Církev a Izrael. Materiály k přípravě na společné kající bohoslužby církví v Bruntále

Transkript

1 Modlitební náměty k přímluvám za Izrael Za vejití plnosti pohanů (Ř 22,25) a vítězství velkého apoštolského poslání zvěstovat evangelium království - od končin země zpět do Jeruzaléma. Sk 1,8; Iz 62,10 Za vládu v Izraeli, zvláště předsedu vlády Izraele, hlavy států ostatních národů a jejich vztah k Izraeli, členy parlamentů. 1 Tim 2,2 Za to, aby Mesiáš nastoupil na Davidův trůn. Za křesťanské podnikatele, aby bylo jejich prostřednictvím uvolněno bohatství národů směrem od končin země zpět do Jeruzaléma (Dt 8,18) a za průlom v médiích. Iz 2,3 Za naplnění cílů vykoupení ve všech národech. Sk 17:26-28 Za odstranění teologie náhrady Izraele církví z pohanů a za vštípení církve do ušlechtilé olivy spolu s Izraelem. Řím 11,25-26 Za aliju návrat Židů do Izraele. Iz 43,5-6 Za spasení Židů a Arabů a za jejich smíření, za jednotlivá města a jejich sbory v Izraeli a za sbory v Jeruzalémě. Iz 19. kap.; Mt 10,23 Za pokoj Jeruzaléma Ž 122,6 Za příchod Mesiáše Iz 62,10; Zj 22:20-21 Zpracováno na základě námětů z Jeruzalemského domu modliteb pro všechny národy, listopad 2009 Milí bratří a sestry, po přečtení těchto pár stránek týkajících se vztahu církve k Židům, Vám věřím vyvstane otázka, jak s tím vším naložit. Osobně mi tato záležitost leží na srdci už více než rok a vnímám, že nastal čas, abychom se společně jakožto jedna Kristova církev ve městě veřejně shromáždili k pokání a zástupnému vyznávání hříchů, které naši předkové (nebo i my sami) napáchali vůči Božímu lidu. Důležité je, aby to vycházelo z hloubi našeho srdce a aby to bylo společným vyjádřením všech bruntálských společenství. Je-li toto i Vaší touhou, navrhuji, aby vedení každého společenství vydelegovalo 1-3 zástupce, kteří by společně připravili kající bohoslužby. Jejich úkolem by bylo vybrat místo a termín setkání, průběžně připravovat a vést členy svého společenství k pokání a biblickému postoji vůči Izraeli, zpracovat obsah společných bohoslužeb popřípadě dalších doprovodných aktivit (např: koncert, seminář, ), zvážit a pozvat zástupce vedení města a zástupce z řad židovského národa, ať máme ke komu směřovat naši omluvu. Věřím, že tento společný krok přinese požehnání jednotlivým společenstvím a otevře další pomyslné dveře k probuzení podobně jako Danielova kající modlitba, která vyvolala duchovní boj v ponebeských oblastech a přispěla ke zrušení otroctví. Požehnám těm, kdo žehnají tobě, Genesis 12:3 S láskou Roman Hota, pastor sboru Tesalonika, SCEAV tel: , mail: roman.hota@tiscali.cz 24 Obsah: Církev a Izrael Materiály k přípravě na společné kající bohoslužby církví v Bruntále srpen 2010 strana: Proč kající bohoslužby za 2000 roků křesťanského antisemitismu? 2 Jak se křesťané provinili proti Židům? 4 Izrael a církev - poznámky k Řím 9-11 kap. 17 Zástupná pokání - Danielův vzor 20 Židé v regionu Bruntálu 21 Modlitební náměty k přímluvám za Izrael 24 Návrh k přípravě kajících bohoslužeb v Bruntále 24

2 Proč kající bohoslužby za roků křesťanského antisemitismu? Ráda bych Vám pověděla, jak vznikla myšlenka kajících bohoslužeb za roků křesťanského antisemitismu. Křesťanský antisemitismus vznikl už v prvních stoletích chybnou teologií náhrady, jako by Židé byli navždy Hospodinem zavržení, patří jim jen soudy a všecko zlé, co je prorokované pro ně, když se odvrátí od Hospodina. Nový Izrael je údajně pouze Církev, které patří všecka krásná zaslíbení Starého i Nového zákona. Bylo to při jednom z početných zájezdů do Izraele, které od roku 2002 absolvuji jako zájezdy lásky a solidarity s Izraelem. Na okraji Jeruzaléma je Památník na oběti holocaustu, jehož součástí je tzv. údolí obcí, nebo také hřbitov obcí. Je to rozsáhlé území, z ptačí perspektivy mapa Evropy, proměněné v bludiště mezi vysokými kamennými sloupy, které jsou umístěné na území toho kterého evropského státu. Jsou popsané jmény za nacismu zlikvidovaných židovských obcí a manifestují zánik celé jedné vzácné kultury, která Evropu zbohacovala. Bylo nás několik, kdo jsme tam stáli před kamennými pomníky už neexistujících židovských obcí na území našeho státu. Hluboce se nás dotýkalo pomyšlení na těch vyhaslých životů, na stovky již neexistujících židovských obcí, na kus navždy vymizelé zvláštní svébytné kultury, který navždy zmizel z naší země. Plakali jsme, když jsme každý našli jméno své obce, modlili jsme se za zbylé Židy u nás a za Izrael, který z toho popela se zrodil a trvá z Boží milosti, čekaje na vykoupení. Jistě, byla to zrůdná nacistická ideologie o čisté rase, která hnala na smrt do plynu naše židovské spoluobčany a která chtěla mimo jiné také českými hlavami vydláždit Václavské náměstí v Praze. Podařilo se jí zlikvidovat na dalších našich občanů nežidovského původu Ale! Copak jsme byli tak zahlcení vlastní bolestí, že jsme neviděli mizet tu dávnou kulturu z našich měst a obcí? Je tak málo těch, kdo se snažili nějak pomoci s nasazením vlastního života, kdo mají svůj strom a jméno v Háji spravedlivých v Jad Ha Šem! tých let součástí podniku Juta. Po šestiletém restitučním sporu byla restituentce vrácena pouze nemovitost doslova pouze holé zdi. Strojní zařízení, včetně několika původních předválečných strojů firmy Perutz, bylo vystěhováno do jiných závodů. Po nástupu Hitlera k moci v roce 1933 zesílily nacionalistické tendence i v řadách německého obyvatelstva Bruntálska. Mnozí Němci se zapojili do aktivit sudetoněmecké strany Konrada Henleina. Množily se projevy odporu vůči Československé republice i projevy nenávisti vůči Židům (pro úplnost je nutné dodat, že vždy existovaly i skupiny německého obyvatelstva, loajální vůči státu zejména v řadách sociálních demokratů). K odpornému projevu rasové nenávisti došlo v Kunově, kde bruntálský aktivista sudetoněmecké strany Karl Scheithauer zavraždil Waltra Rosenzweiga, vedoucího továrny Sigmund Perutz. Motivem činu vraha, který svou oběť ani osobně neznal, byl židovský původ Waltra Rosenzweiga, a jeho snaha prosadit postavení české menšinové školy v Kunově. Zločin byl spáchán zřejmě z podnětu bruntálských předáků sudetoněmecké strany. Scheithauer po spáchané vraždě uniknul spravedlnosti do Německa, po obsazení Bruntálu německou armádou v roce 1938 se vrátil zpět. Krátce před osvobozením Bruntálu ruskými vojsky v roce 1945 Scheithauer uprchnul, a jeho zločin zůstal pravděpodobně nepotrestán. O takzvané křišťálové noci z 9. na 10.listopadu 1938 vypálili nacisté řadu synagog, včetně opavské. Z židovské modlitebny v Bruntále byly vyházeny na ulici knihy a dokumenty a poté zapáleny na místním stadiónu. Velká část členů místní židovské komunity odešla po záboru pohraničí nacisty do vnitrozemí československa, někteří dále do exilu v Anglii (např. Otto Spirman se svým otcem), USA a Jižní Americe. Také řada bruntálských Židů zahynula v koncentračních táborech. Od roku 1941 se v Bruntále začal projevovat nedostatek pracovních sil, protože zhruba 25% mužů bylo odvedeno na frontu. Vznikly problémy se zabezpečením provozu v přádelnách lnu v regionu Bruntálu. Proto byl v areálu textilního závodu Emericha Macholda vytvořen lágr pro židovské ženy, které pracovaly v závodech na zpracování lnu. Lágr fungoval až do roku Po osvobození v roce 1945 již k obnovení bruntálské židovské náboženské obce nedošlo. Jak je možné smýt tu vinu za to, co jsme NEUDĚLALI DOBRÉHO NEJMENŠÍM BRATŘÍM Pána Ježíše? Můžeme se připojit k výzvě Mariiných sester z roku 2001 a uspořádat kající bohoslužby za roků křesťanského antisemitismu, který vyvrcholil v Lutherově Německu holocaustem, při kterém Hitler citoval nenávistná slova proti Židům dávných církevních otců a reformátora Luthera. 2 23

