VENKOVSKÁ KRAJINA 2009

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "VENKOVSKÁ KRAJINA 2009"

Transkript

1 ČESKÁ SPOLEČNOST PRO KRAJINNOU EKOLOGII-REGIONÁLNÍ ORGANIZACE CZ-IALE EKOLOGICKÝ INSTITUT VERONICA VENKOVSKÁ KRAJINA ročník mezinárodní mezioborové konference konané dne května 2009 v Hostětíně, Bílé Karpaty, Česká republika

2 ČESKÁ SPOLEČNOST PRO KRAJINNOU EKOLOGII-REGIONÁLNÍ ORGANIZACE CZ-IALE EKOLOGICKÝ INSTITUT VERONICA VENKOVSKÁ KRAJINA ročník mezinárodní mezioborové konference Příspěvky z konference konané dne května 2009 v Hostětíně, Bílé Karpaty, Česká republika Brno,

3 Venkovská krajina 2009 Editor: Ing. Jaromíra Dreslerová Citace sborníku : Dreslerová J., (ed.): Venkovská krajina Sborník ze 7. ročníku mezinárodní mezioborové konference konané května 2009 v Hostětíně, Bílé Karpaty, 2009, 411 str., ISBN Konferenci Venkovská krajina 2009 pořádá Ekologický institut Veronica ve spolupráci s Českou společností pro krajinnou ekologii CZ-IALE. Kontakty: Ekologický institut Veronica, Panská 9, Brno, Centrum Veronica Hostětín, Hostětín 86, Bojkovice, www hostetin.veronica.cz Česká společnost pro krajinnou ekologii, regionální organizace CZ-IALE, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie LDF MZLU v Brně, Zemědělská 3, Brno Poděkování Konference Venkovská krajina 2009 je pořádána za finanční podpory Státního fondu životního prostředí a Ministerstva životního prostředí ČR. Sborník byl vydán díky podpoře Rady vědeckých společností České republiky. Vydala: Česká společnost pro krajinnou ekologii, regionální organizace CZ-IALE Náklad: 150 Technická spolupráce a tisk: Lesnická práce, s.r.o., nakladatelství a vydavatelství, Zámek 1, Kostelec nad Černými lesy Neprošlo jazykovou úpravou Lesnická práce, s.r.o., 2009 ISBN

4 OBSAH: Vědecké články Lužné lesy dlhodobo osídlenej kultúrnej krajiny centrálnej časti Považského Inovca Babicová Daniela...9 Porovnání bilance živin u konvenčně a ekologicky hospodařící farmy na Novohradsku Cudlín Ondřej, Plch Radek, Smržová Lenka, Moudrý Jan...15 Návrh péče o mohutné solitérní dřeviny (Pohansko, Lánské louky) Dreslerová Jaromíra...24 Vztah krajiny a národní identity Engstová Barbora...32 Rozširovanie inváznych druhov rastlín v obci Zliechov s prebiehajúcou zmenou hospodárenia a využívania krajiny Fedorková Barbora, Ružičková Jana...40 Turismus a autenticita v českých vesnicích v rumunském Banátu Hoření Karina, Krylová Radoslava, Klvač Pavel...46 Zhotovení zařízení potřebných pro zaměření a objemovou kvantifikaci erozních rýh Hošková Veronika, Dumbrovský Miroslav...51 Socioekonomické faktory ovplyvňujúce usporiadanie štruktúr krajinnej pokrývky a ich vzťah ku ekologickej stabilite krajiny v k.ú. Budiná Jakubec Bruno, Kuľanda Milan...55 Prietoková kapacita prirodzených malých tokov a jej význam v protipovodňovej ochrane krajiny Jakubis Matúš...61 Význam brehovej vegetácie v protieróznej ochrane krajiny Jakubisová Mariana...70 Význam historických krajinných štruktúr v charakteristickom vzhľade krajiny. Jančura Petr., Slámová Martina...78 Pozemkové úpravy v k.ú. Skytaly Justová Helena...86 Problémy poľnohospodárskej krajiny vyplývajúce z jej obhospodarovania Kaczara Martin, Pauditšová Eva

5 Zájem staro- a novousedlíků o krajinu v suburbanizační zóně Prahy, případová studie Zlatníky Hodkovice Klápšťová Eva, Klápště Petr Hodnotenie intenzity elektromagnetického poľa ako stresového faktora životného prostedia obyvateľov obce Nolčovo Koóšova Martina Vliv využívání moče na půdu a rostlinu, čistící účinek půdy Kriška Dunajský Michal Blokové akumulace v západní části Národního parku Podyjí jako významný krajinotvorný prvek Kubalíkova Lucie Srovnávací analýza funkčního využití a strukturních prvků historické komponované krajiny Nových Dvorů a Kačiny v období Kukla Pavel, Skaloš Jan Aktualizace příručky Koordinace postupu zpracování územně plánovací dokumentace a návrhu komplexních pozemkových úprav Kyselka Igor Hráze bobra evropského (Castor fiber) jako významný funkční prvek lužní krajiny řeky Dyje Láznička Vladimír, Sobotková Barbora Mapování, typologie a vývoj nevyužitých ploch na periférii Kutné Hory Lipský Zdeněk, Kukla Pavel Historické změny vodní složky krajiny v dolním Podoubraví Lipský Zdeněk, Kukla Pavel Souvislost změn krajinného rázu a biodiverzity ptáků na Hané Machar Ivo Hodnotenie kvality vidieckej krajiny prostredníctvom stanovenia jej ekologickej stability Miklošovičová Anna Vliv jednotlivých druhů doprav na utváření sídel v krajině Neubergová Kristýna, Smejkalová Iva Vývoj dynamiky hydrofyzikálních vlastností půdy v zemědělsky využívané krajině Pavlík František Biodiverzita Bílých Karpat v prostředí GIS Pechanec Vilém

6 Hodnocení změn heterogenity krajinného pokryvu v České republice po roce 1990 Romportl Dušan, Chuman Tomáš, Jačková Kateřina Biodiverzita a hospodaření v jihomoravských lužních lesích Řepka Radomír, Maděra Petr, Svátek Martin, Koblížek Jaroslav, Koutecký Tomáš, Packová Petra, Dreslerová Jaromíra, Štěrba Tadeáš, Veska Jiří, Hrubý Zdeněk SAPFO v Chřibech hodnocení antropicky podmíněné funkční účinnosti lesních porostů zvláště chráněných území Schneider Jiří Hodnotenie krajinnoekologickej významnosti vybraných biotopov v agrárnej krajine Hornej Oravy Špulerová Jana Využití introdukovaných dřevin na vybraných okrasných paloucích ŠLP ML Křtiny Šrámek Martin Prostorovost funkčních ploch venkovské krajiny v zázemí Brna: Lipůvka-Lažany- Újezd Trojan Jakub, Trávníček Jan Česká venkovská krajina první poloviny 19. století Trpáková Ivana, Trpák Pavel Vývoj protierozních opatření v povodí Lubě způsobený změnou faktoru erozní účinnosti deště Uhrová Jana Zmeny využitia poľnohospodárskej krajiny v Slovenskej republike Vajcíková Ružena Opúšťanie poľnohospodárskej pôdy na území horného Liptova Válkovcová Zuzana Po stopách obnovy drobných sakrálních staveb Vokálová Monika, Lokoč Radim Charakter lesních porostů na dříve zemědělsky využívané půdě v severní části Bílých Karpat Volařík Daniel Optimalizace rekreačního využití lesů na příkladu modelového území okolí Luhačovic Zámorská Barbora

7 Odborné sdělení Obnova krajinného konceptu NKP Kačina u Kutné Hory na základě pěstební analýzy vegetačních prvků Borusík Pavel Starobylé lesy ve venkovské krajině Buček Antonín Odrážajú rastlinné spoločenstvá ako indikátory stanovištných podmienok zmenu využívania krajiny v minulosti? Čengerová Katarína Využití lineárně regresního modelu při stanovení hodnot čísel odtokových křivek pro lesní porosty Černek Ivan Príklad posúdenia vplyvov navrhovaných rekreačných objektov na životné prostredie (modelové územie Terchová) Diviaková Andrea, Kočická Erika Laická veřejnost a funkce lesů Fialová Jitka, Melicharová Alice, Vyskot Ilja Inovace v rozvoji venkova mezinárodní intenzivní vzdělávací kurz Flekalová Markéta Příklady termálních dat využívaných pro hodnocení ekologických funkcí krajiny Hesslerová Petra Zábor krajiny komerčními objekty časoprostorová diferenciace na úrovni České republiky Chuman Tomáš, Romportl Dušan Obnova vodních toků v Dýšině na Plzeňsku Jančurová Klára Biosférické rezervácie inkubátory tur - problematika ich evaluácie v medzinárodnom meradle Labuda Martin Krajina na pomezí Mana Vladimír Aplikácia metodiky kategorizácie a hodnotenia drobných sakrálnych objektov na príklade regiónu Hornej Nitry Matáková Barbora

8 Projekt Vliv estetických hodnot na cestovní ruch Motáňová Zuzana, Kalivoda Ondřej, Drábková Alena, Mikulcová Jana Slepencové výchozy jako ostrůvky biodiverzity v okolí Ivančic Mužíková Bronislava Výuka předmětu krajinné ekologie na FD ČVUT Neubergová Kristýna, Smejkalová Iva Prirodzená vegetácia a bioenergetický potenciál krajiny Rábeková Andrea Ochranná pásma jako nástroj zlepšení péče o chráněná území Rebrošová Kateřina Environmentální motivy v české filmové tvorbě ( ) Slinták Petr Potenciál udržateľného rozvoja Čiernohronského mikroregiónu Stasíková Linda, Chrenka Branislav Spolupráce s veřejností při plánování rozvoje území je správná, ale nelehká cesta aneb hledejme společně budoucí podobu naší krajiny Stroblová Lenka Problémy s praktickou ochranou závrtů na krasových plošinách v CHKO Moravský kras a náměty k zabezpečení jejich trvalé péče Šebková Kristýna Voda na Deblínsku z pohledu trvale udržitelného rozvoje Trávníček Jan, Kolář Petr, Perečková Nicol Zhodnotenie procesu posudzovania a súčasného stavu realizácie zámeru Využitie geotermálneho vrtu VZO-13 pre vykurovanie skleníkového hospodárstva Zlatná na Ostrove lokalita Ontopa Vajliková Miriama Sociální, estetické a krajinné aspekty tlumení dopadů globálních klimatických změn Vávra Jan RECENZENTI: Ing. Hana Bernardová, Doc. Ing. Antonín Buček, CSc.; RNDr. Yvonna Gailly, CSc, Doc.RNDr. Karel Hudec, DrSc, RNDr. Karel Kirchner, CSc.; Ing. Martin Klimánek, Ph.D., Mgr. Pavel Klvač, Ing. Petr Kupec, Ph.D., Ing. Igor Kyselka, Csc, Doc. Ing. Jan Lacina, Csc., Doc. RNDr. Zdeněk Lipský, CSc, Doc. Dr. Ing. Petr Maděra, Ing.Ivo Machar, Ph.D.; Doc. Dr. Ing. Alena Salašová, Ing. Eva Semančíková, Ing. Jan Skaloš, Ph.D., Ing. Tereza Stránská,, Doc. Ing. Dr. Miloslav Šlezingr, RNDr. Pavel Trnka, CSc.; Doc. RNDr. Jaroslav Vašátko, CSc. 7

9 Vědecké příspěvky 8

10 LUŽNÉ LESY DLHODOBO OSÍDLENEJ KULTÚRNEJ KRAJINY CENTRÁLNEJ ČASTI POVAŽSKÉHO INOVCA ALLUVIAL FORESTS OF LONG TERM SEATED LANDSCAPE IN THE CENTRE OF THE POVAŽSKÝ INOVEC MTS. Daniela Babicová Ústav krajinnej ekológie, Slovenská akadémia vied, Štefánikova 3, Bratislava, ABSTRAKT: Príspevok sa venuje tematike podhorských lužných lesov pozdĺž potoka Bojnianka na území katastrov obcí Stará a Nová Lehota v Považskom Inovci. Článok približuje prírodné, kultúrne a historické hodnoty tohto územia, medzi ktoré patria cenné jaseňovo-jelšové lužné lesy, zákonom chránené územia a archeologicky významné lokality. Abstract: In the paper is presenting research of foothill alluvial forests along Bojnianka stream in the area of Stará Lehota and Nová Lehota villages in the Považský Inovec Mts. The article describes natural, cultural and historical values of study area, where we can find notable ash-alder alluvial forests, protected nature areas, cultural relics and archeologically valuable locations. ÚVOD Územia dedín Stará Lehota a Nová Lehota ležia v centrálnej časti Považského Inovca v doline potoka Bojnianka. Práve na toto územie sa viažu aj viaceré významné historické prechody z Považia na Ponitrie. Vyvýšené stanovištia na predhorí boli vždy vyhľadávané pre svoju strategickú polohu. Vhodné prírodné podmienky tu umožnili aj ojedinelú existenciu širokých aluviálnych nív, na ktoré sa viažu porasty podhorských lužných lesov. Príčinu môžeme vidieť aj v morfologických pomeroch územia. V podcelku Vysoký Inovec, v oblasti dedín Stará a Nová Lehota silne členitá nižšia hornatina vrúbi centrálnu časť, ktorá prechádza do stredne členitej nižšej hornatiny s najvyšším vrchom Inovec (1042 m n. m.) (Tremboš, Minár, 2002). Reliéf, s akým sa stretávame skôr u vulkanických pohorí, tu tak vytvára jednu z plošne najväčších výrazných inverzných plôch na Slovensku. SÍDLISKOVÉ LOKALITY A HRADISKÁ Takmer celé východné predhorie Považského Inovca patrí medzi sídliskové oblasti so starou historickou tradíciou. V lese vo výške 450 m n. m., takmer 5 km od Nitrianskej Blatnice, stojí Kostolík sv. Juraja, tradičné miesto pútí obyvateľov z okolitých častí Považia a Ponitria. Kostol vznikol už vo včasnom stredoveku. Rotunda sv. Juraja bola súčasťou včasnostredovekého dvorca, ktorý sa nachádzal na plošine Púsť a mohol mať zvýraznenú najmä hospodársku funkciu. Hradiská boli v storočí politickými, hospodárskymi, náboženskými a vojenskými centrami jednotlivých území a v prípade útokov sa na nich ukrývalo obyvateľstvo z okolitých osád. Hradisko Bojná I v polohe Valy sa nachádza v severozápadnej časti chotára dediny Bojná. Bojná II leží nad tiesňavou údolia riečky Bojnianky, na kóte Hradisko (335 m), Bojná III leží na hrebeni východnej časti masívu Žihľavník nad Hradskou dolinou. Rozsiahle, zatiaľ podrobnejšie nezdokumentované hradisko je na vrchu Marhát (748 m). Našli sa tu nálezy z doby bronzovej a doby halštatskej, zo staršej doby rímskej a hlavne z doby sťahovania národov, z priebehu celého 9

11 5. storočia a začiatku 9. storočia. Bojná je významným náleziskom šiestich pozlátených plakiet a bronzového zvona, ktoré dokladajú christianizáciu a písmo na našom území ešte pred príchodom vierozvestcov Cyrila a Metoda. Predpokladá sa, že hradisko bolo budované pre ochranu sídliskovej oblasti severozápadnej časti Nitrianska z považskej strany (Pieta, Ruttkay, Ruttkay, 2006). Významné archeologické nálezy boli nájdené aj na západnom predhorí Považského Inovca. Na táborisku v Moravanoch nad Váhom v blízkosti Striebornice bol nájdený najstarší doklad výtvarného prejavu na Slovensku soška ženy vyrezávaná z mamutieho kla - Venuša z Moravian (Hromada, 2000). Nachádza sa tu aj významná archeologická lokalita Ducové s veľkomoravským veľmožským dvorcom, kde bolo zistené osídlenie z neskorého obdobia mladšej doby kamennej. Ľud velatickej kultúry vybudoval na terase Kostolca významné hradisko. Kostolec sa stal turisticky navštevovaným miestom a každoročne sa tu 5. júla, na deň Konštantína a Metoda, uskutočňujú cirkevné a kultúrne podujatia. Kostol, s väzbami k akvilejskému okruhu v severnom Taliansku, je taktiež dokladom iných christianizačných prúdov popri byzantskej misii solúnskych bratov (Pieta, Ruttkay, Ruttkay, 2006). STAROBYLÉ KOMUNIKÁCIE Tieto dve oblasti spájala sieť starých vozových ciest, z ktorých sa mnohé používajú dodnes. Hradisko Bojná predstavovalo významný kontrolný bod cesty, ktorá viedla jedným z plochých horských hrebeňov, teda nie niektorým z horných úsekov hlboko do terénu zarezaných údolí, ktoré iste boli, podobne ako aj dnes, ťažko priechodné pre meandrujúce toky a bahnité sedimenty pozdĺž ich brehov. K Bojnianke musela pôvodná cesta pokračovať dolnou časťou Hradskej doliny, kde popri úpätí svahu hrebeňa Žihľavníka vidno povedľa dnešnej komunikácie stopy starej cesty. Nad údolím Striebornice na vrchu Hradište sa okrem opevnenia z doby laténskej zistili aj pozostatky malého dreveného hradu z storočia. Poloha predstavovala kontaktný bod nad cestou údolím Striebornice, ktorá sa rozdvojovala tak, že jedna vetva viedla cez priesmyk Gajda k lokalite Jurko (Kostolík sv. Juraja) a ďalej do údolia riečky Radošinka. Druhá cesta smerovala k samote Jelenie jamy a odtiaľ v oblasti Kostolného vrchu zo západu k hradisku Bojná I. Ďalšia cesta vychádzala zo širšieho priestoru Kostolného vrchu severne od hradiska Bojná I a pokračovala hrebeňom Žihľavník (Bojná III) medzi údolím Bojnianky a Hradskou dolinou. O priebehu tunajších ciest v stredoveku nie sú presnejšie údaje. Trasa spojnice viedla asi od hradiska v Pobedime cez vážsky brod pri Ducovom a prechodom do údolia potoka Striebornica, pod hradom na Hradišti sa rozdvojila na dve trasy prechodu cez pohorie. Južnejšia trasa viedla popod spomenutú hradnú vyvýšeninu popri blízkej polohe Trhovica cez priesmyk Gajda smerom k Nitrianskej Blatnici, pričom sa dotýkala z južnej strany lokality Jurko a Púsť. Druhá severná vetva cesty rozdvojenej pod Hradišťom smerovala asi popri Výtokoch až k dnešným samotám Gonove Lazy a Jelenie jamy a cez prechod Kostolný vrch mohla ústiť až k hradisku Bojná I (Pieta, Ruttkay, Ruttkay, 2006). Po týchto starých spojniciach vedú aj dnešné cestné komunikácie, turistické značené trasy, cyklotrasy či lesné cesty (Obr. 1). 10

12 Obr. 1: Vymedzenie záujmového územia Považského Inovca, Starej a Novej Lehoty Komunikácia, ktorá viedla územím dnešnej Starej a Novej Lehoty vychádzala od Váhu a údolím Modrovského potoka, cez vodorozhranie pod vrchom Bezovec (742 m) a pozdĺž Bojnianky smerovala do Ponitria. V tomto priestore vzniklo viacero predhistorických opevnení, ktoré dokazujú využívanie daného prechodu už v praveku a v dobe laténskej. Okrem spomínaných k nim patria aj hradisko na Úhrade (685 m) a sídlisko Farská roľa pod ním (Pieta, Ruttkay, Ruttkay, 2006). V nadväznosti na stále prebiehajúci výskum na archeologickej lokalite Bojná a jeho výsledky inštaloval Archeologický ústav SAV v Nitre v spolupráci s obcami Mikroregiónu pod Marhátom a Regionálnou rozvojovou agentúrou Topoľčiansko Náučný chodník Považský Inovec (Babicová, 2008), ktorý vedie aj dolinou Hradného potoka a dolnou časťou doliny Bojnianky. Terasy a stopy pravekého i stredovekého osídlenia vidno v celom priestore medzi vrchom Marhát a pútnickým miestom s Kostolom sv. Juraja. Kľúčový význam pre objasnenie dávnovekého osídlenia vyšších častí Považského Inovca, ktoré skončilo asi v 13. storočí, by mohol mať priestor pod Marhátom v katastri Nitrianskej Blatnice a Vozokán. Podľa výsledkov geologického prieskumu je tu doložená prítomnosť vyťažených zdrojov železnej rudy. Ťažobné jamy a pingy sú v teréne dodnes viditeľné (Pieta, Ruttkay, Ruttkay, 2006). Na historické osídlenie a využívanie tohto priestoru poukazuje aj množstvo názvov ako Hrady, Hradiská, Hradište, Hradisko, Hradná. PODHORSKÉ LUŽNÉ LESY Napriek tomu, že Považský Inovec predstavuje historickú sídelnú oblasť, zachovali sa tu početné prírodné hodnoty, medzi ktoré môžeme zaradiť aj spoločenstvá podhorských lužných lesov. Na základe fytocenologického výskumu sme ich klasifikovali ako Stellario- 11

13 Alnetum glutinosae Lohmeyer Pomocou metodiky NATURA 2000 (Schwarz, 2004) na hodnotenie stavu lesného biotopu bolo vo vybraných dolinách Považského Inovca možné bližšie popísať a zhodnotiť stav biotopu jaseňovo-jelšové podhorské lužné lesy. Porasty na alúviu Bojnianky sme zaradili do kategórie B priaznivý: dobrý. Vzhľadom na pestrú krajinnú mozaiku a rozľahlosť územia vyskytujú sa tu porasty všetkých piatich agregovaných rastových stupňov (ARS) podľa Korpeľa (1991) a všetky ich vývojové štádiá rovnomernejšie ako na iných alúviách potokov Považského Inovca. V dolnej časti toku prevládajú jelšové porasty vo vývojovom štádiu optima až rozpadu 4. a 5. ARS. Porasty v strednej časti toku sa obmedzujú len na úzke okrajové miesta alúvia, kde sa vyskytujú jelše v štádiu dorastania až optima rastových stupňov mladina až stredná kmeňovina. Na hornom toku Bojnianky sa zachovali jelše v súčasnosti v štádiu optima až rozpadu 4. a 5. ARS. Na odlesnených lokalitách sa hojne vyskytuje zmladzujúca sa jelša zo semena 1. až 3. ARS. Pokryvnosť zmladenia z plôch, na ktorých by sa podľa podmienok malo vyskytovať je okolo 60 %. Viac ako polovica porastov je tvorených mozaikou jednovrstvových porastov. Počet hrubých a zvlášť cenných stromov na hornom a strednom toku je nižší, čo môže byť spôsobené aj drevo spracovateľskej činnosti v území a využívaniu porastov miestnym obyvateľstvom. Taktiež hrubé mŕtve drevo sa tu nenachádzalo tak často, ako na iných častiach toku. Porasty jelšín sa najlepšie zachovali na jej dolnom toku nad sútokom s Hradným potokom. Na antropogénne ovplyvnených lokalitách lužných lesov na dolnom a hornom toku Bojnianky sa vyvíjajú najchudobnejšie spoločenstvá. Porasty v strednej časti toku sa vyvíjajú na širokej aluviálnej rovine s dočasne zamokrenou pôdou. Fytocenózy v tejto časti doliny dosahujú najvyššiu diverzitu (Shannonov index 2,92). Porasty na prechode ku asociácii Carici remotae-fraxinetum Koch ex Faber 1936 reprezentuje prameniskové spoločenstvo v závere doliny. Na danej lokalite boli zaznamenané aj chránené taxóny vstavač vojenský (Orchis militaris) a bradáčik vajcovitolistý (Listera ovata) vedené v Červenom zozname (Feráková Maglocký Marhold, 2001). VPLYV OSÍDLENIA NA LUŽNÉ LESY Medzi hlavné negatívne faktory ovplyvňujúce tieto porasty v súčasnosti patria lesné cesty a poľnohospodárske pozemky. Cesta III. triedy spájajúca Bojnú s Piešťanmi sa využíva dodnes. Súčasné aj minulé obhospodarované poľnohospodárske plochy boli založené na širokom alúviu Bojnianky hlavne na jej strednom a hornom toku v katastri dedín Stará a Nová Lehota. Dolná časť alúvia Bojnianky je premenená na veľkoblokové polia, ktoré striedajú extenzívne trávobylinné porasty s nízkym, neskôr vysokým zastúpením drevín sukcesného typu a extenzívne lúčne porasty, ktoré sa miestami vyskytujú až po strednú časť alúvia. Stredná časť alúvia v obci Nová Lehota, časti Dolina sa v súčasnosti využíva ako lúčne porasty, maloplošné a úzkopásové polia a zasahujú do nej aj intravilán obce a chatové osady so záhradkami. Podľa údajov ŠÚ SR majú v súčasnosti obe dediny rozloha spolu 3438,09 ha. Z toho 67,7 % tvorí nepoľnohospodárska pôda a 32,3 % poľnohospodárska pôda. Z nej tvoria najväčšiu časť trvalé trávne porasty (62,4 %), ktoré sa okrem plôch alúvia vyskytujú aj na okolitých odlesnených svahoch. Menší podiel zaberá orná pôda (33,2 %) a záhrady (4,1 %). Lesné pozemky zaberajú v rámci nepoľnohospodárskej pôdy 89,6 %. 5,3 % tvorí ostatná plocha, 4,6 % zastavaná plocha a nádvoria. Severozápadne od obce Bojná sa v odlesnenom území nad obcou nachádza upravený tok (pravostranný prítok Bojnianky) a kanál z roku 1969, v týchto miestach je uložená aj drenáž. Fytocenózy v tejto časti doliny sú druhovo najchudobnejšie a predstavujú silne antropogénne poznačené lokality. Lokality na mierne sklonenej aluviálnej rovine pod týmto sútokom boli v minulosti taktiež odlesnené, miestami však na opustených plochách dochádza k prirodzenému zmladeniu jelše, a jej šíreniu na pôvodné stanovištia. Dreviny sú často 12

