V České republice se k dítěti a rodině vztahují zejména tyto právní normy:

Transkript

1 OBSAH PŘÍLOH PŘÍLOHY K TEORETICKÉ ČÁSTI Postavení dítěte v minulosti...2 Rodina a dítě z pohledu práva...2 Vývoj sociálně-právní ochrany dětí na našem území...4 Z historie ústavní výchovy...4 Ústavní výchova...5 Vládní resorty zajišťující výkonu ústavní nebo ochranné výchovy...6 Ochranná výchova...6 Sociálně patologické jevy...7 Zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy...7 Dětský domov...8 Dětský domov se školou...9 Výchovný ústav...9 Středisko výchovné péče...9 Pracovníci DDÚ...10 PŘÍLOHY K VÝZKUMNÉ ČÁSTI Pobyt dítěte v zařízení, ve kterém byl prováděn výzkum...11 Popis zařízení, ve kterém byl prováděn výzkum...13 Pracovní náplně některých pracovníků zařízení...18 Dotazníky pro děti...22 Dotazníky kurátorům...24 Kazuistiky Daniel...25 Lucie...29 Michal...33 Patrik...40 Viktorie...42 David...45 Martina...49 Nikola...54 Roman...61 Vít...68 Interpretace dotazníků Daniel...75 Roman...77 Nikola...78 Viktorie...80 Vít...81 David...83 Lucie...85 Michal

2 PŘÍLOHY Příloha č. 1- k teoretické části Postavení dítěte v minulosti Naše současná společnost je k dětem přátelská, chrání je. Bohuţel se setkáváme i s násilím páchaným na dětech. Násilí se objevovalo jiţ u přírodních národů, i kdyţ v jiných podobách. Děti byly obětovány boţstvu na usmíření, získání přízně. I v antickém světě bylo dítě bezprávným subjektem. O tom svědčí shazování nechtěných nebo nemocných dětí z Taygetské skály v antickém Řecku. Moc otce ve starověkém Římě se nazývala patria poteras (právo otce nad ţivotem a smrtí svých dětí, nad jejich prodejem a podobně). Toto právo končí vydáním Ediktu milánského, jímţ bylo za státní náboţenství uznáno křesťanství. Římským zákonem z roku 374 bylo povaţováno zabití dítěte za vraţdu. Pojetí lidských obětí je pod vlivem Starého zákona mění a v v křesťanském světě jsou povaţovány za ohavnost. Od pravěku po středověk měli lidé k narozenému dítěti takový vztah, jako mají dnes lidé k dítěti počatému. K zabití novorozence se stavěli podobně jako dnešní společnost k umělému přerušení těhotenství. Od zahubení dítěte ze studu, hanby a strachu před společenským zavrţením se přešlo k odkládání dětí do nalezinců. Útulky pro odloţené děti byly zřizovány v klášterech. Pro zajištění anonymity rodičů byla vytvořena torna (otáčedlo ve vratech nebo zdech útulků). Od 16. století je popisován nový model dětství láskyplná rodinná výchova a vedení k disciplíně ve škole. 2. polovina 18. století je ovlivněna osvícenstvím, které přinášelo pokrokové myšlenky ve prospěch dítěte. Vzrůstal počet nemanţelských a odloţených dětí. V industriální společnosti docházelo k hromadnému zneuţívání dětí k práci. Aţ na konci 19. století byla výdělečná práce dětí zakázána. Špeciánová (2003) Rodina a dítě z pohledu práva V České republice se k dítěti a rodině vztahují zejména tyto právní normy: - Ústava ČR - Listina základních práv a svobod - Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině - Zákon č.359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů 2

3 - Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeţe) - Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů - zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů - Občanský zákoník č. 40/1964 Sb. - Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád Pozornost dětem a rodině je věnována v Listině základních práv a svobod. Rodičovství a rodinu dává pod záštitu zákona a dětem a mladistvým zaručuje zvláštní ochranu. Právní normy proto respektují jeden z principů fungování rodiny, a to právo, ale i povinnost rodičů společně pečovat o děti a, pokud je třeba, poţadovat pomoc. Jakékoliv zasahování do soukromí a rodinného ţivota je moţné teprve tehdy, kdyţ rodiče nebo osoby odpovědné za výchovu dětí o to poţádají, příp. se o ně nemohou nebo nechtějí starat. Podle Listiny základních práv a svobod ochrana dítěte zajišťuje dítěti právo na ţivot, jeho příznivý vývoj, na rodičovskou péči a ţivot v rodině, na jeho identitu, svobodu myšlení, svědomí a náboţenství, na vzdělání, zaměstnání. Zahrnuje také ochranu dítěte před jakýmkoliv tělesným či duševním násilím, zanedbáváním, zneuţíváním nebo vykořisťováním. Deklarace práv dítěte (Charta práv dítěte) mimo jiné říká, ţe ţe dítě pro svou tělesnou a duševní nezralost potřebuje zvláštní záruky, péči a zvláštní právní ochranu před narozením i po něm a ţe lidstvo je povinno dát dětem to nejlepší, co jim můţe dát. V zásadách přisuzuje dítěti práva bez výjimky. Zásada 6: Dítě potřebuje k plnému a harmonickému vývoji své osobnosti lásku a porozumění. Pokud je to moţné, má vyrůstat v péči svých rodičů, kteří jsou za ně odpovědni, a v ovzduší přízně, morálního i materiálního zabezpečení; dítě v útlém věku můţe být odloučeno od své matky pouze za výjimečných okolností. Společnost i úřady jsou povinny poskytovat zvláštní péči dětem bez rodičů a dětem bez přiměřených prostředků k ţivotu. Finanční podpora státu a jiná pomoc dětem z početných rodin je ţádoucí. Úmluva o právech dítěte prohlašuje rodinu za základní jednotku společnosti a přirozené prostředí pro růst a blaho všech svých členů a zejména dětí. Rodina musí mít nárok na potřebnou ochranu a takovou pomoc, aby mohla beze zbytku plnit svou úlohu 3

