA NÁRODNOSTNÍCH MENŠIN 11 PRÁVA DĚTÍ 21 PRÁVA ŽEN 27 POSTAVENÍ A PRÁVA SENIORŮ 31 LIDSKÁ PRÁVA ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÝCH OSOB 37 PRÁVA PACIENTŮ 41 BEZDOMOVECTVÍ 45 REGISTROVANÉ PARTNERSTVÍ 53 PROBLEMATIKA AZYLU A UPRCHLÍKŮ 59 PROBLEMATIKA STÁTNÍHO OBČANSTVÍ 65 STAV POLICEJNÍCH SLOŽEK A JEJICH PRÁCE 71 LIDSKÁ PRÁVA V ARMÁDĚ 79 TRESTNÍ JUSTICE A VĚZEŇSTVÍ 91 REFORMA SOUDNICTVÍ 99 PRÁVO NA VZDĚLÁNÍ 107

4 PODMÍNKY ROZVOJE OBČANSKÉHO SEKTORU 117 OBČANSKÉ PORADNY V NAŠÍ SPOLEČNOSTI 123 ÚZEMNÍ SAMOSPRÁVA 129 PRÁVA A ODPOVĚDNOSTI NA POLI ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ 133 LIDSKÁ PRÁVA Z HLEDISKA ZAHRANIČNÍ POLITIKY 141 ČESKÝ HELSINSKÝ VÝBOR 147 SEZNAM AUTORŮ 151 POUŽITÉ ZKRATKY 153

5 5 Úvodem Letos už po šesté vydává Český helsinský výbor Zprávu o stavu lidských práv v ČR jako výsledek své vlastní práce, ale současně jako výsledek více či méně zúčastněného sledování, monitoringu a spolupráce v této rozsáhlé oblasti. Proto, že naše nevládní organizace nemůže ve svém monitoringu stavu lidských práv obsáhnout všechny tematické okruhy, a proto, že může referovat pouze o činnostech, kterými se přímo zabývá (to jsou např. právní analýzy určitých problémů či poradenství), nebo na nichž se nějakým způsobem podílí (to je např. vzdělávání a výchova k lidským právům na středních, a to i policejních školách, v soudnictví, poradenství aj.), je tato zpráva nazvána Zprávou ČHV o stavu lidských práv v ČR v roce Nejde tedy o ambiciózní projekt, jehož cílem by bylo pojednat o situaci dodržování lidských práv ve všech oblastech života České republiky, ale o relativně stručný popis problémů viděný z hlediska činností naší organizace, jejich pracovnic a pracovníků, členek a členů. Už z letmého přehlédnutí názvů kapitol v minulých třech obsáhlých zprávách vyplyne, že jejich tematický záběr byl dosud velmi široký a značně přesahoval reálné možnosti a okruh působnosti ČHV. I když vezmeme v úvahu, že činnost naší organizace zasahuje - v rámci nezbytné spolupráce - do činností řady nevládních organizací, státních institucí i ryze odborných útvarů, nebo s nimi souvisí, nemůže se rozhodně týkat všech problémových okruhů, které život české společnosti zahrnuje. Příkladem takového nedostatečně námi pojednaného okruhu je velmi důležitá sféra ekonomicko-sociálních vztahů a v nich zakotvených práv, jejichž dodržování a porušování je determinováno stávajícím ekonomickým systémem, jeho více či méně úspěšnou, často však problematickou nebo dokonce chybnou transformací. Z povahy těchto vztahů vyplývá mj. různé porušování sociálních práv, např. práva na práci a práva na odměnu za ni, jež se projevuje i hromadným, většinou systémově podmíněným Úvodem

