Řízení ve věcech péče soudu o nezletilé a jeho specifika

Transkript

1 Univerzita Palackého v Olomouci Právnická fakulta Lucie Petřičová Řízení ve věcech péče soudu o nezletilé a jeho specifika Diplomová práce Olomouc 2014

2 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma Řízení ve věcech péče soudu o nezletilé a jeho specifika zpracovala samostatně a citovala jsem všechny pouţité zdroje. V Olomouci dne 11. dubna 2014 Lucie Petřičová 2

3 Já, níţe podepsaná Lucie Petřičová, autorka diplomové práce na téma Řízení ve věcech péče soudu o nezletilé a jeho specifika, která je literárním dílem ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, dávám tímto jako subjekt údajů svůj souhlas ve smyslu 4 písm. e) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, správci: Univerzita Palackého v Olomouci Kříţkovského Olomouc, Česká republika ke zpracování osobních údajů v rozsahu: jméno a příjmení v informačním systému, a to včetně zařazení do katalogů, a dále ke zpřístupnění jména a příjmení v katalozích v informačních systémech Univerzity Palackého, a to včetně neadresného zpřístupnění pomocí metod dálkového přístupu. Údaje mohou být takto zpřístupněny uţivatelům sluţeb Univerzity Palackého. Realizace zpřístupnění zajišťuje ke dni tohoto prohlášení vnitřní sloţka Univerzity Palackého, kterou je Informační centrum Univerzity Palackého. Souhlas se poskytuje na dobu ochrany autorského díla dle zákona č. 121/2000 Sb. V Olomouci dne 11. dubna 2014 Lucie Petřičová 3

4 Poděkování Ráda bych poděkovala JUDr. Kláře Hamuľákové, Ph.D. za její pomoc, rady, náměty, cenné připomínky a odborné konzultace při vedení této diplomové práce. 4

5 Obsah Seznam zkratek Úvod Základní pojmy Charakteristika řízení ve věcech péče soudu o nezletilé Pojem nezletilého dítěte Pravomoc a příslušnost soudu Pravomoc soudu Příslušnost soudu Věcná příslušnost Místní příslušnost Přenesení příslušnosti Funkční příslušnost Účastníci řízení Obecné vymezení Způsobilost nezletilého Zastoupení nezletilého Kolizní opatrovník Řízení v prvním stupni Zahájení řízení Jiný soudní rok a jednání Zjišťování skutkového stavu a dokazování Rozhodování soudu Obecně o rozhodování soudu Forma rozhodnutí Rozhodnutí soudu ve věcech péče o nezletilého Rozhodnutí soudu ve věcech výţivy nezletilého

6 5.4.5 Změna rozhodnutí Náklady řízení Závěr Seznam pouţitých zdrojů Kniţní publikace Odborné články Judikatura Právní předpisy Další pouţité zdroje Shrnutí Klíčová slova

7 Seznam zkratek OSŘ ZZŘ OZ Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ZoR Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině Důvodová zpráva k ZZŘ Důvodová zpráva k zákonu č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních Důvodová zpráva k OZ Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník NS Nejvyšší soud České republiky ÚS Ústavní soud České republiky OSPOD Orgán sociálně-právní ochrany dětí 7

8 1. Úvod Rodiče hrají v ţivotě nezletilého důleţitou roli, neboť jsou to právě oni, kteří o něj primárně osobně pečují a také zabezpečují jeho výţivu. Vztahy mezi rodiči nezletilého ale mohou být narušeny, přičemţ moţným důsledkem tohoto narušení je neschopnost jejich dalšího společného souţití. Tento stav vede k tomu, ţe je zapotřebí upravit poměry k nezletilému dítěti. V takovém případě je rodičům dána zákonná moţnost, aby se o úpravě poměrů k dítěti dohodli. Ovšem v mnoha případech rodiče této dohody schopni nejsou, a proto musí nastoupit soud, aby úpravu poměrů určil. Soud upravuje poměry nezletilého velmi často a přitom musí postupovat s co největším ohledem na jeho zájem. Závaţnost právních vztahů, které soud takto upravuje, mě přitom vedla k výběru diplomové práce na téma Řízení ve věcech péče soudu o nezletilé a jeho specifika, kdy je v této diplomové práci věnována pozornost řízení ve věcech péče a výţivy nezletilého dítěte. Při psaní této práce jsem čerpala nejen z kniţních publikací a odborných článků, ale zejména z judikatury soudů. Relevantní literatura, která by jiţ reflektovala stav po rekodifikaci soukromého práva, je prozatím těţko dostupná, neboť bylo zatím vydáno jen několik málo publikací, které se vztahují na řízení ve věcech péče a výţivy nezletilého. Proto jsem čerpala z publikací, které zohledňovaly stav před a bylo moţné je aplikovat na stav po rekodifikaci. Při zjišťování, které z publikací je moţné pouţít, jsem vycházela z komparace právní úpravy účinné do a právní úpravy po tomto datu. Starší literatury, která se tomuto tématu věnuje, je dostatek, nicméně publikací, které by se uceleně zabývaly řízeními ve věcech péče a výţivy nezletilého ve všech jejich aspektech, jak z procesní, tak hmotněprávní stránky, je poměrně málo. A proto jsem při psaní této práce vycházela zejména ze znění aktuálně účinné právní úpravy, důvodových zpráv k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen důvodová zpráva k OZ) a k zákonu č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen důvodová zpráva k ZZŘ) a také judikatury. Cílem této práce je rozebrat jednotlivé instituty řízení ve věcech péče soudu o nezletilé, konkrétně řízení ve věcech péče a výţivy nezletilého, zhodnotit problematické aspekty a podat ucelený pohled na tato řízení. Pro detailnější rozebrání těchto institutů je práce soustředěna na řízení v prvním stupni. Pozornost je také věnována vztahu zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen OSŘ) a zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen ZZŘ) a také zjištění, zda zavedení nového procesního předpisu bylo přínosné. Zákon o zvláštních řízeních soudních, ovšem není jedinou změnou, která nastala v souvislosti s rekodifikací soukromého práva v oblasti týkající se 8

9 nezletilých dětí. Rodinněprávní věci byly totiţ upraveny samostatně v zákoně č. 94/1963 Sb., o rodině (dále jen ZoR), coţ se jevilo jako nevyhovující, proto byl zákon o rodině zrušen a rodinněprávní věci jsou nyní upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ). 1 Vzhledem k tomu, ţe je v této diplomové práci věnována pozornost řízení ve věcech péče a výţivy nezletilého dítěte, tak je v jednotlivých kapitolách rozebírána také hmotněprávní úprava týkající se péče a výţivy nezletilého obsaţená v občanském zákoníku. Cílem je proto také zjistit, zda nová právní úprava týkající se rodinného práva vykazuje výrazné odlišnosti oproti úpravě do , zda přináší instituty, které dřívější úprava neznala a v čem spočívá jejich přínos. Práce je členěna do šesti kapitol. Na první kapitolu s názvem Úvod navazuje kapitola druhá, nazvaná Základní pojmy, která se zabývá povahou řízení ve věcech péče soudu o nezletilé a otázkou, kdo je vůbec nezletilým dítětem. S pojmy rozebranými v této kapitole se pak čtenář setkává v průběhu čtení celé této práce. Kapitoly týkající se samotného řízení, jsou pak logicky uspořádány podle jednotlivých aspektů řízení postupně po sobě. Třetí kapitola s názvem Pravomoc a příslušnost se zaměřuje na vymezení pravomoci a příslušnosti soudu s ohledem změny, které nastaly po U příslušnosti soudu se s ohledem na péči soudu o nezletilé jeví jako nejrozhodnější problematika místní příslušnosti a s tím související zásada perpetuatio fori a institut přenesení místní příslušnosti. Zejména je v této kapitole rozebíráno, zda se stanovuje místní příslušnost pro kaţdé řízení patřící pod řízení ve věcech péče soudu o nezletilé zvlášť nebo se místní příslušnost dalších řízení řídí soudem, podle kterého byla prvně určena. Také se dále v práci ve vztahu k místní příslušnosti zabývám vztahem institutů přenesení místní příslušnosti soudu a delegace z důvodu vhodnosti. Čtvrtá kapitola s názvem Účastníci řízení rozebírá otázku, kdo vůbec můţe být účastníkem řízení a zejména pak samostatné jednání nezletilého před soudem a jeho zastoupení. V páté kapitole nazvané Řízení v prvním stupni je pak nejprve věnována pozornost tomu, kdy je potřeba, aby soud vstoupil do vztahu mezi rodiči a dětmi a upravil jejich poměry. Je také řešena otázka, proč rozvodové řízení a řízení ve věcech péče soudu o nezletilé, nemohou být spojena. Následně je rozebíráno zahájení řízení a zásady, které se v něm uplatňují, jakoţ i způsoby jeho zahájení a také otázka vztahu OSŘ a ZZŘ ohledně řízení zahájených před Po zahájení řízení je rozebírána problematika nařízení 1 K tomu více KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka. Rodinné právo v novém občanském zákoníku. Právní rozhledy, 2013, roč. 21, č , s