3 ských stavech (zhruba 50% výrobních kapacit bruntálských textilních závodů). Firma byla největším zaměstnavatelem ve městě. Na řízení firmy se kromě Gustava Marburga podíleli i synové. Také tato firma postupně oslabila svou pozici vlivem ztráty odbytišť po rozpadu Rakousko-Uherska a v důsledku hospodářské krize se počet zaměstnanců v roce 1930 snížil na 400 osob. Po roce 1945 se závody Gustava Marburga staly součástí podniku Moravolen Bruntál. Vedle jmenovaných rodin Berl, Hamburger, Kohn a Marburg působili v Bruntále ještě zubní lékař Ferber, gymnaziální profesor Dr. Arnold Hermann (člen představenstva ŽNO v Krnově), advokát Dr. Spitzer, rodina obchodníka s přízí Goldbergera, chemik Dr.Walter Pollak - pozdější státní tajemník prvního izraelského prezidenta Bena Guriona, obchodník s textilem Adolf Oppenheim a výrobce prádla a obchodník Max Konstandt. Na krnovském židovském hřbitově je pohřben Jacob Konstandt, obchodník z Bruntálu. Židé žili také v Horním Benešově. Známé byly hornobenešovské židovské rodiny Beck a Oppenheim. Jako první přišel do Horního Benešova Jakob Oppenheim okolo roku Jeho syn Josef zřídil roku 1852 výrobnu likérů a ovocných šťáv. Likér s ochrannou známkou Berggeist (horský duch) si získal velkou oblibu u odběratelů. Rodina Julia Becka vedla v Horním Benešově Hostinec u modrého lva na náměstí Ringplatz, syn Dr. Arthur Beck působil ve stejném domě jako lékař. Rodina Josefa Becka zahájila roku 1870 vlastní výrobu tkaného zboží a vybudovala z ní po první světové válce strojní tkalcovnu. V Horním Benešově byly kromě toho usazeny i další židovské rodiny - obchodník s textilem Ernst Reich, lékař Dr. Gustav Dreikurs a advokát Dr. Siegfried Tauber. V Lichnově provozoval obchod Moses Welsch. V domě bruntálského továrníka Benno Marburga na Kostelním náměstí se scházeli členové společnosti Schlaraffia. Tato organizace byla založena v roce 1859 v Praze a později se rozšířila do mnoha dalších měst a zemí. Společnost sdružuje lidi uměleckého zaměření. Ceremoniály společnosti parodují rytířské časy a satiricky zpodobňují nafoukanost šlechty a úřednictva. Ke zvyklostem společnosti patří i používání kuriózních titulů a řádů. Vedení bruntálské společnosti Schlaraffia bylo v rukou tří Velkolepostí Benno Marburg, Otto Hamburger a profesor Karl Weiss. Ve stanovách společnosti je určeno, že se na setkáních smí používat pouze němčina. Členem mohl být každý, bez ohledu na národnost či náboženství, na schůzkách byly vyloučeny diskuse o politice, obchodu a náboženství. Bruntálská Schlaraffia zanikla po obsazení pohraničí v říjnu Známou provaznickou továrnu v Kunově u Bruntálu založil roku 1897 Sigmund Perutz. Firma vyráběla širokou škálu konopných provazů a lan pro zákazníky z celé Evropy. Na řízení firmy se později podíleli i synové Sigmunda Perutze Leo a Bedřich. Holocaust přežila pouze jediná členka rodiny. Továrna byla až do devadesá- 22 První taková mezinárodní kající bohoslužba se konala v Jeruzalémě v březnu 2001 pod heslem: Zořte sobě úhor! (Jr 4,3) Ano, tu špatnou setbu, která jako kletba visí také nad naším národem, je možné zlikvidovat jen hlubokou orbou pokání. Můžeme navštívit s kající skupinkou křesťanů všecka ta místa, kde už neexistují židovské obce, někde ani jediný Žid. A v některých můžeme uspořádat kající bohoslužby, tam, kde se najdou kající srdce, podobná Danielovu, který sám bez viny se kál za svůj národ. Průlomové byly DNY IZRAELE NA KLADNĚ v roce 2006, následovaly Pardubice v roce 2007, pak České Budějovice a Terezín v roce 2008, v roce 2009 se našla skupina křesťanů, která pokáním toužila otevřít nebe nad Českým Těšínem. První kající bohoslužba s velkým požehnáním proběhla na podzim 2009 i na Slovensku v Michalovcích. Vnímala jsem Boží radost nad hříšníky, kteří činí pokání a přítomní Židé s dojetím nás prosili, abychom na této cestě pokračovali. Závěr liturgie je totiž žehnání Izraeli dle starozákonních textů a končí se modlitbou Otče náš a áronovským požehnáním, které zazpívá či přečte některý přítomný Žid. Je naší touhou, aby to nebyla záležitost jen několika jednotlivců, ale aby se odstranila i ta poslední překážka požehnání naše vina v tom, co jsme dobrého NE- UČINILI naším židovským spoluobčanům. Jak si mají ke své spáse zamilovat našeho Spasitele, Žida Ježíše Nazorejského, jak mají číst Nový zákon od Jeho žáků jako knihu pro ně napsanou, když nebudeme činit pokání? Jsem Pánu Bohu vděčná za všecky, kdo se přidávají, jejichž srdce pláče se srdcem Božím a chtějí Ho potěšit láskou k Jeho vyvolenému lidu a pokáním za naši necitelnost v době, kdy se nenávist a zloba pokoušela vyhladit nositele budoucího požehnání pro svět, až se do Jeruzaléma ke svému lidu ve veliké moci a slávě vrátí se svojí Církví židovský Mesiáš a náš Spasitel Pán Ježíš Kristus. Věřím, že na takové pokání Hospodin 2000 roků čekal a že podle 2 Pa 7,14., když se Boží lid, který se nazývá Jeho jménem pokoří a bude se modlit a vyhledávat Boží tvář v pokání a odvrátí se od svých zlých cest (antisemitismu), tehdy Hospodin vyslyší z nebes, odpustí náš hřích a uzdraví naši zemi. A naše zem i celá Evropa uzdravení tolik potřebuje! 3 Ludmila Hallerová

4 Jak se křesťané provinili proti Židům (2000 roků křesťanského antisemitismu) Když vyšly najevo hrůzy holocaustu, vyvstala otázka: Jak se to mohlo vůbec stát? Děsivá pravda je, že holocaust nebyl ničím jiným, než vyvrcholením po staletí trvající nenávisti a krutého pronásledování, často vyprovokovaného křesťanskou teologií. Když se díváme na ty ukrutnosti, které se na Židech během 2000 let křesťanských dějin ve jménu Kristově páchaly, nemůžeme slavit přelom tisíciletí, aniž bychom s kajícím srdcem vyznali, jak velice nás tato minulost bolí. Svým nekristovským smýšlením a jednáním jsme navršili potupu a hanbu na jménu Pána Ježíše a Židům, Božímu lidu, jsme Jeho jméno zprotivili. Modleme se tedy za křesťany na celém světě, aby byli niterně puzeni jít vstříc přelomu tisíciletí v kajících bohoslužbách v duchu jednoty s vědomím našeho společného křesťanského dědictví. Následující přehled o křesťanském antisemitismu jsou výňatky ze židovských a křesťanských historických pramenů. Je to krátké shrnutí otřesných faktů, svědčících o tom, jak křesťané s Židy zacházeli - fakta na cestě k holocaustu. 