6 6 fenoménem nezaměstnanosti, práva na byt či přístřeší, na sociální bydlení aj. Těmito závažnými jevy se Český helsinský výbor zabývá jen v ojedinělých individuálních případech; nezabývá se a nemůže se zabývat jejich globální analýzou. Zcela novou skutečností v oblasti monitoringu lidských práv v naší zemi je existence zmocněnce vlády ČR pro lidská práva, který se ujal své funkce dnem 9. října 1998, a jehož posláním je sledovat a koordinovat naplňování (implementaci) principů lidských práv zakotvených v přijatých a ratifikovaných mezinárodních úmluvách o lidských právech a v ústavní Listině základních práv a svobod. Již 9. prosince 1998 vydala vláda ČR u příležitosti 50. výročí vyhlášení Všeobecné deklarace lidských práv usnesení ke zlepšení ochrany lidských práv v ČR, v jehož rámci mj. zřídila Radu pro lidská práva a současně jmenovala zmocněnce vlády pro lidská práva (dále jen zmocněnce) do funkce předsedy této Rady. Rada vlády ČR pro lidská práva je poradním a koordinačním orgánem pro otázky lidských práv a základních svobod všech osob v jurisdikci České republiky. Úkolem této Rady je sledovat plnění mezinárodních závazků ČR v oblasti ochrany lidských práv, zejména však naplňování obsahu Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, Mezinárodní úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace, Úmluvy o právech dítěte, Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen, Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a Rámcové úmluvy o ochraně práv národnostních menšin. Rada má prostřednictvím zmocněnce zajišťovat plnění závazku vlády spočívajícího v podávání zpráv o plnění úmluv příslušným mezinárodním orgánům, závazku, jehož plnění se v uplynulých letech opožďovalo. Nutno konstatovat s povděkem, že díky usilovné práci zmocněnce, členů Rady, tj. pracovníků příslušných rezortů, odborníků a zástupců občanské veřejnosti, také však členů odborných sekcí a pracovníků sekretariátu Rady, byly v průběhu roku 1999 tyto závazky ČR z velké části splněny; obsáhlé zprávy o plnění uvedených mezinárodních úmluv byly zpracovány anebo se dokončují. Zpráva ČHV o stavu lidských práv v ČR 1999

7 V Radě zasedají na úrovni náměstků ministrů zástupci ministerstva zahraničních věcí, ministerstva spravedlnosti, ministerstva vnitra, ministerstva práce a sociálních věcí, ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, ministerstva kultury, ministerstva pro místní rozvoj, ministerstva obrany, Úřadu pro státní informační systém a rovněž představitelé veřejnosti. Zmocněnec pro lidská práva je zároveň předsedou Rady pro národnosti vlády ČR - poradního orgánu vlády. Členy této rady jsou: zástupkyně Kanceláře prezidenta a Poslanecké sněmovny, dále zástupci příslušných ministerstev na úrovni náměstků a zástupci příslušníků národnostních menšin; slovenské (tři), německé (dva), polské (dva), romské (tři), maďarské, řecké a ukrajinské (po jednom). Na jednání Rady pro národnosti jsou navíc pravidelně zváni: zástupce Senátu, tajemník Federace židovských obcí v ČR a náměstek primátora hl. m. Prahy. Zmocněnci bylo mj. též uloženo sledovat plnění závazků ČR v oblasti ochrany práv národnostních a etnických menšin, zejména Rámcové úmluvy o ochraně národnostních menšin, a zajišťovat plnění závazků vlády, spočívající v podávání zpráv podle článku 25 této úmluvy. Současně bylo zmocněnci uloženo předložit vládě prostřednictvím místopředsedy vlády a předsedy Legislativní rady Zprávu o stavu lidských práv v ČR za rok Tento úkol zmocněnce nutno chápat jako průběžný, jako podávání takových zpráv vždy za uplynulý rok. Účelem této každoroční zprávy i zmíněných zpráv o plnění mezinárodních úmluv by ovšem nemělo být pouhé vykazování, ale především morálně i politicky významná sebereflexe stavu naší společnosti. Zmocněnec pro lidská práva je také předsedou Mezirezortní komise pro záležitosti romské komunity, ve které je svými náměstky zastoupeno dvanáct rezortů; dalších dvanáct členů jsou jmenovaní Romové. Vždy jeden Rom s jedním rezortním náměstkem tvoří pracovní dvojici k operativnímu řešení problémů týkajích se romské komunity a konkrétního rezortu. Záležitosti týkající se více rezortů jsou řešeny při zasedáních komise. Jedním z hlavních úkolů komise je sledovat plnění souboru opatření vyplynulých z usnesení vlády č. 686/97. V posledním roce věnuje komise mnoho pozornosti přípravě politiky vlády k integraci Romů. 7 Úvodem