4 ve společnosti. Dítě musí v zájmu plného a harmonického rozvoje osobnosti vyrůstat v rodinném prostředí, v atmosféře štěstí, lásky a porozumění. Dále se v Úmluvě smluvní státy zavazují k respektování práv, svobod a potřeb dětí, také se zavazují respektovat odpovědnost, práva a povinnosti rodičů nebo členů širší rodiny nebo obce, zákonných zástupců nebo jiných osob právně odpovědných za dítě. Vývoj sociálně-právní ochrany dětí na našem území. Roku 1863 byl vydán říšský zákon domovský č. 105 říšského zákoníku (povinnost obce postarat se o kaţdého obyvatele a jeho rodinu). Byl to počátek veřejné správy ve prospěch sociálně potřebných osob. Na něj navázal zákon chudinský pro Čechy z roku V těchto zákonech byla obsaţená péče o chudé, léčení v nemocnicích, péče o chudé děti, náprava zanedbaných dětí a podobně. Osiřelé nebo opuštěné děti směřovaly do pěstounské péče nebo pobývaly v sirotčincích, dětských domovech, azylech a útulcích. Zákonem z roku 1901 byla chudinská péče přesunuta na vyšší útvary veřejné správy. Rozvíjela se činnost dobrovolných organizací, které se zabývaly péčí o mládeţ. Od roku 1904 se začaly formovat tzv. okresní komise pro péči o mládeţ, které přejímaly patronaci nad potřebnými dětmi, staraly se o sbírky na děti a o jejich stravování. Doba po první světové válce byla charakteristická vysokým počtem válečných sirotků. Ochrana dětí byla předmětem státního zájmu nově vzniklé republiky. Rozvoj péče o děti byl přerušen rokem V 50. letech 20. století sociálně právní ochrana spořívala pouze ve výkonu hromadného poručenství a opatrovnictví. Pokud bylo nutné umístit dítě mimo původní rodinu, umísťovaly se děti zásadně do kolektivní péče, pokud se nevyskytla rodina, která by skýtala záruku, ţe dítě bude vychováváno k lásce k lidově demokratickému státu. Zákonem o rodině z roku 1963 byly upraveny zásahy státní moci do rodinných vztahů ze strany soudů a národních výborů. V roce 1969 bylo zřízeno Ministerstvo práce a sociálních věcí, do jehoţ působnosti byla začleněna sociálně - právní ochrana dětí. Špeciánová (2003) Z historie ústavní výchovy Patrně nejstarší známý útulek opuštěné mládeţe byl zřízen v roce 335 v Cařihradě. V Miláně roku 787 byl zaloţen první nalezinec. Koncem 12. století byl v Římě zřízen první nalezinec s tzv. tornem (otáčivá schránka ve zdi kláštera, do které se odkládaly děti). Dobročinné ústavy zřizované při středověkých klášterech nepřijímaly jen děti opuštěné a nalezené, ale 4

5 všechny osoby, jimţ bylo nutno poskytnout milosrdnou ochranu, tedy i nemocné, neduţivé, stářím sešlé atd. Teprve postupně zvláště v období po reformaci - se vyčleňují samostatné nalezince, sirotčince a dětské ústavy. I přes snahu děti zachránit jich v ústavech daleko více umíralo, neţ přeţívalo. Ani jejich další osud nebyl příliš lákavý. V londýnském nalezinci mělo jen kaţdé šesté dítě naději, ţe se doţije šesti let svého věku. V praţském nalezinci zaloţeném v roce 1789 se úmrtnost pohybovala mezi 50 aţ 70%. Příčinou byly nemoci, infekce, slabost, špatná výţiva atd. Obrat přinesla v polovině 19. století hygiena. Dříve děti v ústavech také strádaly duševně. I v tomto směru došlo ke zlepšení. Objevil se nový pojem hospitalismus, tj. nemocniční nemoc, onemocnění z pobytu v nemocnici, v širším pojetí pak nemoc z duševního strádání za pobytu mimo rodinu a mimo lásku mateřskou. Diskuse mezi německými pediatry Pfaundlerem a Schlossmannem (20. léta 20. století) o důsledcích ústavních pobytů na vývoj dětí přinesla zjištění, ţe vzdor vší péči nejsou ústavní děti tak vyspělé jako děti vyrůstající ve vlastních nebo pěstounských rodinách. Ke konci 40. let 20. století prováděl studie prof. Spitz v Denveru v Coloradu. Jeho výzkumy ukázaly, ţe dětem bez mateřské péče hrozí kromě všech dosud známých nebezpečí zdravotních ještě nové nebezpečí duševní opoţdění duševního vývoje. Představil matky se zločinnou minulostí, často slabomyslně, s nejrůznějšími duševními úchylkami jako lepší vychovatelky neţ odborný zdravotnický personál moderního dětského ústavu. Tím přispěl k dalekosáhlým reformám ústavů. Nastal velký zájem o duševní potřeby malých dětí, vytvořily se nové formy náhradní péče o děti. V našich podmínkách existovaly kojenecké ústavy, dětské domovy, zvláštní školy internátní (pro děti, které chodily do zvláštní školy při ústavu) a dětské domovy se zvýšenou výchovnou péčí. Matějček, Z., Langmeier (1981) Jak uvádí Koluchová (1987), projevovaly se přibliţně od 60. let 20. st. dvě hlavní tendence v souvislosti s dětmi, které jsou vychovávány mimo vlastní rodinu. Zaprvé je to zvýšení zájmu zainteresovaných odborníků, týmová spolupráce a vědecké zkoumání dané problematiky. Vedle toho se projevovaly snahy o zlepšení celkové situace v ústavních zařízeních, jejich diferenciace a hlavně vznik nových forem péče o tyto děti, budovaných na principu rodinné výchovy pod vlivem poznatků o psychické deprivaci a o významu rodiny pro utváření osobnosti dítěte. Koluchová (1987) 5