14 postihnuté hnilobami a rakovinami, častejšie sa vyskytovali aj čarovníky, koruny stromov boli aj v stredných úsekoch toku stredne až výraznejšie presvetlené s deformovanými skrátenými až odumierajúcimi koncami bočných konárov. Napriek zhoršenému zdravotnému stavu zaberajú jelšiny vďaka šírke alúvia, na ktorom rastú značné rozmery. Na dolnom toku vytvára Bojnianka 150 až 220 m širokú nivu, v stredných úsekoch 130 m širokú nivu, dokonca aj v horných úsekoch dosahuje jej šírka 73 m. Súčasná skutočná šírka súvislých jelšových porastov na dolnom toku pod sútokom s Hradným potokom je maximálne 105 m. Šírka jelšín pod obcou Dolina, kde sa porasty zachovali najlepšie dosahuje do 130 m. V stredných úsekoch toku, pri obci Dolina, je to výnimočne do 60 m, v horných úsekoch sa ešte nachádzajú porasty široké do 40 m. EKOSOZOLOGICKY VÝZNAMNÉ ÚZEMIA V katastrálnom území obcí Stará a Nová Lehota a v ich blízkosti sa zároveň nachádza šesť chránených území zapísaných v štátnom zozname osobitne chránených častí prírody a krajiny: - Národná prírodná rezervácia Javorníček (15.06 ha) - Prírodná rezervácia Kňaží vrch ( ha ) - Prírodná pamiatka Mokvavý prameň ( ha) - Prírodná rezervácia Dubový vŕšok (6.24 ha ) - Prírodná rezervácia Švibov (3.42 ha) - Prírodná rezervácia Holé brehy (5.44 ha, OP ha) (www.sopsr.sk). Na Pravostrannom prítoku Bojnianky Hradnom potoka sa nachádza lokalita Hradná dolina, ktorá slúži na ochranu prioritného biotopu siete NATURA E0* Lužné vŕbovo-topoľové a jelšové lesy (Stanová, Valachovič, 2002). Podľa európskej smernice I č. 92/43/EEC o biotopoch je z celkovo 67 typov biotopov jedným z 24 typov biotopov, ktoré sa považujú z hľadiska Európskeho spoločenstva za prioritné (Viceníková Polák, 2003). ZÁVER Územie Považského Inovca si z prírodného, kultúrneho, historického a krajinárskeho pohľadu zasluhuje zvýšenú pozornosť. Oživenie cestovného ruchu prostredníctvom propagácie prírodných a kultúrno-historických zaujímavostí regiónu by bola jednou z ciest ako zabezpečiť, aby ľudia tento región nemuseli opúšťať a aby si táto krajina uchovala svoj ráz a výnimočnosť. Poďakovanie Tento príspevok bol vypracovaný vďaka finančnej podpore projektu VEGA 2/0027/08. LITERATÚRA BABICOVÁ, D.: Jaseňovo-jelšové podhorské lužné lesy Hradnej doliny v kontexte Náučného chodníka Považský Inovec. In: Smolenická výzva IV Kultúrna krajina ako objekt výskumu v oblasti trvalo udržateľného rozvoja. Bratislava : ÚKE SAV, 2008, s FERÁKOVÁ, V. MAGLOCKÝ, Š. & MARHOLD, K.: Červený zoznam papraďorastov a semenných rastlín Slovenska (december 2001). In: Baláž, D., Marhold, K. & Urban, P. eds., Červený zoznam rastlín a živočíchov Slovenska, Ochr. Prír. 20 (Suppl.) Banská Bystrica : ŠOP SR, 2001, s

15 HROMADA, J.: Moravany nad Váhom Táboriská lovcov mamutov na Považí. Archeologický ústav SAV, Bratislava s. KORPEĽ Š. a kol.: Pestovanie lesa. Bratislava : Príroda PIETA, K. RUTTKAY, A. RUTTKAY, M.: Bojná. Hospodárske a politické centrum Nitrianskeho kniežatstva. Nitra : AÚ SAV, Ponitrianske múzeum, s. SCHWARZ, M. et al.: Definovanie a hodnotenie priaznivého stavu zachovania európsky významných Lesných typov biotopov, Lesoprojekt Zvolen, 2004, s , In: Polák, P., Saxa, A., (eds).: Priaznivý stav biotopov a druhov európskeho významu. Manuál k programu starostlivosti o územia NATURA Banská Bystrica : ŠOP SR, 2005, 736 s. STANOVÁ, V. VALACHOVIČ, M. (eds): Katalóg biotopov Slovenska. Bratislava : DAPHNE Inštitút aplikovanej ekológie, 2002, 225 s. ŠTATISTICKÝ ÚRAD SLOVENSKEJ REPUBLIKY: Mestská a obecná štatistika. Záznamový list - okruhu 14 - Výmera obce - za obec Stará Lehota. Záznamový list - okruhu 14 - Výmera obce - za obec Nová Lehota. Verzia ( ). TREMBOŠ, P. MINÁR, J.: Morfologicko-morfometrické typy reliéfu. In: Atlas krajiny SR. Bratislava : MŽP SR. Banská Bystrica : SAŽP, 2002, s VICENÍKOVÁ, A. POLÁK, P.: Európsky významné biotopy na Slovensku. Banská Bystrica : ŠOP SR, 151 s. 14

16 POROVNÁNÍ BILANCE ŽIVIN U KONVENČNĚ A EKOLOGICKY HOSPODAŘÍCÍ FARMY NA NOVOHRADSKU Ondřej Cudlín 1, Radek Plch 2, Lenka Smržová 3, Jan Moudrý 4 1 FŽP CZU v Praze, Kamýcká 129, Praha 6 Suchdol. 2 Ústav systémové biologie a ekologie AVČR v.v.i, Na Sádkách 7, České Budějovice. 3 Attavena o. p. s., Husova 45, České Budějovice. 4 ZF JCU, Studentská 13, České Budějovice. ABSTRAKT: Tato studie je zaměřena na srovnání bilančního odhadu a analýzy hlavních živin (dusíku, fosforu a draslíku) pro farmu hospodařící konvenčním a ekologickým způsobem v Novohradských horách. Od farmy hospodařící konvenčním způsobem jsme získali údaje o stávajícím osevním postupu, množství používaných průmyslových i organických hnojiv, množství krmiv a počtech hospodářských zvířat. Na základě těchto dat jsme udělali návrh farmy hospodařící ekologickým způsobem. Z těchto hodnot byl proveden bilanční odhad a analýza živin pro obě farmy. Pro dusík vyšla u obou farem bilance kladná, pro fosfor a draslík záporná. Z hlediska těchto živin se tedy farma zadlužuje. Přesto je na tom i po této stránce ekologická varianta hospodaření v porovnání s konvenční o něco lépe. ABSTRACT: This study compares the balance and analysis of nutrients (nitrogen, phosphorus, potassium) for conventional and organic farm in Novohradske hory mountains. We obtained data from conventional farm about current rotation of crops, amount of industrial and organic fertilizers, amount of feedstuffs and counts of livestock. We employed this data for count of balance and analysis of nutrients for both farms. Nitrogen balance was positive for both conventional and organic farms. However, the balance of phosphorus and potassium was negative for both farms. It results in that both farms are running to the debt. But organic farm had less negative balance of nutrients compared to conventional farm. ÚVOD Bilancování živin a sledování jejich účinnosti je vhodným prostředkem pro zjištění situace v hospodaření se živinami na různých úrovních agroekosystému. Pro bilanci živin jsou využívány především dva hlavní typy bilančních odhadů: faremní a povrchová bilance.vhodnými změnami hospodaření lze alespoň částečně minimalizovat denitrifikace a únik oxidů dusíku z ekosystémů (Klír a kol., 2007). Problematikou obnovy vodního cyklu, transportu látek a energií v krajině ovlivněné člověkem se zabýval Ripl (1995), který navrhl model ETR (energy-transport-reaction), založený na disipaci sluneční energie a koloběhu látek v krajině, prostřednictvím vody jako média. Malý koloběh vody je významným procesem v krajině, je proto důležité ho obnovit nejen v krajině narušené těžbou, ale i v zemědělské krajině. Kromě zemědělství zaměřeného převážně na produkci (konvenční zemědělství) se stále více rozšiřuje zemědělství zaměřené více na mimoprodukční funkce (ekologické zemědělství). Rozsah ekologického zemědělství v České republice přesahuje sice 7% plochy zemědělské půdy, ale více než 90 % z toho tvoří trvalé travní porosty (Moudrý senior a kol., 2008). Pouze polovina z vybraných 33 ekologických podniků v ČR uplatní částečně svoji produkci na trhu s biopotravinami (Moudrý junior a kol., 2007). 15

17 MATERIÁL A METODY Vybraná farma o rozloze ha se nachází v LFA oblasti v Novohradských horách. Území se nalézá mezi Novými Hrady a státní hranicí České republiky s Rakouskem. Zájmové území, z pohledu využití území, je pokryto z 59,1% zemědělskou půdou, z 36,5% lesem, z 2,6 % vodními plochami a mokřady a 1,8% tvoří neplodná půda. Bilanční odhad hlavních živin pro konvenční a navrhovanou ekologickou variantu Výpočet bilančního odhadu živin (dusík, fosfor, draslík) v konvenčně hospodařícím podniku byl proveden pro rok Od této farmy jsme získali údaje o stávajícím osevním postupu, množství používaných průmyslových i organických hnojiv v tunách, množství plodin v tunách pro krmení hospodářských zvířat a množství plodin v tunách pro tržní prodej a počtu a stavu hospodářských zvířat v průběhu roku. Tuto farmu jsme pomocí konverze (zákon č. 242/2000 Sb.) převedli na farmu ekologickou. Nejprve byl pro ni navržen osevní postup odpovídající ekologickému hospodaření (tab. 3). Proti konvenčnímu složení plodin v osevním postupu bylo vyřazeno pěstování řepky ozimé, zařazeno více luskovin a omezena výměra kukuřice. V konvenčním podniku jsou používána průmyslová hnojiva Dam 390 a LAV 27,5 %. Pro ekologické zemědělství jsou tato průmyslová hnojiva zakázána. Průmyslová hnojiva doplňující dusík nejsou v ekologickém zemědělství povolena, fosfor je možné doplnit pomocí jemně mletého fosfátu (P 2 O 5 ) a draslík je možné doplnit prostřednictvím kiseritu (K 2 SO 4 ). Jednotlivé výnosy pro konvenční farmu jsou skutečné výnosy konvenčního podniku v roce Pro ekologickou farmu byly sníženy podle Moudrého (Moudrý senior, 2008, ústní sdělení). Podle zjištěných údajů bylo vypočteno množství živin, které odeberou plodiny ve sklizených produktech vynásobením obsahu živin ve sklizených produktech pro jednotlivé plodiny a rozlohou pozemku. V dalším kroku byly sečteny všechny zdroje živin. Dusík byl dodáván z atmosférických srážek 20 kg ha -1 (Klír, 2007) a ze statkových hnojiv (40 % ztrát; Čvančara, 1962; Neuerburg a Padel, 1994 ), dále byl dusík poután bobovitými rostlinami (vojtěška, jetel) a v případě konvenční farmy byl dodáván v podobě průmyslových hnojiv (DAM 390, LAV 27,5 %). Fosfor a draslík byly dodávány statkovými hnojivy, u konvenční farmy dále průmyslovými hnojivy (ledek 27, 5%). U ekologické varianty byla použita pouze statková hnojiva vyprodukovaná na této farmě. Po odečtení potřeby a množství dodaných živin byl zjištěn nedostatek nebo nadbytek živin na celou rozlohu farmy. Po vydělení tohoto výsledku plochou farmy byla získána hodnota na 1 ha. Tento postup byl proveden nejprve u konvenční farmy a potom u navrhované ekologické varianty. Hospodaření živinami v konvenční a navrhované variantě Jako hospodaření živin v zemědělském podniku bylo uvažováno, co přešlo přes bránu podniku, tedy jaké množství živin podnik prodal a jaké množství koupil. Obě varianty farmy prodávaly zrno z obilovin, mléko a maso. Konvenční farma koupila 5084 t doplňkového krmiva (ČOT) pro časný odstav telat do stáří 6 měsíců a 36 t doplňkového krmiva (ČOS) pro krmení selat. Obě krmiva obsahují obiloviny. Krmná směs ČOT obsahuje 93% obilovin, krmná směs ČOS pouze 18% obilovin. Významně jsou v těchto směsích zastoupeny především dusík, fosfor a draslík. VÝSLEDKY A DISKUSE Stávající osevní postup a použitá průmyslová hnojiva pro konvenční farmu ukazuje tab. 1 (viz příloha). Návrh převodu farmy pomocí konverze (zákon č. 242/2000 Sb.) na farmu ekologickou vyplývá z tab. 3 (viz příloha). V dalším kroku byl proveden výpočet množství 16

18 živin, které se zabudují do sklizených produktů. Tyto hodnoty ukazuje tab. 2. pro konvenční a tab. 3. pro navrženou ekologickou farmu (viz příloha). Tab. 4. Bilanční odhad živin pro konvenční a ekologickou variantu farmy v roce ekologická farma konvenční farma N P2O5 K2O N P2O5 K2O dodané živin (kg) potřeba živin (kg) nedostatek/nadbytek živin (kg) nedostatek/nadbytek v kg na 1 ha Bilanční odhad živin pro konvenční farmu a její ekologickou variantu je proveden v tab. 4. V tabulkách je součet dodaných živin a potřebných živin pro vytvoření výnosů jednotlivými plodinami. Z hlediska dusíku vychází u obou farem kladná bilance. Konvenční farma by mohla omezit hnojení průmyslovými hnojivy s obsahem dusíku. Dusík je u obou typů farem dodáván převážně formou statkových hnojiv. Důležité je proto dodržovat takzvanou Nitrátovou směrnici, neboli novelou zákona č.156/1998 Sb. o hnojivech a dalších souvisejících zákonů, zabývající se skladováním a dávkováním statkových hnojiv. Aby mohly ekologické farmy získat dotace na naplňování mimoprodukčních funkcí, musí se řídit Zásadami správné zemědělské praxe, které stanovuje Nařízení vlády č.242/2004 Sb. o provádění agroenvironmentálních opatření. Jedním z bodů je i vhodné zacházení se statkovými hnojivy. Z hlediska fosforu je u konvenční farmy bilance kladná, u ekologické farmy nepatrně záporná, ale významně se přibližuje bilanci vyrovnané. Konvenční farma by také mohla omezit používání fosforečných hnojiv. Bilance u draslíku vycházejí pro obě farmy záporně. Podle půdního rozboru podle Mehlicha II v roce 2005 obsahují půdy dostatečné množství fosforu a vyhovující množství draslíku. Draslík se nachází v půdě v přístupnější formě pro rostliny než fosfor a je v půdě v dostatečném množství, není podle našeho názoru nutné u konvenčního podniku zvyšovat draselná hnojiva a u ekologické varianty draselná minerální hnojiva používat, i přes negativní výsledky bilance. Domníváme se, že ve skutečnosti budou i celkové ztráty draslíku menší než jak ukazuje bilanční odhad živin. Výsledky hospodaření živin v konvenční a ekologické variantě farmy (tab. 5 a 6. - viz příloha) ukazují kladnou a vyrovnanou bilanci u dusíku a fosforu a zápornou u draslíku. U dusíku nedochází k jeho dlouhodobému vyčerpávání v půdě, protože se dokáže rychle obnovit z organických látek. Záporná bilance draslíku ukazuje, že se zemědělské farmy převážně z ekonomických důvodů snaží být soběstačné, což ale může vést až k vyčerpání hlavních živin. Zároveň se ale významné množství draslíku uvolňuje z půdy a pozitivně ovlivňuje celkovou bilanci u těchto prvků. Konvenční systém hospodaření je energeticky náročnější ve srovnání s ekologickým. Ekologická produkce je z energetického hlediska o něco málo efektivnější než konvenční. Energetická náročnost při hnojení hnojem se nejvíce projevuje u kukuřice a brambor (Moudrý senior a kol., 2008). Z výše uvedených důvodů se jeví využívání narušené krajiny pro zatravnění k plnění mimoprodukčních funkcí jako vhodné řešení pro využití části krajiny po těžbě. 17

19 ZÁVĚRY Pro dusík vychází u obou farem kladná bilance. Konvenční farma by mohla méně hnojit průmyslovými hnojivy s obsahem dusíku. Z hlediska fosforu je u konvenční farmy bilance kladná, u ekologické nepatrně záporná. Konvenční farma by proto mohla méně hnojit i fosforečnými hnojivy. Bilance u draslíku vycházejí pro obě farmy záporně. Draslík se ale nachází v půdě v přístupnější formě pro rostliny než fosfor a je v půdě na území vybraného zemědělského podniku v dostatečném množství. Proto není podle našeho názoru nutné u konvenčního podniku zvyšovat draselná hnojiva a u ekologické varianty draselná minerální hnojiva používat. Z těchto důvodů ve skutečnosti budou i celkové ztráty draslíku menší než jak ukazuje tab. 4 pro bilanční odhad živin. Konvenční podnik má ale značnou spotřebu průmyslových hnojiv na rozdíl od ekologické varianty. U ekologického zemědělství je možné použít povolená hnojiva, kam patří jemně mletý fosforečnan a kiserit. V našem návrhu však nebyly zahrnuty. Obě varianty farmy mají negativní bilanci v analýze živin, to znamená, že se z hlediska živin zadlužují. Více živin v produktech vydávají než přijímají. Konvenční farma je na tom po této stránce významně hůře v porovnání s ekologickou variantou. Vyčíslení zadlužování podniku v korunách z hlediska živin slouží pro zamyšlení a může nám poskytnout přibližné informace o poměru mezi koloběhem živin uvnitř podniku a jeho okolním prostředím. I když zjištěné hodnoty bilančního odhadu živin v podniku nemohou dát vyčerpávající odpověď na otázky o využití živin, ani o povaze probíhajících procesů, jsou dostatečným základem pro další sledování, doporučení změn technologie, výzkumné řešení či politická rozhodnutí (Klír a kol., 2007). LITERÁRNÍ ZDROJE KLÍR J., KUNZOVÁ E., ČERMÁK P., 2007: Bilancování rostlinných živin. Vydal VÚRV, v.v.i. ve VÚZT, v.v.i. RIPL, W., 1995: Management of water cycle and energy-flow for ecosystem control the energy-transport-reaction (ETR) model. Ecological Modelling, 78, MOUDRÝ, J.,JUNIOR, MOUDRÝ J., SENIOR, ROZSYPAL, R., 2007: Analýza ekologického hospodaření na orné půdě. ZF JCU v Českých Budějovicích. MOUDRÝ, J.,SENIOR, MOUDRÝ J., JUNIOR, KONVALINA, P., KOPTA, D., ŠRÁMEK, J., 2008: Ekonomická efektivnost rostlinné produkce, uplatněná metodika. ZF JCU v Českých Budějovicích. NEUERBURG, W., PADEL, S. (1994): Ekologické zemědělství v praxi, Mze, Praha. Čvančara, F., 1962: Zemědělská výroba v číslech (první díl). Praha. 18

20 Přílohy : Tab. 1. Osevní postup a množství dodaných živin průmyslovými hnojivy pro konvenční farmu v roce plodina plocha (ha) výnos(t) Obsah dodaných živin v kg na 1ha produkce (t) N P2O5 K2O N P2O5 K2O ječmen ozimý, zrno 70 2, ječmen ozimý, sláma 70 2,8 196 ječmen jarní, zrno 133 2, ječmen jarní, sláma 133 2,8 372 oves, zrno 130 3, oves, sláma 130 2,7 351 pšenice, zrno 220 3, pšenice, sláma 220 2,8 616 kukuřice, zel hm , řepka, zrno 230 2, řepka, sláma 230 3,4 782 triticale ozimé, zrno 134 2, triticale ozimé, sláma 134 2,9 389 triticale jarní, zrno 43 2, triticale jarní, sláma 43 2,9 125 jetel , louky, seno 600 3, pastviny, seno 315 2,6 819 celková plocha celkem trav. porosty 915 celkem dodaných živin

21 Tab. 2. Průměrný odběr živin ve sklizených produktech pro konvenční farmu v roce obsah živin (kg/t) produkce živin (kg) plodina produkce (t) N P2O5 K2O N P2O5 K2O ječmen ozimý, zrno , ječmen ozimý, sláma (odvoz) 196 5,5 2,1 13, ječmen jarní, zrno ,5 8 5, ječmen jarní, sláma (odvoz) ,3 13, oves, zrno ,8 8, ,6 3933, oves, sláma (odvoz) 351 5,7 3,4 21, pšenice ozimá, zrno ,9 7,6 4, pšenice ozimá, sláma (odvoz) 616 5,2 2, kukuřice, siláž ,7 1,4 4, řepka, zrno , řepka, sláma zaorat 782 6,6 3 22, triticale ozimé, zrno ,7 5, triticale ozimé, sláma (odvoz) 389 5,5 2,1 15, triticale jarní, zrno ,7 5, triticale jarní, sláma (odvoz) 125 5,5 2,1 15, jetel, zelená hmota ,3 1,1 5, louky, seno ,8 4,9 19, louky, zelená píce 900 4,1 1,3 5, pastviny 819 celková potřeba živin celková odběr živin z pole

22 Tab. 3. Navržený osevní postup a průměrný odběr živin ve sklizených produktech pro ekologickou variantu v roce obsah živin (kg/t) produkce živin (kg) plodina produkce (t) výměra (ha) N P2O5 K2O N P2O5 K2O vojtěška, senáž ,4 2, jetel, tráva, seno ,3 1,1 5, jetel, senáž ,3 1,1 5, oves ,1 12,7 29, oves - GPS,zelená h ,0 1,4 5, triticale.oz., zrno ,0 8,7 5, triticale.oz., sláma,odvoz ,5 2,1 15, hrách setý, zrno ,0 8,3 10, hrách setý, sláma zůstane ,0 3,4 18, tritikale jar., zrno ,0 8,7 5, tritikale jar., sláma odvoz ,5 2,1 15, luskoobilné směs., zelená h ,5 1,3 6, bob obecný, zrno ,0 10,5 12, bob obecný, sláma zůstane ,5 1,8 13, žito, zrno pšenice špalda, zrno ,9 7,6 4, pšenice špalda,sláma zůstane ,2 2,1 12, kukuřice na siláž, zelená h ,7 1,4 4, pohanka, zrno ,5 7,6 7, pohanka,sláma zůstane ,6 6,6 23, siláž z píce, louky, zelená h ,1 1,3 5, seno, louky ,8 4,9 19, seno, pastviny ,8 4,9 19, celkem potřeba živin celkem odběr živin z pole

23 Tab. 5. Rozdíl mezi ztrátami živin prodejem surovin a nákupem krmiv u konvenční farmy pro rok 2005 rostlinná, živočišná produkce produkce(t) obsah živin (kg/t) produkce živin (kg) PODNIK PRODÁ N P2O5 K2O N P2O5 K2O pšenice ozimá zrno 67,28 17,9 7,6 4, ,3 511,3 302,8 kukuřice (silážní) 4 538,92 3,7 1,4 4, , , ,0 řepka ozimá ,5 16,0 10, , , ,0 sláma obilovin 901,37 5,2 2,1 12, , , ,4 mléko 1 932,64 5,4 2,0 1, , , ,5 skot, živá hmotnost 178,65 26,6 8,6 1, , ,3 303,7 ovce, živá hmotnost 6,48 25,0 8,0 1,5 161,9 51,8 9,7 drůbež, živá hmotnost 220,97 20,0 3,5 1, ,4 773,4 397,7 prasata, živá hmotnost ,0 8,8 1, , ,0 216,0 PODNIK KOUPI cel. množství (t) N P2O5 K2O N P2O5 K2O ČOS * 36 88,9 31,9 33,0 195,6 70,2 72,6 ČOT * ,6 42,9 50, , , ,5 celkem prodáno živin v kg 8 449, , , ,8 celkem koupeno živin 5 120, , , ,1 podnik se zadluží za 1rok v Kč nevyčerpá podnik se zadluží na 1 ha v Kč/ha nevyčerpá Vysvětlivky: *údaje o nákupu krmných směsí jsou pouze souhrnné údaje, směsi nejsou v tabulce podrobně rozepsány po jednotlivých komponentech Tab. 6. Ztráty živin prodejem surovin z navržené ekologické varianty pro rok