8 8 V rámci zmíněného usnesení vlády ČR bylo též uloženo všem členům vlády a vedoucím pracovníkům ústředních orgánů státní správy, aby věnovali v rámci své působnosti zvýšenou pozornost odstraňování všech forem diskriminace, to je činění jakýchkoli neodůvodněných rozdílů na základě pohlaví, sexuálního zaměření, rasy, barvy pleti, věku, postižení, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení, a to zejména s ohledem na závazky vyplývající pro Českou republiku z článku 14 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Usnesení z svědčí o dobré vůli stávající vlády pečovat o naplňování principů lidských práv a vytvořit pro ně vhodný mechanizmus. V tomto usnesení, v jeho realizaci a v práci, která byla v následujícím roce 1999 v daném směru vykonána, spatřujeme důležité kroky a předpoklady pro humanizaci české společnosti. Nyní jde zejména o to, aby napsaná slova a věty nezůstaly jen v poloze dobrých úmyslů a záměrů, ale aby se uskutečňovaly ve všech místech, úsecích a oblastech života společnosti. Současně vidíme v celém tomto úsilí postupné uskutečňování ideálů občanské iniciativy Charta 77, která už v sedmdesátých letech, v době masivních persekucí ze strany komunistického režimu, volala po implementaci principů přijatých mezinárodních úmluv, zejména dvou mezinárodních paktů, do československého právního řádu. Československý a po něm Český helsinský výbor navázal na práci Charty 77 a považoval toto úsilí vždy za základní důvod své existence. Dalším důležitým krokem k realizaci a ochraně občanských práv, zvláště pak k zajištění účinnější ochrany občana před nesprávným jednáním úřadů, má být ustavení veřejného ochránce práv neboli ombudsmana. Po této instituci volal Československý a po něm Český helsinský výbor počínaje rokem 1990, neboť ve své poradenské službě občanům a dalším obyvatelům (např. běžencům a uprchlíkům) in concreto shledával, jak taková osobnost a jí podřízená instituce v ČR schází. Jestliže teprve v roce 2000 bude po vleklých diskuzích a námitkách institut veřejného ochránce práv (čili ombudsmana) podle zákona č. 349/1999 Sb. zřízen, můžeme jen poznamenat: pozdě, ale přece. Věříme, že i s tímto ochráncem práv našich Zpráva ČHV o stavu lidských práv v ČR 1999

9 spoluobčanů a dalších obyvatel ČR navážeme plodnou a smysluplnou spolupráci. Úsilí o ochranu lidských práv vyvíjené v posledních letech státními orgány ČR samozřejmě nezbavuje Český helsinský výbor a další nevládní organizace i skupiny povinnosti monitorovat, hlídat skutečné naplňování, realizaci principů lidských a občanských práv na různých úrovních společenské praxe včetně roviny individuálních případů, a vysílat Radě pro lidská práva, zmocněnci a příslušným státním orgánům kritické signály o tom, kde a v čem se jejich záměry neplní anebo porušují. Z tohoto hlediska je vzájemná spolupráce státních orgánů a nestátních či nevládních organizací (které jsou zpravidla blíže životu a pružněji reagují na jeho nedostatky i na prohřešky proti přijatým ustanovením a principům) naprostou nezbytností. Díky vstřícnějšímu postoji vlády a státních orgánů k naplňování principů lidských a občanských práv by mohla být i práce nevládních organizací pro lidská práva průhlednější, průkaznější a snazší; i tím, že se budou moci zaměřit jen na ty okruhy problémů, na které svou kapacitou a svými možnostmi opravdu stačí. Tím také zprávy ČHV o stavu lidských práv budou stručnější, a budou (ve vymezených oblastech, po konfrontaci s praxí) ve větší míře kritikou nesplněných záměrů a slibů anebo nesprávných skutků, postupů, či nepravdivých referencí formulovaných v materiálech státních orgánů. 9 Libuše Šilhánová Autorka je místopředsedkyně ČHV, členka Rady vlády ČR pro lidská práva. Úvodem