6 Ústavní výchova Podle 46 zákona č. 94/1963, o rodině můţe soud nařídit ústavní výchovu v případě, ţe je výchova dítěte váţně ohroţena nebo váţně narušena a jiná výchovná opatření nevedla k nápravě nebo jestliţe z jiných závaţných důvodů nemohou rodiče výchovu dítěte zabezpečit. Pokud dítě nemůţe zůstat v rodině, je druhou moţností svěření dítěte do péče zařízení pro děti vyţadující okamţitou pomoc. Pokud je to nutné, můţe soud takto postupovat i v případě, ţe tomuto opatření nepředcházela výchovná opatření. Ze závaţných důvodů můţe být ústavní výchova prodlouţena aţ o jeden rok po dosaţení zletilosti. Ústavní výchova jako druh výchovného opatření končí rozhodnutím soudu nebo dosaţením zletilosti. 1 Vládní resorty zajišťující výkon ústavní nebo ochranné výchovy V České republice spadají zařízení, které zajišťují výkon ústavní výchovy, pod tři ministerstva. Kojenecké ústavy, kde jsou umístěny děti do jednoho roku, a dětské domovy pro děti od jednoho do tří let, spadají pod Ministerstvo zdravotnictví České republiky. Pod Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky spadají diagnostické ústavy, dětské domovy, dětské domovy se školou a výchovné ústavy. Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky je nadřízeným orgánem pro ústavy sociální péče (ÚSP), jejichţ klienty jsou tělesně nebo mentálně postiţené děti nebo dospělé osoby. Ochranná výchova Ochrannou výchovu můţe uloţit soud podle 22 zákona č. 218/2003 Sb. O odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeţe). Ochranná výchova je přísnější alternativou ústavní výchově. Výkon ochranné výchovy není moţný v kterémkoli dětském domově se školou nebo výchovném ústavu. Pro tyto děti jsou v některých zařízeních zvláštní oddělení. Ochrannou výchovu můţe soud uloţit pouze podle zákona č. 218/2003 Sb., pokud o výchovu mladistvého není náleţitě 1 Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině 6

7 postaráno a nedostatek řádné výchovy nelze odstranit v jeho vlastní rodině nebo v rodině, v níţ ţije, dosavadní výchova mladistvého byla zanedbána, nebo prostředí, v němţ mladistvý ţije, neposkytuje záruku jeho náleţité výchovy, a nepostačuje uloţení ústavní výchovy podle zákona o rodině. 2 Nezletilým bývá ukládána ochranná výchova vzhledem k jejich velmi problémovému chování s prvky agresivity, a zejména pro páchání trestné činnosti. Sociálně patologické jevy Sociálně patologickými jevy rozumíme společensky neţádoucí nebo nebezpečné skutečnosti, jako je nezaměstnanost, chudoba, vandalismus, šikana, kriminalita, prostituce, gamblerství, zneuţívání drog a podobně. V předcházení sociálně patologických jevů je důleţitá prevence, kterou provádí například sociální pracovníci městských úřadů, policie, nestátní organizace. Vzhledem k tomu, ţe děti tráví velmi mnoho času jiţ od raného dětství ve školských zařízeních, je třeba, aby se i tento resort angaţoval v jejich prevenci. Pilař (2003) uvádí, ţe základním principem strategie prevence sociálně patologických jevů je výchova dětí a mládeţe ke zdravému ţivotnímu stylu, k osvojení pozitivního sociální chování a rozvoji osobnosti na všech úrovních vzdělávacího systému. Pilař (2003) K základním nástrojům řadí školní vzdělávací programy v mateřských školách, základních školách, minimální preventivní programy na školách a ve školských zařízeních, systematické vzdělávání pedagogů v problematice prevence. Pilař (2003) Dle Miňhové spočívá prevence delikventního chování mladistvých především v pevném rodinném zázemí, láskyplné a důsledné výchově a v jednotné socializační strategii všech institucí, které formují osobnost dítěte. Miňhová (1994) Zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy Výkon ústavní nebo ochranné výchovy upravuje zákon č. 109/2002 Sb. Tento zákon uvádí následující zařízení pro výkon ústavní výchovy (dále jen ÚV) nebo ochranné výchovy (dále jen OV) : diagnostický ústav, dětský domov, dětský domov se školou, výchovný ústav. Školským zařízením pro preventivně výchovnou péči je středisko výchovné péče. V těchto 2 zákon č.218/2003 Sb. o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeţe). 7

8 zařízeních se nacházejí děti ve věku od 3 do 18 let (pokud není pobyt prodlouţen na základě dohody). V souladu s výše zmíněným zákonem musí být ve všech zařízeních zajištěno základní právo kaţdého dítěte na výchovu a vzdělávání v návaznosti na ústavní principy a mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, jimiţ je Česká republika vázána, vytvářeny podmínky podporující sebedůvěru dítěte, rozvíjející citovou stránku jeho osobnosti a umoţňující aktivní účast dítěte ve společnosti. S dítětem musí být zacházeno v zájmu plného a harmonického rozvoje jeho osobnosti s ohledem na potřeby osoby jeho věku. Dětem je poskytováno plné přímé zaopatření, a to na stravování, ubytování a ošacení, učební potřeby, na zdravotní péči a podobně. 3 Děti mohou být přijímány na základě ÚV, OV nebo usnesení o předběţném opatření, do dětského diagnostického ústavu také na základě dohody s osobami odpovědnými za výchovu. V České republice v současné době existuje 14 diagnostických ústavů (průměr 38 dětí /1 DÚ), 150 dětských domovů (35 dětí /1 DD), 29 dětských domovů se školou (35 dětí /1 DDŠ) a 34 výchovných ústavů (42 dětí / 1 VÚ). 4 Dětský domov Dětský domov (dále jen DD) je koedukované zařízení (pro chlapce i dívky), které zajišťuje péči o děti bez závaţných poruch chování. Jedná se o děti ve věku zpravidla od 3 do 18 let, na základě dohody můţe být pobyt prodlouţen max. do věku 26 let (s ohledem na studium dítěte). DD plní zejména úkoly výchovné, vzdělávací a sociální. Základní organizační jednotkou je rodinná skupina, kterou tvoří maximálně 8 dětí. Sourozenci se zařazují do stejné rodinné skupiny (ze zdravotních nebo výchovných důvodů mohou být zařazeni do různých skupin). 5 Denní reţim by se měl co nejvíce přiblíţit reţimu běţné rodiny. K ukončení pobytu dítěte můţe dojít na základě soudního rozhodnutí o zrušení ÚV, 3 Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů 4 staţeno dne Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů 8