1. Jak to všecko začalo V prvotní křesťanské církvi se Židé s pohany našli v Pánu Ježíši jako jedno tělo, protože hradba mezi Židy a pohany byla zbořena. Byl tu jeden Pastýř a jedno stádo. Když se však později obracelo více pohanů a Židů bylo v církvi poměrně čím dál méně, přestali se pohané dívat na Židy, kteří se ke křesťanství nepřipojili, jako na bratry ve víře v jednoho zjeveného Boha. Viděli v nich cizince, ba nepřátele. Při tom pohané navzdory všem útokům a potížím, které tu ze strany Židů byly, měli všecky důvody k tomu, aby k Židům chovali pokornou lásku, protože od nich přijali Zákon a proroky a svého Spasitele Pána Ježíše. Ne nadarmo napomíná apoštol Pavel, abychom my, kteří věříme v Krista, se nepovyšovali nad Židy, ale zachovali si pokorný postoj ve vědomí, že kořenem stromu jsou Židé a nesou oni nás, nikoliv my je, protože jsme to my, kdo byli na ušlechtilou olivu Božího lidu naroubováni (Řím 11). Nepříteli se však podařilo církev z tohoto pokorného postoje vyrazit. Tak si církev nadutě přivlastnila jako kořist všecky milosti a zaslíbení, která platila Izraeli, a tak Izrael z dějin spásy vyškrtla. 2. Křesťanská teologie a dědičná práva Izraele Už v raném křesťanství se vyskytovalo nadřazené smýšlení, až konečně došlo k 4 Židé v regionu Bruntálu Podle dostupných záznamů žilo již v roce 1795 v Bruntále 16 Židů, kteří však nevlastnili žádnou nemovitost, byli přihlášeni v domech nežidovských vlastníků. V průběhu 19. století, po odbourání diskriminujících předpisů, se počet židovských obyvatel zvýšil, a v roce 1930 již žilo na Bruntálsku106 osob židovského původu. Včlenění dle místa bydliště vykázal Bruntál 73 osob, Horní Benešov15, Skrbovice a Kunov 5, Malá Morávka 3, Lichnov 3, Leskovec nad Moravicí 3, Mnichov 2 a Rázová 2 židovské obyvatele. Řada z nich se prosadila v různých oblastech podnikání, i v lékařských a právnických praxích. Potřebám židovské komunity v Bruntále sloužila soukromá modlitebna a menší hřbitov. V Bruntále nebyla samostatná židovská náboženská obec, pouze náboženský spolek, podléhající rabinátu v Krnově. Bruntálská židovská komunita tak byla součástí Židovské náboženské obce Krnov, v představenstvu obce byli bruntálští zástupci. Pro péči o věřící židovského vyznání v regionu Bruntálu byl vyčleněn funkcionář ŽNO Jakob Glück, který i vyučoval náboženství děti židovských rodin z Bruntálu, Horního Benešova a okolí. V okrese Bruntál byl široce rozvinut zejména textilní, dřevozpracující a potravinářský průmysl. Ve všech těchto odvětvích patřily firmy židovských vlastníků k největším: Rodina Berl provozovala pod firemním označením Max Berl&Söhne závody na zpracování dřeva pily v Bruntále (bruntálský závod se nacházel nad železničním nádražím), Starém Městě, Suché Rudné a Karlovicích. Firma Sigmund Kohn&Sohn vedla před a po první světové válce v Bruntále velmi významný obchod s obilím, uhlím a stavebními materiály, stejně jako pražírnu kávy. Rodina Nathana Hamburgera byla usazena v Bruntále již roku Nathan Hamburger v roce 1870 převzal bývalý měšťanský pivovar, který později - roku 1911 prodal Řádu německých rytířů. Nathan Hamburger dále založil likérku s drožďárnou a sladovnou a zabýval se rovněž výrobou mýdla. Jeho firma Hamburger&Co se stala akciovou společností, kromě bruntálských provozů založila i filiálku ve Fulneku. Negativní dopad na rozvoj této firmy mělo od roku 1926 zavedení povinných dodávek jednotlivých komodit (cukru, piva, lihovin) státu. Významný podíl na hospodářském rozvoji Bruntálu prokázala rodina Marburg. Předkové této rodiny přišli pravděpodobně v sedmdesátých letech 17. století z Vídně nejprve do Osoblahy, a v průběhu 19. století do Bruntálu. Textilní podnik byl založen Gustavem Marburgem roku 1878, a roku 1892 jako první v Bruntále zprovoznil strojní tkalcovnu. Firma Gustav Marburg&Söhne vyráběla látky lněná plátna a stolní prostírání. Tato firma zaměstnávala roku 1913 okolo pracovníků na více než 450 tkalcov- 21

5 Zástupné pokání - Danielův vzor Prorok Daniel zástupně vyznával hříchy za svůj lid. Z jeho modlitby v 9. kap. se můžeme naučit hned několik principů zástupného pokání: Hledal Boha v půstu a s pokorou důležitý je postoj Připomínal smlouvy uzavřené s Bohem Uvědomoval si důsledky kletba a zlořečení Vyznával konkrétní hříchy nezlehčuje je Mluví v mn.č. sebe započítává ke hříšníkům, ačkoli byl spravedlivým Prosí o smilování ne kvůli sobě (nám), ale pro Boží milosrdenství Výsledek Danielovy modlitby: vyslyšení a zjevení proroctví o posledních časech! Da 10:12 Řekl mi: "Neboj se, Danieli, neboť od prvního dne, kdy ses rozhodl porozumět a pokořit se před svým Bohem, byla tvá slova vyslyšena a já jsem proto přišel. 13 Avšak ochránce perského království stál proti mně po jednadvacet dní. Dokud mi nepřišel na pomoc Míkael, jeden z předních ochránců, zůstal jsem tam u perských králů. 14 Přišel jsem, abych tě poučil o tom, co potká tvůj lid v posledních dnech, neboť vidění se týká těchto dnů." Danielova modlitba vyvolala boj v ponebeských oblastech Daniel se nemodlil proti mocnostem, které byly nad tou pohanskou říši a také je nijak nesvazoval, jen činil pokání, skrze které se něco uvolnilo. Jakoby se pro Boha otevřel prostor konat. Skrze společné pokání můžou být odstraněny duchovní mocnosti, které brání požehnání. Ovocem Danielovy modlitby bylo také propuštěni Židů z otroctví. Abychom byli nejen propuštění z otroctví hříchu a ďábla, ale byli zdravou zemi je nutné splnit další podmínky: 2 Paralipomenon 7:14 a můj lid, který se nazývá mým jménem, se pokoří a bude se modlit a vyhledávat mě a odvrátí se od svých zlých cest, tehdy je vyslyším z nebes, odpustím jim jejich hřích a uzdravím jejich zemi. 1. Pokořit se - my sami se musíme pokořit 2. Modlit se 3. Hledat Boží tvář 4. Odvrátit se od hříchu Bůh slibuje, že: VYSLYŠÍ, ODPUSTÍ A UZDRAVÍ! Stav země je v našich rukou a my křesťané neseme za ni zodpovědnost! 20 tomu, že původní práva Izraele si církev přivlastnila pro sebe. Obzvlášť jasně to vysvítá z tzv. Barbanabášova dopisu, vzniklého kolem roku 130 v Sýrii. Mnozí církevní učitelé ho počítají k novozákonním spisům. Je plný protižidovské polemiky a upírá Židům jakékoliv hlubší chápání jejich svatých Písem, prý jich vůbec nejsou hodni. Starý zákon chápe tento list jako pouhý předobraz na Krista a církev: Boží smlouva s Jeho lidem prý platí pouze křesťanům, Židé ji prý navždy ztratili. Taková a podobná tvrzení, jako např. v listech Ignáce z Antiochie (70-107), čím dál více utvrzovala církev v přesvědčení, že ona je nový Izrael. Císař Konstantin zašel dokonce tak daleko, že prohlásil: Země Izrael od této chvíle už nepatří židovskému národu, ale křesťanské církvi. Zde byl položen základ "teorie o vydědění", která pak mezi 15. a 18. stoletím nabyla hrůzných rozměrů a páchá škody až do našich dnů. Po zničení Chrámu (70) a po Bar-Kochbově povstání ( ) židovská víra nezanikla, ale nabyla nové životnosti a vlivu. Argument, že církev zaujala místo Izraele, už nezněl tak přesvědčivě. Naopak: křesťanské a židovské obce spolu soutěžily ve snaze o obrácení pohanů a mladá církev pociťovala židovství čím dál více jako ohrožení. Aby se ubránila, pokoušela se křesťanská teologie vytvořit nežidovského Ježíše. Podivné argumenty - Abrahamova víra a dokonce zaslíbení daná Adamovi - byly uváděny na důkaz, že prý církev tu byla