10 jednání, kdy si v téhle souvislosti kladu otázku, zda soud můţe v řízeních týkající se péče a výţivy nezletilého rozhodovat, aniţ by nařídil jednání a zda při zjišťování skutkového stavu vychází jen z toho, co uvedou účastníci, nebo také vyvíjí určitou aktivitu a zda u samotných účastníků řízení je aktivita ţádoucí. Na tuto problematiku pak navazuje dokazování, kde je pozornost zaměřena zejména na výslech účastníků, zjišťování názoru dítěte a také na zjišťování skutečností v řízení o výţivě nezletilého dítěte. U rozhodování soudu jsou nejprve rozebrány zásady, které se zde uplatňují, řešena problematika, zda soud v těchto řízeních můţe rozhodnout rozsudkem po uznání, zmeškání a platebním rozkazem a posléze je pozornost zaměřena konkrétně na rozhodnutí soudu ve věcech péče a na rozhodnutí soudu ve věcech výţivy. U těchto rozhodnutí je rozebírána otázka dohody rodičů a její schválení soudem, kritéria, jimiţ se soud při svém rozhodování řídí a řešena otázka individuálního posouzení kaţdého případu. Následně na rozhodnutí soudu navazuje jeho změna, kdy je pojednáno o tom, kdy k této změně dochází, ale také je pozornost zaměřena na problematiku vrácení výţivného nespotřebního charakteru, včetně tvorby úspor. Poslední šestá kapitola s názvem Závěr pak pojednává o výsledcích bádání, ke kterým jsem dospěla při psaní této práce. Při zpracovávání tématu diplomové práce a hledání odpovědí na poloţené otázky jsem vyuţívala různých vědeckých metod, ať uţ analytických, komparativních nebo výkladových. Za pomoci analýzy jsou v práci rozebírány ustanovení ZZŘ, OSŘ a OZ, a to na jednotlivé prvky, přičemţ tento rozbor je klíčem pro pochopení sloţitěji formulovaných právních norem. Nejen, ţe analýza je klíčem k pochopení právní normy, ale je také východiskem pro výklad této normy, jelikoţ není moţné správně vyloţit to ustanovení, které je špatně pochopeno. Z výkladových metod jsem pak v práci vyuţívala zejména jazykovou, logickou a systematickou, kdyţ jsem na základě nich interpretovala procesněprávní, ale i hmotněprávní normy týkající se péče a výţivy nezletilých. Nápomocnou mi byla také metoda komparativní, kdyţ jsem při psaní práce srovnávala zejména dřívější úpravu obsaţenou v OSŘ účinnou do a nynější úpravu obsaţenou v ZZŘ, popřípadě úpravu v ZoR a NOZ týkající se rodinného práva. Tyto výše zmíněné metody mi byly nezbytným pomocníkem při plnění cílů a hledání odpovědí na otázky, které jsou poloţeny v této práci. 10

11 2. Základní pojmy 2.1 Charakteristika řízení ve věcech péče soudu o nezletilé Řízení ve věcech péče soudu o nezletilé není, jak by se na první pohled mohlo zdát, jedno řízení, nýbrţ soubor jednotlivých dílčích řízení. 2 Tato řízení jsou zároveň řízení nesporná, coţ znamená, ţe jejich cílem není řešit vzniklý spor, ale upravit poměry účastníků v celospolečenském zájmu do budoucna. 3 V těchto řízeních musí jít především o nejlepší zájem nezletilých dětí. 4 Pro řízení ve věcech péče soudu o nezletilé jiţ dnes není výchozí úprava, která byla obsaţena v hlavně páté, části třetí zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění z. č. 241/2013 Sb., pod názvem Zvláštní ustanovení. Byl totiţ přijat nový zákon o zvláštních řízeních soudních, který upravuje řízení ve věcech péče soudu o nezletilé ( 2 písm. t) ZZŘ). Proto je relevantní právní úprava, která je obsaţená v ZZŘ, přičemţ se subsidiárně na otázky, které ZZŘ neupravuje, pouţije OSŘ, jak vyplývá z 1 odst. 2 ZZŘ. ZZŘ, stejně jako původní úprava v 176 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění z. č. 241/2013 Sb., poskytuje demonstrativní výčet řízení, přičemţ změna oproti původní úpravě spočívá v rozšíření otázek, o kterých se bude rozhodovat. 5 Soud tedy ve věcech péče soudu o nezletilé rozhoduje dle 466 ZZŘ zejména ve věcech jména a příjmení nezletilého dítěte, péče o nezletilé dítě, výţivy nezletilého dítěte, styku s nezletilým dítětem, rodičovské odpovědnosti, poručenství, opatrovnictví, zastupování, navrácení nezletilého dítěte, souhlasu s právním jednáním nezletilého dítěte a ve věcech pro nezletilé dítě významných, na nichţ se rodiče nemohou dohodnout a další. Z výše uvedených řízení se pro jejich obsáhlost budu v této diplomové práci věnovat řízení ve věcech péče o nezletilé dítě a řízení ve věcech výţivy nezletilého dítěte. 2.2 Pojem nezletilého dítěte Pro řízení ve věcech péče soudu o nezletilé, respektive pro řízení ve věcech péče a výţivy nezletilého, je vymezení pojmu nezletilého dítěte ústředním pojmem. Dítětem se rozumí příbuzný v řadě přímé, v prvém stupni. 6 Úmluva o právech dítěte z roku ŠÍNOVÁ, Renáta. In ŠÍNOVÁ, Renáta a kol. Řízení ve věcech rodinněprávních v České republice, Slovenské republice a Německu a jejich aktuální problémy. 1. vyd. Praha: Leges, 2010, s ŠMÍD, Ondřej. In ŠÍNOVÁ, Renáta a kol. Řízení ve věcech rodinněprávních v České republice, Slovenské republice a Německu a jejich aktuální problémy. 1. vyd. Praha: Leges, 2010, s KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka. In DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jaroslav a kol. Občanský soudní řád I. Komentář za. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, s Důvodová zpráva k ZZŘ 6 HRUŠÁKOVÁ, Milana a kol. Zákon o rodině. Komentář. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2005, s