9 dále dosaţením zletilosti nebo přemístěním dítěte do jiného typu zařízení. Zřizovateli dětských domovů jsou převáţně kraje. Dětský domov se školou Zřizovatelem dětských domovů se školou (dříve dětský výchovný ústav) je MŠMT. Dětský domov se školou (dále jen DDŠ) zajišťuje péči o děti s nařízenou ústavní výchovou, které mají závaţné poruchy chování, nebo které pro svou přechodnou nebo trvalou duševní poruchu vyţadují výchovně léčebnou péči. Dále jde o děti s uloţenou ochrannou výchovou. Dolní hranice umísťovaných dětí je zpravidla 6 let, pobyt v DDŠ končí splněním povinné školní docházky. Pokud dítěti není zrušena ústavní nebo ochranná výchova, je přemístěno do výchovného ústavu. Rodinné skupiny tvoří nejméně 5 a nejvíce 8 dětí. DDŠ mohou být koedukované. (viz zákon č. 109/2002 Sb.) Výchovný ústav Výchovné ústavy (dále jen VÚ) zřizuje MŠMT. Tato zařízení pečují o děti s ukončenou povinnou školní docházkou se závaţnými poruchami chování, u nichţ byla nařízena ÚV nebo uloţena OV. Ve vztahu k dětem plní zejména úkoly výchovné, vzdělávací a sociální. Zřizují se odděleně pro děti s nařízenou ústavní výchovou a uloţenou ochrannou výchovou, popřípadě jako výchovný ústav nebo výchovná skupina pro dívky, které jsou nezletilými matkami a jejich děti, nebo pro děti vyţadující výchovně léčebnou péči. Do VÚ můţe být umístěno i dítě starší 12 let s nařízenou ÚV nebo uloţenou OV, v jehoţ chování se projevují tak závaţné poruchy, ţe nemůţe být umístěno v dětském domově se školou. Základní organizační jednotkou je výchovná skupina s nejvíce 8 dětmi. 6 Středisko výchovné péče Středisko výchovné péče (dále jen SVP) je školským zařízením pro preventivně výchovnou péči. Jak jiţ z názvu vyplývá, jeho účelem je předcházet vzniku a rozvoji negativních projevů chování dítěte nebo narušení jeho zdravého vývoje, zmírňovat nebo odstraňovat příčiny nebo důsledky jiţ vzniklých poruch chování a přispívat ke zdravému osobnostnímu 6 Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů 9

10 vývoji dítěte. 7 Preventivně výchovná péče je poskytována na základě ţádosti osob odpovědných za výchovu formou ambulantních sluţeb, celodenních sluţeb nebo internátních sluţeb (zpravidla osmitýdenní pobyt). Pobyt dítěte v SVP můţe nařídit i soud. Pracovníci v DDÚ V diagnostickém ústavu můţeme pracovníky rozdělit na pedagogické a nepedagogické. Podle zákona č.109/2002 Sb. vykonává pedagogický pracovník vyučovací, výchovnou, pedagogicko-psychologickou činnost nebo speciálně pedagogickou činnost. Podmínkou je vysokoškolské vzdělání, nejlépe v oboru speciální pedagogika nebo vychovatelství. Pedagogičtí pracovníci musí mít osvědčení o psychické způsobilosti. 8 Děti jsou v DDÚ rozdělovány do výchovných skupin. Vychovatelé (muţi i ţeny) zajišťují výchovnou práci s dětmi. Ve spolupráci s dalšími odborníky stanovují a aplikují účinné diagnostické a výchovné metody a postupy. Zaměřují se na komplexní výchovnou, vzdělávací, diagnostickou a preventivní činnost s ohledem na celkový rozvoj osobnosti dítěte, jeho socializaci, resocializaci a reedukaci. Za vychovatelský úsek má zodpovědnost vedoucí vychovatel, který koordinuje práci denních vychovatelů, podílí se na přímé výchovné práci s dětmi. Asistenti pedagoga zajišťují doplňkovou výchovně-vzdělávací práci dětmi dle aktuálních potřeb. V době vyučování se dětem věnují učitelé speciální pedagogové. Etoped 9 v rámci své pracovní náplně provádí činnosti i poradenství v oblasti nápravných, edukačních a reedukačních postupů, prevence poruch chování a podobně. Psycholog provádí individuální i skupinová psychologická vyšetření dětí, komplexní psychologickou diagnostiku, poradenství při řešení problémů ve vývoji a vzdělávání dětí. Alinče, Tomší (2003) Mezi nepedagogické pracovníky se řadí sociální pečovatelé, kteří zajišťují noční dozor u dětí, dále sociální pracovnice, hospodářka, ekonomka a další podpůrný personál Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů 8 Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů 9 Etopedie-obor speciální pedagogiky zaměřený na výchovu a vzdělání obtíţně vychovatelné mládeţe (Hartl, P., Hartlová, H., Psychologický slovník. Portál. Praha. 2000, str. 146) 10