10

11 11 Postavení a ochrana národnostních menšin Významnou skutečností minulého roku bylo vypracování věcného záměru zákona o právech národnostních menšin, zákona, který by měl být naplněním ústavního práva a zároveň by měl přinést zásadní průlom, změnu přístupů do této oblasti. Ačkoli proběhla řada diskuzí ke zmíněnému věcnému záměru, ač bylo předloženo několik jeho verzí, vláda dvakrát prodloužila lhůtu k jeho odevzdání; nakonec to má být 31. březen Je samozřejmé, že otázka formulace a realizace práv národnostních menšin je závažná a citlivá. Přesto se ale domníváme, že by návrh zákona měl být odůvodněn jako projev politické vůle, ne jen jako splnění závazků ČR vůči ustanovením Rámcové úmluvy o ochraně národnostních menšin. V této souvislosti poukazujeme na programové prohlášení vlády ČR ze srpna r. 1998: Vláda se zasadí o plné uplatňování práv příslušníků národnostních a etnických menšin. Usnesením vlády č. 131 ze 17. února 1999 ke konceptu dotační politiky financování příslušníků národnostních menšin došlo ke změně; ministr kultury může napříště povolit výjimku při poskytování dotace na vlastní činnost občanských sdružení národnostních a etnických menšin, která působí v oblasti kultury. Usnesením č. 279/1999 uložila vláda zmocněnci pro lidská práva Petru Uhlovi, aby do 31. prosince 1999 rozpracoval a předložil vládě Koncepci romské integrace. Projednávání této koncepce provázely jak námitky i nepochopení ze strany některých vládních činitelů, tak projevy nesouhlasu ze strany některých Romů. Ti vytýkají vládě, že koncepce je určena pro Romy, ale tvořena bez jejich účasti. S vědomím, že návrh koncepce musí doznat určitých změn jak z hlediska některých požadavků a představ Romů, tak z hlediska celkového ideového záměru, byl tento návrh vrácen zmocněnci k dopracování. Podle názorů zmocněnce, jeho spolupracovníků i členů Postavení a ochrana národnostních menšin

12 12 Rady pro lidská práva by jedním ze základních hledisek koncepce měla být integrace na základě kulturní, sociální a ekonomické emancipace tohoto etnika. V roce 1999 podávala Česká republika též zprávu o plnění závazků plynoucích z mezinárodní Úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace (OSN). Objemná zpráva, vypracovaná z podkladových materiálů a analýz jednotlivých rezortů (ministerstev) i nevládních organizací, pojednává jak o změnách provedených v legislativě, tak o reálné situaci a řadě opatření uskutečněných v praxi. Německá národnostní menšina Zástupci této menšiny (jež zahrnuje - dle sčítání v r občanů) hodnotí kladně podporu státu při rozvoji národnostních kulturních a společenských aktivit. (V ČR působí několik německých menšinových organizací; patří k nim např. Shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku či Kulturní sdružení občanů německé národnosti.) Shledávají však jako neuspokojivou skutečnost, že do dnešních dnů je příslušníkům německé národnostní menšiny kladena kolektivní vina na základě právních předpisů přijatých po skončení druhé světové války, což se projevilo mimo jiné vyloučením německé menšiny jako celku z restitučních nároků. Křivda je páchána i tím, že se zapomíná na nasazování zbylých příslušníků německé menšiny na práce v zemědělství, v uranových dolech a v jiných těžkých provozech v poválečné době. V současné době jsou nedostatečně uplatněna a realizována práva německé menšiny v oblasti školství (viz stať Právo na vzdělání). Polská národnostní menšina Zástupci polské národnostní menšiny (která zahrnuje podle přihlášení se k polskému mateřskému jazyku občanů) hodnotí příznivě podporu svých kulturních aktivit státem. Díky ní byly uskutečněny četné folklórní a jiné kulturní akce, mj. též vydavatelská činnost národnostního tisku. V ČR působí řada menšinových polských organizací, ke známým patří Kongres Poláků v ČR a Polský svaz kulturně osvětový; obě tyto organizace mají sídlo v Českém Těšíně. Ministerstvo financí převedlo (podle zákona o bezúplatném převodu) do vlastnictví Polského kulturně-osvětového svazu 9 nemo- Zpráva ČHV o stavu lidských práv v ČR 1999