dávno před Izraelem, ba že církev je ve skutečnosti "ten věčný Izrael" (Tertullian). Jak nebezpečné je takové smýšlení, se projevilo ve Třetí říši, kdy Hitler proklamoval "árijského", nežidovského Krista, aby přetáhl křesťany na svou stranu. Už v dobách raného křesťanství začali být Židé obviňováni z "bohovraždy". Ačkoliv v Mt 20,18-19 a Sk 4,26-28 je jasně řečeno, že i pohané jsou zodpovědní za ukřižování Pána Ježíše, prosadilo se přesvědčení, že vinu nesou jenom Židé a mají být za to potrestáni. "Dosáhli jste vrcholu své zkaženosti v nenávisti k tomu Spravedlivému, kterého jste zabili" (Justin mučedník, kolem ). Křesťanští teologové třetího století (na př. Hippolyt nebo Origines) o této teorii podrobně pojednali. Ve 4. stol. už bylo křesťanské smýšlení zcela touto teorií ovlivněno. Zatímco "obyčejní" křesťané se dál s Židy stýkali a dokonce navštěvovali bohoslužby v synagogách, měli církevní vůdcové strach, že své stádo ztratí. Proto zesílili své slovní útoky, aby vzbudili vůči Židům strach a odpor. Chrysostomos ("Zlatoústý", ) napadal Židy slovy nejsilnějšího kalibru. "Synagoga je doupě loupežníků a skrýše nečistých bestií... Židé žijí jen svému břichu a jsou posedlí démony... morová rána a nákaza lidského rodu." Ničivé důsledky měla teologie tohoto váženého církevního otce, kterou rozvinul z přesvědčení, že úděl Židů je důsledkem "bohovraždy". Kvůli tomuto zločinu, konstatuje: Není pro vás žádná možnost nápravy, žádné odpuštění a také žádná omluva... Bůh vás nenávidí!" 5

6 "Toto vyznání víry plné nenávisti vůči Židům", píše židovský dějepisec Heinrich Graez, "vyzbrojilo později krále a dav, státníky a mnichy, křižáky a pastory proti Židům, vedlo k vynalézání mučidel a zapalování hranic." Každý, kdo Židy pronásledoval, mučil a vraždil, se cítil nástrojem Božího hněvu. Současník Chrysostoma Augustinus ( ) byl ve svém vyjadřování poněkud zdrženlivější, zaujímal však dvojaké stanovisko. Ačkoliv souhlasil s Pavlem, že máme Židy milovat, sdílel mínění ostatních církevních otců, že zrádce Jidáš je předobrazem židovského národa. Ve svém "Traktátu proti Židům" píše, že Židé smějí žít pouze proto, aby svým ponížením "byli svědectvím, že nejsou v právu, že pravdu máme my". Nemají být vražděni, protože nesou znamení jako Kain: "Ať mezi námi žijí, ale ať trpí a jsou ustavičně ponižováni." Teorie, že Židé svým strastiplným životem mají svědčit o Kristově slávě, byla později brána za záminku, aby jejich utrpení bylo svévolně zvětšováno - ba aby byli vražděni. 3. Stát jako náhončí Když se ve 4. stol. za vlády císaře Konstantina stalo křesťanství státním náboženstvím, získala církev vliv při vytváření zákonů. Synagoga tak doznala mnohých omezení. Za císaře Justiniána I. ( ) byly zrušeny mnohé zákony, které chránily náboženský život a občanská práva Židů. Pokořování židovské menšiny dosáhlo nejnižšího bodu v 7. stol., kdy byzantský císař Heraklius nařídil z politických důvodů nucené křty Židů. Chtěl tak ve své říši docílit jednoty. Tato praxe pak byla uplatňována i jinde a v následujících stoletích měla katastrofální důsledky. I. Středověk Úzké spojení mezi církví a státem vytvořilo ve středověku podmínky, aby símě křesťanského antisemitismu přineslo děsivou žeň. 1. Křižácké války S počátkem Křižáckých tažení v roce 1096 nastalo v Evropě jako nikdy před tím děsné pronásledování Židů. Křižáčtí kazatelé vyzývali účastníky, aby se "Svatou válkou" začali už ve vlastní zemi likvidací "Božích nepřátel", Židů. V Německu bylo postiženo zejména Porýní. Hordy rytířů, mnichů a sedláků se vrhaly na židovské menšiny, vraždily, drancovaly, násilím křtily. Mnoho rytířů se zavázalo, že dříve než opustí svou vlast, zabijí vlastním mečem aspoň jednoho Žida, aby tak svůj meč židovskou krví posvětili do války se Saracény. Zavraždění Žida bylo povzneseno na bohulibý skutek, který zaručoval odpustky pro všechny tresty za hříchy. Jen od května do června 1096 bylo vyvražděno Židů, když Křižáci táhli 6 Římanům 11:17 Ano, některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován mezi ně. Čerpáš z vydatného kořene téže olivy, 18 a tak se nad ty větve nepovyšuj. Chceš-li se povyšovat, věz, že ty neneseš kořen, ale kořen tebe. 19 Možná řekneš: "Ty větve byly vylomeny, abych já byl naroubován." 20 Dobře. Byly vylomeny kvůli nevěře, ty však stojíš díky víře. Nebuď domýšlivý, ale boj se. 21 Když Bůh neušetřil původní větve, tím spíše neušetří tebe! 22 Uvědom si tedy laskavost i přísnost Boží: k těm, kdo padli, přísnost, ale k tobě Boží laskavost, pokud ovšem v této laskavosti zůstaneš. Jinak budeš vyťat i ty, Co pro nás vyplývá z onoho obrazu o olivě? Nemáme se povyšovat, být pyšní, protože neneseme kořen, ale kořen nese nás! Tímto obrazem se Pavel obrací proti duchovní nadřazenosti pohanskokřesťanského sboru. Abychom byli naroubování, musíme se nechat nejdřív vylomit z plané olivy. Pozor! Když mohly být vylomeny přirozené větve tím spíše naroubované! To naše spojení s kmenem je méně pevné, než přirozené olivové ratolesti. Neměli bychom opovrhovat vyvoleným lidem, naopak, když pochopíme situaci Izraele z Boží perspektivy, začneme se třást sami o sebe. Jak se udržet ve kmeni? - Ježíš říká: Já jsem vinný kmen a vy ratolesti zůstaňte ve mně, a já ve vás. Tento stav Izraele není trvalý, Bůh je opět zpátky naroubuje: Ř 11:23 zatímco oni budou naroubováni, nezůstanou-li v nevěře. Ano, Bůh je může naroubovat zpět! 24 Když jsi ty mohl být vyťat z původní plané olivy a proti přírodě byl naroubován do ušlechtilé olivy, čím spíše budou oni jakožto původní větve naroubováni do své vlastní olivy? My jsme tam proti přírodě, ale Izrael bude naroubován zpátky v souhlase s přírodou. Spása pohanů je výjimečná! Bůh zachraňuje židovský lid, protože se k tomu zavázal, nás z pouhé milosti. Izajáš 27:6 Přicházejí dny, kdy Jákob vpustí kořeny; Izrael vypučí a rozkvete, naplní svět svým ovocem. Tajemství důvod odpadnutí Izraele: Ř 11:25 Nechci, bratři, abyste nevěděli o tomto tajemství (abyste nespoléhali na vlastní moudrost): Část Izraele se zatvrdila, ale jen dokud se nenaplní počet pohanů. 26 Nakonec však bude spasen celý Izrael, jak je psáno: "Vysvoboditel přijde ze Sionu, aby od Jákoba odňal bezbožnost. Selhání částí Židů přineslo nám pohanům spasení! to selhání je časově omezeno: dokud nevejde plný počet pohanů. Co je tou plností nechává Pavel otevřené. Jedná se o kvantitu, kvalitu, chronologické možnosti? Možná také jde o to, že církev musí dosáhnou určité kvality, aby Izrael začal žárlit. Zpracoval: R. Hota Zdroj: Gerloff Johannes: Izrael a pohanské národy 19