11 Aby mohl DDÚ jako organizace dobře plnit svůj účel, měli by jeho pracovníci dbát o vzájemné přizpůsobení vylaďování funkce Musil (2004) zařízení s podmínkami jeho naplnění (tedy se zdroji, pracovními postupy, klienty, infrastrukturou) a díky tomu vytvářet a udrţovat fungující pracovní komplex. Musil (2004) Je důleţité, aby lidé sledovali společný cíl a dokázali se vzájemně doplňovat. Díky společným představám o hodnotách, cílech a způsobech práce s klienty a tom, jak je třeba jednat ve vzájemných vztazích a ve styku s jinými lidmi Musil (2004) (kolektivní vědomí) mohou pracovníci předvídat své reakce a vzájemně se doplňovat. PŘÍLOHY K VÝZKUMNÉ ČÁSTI Pobyt dítěte v zařízení, ve kterém byl prováděn výzkum Dítě na diagnostický pobyt fyzicky přijímá sociální pracovnice DDÚ. Dítě přichází v doprovodu rodiče, sociální pracovnice, kurátora pro mládeţ nebo soudního vykonavatele. Soc. pracovnice poskytuje základní informace v souvislosti s pobytem, zjišťuje důleţité skutečnosti týkající se dítěte a jeho rodiny, přebírá potřebné materiály. Dítěte se ujímá pedagogický pracovník, který jej podrobně poučí o chodu zařízení, o právech a povinnostech, které se ho dotýkají. Po příchodu do vyučování je dítě zařazeno do příslušné třídy, jsou mu poskytnuty učebnice a pomůcky potřebné pro výuku. Po skončení vyučování se zapojuje do odpolední činnosti skupiny. Nové dítě vychovatel představí skupině. Do skupiny jsou děti zařazeny s ohledem na zachování sourozeneckých vazeb, přítomnost věkově či zájmově blízkých dětí ve skupině, volné kapacity skupiny. Skupinový vychovatel odpovídá za vedení povinné pedagogické dokumentace na úseku mimoškolní činnosti a vedení programu rozvoje osobnosti, vede evidenci hospodaření s finančními prostředky dítěte. Děti tráví dopoledne ve škole, odpoledne potom při skupinových aktivitách. Organizace výchovných a zájmových činností je vedena dle týdenních plánů výchovné skupiny (na jejich 11

12 vytváření se podílejí i děti). Mimoškolní činnosti (tématické, sebepoznávací skupiny, výtvarné činnosti) vede etopedka a psycholoţka. Součástí pobytu jsou pravidelné celoústavní komunity (1x týdně), kterých se účastní všechny děti a pedagogičtí pracovníci. Moţná je zájmová činnost mimo zařízení (např. aerobic). Zejména o hlavních prázdninách jezdí děti na několikadenní pobyty mimo zařízení. V zimě se účastní ozdravných pobytů na horách. Součástí vyučování bývají exkurze, besedy (např. s policií), návštěvy divadelních představení, školní výlety. Vychovatel má moţnost povolit dětem volnou vycházku. Vychází přitom z psychické vyzrálosti dítěte a jeho schopnosti bezproblémové realizace vycházky. Omezení vycházky či zákaz vycházky je jedna z forem opatření ve výchově. V zařízení je pozornost věnována prevenci sociálně patologických jevů. Pro příslušný školní rok je zpracováván Minimální preventivní program, který je kaţdoročně evaluován a je součástí celoročního plánu akcí zařízení. Vychází ze Strategie prevence sociálně patologických jevů dětí a mládeţe v působnosti MŠMT ČR. V této oblasti zařízení spolupracuje například s psychiatrickými léčebnami nebo poradnami zabývajícími se danou tématikou. Prevence sociálně patologických jevů probíhá v průběhu školních i mimoškolních činností, zahrnuje snahu o předcházení či minimalizování jevů jako kouření, útěky (a následná trestná činnost), zneuţívání alkoholu a jiných OPL, přinášení těchto látek do zařízení, úmyslné sebepoškozování, slovní i fyzická agrese vůči ostatním dětem nebo dospělým, svévolné ničení majetku, projevy rasismu, xenofobie, intolerance, projevy šikany, ostatní závislosti (gamblerství ). Za útěk je povaţováno opuštění budovy bez vědomí pedagogického pracovníka, opuštění skupiny během pobytu mimo zařízení, nevrácení se z pobytu u rodičů bez řádné omluvy, nevrácení se z individuální vycházky. Rodiče si mohou poţádat o povolení pobytu dětí v rodině. Tento pobyt můţe být realizován pouze se souhlasem ředitele zařízení a OSPOD. Další kontakt s rodiči je moţný prostřednictvím návštěv (s moţností opuštění budovy DDÚ), telefonátů, ové pošty, listovních nebo balíkových zásilek. Dětem je poskytováno plné zaopatření stravování, ubytování, ošacení, učební potřeby, úhrada nákladů na zdravotní péči, léčiva apod., kapesné, osobní dary. Mohou jim být také 12