12 (publikovaná pod č. 104/1991 Sb.) v čl. 1 vymezuje dítě jako lidskou bytost mladší osmnácti let, pokud podle právního řádu, jenţ se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaţeno dříve. Dle 30 OZ se zletilosti nabývá dovršením osmnáctého roku věku, čímţ se také člověk stává plně svéprávným. Plná svéprávnost se před nabytím zletilosti nabývá přiznáním svéprávnosti nebo uzavřením manţelství, mimo jiné za splnění podmínky, ţe nezletilý dosáhl věku 16 let ( 37, 672 OZ), přičemţ pokud byla svéprávnost nabyta uzavřením manţelství, tak se neztrácí ani zánikem manţelství, ani prohlášením manţelství za neplatné ( 30 odst. 2 OZ). Ovšem skutečnost, ţe dítě nabyde svéprávnosti před dovršením osmnáctého roku věku, neznamená, ţe téţ nabylo zletilosti. Pojmy zletilost a svéprávnost totiţ nelze ztotoţňovat. 7 Z výše uvedeného tedy vyplývá, ţe nezletilým dítětem je dítě, které nedovršilo osmnáctého roku věku. 7 Důvodová zpráva k OZ 12

13 3. Pravomoc a příslušnost soudu 3.1 Pravomoc soudu Pravomoc soudu v civilním procesu je nejen druhem soudní pravomoci, ale také procesní podmínkou, která musí být dána, neboť při jejím nedostatku, který nelze odstranit, soud není oprávněn vést v dané věci řízení. 8 Civilní pravomoc je tedy oprávnění soudu jako orgánu státu [ ] řešit věci a otázky, které zákon svěřuje do jeho kompetence (působnosti). 9 Pravomoc soudu je vymezena v obecné části ZZŘ v 1 odst. 1, a to tak, ţe soudy projednávají a rozhodují podle tohoto zákona ty právní věci, které jsou stanovené v tomto zákoně. Pravomoc soudů týkající se řízení ve věcech péče a výţivy nezletilého jiţ tedy od není upravena v OSŘ. Dřívější úprava pravomoci soudu v 7 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění z. č. 241/2013 Sb. výslovně nesporná řízení nezmiňovala. Ani ve vymezení pravomoci soudu v 1 odst. 1 ZZŘ není výslovně uvedeno, ţe jde o věci nesporné, neboť pouţívá pojem právní věci. Je tomu tak proto, ţe ZZŘ upravuje nejen řízení nesporná, ale také řízení sporná, avšak taková, která se odlišují od klasického sporného řízení např. rozvod manţelství. 10 Tedy od původního záměru, aby ZZŘ upravoval pouze řízení nesporná a OSŘ pouze řízení sporná, bylo upuštěno. 11 V ZZŘ je koncepce pravomoci zaloţena na tom, ţe jsou taxativně v zákoně vymezena řízení, o kterých budou soudy rozhodovat podle ZZŘ, mezi nimiţ jsou i řízení ve věcech péče soudu o nezletilé, ve zvláštní části zákona demonstrativně vyjmenované, a to zejména péče a výţiva nezletilého dítěte ( 2 písm. t) a 466 písm. b), c) ZZŘ). Důvodová zpráva uvádí, ţe není rozhodující povaha řízení jako řízení nesporného nebo zda se uplatí základní zásady nesporného řízení, jako je např. zásada vyšetřovací, ale ţe je relevantní, zda řízení je taxativně uvedeno v zákoně. Zároveň se také zmiňuje o tom, ţe ZZŘ není moţné pouţít, pokud toto řízení nebude v zákoně upraveno ZOULÍK, František. In WINTEROVÁ, Alena a kol. Civilní právo procesní. 6. vyd. Praha: Linde Praha, 2011, s ŠEBEK, Roman. In DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jaroslav a kol. Občanský soudní řád I. Komentář za. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, s Důvodová zpráva k ZZŘ 11 WINTEROVÁ, Alena. K připravovaným změnám v civilním procesu (kritické a jiné poznámky). Právní rozhledy, 2012, roč. 20, č , s Důvodová zpráva k ZZŘ 13

14 3.2 Příslušnost soudu Vedle určení pravomoci je neméně důleţité i správné určení příslušnosti soudu, neboť ta vymezuje konkrétní soud, který v rámci civilní pravomoci, bude vést řízení a rozhodovat, přičemţ se rozeznává příslušnost věcná, místní nebo funkční Věcná příslušnost Věcnou příslušnost lze definovat jednak doktrinálně a jednak ustanovením zákona. Doktrinálně lze tuto příslušnost vymezit tak, ţe věcná příslušnost vymezuje rozsah působnosti mezi jednotlivými články soustavy soudů (okresní, krajské, vrchní, Nejvyšší soud) tak, že určuje, který článek má projednat a rozhodnout určité druhy právních věcí. 14 Zákonné vymezení najdeme opět v obecné části ZZŘ, konkrétně v 3 odst. 1, který stanoví, ţe jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy, nestanoví-li zákon jinak. Pro řízení ve věcech péče a výţivy nezletilého zákon nestanoví jinou úpravu věcné příslušnosti soudu, a proto bude v těchto řízeních věcně příslušný okresní soud. Tato příslušnost se nazývá obecnou, neboť v prvním stupni nalézacího řízení rozhoduje okresní soud Místní příslušnost Úprava místní příslušnosti jiných řízení, neţ je klasické sporné řízení, je nejspíš jedním z důvodů, proč došlo ke vzniku nového samostatného zákona a nadále nebude úprava obsaţena v OSŘ. Místní příslušnost těchto jiných řízení byla upravena jako výjimka z obecného pravidla. Tedy byla upravena jako výlučná ve vztahu k obecné místní příslušnosti, kdy je příslušný obecný soud ţalovaného. 16 Obecně lze místní příslušnost definovat tak, ţe vymezuje rozsah působnosti mezi jednotlivými soudy stejného článku soustavy soudů tak, že určuje, který soud například z okresních soudů (v rámci vymezeného obvodu své působnosti podle přílohy k ZSS) má projednat a rozhodnout konkrétní věc. 17 Místní příslušnost je v ZZŘ vymezena jednak v obecné části v 4, a jednak ve zvláštní části v 467 týkající se péče soudu o nezletilé. Místní příslušnost stanovenou v 4 odst. 1 ZZŘ, podle které je příslušný obecný soud osoby, v jejímţ zájmu se řízení koná, není moţné 13 STAVINOHOVÁ, Jaruška, HLAVSA, Petr. Civilní proces a organizace soudnictví. Brno: Doplněk, 2003, s STAVINOHOVÁ, Jaruška, HLAVSA, Petr. Civilní proces a organizace soudnictví. Brno: Doplněk, 2003, s WINTEROVÁ, Alena, MACKOVÁ, Alena. In ŠKÁROVÁ, Marta a kol. Občanský soudní řád s vysvětlivkami a judikaturou. 4. vyd. Praha: Linde Praha, 2009, s ZOULÍK, František. In WINTEROVÁ, Alena a kol. Civilní právo procesní. 6. vyd. Praha: Linde Praha, 2011, s STAVINOHOVÁ, Jaruška, HLAVSA, Petr. Civilní proces a organizace soudnictví. Brno: Doplněk, 2003, s