7 Teologie náhrady Je smutné, že v dějinách církve a teologii vůbec se téma Izrael odsunulo bokem. Místo toho si razí cestu tzv. teologie náhrady, která církev z pohanů staví na místo Izraele. Toto učení z dob rané církve se stalo živnou půdou pro antisemitismus. Tato teologie se objevila krátce poté, co v církvi převážilo vedení z pohanů nad židovským. Její předpoklady jsou: 1. Izrael (židovský lid a území) byl v Božích záměrech nahrazen křesťanskou církví, resp. církev je historickým pokračováním Izraele. 2. Židé v současné době již nejsou vyvoleným" národem. Nijak se neliší od jiných národnostních skupin jako např. anglosaských, španělských či afrických. 3. Nebudou-li se kát, nenarodí-li se znovu a nevstoupí-li do církve, nemají Židé žádnou budoucnost, naději ani povolání v Božím plánu. To samé platí pro jakýkoliv jiný národ. 4. Od letnic popsaných v 2. kapitole knihy Skutků znamená biblický pojem Izrael" ve skutečnosti církev. 5. Zaslíbení, smlouvy a požehnání přisouzené v Bibli Izraeli byly od něj odňaty a věnovány církvi, která Izrael nahradila. Židé jsou prokleti, což si přivodili odmítnutím Krista. Kde se nachází církev v kontextu Izraele? Není-li církev vsazena na místo Izraele, kde tedy je? Jaký má být náš postoj k Izraeli? Ačkoli většinou akceptujeme, že spása v osobě Ježíše Krista k nám přišla ze Židů, stále často mylně předpokládáme, že by měl být Izrael na nás duchovně závislý a pociťujeme hrdost, že by vyvolený lid měl dojít slitování, kterého se dostalo nám. Ř 11:31 Právě tak jej teď neposlechli oni, aby pro milosrdenství pro kázané vám přišlo milosrdenství i na ně. Pavel navazuje na tento pocit křesťanů obrazem olivy. Hodnota olivy: symbol pro tučnost, olej souží k jídlu, palivo, pomazávání, kosmetiku a k léčení jeden z nejušlechtilejších stromů. Oliva je symbolem Izraele. (Je v tom nepřímo zdůrazněno jeho bohatství.) Oz 14:6 Stanu se Izraeli rosou a rozkvete jako lilie. Zapustí kořeny jako cedr v Libanonu, 7 jeho koruna se rozroste. Bude nádherný jako oliva, jeho vůně bude cedrová. Jeremjáš 11:16 Košatou olivou tě nazval Hospodin, krásnou a s pěkným ovocem. Za hřmění hrozné bouře ji ale zapálí, její ratolesti zničí oheň! Co se však stalo s tou olivou, nám popisuje Pavel dál: 18 Metzem, Trierem, Speyerem, Wormsem, Kolínem, Mainzem a četnými jinými městy. Během této první Křížácké výpravy byla v Německu a severní Francii vyvražděna jedna čtvrtina až jedna třetina veškeré židovské populace se Křižáci zmocnili Jeruzaléma a stejně zuřivě vraždili tamější Židy a Saracény. Při tom se chvástali, že jsou vykonavateli hněvu a pomsty Boží. Všechny Židy, kteří unikli meči, vehnali do synagogy, zapálili ji a za živa tam upálili muže, ženy a děti. Když konečně vraždění a rabování ustalo, omyli si obličeje a ruce, navlekli si plátěné košile a šli bosi kalužemi krve ke Chrámu svatého hrobu. Tam s pláčem děkovali Bohu za vítězství, kterého dobyli k Jeho slávě. 2. Odsouzeni k věčnému otroctví Během prvních dvou Křižáckých výprav se Židé obrátili s prosbou o pomoc k vladaři. Odměnou za přislíbenou pomoc se směli stát "otroky komory", výsada, za niž museli zaplatit vysoké sumy. Časem se ukázali otroci koruny jako výnosný zdroj státních příjmů. Jako vladařovo vlastnictví směli být prodáváni, zapůjčováni, kupováni jako náhrada za dluhy. Toho se hojně používalo a brzy se tento zvyk rozšířil i do ostatních zemí. Církevní vůdcové ospravedlnili status otroků komory teologicky učením ranné církve, že Židé jsou odsouzeni k věčnému otročení za to, že ukřižovali Krista. Ještě další faktory přispívaly k ponížení Židů. Nesměli vykonávat většinu zaměstnání, cechy přijímaly jen křesťany. Jako vyvrhelové ze společnosti byli nuceni zabývat se půjčováním peněz, lichvou, což bylo křesťanům zakázáno. Avšak jako věřitelé byli Židé jak pro světskou tak pro církevní vrchnost nepostradatelní. Dokonce kostely a katedrály byly budovány židovskými penězi. Důsledkem bylo, že se lidsky-duchovní nenávist vůči Židům čím dál více spojovala s hospodářskými zájmy. Jakmile byli Židé jako zdroj peněz vyčerpáni, vladaři je prostě vykázali. Často však právě ve finanční tísni je rychle volali zpět. Jako věřitelé se však Židé stávali předmětem nenávisti i "malého člověka". Čím víc se zvětšovaly dluhy sedláků na př. po špatné úrodě, tím větší nebezpečí Židům hrozilo. Za předstíranou náboženskou horlivostí lidu se často skrývaly obyčejné hospodářské zájmy. Po masakru následovalo ničení dluhopisů, které se našly v "lichvářově" domě vkládá francouzský scholastik Piere Abaelard ve svém "Dialogu mezi filozofem, Židem a křesťanem" Židu do úst tato slova: "Není národa, který by tolik pro svého Boha trpěl. Rozptýleni do všech národů, bez krále a světské vrchnosti, jsou Židé zatěžováni těžkými daněmi, jako by každý den znova měli vykupovat svůj život. Týrání Židů se pokládá za bohulibý skutek. Neboť 7

8 takové zajetí, v jakém úpí Židé, si mohou křesťané vysvětlit jedině největší Boží nenávistí. Život Židů je svěřen jejich nejzavilejším nepřátelům. Ani ve spánku je neopouštějí hrůzné sny. Kromě v nebi nemají nikde útočiště. Když chtějí cestovat do nejbližšího města, musí si vysokými peněžními částkami zajistit ochranu křesťanských knížat, která si však ve skutečnosti přejí jejich smrt, aby se mohli zmocnit jejich pozůstalosti. Židé nemohou vlastnit žádná pole ani vinice, protože nikdo jim nezaručí vlastnické právo. Jedinou výdělečnou činností jim zbývají úroky při půjčování peněz, a to zase provokuje nenávist křesťanů." 3.V potupě a hanbě Ačkoliv Bernhard z Clairvaux ( ) byl proti hromadnému vraždění Židů, prohlásil, že jejich otcem není Bůh, ale ďábel. Souhlasil tak s teology své doby, kteří jediné z Písma vytržené slovo (Jan 8,44) vztahovali na Židy všech dob. Nejsou v tom osamoceni. Podobný názor nacházíme už u Cypriana ve 3.stol. Avšak i Luther hovořil o Židech jako o "vtělených ďáblech". O několik století později dovedl toto slovo do důsledků Julius Streicher, když požadoval, aby národ, jehož otcem je ďábel, byl vyhlazen. 4. Obětní beránek Vedle četných nelidských nařízení stíhaly Židy zlovolné pomluvy a obviňování. Svalovala se na ně vina za kdejaké neštěstí a bídu světa. Rozšířená byla pomluva, že otravují studny, znesvěcují hostie a dopouštějí se rituálních vražd. Čím dál častěji se jim přisuzovala vina za nejnemožnější činy, a to bez jakýchkoliv důkazů. Zavinili prý i zemětřesení a následnou bouři o Velkém pátku 1021, takže papež Benedict VIII. je za to odsoudil ke smrti upálením na hranicích. Když 1348 vypukl v Evropě mor, byli zase obviňováni Židé, kteří prý otrávili studny, aby vyhubili křesťany. Z Francie přeskočila pomluva do Švýcarska, Belgie, Španělska, Polska a Rakouska. Nikde však nebyli Židé pronásledováni tak krutě a důkladně, jako ve Svaté říši římské německého národa. Marně vydal císař Karel IV. příkaz, aby se jeho otrokům komory nikdo neopovážil zkřivit vlas. Ve Wormsu si židovská obec sama zapálila 1. března své domy, 24. června ve Frankfurtu am Main. V Mainzu se bránili Židé se zbraněmi v rukou. Až když už jim nekynula žádná naděje, upálily se obklíčené rodiny samy jako "celopal". Z ohně a dýmu zněly jejich lkající žalmy. Šet tisíc zahynulo v jeden den, 24. srpna, kdy zanikla i starobylá kolínská obec. Po celém Německu - ve více než 350 židovských obcích - řádilo vraždění nejbrutálnějším způsobem. 