13 vitostí na základě podpory obecních a souhlasu okresních úřadů. Tyto nemovitosti jsou dále udržovány na vlastní náklady této organizace. Zástupci polské národnostní menšiny negativně hodnotí malou pozornost úřadů, která je věnována uplatňování práva na používání mateřského jazyka (při jednáních, zápisech jmen v polském jazyce apod.). Také není ochota k umisťování orientačních tabulí s dvojjazyčnými názvy obcí, ačkoliv je toto právo garantováno Rámcovou úmluvou. Zatím nebylo dosaženo předválečných standardů (ani v návratu k původnímu názvu hraniční řeky Olza - Olše). Kritika směřuje také k otázkám národnostního školství. Není např. vyřešen postup pro zavedení výuky polského jazyka pro příslušníky této menšiny v nadstavbových odborných školách, kde je vyučovacím jazykem čeština. 13 Slovenská menšina Slovenská menšina se svými 300 až 400 tisíci (aktuálně - přesně nezjištěno) je v našem státě nejpočetnější národnostní menšinou. V ČR je registrována řada slovenských menšinových organizací, ke známým patří: Obec Slovákov v ČR, Zväz Slovákov v ČR, Slovensko-český klub, Klub slovenskej kultúry a Slovenské folklórní sdružení LIMBORA. Vzhledem ke kulturní a jazykové příbuznosti s českým národem nepociťují její zástupci žádné mezietnické napětí nebo konflikty. Na druhé straně tato příbuznost způsobuje problémy v udržení a rozvoji slovenské národnostní identity v ČR. Navíc byli někteří příslušníci této menšiny v plném rozsahu vystaveni následkům rozpadu československého státu pokud jde o státní občanství (viz Zpráva o stavu lidských práv v roce 1998). V tomto ohledu byl rok 1999 rokem průlomovým, neboť novela zákona o nabývání a pozbývání občanství ČR konečně umožnila dvojí občanství většině bývalých československých občanů. Jako velký nedostatek je hodnocena mezera v národnostním školství. Ministerstvo školství nevyvíjí aktivní politiku v menšinovém školství a veškerou iniciativu přenechává menšinovým občanským sdružením, často bez potřebného finančního, metodického či personálního zázemí. Je ovšem třeba podotknout, že pokusy o organizování slovenských škol Postavení a ochrana národnostních menšin

14 14 (např. slovenského gymnázia v Praze) ztroskotaly na nezájmu rodičů. Jako závažný problém se jeví naprosto nepostačující výuka slovenštiny a slovenských reálií na českých školách obecně a úplná absence nabídky slovenštiny jako nepovinného předmětu, a to i v místech, kde Slováci tvoří téměř 10 procent obyvatelstva. Je nepochybné, že tento fakt - kromě opomíjení slovenštiny, slovenské kultury i historie ve sdělovacích prostředcích - je vnímán obzvláště nepříznivě vzhledem k historii společného státu. Vláda podporuje vydávání tří menšinových časopisů: Slovenské dotyky, Slovenské listy a Korene. Veřejnoprávní Česká televize - bohužel - po celý rok 1999 odmítala zřízení slovenského vysílání, ačkoli tento požadavek odpovídá ústavnímu právu na šíření a přijímání informací v mateřském jazyce národnostní menšiny. Také možnost participace příslušníků slovenské národnostní menšiny na správě věcí veřejných není uspokojivě řešena celostátně ani regionálně. Řecká menšina Celkový počet příslušníků řecké národnostní menšiny je asi Zatím není znám případ xenofobních projevů vůči příslušníkům této menšiny. V minulosti byli Řekové v Československu dobře přijati (jako uprchlíci občanské války), dostalo se jim dobré sociální a kulturní péče. Dnes je u nich negativním jevem stoupající nezaměstnanost, především mladých lidí. Žádné řecké obci (v ČR jich působí 10) nebyly přiděleny nebytové prostory, nezbytné pro naplňování jejích práv (společenská a kulturní činnost, zachovávání a rozvíjení řeckého jazyka). Zmíněné obce jsou sdruženy do Asociace řeckých obcí, jejíž sídlo je v Praze. Ukrajinská menšina Tradiční národnostní menšinou v Československu (od 20. let) a posléze v České republice je ukrajinská národnostní menšina, která je přirozeně integrována do majoritní společnosti, přičemž určitá její část je zainteresována na pěstování kulturní identity a národnostní sounáležitosti, zejména v podobě rozvíjení společenských a kulturních aktivit. Menšina je reprezentována Ukrajinskou iniciativou v ČR, která pracuje převážně na dobro- Zpráva ČHV o stavu lidských práv v ČR 1999