15 na řízení ve věcech péče a výţivy nezletilého pouţít, neboť zvláštní část zákona pro řízení ve věcech péče soudu o nezletilé stanoví místní příslušnost zvláštní (výlučnou). 18 Tato zvláštní příslušnost stanoví v 467 odst. 1 ZZŘ, ţe příslušným soudem je obecný soud nezletilého dítěte. Ovšem zvláštní část uţ neříká, co je obecným soudem nezletilého. Proto je nutné přejít do obecné části, která v 4 odst. 2 ZZŘ upravuje obecný soud nezletilého účastníka, který není plně svéprávný. Tímto obecným soudem nezletilého je soud, v jehoţ obvodu má nezletilý na základě dohody rodičů nebo rozhodnutí soudu, popřípadě jiných rozhodujících skutečností, své bydliště ( 4 odst. 2 ZZŘ). Bydlištěm dítěte se rozumí faktické, trvalé bydliště, ve kterém se nezletilý zdržuje, nikoli pouze bydliště dočasné či přechodné. 19 Kde bude mít nezletilý bydliště, tedy závisí na tom, zda se rodiče dítěte budou schopni na něm dohodnout. V případě, kdy této dohody schopni nejsou a soud přitom rozhoduje o svěření dítěte do péče, rozhodne o bydlišti dítěte rodič, kterému bylo dítě do péče svěřeno. 20 Můţe také nastat situace, ţe není příslušný soud znám nebo nemůţe včas zakročit. Tuhle situaci řeší ZZŘ ve zvláštní části v 467 odst. 2, kdy říká, ţe zakročí soud, v jehoţ obvodu se nezletilý zdrţuje. Ovšem jakmile to bude moţné, postoupí věc soudu příslušnému. Zákon také počítá s tím, ţe s řízením o určení otcovství a mateřství (rodičovství) je spojeno řízení o péči o nezletilé dítě a o výţivě nezletilého dítěte ( 422 a 426 ZZŘ). Místní příslušnost je pro řízení o určení rodičovství vymezena v 417 odst. 1 ZZŘ tak, ţe místně příslušným je obecný soud dítěte. A v případě, ţe takto nelze příslušnost určit, je pro řízení příslušný obecný soud matky ( 417 odst. 2 ZZŘ). Pokud jsou tato řízení spojena, je k řízení příslušný soud, který vede řízení o určení rodičovství, neboť 89 OSŘ stanoví, ţe soud, který je příslušný k řízení o určité věci, je příslušný i k řízení o věcech, které jsou s ní spojeny Přenesení příslušnosti V souvislosti s místní příslušností je třeba zmínit institut přenesení příslušnosti vzhledem k tomu, ţe se ohledně dítěte nebo dětí týchţ rodičů ve všech věcech, které se jich týkají, vede aţ do dosaţení zletilosti jeden spis. 21 Tento institut je právě typický pro řízení ve věcech péče soudu o nezletilé, ale je upraven v obecné části ZZŘ v 5 a ne ve zvláštní části týkající se péče soudu o nezletilé, neboť se nově vztahuje také na řízení o svéprávnosti, tudíţ je dle mého názoru zakotvení v obecné části vhodné. 18 Důvodová zpráva k ZZŘ 19 HAMUĽÁKOVÁ, Klára. Místní příslušnost soudů ve věcech rodinněprávních se zaměřením na řízení ve věcech péče soudu o nezletilé. Právní fórum, 2012, roč. 9, č. 9, s Tamtéţ 21 FRINTOVÁ, Dita. In ŠKÁROVÁ, Marta a kol. Občanský soudní řád s vysvětlivkami a judikaturou. 4. vyd. Praha: Linde Praha, 2009, s

16 Přenesení příslušnosti znamená, ţe soud, který je příslušný, můţe přenést svoji příslušnost na jiný soud za předpokladu, ţe je to v zájmu nezletilého a ţe se změnily okolnosti, podle nichţ se posuzuje příslušnost ( 5 ZZŘ). Tento institut prolamuje zásadu perpetuatio fori neboli trvání příslušnosti, která je upravena v 11 odst. 1 OSŘ a dle tohoto ustanovení znamená, ţe pro určení věcné a místní příslušnosti jsou aţ do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu byly v době, kdy bylo řízení zahájeno, přičemţ je nerozhodné, zda se tyto okolnosti v průběhu řízení změnily. 22 Ovšem zde vyvstává otázka, zda se místní příslušnost ve věcech péče soudu o nezletilé určuje zvlášť u kaţdého řízení, které pod tento název spadá nebo se určí pouze jednou, kdy je zahájeno první z nich. Na tuto otázku pak navazuje otázka ohledně změny příslušnosti, a to, zda lze institut přenesení místní příslušnosti pouţít pouze, kdyţ bude zahájeno jednotlivé řízení a v jeho průběhu dojde ke změně rozhodných okolností, nebo zda stačí, aby byla místní příslušnost určena prvním ze zahájených řízení, a poté se jiţ místní příslušnost pro další řízení neurčuje znovu, ale vyuţívá se institutu přenesení místní příslušnosti. K postupu soudů v otázkách změny příslušnosti se vyjádřil Nejvyšší soud, kdyţ judikoval, ţe změna jednou určené příslušnosti soudu péče soudu o nezletilé, je zásadně možná jen postupem podle 177 odst. 2 o. s. ř.; výjimkou jsou případy čistě jednorázových opatření soudu péče o nezletilé [ ], kdy se v souvislosti s každým novým opatřením zkoumá příslušnost soudu znovu. 23 Proto jsou dle judikatury pro určení příslušnosti rozhodné okolnosti, které tu jsou v době, kdy je zahájeno první z řízení, které patří pod řízení ve věcech péče soudu o nezletilé, a proto se pro další řízení vychází z této jednou určené příslušnosti, přičemţ její změna je moţná jen vyuţitím institutu přenesení místní příslušnosti. Oproti tomu, existují na tuto problematiku i jiné názory. Zejména se poukazuje na to, ţe by se rozhodné okolnosti měly posuzovat pro kaţdé řízení zvlášť a nikoli podle soudu, který jako první zahájil některé z řízení ve věcech péče soudu o nezletilé, a z toho důvodu je soudem příslušným k vedení řízení aţ do doby, kdy dítě dovrší osmnáctého roku věku, neboli nabyde zletilosti. Mělo by se zohledňovat aktuální bydliště dítěte a podle něj také určit místní příslušnost namísto pouţívání institutu přenesení místní příslušnosti, coţ by zejména urychlilo řízení. 24, 25 Dle mého názoru, který plně koresponduje s doktrinálním názorem, by se měla místní příslušnost posuzovat pro kaţdé jednotlivé řízení 22 ZOULÍK, František. In WINTEROVÁ, Alena a kol. Civilní právo procesní. 6. vyd. Praha: Linde Praha, 2011, s Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. února 1970, sp. zn. Ncd 127/ HAMUĽÁKOVÁ, Klára. Místní příslušnost soudů ve věcech rodinněprávních se zaměřením na řízení ve věcech péče soudu o nezletilé. Právní fórum, 2012, roč. 9, č. 9, s CORRADINIOVÁ, Simona. Perpetuatio fori v řízeních péče soudu o nezletilé. Bulletin advokacie, 2010, roč. 2010, č. 6, s