24 rostlinná, živočišná produkce produkce(t) obsah živin (kg/t) produkce živin (kg/t) N P2O5 K2O N P2O5 K2O pohanka ,5 7,6 7, pšenice špalda ,2 9,2 14, mléko ,4 2 1, hovězí maso 5 26,6 8,6 1, vepřové maso ,8 1, seno louky ,8 4,9 19, celkem prodáno živin v kg ,0 19,4 5, podnik se zadluží za 1rok v Kč nevyčerpá se podnik se zadluží na 1 ha v Kč nevyčerpá se

25 NÁVRH PÉČE O MOHUTNÉ SOLITÉRNÍ DŘEVINY (POHANSKO, LÁNSKÉ LOUKY) Jaromíra Dreslerova Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie, Lesnická a dřevařská fakulta, Mendlova zemědělská a lesnická univerzita Brno, Zemědělská 3, Brno, ABSTRAKT Cílem toho příspěvku je seznámit s výsledky prováděcího projektu rekonstrukce, obnovy a údržby krajiny s výjimečnými soliterními jedinci dubu letního (Quercus robur L.) v oblasti lučních komplexů na území Pohanska a Lánských luk v oboře Soutok na Jižní Moravě. Součástí projektu byla nejprve provedena inventarizace dřevin, zhodnocení součastného stavu solitérních a mohutných dřevin na jehož základě byl posléze vytvořen plán odborné péče a údržby o významné stromy, tak aby byl zachován jedinečný krajinný ráz této krajiny. ABSTRACT The aim of this paper is publish the results of the operational design of reconstruction, regeneration and conservation of landscape with exceptional pedunculate oak-tree solitaires (Quercus robur L.) in the area of meadow-complexes in Pohansko and Lánské louky within a deer-park called Soutok in South Moravia. The part of this project was also the inventory of woody species and evaluation of the contemporary state of solitaires as well as of monumental trees, on which basis a landscape cultivation and conservation plan was made to make sure that a relevant care of exceptional trees will be taken and thereby the unique landscape character will be preserved. ÚVOD Zvolená lokalita spadá do rozsáhlého komplexu lužních lesů v oblasti soutoku dvou českých řek Dyje a Moravy a její významnost spočívá v tom, že se zde nachází generace monumentálních dubů a mnoha dalších solitérních dřevin, které zde tvoří ojedinělou krajinnou kompozici. Význam solitérních dřevin je hlavně estetická hodnota těchto stromů. Krajina bez lesů a stromů má jednotvárný výraz. Stromy zvyšují v krajině její rozmanitost a přirozenou krásu. Například takový dub stojící uprostřed louky vybízí k usednutí pod něj s pocitem ochrany a bezpečí. Působí dojmem věčnosti a jako ochránce všeho živého pod ním i na celé louce. Vítá každého brouka i ptáka, který se uhnízdí v jeho rozložité koruně a člověk nabude pocitu, že je tu dost místa pro každého (Mezery,1958). Kromě hodnoty estetické a kulturní, kdy mohutné stromy spoluvytvářejí krajinný ráz, jsou tyto stromy důležité i z dalších důvodů. Dokazují růstové potenciální možnosti druhu. Patří k nesmírně cenným zdrojům lokálně původních genů, neboť jsou bezpochyby pozůstatky původních místních populací. Mohutné stromy jsou důležitým biotopem dalších druhů organismů, z nichž řada patří k ohroženým či dokonce chráněným. Na odumírající stromy je tedy vázána obrovská trofická pyramida mnoha druhů organismů, a proto je nepochybně jejich největším přínosem udržování a zvyšování druhové rozmanitosti v krajině. Proto je nesmírně důležité nechat některé stromy dorůst mohutných rozměrů, dožit se svého fyziologického věku, odumřít a postupně se rozpadnout (Maděra, 2002) 24

26 METODIKA Cílem navržené péče o mohutné dřeviny by mělo být postupně pro každý druh zájmového území vytvořit pyramidu kategorií (obr.1), aby byla zajištěna mozaika významných dřevin ve zkoumaném území. Tato pyramida by měla zajišťovat co nejideálnější poměr mezi jednotlivými kategoriemi (1 : 2 : 4 : 8(6)), čímž by se docílil dostatečný počet reprezentantů, jako potenciálních veteránů, kteří by měli své nástupce a i ti by měli v záloze dostatek čekatelů. Pro každou vymezenou kategorii je vyhotoven návrh péče. Při terénních průzkumech inventarizace a zhodnocení současného stavu dřevin v rámci zkoumaného území, se u každého jedince zaznamenaly základní dendrometrické charakteristiky, zdravotní stav a vitalita. Vycházelo se z metodiky Dreslerová, Maděra (2006). Na základě tohoto komplexního popisu byl vyhodnocen fyziologický stav jedinců a strom byl zařazen do jedné ze čtyř kategorií, pro které byl vytvořen plán péče, který vychází z principu trvale udržitelné péče o mohutné dřeviny. Jedná se o kategorie veteráni = V, reprezentanti = R, nástupci = N a čekatelé = Č. Obr. č. 1: kategoriemi Znázorněná pyramida s ideálním poměrem zastoupení jedinců mezi Návrh péče pro dřeviny podle kategorií Návrh péče o dřeviny v kategorií veteránů V kategorií veteránů se nachází dřeviny, které vynikají nadměrnými parametry v obvodu oproti ostatním jedincům stejného druhu, nebo stromy, které jsou jinak výjimečné, zejména dosaženým věkem. U stromu této kategorie nerozhoduje jejich zdravotní stav a stupeň vitality. Jednoznačně se jedná o stromy z hlediska fyziologického stáří v konečné fázi, to jest senescetní až senilní. Nastává u nich postupný rozklad, rozpad a nakonec smrt stromu. Vyznačují se vysokým podílem mrtvého dřeva, ztrátou větší části primární koruny nebo rozsáhlou centrální dutinou kmene. Jediný ale za to asi nejdůležitější bod péče pro tyto jedince je jejich vymezení v terénu a vyjmutí těchto stromů z jakýkoliv výchovných zásahů. Veterány jen necháme pokojně dožít do úplného rozkladu. Mezi dřeviny v této kategorii nesmí být zařazeni stanovištně nepůvodní jedinci. Jen je třeba zajistit za odumírající jedince výsadbu jedinců nových, pokud je to potřeba a není dostatek jedinců v dalších kategoriích. Návrh péče o dřeviny v kategorii reprezentantů Do této kategorie se začlení stromy, které vynikají nadměrnými parametry v obvodu oproti ostatním jedincům stejného druhu, nebo stromy, které jsou jinak výjimečné. 25

27 Minimální obvod v prsní výčetní výšce pro zařazení do této kategorie je stanoven empiricky pro každý druh zvlášť. Z hlediska fyziologického věku se jedná o stromy částečně ve stádiu pozdní dospělosti a zejména ve stadiu časného stáří, jedná se tedy o stromy se sníženou vitalitou. Opět by zde neměli být zařazeni jedinci nepůvodních druhů, naopak by zde měli být zařazeni jedinci s nízkým výskytem nebo jedinci druhu, který je v současnosti veden, jako ohrožený nebo chráněný. Návrh péče bude rovněž převážně zaměřen na udržení a zachování těchto dřevin v krajině. Většinou jsou to přestárlé stromy zachované z původních porostů, takže u nich nehrozí, že by se jednalo o alochtonní jedince. Tyto reprezentanty je nutno v terénu lokalizovat zaznačením do map, aby je bylo možno chránit před pokácením. Návrh péče o dřeviny v kategorii nástupců Do kategorie nástupců jsou zahrnutí jedinci, kteří ještě nedosahují nadměrných velikostí, jako dřeviny v předešlé kategorii, ale jsou mimořádných rozměrů a mají vynikající zdravotní stav i vitalitu. Z hlediska fyziologického stáří jde především o plně dospělé stromy, případně o vitální jedince ve stádiu časného stáří. Předpokládá se, že v budoucnu dosáhnou velkých růstových parametrů, aby se následně staly reprezentanty. Tato kategorie si zasluhuje velkou péči a ochranu, neboť ani největší stromy nežijí věčně a je potřeba mít v zásobě dostatečné množství vhodných nástupců.. Opět je nutné je lokalizovat v krajině a dbát na to, aby nebyli zlikvidováni z různých příčin. Je potřeba lokalizovat nástupce rovnoměrně po celém území. U vybraných či nejvzácnějších solitérních dřevin by se dala ochrana zajistit tím, že tyto dřeviny začleníme jako interakční prvky, což je skladebná část ÚSES. Návrh péče o dřeviny v kategorii čekatelů V kategorií čekatelů jsou dřeviny ve stadiu plné dospělosti, bez jakéhokoliv zhoršení zdravotního stavu, jsou plně vitální, dosahují průměrných nebo mírně podprůměrných růstových parametrů. Hlavní bod péče spočívá v zajištění dostatečného množství dřevin v této kategorii a optimálně by měli být tyto dřeviny rozprostřeny v území. Další péče o dřeviny v této kategorií bude spočívat v zajištění obnovy. Což znamená výsadbu a dosadbu dřevin v porostech, kde je uhynulý strom nebo se nachází nepůvodní dřeviny apod. Výběr vysazovaných dřevin by se měl volit dle stanovištních podmínek lokality. Zároveň by se mělo dbát na druhovou pestrost porostu na daném území. Dalším úkolem je zachování přirozené obnovy genofondu původních dřevin nebo dřevin silně ohrožených. VÝSLEDKY Celkem je zde evidováno 510 jedinců rostoucích solitérně z 18 různých druhů. Poměr mezi jednotlivými kategoriemi opět není ideální 1:0:1:2. Zcela zde chybí kategorie reprezentantů. Takže by se měl postupně tento poměr vylepšit. Prozkoumáme-li však pozorně poměry jednotlivých druhů v tomto biotopu, pak musíme konstatovat, že je zde peče nezbytná, neboť v řadě případů některá nebo i několik kategorií chybí. U nejvýznamnějšího druhu - dubu letního (Quercus robur L.) je velký nedostatek čekatelů a nástupců (poměr mezi kategoriemi je 3: 1:3:1) Do první kategorie veteránů bylo zařazeno 247 stromů z 10 různých druhů dřevin. Nejpočetnějším druhem je dub letní (Quercus robur L.) s 203 jedinci. Pak navazuje jilm vaz (Ulmus laevis) s 19 jedinci a vrba bílá (Salix alba) se 13 jedinci. Ostatní druhy mají v této kategorii po jednom nebo dvou zástupcích.všechny druhy zmapované na sledovaném území zde své zastoupení nemají. 26

28 Do další kategorie reprezentantů bylo vybráno ze všech zaměřených stromů na základě uvedené metodiky 86 stromů.. Nejpočetnějším druhem z 11 zde zařazených druhů, byl opět dub letní (Quercus robur L.) s 58 jedinci. Další druhy jsou zde zastoupeni mnohem menším počtem jedinců. Například topol bílý (Populus alba) ma v této kategorií 7 jedinců, vrba bílá zde má 6 jedinců a jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia) jen 4 jedince. Ostatní zmapované dřeviny jsou zde vedeny po dvou nebo jednom jedinci. Všechny druhy zmapované na sledovaném území zde však opět nemají své zastoupení. Mezi nástupce bylo zařazeno 268 dřevin s výborným zdravotním stavem. Absolutní převahu zde má opět dub letní (Quercus robur L.) se 160 stromy. Poměrně vysoké zastoupení zde má i topol bílý (Populus alba) s 28 jedinci, jilm vaz (Ulmus laevis) s 19 jedinci a vrba bílá (Salix alba) s 15 jedinci. Z 15 druhů jsou zbývající druhy zastoupeny jen do 10 jedinců. V poslední čtvrté kategorii čekatelů se nachází 281 dřevina, které nebyly zařazené do výše uvedených tří kategorií. Předpokládá se, že pouze 1/3 se jich dožije kmetského věku. Tento početní údaj je odvozen na základě skutečnosti, že jednu třetinu čekatelů přestavují stromy s velmi dobrým zdravotním stavem.v této kategorii mají zástupce všechny druhy zmapované na lokalitě. Celkový poměr mezi jednotlivými kategoriemi reprezentantů, nástupců a čekatelů popsaný ve vymezeném území se dá hodnotit jako negativní, neboť vypovídá o tom, že na každého veterána čí reprezentanta není v záloze dostatek nástupců popřípadě čekatelů, kteří by nahradili uhynulého jedince. Velmi důležitější je i poměr zastoupení jednotlivých kategorií u každého zastoupeného druhu na lokalitě. Neboť jen tím zaručíme dostatečnou biodiverzitu v krajině a pravidelné plošné rozmístění mohutných jedinců na zvoleném území. Současný stav poměrů jednotlivých kategorií se od tohoto ideálního (1:2:4:6) u každého zaevidovaného druhu více či méně odlišuje. Proto jeden z cílů této práce je zajistit návrh péče tak, aby byl zajištěn co nejideálnější poměr těchto čtyř kategorií u všech druhů významných dřevin. Návrh péče bude volen tak, aby připadlo na jednoho veterána i reprezentanta dostatek nástupců a ještě více čekatelů. Záchrana genofondu a výsadba nových jedinců Nutné je především zajistit výsadbu nových jedinců. Během terénních prací na inventarizace mohutných dřevin na zvolené lokalitě byly zmapováni potencionálně vhodní jedinci pro sběr osiva, případně vegetativního materiálu pro rozmnožování. Vycházeli jsme za předpokladu, že u nejmohutnějších dřevin můžeme předpokládat, že se jedná o zbytky geneticky původních lokálních populací. Nejvhodnější je proto brát geneticky vhodný sadební materiál z kategorií nástupci a reprezentanti (případně veteráni) (viz graf. č 1). Graf 1: Výběr jedinců pro sběr osiva dle kategorizace Čekatel 8% Veteran 8% Nástupce 41% Reprezentant 43% 27

29 Celkem bylo vytipováno 118 vhodných jedinců z 10 různých druhů pro sběr osiva, případně vegetativního materiálu pro rozmnožování Posbíraný genetický materiál z dubů letních (Quercus robur L.) bude zaslán na podrobnou analýzu ke zjištění jestli se jedná o vhodný genetický materiál. Hlavně se sleduje jakou daný materiál má plodnost a celkovou kvalitu. Ze sebraného osiva se v lesních školkách LZ Židlochovice posléze vypěstuje dostatečné množství sazenic pro výsadbu. Tím docílíme nejen záchranu odumírající populace mohutných dubů letních, ale i ostatních druhů zejména těch ohrožených (Ulmus laevis, Populus nigra, Malus sylvestris., Pyrus pyraster.). Tab. 1 : Přehled počtů vhodných jedinců dle druhů Acer campestre L. 1 Carpinus betulus L. 2 Fraxinus angustifolia Vahl. 2 Malus sp. 1 Populus alba L. 5 Pyrus sp. 3 Quercus robur L. 97 Salix alba L. 3 Tilia cordata Mill. 1 Ulmus laevis Pall. 3 Při výsadbě nových solitérních jedinců využijeme tři typy technologických postupů obnovy výsadby jednotlivců (převážně na místech, kde jsou v současnosti padlá solitérní torza), výsadba porostu (remízků) (z kterého následně ponecháme jen cílový solitér) nebo nejrychlejší způsob získání solitérních dřevin je uvolňování jedinců ze zápoje (prokácení okraje lesního porostu s ponecháním výstavků). Nesmí se ovšem zanedbat povýsadbová péče (ukotvení stromu - fixace, ochranné pomůcky proti okusu a korní spále, apod.)(kolařík, 2003). Při výsadbě stromů do otevřené krajiny je také vhodné v jejich blízkosti instalovat sedací podpěry pro dravé ptáky. Jedná se o vzpěry ve tvaru T, které jsou vyšší než vysazovací stromy. V opačném případě může docházet k rozlamování nově vysázených stromků. (Dreslerová, 2005) DISKUZE Stávající stav solitérních a převážně mohutných dubů je dán biologickými pochody. Z biotických činitelů se vyskytovaly epifytické lišejníky a mechorosty. U dubu letního (Quercus robur) se nacházel ochmet evropský (Loranthus europeus). Z dřevokazných hub byl zaznamenán výskyt zástupců rodu Laetiporus sulphureus, Phellinus robustus, Dandalea quercina, Phellinus igniarius, Ganoderma applanatum, Formitopsis pinicola atd. Působení dřevokazného hmyzu bylo patrné u 58% dřevin. Významný je nález larev a chodeb vytvořených tesaříkem obrovským (Cerambyx cerdo), o jehož výskytu se zde zmiňuje již Dejčmar (1968) a následně je jeho výskyt zde několikrát potvrzen (Brzobohatý 2000, Suchyňová 2002). K dalším významným zástupcem je roháč obecný (Lucanus servus) a dále se uvádí, že by se zde měl nacházet vzácný tesařík Aegosoma scabricorne, který je považován u nás za skoro vyhynulý (Pokorný 2005, Holomčik 2006). Mezi sekundární stresory, které se podepsaly na součastném stavu solitérů patřila postupná regulaci toku Moravy a části Dyje v průběhu 20.století. Záplavy řekou Moravou 28

30 z průměru za období činily u vodočtu Lanžhot průměrně za rok 49,8 dne/ročně (26,2 mimo vegetační období a 23,6 dne ve vegetačním období) (Vrška, 2006). V 70.letech došlo k násilné regulaci Moravy i Dyje. S napřimováním těchto toků souvisely rychlejší průtoky v korytech, zejména povodňových vod a v nivě dolních toků řek docházelo k rozsáhlým záplavám. Po tomto období došlo k silnému poklesu spodních vod, neboť byla značně snížena schopnost udržení vody v krajině (Vybíral, 1995). Horák (1992) uvádí pokles v letech o 1 m a po dokončení vodohospodářských uprav na řece Moravě roku 1976 o dalších cca 90 cm. Součastně s dokončením ohrazování řek, čím následně v roce 1976 povodně ustaly. Tento jev byl způsoben silným poklesem hladiny spodní vody, měl za následek změny v půdním prostředí charakteristickým prohloubením půdních horizontů. Tento pokles umožnil průběh oxidačně redukčních procesů i ve větších hloubkách. Zobecnit je možno celkový úbytek dusíku v půdě a naopak zvýšení množství uhlíku, čímž dochází i ke zvýšení poměru C:N. Tento trend vyjadřuje pomalejší tempo dekompozice organického materiálu, celkově však lze považovat stále za velmi rychlé (Průša, 1974, Vrška, 2006). V roce 1991 započala denaturalizace celého lužního komplexu, což spočívalo v obnově vodního režimu poldru formou obnovení průtoků starých, více či méně zazemněných ramen a obnovení režimu povodní pod vedením LZ Židlochovice na řece Dyji. Svou daň si zde také vybírají regulační záplavy, které byly například v roce 2006 nadprůměrné a skoro se daly srovnat se záplavami z roku Bagár (2000) navíc podává ještě důkaz o postupném oteplování a vysušování celé této oblasti. Průměrný počet dní s teplotou nad 5 C se v období zvýšil z 247 na 270, tzn. za krátkou dobu se významně zvýšila délka vegetační doby, ovšem součastné došlo v období k posupnému poklesu relativní vzdušné vlhkosti. Dochází tak ke změně růstových podmínek rostlin, zejména dlouhodobě adaptovaných lesních dřevin. Zvyšuje se potřeba vláhy pro dřeviny a přitom se souběžně mění vodní režim lužních lesů z nivního na výparný (Bagár, R. at Klimánek, M.,2000). A když se k tomu ještě přidají silné vichřice z roku 1994 a i v letošním roce, které vyvrátily část populace starých a dožívajících dubů. Pak celkový zdravotní stav zmapovaných dřevin na jižní Moravě tomu odpovídá a péče o tyto dřeviny a nová výsadba je potřebná, aby nezanikl typický ráz této krajiny. V neposlední řadě stojí za zmínku stav součastných výsadeb a přirozené obnovy. K silným vlivům působícím na výsadbu a přirozenou obnovu je nejen stav vodního režimu, ale také vysoký stav zvěře, nacházející se v oboře Soutok. Obora byla zřízena v roce 1971 za účelem chovu zejména jelení a dančí zvěře (Danihelka, 2000). Což je také jeden z dalších faktorů, proč je obnova solitérních stromů, zejména dubu letního, je v řešeném území velmi problematická. Ujmutí poloodrostků založených umělou výsadbou je pravděpodobně také velmi kolísavé z důvodu extrémně vysokých teplot bez srážek během letního období. Činí asi % (ústní konzultace na polesí Lanžhot). Na loukách docházelo k vyklizování odumřelých stromů jen v případě, když nějakým způsobem zavazí v obhospodařování. Neexistují však žádné podklady, které by potvrzovaly těžbu zejména větších stromů (a už né vůbec obrovských dubů) ve 20. století. Zde se více zaměříme na problematiku obnovy dubu letního na sledovaném území, neboť se zde střetávají zejména zájmy přírodovědeckých oborů (ornitologové, entomologové apod.) a lesníků. Mnohokrát diskutovaný problém je také potenciální přirozená dřevinná skladby nížinných luhů, která je limitována otázkou konkurenční schopnosti dubu letního vůči ostatním dřevinám ve spontánních procesech. Neboť zvykli jsme si na příkladu našich lužních rezervací na dubové velikány a jaksi automaticky je řadíme v jejich původně vysokém zastoupení do představy klimaxového společenstva, zapomínajíce, že se zde pohybujeme ve starém pastevním lese. Dub letní by měl svůj konkurenční potenciál 29

31 projevit v člověkem dlouhodobě neměnných podmínkách. Jeho startovací pozice je ztížená současně přestárlou generací se slabou fruktifikaci a minimem plodných stromů ve středním věku. Porostní struktura se vlivem pastvy postupně zjednodušovala, nová generace zmlazení byla spásána a starší stromy postupně odumíraly bez dorůstání nové generace dřevin. Duby v proředěné hlavní etáži plně využívaly dostatečného světelného požitku k intenzivnímu světlostnímu přírůstu. Mezi jednotlivými velikány dožívajících dubů je malé věkové rozpětí, neboť odrůstaly po staletí v pastevním lese pouze s minimální konkurenci dalších dřevin. Další vývoj populace dubu bude potřebné detailně sledovat, zejména jeho konkurenční schopnost v nově tvořících plochách přirozeného zmlazení, kde je i jednotlivě zastoupen. V nedalekých vytvořených přírodních rezervacích (Ranšpurk, Cahnov) by mělo docházet k rychlému zmlazení dubu letního, prozatím však ke omlazení nedochází. Nálet je tvořen především babykou, lípou, habrem, jilmem, jasanem atd (Vrška, 2006). ZÁVĚR Zřizování nových vegetačních prvků v krajině a následná péče není jednoduchá záležitost, především na takové jedinečné lokalitě jako je Pohansko a Lánské louky. Nové výsadby musí respektovat charakter krajinného rázu sledovaného území s mohutnými stromovitými veterány. Ze 510 (58,5%) zaevidovaných solitérně rostoucích dřevin je nejrozšířenějším druhem, dle předpokladu, dub letní (Quercus robur) s 203 jedinci, jejichž zdravotní stav v současnosti není uspokojivý. Jsou to převážně přestárlí veteráni, z nichž je 41% v kategorii odumřelých nebo odumírajících jedinců. Navíc tito jedinci tvoří hlavní složku místního krajinného rázů a typickou kompozice zkoumaného území. Proto obnova těchto solitérně rostoucích dubů a případný návrh peče dle čtyř kategorii (viz výše) je velmi akutní. Zajistíme-li tuto pomyslnou pyramidu u každého druhu, pak i druhová mozaika bude bohatší. Pro případné dosadby v místech, kde není možná přirozená obnova dřevin (např. louky a pole) je potřeba brát semena pokud možno z kategorie veteránů nebo alespoň reprezentantů, pokud by v území již chyběly plodné stromy, pokusit se o vegetativní propagaci Údržba a péče solitérních stromů v krajině i ve městě probíhá na stejných principech péče o dřevinu, jako o živý organismus. Rozdíl je v intenzitě péče. Strom v krajině se většinou vyznačuje podstatně většími známkami samostatné existence než stromy vysázené ve městě, které neposkytuje přirozené podmínky pro růst stromu jako krajina přírodě blízká. Péče o jednotlivé dřeviny v krajině je soustředěna zejména na péči při zakládání vegetačního prvku, dále se předpokládá samostatný růst dřevin. Poděkování: Tato práce vznikla díky podpoře výzkumného záměru LDF MZLU v Brně (reg.c. MSM ), dílčího úkolu Charakteristika stavu a vývoje nivních geobiocenóz moravských luhu. LITERATURA BAGAR, R. AT KLIMÁNEK, M., (2000): Climatic Conditions in the Floodplain Area of South Moravia. In : Kulhavy, J., Hrib, M. et Klimo, E. (eds.), Management of Floodplain Forests in Souhtern Moravia, p , Židlochovice, Mendel University of Agriculture and Forestry Brno BRZOBOHATÝ J. (2000): Ekologicky významné segmenty krajiny pobřežní zóny nivy Dyje v oblasti Soutok.Diplomová práce. MZLU v Brně, Brno 30