15 volné bázi, neboť dosud nedisponovala provozními financemi. Aktivní činitelé iniciativy kladně hodnotí novou možnost, kterou skýtá odbor regionální kultury MK ČR, totiž žádat každoročně o grant, který umožní ze 70% pokrýt finanční náklady kulturních a společenských aktivit včetně provozních výdajů. Zástupci Ukrajinské iniciativy necítí, že by byla nějak porušována jejich menšinová práva. Za závažný považují problém Ukrajinců ne-občanů, zvláště dělníků, nedomnívají se však, že by mohli být řešení jejich svízelné situace významně nápomocni. 15 Romská menšina Postavení romské menšiny je na rozdíl od výše uvedených menšin výjimečné nejen tím, že jde o menšinu, která nemá a nemůže mít pevné národnostní či etnické vazby s národem jiného (např. sousedního) státu, ale i tím, že se k ní přistupuje jako k menšině sociální a nikoli národnostní. To je dáno problémy, kterým tato menšina čelí. Je to mj. nízká vzdělanost a kvalifikační úroveň, vysoká nezaměstnanost a poměrně značná účast na kriminalitě. Pro výrazné vzhledové a sociokulturní odlišnosti od většiny obyvatel se jako jediná setkává s diskriminací v každodenním životě. To v žádném případě neznamená, že by nepociťovala nedostatky menšinové politiky vlády. Vláda ČR, ačkoli je zodpovědná za realizaci menšinové politiky - v souvislosti se specifiky a potřebami romské menšiny politiky integrační, která se jí jen z části začíná dařit - ponechává na obcích, aby problémy příslušníků romské menšiny řešily nástroji politiky sociální. Obce navíc důsledně sociální ani kulturní politiku často nerealizují, zvláště pokud jde o preventivní činnosti, a vláda nenabízí uspokojivou, tzn. koncepční integrační a současně emancipační menšinovou politiku. V souvislosti s neuspokojivým postavením romské menšiny v ČR je třeba zmínit dluhy týkající se absence menšinového školství vůbec, trvajících nedostatků ve výuce o kultuře a historii Romů i jiných menšin v ČR, školního vyrovnávání sociokulturního handicapu většiny romských dětí, Postavení a ochrana národnostních menšin