17 zvlášť a institutu přenesení místní příslušnosti by pak mělo být pouţíváno pouze, pokud v jednom konkrétním řízení dojde ke změně rozhodných okolností. Důvodem, proč se mi zdá toto řešení vhodnější je, ţe lépe zohledňuje zájem nezletilého, jelikoţ by se místní příslušnost posuzovala podle jeho aktuálního bydliště. Jak jiţ bylo výše naznačeno, přenesení příslušnosti prolamuje zásadu perpetuatio fori, a to tak, ţe soud, který je příslušný, můţe přenést svoji příslušnost na jiný soud za předpokladu, ţe je to v zájmu nezletilého a ţe se změnily okolnosti, podle nichţ se posuzuje příslušnost ( 5 ZZŘ). Přenáší se ovšem jen místní a nikoli věcná příslušnost. 26 Můţe se ovšem stát, ţe soud, na který byla příslušnost přenesena, s tímto přenesením nesouhlasí. Za téhle situace tento soud předloţí věc k rozhodnutí svému nadřízenému soudu, a to pouze v případě, ţe tato otázka doposud nebyla odvolacím soudem rozhodnuta. Nadřízený soud poté rozhodne, a tímto rozhodnutím je vázán jak soud, na který byla příslušnost přenesena a s přenesením nesouhlasil, tak soud, který příslušnost přenesl ( 5 ZZŘ). Tato úprava koresponduje s úpravou dříve obsaţenou v 177 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění z. č. 241/2013 Sb. A v této souvislosti je třeba také zmínit delegaci vhodnou, kdy lze dle 12 odst. 2 OSŘ věc z důvodu vhodnosti přikázat jinému soudu téhoţ stupně. Ze slov téhoţ stupně vyplývá, ţe i zde, stejně jako u přenesení místní příslušnosti, se bude měnit pouze příslušnost místní a nikoli věcná. 27 K problematice vztahu delegace vhodné a přenesení příslušnosti se jiţ v minulosti vyjádřil Nejvyšší soud (dále jen NS) a v této souvislosti chci poukázat na dva protichůdné názory NS. V prvním z nich je NS toho názoru, ţe přenesení příslušnosti upravené v 177 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění z. č. 241/2013 Sb. (dnes 5 ZZŘ) je ustanovením zvláštním, a tudíţ má přednost před ustanovením 12 odst. 2 OSŘ, které upravuje delegaci z důvodu vhodnosti. Nelze jej proto aplikovat ve věcech péče soudu o nezletilé, neboť je zde rozhodující zájem nezletilého dítěte, ne rodičů. 28 Naopak v pozdějším rozhodnutí je NS jiného názoru, v němţ jiţ neodmítá delegaci z důvodu vhodnosti, ale naopak říká, ţe pokud budou splněny předpoklady k přenesení místní příslušnosti, tak lze i ve věcech péče soudu o nezletilé delegaci z důvodu vhodnosti pouţít. Toto odůvodňuje zejména zásadou hospodárnosti, kdy nezletilý i jeho matka měli trvalý pobyt v místě soudu, na který měla být věc delegována a také mimořádnou okolností spočívající v dlouhodobé celodenní péči matky o nezletilého 26 HAMUĽÁKOVÁ, Klára. Místní příslušnost soudů ve věcech rodinněprávních se zaměřením na řízení ve věcech péče soudu o nezletilé. Právní fórum, 2012, roč. 9, č. 9, s ZOULÍK, František. In WINTEROVÁ, Alena a kol. Civilní právo procesní. 6. vyd. Praha: Linde Praha, 2011, s Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2006, sp. zn. 26 Nd 66/

18 z důvodu, ţe nezletilý prodělal náročnou operaci. 29 I důvodová zpráva uvádí k 5 ZZŘ, ţe toto ustanovení nebrání tomu, aby soud v řízeních podle zákona o zvláštních řízeních soudních postupoval i podle 12 odst. 2 občanského soudného řádu. 30 Dle mého názoru se vţdy musí posuzovat konkrétní okolnosti případu, aby soud mohl vyvodit závěr, zda lze v daném případě delegaci z důvodu vhodnosti pouţít nebo ne. Je totiţ třeba rozlišovat různé situace, které mohou v aplikační praxi nastat. Můţe to být situace, kdy delegaci vhodnou navrhuje rodič výlučně ve svém zájmu bez ohledu na zájem dítěte, jako např. kdyţ se odstěhuje za prací z dosahu příslušného soudu, přičemţ ţádá o přikázání věci soudu v místě, kde má rodič aktuální bydliště. V tomto případě by nešlo v ţádném případě delegaci vhodnou pouţít, protoţe by nezohledňovala zájem dítěte. Naopak v situaci, kdy je přikázání věci dle 12 odst. 2 OSŘ navrţeno v zájmu dítěte, by bylo moţné delegaci z důvodu vhodnosti připustit, ale pouze tehdy, povede-li ke stejnému výsledku, jako přenesení místní příslušnosti, ale hospodárnějším způsobem. 31 Kdy se ale tedy pouţije přenesení místní příslušnosti a kdy delegace vhodná v případě, ţe se kryjí důvody, pro které by se dalo pouţít jak přenesení místní příslušnosti, tak delegace vhodné? Je nutné konstatovat, ţe přenesení příslušnosti má v tomto případě přednostní postavení a z tohoto důvodu by nadřízený soud návrhu na přikázání věci jinému soudu nevyhověl. 32 Avšak jsou-li v konkrétním případě dány mimořádné okolnosti svědčící vzhledem k zásadě hospodárnosti a rychlosti pro pouţití delegace vhodné, je moţné, aby nadřízený soud tohoto institutu vyuţil. 33 Přestoţe je pouţití delegace z důvodu vhodnosti na základě výše uvedeného přípustné, tak dle mého názoru, je její vyuţívání namísto přenesení místní příslušnosti nadbytečné, neboť smyslem institutu přenesení místní příslušnosti by mělo být urychlení změny místní příslušnosti tím, ţe soud, který je příslušný, přenese svou příslušnost na jiný soud bez účasti jemu nadřízenému soudu. Jinak je tomu ale u delegace vhodné, kde o přikázání věci jinému soudu rozhoduje soud nadřízený ( 12 odst. 3 OSŘ, 5 ZZŘ). Z toho tedy vyplývá, ţe přenesení místní příslušnosti je hospodárnější a rychlejší, neţli delegace z důvodu vhodnosti Funkční příslušnost Vedle věcné a místní příslušnosti zná procesní právo i příslušnost funkční, která vymezuje rozsah působnosti mezi jednotlivými články soustavy soudů tak, že určuje, který článek má projednat a rozhodnout konkrétní stejnou věc na základě opravného prostředku 29 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. března 2007, sp. zn. 28 Nd 221/ Důvodová zpráva k ZZŘ 31 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. března 2007, sp. zn. 28 Nd 221/ Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2007, sp. zn. 25 Nd 228/ Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. března 2007, sp. zn. 28 Nd 221/