60 velkých a 150 malých obcí bylo úplně zlikvidováno. Ti, kteří přežili, prchli na východ. Německé středověké židovstvo bylo vyhubeno. Avšak navzdory úděsným jatkám, nikde nedošlo k nějakému masovému odpadání od židov- 8 Izrael a církev - poznámky k Řím kap. Izrael je v Božím srdci a plánu Především je potřeba si uvědomit, že Bůh má jiné priority, než máme my. Jde o to, abychom jeho priority poznali a aby se staly i naší prioritou. Jednou z jeho priorit a srdcových záležitostí je právě Izrael, Boží vyvolený lid. Genesis 12:3 Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země." Zacharjáš 2:12 Toto praví Hospodin zástupů, který mě poslal pro svoji slávu k pronárodům, které vás plenily: Kdo se vás dotkne, dotkne se zřítelnice mého oka. Bůh nikdy nezrušil své smlouvy s Izraelem stále platí, i když dneska drtivá většina Židů jsou sekulární Židé, stále je to Boží VYVOLENÝ národ! Izrael v listu Římanům Snad nejrozsáhlejší teologii Izraele v NZ nacházíme v listu Římanům. Máme za to, že tento dopis napsal Pavel, sboru v Římě křesťanům z pohanů - tedy lidem, které osobně neznal. Tento dopis se dá rozdělit na 3 části: 1-8 kap. o ospravedlnění a vztahu ke Stvořiteli. Je to o hříchu, smrti, milosti, Ježíšově díle - takový jasný základ, jak získat spasení kap. Pavlův vztah k Izraeli, význam Izraele, Boží postoj vůči světu a vůči Izraeli, vztah křesťanů k Židům, význam Izraele pro celý pohanský svět, budoucnost Izraele kap. spasený člověk je zařazen do sociálního rámce do sboru a do světa, kde musí obstát. Jsou tam otevřeny otázky typu: Jak má vypadat vzájemné soužití věřících? Jak žít odpovědně ve světě? Co dary, služba, Tyto tři části patří k sobě, navazují na sebe, je to jeden dopis jednomu sboru. Z tohoto rozdělení vyvstává otázka, jak zapadá Izrael do Pavlova učení o spáse jednotlivce a otázek praktického života ve sboru a společnosti? Pokud Pavel tak zdůrazňuje Izrael a my ho vyřadíme ze své teologie i praxe, pak nám z principu musí něco chybět, o něco přicházíme. Závěr ze souvislosti tři části listu Římanům: Kdo má opravdový vztah s Ježíšem, Mesiášem Izraele, narazí na Izrael. Zdravý vztah k Božímu lidu předchází ospravedlnění z milosti Cílem zdravého vztahu víry (1-8 kap.) je společenství svatých (12-16 kap.). Vzato od konce: Budování sboru (12-16 kap) je možné na dvojím základě: Osobní vztah víry s Bohem (1-8 kap.) Vědomí o Božím plánu, kde klíčovou roli hrají Židé Kdo vynechá nebo zanedbá jednu ze tři části listu Římanům, může po čase duchovně zakrnět. 17

9 III. Výzva k obrácení Katolický kněz a historik Edward H. Flannery konstatuje v pohledu na křesťanský antisemitismus: "Je to tragedie, která se týká Ježíše. Je to On, který je ve Svém lidu znovu křižován a to rukama mnohých, kteří byli pokřtěni na Jeho jméno. Hřích antisemitismu zahrnuje mnoho dalších hříchů, ale konec konců jde o zapření křesťanské víry, o selhání křesťanské naděje o onemocnění křesťanské lásky. Což v tom nebylo to nejvlastnější odpadnutí křesťanstva: Ten nejvíc pronásledovaný lid v křesťanském období nebyli křesťané, jimž jejich Mistr pronásledování předpovídal (Jan 16,2-4). Byl to Jeho národ, národ z něhož vzešel. A což to nebyl ten největší skandál: Židé, kteří nesli v dějinách své Bohem uložené břímě, nenašli v církvi žádné spojence, žádné zastánce. Spíše církev sama byla je tupila a pronásledovala s největším fanatismem. Jsou to dějiny, které volají k pokání." Ve stejném duchu píše Matka Basilea: "Dnes platí postavit se na stranu Pána Ježíše a vidět Jeho lid Jeho očima, pohledem Jeho lásky a slitování. Pak to zasáhne naše srdce, jak zde celý národ, nazývaný Božím lidem, táhne věky ubohý a tupený, vyvržený, obtížený nemocí a bolestmi, tak jak líčí Božího služebníka Izaiáš v 53. kapitole a který nám tak připomíná Pána Ježíše." Zpracovala: Ludmila Hallerová Použitá literatura: M.Basilea Schlinková, Israel, Mein Volk Karl Thieme, Kirche und Synagoge, Der Barnabasbrief und der Dialog Justins der Märtyrers Olga Marshall, Lydia Research Adviser Edward H. Flannery, The Anguish of the Jews, Twenty-Three Ceturies of Antisemitism Hans Kühner, Der Antisemitismus der Kirche, Genese, Geschichte und Gerfahr Fritz May, Israel zwischen Blut und Tränen, Der Leidensweg des jüdischen Volkes Werner Keller, Und wurden zerstreut unter alle Völker, Die nachbiblische Geschichte des jüdischen Volkes Michael Krupp, Vergesse ich dein, Jerusalem Michael L. Brown, Our Hands are Stained with Blood, The Tragic Story of the "Church" and the Jewish People Gerhard Czermak, Christen gegen Juden, Geschichte einer Verfolgung Martin Luther, Ausgewählte Werke, Ergänzungsreihe Heinrich Graetz, Volkstümliche Geschichte der Juden Simon Wiesenthal, Jeder Tag ein Gedenktag, Chronik jüdischen Leidens Denis Prager und Joseph Telushkin, Why the Jews? The Reason for Antisemitism Franklin H. Littell, Den Holocaust erfinden, Freiburger Rundbrief Rudolf Pfisterer, Verantwortung, Informative Texte: Jüdisch-christlicher Dialog, Strafvollzug Eliezer Berkovits, Faith After the Holocaust Der Proze gegen die Hauptkriegverbrecher, Band 3 Peter Steffens in: Leny Zomerdijk, Vijftig jaar in Auschwitz, De wereld, Nederland en de moord op zes miljoen Joden ské víry. 5. Rituální vraždy Ještě ze starých pohanských dob pocházela strašná a závažná lež o rituálních vraždách, která stavěla Židy do neblahého světla. Tvrdilo se, že vraždí nežidovské děti - zvlášť o Velikonocích - a používají jejich krev k rituálním účelům byla kvůli tomuto nařčení ve francouzském Bloisu celá židovská obec upálena v dřevěné věži. Toto tak zvané obvinění z krve se rozšířilo z Anglie a Francie jako epidemie po celé Evropě. Ani zákazy z nejvyšších míst nic nezmohly. Neobjasněné vraždy křesťanů vedly ke svévolnému přepadení nejbližší židovské obce, kde se mučilo, vraždilo, rabovalo. Nejednou vrah mrtvolu zavražděného křesťana tajně zavlekl do židovského domu, aby podezření padlo na jeho obyvatele. Tisíce Židů v Erfurtu, Kolmaru, Kremsu, Magdeburgu a Wei enburgu, v Paříži, Bernu, Würzburgu a Posenu, v Praze, Trientu, Boppardu, Budějovicích a mnoha jiných městech zahynuly v mukách jako oběti tohoto šílenství a pověry. Po celé Evropě se rozšířil kult takových údajně Židy zavražděných křesťanských dětí, který přetrval až do našeho století ("Simon von Trient", "das Anderl von Rinn"). V letech 1880 až 1945 se lež o rituálních vraždách silně rozšířila mezi katolickým a pravoslavným obyvatelstvem východní Evropy. Nacistický časopis Der Stürmer přinášel pravidelně karikatury rabínů, jak sají krev německých dětí. 6. Hanobení hostií Jako by těch odporných pomluv Židů nebylo v oběhu dost, vynořilo se koncem 13. století obvinění, že Židé kradou nebo kupují svěcené hostie a ty pak z nenávisti vůči Kristu probodávají nožem nebo roztloukají v moždíři, aby tak vždy znova opakovali Kristovo umučení. Z mnoha takto hanobených hostií prý pak teče krev, která má obzvlášť mocnou léčivou sílu. Pověsti a takovém rouhání vedly 1298 v jižním Německu k úděsným jatkám na židovských obyvatelích. V Röttigenu prohlásil jistý šlechtic jménem Rindfleisch, že je nebesy povolán, aby hanobení hostií pomstil. S hordou podobně smýšlejících pak vyvraždil všecky Žid v městě. Nato táhl od místa k místu ve Francku, Bavorsku a Rakousku. Bezpočet Židů si sáhlo na život, aby unikli Rindfleischovým hordám. Od jara do podzimu 1298 padlo za oběť děsných masakrů 140 židovských obcí a na Židů bylo vyvražděno. Na kněze, který 1389 nesl v Praze Nejsvětější svátost, házely hrající si židovské děti písek. Za odvetu bylo vyvražděno na 3000 Židů. 16 9