32 DANIHELKA, J., (2000): Ochrana přírody. In :Sicherka, J. et al., Flora a vegetace na soutoku Moravy a Dyje, p , Brno, Masarykova Univerzita, Brno DEJČMAR V. Posouzení zdravotního stavu památných stromů na území LZ Břeclav a návrh opatření na jejich ochranu. Diplomová práce. Fakulta lesnická, Vysoká škola zemědělská v Brně DRESLEROVÁ, J. (2005): Krajinně-ekologické hodnocení významných dřevin v západní části CHKO Poodří a jejich management. Diplomová práce. MZLU v Brně, Brno DRESLEROVÁ, J., MADĚRA, P.(2006): Mohutné dřeviny. In.: Buček, A. (ed.): Výsledky VZ, dílčí úkol Metodika hodnocení stavu a ekologické stability lesních ekosystémů v krajině HAVLÍČEK, P. AT PEŠKA, J., (1992): K osídlení dun soutokové oblasti Moravy s Dyjí. Jižní Morava: HORÁK, J., (1992): Vývoj geobiocenóz lužních lesů v době poledové a vliv hospodářské činnosti na lužní lesy. In : Anonymus, Projekt trvalé udržitelného vývoje Dolní Pomoraví. Brno, Ustav životního prostředí KOLAŘÍK, J. A KOL. (2003): Péče o dřeviny rostoucí mimo les I. ČSOP Vlašim, Praha MADĚRA, P., DRESLEROVÁ, J., RYCHTECKÁ P. (2002): Významné dřeviny příbřežního pásma vodních toků v povodí Odry. Sborník z konference Ekotrend, České Budějovice. MEZERA, A. (1958): Středoevropské nížinné luhy. Díl II - Lesy českomoravských údolních niv, jejich historie a lesní POLIŠENSKÁ, M.(2002): Solitérní strom v krajině (Modelový objekt Pohansko). Diplomová práce. Zahradnická fakulta. MZLU v Brně, Lednice na Moravě. PRŮŠA, E. (1974) : Prales Cahnov. Lesnictví, 20 (XLVII), SUCHYŇOVÁ, G. (2002): Inventarizace významných dřevin Dyjskomoravské nivy a jejich management. Diplomová práce. Ústav lesnické botaniky, dendrologie a typologie, fakulta MZLU v Brně. VRŠKA, T. (2006) : Dynamika vývoje pralesovitých rezervací v České republice. Svazek II, Lužní lesy Cahnov, Ranšpurk, Jiřina, Academia, Praha, 214 s VYBÍRAL, J., 1995: Vliv nového vodního režimu na lužní lesy po regulaci Moravy a Dyje a možnosti optimalizace hydrologických podmínek. In: sborník referátů Trilaterární konference Revitalizace údolní nivy Moravy a Dyje, Mikulov, str

33 VZTAH KRAJINY A NÁRODNÍ IDENTITY RELATION BETWEEN LANDSCAPE AND NATIONAL IDENTITY Barbora Engstová Katedra ekologie krajiny, Fakulta životního prostředí, ČZU v Praze, ABSTRAKT: Krajina je významným faktorem, který hraje spolu s řečí hlavní roli v procesu hledání a nalézání národní identity. Hory jsou nositeli nejen duchovních významů a symbolů, ale také natolik výrazným krajinným prvkem, že představují oporu pro identifikaci se svým krajem a národem. Často je tato duchovní opora vyjádřena oblibou pěších výstupů na horské vrcholy a zanecháváním národních symbolů na těchto výrazným místech, jak je tomu například v Katalánsku. ABSTRACT: Landscape is an important factor, which plays significant role in searching and finding process of the national identity. Mountains are not just bearers of spiritual signs and symbols, but also as important landscape elements as they present support for identification with their land and nation. The spiritual support has been often expressed by excursions on mountain peeks. National symbols has been left on such distinctive places, as we can see e.g. in Catalonia. ÚVOD: O tom, co je či není krajinou bylo popsáno mnoho stran. Většina autorů se shodne na tom, že krajinu tvoří přírodní a antropogenní složky v určitém poměru, více nebo méně ohraničené prostorem a časem. Vynechme extrémní případy definice krajin, při nichž se opouští lidská perspektiva pohledu a pozornost se zaměřuje na minimální (krajina pařezu) nebo naopak maximální výsek prostoru (galaktická krajina). Potom v Evropském kontextu můžeme přidat, téměř bez výjimky, upřesnění krajina kulturní. Podle Nogué a Vicente (2004) je krajina výsledkem translace společnosti na určitý kus přírody, přičemž tato translace není pouze materiální, ale také duchovní, ideologická a symbolická. Symboly v krajině představují významné prvky podtrhující kulturní spojitost přírody a společnosti, umocňují duchovní rozměr místa, popřípadě slouží jako elementy podporující příslušnost k rodu, komunitě či národu. Zvláště v zemích, kde je národní identita po dlouhou dobu potlačována, je její duchovní i materiální odraz v krajině nejzřetelnější. Česká krajina sloužila jako jeden ze základních pilířů při vyzdvihování národní identity v rámci Rakousko-Uherské monarchie a při obrozeneckých snahách o udržení a povznesení českého jazyka. Vždyť píseň popisující krásy české země se později stala národní hymnou a je tak jedním z důkazů podporujících důležitost identifikace národa se svojí krajinou. V současné době obdobné obrozenecké procesy probíhají na různých místech Evropy. Každá řeč je nedílně spjatá s krajinou, ve které vznikla, resp. byla po staletí používána. Snahy o záchranu, někdy dokonce o znovuvzkříšení jazyka jsou procesem k určení vlastní identity. Vztah řeč-národ-krajina tvoří rovnoramenný trojúhelník, a protože teprve tři body vytvoří plochu, pro úspěšné pozdvihnutí některého z faktorů nelze pominout žádný z nich. Řeč vždy úzce souvisí s tradiční hudbou, která nejlépe dokáže vystihnout temperament, radosti i strasti každého kraje. 32

34 Nelze oddělit zelené irské pláně a rozeklané pobřeží, od kterého odplouvali irští vystěhovalci přes oceán, od gaelštiny, která nejlépe dokáže popsat tesknotu či radost v tradičních písních, skrze něž se identifikuje irský lid rozptýlený po celém světě. Jiný keltský jazyk, bretonština, je nerozlučitelně spjat se skalnatým poloostrovem, kamennými domy a krajinou typu bocage a samozřejmě také s hudbou a tancem, mající širší duchovní význam. Pobaltské národy se skrze své prastaré jazyky; litevštinu, lotyštinu a ugrofinskou estonštinu, znovu identifikují se svojí krajinou vytyčujíce se proti Ruské federaci. Zanikající řeč Lužických Srbů se už jen stěží dokáže prosadit v dlouhodobě působícím německém prostředí, stejně jako řada dalších jazyků, nářečí a drobných národů po celé Evropě. Při bližším pohledu se pak může projevit, že právě ty národy, nebo komunity, mající jasněji definovanou, ohraničenou krajinu, své prostředí se kterým se cítí spjatí, jsou dlouhodoběji schopnější uchovat si svojí identitu. Pro příklady netřeba chodit daleko, např. i Valašsko by se dalo zahrnout do této kategorie. Charakterizuje jej krajina západní výspy Karpat, typická hudba a krajové zvyky a v neposlední řadě zachovalé nářečí, udržované silnou citovou vazbou Valachů ke svému kraji. Jiným příkladem může být kraj Baskitska ležícího v severním Španělsku, jehož obyvatelé si udrželi vlastní jazyk a kulturu v pyrenejských údolích, navzdory dobyvatelským snahám počínaje Římany i přes politické represe Španělského státu. Příkladů je mnoho a není účelem zde všechny vyjmenovat. Následující text se zaměří na oblast Katalánska, kde řeč a krajina tvoří základ pro posílení národní identity a podporu politickým snahám o samostatnost. VZTAH KRAJINY A NÁRODNÍ IDENTITY V KATALÁNSKU: Katalánsko je součástí Španělského království a rozkládá se na ploše km 2 na severu Pyrenejského poloostrova a politicky se vyčleňuje jako jedna z vyšších správních jednotek. Společně s regionem Valencie, Baleárskými ostrovy a jihozápadní částí Francie (Rousillon) tvoří uskupení tzv. Països Catalans, tedy zemí, ve kterých se hovoří katalánsky. V Katalánsku, kde žije přes obyvatel, je katalánština úředním jazykem spolu se španělštinou (Anonymous, 2007). Až do 15. století bylo Katalánsko jedním z dominujících království ve Středozemí. Teprve až sňatkem Ferdinanda Aragonského a Isabely Kastilské došlo ke sjednocení zemí pod jednou korunou. Nicméně až do poloviny 17. století si Katalánsko udrželo svoji politickou, administrativní, právní a fiskální samostatnost. Později, po prohraných bitvách a vlivem centralizované politiky Bourbonů a později Habsburků byla tato samostatnost do určité míry potlačena. Krátké období tzv. Druhé Republiky ve 30. letech 20. století, kdy Katalánsko zažilo krátkou demokratickou zkušenost, skončilo Civilní válkou a nastolením diktátorského režimu generála Franka. Za jeho vlády byly tvrdě potírány jakékoli projevy katalanismu včetně jazyka, který byl zakázán i na všech školách. Teprve v roce 1978 bylo Katalánsko (spolu s Baskitskem a Galícií) uznáno za historickou národnost a byl mu přiřknut statut částečné autonomie (Nogué et Vicente, 2004). Katalánský parlament tak dnes rozhoduje o vnitřních záležitostech země, včetně vzdělávání, zdravotnictví nebo životního prostředí, nicméně ekonomické vztahy s ostatními regiony Španělska a se zahraničím jsou významnou měrou řízeny centrálně z Madridu. Lze zde také zaznamenat rozdíl v oficiální definici národnosti a národa. Termín národ ( nation ) rezervuje Španělská konstituce pouze pro celé Španělsko, zatímco pro autonomní oblasti vyčleňuje eufemistický výraz národnost ( nationality ) (Nogué et Vicente, 2004). Krajina Katalánska je velmi různorodá. Průměrná nadmořská výška se pohybuje kolem 700 m n.m., přičemž nejvyšší vrchol dosahuje 3143 m n m. a mořské pobřeží se rozkládá na 699 km, z čehož asi 270 km tvoří pláže. Tři základní geomorfologické jednotky představují 33

35 Pyreneje, centrální nížina a Středomořská pohoří, jež doplňuje nížina Empordà na severu, příčná pohoří, delta Ebra a pobřeží (Anonymous, 2007; internet [1]; Kolektiv, 1999). Krajinu lze rozdělit do několika skupin: 1) krajiny horské ( Pyreneje a Montseny, pohoří druhotná a terciální, stará hercynská pohoří), 2) krajina velkých rovin, 3) přímořská krajina (skalnatá pobřeží s plážemi, krajina delt a písečných dun), 4) vulkanická krajina, 5) říční krajina a 6) jezerní krajina (Chevalier, 2004). S pestrostí krajin souvisí vysoká diverzita vegetace, která se poměrně rychle proměňuje nejen se změnou zeměpisných souřadnic, ale výrazně se zde uplatňuje výšková členitost. Z biogeografického hlediska zde můžeme vyčlenit tři základní, dále členěné, stupně (Bolòs, 2001): 1) Boreoalpská vegetace 1. nivální stupeň 2. alpský stupeň 3. subalpský stupeň 2) Středoevropská a eurosibiřská vegetace 1. Atlantská provincie 2. Submediteránní provincie 3) Středozemní (mediteránní) vegetace 1. Vysoké středozemní hory 2. Boreomediteránní provincie 3. Austromediteránní provincie Tak jako se krajina a vegetace člení na dva výrazné fenomény: hory a moře, stejně tak se rozdělují i obyvatelé Katalánska na lidi z hor a od moře. Hory charakteristické svojí uzavřeností formovaly své obyvatele směrem k odolnosti, hrdosti a v povaze se projevujícím odstupem k neznámým lidem a o to větší srdečností ke svým blízkým. Na horách se především pásl dobytek, pěstovaly se obilniny pro vlastní potřebu a vyráběly se proslulé uzeniny a sýry. V nižších polohách vznikaly menší průmyslové provozy, především na textil, papír, apod. (Cahner, 1981). Typickým sídelním útvarem byla tzv. Masia, opevněné sídlo spojující funkce zemědělské (chov dobytka a pěstování plodin) a dřevozpracující (Tort, 2002). Lidé od pobřeží byli naproti tomu vždy více vystaveni vlivům zvenčí, ať už pozitivním (obchod) nebo negativním (piráti). V oblastech nedaleko od pobřeží se hojně pěstovala vinná réva a olivovníky, tvořící charakteristickou mediteránní krajinu a představující významné vývozní artikly. Samotné pobřeží bylo doménou rybářů, mořské ryby a jiní živočichové tvoří významnou část jídelníčku lidí od moře. Horská (resp. východní) část Katalánska, historicky původní katalánské území, bývá také označována jako Catalunya Vella (Staré Katalánsko), část přímořská (resp. jižní) jako Catalunya Nova (Nové Katalánsko) (Tort, 2002). Uzavřenost, resp. otevřenost dvou odlišných krajin, hor a pobřeží, měla rozdílný vliv na vývoj a uchování jazyka. Obecně zde lze s jistotou tvrdit, že obyvatelé tzv. Starého Katalánska, tedy především horských oblastí, hovořili čistším jazykem, tzn. bez výrazného zastoupení nově přejatých slov. Navíc se pohoří od pohoří udržovaly odlišné dialekty. Naopak na pobřeží docházelo k intenzivnějšímu ovlivňování katalánského jazyka a kultury, vzhledem k častější konfrontaci se španělštinou používanou nejen obchodníky, ale především novými přistěhovalci. Proto se v katalánštině Nového Katalánska více uplatňovaly nově přejaté výrazy i gramatické obraty. Stejně jako horská krajina dokázala lépe chránit čistotu jazyka, stejně tak i její obyvatelé tvořili pevné jádro katalánského národnostního cítění. Během 20. století proběhla řada událostí způsobujících demografické přesuny v rámci Katalánska a také významné změny v krajině. Prvním fenoménem, který se začal 34

36 projevovat již dříve, byla průmyslová revoluce. V Katalánsku byla založena řada velkých továren a průmyslových podniků, především v tzv. druhé příbřežní linii (Valdunciel, 2008), tj. v nížinách za linií přímořských pohoří. Katalánsko se tak stalo průmyslově nejvyspělejší částí Španělska a jedním z hlavních hnacích motorů ekonomiky celého království. Rychle se rozvíjející průmyslové oblasti v nižších polohách pak způsobily jakési naředění jazyka i národního cítění tamějších obyvatel. Druhým jevem byl příliv obyvatelstva na pobřeží a opouštění horské a podhorské krajiny, které mělo několik příčin. Rozvoj velkého průmyslu způsobil úpadek a zánik drobných podniků v podhůří a zaměstnanci se byli nuceni stěhovat za prací do údolí (Cahner, 1981). Stejně tak i řada zemědělců opustila hory, neboť s rozvojem těžké mechanizace v údolí, která se v horách nemohla využít, nemohli konkurovat cenám potravin. Třetím důvodem k opuštění krajiny byl příchod moru vinné révy, který ničil vinice po celé Francii a přes Pyreneje se dostal do Katalánska (internet [1], [2]). V kopcích blízko pobřeží zdecimoval prakticky veškerou vinnou révu a donutil zemědělce opustit půdu a hledat si obživu jinde. Řada z nich ji našla u pobřeží, kde se postupně začínal rozvíjet turistický ruch, přebujelý do dnešní formy obrovských hotelových a rekreačních center. Rozvoj urbanizace je dalším jevem v měnící se krajině 20. století. U pobřeží vznikají hotelové komplexy, v druhé linii od pobřeží se dále rozrůstá sídelní zástavba (urban sprawl) a v horách se koncentruje výstavba v lyžařských areálech (Valdunciel, 2008). Místo tradiční rozvolněné struktury masií a malých vesnic, se zástavba koncentruje pouze do vybraných oblastí spolu se všemi doprovodnými negativními jevy. Opuštěná krajina má tak dnes několik podob. Po pohořích rozeseté ruiny masií dávají tušit, jak moc osídlené hory dříve bývaly. Dnes jsou některé částečně opravené a využívané jako sklad nebo noclehárna pro pocestné, většina však postupně přerůstá vegetací stejně jako dříve využívané zemědělské pozemky. Ve vyšších horách, kde byla vlivem pastvy posunuta horní hranice bezlesí směrem dolů, dochází ke spontánnímu návratu přirozené dřevinné vegetace. V nižších kopcích blíže k pobřeží, kde se pěstovala vinná réva a olivovníky, zůstaly zachovány terasovité úpravy terénu, kamenné zídky, staré stezky i kamenné budky sloužící kdysi jako refugium pro vinaře a jako sklad na nářadí. Některá takto opuštěná pohoří jsou dnes vyhlášena za chráněná území a ponejvíce dnes slouží jako cíl turistických výletů (internet [2]). Výlety do hor jsou v Katalánsku velmi oblíbené a lze tu vysledovat jednu zásadní souvislost vztahu krajina-národní identita. Právě ti Katalánci, kteří s oblibou podnikají výšlapy na horské vrcholy, se zároveň se svojí krajinou velmi silně identifikují a jsou sympatizanty independistických snah. Na každém z významnějších vrcholů se třepetá katalánská vlajka, na zídkách i obslužných budovách bývají nakresleny katalánské symboly a napsána hesla oslavující Katalánsko, horské deníky jsou plny vět o národní hrdosti pojící se s krásou přírody a krajiny. Horská krajina tedy i přes odliv svých obyvatel nadále zůstává hlavním nositelem symbolů týkajících se národní identity a vyjádření výše zmíněného vztahu řeč-národ-krajina. V obecné rovině platí, že hory, základní prvek krajiny, jsou nositeli širokých a různorodých duchovních a symbolických dimenzí. Jsou živným prostředím pro mýty a legendy, centrem významů a symbolů vyjadřujících různé myšlenky, idee a emoce. Kromě hor lze obdobný duchovní rozměr nalézt pouze u moře a pouště (Nogué et Vicente, 2004). V případě Katalánska jsou to však právě hory, které si tyto hodnoty zachovaly, zatímco u pobřeží, využívaného pro masovou turistiku, je hledání národních symbolů či ideí výrazně nesnadnější. 35

37 ZÁVĚR: Na příkladu Katalánska se příspěvek snažil zhodnotit vliv krajiny na národností cítění a určování nebo uchování vlastní identity. Text vznikl jednak kompilací citované literatury, jednak na základě osobní několikaměsíční zkušenosti v Katalánsku. Jako hlavní opěrné body k nalezení vlastní identity byli určeny řeč, krajina a národ. Hory, tradičně považované za zdroj duchovních hodnot a symbolů, jsou často nositeli národnostního uvědomění a sepjatí s krajinou. Krajina zde tak hraje významnou roli v procesu posilování katalánského národa a snah o samostatný stát. Katalánsko je jedním z mnoha příkladů v rámci Evropy, kde jsou diskuze týkající se vztahu ke krajině a identifikace s regionem neustále aktuálním tématem. Poděkování: Tento text vznikl při spolupráci na úvodní kapitole Katalogu krajiny regionu Gironés, na Universitat de Girona, během 6-ti měsíční stáže umožněné rozvojovými programy MŠMT ČR. Téma identifikace obyvatel s krajinou je pak součástí řešení projektu Nové přístupy umožňující výzkum efektivních postupů pro rekultivaci a asanaci devastovaných oblastí MŠMT LITERATURA: ANONYMOUS 2007, Informe sobre l'estat del medi ambient a Catalunya. Documents dels quaderns de medi ambient. Generalitat de Catalunya, Departament de Medi Ambient. BOLÒS, O. 2001, Vegetació dels Països Catalans. Col lecció Gaia, Aster editorial. Kolektiv 1999, Mediterrània territori i paisatge, Atles Ambiental de la Mediterrània. ICM, ICC, ERF. CAHNER, M. 1981, Gran Geografia Comarcal de Catalunya (Enciclopédia catalana), vol Barcelona. CHEVALIER, M. 2004, El Paisatge de Catalunya. Societat catalana de geografia. Institut d'estudis catalans. Barcelona. NOGUÉ, J., VICENTE, J. 2004, Landscape and national identity in Catalonia. Political Geography 23 (2), p TORT, J. 2002, Per què Catalunya és com és? Trenta-dues preguntes per descobrir la geografia del Principat. Barcelona. VALDUNCIEL, J. 2008, Urbanizace a ztráta krajinné identity v Gironském regionu (Katalánsko). In: Kostelecké inspirování 2008, sborník abstraktů z konference. ČZU v Praze. Praha 6 Suchdol. p.49. Internet: [1] [2] 36

38 PŘÍLOHY: Obr 1: Polorozbořená masia sloužící dnes pouze jako nouzový příbytek. Okolní pozemky se již po desetiletí neobdělávají (pohoří Alta Garrotxa (CAT), prosinec 2006, foto BE). Obr 2: Dodnes zachovalé terasy zaniklých vinic, zarůstající převážně křovinou vegetací (Cap de Creus (CAT), březen 2007, foto BE). 37

39 Obr 3: Hory, nositelé duchovních i národních symbolů, v kontrastu s hustě osídlenou okolní krajinou (Montserrat (CAT), březen 2007, foto BE). Obr 4: Přímořská zástavba dávno opustila sevřenou strukturu rybářských měst a expanduje do okolních kopců. Řada domů je navíc obývána pouze sezonně (Port de la Selva (CAT), únor 2007, foto Beatrix Gasienica-Wawrytko). 38

40 Obr 5: Poloha Katalánska v rámci jihozápadní Evropy (http://www.idees.net). 39

41 ROZŠIROVANIE INVÁZNYCH DRUHOV RASTLÍN V OBCI ZLIECHOV S PREBIEHAJÚCOU ZMENOU HOSPODÁRENIA A VYUŽÍVANIA KRAJINY Barbora Fedorková, Jana Ružičková Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského, Katedra ekosozológie a fyziotaktiky, Mlynská dolina B-2, Bratislava, ABSTRAKT Cieľom práce bolo zmapovať výskyt inváznych rastlín v obci Zliechov na severozápadnom Slovensku v Zliechovskej kotline, ktorej okolie je špecifické prítomnosťou chránených území, vrátane území s najvyšším stupňom ochrany (5). Zámerom bolo overiť tézu, že invázne druhy sa šíria predovšetkým v človekom narušených stanovištiach a popísať vektory ich šírenia do oblasti. Obec sa nachádza v Zliechovskej kotline, s charakteristickými maloplošnými poľnohospodárskymi plochami, pasienkovými a kosnými lúkami a ochrannými a hospodárskymi lesmi. V obci v súčasnosti prebieha čiastočná zmena spôsobu hospodárenia, ako aj jeho intenzity. Výsledky potvrdili rozšírenie týchto inváznych druhov: Fallopia japonica, Aster lanceolatus, Impatiens parviflora, Galinsoga urticifolia a Rhus typhina. Výskyt inváznych rastlín bol zaznamenaný na 24 rôznych lokalitách, všetky lokality výskytu sa viažu na antropicky narušené stanovištia neriadené skládky odpadu, navážky stavebného materiálu, zregulované korytá tokov, poľné cesty či záhrady domov. Najviac druhov bolo zaznamenaných priamo na brehoch vodných tokov pretekajúcich obcou. Kľúčové slová: invázne rastliny, šírenie, narušené územie, zmena využitia krajiny ABSTRACT The aim of the work was to map the occurence of invasive plant species in Zliechov municipality located in north-west Slovakia in Zliechovska basin. Its surrounding is special due to the presence of many protected areas, including the areas with the higher nature protection degree (5). Then to apply the thesis, that invasive species disperse primary in the man-disturbed sites and to describe the potential dispersal vectors in this locality. The studied area lies in Zliechovska basin, with characteristic small-area agricultural sites, pastures, mowed meadows and protective and commercial forests. Nowadays there is progressing partial change in the way of management and the intensity of farming. The results confirmed the expansion of following invasive species: Fallopia japonica, Aster lanceolatus, Impatiens parviflora, Galinsoga urticifolia a Rhus typhina. All 24 recorded sites are connected to man-disturbed habitats unmanaged waste dumps, building materials heaps, regulated water flows, field roads and gardens. The most frequent occurence of invasive plant species was recorded on the banks of streams overflowing through the village. ÚVOD Rozširovanie inváznych druhov rastlín, podporované činnosťou aj nečinnosťou človeka, predstavuje potenciálne ohrozenie pre pôvodné alebo prirodzené druhy a ekosystémy. Tieto zavlečené alebo cielene introdukované druhy s vysokou produkciou biomasy, semien, ich klíčivosťou a rýchlym rastom konkurujú domácim druhom a postupne ich 40