19 postupně po sobě. 34 ZZŘ ale funkční příslušnost výslovně v obecné části nezmiňuje. Pouze se omezuje na dokazování a přezkum rozhodnutí jednak ve vztahu k odvolacímu řízení, ale také ve vztahu k ţalobě na obnovu řízení a pro zmatečnost a k dovolání. V případě dovolání také upravuje, ve kterých věcech není přípustné ( 28, 29 a 30 ZZŘ). Ani ve zvláštní části týkající se péče soudu o nezletilé, tedy péče a výţivy, není funkční příslušnost vymezena. Je zde pouze úprava odvolání, kterému se věnuje 476 ZZŘ, který stanoví neoprávněnost rodičů podat odvolání do výroku rozsudku soudu, jímţ schválil dohodu rodičů ve věcech péče soudu o nezletilé. Bude proto třeba ohledně funkční příslušnosti vycházet z úpravy obsaţené v OSŘ, neboť je případem obecné subsidiarity OSŘ ( 1 odst. 2 ZZŘ) a ohledně odvolání, dovolání, ţaloby na obnovu řízení a pro zmatečnost se bude vycházet jak z ZZŘ, tak z OSŘ, neboť jsou příkladem zbytkové subsidiarity OSŘ, kdy se pouţije ustanovení OSŘ vedle ustanovení ZZŘ ( 1 odst. 3 ZZŘ). 35 Z těchto důvodů bude nutné vyuţít úpravu funkční příslušnosti obsaţenou v OSŘ. Jelikoţ věcně příslušným soudem ve věcech péče soudu o nezletilé, respektive ve věcech péče a výţivy, je v prvním stupni okresní soud ( 3 odst. 1 ZZŘ), tak dle 10 odst. 1 OSŘ bude funkčně příslušným soudem, který bude rozhodovat o odvolání proti rozhodnutí okresního soudu, jako soudu prvního stupně, krajský soud. ZZŘ neuvádí, ţe by mohl v těchto řízeních jako soud prvního stupně rozhodovat krajský soud a zároveň v 30 ZZŘ vylučuje přípustnost dovolání, proto se v těchto řízeních neuplatní ani 10 odst. 2 ani 10a OSŘ. Funkční příslušnost ţaloby na obnovu řízení a pro zmatečnost, není upravena v obecných ustanoveních OSŘ, ale aţ v 235a OSŘ, dle kterého ţalobu zásadně projedná a rozhodne o ní soud, který o věci rozhodoval v prvním stupni. To znamená, ţe v tomto případě bude funkčně příslušným soudem okresní soud. Ale v případě ţaloby pro zmatečnost dle 229 odst. 3 a 4 OSŘ, zejména pokud byla nesprávným postupem odvolacího soudu v řízení odňata moţnost jednat před soudem, ji projedná a rozhodne o ní soud, jehoţ rozhodnutí bylo napadeno ( 235a OSŘ). Ze znění zákona tedy vyplývá, ţe pokud se jedná o ţalobu pro zmatečnost, nebude v řízení ve věcech péče a výţivy vţdy rozhodovat jen soud, který rozhodoval v prvním stupni, tedy okresní soud, ale v některých případech bude rozhodovat i soud odvolací, neboť právě ten můţe být soudem, jehoţ rozhodnutí bylo v dané věci napadeno. Tato úprava funkční příslušnosti se mi zdá nepřehledná vzhledem k tomu, ţe se jednak subsidiárně pouţije OSŘ namísto ZZŘ, a následně je v OSŘ část funkční příslušnosti týkající 34 STAVINOHOVÁ, Jaruška, HLAVSA, Petr. Civilní proces a organizace soudnictví. Brno: Doplněk, 2003, s Důvodová zpráva k ZZŘ 19

20 se odvolání vymezena v úvodních ustanoveních OSŘ a část týkající se obnovy řízení a ţaloby pro zmatečnost aţ ve 4. části OSŘ, proto by nebylo špatné tuto úpravu sjednotit. 20

21 4. Účastníci řízení 4.1 Obecné vymezení Pro řízení ve věcech péče soudu o nezletilé jsou účastníci řízení vymezeni v obecné části, a to v 6 odst. 1 ZZŘ. Jelikoţ se jedná o nesporná řízení, která je moţné zahájit i bez návrhu, dopadá na vymezení účastníků tohoto řízení tzv. třetí definice účastníků civilního řízení. 36 Dle zákona je účastníkem řízení tedy navrhovatel a ten, o jehoţ právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno ( 6 odst. 1 ZZŘ). Abychom zjistili, kdo bude tím, o jehoţ právech nebo povinnostech se má v řízení jednat, musíme se podívat do ustanovení hmotného práva. Takové pojetí účastenství bývá označováno jako materiální, neboť není rozhodné, kdo bude označen v návrhu na zahájení řízení, jak je tomu ve sporném řízení, ale skutečné postavení, které vyplývá z hmotného práva. 37 Konkrétně tedy budou účastníky řízení, jak ve věcech péče o nezletilé dítě, tak ve věcech jeho výţivy, dítě a jeho rodiče, kdy ve věcech výţivy nezletilého mohou být účastníkem také prarodiče. 38 K problematice účastenství se vyjadřuje i judikatura, kdy NS ve svém rozhodnutí stanovil, ţe v řízení o výživném dítěte od rodiče za dobu nezletilosti dítěte je druhý z rodičů účastníkem řízení i poté, když už dítě dosáhlo zletilosti. 39 Jedná o řízení, které sice začalo ještě v době nezletilosti dítěte, ale končí už v době, kdy dítě nabylo zletilosti. 40 Z judikatury NS tedy vyplývá, ţe druhý rodič nepřestává být účastníkem řízení, i kdyţ dítě dosáhne zletilosti po zahájení řízení týkající se výţivy nezletilého. Tímto účastníkem je ale pouze za dobu, kdy dítě bylo nezletilé. Jako významnou změnu nové procesní úpravy vnímám, ţe je toto zohledněno i v 477 ZZŘ, který říká, ţe soud dokončí řízení podle ustanovení pododdílu 2 péče soudu o nezletilé, pokud během řízení o výţivě nezletilého dítěte toto dítě nabyde zletilosti. To, co bylo uvedeno výše, platí i pro navrhovatele, protoţe aby mohl být účastníkem řízení, pro který podal návrh, je třeba, aby byl i subjektem vztahu, vyplývající z hmotného práva, o kterém se vede řízení. Pokud by jím nebyl, soud jeho návrh zamítne. 41 K tomu se 36 ŠMÍD, Ondřej. In ŠÍNOVÁ, Renáta a kol. Řízení ve věcech rodinněprávních v České republice, Slovenské republice a Německu a jejich aktuální problémy. 1. vyd. Praha: Leges, 2010, s HANÁKOVÁ, Lenka. Diferenciace účastenství ve sporném a nesporném řízení. Právní fórum, 2012, roč. 9, č. 9, s KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka. In DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jaroslav a kol. Občanský soudní řád I. Komentář za. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, s Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. září 1999, sp. zn. 20 Cdo 1717/ Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. srpna 2011, sp. zn. 21 Cdo 1065/ ZOULÍK, František. In WINTEROVÁ, Alena a kol. Civilní právo procesní. 6. vyd. Praha: Linde Praha, 2011, s

22 rovněţ vyjádřil NS, který stanovil, ţe brat maloletej, ktorý podal návrh, aby mu táto bola zverená do výchovy a výživy, je účastníkom konania o tomto návrhu, a je preto tiež oprávnený podať opravný prostriedok proti rozhodnutiu súdu prvého stupňa. 42 Soud totiţ můţe svěřit dítě do péče jiné osoby neţ rodiče ( 907 odst. 1 OZ). Zákon v 7 ZZŘ upravuje téţ přibrání účastníka a ukončení jeho účasti na řízení. Aby bylo zajištěno, ţe se řízení účastní ti, kdo se jej mají účastnit a neúčastnily se jej osoby, které do řízení nepatří, soud z úřední povinnosti zkoumá okruh účastníků kdykoli v průběhu řízení. 43 Jakmile se tedy soud dozví, ţe se někdo z těch, o jejichţ právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno, řízení neúčastní od jeho zahájení, usnesením jej přibere do řízení jako účastníka ( 7 odst. 1 ZZŘ). Oproti tomu soud usnesením ukončí účast v řízení tomu, kdo se jej účastní, a přitom se o jeho právech nebo povinnostech v řízení nejedná ( 7 odst. 2 ZZŘ). Nakonec je třeba k účastenství ve věcech péče a výţivy nezletilého zmínit, ţe s ohledem na jejich nesporný charakter se zde neuplatní společenství účastníků, ani hlavní intervence a vedlejší účastenství. Vyuţití 92 odst. 1 OSŘ, které upravuje přistoupení dalšího účastníka do řízení na návrh ţalobce, zde také není moţné, neboť účastníci jsou jen ti, kterým toto postavení vyplývá z hmotného práva. V případě, ţe se takový účastník řízení neúčastní, tak jej soud sám přibere dle 7 odst. 1 ZZŘ do řízení, aniţ by to muselo být navrhováno. Není ani moţná změna účastníka dle 92 odst. 2 OSŘ Způsobilost nezletilého Jak jiţ bylo pojednáno výše, nezletilý je účastníkem řízení. Ovšem aby mohl tímto účastníkem být, je nutné, aby byly splněny potřebné předpoklady účastenství, kterými jsou způsobilost být účastníkem řízení (procesní subjektivita) a procesní způsobilost. 45 Ani jednu z těchto způsobilostí nenajdeme ani v obecné, ani ve zvláštní části ZZŘ, ale v OSŘ. Jedná se opět o případ obecné subsidiarity OSŘ upravené v 1 odst. 2 ZZŘ, přičemţ se z toho důvodu pouţije OSŘ na věci neupravené ZZŘ. 46 Procesní subjektivita je vymezena zákonem v 19 OSŘ tak, ţe způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má právní osobnost, jinak jen ten, komu ji zákon přiznává. 42 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. června 1966, sp. zn. 4 Cz 52/ DRÁPAL, Ljubomír. In DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jaroslav a kol. Občanský soudní řád I. Komentář za. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, s Tamtéţ s WINTEROVÁ, Alena. In WINTEROVÁ, Alena a kol. Civilní právo procesní. 6. vyd. Praha: Linde Praha, 2011, s Důvodová zpráva k ZZŘ 22