13 hrazeny náklady na dopravu k osobám odpovědným za výchovu, potřeby na vyuţití volného času, kulturní, uměleckou a sportovní činnost a podobně. Dokumentaci o úhradě nákladů na péči o děti v zařízení ze strany osob odpovědných za výchovu vede hospodářka. Na základě jejích podkladů vydá ředitel zařízení rozhodnutí o výši příspěvku. Pobyt dítěte trvá zpravidla 8 týdnů. O typu zařízení, do kterého bude dítě umístěno, rozhoduje porada pedagogických pracovníků, konkrétní zařízení doporučuje etopedkakoordinátorka, která vede evidenci volných míst v jednotlivých zařízeních a nejlépe zná prostředí konkrétního zařízení (počet dětí, dostupnost školy apod.). Konkrétní zařízení je také konzultováno s pracovníkem OSPOD, který má dítě v péči. Zvaţuje se zejména typ zařízení (DD, DDŠ), další sourozenci v ústavním zařízení, vzdálenost od místa bydliště rodičů. Rozhodnutí o přemístění vydává ředitel podle správního řádu. Do příslušného zařízení je předávána závěrečná komplexní diagnostická zpráva. Její součástí je osobní, rodinná a sociální anamnéza (zpracovává soc. pracovnice), zpráva vychovatele (skup. vychovatel), školy (třídní učitelka), zpráva psychologa a etopedická zpráva s doporučeními pro další práci s dítětem. Dítě má právo obracet se se ţádostmi, stíţnostmi a návrhy na ředitele či pedagogické pracovníky DDÚ. Na tyto ţádosti, stíţnosti a návrhy jsou příslušní pracovníci povinni odpovědět písemně do 30 dnů. Písemný dotaz i písemná odpověď je zaloţena do osobního spisu dítěte. Předání odpovědi se děje vţdy podpisem kopie dítětem, příp. svědkem. Dítě můţe takto komunikovat i se zaměstnancem OSPOD, České školní inspekce, MŠMT a podobně, a to bez přítomnosti dalších osob, nebo písemně. Popis zařízení, ve kterém byl prováděn výzkum Informace budou čerpány z vnitřního řádu zařízení a osobních spisů zaměstnanců. Jedná se o dětský diagnostický ústav, který funguje od roku V předchozích letech slouţilo zařízení jako Dětský výchovný ústav (později přejmenovaný na DDŠ) pro dívky. V roce 2004 došlo ke změně názvu i funkce na DDÚ. V témţe roce započala kompletní rekonstrukce celého objektu a přilehlého pozemku, pracoviště bylo dočasně přesunuto na jiné místo, v roce 2006 byl objekt zkolaudován a uveden do provozu. 13

14 Kapacita zařízení je 24 dětí (12 dívek a 12 chlapců). Děti jsou rozděleny do tří výchovných skupin. Zařízení plní veškeré funkce stanovené zákonem č. 109/2002 Sb.11 V rámci plnění svých funkcí spolupracuje DDÚ zejména s orgány sociálně právní ochrany dětí, se zdravotnickými zařízeními, soudy, státním zastupitelstvím, policií, MŠMT a podobně. DDÚ čítá tři budovy škola (tři třídy, sborovna, tělocvična, výtvarná pracovna), internát (ubytování dětí 11 loţnic, z toho 1 jednolůţkový, 10 dvou aţ třílůţkových, sluţebna vychovatelů, klubovny výchovných skupin, počítačová učebna, kuchyň, jídelna, pracovna vedoucí vychovatelky), administrativní budova (kancelář ředitele, zástupce ředitele, sociálních pracovnic, psycholoţek, etopeda, hospodářky, ekonomky). V základní škole se vyučují ţáci podle školních vzdělávacích programů pro základní školu, základní školu praktickou, popř. speciální. Děti jsou rozděleny do tří tříd podle ročníků a šk. vzdělávacích programů. Ročníky jsou spojené. Zjištěná úroveň znalostí u dítěte je součástí závěrečné zprávy. Školní jídelna zajišťuje stravování dětí v plném rozsahu 5x denně. Tento DDÚ má dvě detašovaná pracoviště střediska výchovné péče. DDÚ přijímá děti ze svého územního obvodu, umísťuje je do své sítě dětských domovů (21) nebo dětských domovů se školou (3). V případě zájmu dítěte je moţné ţádat jiný DDÚ o umístění dětí do jeho sítě (volná místa pro sourozeneckou skupinu, bydliště rodičů apod.) Děti se přemísťují na základě rozhodnutí ředitele správním řízením. DDÚ funguje také jako záchytné zařízení pro děti s nařízenou ÚV, OV nebo předběţným opatřením, které jsou na útěku z jiných zařízení. Spolupráce s rodiči (osobami odpovědnými za výchovu). Spolupráce s rodiči začíná jiţ sjednáváním termínu přijetí dítěte, pokud jej sami přivezou na diagnostický pobyt. Potřebné informace sděluje rodičům sociální pracovnice DDÚ. Zjišťuje také skutečnosti potřebné pro práci s dítětem (zdravotní stav, projevy chování apod.). Rodiče mají moţnost pohovoru s ředitelem zařízení, psychologem, etopedem, vychovateli, učiteli. Navzájem se informují o problémech dítěte, o představách o dalším vývoji, rodiče jsou 11 Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů 14

15 seznámeni s cíly, úkoly, poţadavky a metodami práce DDÚ, s chováním a výsledky dítěte. Rodičům je umoţněno seznámení s prostředím, ve kterém je dítě umístěno (prohlídka DDÚ). Naopak rodiče jsou ţádáni o spolupráci během pobytu svých dětí, zhodnocení pobytů dětí v rodině apod. Kontrolní činnost Chod zařízení je kontrolován nadřízeným orgánem (MŠMT), Českou školní inspekcí, NKÚ. Jednou za čtvrt roku provádí pracovníci Okresního státního zastupitelství prověrku v rámci dozoru nad dodrţováním právních předpisů při výkonu ústavní a ochranné výchovy. Soustřeďují se na to, zda zařízení vede povinnou dokumentaci, zda jsou dodrţovány právní předpisy o přijímání a umísťování dětí a povolování jejich pobytu mimo zařízení, zda jsou dodrţovány právní předpisy o právech a povinnostech dítěte umístěného v zařízení a zejména, zda způsob výkonu ÚV nebo OV neohroţuje nebo nenarušuje splnění účelu této náhradní výchovné péče. Kontrolují, zda zařízení neprodleně odesílá příslušným orgánům a pověřeným právnickým nebo fyzickým osobám ţádosti, stíţnosti nebo návrhy dítěte, zda jsou uplatňovány a dodrţovány právní předpisy při realizaci opatření ve výchově a zda rozhodnutí a postupy ředitele zařízení odpovídají zákonům a jiným právním předpisům. Státní zástupci přezkoumávají vnitřní řád, roční plán výchovné a vzdělávací činnosti, týdenní programy výchovně vzdělávací činnosti, knihu pošty, knihu denní evidence zařízení, knihu úředních návštěv, knihu ostatních návštěv a zejména osobní dokumentaci umístěných dětí. Supervize Od roku 2007 probíhá v zařízení supervize týmová, případová, přímá (supervizor se účastní komunit, popř. porad pedagogických pracovníků, následně probíhá reflexe). Pracovníci DDÚ Pracovní zařazení Vzdělání Pracovní náplň Další vzdělávání ředitel (statutární orgán) VŠ obor speciální pedagogika, VŠ obor psychologie řízení a vedení organizace Psychoterapeutický sebezkušenostní výcvik v rozsahu 500 hodin Ostrov rodiny 15