42 vytláčajú (Di Castri et al. 1990). Spôsobujú tak nielen ekologické škody, ale aj ekonomické škody na poľnohospodárskych kultúrach a zvyšujú náklady na sanáciu území. V súčasnosti sú najohrozenejšie biotopy človekom pozmenené až degradované, biotopy v blízkosti sídiel a komunikácií (Jehlík, 1998; Pyšek, 2005). Na jednej strane invázne druhy rastlín prispievajú k rýchlejšiemu zazelenaniu obnažených a zdevastovaných plôch, avšak ich rozširovanie a vitalita môže narušiť aj hodnotné biotopy v osobitne chránených územiach. Môže tak dochádzať k ohrozeniu prirodzeného druhového bohatstva. Je preto dôležité poznať potenciál rozširovania týchto rastlín a monitorovať ich výskyt na okrajoch hraníc chránených území, kde môže dochádzať k prenikaniu týchto druhov do prirodzených spoločenstiev. Cieľom práce bolo zmapovať výskyt inváznych rastlín v intraviláne obce Zliechov, ktorá leží v blízkosti viacerých chránených území, overiť tézu, že invázne druhy sa šíria predovšetkým v človekom narušených stanovištiach (Eliáš, 2001) a popísať potenciálne vektory ich šírenia v záujmovom území v kontexte prebiehajúcich zmien v krajine. MATERIÁLY A METODIKA Výskyt inváznych druhov rastlín bol zaznamenaný v obci Zliechov, ktorá sa nachádza v Chránenej krajinnej oblasti Strážovské vrchy v Zliechovskej kotline, na severozápadnom Slovensku v okrese Ilava. Zliechov leží v nadmorskej výške 603 m n. m, len kilometer od poslednej zástavby obce je hranica Národnej prírodnej rezervácie Strážov, na južnom okraji obce sa nachádza Prírodná pamiatka Zliechovský močiar. Širšie okolie obce tvoria významné lokality Súvislej európskej sústavy chránených území Natura 2000, Územie európskeho významu SKUEV0256 Strážovské vrchy (MŽP SR, 2004) a navrhované Chránené vtáčie územie Strážovské vrchy (ŠOP SR, 2003). Intravilán obce susedí s poľnohospodárskymi plochami využívanými ako polia s malou rozlohou a pasienkovými lúkami, obvod Zliechovskej kotliny tvoria ochranné aj hospodárske lesy. Zliechovskou kotlinou ako aj samotnou obcou preteká viacero malých vodných tokov, ktoré predstavujú významný faktor pri rozširovaní inváznych druhov rastlín v obci. Mapovanie intravilánu obce z hľadiska výskytu inváznych druhov rastlín prebehlo v dvoch etapách: I , , a mapovanie výskytu inváznych druhov rastlín pozdĺž hlavného Zliechovského potoka, ktorý pramení na svahu Strážova, pretekajúceho väčšou časťou obce od jeho prameňa po koniec obce, II mapovanie celej zastavanej plochy obce vrátane hraničných porastov do vzdialenosti cca 100 m. Za invázne boli považované druhy uvedené v zmysle Cvachovej, Gojdičovej (2003). V prvej fáze bol mapovaný predovšetkým výskyt inváznych rastlín v blízkosti koryta najväčšieho Zliechovského potoka, ktorý preteká stredom obce. Podrobne bol zmapovaný výskyt druhu Fallopia japonica, pri ktorom bola zaznamenávaná aj výška a plocha porastov na jednotlivých lokalitách. Taktiež boli sledované stanovištné podmienky, na ktorých uvedený druh rastie (blízkosť vodného toku, charakter a narušenie stanovištia, prítomnosť ďalších druhov inváznych rastlín na stanovišti). Pri ostatných druhoch inváznych rastlín bol zmapovaný len ich výskyt. V druhej fáze bola zmapovaná celá zastavaná plocha obce z hľadiska výskytu vybraných druhov inváznych rastlín (Fallopia japonica, Aster lanceolatus, Impatiens parviflora, Galinsoga urticifolia, Rhus typhina). Následne boli popísané hlavné faktory a vektory podmieňujúce šírenie všetkých zaznamenaných druhov inváznych rastlín v sledovanej 41

43 lokalite (obci). Taktiež bol zhodnotený vplyv zmeny hospodárenia na ich rozširovanie a ďalšie možnosti prenikania inváznych rastlín do oblasti. VÝSLEDKY A DISKUSIA V obci bol zaznamenaný výskyt 5 inváznych druhov rastlín Fallopia japonica, Aster lanceolatus, Impatiens parviflora, Galinsoga urticifolia, Rhus typhina, spolu na 24 lokalitách (Obr.1). Zatiaľ sú rozšírené len v intraviláne obce, avšak aj v jej okrajových častiach. Všetky lokality výskytu sa viažu na antropicky ovplyvnené až narušené stanovištia čierne skládky odpadu, navážky stavebného materiálu, zregulované koryto toku s upravovanými brehmi, frekventované poľné cesty či záhrady rodinných domov (Tab.1). Takmer všetky výskyty sa nachádzajú v blízkosti alebo priamo na vodných tokoch či malých odtokových kanáloch (počas celého roka nevysychavých). Obr.1: Lokalizácia stanovíšť inváznych rastlín Hospodárenie v obci sa dá rozdeliť do dvoch kategórií. Jednou z nich je maloroľnícka činnosť na ornej pôde a druhou produkčné využívanie lúk na pasienky a pre produkciu sena. Maloroľníci obhospodarujú 58,6 ha ornej pôdy a 360,2 ha trvalých trávnych porastov, ktoré sa kosia viackrát do roka alebo priebežne. V obci podnikajú tri ovčie farmy, pričom na jednej z nich sa chová aj hovädzí dobytok. Jedna farma hospodári na lúkach nad obcou (211,2 ha) a vlastní 270 kusov oviec. Farma praktizuje ekologické hospodárstvo a predáva certifikované bioprodukty. Zvyšné dve farmy obhospodarujú lúky po pravom obvode obce a pod ňou (spolu 727,6 ha) a spolu vlastnia 1200 kusov oviec a 200 kusov hovädzieho dobytka (Fedorko, in lit.) Všetky tri farmy kosia nimi spravované lúky jedenkrát do roka, pričom termín kosenia sa za posledných niekoľko rokov posunul približne o mesiac. Dnes sa kosia až na konci júla, pričom ešte pred piatimi rokmi prebiehala kosba už v polovici júna (Fedorko, in verb), čo umožňuje úspešné rozmnožovanie a rozširovanie kompetične silnejších rastlín (Rumex sp., Calamagrostis sp., Cirsium sp., Carduus sp., Brachypodium sp.) v rámci sukcesných procesov, ktoré vytláčajú rastliny kultúrnych kvetnatých lúk vyžadujúcich včasné kosenie. 42

44 Taktiež tento spôsob umožňuje rozširovanie vysokých druhov tráv (Brachypodium sylvaticum, Calamagrostis arundinacea, Deschampsia cespitosa) na úkor rastlín typických pre kvetnaté spásané lúky. Následkom toho dochádza k postupnej zmene štruktúry týchto lúk a pasienkov (Ružičková, Kalivoda, 2007). Zároveň sa prestali kosiť malé plochy na hraniciach obce, prechodné časti medzi zastavanou časťou obce a lúkami, ktoré zarastajú ruderálnymi a synantropnými rastlinami a podliehajú prirodzenej sukcesii (Chenopodium sp., Urtica dioica, Rumex sp., Chelidonium majus, Chaerophyllum aromaticum). Rozširovanie týchto synantropných a ruderálnych rastlín indikuje prebiehajúcu zmenu v štruktúre lúčnych spoločenstiev, ktorá by mohla uľahčiť prenikanie inváznych rastlín do týchto kultúrnych spoločenstiev. Taktiež na pasienkoch poklesol aj počet pasúcich sa hospodárskych zvierat (oviec), ktoré majú dôležitú ekologickú regulačnú funkciu vzhľadom k udržiavaniu charakteru kultúrnych lúk (Ružičková, Kalivoda, 2007) (predovšetkým na horných lúkach, kde ich počty v minulosti dosahovali až 700 kusov (Fedorko, in verb)). Ďalším faktorom, ovplyvňujúcim šírenie inváznych rastlín do oblasti je čiastočný prechod z pestovania úžitkových rastlín na pestovanie okrasných rastlín predovšetkým v záhradách priamo na pozemkoch patriacich k rodinným domom, prípadne v predzáhradkách domov. Tento jav je zároveň spojený s výstavbou nových domov a premenou časti obce na chatársku oblasť (najmä na hornom okraji obce). Faktory ovplyvňujúce rozširovanie inváznych rastlín v obci boli stanovené na základe výsledkov mapovania a prejavov pohybu a činností v krajine. Ich potvrdenie si však vyžaduje dlhodobejší výskum. Predpokladané faktory a vektory šírenia inváznych rastlín sledujú v lokalite miesta s narušenou prirodzenou vegetáciou a sú nimi: i. Vodný tok s narušenou brehovou vegetáciou. Tok má koryto upravené kamennými dlaždicami, na jeho brehoch sa pestujú okrasné rastliny, dreviny, alebo len tráva, ktorá je pravidelne kosená. ii. Záhradkárstvo pestovanie okrasných rastlín vrátane inváznych druhov. iii. Používanie poľnohospodárskych obrábacích strojov. Viacero lokalít výskytu inváznych rastlín sleduje obvod poľných prístupových ciest k poľnohospodárskym plochám. Predpokladá sa, že pohyb týchto strojov (najmä traktorov) urýchľuje rozširovanie týchto rastlín v smere poľných ciest. iv. Stavebná činnosť. Prevoz materiálu, narušenie a pravidelné narúšanie stanovíšť počas výstavby, stavebný odpad a čierne skládky stavebného odpadu. v. Okraje spevnených ciest a nespevnených poľných ciest. Miesta narúšané zastavovaním motorových vozidiel ako aj zvýšenými imisiami z dopravy. vi. Turistika. Prenos semien alebo častí rastlín na topánkach, prípadne na kolesách motorových vozidiel (predpokladaný faktor). V obci Košecké Rovné, ktorá patrí pod správu obce Zliechov a leží len 5 kilometrov od nej, sa pestujú hojne aj ďalšie invázne rastliny pre okrasné účely (Solidago gigantea a Solidago canadensis, Helianthus tuberosus) a ďalšie rastú divoko (Impatiens glandulifera, Stenactis annua ssp. annua). Nakoľko medzi obcami existuje aktívna komunikácia, je možné predpokladať, že bez účinnej informačnej a preventívnej kampane dôjde k rozšíreniu aj týchto inváznych taxónov do Zliechova. Na základe rozšírenia inváznych rastlín v obci je možné pre tieto druhy generalizovať vybrané vhodné ekologické podmienky v skúmanej lokalite: i. Druhy znášajú prostredie horských kotlín. ii. Vhodné podmienky vytvára upravené a regulované koryto vodného toku s nepôvodnou alebo redukovanou vegetáciou. iii. Druhy vyhľadávajú vlhké prostredie v blízkosti vodného toku alebo s vysokou hladinou pôdnej vlhkosti. 43

45 iv. Vyskytujú sa predovšetkým na miestach počas dňa vystaveným priamemu slnečnému žiareniu, v tienistých lokalitách sa nevyskytujú. v. Vhodné stanovištné podmienky vytvárajú antropicky znečistené či degradované lokality miesta so stavebným odpadom či čiernymi skládkami komunálneho odpadu. Z tabuľky 1 jednoznačne vyplýva, že rozšírenie inváznych druhov rastlín v obci je spojené s antropickým narušením, resp. upravovaním jednotlivých lokalít. Z hľadiska výskytu všetkých druhov predstavuje upravený breh toku spolu so stavebnou činnosťou najvýznamnejší faktor, ktorý umožňuje ich úspešné rozširovanie. Pestovanie pre okrasné účely má zatiaľ len okrajový význam. Výskyt inváznych rastlín bol zaznamenaný na 24 rôznych lokalitách, celkový počet výskytov jednotlivých rastlín bol 40. Zo špecifikovaných stanovíšť bolo najviac druhov zaznamenaných priamo na brehoch vodných tokov pretekajúcich obcou, spolu 12 výskytov, 9 výskytov bolo zistených na upravovaných okrajoch ciest. Tab.1: Výskyt inváznych druhov rastlín v obci Zliechov podľa typov lokalít Druh inváznej rastliny Typ lokality výskytu Fallopia japonica Aster lanceolatus Impatiens parviflora Galinsoga urticifolia Rhus typhina Stavby, navážky stavebného materiálu Upravený breh toku Poľné cesty, poľnohospodárske plochy Okraje spevnených ciest Záhrady domov - okrasné pestovanie Čierne skládky odpadu Iné ruderálne stanovištia Počet lokalít výskytu ZÁVER Na základe výsledkov mapovania v obci Zliechov a charakteru hospodárenia v lokalite boli odvodené faktory napomáhajúce rozširovaniu inváznych rastlín do oblasti. Mapovanie preukázalo prepojenie medzi rozširovaním inváznych rastlín a činnosťou človeka, a teda jednoznačne potvrdzuje tézu, že postup biotických invázií priamo súvisí s antropickou činnosťou, narušením stanovíšť a antropickou zmenou prostredia (Tab.1) (Eliáš, 2001; Hédl, 2005). Nakoľko sa obec nachádza v blízkosti vzácnych chránených území so stupňom ochrany 2-5, je potrebný ďalší monitoring týchto druhov, pretože by mohlo dôjsť k ohrozeniu prirodzených biotopov a ich druhového zloženia; súvislosť medzi rozširovaním inváznych rastlín a zmenou druhového zloženia biotopov popisuje aj Jurko (1990). Invázne druhy rastlín tu síce zatiaľ neprenikli do prirodzeného prostredia, je však treba poznamenať, že viaceré lokality výskytu sa nachádzajú na hraniciach zastavaného územia obce a je 44

46 otázne, či sú tieto druhy dostatočne fyziologicky a kompetične silné na to, aby prenikali do voľnej krajiny a prirodzených spoločenstiev. POUŽITÁ LITERATÚRA CVACHOVÁ A., GOJDIČOVÁ E., 2003: Úvod do problematiky invázií a inváznych organizmov. Univerzita Komenského v Bratislave, Prírodovedecká fakulta, Bratislava, 62 p. DI CASTRI, F., HANSEN, A. J., DEBUSSCHE, M., 1990: Biological invasions in Europe and the Mediterranean Basin. Kluwer Academic Publishers, Dordrecht, 480 p. ELIÁŠ P., 2001: Biotic Invasions and Invasive Organisms. Život. Prostr., Vol. 35, No. 2, p. HÉDL, R., 2005: Sledování změn vegetace. In VAČKÁŘ, D., 2005: Ukazatele změn biodivezity, Academia, Praha, p. JEHLÍK, V., 1998: Cizí expanzivní plevele České republiky a Slovenské republiky. Academia, Praha, 506 p. JURKO, A., 1990: Ekologické a socioekonomické hodnotenie vegetácie. Prvé vydanie, Príroda, Bratislava, 200 p. MŽP SR, 2004: Výnos Ministerstva životného prostredia SR č. 3/ zo 14. júla 2004, ktorým sa vydáva národný zoznam území európskeho významu. Vestník MŽP SR č. 3/2004, 312 pp. PYŠEK, P., 2005: Zavlečené a invazní druhy jako indikátory změn biodiverzity. In VAČKÁŘ, D., 2005: Ukazatele změn biodivezity, Academia, Praha, p. RUŽIČKOVÁ, H., KALIVODA, H., 2007: Kvetnaté lúky, Prírodné bohatstvo Slovenska. Veda, Vydavateľstvo SAV, Bratislava, 133 p. ŠOP SR, 2003: Národný zoznam navrhovaných chránených vtáčích území. Štátna ochrana prírody SR, Banská Bystrica, 44 p. (

47 TURISMUS A AUTENTICITA V ČESKÝCH VESNICÍCH V RUMUNSKÉM BANÁTU Karina Hoření, Radoslava Krylová, Pavel Klvač Masarykova univerzita v Brně, Fakulta sociálních studií, Katedra environmentálních studií, Joštova 10, Brno, ABSTRAKT České vesnice v rumunském Banátu jsou populárním cílem turistů z České Republiky. Pro tyto návštěvy je typické, že jejich motivem je poznávání zachovalé venkovské krajiny a tradičního způsobu života místních obyvatel. Text analyzuje způsoby, jakými jsou venkovská krajina a tradiční způsob života krajanů turisty v Banátu vnímány. Teoretickým východiskem je pro nás koncept autenticity, jak jej rozvíjí současná sociální věda. ABSTRACT Villages with inhabitants of the Czech descent in south-western Romania (region of Banat) are popular destination for tourist from the Czech Republic. A typical goal of this type of holiday is to get familiar with well-preserved landscape and traditional way of life of the locals. This text analyzes the ways how the landscape and traditional way of life are perceived by tourists. Theoretical basis for this text was the concept of authenticity developed and used by contemporary social science. ÚVOD V průběhu 20. let 19. století se v rámci kolonizace řídce obydleného pohraničí habsburské monarchie vystěhovalo do hor banátských Karpat několik stovek Čechů. V šesti odlehlých českých vesnicích na území dnešního Rumunska Svaté Heleně, Gerniku, Rovensku, Bígru, Šumici a Eibentálu zde dodnes žije více než tisícovka českých krajanů. Přísná etnická endogamie (uzavírání sňatků mezi příslušníky téhož etnika) kráčela ruku v ruce se zachováním kulturní odlišnosti. Do dnešního dne si zde česká minorita uchovala svoji kulturní svébytnost jazyk, náboženství, zvyky i způsob hospodaření, který se odráží v působivém obraze okolní krajiny (Klvač, 2003). S uvolněním politických poměrů po roce 1989 začaly být české vesnice v Rumunsku oblíbeným cílem výletníků z České republiky. Naplněné autobusy cestovních kanceláří, menší skupiny i individuální turisté se během uplynulých dvaceti let staly součástí zdejší každodennosti. Není divu, opravdová cesta proti proudu času do české historie je lákavým soustem. Na jaře roku 2008 jsme se v rámci terénní výuky v krajině na Katedře environmentálních studií FSS MU Brno vydali na Svatou Helenu i my. Síla zdejšího genia loci byla pro většinu účastníků exkurze natolik podmanivá, že jsme se rozhodli zaměřit svoji badatelskou pozornost právě na způsob, jakým návštěvníci z Čech místní krajinu, vesnici a obyvatele vnímají a co při své návštěvě vlastně oceňují. Náš výzkum byl založen na týdenním zúčastněném pozorování při návštěvě Svaté Heleny, rozhovorech s návštěvníky i místními obyvateli a analýze dokumentů, vztahujících se k turismu ve zdejší oblasti. Teoretickým východiskem pro nás byl koncept autenticity, jak jej rozvíjí současná sociální věda. 46

48 TURISMUS A AUTENTICITA Některé sociologické a antropologické teorie turismu konstatují, že jedním z důležitých důvodů našeho cestování je to, že exotické a tradiční kultury pro nás mohou představovat obraz naší minulosti (Valentová, 2003:57). Tato minulost je často vnímána jako autentická, nezkažená moderní dobou, zkrátka jako zlatý věk (Budil, 1995:28-30), od něhož se naše civilizace stále více vzdaluje. Pohled na členy tradičních kultur coby ušlechtilé divochy, kteří žijí blíže přírodě a kořenům naší civilizace, od nichž jsme se my příliš vzdálili, se traduje v evropské kultuře od dob Rousseaua. K jeho posílení přispěl romantismus i antropologie (Valentová, 2003:56). Sociálně-vědné (sociologické i antropologické) pojetí autenticity nejprve považovalo autenticitu za základní esenci tradičních kultur (Valentová, 2001:107), tedy za cosi statického, neměnného, co ve zkoumané kultuře ještě je, anebo už není přítomné. Setkala-li se tradiční kultura s turismem, byla podle tohoto nahlížení její autenticita ohrožena. Byla zvolna přetvářena na prodejné komodity a nakonec zcela umrtvena Greenwoodova negativistická teorie. V lepším případě mohlo setkání vést k posílení pocitu sounáležitosti ve skupině a k pochopení důležitosti zachování autenticity McKeanova teorie rovnováhy (viz Valentová, 2001:106). Dnešní společenské vědy pracují s autenticitou jako s pohyblivou kategorií, vyjednávanou interakcemi mezi turisty a místními (Valentová, 2001:108). Domácí kultura přejímá vlivy od turistů a od svého okolí a tak svou identitu neustále mění. Není ale možné rozhodnout o tom, co je oním původním/ideálním stádiem společnosti, ke kterému bychom se měli vztahovat, a tedy není možné říci, která společnost ještě onu esenci autenticity obsahuje, a která už ne. Vyjednávání autenticity v interakci tedy spočívá v tom, že si turisté vybírají, co chtějí vidět, a místní rozhodují o tom, co chtějí ze své kultury prezentovat. Kritik strnulého pohledu na autenticitu Kevin Meethan se odvolává na typologii turistů od Erika Cohena (Meethan, 2001:93). Ten rozděluje turisty do několika skupin, které se liší mírou své institucionalizovanosti, tedy mírou toho, jak moc si nechají svou dovolenou organizovat cestovní kanceláří nebo jinou třetí osobou. Čím méně jsou turisté institucionalizovaní, tím více je zajímá autenticita, a tím blíže každodennímu životu místních obyvatel se chtějí dostat (Burns, 1999: 43). abízí se samozřejmě otázka, v jakém smyslu mohou turisté ono autentické a tradiční nalézt. Než se na ni pokusíme odpovědět, musíme si nejdříve vysvětlit, co sociální věda autenticitou myslí. Tento pojem evokuje v každodenním životě představu něčeho tradičního a původního například zachovalou venkovskou usedlost, tradiční zemědělskou krajinu nebo po generace předávaný způsob hospodaření. Na rozdíl od krajinářů a památkářů pracuje sociální věda s konceptem autenticity jiným způsobem. Nezajímá ji ani tak to, do jaké míry má daný artefakt či jev historický původ ani jeho originalita, ale spíše to, co představuje pro konkrétní sociální aktéry, ať už představitele tradiční kultury nebo turisty, kteří tuto specifickou kvalitu (ať už záměrně nebo bezděky) vyhledávají, respektive vytvářejí. Hajda do Banátu Při propagaci turismu v českých vesnicích v rumunském Banátu jsou odkazy k autenticitě zdejšího života a stavu krajiny zřejmé, často explicitní. Potenciální návštěvníci jsou lákáni k cestě do časů našich pradědů. V propagačních materiálech jsou skloňovány pojmy jako autenticita, romantika, tradice, příroda viz např. webový portál 47