16 16 otázky participace na řešení záležitostí týkajících se problémů menšin, na veřejné správě i v politickém životě země. Významným pozitivem v postavení romské menšiny v ČR je existence mnoha menšinových romských organizací, navíc četných uměleckých skupin, Muzea romské kultury i několika redakcí dobrých periodik. Negativem v rámci těchto předností je obtížná, mnohdy kontroverzní komunikace mezi romskými skupinami a organizacemi, neschopnost domluvit se na společných zájmech, činnostech, cílech a programech. K nejznámějším romským organizacím náleží: Romská iniciativa, Společenství Romů na Moravě, Rada demokratického svazu Romů ČR, Demokratická aliance Romů ČR, Občanské sdružení přátel nadace Dženo, Sdružení olašských Romů, Občanské sdružení R-MOSTY, Romské křesťansko-vzdělávací sdružení - Matice romská a další. Důležitou roli v kulturně emancipačním procesu Romů hraje v ČR vydavatelská činnost (četné odborné publikace o historii, kultuře a jazyku) i výuka romštiny na některých vysokých i středních školách (viz str. 112 této Zprávy). Kauza Matiční ulice Problematika uskutečňování lidských a občanských práv v souvislosti s postavením romské menšiny v ČR se ostře vyjevila při řešení sporu kolem Matiční ulice v Neštěmicích (obvodu města Ústí n. L.). Šlo především o spor obyvatel rodinných domků s obyvateli čtyř nájemních domů, kdysi ubytoven, kam byly v letech na základě nesprávného rozhodnutí sestěhovány tzv. problémové rodiny, většinou romské (čtyři neromské). Ve sporu šlo zejména o hluk a nepořádek, který způsobovali obyvatelé bytových domů, a který stále ostřeji ve svých stížnostech a peticích zastupitelstvu kritizovali majitelé domků. Ti mj. navrhli postavení čtyřmetrové zdi. Poté, co se spor v důsledku jednoho incidentu zostřil, slíbil starosta Ústí n. L. majitelům domků, že zeď bude postavena. Místní Romové na jaře 1998 založili občanské sdružení Romská duha a ve spolupráci s radnicí uklidili nepořádek. Sami též navrhli některá vstřícná opatření. V této době pravděpodobně zástupci městské části a města podcenili možnosti komunikace mezi znesvářenými skupinami a neuskutečnili potřebná jednání, která mohla vést ke smírné, ale zároveň akční dohodě. Zpráva ČHV o stavu lidských práv v ČR 1999

17 Dne rozhodla rada a zastupitelstvo městského obvodu Neštěmice o stavbě keramického plotu, chodníků a hřiště (pro děti, které působí hluk v okolí domů). Stavba plotu-zdi se setkala s kritikou části české veřejnosti a sdělovacích prostředků. Dne navštívili Matiční ulici stálí experti Rady Evropy, kteří vyjádřili nesouhlas se stavbou plotu, jenž může být považován za projev či symbol segregace, a navrhli věnovat větší úsilí komunikaci mezi oběma stranami sporu. Přitom ocenili přístup české vlády k Romům a ochotu řešit jejich problematiku. Podle názoru expertů není problém ve vládě, ale v občanech a komunálních úřadech, kde je rasová nesnášenlivost citelná (Právo ze dne ). Vláda ČR přijala dne stanovisko k problematice Matiční ulice a uvedla, že záměr místního zastupitelstva považuje za znepokojující, neboť by mohl být chápán jako možný zásah do lidských práv, především do lidské důstojnosti a do rovnosti lidí před zákonem bez ohledu na sociální původ, etnickou příslušnost a majetek. Vláda pověřila zmocněnce pro lidská práva, aby s místní samosprávou projednal nutnost dodržování principů lidských práv. Jednání se uskutečnilo, nepřineslo ale úspěch a reakce na ně byly rozporné. Vláda vyjádřila svou vůli použít všech dostupných prostředků k tomu, aby zabránila stavbě plotu, pokud by neštěmické zastupitelstvo od svého záměru neustoupilo. K celé kauze se rozvinula rozsáhlá diskuze, v níž byly vyjadřovány různé názory (o právu chránit majetek, klid a prostředí, o právu ohrazení, ale také o nebezpečí intolerance a rasizmu aj.). Následovala dramatická i rozporuplná jednání na všech úrovních. Plot byl postaven (ačkoli už v srpnu okresní úřad zrušil firmě stavební oprávnění a přednosta OÚ pozastavil rozhodnutí neštěmické radnice z ), pak byl ale Romy a aktivisty lidských práv rozebrán. Dne 5. října vyzval Okresní úřad v Ústí n. L. Magistrát města Ústí n. L., aby stavbu jako nepovolenou zastavil. Vláda vyjádřila znepokojení nad výstavbou plotu a podpořila opatření přednosty OÚ. Dne byl přesto plot za asistence městské policie postaven. Tentýž den jednala o kontroverzním plotu Poslanecká sněmovna, která 100 hlasy proti 58 usnesla, že rozhodnutí neštěmického zastupitelstva se ruší. Zároveň vyzvala vládu, aby pověřila nového zástupce vyjednáváním s místním zastupitelstvem. Vláda vzala na vědomí usnesení 17 Postavení a ochrana národnostních menšin