16 jednooborová, PhDr. Ericksonovská hypnoterapie I, II (pro děti) semináře Hand test a Lüscherova klinická diagnostika supervizní výcvik tandemy komunitní principy řízení spolupracuje s UP Olomouc, provádí vzdělávací a lektorskou činnost. zástupkyně ředitele, etopedka koordinátor -ka VŠ obor speciální pedagogika Individuální a skupinová práce s dětmi, zajišťování koordinační funkce DDÚ Psychoterapeutický sebezkušenostní výcvik v rozsahu 500 hodin 3 roky studia psychologie v rámci celoţivotního vzdělávání Psychosociální výcvik v rozsahu 125 a 150 hodin Pravidelné vzdělávací semináře FDD ČR12 Externí spolupracovník UP Olomouc etoped VŠ obor speciální pedagogika Individ. a skup. práce s dětmi, spolupráce s kompetentní mi orgány Výcvik v rodinné terapii 2 psycholoţky VŠ jednooborová psychologie. Mgr.; PhDr. Individuální a skupinová práce s dětmi, spolupráce s kompetentní mi orgány Odborné semináře testových metod Test stromu, Hand test, Lüscherova klinická diagnostika Psychoterapeutický výcvik v gestalt terapii (probíhá) Výcvik krizová intervence (probíhá) vedoucí vychovatelka VŠ obor speciální pedagogika Zodpovědnost za vych. úsek, koordinace práce denních vychovatelů, výchovná práce s dětmi Psychoterapeutický sebezkušenostní výcvik v rozsahu 500 hodin Psychosociální výcvik 6 vychovate- VŠ speciální pedagogika, Zajišťují přímou Psychoterapeutický sebezkušenostní výcvik 12 Federace dětských domovů ČR 16

17 lů aplikovaná tělesná výchova (5), SŠ výchovnou práci s dětmi v plném rozsahu v rozsahu 500 hodin (2vychovatelé) Psychosociální výcvik (2 vychovatelé) 4 učitelky VŠ obor speciální pedagogika Vzdělávací práce s dětmi, chod školy v plném rozsahu 3 asistenti pedagoga SŠ, kvalifikační studium Asistent pedagoga doplňková výchovněvzdělávací práce s dětmi dle aktuálních potřeb sociální pečovatelé (dvě ţeny, dva muţi) SŠ, kvalifikační kurz Asistent pedagoga Zajišťují péči o děti v nočních hodinách 2 sociální pracovnice VŠ obor spec. pedagogika, SŠ vedení osobních spisů, spolupráce s kompetentní mi orgány, zdravotní péče Semináře - sociální patologie, sociálně patologické skupiny a sociálně patologické jevy Seminář - drogové závislosti Kurz - neverbální techniky Kurz - muzikoterapie Kurz pro sociální pracovníky SVP a zařízení pro výkon ÚV a OV Dalšími pracovníky jsou ekonomka, hospodářka, vedoucí šk. jídelny, kuchařky, uklízečka, údrţbář. Vzdělávání pracovníků probíhá také v zařízení prostřednictvím metodických sdruţení v rámci Bálintovské skupiny. 17

18 Pracovní náplně některých pracovníků zařízení (Alinče, Tomší 2003) psycholog - samostatně provádí náročné kontaktní činnosti zaměřené na jedince a skupiny se zvýšeným rizikem školní neúspěšnosti nebo vzniku problémů v osobním a soc. vývoji - samostatně provádí individuální a skupinová psychologická vyšetření dětí - provádí komplexní psychologickou diagnostiku a náročné psychologické poradenství při řešení problémů ve vývoji a vzdělávání dětí ve škole v rodině - vede individuální a skupinovou terapii - zpracovává psychologické hodnocení dětí - vede a vyhodnocuje komplexní psychologickou dokumentaci - účastní se porad ped. pracovníků a komunitních setkání - zajišťuje vypracování posudků pro potřeby PČR, OPD, soudů aj. - provádí rozbory krizových situací a podílí se na jejich řešení - účastní se dle potřeby řešení problémů s rodiči dětí - spolupracuje se skupinovými vychovateli při tvorbě a vyhodnocování individuálních výchovných plánů dětí - dle potřeby se účastní převozu dětí (záchyt, vyšetření, přemístění apod.) - spolupracuje s psychiatrem - v případě potřeby plní další úkoly dle pokynů ředitele vychovatel - samostatně zajišťuje výchovné a vzdělávací činnosti při uplatnění speciálně pedagogických postupů - plně řídí a organizuje činnost svěřené skupiny, zodpovídá za odbornou úroveň výchovné a převýchovné práce, zodpovídá za výchovné výsledky své skupiny, sleduje a hodnotí chování a jednání dětí v zařízení i mimo něj - spolupracuje s učiteli, psychologem a soc. pracovnicí při spec. pedagogické diagnostice a následném výběru forem a metod resocializace - při své činnosti se řídí plánem práce, právními a pracovními předpisy, vnitřním řádem a pokyny zástupce a vedoucího organizace - zodpovídá za vedení pedagogické dokumentace výchovné skupiny - je povinen se řádně připravovat na svou výchovnou práci - je povinen účastnit se dle pokynů všech akcí pořádaných ústavem v rámci své přímé i nepřímé povinnosti - zúčastňuje se pedagogických rad, porad ped. pracovníků, provozních porad, komunitních setkání a dle potřeby vyjíţdí na pracovní cesty, - hodnotí děti, předkládá návrhy na výchovná opatření - zodpovídá za svěřený majetek, prostory a materiál včetně spolupráce při inventurách - dbá průběţně o svůj odborný růst - spolupracuje s učiteli při přípravě na vyučování - podle pokynů vedení zařízení plní i další úkoly k zabezpečení všestranné péče o děti 18