49 Romantická dovolená Máte rádi vůni sena, zpěv cvrčků a balkánské slunce? Pak se vydejte na dovolenou do českých vesnic v rumunském Banátu. Čeká vás autentické vesnické prostředí s domácí stravou a pruhovanými peřinami. Tradice Do dnešních dnů si krajané v Banátu uchovali zvyky a tradice, které si přivezli z domova. Ve vesnicích se proto domluvíte čistou češtinou, hospodyňky vám nabídnou české koláče a řízky a večer spočinete v babičkovských duchnách. Během pobytu můžete hospodáři pomoci hrabat seno, kosit a mlátit obilí, péct chleba nebo mlít na kamenných mlýncích. Příroda Šetrné tradiční zemědělství zachovalo neporušenou krajinu s množstvím živočichů i vzácných rostlin a s výhledy, které připomínají Ladovy obrázky. Množství jeskyní, krasových potůčků, skalních útvarů tvoří společně se zachovalou lidovou architekturou salaší a vesnic unikátní prostředí ideální pro odpočinek, rekreační sport nebo rodinnou rekreaci. Vizuální část reklamy pak využívá fotografií stylizovaných venkovských a krajinných idyl. V záběrech se objevují letité venkovanky v šátcích nesoucí nůše, děvčata v krojích, domácí zvířata (krávy, koně, husy), zemědělské nářadí, malované hrnečky, kupky sena, rozkvetlé louky, drobné sakrální objekty v krajině... Všechny tyto atributy tradičního selství odrážejí a reprodukují obecně sdílený stereotyp poklidného harmonického venkova, po kterém moderní městská mentalita lační (Brooks, 2001). Je tedy pochopitelné, že např. automobily a satelitní antény, jinak běžná součást každodenního života místních obyvatel, nemají v těchto obrazech místo. Na návštěvníka z České republiky, kde mají úcta a obdiv ke kultu venkova své pevné místo (srv. Blažek, 1998, Librová, 1987), zapůsobí zdejší genius loci obvykle silným dojmem. Návštěvník ubytovaný přímo v rodinách krajanů tak může nejenom z blízka pozorovat, ale i podílet se na běžných každodenních úkonech, jako je např. kydání hnoje, orba s koňmi, dojení krav a koz, mletí obilí na starobylých mlýncích, pečení chleba nebo třeba sušení sena. Tato zkušenost je návštěvníky silně emočně pozitivně hodnocena. V konverzacích mezi turisty ubytovanými v jednotlivých domácnostech lze při večerním setkávání v místním pohostinství (Magazin mixt) vyslechnout nadšená vyprávění o osobních zkušenostech a zážitcích s hospodářskou prací z daného dne, stejně jako chválu na nejrůznější pokrmy zdejšího domácího jídelníčku plného místních specialit. Vše bývá hodnoceno jako podobné jako u nás za starých časů, případně jako v dobách dětství, u babičky. Snaha návštěvníků, nalézt zde pozůstatky toho, jak se žilo u nás před sto lety je téměř všudypřítomná. Smith (2003: ) tento typ cestování, kdy jezdí turisté poznávat co nejintimněji život lokálních obyvatel, nazývá indigenous cultural turism. I když zdůrazňuje, že je to ponejvíce záležitost exotických destinací Asie a Afriky, je zřejmé, že i v Banátu můžeme mluvit o tomtéž. Návštěvníci, utíkající od rutiny svého domácího života, zde nacházejí a oceňují pohodu, klid, opravdové mezilidské vztahy, šťastný a neuspěchaný život v kontrastu se svým běžným životným životním stylem, který už tyto hodnoty a charakteristiky dávno ztratil. Podobně je na tom i hodnocení zdejší krajiny. Ta je návštěvníky zpravidla hodnocena jako krásná, tradiční, původní, panenská, neporušená, zachovalá, harmonická. Atributy takové krajiny jsou drobná políčka malorolníků, nezpevněné úvozové cesty, louky, meze a další krajinné prvky, vesměs takové, o něž krajina v České republice s kolektivizací zhusta přišla. 48

50 Cestovní kanceláře a jiné subjekty, které turismus v Banátu propagují, jsou si atraktivity zdejší krajiny pro moderního člověka dobře vědomy, zdejší krajinu komodifikují a následně prodávají: nabízejí zážitek z krajiny jako součást zájezdu ( návštěvy ), stejně jako pruhované peřiny, dojení krav, domácí cujku (kořalku) nebo šípkovou marmeládu. Jedná se o symbolické zestručnění komplexu atributů, které jsou připsány českým vesnicím v Banátu: autenticita, opravdovost, nezkaženost. Tyto atributy pak mají turisté prožít, například skrze vnímání krajiny. Obrazy krajiny s úzkými pruhy políček, orajícím koňským spřežením nebo pasoucím se stádem koz, kterými je turista do Banátu lákán, pak hledá i při skutečné návštěvě. Z pohledů, zvuků a zápachů se stávají dojmy památné zážitky, jež je nutno zafixovat na fotografický film, zážitky, o nichž stojí za to vyprávět doma, a to právě proto, že jsou tolik odlišné od zážitků domácích (Bauman, 1995:51). Vše, co by připomínalo domov (moderní dobu) je tedy třeba vytěsnit. Ilustrativní jsou v tomto smyslu postoje k civilizačním výdobytkům, které pozvolna do českých vesnic pronikají. Na jaře roku 2008 to byly především asfaltová silnice na Svatou Helenu a záměr developerů postavit nad toutéž obcí větrné elektrárny. Obě stavby velká část návštěvníků zavrhovala. Z jejich pohledu by tak utrpěla původní harmonická krajina, kterou zde obdivují, tedy její autenticita a tradičnost. Krajina je jimi hodnocena jako součást celého životního stylu, který hodnotí jako hodný obdivu harmonický a idylický, pro moderního člověka však (navždy) ztracený. Větrné elektrárny a asfaltové silnice (i kdyby mohly zlepšit materiální kvalitu života zdejších obyvatel) pak tyto představy a stereotypy ničí. ZÁVĚR V textu jsme se pokusili představit nesamozřejmost pojmů jako autenticita, původnost a tradice, které tvoří podstatnou součást obrazu českých vesnic v rumunském Banátu. Život místních obyvatel a okolní krajina jsou turisty/návštěvníky skrze tyto pojmy vnímány a konkrétními praktikami při skutečném pobytu reprodukovány. Turisté, vybaveni představami a stereotypy vycházejícími z těchto kulturních konstrukcí, vyhledávají zdejší život a krajinu jako symbol předmoderního sentimentu, zakořeněného v moderní mentalitě. Selektivní percepcí turistů a způsobem, jakým o své návštěvě místa hovoří, je pak vytvářen a reprodukován mýtus (Barthes, 2004) českého Banátu, který vypovídá více o kultuře, ze které turisté do českých vesnic v Rumunsku přicházejí, než o místě samotném. Poděkování Text příspěvku vznikl za podpory projektu číslo 2B06126 "Ochrana krajinného rázu jako podstatného rysu české kulturní krajiny", který je součástí Národního programu výzkumu II, programu "2B - Zdravý a kvalitní život". LITERATURA BARTHES, R. (2004): Mytologie. Praha: Dokořán. BAUMAN, Z. (1995): Úvahy o postmoderní době. Praha: Slon. BLAŽEK, B. (1998): Venkov města média. Praha: Slon. BROOKS, D. (2001): Bobos Nová americká elita a její styl. Praha: Nakladatelství Dokořán. BUDIL, I. T. (1995): Mýtus, jazyk a kulturní antropologie. Praha: Triton. BURNS, P.M. (1999): An introduction to tourism and anthropology. London: Routledge. 49

51 KLVAČ, P. (2003): Česká venkovská krajina v Rumunsku. In: Venkovská krajina. Sborník příspěvků z konference konané 16. až 18. května 2003 ve Slavičíně a Hostětíně. Brno: ZO ČSOP Veronica, str LIBROVÁ, H. (1987): Sociální potřeba a hodnota krajiny. Brno: Univerzita J. E. Purkyně. MEETHAN, K. (2001): Tourism in global society: place, culture, consumption. Basingstoke: Palgrave. SMITH, M. K. (2003): Issues in Cultural Tourism Studies. New York: Routledge. VALENTOVÁ, M. (2001): Turismus a anutenticita. In: Biograf, (25): VALENTOVÁ, M. (2003): Tradice na prodej: aneb obraz domorodce a turismus do třetího světa. In: Biograf, (32):

52 ZHOTOVENÍ ZAŘÍZENÍ POTŘEBNÝCH PRO ZAMĚŘENÍ A OBJEMOVOU KVANTIFIKACI EROZNÍCH RÝH Veronika Hošková 1, Miroslav Dumbrovský 2 1 Ing., Vysoké učení technické v Brně, Fakulta stavební, Ústav vodního hospodářství krajiny, Žižkova 17, Brno, Tel.: , 2 Doc. Ing. CSc., Vysoké učení technické v Brně, Fakulta stavební, Ústav vodního hospodářství krajiny, Žižkova 17, Brno, Tel.: , ABSTRAKT Vlivem vodní eroze vznikají na svazích při nevhodném obdělávaní půdy erozní rýhy o hloubce a šířce několika centimetrů až decimetrů. Díky názorné ukázce měření přímo v terénu na zájmových plochách je možné sledovat, jak dochází k dynamickému nárůstu objemu ztráty půdy a ke změnám struktury sítě erozních rýh po každém příčinném dešti. K tomu, aby bylo možné objemové změny ztráty půdy vypočítat, je vhodné použít zařízení potřebná pro zaměření příčného profilu erozních rýh - erozního mostu - přímo v terénu na zájmových plochách. ABSTRACT The erosive rills arise on the steep descent by influence of water erosion, where the farmers cultivate soil unsuitable. The erosive rills have several centimetres and up to decimetres depth and wide. The dynamical increase of the soil lost and the changes of structure erosive rills come up after every rainfall. Their dimension is possible to determine thanks to metering, which proceed directly in situ. The volume of soil lost and changes structure of erosive rills are possible metering by a new mechanism - Erosion Bridge - in situ. ÚVOD Vodní eroze spočívá v rozrušování zemského povrchu dešťovými kapkami a povrchovým odtokem. Soustřeďováním plošného povrchového odtoku vzniká na svažitém pozemku rýhová eroze. Při větším soustředění vody a postupném prohlubování stružek vznikají erozní rýhy různé velikosti a tvaru. Pokud svažitý pozemek není chráněn vegetačním pokryvem, povrchově stékající voda sebou odnáší částečky půdy i koloidní látky. Následně pak dochází na pozemku s menším sklonem k částečnému usazování erodovaných částic půdy a zbylá část splavenin je transportována do hydrografické sítě. Splaveniny se v místech s menší rychlostí vody usazují, a tím zmenšují průtočný profil toku. Po přívalovém dešti pak koryto toku nemusí pojmout objem přiteklé srážky a může dojít k zaplavení okolního území. Což není přípustné, pokud se nejedná o pozemek situovaný v přirozené zóně rozlivu. Dá se říci, že výpočty ztráty půdy pomocí vzorců jsou vždy průměrné pro danou oblast. Abychom mohli změřit ztrátu půdy po každém dešti na konkrétním pozemku, je vhodné zjistit objem vyerodované půdy přímo v terénu. K tomu nám slouží přístroj erozního mostu, který nám umožní zaměřit rýhové a mezirýhové plochy přímo v terénu, zjistit objem vzniklých rýh, a tím vypočítat ztrátu půdy na konkrétním pozemku. 51

53 MATERIÁL A METODA Popis měřících zařízení Jedná se o zařízení, pomocí kterých se stanoví ztráta půdy na vybraných řešených pozemcích. Tyto přístroje provádí zaměření a objemovou kvantifikaci erozních rýh přímo v terénu. Pomocné zařízení slouží pro plošný zákres erozních rýh, vzniklých povrchovým odtokem z příčinných dešťů. Jde o čtvercový rám o vnitřním rozměru 2 x 2 m, který se umístí na vytyčené body, čímž je dodrženo jeho stále stejné umístění v terénu při každém měření. Hlavním zařízením je erozní most, který se v anglickém jazyce nazývá - soil erosion bridge (obr. 1). Konstrukce slouží k zaměření profilů pro kvantifikaci objemu erozních rýh na povrchu půdy. Díky těmto zařízením lze vypočítat ztrátu půdy po přívalovém dešti na řešených plochách ohrožených vodní erozí. Materiály, ze kterých se zařízení sestavují, mohou být ze dřeva, železa (vhodné pro spojování částí svařováním), mědi, popř. i z jiných materiálů. Velice vhodným materiálem na zhotovení přístrojů jsou hliníkové profily. Jejich dobrou vlastností je nejen pevnost, ale zejména se jedná o lehký materiál, což je důležité pro manipulaci v terénu. Obr. 1. Erozní most s jehlicemi znázorňující profily erozních rýh na povrchu půdy. Metodika měření odnosu půdy Řešené území, na kterém byla sledována ztráta půdy, se vyskytuje ve východní části k. ú. obce Šardice, kde byl vybrán svah s jihozápadní expozicí. Je to území s půdou velmi náchylnou k erozi. Značný odnos půdy je způsoben nejen sklonitým územím ale hlavně tím, že pěstovanou kulturou je širokořádková plodina kukuřice. Kukuřice je setá v řádcích po spádnici. Povrchové vodě stékající po svahu tak nestojí v cestě žádné překážky, a tím dochází k soustřeďování odtoku a ke vzniku erozních rýh, které mohou být široké několik centimetrů, místy až několik decimetrů. Na obrázku č. 2 je znázorněna rýhová eroze po prvním přívalovém dešti na začátku vegetačního období. Kukuřice je nízkého vzrůstu a její olistění nechrání půdu před dopadajícími kapkami deště. Je možné vidět, že voda má velké erozní účinky a že půda, kde je pěstovaná širokořádková kultura (kukuřice, slunečnice ), je mnohem více náchylná k erozi než půda pokrytá úzkořádkovou plodinou či trvalým travním porostem. V průběhu vegetačního období dochází ke zvětšování prohloubení a rozšíření erozních rýh. 52

54 Obr. 2. Znázornění začínající rýhové eroze. VÝSLEDKY A DISKUZE Na pokusných plochách došlo k zaměření příčných profilů půdy pomocí erozního mostu. Ukázku grafického výstupu příčného profilu z pokusné plochy 1/IV je možné vidět na obrázku č. 3. Obr. 3. Příčný profil č. 1/IV/1. Z grafu je patrné, že po přívalové srážce došlo na svahu k soustředění povrchového odtoku, a tím se vytvořily erozní rýhy. Graf udává informaci o šířce i hloubce erozních rýh. Pomocí vynesených křivek je možné spočítat objem odnosu půdy z jednotlivých profilů a následně celkový objem odnosu půdy z pokusné plochy 1/IV, která zaujímá 4 m 2 plochy svahu. Celkový objem odnosu půdy ze čtvercové plochy 1/IV vychází 0,150 m 3. Přepočtem se ztráta půdy rovná 380 m 3 ha -1 při objemové hmotnosti zeminy 1.42 g.cm -3. Což je téměř trojnásobek hodnoty, kterou bychom získali výpočtem. Jelikož jsou tato zařízení stále ve vývoji, dá se předpokládat, že naměřené hodnoty, výsledný objem odnosu půdy a vypočítaná ztráta půdy budou nadále zpřesňovány. 53

55 ZÁVĚR Díky této metodě přímého měření v terénu je možné zjistit hodnotu ztráty půdy po každé konkrétní příčinné srážce. Lze vyhodnotit jak délku, tak i šířku a hloubku erozních rýh, a tím kvantifikovat objem ztráty půdy na konkrétním pozemku. Dále je vhodné si uvědomit, zda pěstování širokořádkových plodin na svažitých pozemcích je pro zemědělce výhodnější, než odstranění škod vzniklých odnosem půdy a transportem splavenin do vodních toků a jejich následné odtěžení. Pomocí erozního mostu je možné vyčíslit ztrátu půdy z konkrétního pozemku. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli sestrojit erozní most v naší laboratoři a pracovat na jeho zdokonalování. Poděkování K sestrojení a zdokonalení zařízení potřebných pro zaměření a objemovou kvantifikaci erozních rýh mohlo dojít za přispění Fondu rozvoje vysokých škol 2244/2009/G1. POUŽITÁ LITERATURA HOLÝ, M. a kol. Eroze a životní prostředí. Praha: ČVUT, s. ISBN JANEČEK, M. a kol. Metodika č. 5/ Ochrana zemědělské půdy před erozí. ÚVTIZ Praha, s. MORGAN, R. P. C. Soil Erosion and Conservation, 3rd edition. Blackwell Publishing, Oxford, pp. ISBN

56 SOCIOEKONOMICKÉ FAKTORY OVPLYVŇUJÚCE USPORIADANIE ŠTRUKTÚR KRAJINNEJ POKRÝVKY A ICH VZŤAH KU EKOLOGICKEJ STABILITE KRAJINY V K.Ú. BUDINÁ Bruno Jakubec, Milan Kuľanda Katedra plánovania a tvorby krajiny, Fakulta ekológie a environmentalistiky, TU vo Zvolene. ul. T. G. Masaryka 24, , Zvolen ABSTRAKT: Zmeny využívania krajín s roztrateným osídlením vedú, okrem iných faktorov, k zániku pôvodných foriem obhospodarovania, menia druhové zloženie. Možnosti hospodárskeho využitia a teda zachovania krajinných štruktúr súvisia s aktivitou obyvateľstva. V príspevku zachytávame vývoj vybraného segmentu vrchovinovej laznícky osídlenej krajiny území pohoria Ostrôžky v k.ú. obce Budiná z hľadiska zmeny veľkostnej štruktúry krajinnej pokrývky v súvislosti so zmenou využívania krajiny spôsobenou postupným vývojom sociálno ekonomických podmienok. Snahou práce je položiť základ prognózovania vývoja poľnohospodárskej pôdy vo vzťahu k vyššie spomínaným atribútom, v kontexte s ochranou biodiverzity. Smeruje k možnosti návrhov spoločensky prijateľných manažmentových opatrení v konkrétnom území. ABSTRACT: Changes in land-use in landscapes with scattered settlement lead, besides other factors, to destruction of original land use forms and alternation of species components. Possibilities of land-use management and maintenance of land-structures are nearby connected with human activities. In our contribution, there is recovered development of selected segment, in Ostrôžky Mountains, in Budiná cadastral area, in aspect of land-cover change with connection to change of landscape caused by phased development of social and economic conditions. Main task of work, is establishing theoretical ground for landscape prognosis of agricultural landscape with connection of above mentioned attributes, in context of biodiversity preservation. Work leads to possibilities of sociable accepted applications in management measures in each, individual landscape. ÚVOD Dlhodobou skúsenosťou nadobudnutý vzťah medzi človekom a prostredím, sa transformoval do heterogénnej a na biodiverzitu až do polovice 20. storočia bohatej krajiny, s opakujúcimi sa prírodnými, no najmä človekom podmienenými disturbanciami. Tie podporujú progresívny vývoj a obnovu krajinného priestoru, predstavujú obsadené no i vytvorené niky v ekosystémoch. Spolu s týmto procesom prebieha opačným smerom pôsobiaca a v súčasnosti stále dominujúca snaha o intenzifikáciu využitia. Stav, kedy intenzifikačné procesy dosahujú hranice svojej opodstatnenosti limituje (okrem morálnych hľadísk), únosnosť prostredia. Zmena prístupu vo využívaní krajiny nastáva prevažne až po nasýtení základných potrieb a nadprodukcii, preto aj väčšina snáh o priznanie a podporu iných, ako produkčných vlastností krajiny pochádza z ekonomicky rozvinutých krajín západnej Európy či Severnej Ameriky. Netreba tiež zabúdať na význam ekologických štúdií o vplyvoch poľnohospodárstva a tlaku environmentálneho aktivizmu v týchto krajinách. 55

57 Výraznejší rozdiel v prístupe k využívaniu krajiny zaznamenávame teda aj na našom území až v posledných rokoch. Predchádzajúce nepokojné obdobia počas svetových vojen, po ktorých nasledovala snaha o stabilitu a potravinovú sebestačnosť, ako aj politická rivalita vyústili do maximalizácie využitia poľnohospodárskej krajiny počas zelenej revolúcie. Jej nástup u nás znamenal prudké zvýšenie úrod v 60-tych až 70-tych rokoch. V strednej a východnej Európe ju nazývame socializáciou poľnohospodárstva, na našom území prebiehala približne od polovice minulého storočia. Jej najvýraznejším prejavom s dlhodobými dôsledkami bola zmena súkromného vlastníctva na akési virtuálne kolektívne, zvyšovanie výmery pôdy a intenzifikácia poľnohospodárskej výroby. Na väčšine výmery poľnohospodárskej pôdy sa tým zmenil predchádzajúci spôsob obrábania pôdy ktorý sa vyznačoval rozdrobenosťou patternu krajiny na systém malých políčok, ako pozostatok uhorského dedičského práva, obrábaním silne sklonitých polôh, významným zastúpením rozptýlenej zelene a bariérových prvkov v krajine a hustou sieťou poľných ciest (HANUŠIN, 2002). V článku sa zaoberáme vývojom vrchovinárskej lazníckej osídlenej krajiny a jej súčasnými možnosťami z hľadiska záujmu miestnych obyvateľov, či užívateľov. CHARAKTERISTIKA A DEMOGRAFICKÝ VÝVOJ SLEDOVANÉHO ÚZEMIA Špecifické lokálne prírodné podmienky však neumožnili naplno realizovať kolektivizačné opatrenia, v rovnakej miere na celom území Slovenska. Oblasti s rozptýleným osídlením založené na báze poľnohospodárskej a lesohospodárskej činnosti, lokalizované v podhorských a horských oblastiach boli procesom kolektivizácie zasiahnuté do menšej miery. Boli však aj iné spôsoby ako počas socializácie poľnohospodárstva politicky obmedziť využívanie týchto menej prístupných lokalít. Územím, na ktorom sledujeme zmeny vo využívaní krajiny na základe spoločensko - ekonomických parametrov vplývajúcich na usporiadanosť krajinných štruktúr je krajina, ktorá leží v strede Slovenska, ale je mimo záujmu spoločnosti. Zabudnutá, miestami skrytá v hlbokých dolinách Slovenského stredohoria alebo rozprestierajúca sa na planinách neovulkanitov s ďalekými rozhľadmi. Ide o podvrchovinovú, rozčlenenú planinovú krajina so sústredeným i lazníckym osídlením a s poľnohospodársko-lesnou, v ostatnom čase i turisticko-rekreačnou funkciou. Špecifiká územia vyplývajúce s prírodných pomerov a viacgeneračných, tradičných foriem využitia územia podmienili rozsiahly výskyt historických krajinných štruktúr (HKŠ). Prevažujú poľnohospodárske formy HKŠ terasy, mikroštruktúry políčok, ktoré v poľnohospodárskej krajine k.ú. zaberajú 20 % (388 ha),(slámová a kol. 2008). Poľnohospodárske terasy na svahoch sú čiastočne porastené trávo-bylinnými spoločenstvami, čiastočne zarastené drevinovými formáciami. Nepatrnú časť z nich tvoria udržiavané poľnohospodárske kultúry. Zaujímavosťou sú banské formy reliéfu pod Jaseňovým vrchom a množstvo hraničných stromov. Zmeny, ku ktorým došlo od jej vzniku na prelome 18. a 19. storočia po súčasnosť dokumentujeme na základe zmeny veľkostnej a obsahovej štruktúry krajiny, ktorá v súčasnosti pozostáva prevažne z mezo a makroštruktúr ornej pôdy, trávo-bylinných spoločenstiev a zmenou využívania jednotlivých usadlostí. Aj napriek tomu je veľká časť územia k.ú Budiná kolektivizačnými zmenami ovplyvnená. Vývoj počtu obyvateľov, faktor najvýraznejšie ovplyvňujúci charakter krajiny komplexne uvádza HRČKOVÁ, SUROVCOVÁ (in JANČURA et al. 2006). Výrazný výkyv v počte obyvateľstva ovplyvnilo niekoľko spoločenských a lokačných (viazané na prírodné danosti územia) daností. Obec Budiná okrem svojej lokácie zaznamenala pokles hlavne po II. svetovej vojne a zmene režimov. Tieto faktory viažu na seba ďalšie determinanty ako je vitalita obcí (úbytok 56

58 mužov po vojne), zmena tradičného obhospodarovania pôdy a v súčasnosti sú to výhodnejšie pracovné príležitosti v iných obciach a mestách, služby v blízkom alebo vzdialenom okolí, nízka ekonomická efektívnosť tradičných foriem hospodárenia a vysoké finančné nároky pre život, nízka natalita, zánik školstva v týchto oblastiach (lazy). Vysídľovanie začalo v roku 1968, obec nebola bývalým režimom vyhlásená ako výstavbová, výstavba domov bola zakázaná. Väčšina mladých ľudí začala odchádzať do okolitých obcí, najmä do Tomášoviec. Po roku 1989 začali miestny, prevažne starší obyvatelia stavať, avšak potomkovia už nemali záujem o bývanie na lazoch, ani v obci. Vývoj počtu obyvateľov v obci Budiná teda kolíše od počtu 727 v roku 1828, k súčasným 280 obyvateľom. Kulminoval v rokoch , s počtom obyvateľov Zdroj: Anonymus (1977), (JANČURA et al. 2006), ( ). Pokým usadlíci fyzicky vládali, pracovali, no postupne sa začali majetku, teda najprv pôdy a hospodárskych zvierat zbavovať. Podľa toho aj vyzerá súčasná situácia vo využívaní poľnohospodárskej pôdy v k.ú. Budiná. Z celkovej rozlohy katastra zaberá poľnohospodárska pôda takmer 62%. Podiel trvalých trávnych porastov osemnásobne prevyšuje výmeru ornej pôdy. Viac než 88 % poľnohospodárskej pôdy sa teda v súčasnosti využíva ako pasienok alebo kosienok. Pri porovnaní súčasného využitia poľnohospodárskej krajiny s historickým zisťujeme, akým spôsobom sa mení plošné a funkčné využitie krajiny. Celková plocha poľnohospodárskej pôdy sa v rozmedzí 200 rokov od osídlenia lazov výrazne nemení, mení sa však jej využitie. Analýzou orto-foto snímok spolu s historickými mapami môžme zrekonštruovať využitie krajiny z roku prelome 18. a 19. storočia V rozmedzí spomínaných rokov došlo k výraznému zvýšeniu výmery plôch trávo-bylinných spoločenstiev na úkor ornej pôdy. Znižovanie intenzity využívania vrchovinárskej, laznícky využívanej krajiny pokračuje, čoho dôsledkom je zvyšovanie zarastajúcich plôch. Ľudský potenciál laznícky osídlenej vrchovinovej krajiny pohoria Ostrôžky O vzťahu k pôde, ako aj možnostiach, ktoré pri súčasných majetko právnych pomeroch v danom území poľnohospodárska činnosť pre obyvateľov poskytuje vypovedá aj vzájomný podiel počtu vlastníkov či užívateľov pôdy k obhospodarovanému územiu. Z tab. č. 1 vidíme, že takmer 95 % všetkej poľnohospodárskej pôdy k. ú. Budiná obhospodaruje jeden podnikateľský subjekt, Agrorádka s r.o. Obhospodarovaná pôda je však stále prevažne vo vlastníctve pôvodných usadlíkov. Tab. č.1: Pomer poľnohospodárskej pôdy využívanej jedným podnikateľským subjektom (Agrorádka s r.o.) vzhľadom k celkovej výmer PP obce Budiná, zdroj: OU Budiná, 2008 O potenciály miestneho obyvateľstva, o možnosti aktívne zasahovať do manežmentu krajiny a tým udržiavať jej funkciu a charakteristický vzhľad, ako aj o možnostiach 57