10 7. Potupné označení 1215 se usnesl Lateránský koncil, svolaný papežem Innocencem III. s odvoláním na 4 Moj 15,37-41: Židé se musí od ostatních obyvatel odlišit zvláštním způsobem odívání - jako Saracéni a později kacíři, prostitutky a malomocní. Kromě toho musí být viditelně označeni - staletí před nacisty. Nezaměnitelné znamení, jehož barva a tvar byla ponechána na vůli jednotlivých zemí, bylo na světě. Toto znamení Židy uprostřed křesťanské společnosti izolovalo a vystavovalo je nejrůznějšímu týrání. 8. Nucené křty Křest nebo smrt - křest nebo vyhnanství! Před tuto volbu byli Židé postaveni ve středověkém Španělsku vyprovokoval zástupce sevillského biskupa Ferdinand Martinez lid ke štvanici na Židy Židů bylo vyvražděno, statisíce byly násilně pokřtěny, mezi nimi i mnozí rabíni. Nucený křest však přinášel velký problém. Někteří se zřekli židovské víry kvůli vlastnímu prospěchu, mnozí však i po nuceném křtu setrvávali tajně věrní své víře. Obě skupiny nazývali Španělé "marrany" - prasata. 9. Rasové šílenství Ve Španělsku narůstal antisemitismus a také antimarranismus do úděsných rozměrů. Najednou se začala šířit myšlenka, že vlastním problémem je židovství jako dědičnost, jinak vyjádřeno, "špatná krev" - mala sangre. A tady ani křest nepomůže. Zde tkví kořeny španělského rasismu. Cesta k árijským paragrafům nacistů a norimbeskému zákonu o hanobení rasy už nebyla daleká. Tyto zákony vylučovaly Židy z veřejného života a upíraly jim německé státní občanství. 10. Španělská inkvizice 1480 svolal španělský manželský pár, Ferdinand a Isabella, tribunal, který měl církev očistit od marranů, kteří dál tajně praktikovali svou židovskou víru. Následovalo masové pronásledování byly na hranicích upáleny první oběti. Inkvizice, která se protáhla až do 19. století, upálila na hranicích na marranů. Historicky dobře doložené ukrutnosti této epochy se rozšířily až do Latinské Ameriky. 11. Bez domova Časem byli Židé vyhnáni téměř ze všech zemí, v nichž do té doby našli vlast museli opustit Anglii jich uteklo do Belgie a Francie. Mnozí na útěku zahynuli. Z Francie a Německa byli Židé opakovaně vyháněni vyhnali Ferdinand a Isabella Židy ze Španělska, aby - jak tvrdili - zřídili skutečně křesťanské království. Mnozí z těch uprchlíků se obrátili do Portugal- 10 ospravedlnění úplné bezcitnosti - podobně smýšleli křesťané i z jiných národů a netajili se tím. Jistý papežský nuncius, který byl požádán, aby zakročil proti deportaci Židů ze Slovenska do Osvětimi, protože se prolévá tolik nevinné dětské krve, odpověděl nevzrušeně: "Není na světě žádná nevinná židovská dětská krev. Všecka židovská krev je zatížena vinou. Musíte zemřít. Je to trest za ukřižování Božího Syna Ježíše Krista." Když byl před Norimbeským mezinárodním soudem vyslýchán zřejmě nejhorší nepřítel Židů ve Třetí říši, Julius Streicher, řekl: "Dr Martin Luther by měl dnes sedět na lavici obžalovaných místo mne, kdyby tato kniha byla obžalobou vzata na vědomí. Ve knize Židé a jejich lži píše Dr Martin Luther, že Židé jsou hadí plemeno, jejich synagogy by se měly vypálit, měli by být zničeni... Přesně to jsme dělali!" Švýcarsko uzavřelo své hranice. USA a Kanada vydaly tak přísné přistěhovalecké předpisy, že pro mnohé Židy nebylo možné se tam dostat. Britská vláda odvolala Balfourskou deklaraci z r. 1917, že ve svém tehdejším mandátním území, v Palestýně, zřídí národní židovskou vlast. Tisíce Židů, kteří během války a těsně po ní hledali útočiště v zemi svých otců, narazily na zavřené dvěře. V této souvislosti musíme zmínit tragedii "Struma". Protože Britové nedovolili lodi plně obsazené židovskými uprchlíky přistát u břehů Palestýny, musela loď otočit a dostala se v zimě 1942 v Černém moři do torpédové palby. Přežilo pouze 769 uprchlíků. 9. Lhostejnost a pasivita Je to smutné, ale po 2000 letech křesťanských dějin je vina na každém křesťanovi. Lhostejnost a pasivita skoro všech národů v předvečer Druhé světové války přispěla rozhodujícím způsobem k tomu, že mohl Hitler bez překážky provádět svůj plán na vyhlazení Židů. V červenci 1938 svolal prezident Rooswelt do francouzského Evian-les Bain konferenci o uprchlících, která měla rozhodnout o osudu evropských Židů. Výsledek byl zdrcující: ze třiceti zastoupených zemí byly jen Dánsko a Holadsko ochotné přijmout několik tisíc Židů. Všechny ostatní země kladly tolik podmínek, že je uprchlíci prostě sotva mohli splnit. Nacističtí vyzvědači oznámili Hitlerovi: "Dělejte se Židy, co chcete, nikdo je nechce." O čtyři měsíce později začalo to děsné pronásledování, které stálo život 6 milionů Židů. 15

11 6. Sijónské protokoly Tato protižidovská propaganda se objevila nejdříve 1905 v carském Rusku a obviňovala Židy ze světového spříseženství. Po První světové válce, přeloženy do mnoha jazyků, ovlivňovaly tyto protokoly 20. století. Ani když byly r.1921 odhaleny jako falzifikát, nepřestaly se šířit. V USA se rozšířily ve třech vydáních na podnět vlivného průmyslníka Henryho Forda zavraždili dva pravicoví fanatici židovského ministra zahraniční Weimarské republiky, Walthera Rathenaua, protože se domnívali, že patří k "sijónským mudrcům". Největšího vlivu dosáhly "Sijónské protokoly" v Německu za nacismu. 7. Nacismus Ačkoliv byl nacismus protikřesťanský, holocaust se zrodil z křesťanského antisemitismu. Hitler a nacisté našli v zákonodárství středověku vzor pro své záměry. Dali rozšířit otravující protižidovské spisy Martina Luthera. Je velmi poučné, že holocaust byl rozpoután v jediné z větších zemí Evropy, kde je stejný počet katolíků jako protestantů. Obě církevní tradice byly těhotné nenávistí vůči Židům. Církve a většina jejich hodnostářů veřejně s nacisty spolupracovali. Vedení církví vydala společné prohlášení, v němž souhlasila s nacistickými zákony, porušujícími lidská práva Židů a odvolávala se při tom na Luthera. Když církevní představitelé 1936 osobně u Hitlera protestovali proti pronásledování Židů, byli krátce odbaveni: "Co si ztěžujete? Provádím pouze to, čemu jste vy po staletí učili!" Nebyla to tedy jistě náhoda, že přesně v noci ke 455. výročí Lutherova narození (9./10. listopadu 1938) vzplály v Německu židovské synagogy, kdy nacisté v pečlivě naplánované a velkoryse uskutečněné akci provedli to, co Luther kdysi doporučoval. Tak vešla do dějin "Křišťálová noc". I když jednotliví křesťané Židům pomáhali, žádná z obou velkých církví všeobecně nic nepodnikla. 8. Druhá světová válka Dokonce i v době, kdy nacismus stál na vrcholu své moci a svět se dověděl o jeho ukrutnostech, byla to pouhá zahanbující menšina, která se postavila za Židy. Ve své největší nouzi byli ponecháni sami na pospas svým nepřátelům. Většina států nic oficiálně nepodnikla - pro prchající Židy zůstala většina zemí uzavřena, nikdo je nechtěl. Antisemitismus po staletí pěstovaný si vyžádal svou daň. Při ulmském procesu proti jednotce nasazení (1958) byl na jednoho litevského faráře vznesen dotaz, proč mlčel k tomu strašnému odstřelování Židů, kterého byl svědkem. Řekl, že si myslel, že se právě na Židech naplňuje slovo: "Krev Jeho na nás a na naše děti." Ať se nám zdá jakkoliv úděsné, že se mohlo tohoto biblického místa použít na 14 ska. Směli tam zůstat po několik měsíců za vysoké poplatky. Pak si je Jan II. ( ) podmanil jako otroky. Jeho následník je sice otroctví zbavil, ale dal je později násilím pokřtít. 