19 speciální pedagog (etoped koordinátor) Zástupce statutárního orgánu - tvorba zásadních koncepcí systému speciálně pedagogických preventivních a poradenských sluţeb ve školství a sestavování prognóz včetně případného poskytování nejnáročnějších speciálně pedagogických sluţeb (speciálně pedagogická diagnostika, tvorba a uplatňování nových speciálně pedagogických metod) - stanovuje diagnostické a výchovné postupy při výkonu náhradní výchovné péče a asistenční vzdělávání a výchovné práce s adolescenty, spojená s řešením problémů osob v krizových a mezních ţivotních situacích ve spolupráci s odborníky z jiných odvětví - provádění komplexní etopedické diagnostiky a náročných nápravných, reedukačních a kompenzačních činností s dětmi a mládeţí se zdravotním postiţením (dětí s výraznými poruchami chování, vztahů a přizpůsobení) - v nepřítomnosti vedoucího organizace jej zastupuje v plném rozsahu (dle zákona) - v rámci svých pravomocí řeší běţné provozní záleţitosti - spolupodílí se na koncepci a rozvoji zařízení - kontroluje pedagogickou dokumentaci a další předepsanou dokumentaci, podřízené pracovníky a o kontrolní činnosti vede vlastní hospitační záznamy - spolurozhoduje o finančním ohodnocení svých podřízených - vede evidenci pracovní doby svěřeného úseku - dle potřeby se účastní pracovních cest - uplatňuje individuální přístup k dětem spojený s aplikací nových, netradičních a speciálně pedagogických metod - zajišťuje výchovné poradenství a koordinuje rozmisťování dětí - kontroluje a zajišťuje dodrţování vnitřního řádu a ostatních předpisů - podílí se na organizaci a průběhu inventarizace majetku - spolupracuje s učiteli, psychologem a soc. pracovnicí při spec. pedagogické diagnostice a následném výběru forem a metod resocializace - je povinen účastnit se dle pokynů všech akcí pořádaných ústavem v rámci své přímé - i nepřímé povinnosti - zúčastňuje se pedagogických rad, provozních porad, vede pravidelné porady pedagogických pracovníků - zodpovídá za svěřený majetek, prostory a materiál - dbá průběţně o svůj odborný růst - podle pokynů vedení zařízení plní i další úkoly k zabezpečení všestranné péče o děti speciální pedagog (etoped) - stanovuje diagnostické a výchovné postupy při výkonu náhradní výchovné péče a asistenční vzdělávání a výchovné práce s adolescenty, spojená s řešením problémů osob v krizových a mezních ţivotních situacích ve spolupráci s odborníky z jiných odvětví - provádí poradenskou a konzultační činnost s rodiči - zpracovává závěrečnou zprávu z etopedického hlediska 19

20 - je zodpovědný za kompletaci závěrečných zpráv z diagnostického pobytu - dle potřeby vypracovává posudky dětí vyţádané soudy, OSPOD atd. - dle potřeby se účastní pracovních cest - uplatňuje individuální přístup k dětem spojený s aplikací nových, netradičních a speciálně pedagogických metod - účastní se komunitních setkání - podle potřeb se podílí na pedagogické činnosti ve skupině - spolupracuje s učiteli, psychologem a soc. pracovnicí při spec. pedagogické diagnostice a následném výběru forem a metod resocializace - je povinen účastnit se dle pokynů všech akcí pořádaných ústavem v rámci své přímé i nepřímé povinnosti - zúčastňuje se pedagogických rad, provozních porad, porad pedagogických pracovníků - zodpovídá za svěřený majetek, prostory a materiál - dbá průběţně o svůj odborný růst - podle pokynů vedení zařízení plní i další úkoly k zabezpečení všestranné péče o děti učitel - komplexní výchovně vzdělávací činnost ve všeobecně vzdělávacích předmětech a individuální přístup k ţákům spojený s aplikací nových, netradičních a speciálně pedagogických metod výuky - plně řídí a organizuje vyučovací proces ve svěřené třídě a ve vyučovací hodině, odpovídá za odbornou úroveň výuky - při své činnosti se řídí schválenými osnovami, učebním plánem, rozvrhem hodin a dozorů, vnitřním řádem zařízení, pracovními a právními předpisy, pravidly BOZP a PO a pokyny nadřízených pracovníků - spolupracuje se skupinovým vychovatelem vzájemné hospitace, kapesné, prospěch, kázeň a hodnocení - řádně a svědomitě vede předepsanou a poţadovanou dokumentaci - je povinen řádně a svědomitě se připravovat na kaţdou vyučovací hodinu, včetně zastupování - seznamuje se s dosavadním ţivotem ţáků, sleduje jejich vývoj a na základě vlastních poznatků určuje další postupy, metody a formy práce - podle pokynů nadřízeného je povinen se účastnit všech akcí pořádaných zařízením v rámci přímé i nepřímé pracovní povinnosti - zodpovídá za přidělené a svěřené sbírky, prostory a materiál, včetně provedení inventarizace - dbá na řádné poučení ţáků a dodrţování pokynů a předpisů BOZP a PO - při preferenci vzdělávací sloţky zajišťuje a upevňuje i rozvoj návyků kulturních, hygienických a společenských, upevňuje kladné morální vlastnosti, spolupracuje s rodiči a se všemi sloţkami, které se na výchově a vzdělávání ţáků podílejí - je povinen se účastnit třídních schůzek, pedagogických rad, komunitních setkání a provozních porad - v případě nutnosti vyjíţdí na pracovní cesty - podle pokynů nadřízených pracovníků plní i další úkoly k zabezpečení všestranné péče o ţáky 20