59 prostredia napĺňať základné potreby zároveň svedčí aj súčasné využitie jednotlivých domov na usadlostiach, ktoré dokumentuje tab. č.2. Tab. č.2: Využitie domov v k.ú. Budiná Lazy, stav v roku Zdroj: OÚ Budiná, 2008 Postupne sa stráca poľnohospodársko obytná funkcia, nahrádza ju rekreačná. Pozorujeme to jednak úbytkom trvalých obyvateľov, zmenou funkcie obytných budov a v neposlednom rade postupnou zmenou využívania krajiny. Spôsob využitia jednotlivých usadlostí zachytáva tab. č. 3: Pomerné využitie usadlosti k.ú. Budiná, 2008, zdroj: OÚ Budiná, 200 Za osídlené usadlosti považujeme tie, v ktorých všetky obytné budovy sú trvalo obývané. Pri občasnom využívaní slúžia obytné budovy na rekreačné účely, sú obývané sezónne, či periodicky, víkendovo a pod. Opustené usadlosti nemajú trvalých ani občasných užívateľov a pri usadlostiach s rôznym stupňom využitia sú zastúpené dve či viaceré vyššie spomenuté formy využitia. Z celkového počtu 29 usadlostí s približne 103 obytnými budovami výrazne prevažuje využitie, pri ktorom sú zastúpené viaceré formy využitia (73%). Len 7% usadlostí je úplne neobývaných, občasné využitie majú 3% a trvalé osídlenie je na 5 % usadlostí. Medzi osídlené, patria prevažne usadlosti s menším počtom domov, v ktorých žije len jedna rodina. Usadlosti s väčším počtom obyvateľov nájdeme len v dvoch prípadoch. Napriek tomu, že trvalo osídlené usadlosti považujeme za kľúčové jednotky často reprezentujúce tradičný spôsob života v danej krajine utvárajúci jej vzhľad, stupeň využitia nemusí odzrkadľovať reálny vplyv obyvateľov na krajinu. Na dvoch usadlostiach spadajúcich do kategórie osídlené žije len jeden človek, ešte väčší počet takýchto usadlostí (4) spadá do kategórie s rôznym stupňom využitia. Zároveň nájdeme usadlosti využívané prevažne na rekreačné účely, navštevované víkendovo, ktorých užívatelia zabezpečujú udržiavanie plôch trvalých trávnych porastov pastvou oviec nájomným pastierom. Na základe demografických ukazovateľov, môžme pozorovať výrazný pokles obyvateľstva vyššie položených vrchovinárskych laznícky osídlených oblastí. Výsledkom tohto procesu je pustnutie krajiny spôsobené absenciou obhospodarovania. Z pôvodného využitia krajiny, ktorému dominovali orné pôdy na prístupných plochách a agrárnych terasách a lúky, pasienky na menej prístupných a vzdialenejších plochách sa do dnešnej doby zachovali len najdostupnejšie úzke políčka v tesnej blízkosti sídel a trvalo obývaných usadlostí. Prevažnú väčšinu plôch predstavujú trávo-bylinné spoločenstvá s rôznou 58

60 intenzitou využívania, či opustené plochy. Užívateľmi krajiny sú dnes prevažne veľké poľnohospodárske subjekty spravujúce majetok miestnych obyvateľov. Vo vrchárskych polohách sú neodmysliteľným fenoménom stáda oviec. Napriek členitému reliéfu s výraznou sklonitosťou pozorujeme na viacerých plochách dôsledky kolektivizácie prejavujúce sa zánikom historických krajinných štruktúr, rozorávaním nespevnených terás. Dnešné majetko právne pomery spojené s využívaním územia čiastočne pramenia práve zo socializácie poľnohospodárstva, ktorá spôsobila stratu identity roľníka a záujmu o pôdu (DEMO, 2001). Sú to primárne príčiny vysokej neusporiadanosti a fragmentácie krajinných zložiek (JANČURA a kol., 2006). Odvetvová štruktúra zamestnanosti na Slovensku v roku 2007, kde podieľ zamestnaných predstavuje 4% na celkovej zamestnanosti podľa odvetví národného hospodárstva jasne dokumentuje postavenie a štruktúru poľnohospodárstva. Vrchárske laznícke osídlenie a s tým spojené využívanie krajiny má však svoje špecifiká ktoré ho výrazne odlišujú od plošne zastúpenejších typov poľnohospodárskej krajiny. Aj napriek užšej väzbe na pôdu a izoláciou spôsobenej vyššej závislosti od podmienok prostredia, zmena spoločenských potrieb a hodnôt až na ojedinelé prípady neumožňuje iné ako multifunkčné využitie vrchovinárskej vidieckej krajiny. DISKUSIA A ZÁVER V indexoch ekologickej stability podľa viacerých autorov (SUPUKA, 2003) dosahuje poľnohospodárska krajina na ornej pôde nízke hodnoty stability. Spôsobuje to nízka biologická diverzita, nevyhnutnosť dodávania subsidiárnej energie, zjednodušenie poľnohospodárskeho ekosystému. Biodiverzita homogenizovanej a intenzívne využívanej poľnohospodárskej krajiny je podstatne nižšia ako pri tradičnom obhospodarovaní. (LACKO, BARTOŠOVÁ, 2005). Napriek tomu, že laznícky osídlená krajina pohoria Ostrôžky vykazovala ešte v prvej polovici dvadsiateho storočia vysoký stupeň zornenia, štruktúra krajiny s dominujúcou poľnohospodárskou pôdou sa pravdepodobne vyznačovala vďaka svojej priestorovej organizácii vysokou rozmanitosťou na úrovni ekosystémov a druhov. Zmena vo využívaní poľnohospodárskej krajiny znamenala delimitáciu, premenu väčšiny ornej pôdy na trvalé trávne porasty. Fragmenty ornej pôdy sa zachovali prakticky len v najtesnejšej blízkosti sídel a trvale obývaných usadlostí. Medzi hlavné príčiny môžeme zaradiť kolektivizačné opatrenia a dôsledky s tým súvisiace, ktoré spomíname v inej časti tohto článku, ako aj nízky produkčný potenciál poľnohospodárskej pôdy vo vrchovinovej krajine pri modelovej usadlosti, ktorú však v tomto príspevku bližšie nerozoberáme, dosahuje najzastúpenejšia kategória TPK OT3, málo produkčné polia a produkčné trávne porasty produkčnú hodnotu 39), ktorý ju vo väčšej miere predurčuje pre lúčno pasienkové využitie. Premena ornej pôdy na trávo-bylinné spoločenstvá je však často prvým krokom vedúcim k postupnému opúšťaniu obhospodarovaných plôch. Štrukturálne diverzifikovaná krajina sa postupne stáva homogénnejšou, čo vedie k fragmentácií plôšok a zmene krajinného obrazu. Prítomnosť maloblokovej terasovito usporiadanej, ornej pôdy vo vrchovinárskej krajine s lazníckym osídlením preto dokladuje využívanú krajinu s funkčnými auto regulačnými procesmi. Ich funkcia však do značnej miery závisí od miery využívania krajiny, od miery zastúpenia, kvality a rozmiestnenia ekostabilizačných prvkov, spôsobov hospodárenia používanie pesticídov, osevné postupy a pod. Pri zachovaní dostatočného zastúpenia ekostabilizačných prvkov a vhodného mozaikovitého rozmiestnenia jednotlivých plôšok, pri hodnotení jej významnosti z hľadiska zachovania celkovej štruktúry krajiny má preto väčší význam, ako jej prisudzujú 59

61 v súčasnosti používané indexy ekologickej stability. Vytváranie a reguláciu ekosystémov ľudskou aktivitou môžeme považovať za disturbanciu udržiavajúcu vysokú diverzitu krajinných a biologických štruktúr, podporujúcu adaptačné mechanizmy. Samozrejme len za predpokladu primeraného stupňa intervencie človeka a od intenzity využitia. V človekom výrazne ovplyvnenom prostredí s obmedzenou možnosťou prirodzených disturbancií ich tie antropické čiastočne nahrádzajú. LITERATÚRA ANONYMUS, 1977: Vlastivedný slovník obcí na Slovensku I, SAV Bratislava, 528 s. DEMO, M. 2001: Dejiny poľnohospodárstva na slovensku. SPU Nitra, VUPOP Bratislava, 662 s, ISBN HANUŠIN, J., 2002: Krajinnoekologické aspekty kolektivizácie v poľnohospodárskej krajine z hľadiska trvalej udržateľnosti. In Nové trendy v Krajinnej ekológii, Piešťany. S JANČURA, P., PAVLÍK J., HRČKOVÁ L., SUROVCOVÁ S., KUĽANDA M., MODRANSKÝ J., DANIŠ D., MALINIAK P., BELÁČEK B., VOŠKA J., VICIÁN V., JAKUBEC B., SLÁMOVÁ M., PALEŠOVÁ M., 2006: Krajinárska Štúdia regionálne združenie Javor. Kolégium- Krajinárske združenie, Zvolen, KPTK, FEE, TU vo Zvolene: 85 s. LACKO-BARTOŠOVÁ, M., 2005: Udržateľné a ekologické poľnohospodárstvo. SPU Nitra. 575 s, ISBN LÍŠKA, E., ČERNUŠKO, K, CIGĽAR, J., BORECKÝ, V., 1995:Atlas burín. Nitra, VŠP Nitra, 275 s., ISBN SLÁMOVÁ, M., JANČURA, P., KUĽANDA, M., JAKUBEC., 2008: Historické krajinné štruktúry v pohorí Ostrôžky. In. BENČAŤ T., JANČURA P., DANIŠ D.,(eds). Vybrané problémy krajiny podhorských a horských oblastí. Janka Čižmárová- Partner 2008: s OECD-FAO, 2008: OECD-FAO Agricultural Outlook , Highlights, Organization for Economic Cooperation and Development, Food and Agriculture Organization of the United Nations, OECD Publications, Paris, 73 s. SUPUKA, J., HREŠKO, J., KONČEKOVÁ, L., 2003: Krajinná ekológia, Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre. ISBN , 294 s. D%20kraj&okres=Lu%C4%8Denec&obec=Budin%C3%A1&cobce=511277&obcemenu= 1 ( ) ( ). 60

62 PRIETOKOVÁ KAPACITA PRIRODZENÝCH MALÝCH TOKOV A JEJ VÝZNAM V PROTIPOVODŇOVEJ OCHRANE KRAJINY BANKFULL DISCHARGE OF NATURAL SMALL WATER FLOWS AND IMPORTANCE IN THE FLOOD CONTROL OF THE LANDSCAPE Matúš Jakubis Katedra lesníckych stavieb a meliorácií, Lesnícka fakulta TU vo Zvolene, Masarykova 24, Zvolen, ABSTRAKT: Článok sa zaoberá analýzou frekvencie výskytu prietoku plným prietokovým profilom v prirodzených korytách malých vodných tokov. Výskum bol uskutočnený na 25. pokusných úsekoch, ktoré boli založené na 25. malých vodných tokoch v geomorfologickom celku Poľana. Plochy povodí sa pohybujú od S p = 0,384 km 2 do S p = 48,44 km 2, 100-ročné prietoky od Q 100 = 3,0 m.s -1 do Q 100 = 57,0 m 3.s -1, 1-ročné prietoky od Q 1 = 0,30 m 3.s -1 do Q 1 = 8,0 m 3.s -1. Analýza preukázala, že pokusné prirodzené prietokové profily prevedú prietoky, ktoré sú v nich dosiahnuté alebo prekročené priemerne jeden krát za rok (Q N=1 ) až priemerne jeden krát za 7,35 roka (Q N=7,35 ), teda zodpovedajú prietokom na úrovni Q N=1 až Q N=7,35 s priemernou hodnotou prietoku Q N=2,63. Výsledky tohto výskumu majú využitie v protipovodňovej ochrane malých povodí v geomorfologickom celku Poľana. Kľúčové slová: protipovodňová ochrana, malé povodia, prietok plným prietokovým profilom, interval opakovania Summary: The report deals with the problems of determination and assessment of bankfull discharges in natural beds of small water flows. The research was conducted on 25 experimental sections that were established on 25 small water flows in geomorphologic part Poľana (Central Slovakia). Watershed areas of these water flows are from S p = 0,384 km 2 to S p = 48,44 km 2, 100- yearly discharges are from Q 100 = 3,0 m.s -1 to Q 100 = 57,0 m 3.s -1 1 yearly discharges are form Q 1 = 0,30 m 3.s -1 to Q 1 = 8,0 m 3.s -1. The analysis proved that the natural experimental flow profiles have the bankfull discharges which correspondent to discharges that are attained or exceeded averagely once a 1 year to once a 7,35 year, i. e. abreast of N yearly discharges from Q N=l to Q N=7,35, averagely Q N=2,63. The results of this research have the utilization in flood control of small watersheds in geomorphologic part Poľana (Central Slovakia). Keywords: flood control, bankfull discharge, small watersheds, recurrence interval ÚVOD A PROBLEMATIKA Povodne v rokoch spôsobili v Slovenskej republike škody za viac ako 17 miliárd Sk (570 miliónov Euro). Vzhľadom na všeobecne známe globálne problémy, vrátane klimatickej zmeny a jej dopadov na krajinu, je možné predpokladať, že frekvencia povodní a aj výška povodňových škôd sa budú v budúcnosti ešte zvyšovať. Dôležitú úlohu pri vzniku povodní zohrávajú malé vodné toky, predovšetkým v malých povodiach horských (pramenných) oblastí, v ktorých sa povodne začínajú vytvárať. Malé povodia sú charakterizované významným vplyvom intenzívnych zrážok s krátkou dobou trvania a spôsobom využívania plôch v povodí na tvorbu a priebeh odtoku. Prirodzené korytá 61

63 v takýchto povodiach sú často neustálené a majú malú prietokovú kapacitu, čo sa počas povodní vo viacerých smeroch prejavuje veľmi negatívne. V Slovenskej republike sa takéto vodné toky predovšetkým bystriny nachádzajú prevažne vo veľkoplošných chránených územiach (národné parky, CHKO) kde si preventívna protipovodňová ochrana krajiny vyžaduje zvlášť citlivé prístupy. Prietok plným prietokovým profilom (bankfull discharge) má v súvislosti s riešením úloh protipovodňovej ochrany krajiny, starostlivosťou o vodné toky, projektovaním ich úprav a revitalizácií, protieróznou ochranou zásadný význam. Identifikácia povodňami najviac ohrozených úsekov vodných tokov je najdôležitejším východiskovým podkladom pre plánovanie preventívnych protipovodňových opatrení. Táto identifikácia vychádza z posúdenia kapacity prirodzených (neupravených) prietokových profilov. Metóda vychádza z jednoduchého predpokladu, že najčastejšie sú povodňami ohrozené také úseky toku, ktorých prietokové profily majú najnižšiu kapacitu. V takýchto úsekoch sa pri zvýšených prietokoch vylieva voda z koryta najskôr a najčastejšie. Okrem toho v zúžených prietokových profiloch dochádza podľa teórie rovnice kontinuity k zrýchleniu prúdenia vody v koryte, resp. k zvýšeniu priemernej profilovej rýchlosti, čo má za následok zvýšenie eróznej schopnosti vodného prúdu. Identifikovaním takto ohrozených úsekov bystrín a následným zvýšením ich prietokovej kapacity pomocou prírode blízkych opatrení je možné uvedené škodlivé procesy eliminovať, alebo aspoň obmedziť. Stanovenie prietoku plným prietokovým profilom (bankfull discharge), ktorý je v literatúre spomínaný v súvislosti s pojmami prietok plným korytom, kapacitný prietok, efektívny prietok, dominantný prietok, korytotvorný alebo približne korytotvorný prietok je dôležité aj z iného hľadiska - predovšetkým v súvislosti s pretváraním korýt vodných tokov. Prietok plným prietokovým profilom (bankfull discharge) je blízky tzv. korytotvornému prietoku, t. j. prietoku, ktorý v porovnaní s inými prietokmi vykoná v určitom časovom intervale v danom prietokovom profile najväčšiu prácu. Definovaním uvedených základných pojmov a analýzou súvislostí sa podrobne zaoberal DOYLE ET AL. (2007). V súvislosti s prietokom plným prietokovým profilom úzko súvisí aj stanovenie geometrických charakteristík tohto profilu šírky koryta v brehoch B (m), priemernej hĺbky H (m), plochy prietokového profilu S pp (m 2 ). Poznanie týchto charakteristík má zásadný význam pre ekologické návrhy zásahov do korýt vodných tokov prostredníctvom regionálnych rovníc a kriviek. Z predchádzajúcich úvah vyplýva cieľ výskumu posúdenie priemernej frekvencie výskytu (opakovania) prietoku plným korytom, resp. stanovenie priemerného časového rozpätia, v ktorom je priemerne raz dosiahnutný alebo prekročený prietok plným prietokovým profilom (bankfull discharge) v prirodzených korytách vodných tokov. Problematikou stanovenia priemerného intervalu dosiahnutia alebo prekročenia prietoku plným prietokovým profilom sa vzhľadom na jeho širokospektrálny význam zaoberali viacerí autori. WILIAMS (1978) zistil výskumom na 28. vodných tokoch v USA, že prietokové kapacity prirodzených prietokových profilov sa pohybujú v rozpätí od Q 1,01 do Q 32 teda v relatívne širokom rozpätí. ANDREWS (1980) stanovil pre vodné toky v USA v štátoch Colorado a Wyoming kapacity prirodzených prietokových profilov riek v rozpätí Q 1,18 do Q 3,26. BRAY (1982) uvádza, že prietok plným prietokovým profilom sa opakuje priemerne jedenkrát za 1,5 2,5 roka. VALTÝNI et al. (1990) výskumom na malých vodných tokoch v Kremnických vrchoch (stredné Slovensko) zistil, že kapacita prirodzených prietokových profilov zodpovedá prietokom na úrovni Q 2 až Q 10, t. j. prietokom s frekvenciou dosiahnutia alebo prekročenia priemerne raz za dva až desať rokov. V USA sa zaoberal touto problematikou v jednej z ťažiskových prác LEOPOLD et al. (1992). Autor uvádza výsledky výskumu na 19. vodných tokoch, pre ktoré sa kapacity prirodzených prietokových profilov pohybovali na úrovni Q 1,07 až Q 4,0. MOSLEY, MC. KERCHAR (1993) 62

64 zistili priemernú kapacitu prirodzených prietokových profilov väčších vodných tokov Nového Zélandu v rozpätí od Q 1,58 do Q 2,33 V Kanade sa problematikou zaoberal ALEXANDER et al. (1994), ktorý doporučuje uvažovať s priemernou kapacitou prirodzeného prietokového profilu v rozpätí od Q 1,5 do Q 2 PETIT, PAUQUET (1997) skúmali 30 vodných tokov v Belgicku. Zistili, že frekvencia výskytu prietoku plným prietokovým profilom v malých štrkonosných tokoch s okrúhliakmi bola na úrovni prietoku Q 0,7, vo veľkých vodných tokoch sa pohybovala v rozpätí od Q 1,1 do Q 1,5 a vo vodných tokoch, ktorých korytá boli vrezané do mäkkých hornín, bol tento interval na úrovni Q 1,4 až Q 5,3. CASTRO, JACKSON (2001) analyzovali prietoky na 76. vodných tokoch v štátoch USA Oregon a Washington a uvádzajú dosiahnutie alebo prekročenie prietoku plným prietokovým profilom na úrovni Q 1,0 do Q 3,11. LEOPOLD (2003) uvažuje s frekvenciou výskytu prietoku plným prirodzeným prietokovým profilom v 42. vodných tokoch v štátoch USA Colorado, Wyoming, Pennsylvania a Idaho v rozpätí od Q 1,00 do Q 2,5 s priemernou hodnotou Q 1,5. CINOTTO (2003) zistil na 14. vodných tokoch v štátoch Pennsylvania a Maryland opakovanie výskytu prietoku plným prietokovým profilom v rozpätí od 1,0 do 1,5 roka s priemerom 1,3 roka. LAWLOR (2004) sa zaoberal výskumom 41 vodných tokov v USA (štát Montana) a zistil, že interval výskytu prietokov plným prietokovým profilom sa pohybuje v rozpätí od Q 1,00 do Q 4,4 s priemernou hodnotou na úrovni Q 1,5 HEY (2005) doporučuje pre štrkonosné vodné toky uvažovať s priemernou prietokovou kapacitou prirodzených prietokových profilov na úrovni Q 1,5. SHERWOOD, HUITGER (2005) analyzovali kapacitu prirodzených prietokových profilov na 40. vodných tokoch v štáte Ohio (USA) a zistili, že tieto hodnoty sa pohybovali v rozpätí od Q 1,01 do Q 9,65, pričom priemerná hodnota dosahovala prietok na úrovni Q 1,77. WESTERGARD et al. (2005) výskumom na 16. vodných tokoch v štáte New York zistili frekvenciu výskytu prietoku plným prietokovým profilom v rozpätí od Q 1,11 do Q 3,40 roka s priemerom Q 1,51 roka. CROWDER, KNAPP (2005) hodnotili 23 vodných tokov v štáte Illinois (USA) a dospeli k výsledku, že frekvencia výskytu prietoku plným prietokovým profilom bola na úrovni Q 1,01 až Q 1,23 roka. POWEL ET AL. (2006) skúmal väčšie rieky v štáte Ohio a zistili frekvenciu výskytu prietokov v plných prietokových profiloch na úrovni od Q 0,3 do Q 1,4. Problematikou, ktorá sa venuje stavu plného koryta a jeho významu pre poznávanie a manažment morfológie vodných tokov sa u nás zaoberali GREŠKOVÁ, LEHOTSKÝ (2006). Vysvetlili súvisiacu odbornú terminológiu, zhrnuli poznatky ťažiskových prác zahraničných autorov a zároveň upozornili na dôležitosť problematiky a rôzne možnosti využitia súvisiacich poznatkov v širokom spektre činností, ktoré sa týkajú vodných tokov v oblasti teórie výskumu a praxe. V citovanej práci autori uvádzajú interval výskytu prietoku plným prietokovým profilom na úrovni od Q 1,5 do Q 2,0. MATERIÁL A METODIKA 1. Prírodné pomery oblasti Chránená krajinná oblasť Biosférická rezervácia Poľana (ďalej CHKO BR) sa nachádza z prevažnej časti v geomorfologickom celku Poľana, ktorý je súčasťou Slovenského stredohoria. Malá časť CHKO BR na východnej strane zasahuje do geomorfologického celku Veporské vrchy, ktorý je súčasťou Slovenského Rudohoria. V CHKO BR Poľana sa nachádza 25 vodných tokov (povodí) s uzavierajúcimi prietokovými profilmi na hranici tejto oblasti: Hučava, ktorá tečie z vnútra kaldery smerom na západ; Skalica, Želobudský potok, Kamenná, ktoré sa nachádzajú na západnej, resp. juhozápadnej strane CHKO BR Poľana, na juhozápad tečú Šiagiho potok, Hradná, Mačinová, Močilná a Detviansky potok. Na južnej strane oblasti sa nachádzajú a na juh tečú Jelšový potok, Sečkárov potok, Bystrý potok, Riečka, Klatov potok, Hukava, Trkotský 63