23 Naopak procesní způsobilost dle 20 OSŘ znamená, ţe účastník můţe před soudem samostatně právně jednat v tom rozsahu, v jakém je svéprávný. Pojem samostatně právně jednat znamená schopnost samostatně v řízení jednat a činit úkony. 47 Tyto způsobilosti je nutné odlišovat, neboť ten, kdo je účastníkem řízení, nemusí mít vždy procesní způsobilost. Naopak ten, kdo má procesní způsobilost, má vždy i způsobilost být účastníkem řízení. 48 U obou těchto způsobilostí odkazuje OSŘ do hmotněprávních ustanovení občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, ţe nezletilý jako fyzická osoba má právní osobnost, neboli způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti, má i procesní subjektivitu, a to od narození aţ do smrti ( 15 odst. 1, 17 odst. 1, 18 a 23 OZ). Je tedy nepochybné, ţe nezletilý je účastníkem řízení ve věcech péče a výţivy, ovšem je otázkou, zda v těchto řízeních i samostatně právně jedná, tedy má procesní způsobilost nebo je v řízení zastoupen. Procesní způsobilost má účastník řízení, v tom rozsahu, v jakém je svéprávný ( 20 OSŘ). Pro zodpovězení na otázku, zda má nezletilý procesní způsobilost a v jakém rozsahu, je tedy nutné vycházet z úpravy obsaţené v OZ. Dle 30 odst. 1 OZ se člověk stává plně svéprávným zletilostí, přičemţ zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku věku. Před nabytím zletilosti se plné svéprávnosti nabývá dvěma způsoby, a to přiznáním svéprávnosti (emancipace) 49 nebo uzavřením manţelství, mimo jiné za podmínky, ţe nezletilý dosáhl věku šestnácti let. Svéprávnost, kterou nabyde uzavřením manţelství, neztrácí ani zánikem manţelství, ani prohlášením manţelství za neplatné ( 30 odst. 2, 37, 672 OZ). Z ustanovení OZ tedy vyplývá, ţe plnou svéprávnost, a tedy i plnou procesní způsobilost, mají nejen zletilí, ale také nezletilí, avšak pouze ti, kteří před nabytím zletilosti uzavřeli manţelství, nebo jim byla přiznána svéprávnost. Ostatní nezletilí mají jen částečnou procesní způsobilost. Ohledně nezletilého, který nenabyl plné svéprávnosti je v 31 OZ stanovena vyvratitelná právní domněnka, 50 ţe je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku. Důvodová zpráva říká, ţe předním kritériem je hledisko individuální vyspělosti. 51 Na míře svéprávnosti nezletilého je pak závislá jeho procesní způsobilost. Obecně můţe nezletilý v řízení samostatně jednat, pokud je k tomu z hlediska hmotněprávního způsobilý. Ovšem i v případě, kdyby měl 47 WINTEROVÁ, Alena. In ŠKÁROVÁ, Marta a kol. Občanský soudní řád s vysvětlivkami a judikaturou. 4. vyd. Praha: Linde Praha, 2009, s DOLEŢÍLEK, Jiří. In DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jaroslav a kol. Občanský soudní řád I. Komentář za. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, s Důvodová zpráva k OZ 50 ŠÍNOVÁ, Renáta. Procesní způsobilost nezletilých účastníků řízení (s přihlédnutím k právní úpravě svéprávnosti v návrhu nového občanského zákoníku). Právní rozhledy, 2011, roč. 19, č. 17, s Důvodová zpráva k OZ 23

24 hmotněprávní způsobilost a mohl by tedy samostatně jednat před soudem, můţe předseda senátu rozhodnout, ţe nezletilý bude zastoupen zákonným zástupcem nebo opatrovníkem ( 23 OSŘ). Praxe pak upřednostňuje zastoupení nezletilého před jeho samostatným jednáním z důvodu ochrany jeho zájmů. 52 Jak jiţ bylo výše řečeno, nezletilý můţe obecně v řízení samostatně jednat. To ale neplatí pro řízení ve věcech péče a výţivy nezletilého, neboť v těchto řízeních je vţdy zastoupen kolizním opatrovníkem, a proto je jeho samostatné jednání vyloučeno. Tohoto opatrovníka jmenuje soud v případě, jestliţe by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi rodičem a dítětem nebo mezi dětmi týchţ rodičů ( 892 odst. 3 OZ). Vzhledem k tomu, ţe zákonným poţadavkem není, aby střet zájmů skutečně nastal, ale stačí pouze moţnost tohoto střetu, bude vţdy jmenován kolizní opatrovník. 53 Domnívám se, ţe nezletilý věku blíţícímu se zletilosti, který je navíc nadprůměrně vyspělý, by nemusel být v řízení zastoupen kolizním opatrovníkem. Sám zákon dává obecně nezletilému v 20 OSŘ moţnost jeho samostatného jednání. Avšak nezletilý nemá v řízení ve věcech péče a výţivy ani moţnost, vzhledem k obligatornímu zastoupení opatrovníkem, své samostatné jednání uplatnit. Přestoţe je nezletilý v řízení zastoupen kolizním opatrovníkem, tak by dle mého názoru nemělo být ani vyloučeno, aby byl nezletilý oprávněn samostatně podat návrh na zahájení řízení. Stejný názor zastává i doktrína. 54, 55 K této problematice se vyjádřil ve svém nálezu Ústavní soud (dále jen ÚS), kdyţ rozhodoval o úpravě styku otce s nezletilými dětmi. Zabýval se zde otázkou procesní způsobilosti nezletilých dětí ve věku 11 a 12 let, které podaly ústavní stíţnost. ÚS nakonec rozhodl tak, ţe oběma nezletilým přiznal procesní způsobilost k podání ústavní stíţnosti, protoţe vzhledem k jejich věku a rozumové vyspělosti měl za to, ţe mají způsobilost k právním úkonům (dnes svéprávnost), ale zároveň jim pro řízení před Ústavním soudem ustanovil opatrovníka. 56 Ovšem ne ve všech rozhodnutích připouští Ústavní soud způsobilost nezletilého samostatně podat návrh na zahájení řízení a toto rozhodnutí je spíše výjimečné ŠÍNOVÁ, Renáta. Procesní způsobilost nezletilých účastníků řízení (s přihlédnutím k právní úpravě svéprávnosti v návrhu nového občanského zákoníku). Právní rozhledy, 2011, roč. 19, č. 17, s HRUŠÁKOVÁ, Milana. In HRUŠÁKOVÁ, Milana a kol. Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, s ŠÍNOVÁ, Renáta. Procesní způsobilost nezletilých účastníků řízení (s přihlédnutím k právní úpravě svéprávnosti v návrhu nového občanského zákoníku). Právní rozhledy, 2011, roč. 19, č. 17, s KRISTKOVÁ, Veronika. Práva dítěte a procesní praxe českých soudů. Právní fórum: čtvrtletní příloha Via Iuris, 2005, roč. 2005, č. IV, s Nález Ústavního soudu ze dne 24. září 1998, sp. zn. III. ÚS 125/ Srov. nález Ústavního soudu ze dne 2. dubna 2009, sp. zn. II. ÚS 1945/08., body