18 18 Poslanecké sněmovny a mimo jiné pověřila náměstka ministra vnitra jednáním o odstranění plotu, případně o jiném uspokojivém řešení situace. Dne se sešel premiér se zástupci Romů, kteří pak ukončili svoje více než měsíc trvající manifestační protesty. Ministerstvo vnitra věnovalo 10 mil. Kč na náklady spojené s vykoupením rodinných domků, na odstranění zdi a další investice v Matiční ulici. Dne byla zeď rozebrána. Spor o plot čili zeď v Matiční ulici, jehož neblahá popularita byla do značné míry vyvolána značným zájmem domácích i zahraničních sdělovacích prostředků, doznívá v právních kruzích. Tento spor vyvolal totiž nutnost ujasnění pravomocí vlády, parlamentu, obcí, okresů, ale také otázek subsidiarity práva, platnosti i způsobů uplatňování lidskoprávních norem v souvislostech právního řádu ČR. Především se ale zmíněný spor stal mementem pro nutnost citlivých jednání se zástupci různorodých skupin obyvatelstva a pro posilování schopností mnohostranné komunikace a mediace při řešení takových otázek, jako byla stavba plotu-zdi v Matiční ulici. 1 Pozn.: od zástupců organizací dalších národnostních menšin (např. maďarské a chorvatské) jsme nezískali potřebné informace. Závěr Je zřejmé, že doposud žádný stát v Evropě nenašel ideální cestu pro naplnění práv národnostních menšin. Některé západní státy, jako např. Francie, vycházejí z názoru, že menšiny vlastně neexistují, že všichni lidé žijící na území Francie jsou buď francouzskými občany anebo cizinci. Ukazuje se, že opačný přístup, který zaujalo např. Maďarsko, umožňující naopak výrazný podíl příslušníků menšin na samosprávě, také není ideálním řešením, neboť je snadno zneužitelný příslušníky většiny. Je tedy nepochybné, že otázka realizace práv národnostních menšin a jejich postavení je úkolem pro celé společenství demokratických zemí. 1 Obsáhlejší rozbor problematiky této causy viz Tomášková, Petra. Stát a obec v procesu řešení causy Matiční ulice : pracovní text ČHV. ČHV, Zpráva ČHV o stavu lidských práv v ČR 1999

19 Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin je zatím příliš mladým dokumentem na to, abychom mohli pojmenovat a zhodnotit důsledky jejího přímého působení. Má však pro ochranu práv menšin stěžejní význam, neboť svou povahou patří k nejzásadnějším mezinárodním úmluvám; deklaruje totiž náležitost ochrany práv menšin k mezinárodně chráněným lidským právům. Domníváme se, že vláda ČR by měla implementovat aktivní menšinovou politiku na základě politického konsenzu a naplňovat tak práva menšin, a to na základě ustanovení Rámcové úmluvy. Její kroky by však neměly být odůvodňovány jen závazky plynoucími z této úmluvy (i pro neurčité legislativní zakotvení názorů a doporučení Rady Evropy, která prostřednictvím Výboru ministrů hodnotí implementaci ustanovení této úmluvy), ale především potřebou řešit naléhavé a reálné otázky postavení a práv menšin žijících v ČR. Česká republika a její představitelé musí najít odvahu vypořádat se s minulostí, která do dnešní doby poznamenává postavení národnostních menšin, vytvářet podmínky pro překonávání předsudků a zakořeněných xenofobních postojů vůči některým z nich, a musí najít optimální, moderní způsoby řešení nakupených problémů v jejich společenském postavení. 19 Poděkování Autorka děkuje za spolupráci Asociaci řeckých obcí v ČR, Shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Polskému kulturně-osvětovému svazu v ČR, Slovensko-českému klubu, Obci Slováků v ČR, Klubu slovenské kultury a Ukrajinské iniciativě v ČR. Rovněž děkuje za pomoc a cenné informace dr. Andreji Sulitkovi a dr. Libuši Šilhánové za doplnění textu a jeho redakční úpravu. Petra Tomášková. Autorka je právnička, pracovnice Oddělení právních analýz ČHV. Postavení a ochrana národnostních menšin

20