12. Karnevaly Ponižující mučení a trápení Židů bývalo často vrcholem karnevalových veselic. Ve středověkém Římě byl za tím účelem vybrán nejubožejší mrzák z židovské obce. Toho nahého strčili do sudu, do jehož nitra trčely hřebíky a z Monte Testaccio jej valili dolů, až v sudu zahynul. Židé museli mučení svého souvěrce přihlížet. Později, během protireformace, házel dav v Římě na Židy, pro tuto příležitost vykrmené, blátem - "jak si to ti zrádci zaslouží" - a museli pak nazí v chladu a dešti běhat ulicemi, plnými karnevalové bujnosti. Museli vyslechnout kázání při kterém byli trýzněni. 13. Reformace Martin Luther ( ) byl nejdříve Židům příznivě nakloněn. Doufal, že je svým novým učením získá pro křesťanství. Chválil je dokonce jako "bratrance a bratry Páně". Když však poznal, že se neobracejí, úplně obrátil. "Nepochybujte, v Kristu milovaní, že po ďáblovi nemáte žádného zavilejšího a krutějšího nepřítele, než opravdového Žida... Židé jsou praví lháři a krvaví psi... jedovatí hadi, úkladní vrahové a děti satanovy." Ve svém traktátu O Židech a jejich lžích píše Luther (1543): "Co si máme my křesťané s tímto zavrženým, zatraceným národem Židů počít? Dám vám svou věrnou radu: 1. Vypalte jejich synagogy a školy, a co neshoří, zasypte zemí, aby po nich nezůstal ani kámen, ani troska. 2. Zbořte jejich domy a zničte je. 3. Seberte jim jejich modlitební knížky a talmudy, v nichž není nic jiného, než samá bezbožnost, lži, kletby a přísahy. 4. Zakažte jejich rabínům učit pod hrozbou trestem smrti a zmrzačení. 5. Zakažte jim cestovat. Nejsou přece páni nebo úředníci či obchodníci, ať tedy sedí doma. 6. Zakažte jim všecko lichvaření. Nejsme jejich poddaní, ale oni naši. 7. Do rukou mladých židů a Židovek patří cepy, sekyry, kolovraty a přeslice. Ať si tak v potu tváře vydělávají na živobytí, jak to mají dělat všecky děti Abrahamovy. Neboť Boží rozhněvání proti nim je veliké, že vlídným milosrdenstvím jsou jen horší a horší, ale přísností se stanou lepšími. Proto jen vždycky pryč s nimi!" V jednom kázání krátce před svou smrtí vyzýval Luther, aby všichni Židé byli z Německa vypovězeni. O staletí později byla Lutherova antisemitská propaganda doslova citovaná. 11

12 14. Gheta Renesanční papežové v Itálii byli Židům poměrně příznivě nakloněni. Avšak protireformace - zejména za papeže Pavla IV ( ) - přinesla náhlý obrat. Byla zřízena gheta, nejdříve v Itálii, pak v Rakousko- uherské monarchii a ostatních zemích. Stísněnost a potupa ghet se stala charakteristickým rysem života Židů v celé Evropě. II. Nová doba Křesťanský antisemitismus mezitím ve společnosti tak zakořenil, že tím byl ovlivněn i obyčejný občan, lhostejno jaké křesťanské tradice či politického směru. Nadávka "bohovrazi" Židy všude pronásledovala. Jedno malé dítě, které 1921 se svou rodinou uteklo z Kyjeva do Polska, později vzpomínalo, že první polská slova, kterým ho učili, byla: "Židé zabili Ježíše Krista." 1. Mezi dvěma frontami Kdysi bylo Polsko útočištěm pro německé Židy, kteří sem utíkali před Křížáky, morem a vždy znovu propukajícími masakry. Jejich poměrně klidný život skončil, když se o Velikonocích 1648 vzbouřili utlačovaní pravoslavní Ukrajinci proti polským katolickým vlastníkům půdy. Židé, kteří v Polsku působili jako pachtýři a zprostředkovatelé, byli nejvíce postiženi a vydáni bez milosti na pospas krutému hněvu ukrajinských kozáků. Očitý svědek vypovídal: Jedněm stahovali kozáci za živa kůži a jejich maso házeli psům, jiné těžce zraněné pohodili na ulici. Jiné za živa pochovávali. Ubodávali kojence v náručí matek. Hromady židovských dětí naházeli do vody, aby tak vyplnili brod. Ukrutnosti ještě strašlivější zde ani nemůžeme uvádět. Během švédské invase se dostali polští Židé mezi fronty. Postupně je napadali Rusové, kozáci a Švédové, a když všichni odtáhli, přišli ještě Poláci a mstili se jim, protože prý se spolčovali s útočníky bylo v Polsku zavražděno na Židů. Byla to od biblických dob snad nejkrvavější epocha židovských dějin. 700 židovských obcí bylo zničeno. Masově hledali utečenci útočiště v jiných evropských zemích. Také během občanské války V Rusku mezi Bílou a Rudou armádou byli Židé oběma stranami napadáni. Běloarmějci je napadali jako revolucionáře, Rudá armáda jako vykořisťovatele Emancipace Rovnoprávnost, které se Židům dostalo během emancipace na sklonku 18. a na počátku 19. století, nenalézalo všude stejný ohlas. Reakcí v Německu byly antisemitské letáky zašel pisatel jednoho letáku tak daleko, že navrhoval znova masakry, kastraci Židů a vydání Židovek k prostituci. Tato přepjatost vedla k tomu, že židovský historik (žádný přítel katolíků) Heinrich Graez konstatoval: " Protestantská teologie a německá filosofie navrhovaly taková opatření vůči Židům, která daleko překročila kanonické dekrety papeže Inocence III. a Pavla IV." 3. Dreyfusova aféra V 1884 se odehrál před pařížským válečným soudem špionážní proces proti židovskému důstojníkovi Alfredovi Dreyfusovi, který vyvol řadu antisemitských bouří - a to v jedné z nejpokrovějších zemí Evropy, která první Židy zrovnoprávnila. Dreyfus, falešně obviněný ze špionáže ve prospěch Německa, byl uznán vinným, veřejně degradován a odsouzen na doživotí. Celý svět se vzbouřil, francouzská vláda byla touto aférou těžce otřesena - ale teprve 1906 byl Dreyfus rehabilitován. Zbylo mnoho trpkosti vůči Židům. Důsledkem byl režim Vichyho, který spolupracoval s nacisty. 4. Utlačování na východě S rozdělením Polska koncem 18. století ovládlo Rusko největší židovskou komunitu na světě. Kateřina II. omezila Židy ve své říši na nově získané provincie, které se teď nazývaly okresem sídlišť. Zároveň zvala cizince, aby se usadili ve středním Rusku - ovšem vyjma Židů. Za vlády Mikuláše I. ( ) se situace pro Židy ještě zhoršila. Židovští chlapci mezi 12 a 25 rokem byli odvedeni do vojska a transportováni do vzdálených oblastí. Používalo se každého myslitelného prostředku, včetně nadávek a mučení, aby byli donuceni zřeknout se své víry a přijmout křesťanství. V té době bylo Rumunsko druhou zemí, kde byli Židé nejvíc utlačováni. Na Židů tam trpělo v poměrech horších než ve středověku. 5. Pogromy Za vlády cara Alexandra III. vypukl o Velikonocích 1881 první větší pogrom, který postihl na sto židovských obcí. Antisemitští carovi poradci chtěli vyřešit židovskou otázku svým způsobem: třetina měla emigrovat - třetina zemřít - třetina měla zmizet (t.j. měla se obrátit na křesťanství). Pogromy a tím zapříčiněné masové vystěhovalectví pokračovaly i za cara Mikuláše II. ( ), který v Židech viděl vrahy Krista. Navzdory holocaustu a silně decimované židovské menšině docházelo v Polsku k pogromům ještě za Druhé světové války. 13