25 4.3 Zastoupení nezletilého Vzhledem k výše uvedenému hraje zastoupení nezletilých v řízení poměrně důleţitou roli. Zastoupení z hmotněprávního hlediska je upraveno v občanském zákoníku, podle nějţ je zástupcem ten, kdo je oprávněn právně jednat jménem jiného a ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému ( 436 OZ). Procesní zastoupení je opět vymezeno v OSŘ, kdy se rozlišuje zastoupení na základě zákona ( 22, 23 OSŘ), na základě plné moci ( 24-28a OSŘ) a zastoupení na základě rozhodnutí soudu ( 29 aţ 31 OSŘ). V případě zastoupení na základě zákona je třeba rozlišovat dvě situace. První z nich je upravena v 22 OSŘ, podle kterého musí být nezletilý zastoupen svým zákonným zástupcem nebo opatrovníkem, pokud není schopen samostatně jednat před soudem (tedy nemá procesní způsobilost). Zákonnými zástupci nezletilého jsou dle 892 OZ rodiče, kteří zastupují dítě společně, ale jednat můţe kaţdý z nich. Vzhledem k tomu, ţe součástí rodičovské odpovědnosti je zastupování dítěte ( 858 OZ), tak v případě, kdy např. některý z rodičů neţije nebo nemá rodičovskou odpovědnost, vykonává rodičovskou odpovědnost druhý rodič, a tedy i zastupuje dítě ( 878 odst. 1 OZ). Pokud nemá dítě ţádného z rodičů, který má a v plném rozsahu vůči dítěti vykonává rodičovskou odpovědnost, tak tuto situaci řeší občanský zákoník v 928 tím, ţe soud jmenuje dítěti poručníka. Ovšem zastoupení dítěte rodičem, popř. poručníkem je v řízení ve věcech péče a výţivy nezletilého vyloučeno, neboť v těchto řízeních je dána vysoká pravděpodobnost, ţe by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi rodičem a dítětem nebo mezi dětmi týchţ rodičů, a proto je nutné, aby soud jmenoval dítěti tzv. kolizního opatrovníka ( 892 odst. 3 OZ). 58 Tento kolizní opatrovník pak bude nezletilého v řízení zastupovat. Druhá situace je naopak upravena v 23 OSŘ a je zcela odlišná, neboť podle tohoto ustanovení se zastoupení pouţije, kdyţ to vyţadují okolnosti případu. V téhle situaci můţe předseda senátu rozhodnout, ţe nezletilý, který není plně svéprávný, musí být v řízení zastoupen svým zákonným zástupcem nebo opatrovníkem, a to i tehdy, kdy se jedná o věc, v níţ by jinak mohl jednat samostatně ( 23 OSŘ). Jak jiţ bylo výše uvedeno, nezletilý by obecně mohl jednat samostatně, pokud je k tomu z hlediska hmotněprávního způsobilý, nicméně je v praxi upřednostňováno jeho zastoupení z důvodu ochrany jeho zájmů. 59 Ale v případě řízení ve věcech péče a výţivy nezletilého je jeho samostatné jednání vyloučeno, 58 HRUŠÁKOVÁ, Milana. In HRUŠÁKOVÁ, Milana a kol. Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, s ŠÍNOVÁ, Renáta. Procesní způsobilost nezletilých účastníků řízení (s přihlédnutím k právní úpravě svéprávnosti v návrhu nového občanského zákoníku). Právní rozhledy, 2011, roč. 19, č. 17, s

26 neboť bude vţdy zastoupen kolizním opatrovníkem z důvodu moţného střetu zájmů ( 892 odst. 3 OZ). Ohledně zastoupení na základě plné moci je třeba říci, ţe pokud je nezletilý účastník řízení z důvodu absence procesní způsobilosti nebo aplikace 23 OSŘ zastoupen kolizním opatrovníkem, je tento opatrovník oprávněn, aby udělil plnou moc zmocněnci. 60 Toto oprávnění má samozřejmě i zákonný zástupce, 61 nicméně tohoto svého oprávnění v řízení ve věcech péče a výţivy nezletilého nevyuţije, neboť dítě bude místo něho zastupovat kolizní opatrovník. A v neposlední řadě je třeba také zmínit zastoupení na základě rozhodnutí, které přichází v úvahu, jestliţe není zastoupen nezletilý, který jako účastník řízení nemůţe před soudem samostatně jednat (nemá procesní způsobilost) a je zde nebezpečí z prodlení. V takovém případě mu předseda senátu ustanoví ad hoc opatrovníka ( 29 odst. 1 OSŘ). Toto zastoupení se tedy pouţije, jestliţe nezletilému nebyl v případě střetu zájmů ustanoven kolizní opatrovník a zároveň nemá způsobilost před soudem samostatně jednat (nemá procesní způsobilost), přičemţ je zde důleţité, aby hrozilo nebezpečí z prodlení. 62 Pokud bude hrozit nebezpečí z prodlení, tak bude nezletilému ustanoven pro řízení ad hoc opatrovník. Tento opatrovník ale nenahrazuje kolizního opatrovníka, protoţe jeho oprávnění zastupovat nezletilého je daleko uţší, neboť se vztahuje pouze na projednání věci, pro kterou byl ustanoven a také jeho ustanovení zaniká, jakmile bude ustanoven kolizní opatrovník. Pokud ale nebezpečí z prodlení nehrozí, soud opatrovníka ad hoc ustanovovat nebude a vyčká, aţ bude moţné ustanovit kolizního opatrovníka Kolizní opatrovník Jak jiţ bylo výše rozebráno, nezletilý je v řízení zastoupen kolizním opatrovníkem ( 22, 23 OSŘ), který je jmenován soudem v případě, ţe rodič nemůţe dítě zastoupit, protoţe by mohlo dojít ke střetu zájmu mezi ním a dítětem nebo mezi dětmi týchţ rodičů ( 892 odst. 3 OZ). Ke kolizi těchto zájmů by mohlo dojít, kdyţ jsou jak rodiče, tak dítě účastníky stejného řízení, typicky jde o řízení ve věcech péče soudu o nezletilé, tedy řízení ve věcech péče a výţivy nezletilého Stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 1986, sp. zn. Cpj 227/ DOLEŢÍLEK, Jiří. In DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jaroslav a kol. Občanský soudní řád I. Komentář za. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, s Tamtéţ s JAVŮRKOVÁ, Naděţda. In DAVID, Ludvík a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. ( 1 až 200za). 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2009, s HRUŠÁKOVÁ, Milana. In HRUŠÁKOVÁ, Milana a kol. Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, s