65 potok a Slatina. Na východnej strane sa nachádza Kamenistý potok, tečúci na severozápad. Na severovýchode oblasti sa nachádzajú Podtajchovský potok, Hronček a Ostrý grúň. Na severnej strane oblasti sa nachádzajú vodné toky Hutná, Minca a Zolná. Všetky spomenuté toky patria do povodia rieky Hron. Plochy povodí uvedených tokov sa pohybujú od S pmin = 0,384 km 2 (Podtajchovský potok) do S pmax = 48,440 km 2 (Kamenistý potok). Hodnoty Q 100 = Q max sa pre jednotlivé toky pohybujú v rozpätí od Q 100 = 3,0 m 3.s -1 (Podtajchovský potok a Klatov potok) do Q 100 = 57 m 3.s -1 (Hučava). Vybrané charakteristiky povodí sú uvedené v tabuľke 2.1. Tab. 2.1 Základné charakteristiky pokusných povodí v CHKO BR Poľana P. č. Názov toku Stanič. od ústia (km) S p (km 2 ) S l (km 2 ) l % H minp,t (m n.m.) H maxp (m n m H p (m) H maxt (m n m.) Kamenná 0,700 4,472 3,353 75, Želobudský p. 8,250 2,125 1,876 88, Skalica 1,500 1,670 1,281 76, Hučava 15,100 38,261 31,350 81, Zolná 30,050 5,936 4,610 77, Minca 0,400 0,823 0,462 56, Hutná 10,250 9,432 7,210 76, Ostrý grúň 0,850 1,493 1,371 91, Osrblianka 11,150 8,524 8,120 95, Hronček 0,100 8,937 8,354 93, Kamenistý p. 11,400 48,440 44,100 91, Podtajchovský 5,150 0,384 0,030 7, Slatina 52,500 21,690 16,810 77, Trkotský p. 0,200 4,248 3,376 79, Hukava 0,100 10,540 9,720 92, Klatov potok 0,100 0,953 0,818 85, Riečka 4,950 1,075 0,725 67, Bystrý potok 4,800 5,671 4,460 78, Sečkárov p. 0,950 1,447 1,036 71, Jelšový potok 4,200 2,538 1,678 66, Detviansky p. 7,350 5,680 4,600 81, Močilná 1,750 1,279 0,517 40, Mačinová 0,200 5,610 4,376 78, Hradná 8,900 6,730 4,350 64, Šiagiho potok 1,450 1,692 1,236 73, Vysvetlivky k tab. 2.1: S p plocha povodia (km 2 ); S l zalesnená plocha povodia v km 2 ; l - lesnatosť povodia (%); H minp,t minimálna výška povodia a toku - uzavierajúci profil povodia (m n. m.); H maxp maximálna nadmorská výška povodia (m n. m.) H p absolútny spád povodia (m); H maxt výška prameňa (m n. m.); H p - absolútny spád toku (m). Geologické podložie centrálnej časti (kaldera) a západnej časti Poľany tvoria mladotreťohorné vulkanity. Prevládajúcim typom hornín na stavbe vulkánu sú rôzne pertografické variety andezitov, menej sa vyskytujú ryodacity a diority (DUBLAN, JÁNOŠOVÁ 1991). Geologickú stavbu juhovýchodnej časti oblasti tvoria biotický granodiorit až kremitý diorit sihliansky typ, podstatne menej sa vyskytuje biotický granodiorit, až granit, najmä porfirovitý a veporský typ. V CHKO BR Poľana sú H t (m) 64

66 prevládajúcim typom pôd kambizeme typické. Do nadmorskej výšky m sú to kambizeme eutrofné, vo vyšších výškach kambizeme kyslé nenasýtené a vo vrcholových polohách sú to andozeme typické.z hľadiska výskytu drevín prevládajú ihličnaté (62 %) nad listnatými (38 %). Lesné porasty sa vyskytujú v 2. až 7. lesnom vegetačnom stupni. Najnižšie polohy CHKO BR Poľana v súvislom páse, ktorý sa nachádza na juhozápadnej strane územia nad Detvou a vybieha od Hriňovej v smere na severovýchod v údolí Slatiny patria do klimatickej oblasti mierne teplej (M) s priemerne Menej ako 50. letnými dňami za rok s denným maximom teploty vzduchu 25 C a júlovým priemerom teploty vzduchu 16 C a klimatického okrsku M6 mierne teplého, vlhkého vrchovinového. Vyššie polohy CHKO BR Poľana patria do klimatickej oblasti chladnej (C) s júlovým priemerom teploty vzduchu < 16 C, s okrskom C1 mierne chladným, veľmi vlhkým, ktorý zaberá najrozsiahlejšiu časť skúmanej oblasti. Najvyššie polohy spadajú do okrsku C 2 chladného horského, veľmi vlhkého. Ide o územie v najvyšších polohách v okolí vrchu Poľana (1458 m n.m.). Priemerné ročné zrážky pre jednotlivé povodia sa pohybujú od Z = 729 mm (povodie Šiagiho potok) do Z = 970 mm (povodie Ostrý grúň). Priemerné ročné teploty v povodiach sa pohybujú od T = 4,7 C (Ostrý grúň) do T = 7,0 C (Šiagiho potok). 2. Metodika Z metodického hľadiska je najdôležitejší problémom správneho výberu a zároveň určenia geometrických a hydraulických charakteristík pokusných prietokových profilov, ktoré sa vzťahujú k plnému prietokovému profilu. Riešenie môže vychádzať z prác, ktoré publikovali viacerí autori (WILIAMS 1978, ROSGEN, SILVEY 1996, PETIT, PAUQUET 1997, CASTRO, JACKSON 2001, PYRCE 2003, POWELL et al GREŠKOVÁ, LEHOTSKÝ (2006) modifikovali a doplnili metódy identifikácie plného koryta podľa práce, ktorú publikoval PYRCE (2003). Na jednotlivých malých vodných tokoch (koeficienty bystrinnosti povodí sa pohybujú od K b = 0,1 - Šiagiho potok, Zolná do K b = 0,66 - Hučava), sme založili na rovných úsekoch pokusné úseky (PÚ) s dĺžkami cca 5. B (šírka koryta v brehoch) a na nich pokusné profily (PP) tak, aby PP vystihovali celkový charakter vybraného PÚ. Na PP (PÚ) sme niveláciou určili pozdĺžny sklon dna. Na každom PP sme odobrali z vytýčeného pruhu (kolmo na os toku) so šírkou d max vzorku splavenín z povrchovej vrstvy nad 50 kg na zrnitostný rozbor a určenie stupňa drsnosti dna. Niveláciou sme zmerali geometrické charakteristiky každého PP šírku dna b (m), šírku koryta v brehoch B (m), maximálnu výšku prietokového profilu H (m). V rámci spracovania sme vyniesli na mm papier jednotlivé priečne rezy (PP), digitálnym planimetrom zistili hodnoty plochy prietokových profilov S pp (m 2 ) a zmeraním dĺžky čiastkových omočených obvodov O 1 (m), O 2 (m) a celkového omočeného obvodu O (m). Hodnotu výšky PP H (m) sme určili ako priemer hĺbok po každých 10 cm. Priemernú profilovú rýchlosť sme vypočítali Chezyho rovnicou s Pavlovského rýchlostným súčiniteľom. Kapacitný prietok sme vypočítali vzťahom Q k = S pp. v (m 3.s -1 ). Geometrické a hydraulické charakteristiky prietokových profilov jednotlivých tokov sú podrobne uvedené v tabuľke

67 Tab. 2.2 Geometrické a hydraulické charakteristiky pokusných profilov P. B H S Názov toku pp O R n c i v č. (m) (m) (m 2 ) (m) (m) (-) (m 0,5.s -1 ) (%) (m s -1 ) Q K (m 3 s -1 ) Kamenná 2,40 0,55 1,05 2,90 0,362 0, ,088 2,40 1,965 2,063 2 Želobudský p. 1,80 0,50 0,95 2,40 0,396 0, ,991 1,90 1,987 1,812 3 Skalica 1,60 0,45 0,58 1,25 0,283 0,034 20,105 3,02 1,858 1,078 4 Hučava 8,80 1,05 7,50 9,30 0,806 0, ,965 0,75 1,863 13,974 5 Zolná 3,60 0,65 2,10 3,90 0,538 0, ,918 1,55 2,184 4,586 6 Minca 0,85 0,35 0,25 1,30 0,192 0,034 17,744 6,99 2,055 0,513 7 Hutná 4,40 0,70 2,50 5,10 0,490 0, ,413 1,17 1,545 3,864 8 Ostrý grúň 1,10 0,40 0,38 1,70 0,224 0,034 18,634 3,71 1,698 0,645 9 Osrblianka 3,60 0,65 1,70 3,90 0,436 0, ,725 2,02 17,57 2, Hronček 4,30 0,70 2,20 4,90 0,449 0, ,694 2,15 1,836 4, Kamenistý p. 9,30 1,10 8,20 10,00 0,820 0, ,701 0,44 1,663 13, Podtajchovský 0,60 0,30 0,17 1,10 0,155 0,033 17,208 6,71 1,755 0, Slatina 6,00 0,90 4,70 7,00 0,671 0, ,566 0,501 1,482 6, Trkotský p. 2,00 0,50 0,95 2,50 0,380 0, ,074 2,24 2,036 1, Hukava 4,50 0,70 2,80 5,00 0,560 0, ,462 0,92 1,612 4, Klatov potok 0,90 0,35 0,27 1,45 0,186 0,034 17,558 5,90 1,839 0, Riečka 1,10 0,35 0,34 1,60 0,213 0,034 18,331 6,09 2,087 0, Bystrý potok 3,10 0,55 1,20 3,55 0,338 0,034 21,276 3,17 2,202 2, Sečkárov p. 1,00 0,40 0,34 1,60 0,213 0,035 17,648 6,76 2,117 0, Jelšový potok 2,00 0,45 0,85 2,50 0,340 0,035 20,582 4,40 2,517 2, Detviansky p. 2,60 0,60 1,10 3,15 0,349 0, ,684 3,09 2,148 2, Močilná 1,20 0,40 0,40 1,70 0,235 0, ,235 2,24 1,540 0, Mačinová 2,50 0,55 1,05 3,00 0,350 0,031 24,020 2,11 2,064 2, Hradná 3,60 0,65 2,20 3,90 0,564 0, ,150 1,30 2,153 4, Šiagiho potok 1,50 0,45 0,75 2,25 0,333 0, ,898 1,67 1,558 1,168 Vysvetlivky k tab. 2.2: B šírka koryta v brehoch (m); H priemerná hĺbka koryta (m); S pp plocha prietokového profilu v (m 2 ); O - celkový omočený obvod (m); R hydraulický rádius (m), n celkový stupeň drsnosti; c rýchlostný súčiniteľ Pavlovského (m 0,5. s -1 ); i pozdĺžny sklon PU (%); v priemerná profilová rýchlosť (m. s -1 ), Q K kapacitný prietok (m 3.s -1 ). N ročné prietoky pre skúmané toky sú uvedené v tabuľke 2.3. Získali sme ich na účely výskumu od SHMÚ Bratislava, Regionálne stredisko Banská Bystrica. VÝSLEDKY Podľa výsledkov realizovaného výskumu sme dospeli k nasledujúcim záverom: priemerné intervaly dosiahnutia alebo prekročenia (opakovania výskytu) prietoku plným prietokovým profilom pre jednotlivé PP sú uvedené v tabuľke 2.3, stĺpec 9. pokusné prirodzené prietokové profily na skúmaných vodných tokoch (bystrinách) CHKO BR Poľana sú schopné previesť prietoky na úrovni Q N=1 až Q N=7,35, čo znamená, že stav, plného koryta môže byť v nich dosiahnutý alebo prekročený priemerne jeden krát za rok až priemerne jeden krát za 7,35 roka, priemerný časový interval, v ktorom je dosiahnutý alebo prekročený prietok plným prietokovým profilom zodpovedá prietoku Q N=2,63, 66

68 Tab. 2.3 Prietoky v pokusných prietokových profiloch P. Q Názov toku 1 Q 2 Q 5 Q 10 Q 100 Q K Q KN č. (m 3.s -1 ) (m 3.s -1 ) (m 3.s -1 ) (m 3.s -1 ) (m 3.s -1 ) (m 3. s -1 ) (N-rokov) Kamenná 1,4 2,0 3,0 4,5 13,5 2,063 2,17 2 Želobudský p. 0,8 1,1 1,7 2,5 7,5 1,812 5,5 3 Skalica 0,6 0,9 1,4 2,0 6,0 1,078 2,85 4 Hučava 8,0 14,0 23,0 30,0 57,0 13,974 2,0 5 Zolná 2,5 4,0 7,0 10,0 20, 4,586 2,5 6 Minca 0,5 0,7 1,0 1,5 4,5 0,513 1,1 7 Hutná 2,0 4,0 6,0 8,5 26,0 3,864 1,9 8 Ostrý grúň 0,5 0,7 1,0 1,5 4,5 0,645 1,75 9 Osrblianka 1,2 2,3 3,4 6,9 19,5 2,987 3,5 10 Hronček 2,0 3,0 4,6 6,6 20,0 4,040 3,6 11 Kamenistý p. 3,0 6,0 11,0 16,0 45,0 13,644 7,35 12 Podtajchovský 0,3 0,5 0,7 1,0 3,0 0,298 1,0 13 Slatina 5,0 7,0 12,0 16,0 35,0 6,966 2,0 14 Trkotský p. 1,5 2,0 3,0 4,5 14,0 1,934 1,93 15 Hukava 2,0 3,0 5,0 7,0 20,0 4,514 4,15 16 Klatov potok 0,3 0,5 0,7 1,0 3,0 0,496 2,0 17 Riečka 0,7 1,0 1,6 2,3 7,0 0,709 1,0 18 Bystrý potok 1,6 2,4 3,7 5,3 16,0 2,642 2,5 19 Sečkárov p. 0,7 1,0 1,6 2,3 7,0 0,720 1,0 20 Jelšový potok 1,0 1,7 2,5 3,6 11,0 2,139 3,5 21 Detviansky p. 1,5 2,5 3,5 5,0 15,0 2,362 1,85 22 Močilná 0,5 0,8 1,2 1,7 5,0 0,616 1,4 23 Mačinová 1,5 2,3 3,5 5,0 15,0 2,167 1,8 24 Hradná 2,0 3,0 5,0 7,0 20,0 4,737 4,5 25 Šiagiho potok 0,7 1,0 1,6 2,3 7,0 1,168 2,8 Vysvetlivky k tab. 2.3: Q KN priemerná doba dosiahnutia alebo prekročenia prietoku plným prietokovým profilom (v rokoch). vo viac ako v polovici PP (13 PP, t.j. 52%) je frekvencia priemerného dosiahnutia alebo prekročenia (opakovania sa) prietoku plným prietokovým profilom v rozpätí od 1,0 do 2,0 rokov, vo veľkej väčšine PP (18 PP, t.j. 72%) je táto frekvencia v rozpätí od 1,0 do 3,0 rokov, na 7. PP (t.j. 28%) je frekvencia dosiahnutia alebo prekročenia (priemerného opakovania sa) prietoku plným prietokovým profilom kratšia ako priemerne jeden krát za 3 roky, samostatnou analýzou prietokových profilov vodných tokov s plochou povodia S p < 5,0 km 2 (13 povodí) sme zistili priemernú frekvenciu dosiahnutia alebo prekročenia prietoku plným prietokovým profilom zodpovedajúcu prietoku Q N=2,15, samostatnou analýzou prietokových profilov vodných tokov s plochou povodia S p > 5,0 km 2 (12 povodí) sme zistili priemernú frekvenciu dosiahnutia alebo prekročenia prietoku plným prietokovým profilom zodpovedajúcu prietoku Q N=3,14, čo znamená menej častý priemerný výskyt prietoku plným prietokovým profilom, zistené údaje vcelku korešpondujú s údajmi, ktoré publikovali citovaní autori, 67

69 stanovené priemerné intervaly dosiahnutia alebo prekročenia prietokov plným prietokovým profilom sa môžu v jednotlivých tokoch po dĺžke toku meniť a to vplyvom viacerých vplývajúcich faktorov, najmä geomorfologických, hydrologických, hydraulických, vegetačných atď. ZÁVER Získané výsledky výskumu je potrebné naďalej doplňovať predovšetkým prostredníctvom jeho rozšírenia na rôzne geomorfologické celky, resp. regióny. Využitím výsledkov v praxi je možné optimalizovať zásahy preventívnej protipovodňovej ochrany. Výsledky, ktoré získame stanovením aktuálnej kapacity konkrétnych úsekov prirodzených tokov je možné využiť v procese prírode blízkej starostlivosti v rámci integrovaného manažmentu povodí. Z hľadiska praktického uplatnenia výsledkov máme na mysli tieto činnosti: Protipovodňová ochrana. V tomto ohľade môžeme získané výsledky využívať na lokalizovanie tých úsekov vodného toku, ktoré sú v rámci existujúceho prirodzeného stavu koryta kapacitne nevyhovujúce a v ktorých najskôr dochádza k vylievaniu vody z koryta a zaplaveniu priľahlého územia počas vyšších vodných stavov a povodní. Protierózna ochrana. Vychádzame z predpokladu, že napr. bystrina a jej prítoky sú významným (často najvýznamnejším) zdrojom erózie v malom povodí. Vymieľanie dna a podmieľanie svahov koryta je možné zaznamenať napríklad na miestach, v ktorých sa prietokový profil náhle zužuje. Tieto úseky v toku je možné exaktne určiť pomocou uvedenej metodiky. Revitalizácia bystrín. Pre komplexné oživenie narušených ekosystémov vodných tokov má stanovenie prirodzenej kapacity prietokového profilu zásadný význam. Je kľúčovým podkladom pre návrhy revitalizačných opatrení a to predovšetkým vo veľkoplošných chránených územiach (chránené krajinné oblasti, národné parky). Starostlivosť o neupravené vodné toky. Máme na mysli preventívne, prírode blízke opatrenia, v ktorých ide o zabezpečenie prietokovosti korýt, lokalizovanie nánosov (štrkové lavice, prirodzené prahy a stupne) výmoľov, zosuvov atď. Určovanie priority a naliehavosti zásahov v korytách tokov v súvislosti so zvyšovaním ekologických a environmentálnych hodnôt toku v krajine, v súvislosti s ÚSES, krajinným plánovaním a komplexným zlepšovaním životného a prírodného prostredia. Poděkování: Práca vznikla v rámci vedeckého projektu VEGA č. 1/0691/09 Základné princípy regionálnej hydraulickej geometrie vodných tokov v malých povodiach. Autor vyslovuje poďakovanie grantovej agentúre VEGA za financovanie projektu. LITERATÚRA ALEXANDER, L.J.D., BILABIJA, M. AND LAVESQUE, R. 1994: Rehabilitation of Little Etobicoke Creek a Natural Channel Design Case Study. In: Shrubsole, D. (ed.) 1994: Natural Channel Design: Perspective and Practice. Cambridge Ontario: Canadian Water Resources Association p. 465, pp ANDREWS, E.D. 1980: Effective and bankfull discharges of streams in the Yampa River Basin, Colorado and Wyoming. Journal of Hydrology, 46: BRAY, D.I. 1982: Flow resistance in gravel bed rivers. In: Hey, R, D. Bathurst, J.C., Thorn C.R. (eds): Gravel Bed Rivers. Chichester: John Wiley Sons Ltd.:

70 CASTRO, J. M., JACKSON, P. L. 2001: Bankfull Discharge Recurrences Intervals and Regional Hydraulic Geometry Relationships. Journal of the American Water Resources Association, 37, 5: CINOTTO, P. J. 2003: Development of Regional Curves of Bankfull-Channel Geometry and Discharge for Streams in the Non-Urban Piedmont Physiographic Province Pennsylvania and Maryland. New Cumberland, Pennsylvania: U. S. Geological Survey Water-Resources Investigations Report , p.33. CROWDER, D. W., KNAPP, H. V. (2005): Effective discharge recurrence intervals of Illinois streams. Geomorphology, Vol. 64, Issues 3-4: DOYLE, M. W., SHIELDS, D., BOYD, K. F., SKIDMORE, P. B., DEWITT, D. 2007: Channel- Forming Discharge Selection in River Restoration Design. Journal of Hydraulic Engineering, Vol. 133, No. 7: DUBLAN, L., JÁNOŠOVÁ, J. 1991: Geologická stavba kaldery Poľany. Banská Bystrica: Stredoslovenské múzeum, Zborník referátov 10, s GREŠKOVÁ, A., LEHOTSKÝ, M. 2006: Stav plného koryta a jeho význam pre poznávanie a manažment morfológie vodných tokov. Geografický časopis, 58, 4: HEY, R.D.: Stable River Morphology. In: Thorne, C.R., Hey, R. D., Newson, M. D. (eds.) 2005: Applied Fluvial Geomorphology for River Engineering and Management. Chichester: John Wiley & Sons Ltd., p. 376, pp JAKUBIS, M. 2006: Analýza vzťahov regionálnej hydraulickej geometrie vodných tokov CHKO BR Poľana. Acta Facultatis Forestalis Zvolen, XLVIII, s LAWLOR, S. M. 2004: Determination of Channel-Morphology Characteristics, Bankfull Discharge and Various Design-Peak Discharges in Western Monatana. Reston, Virginia: U.S. Geological Survey, Scientific Investigations Report , p.26. LEOPOLD, L.B., WOLMAN, M. G., MILLER, J.P. 1992: Fluvial Processes In Geomorphology. New York: Dover Publications Inc., p LEOPOLD, L. B. 2003: A Wiew of the River. Cambridge: Harvard University Press, p. 298 MOSLEY, M.P., MCKERCHART, A.I. 1993: Streamflow. In: Maidment, D.R. (ed.) 1993: Handblook of Hydrology. New York: McGraw Hill Inc., p. 1423, pp PETIT, F. PAUQUET, A. 1997: Bankfull discharge recurrence interval in gravel bed rivers. Earth Surface Processes and Landforms, 22, No. 7: POWELL, G. E., MECKLENBURG, D., WARD, A. 2006: Evaluating channel-forming discharges. St. Joseph, Michigan: Transaction of the ASAE, Vol.49, No 1: PYRCE, R. S. 2003: Field Measurement of Bankfull Stage and Discharge. Waterpower Project Science Transfer Report 2.0, Ontario: Ministry of Natural Resources, Watershed Science Centre, 7 p. ROSGEN, D. L. 1994: A classification of natural rivers. Catena, 22: ROSGEN, D., SILVEY, H. L., 1996: Applied River Morphology. Pagosa Spring, Colorado: Wildland Hydrology, 396 p. SHERWOOD, J. M. AND HUITGER, C. A. 2005: Bankfull Characteristics of Ohio Streams and Their Relation to Peak Streamflows. Scientific Investigations Report , Columbus, OH: USDI Geological Survey, 39 p. WESTERGARD, B. E., MULVIHILL, CH. I., ERNST, A. G. and BALDIGO, B. P : Regionalyzed Equations for Bankfull Discharge and Channel Characteristics of Stream in New York State: Hydrologic Region 5 in Central New York. U. S. Geological Survey Scientific Investigations Report , 16 p. WILIAMS, G.P. 1978: Bankfull discharge of rivers. Water Resources Research, 14 No 6:

71 VÝZNAM BREHOVEJ VEGETÁCIE V PROTIERÓZNEJ OCHRANE KRAJINY THE IMPORTANCE OF RIPARIAN VEGETATION IN EROSION CONTROL OF THE LANDSCAPE Mariana Jakubisová Katedra prírodného prostredia, Lesnícka fakulta TU vo Zvolene, Masarykova 24, Zvolen, Slovenská republika, ABSTRAKT: Práca sa zaoberá hodnotením protieróznej funkcie brehovej vegetácie v komplexe faktorov, ktoré ovplyvňujú stupeň ohrozenia pôdy eróziou na brehoch vodného toku. Výskum bol uskutočnený na toku Hučava v geomorfologickom celku Poľana. Na 15. pokusných úsekoch bol vypočítaný stupeň ohrozenosti brehov eróziou (SOBE) podľa klasifikácie, ktorú publikovali Rosgen, Silvey (1996). Bolo uskutočnené porovnanie vypočítaných hodnôt SOBE pre rôzne prípady pokrytia brehov vegetáciou a rôznou hĺbkou a hustotou prekorenenie brehov s recentným stavom erózie na pokusných úsekoch. Rozdiely hodnôt SOBE pre jednotlivé prípady potvrdzujú pozitívny význam brehovej vegetácie v súvislosti s jej protieróznym pôsobením na svahoch koryta vodného toku. Kľúčové slová: krajina. erózia, vodné toky, brehová vegetácia, protierózna funkcia, stupeň ohrozenosti brehov eróziou ABSTRACT: The report deals with problems of importance of riparian vegetation in complex of factors which influence bank erosion hazard index on the bank of water flow. The research was realized on water flow Hučava in geomorphologic part Poľana. On fifteen experimental sections was calculated Bank Erosion Hazard Index (BEHI) in accordance with publication of Rosgen, Silvey (1996). The comparation of values of BEHI for various cases in connection with various percentage coverage of the banks of the vegetation, various density and depth of roots was realized. The diferences of values of BEHI for particular cases idicated positive importance of bank vegetation in connection with function of erosion control on the banks of the bed of water flow. Keywords: landscape, erosion, water flows, riparian vegetation, function of erosion control, bank erosion hazard index ÚVOD A PROBLEMATIKA Jednou zo základných funkcií brehových porastov v krajine je protierózna funkcia. VALTÝNI (1981) definuje túto funkciu brehovej vegetácie ako spevňovanie brehov koreňovými sústavami, bránenie eróznemu rozrušeniu a odnosu pôdy z brehov vodných tokov a nádrží. Význam brehovej vegetácie z hľadiska ochrany brehov pred eróziou potvrdili vo svojich prácach viacerí autori. ROSGEN (2002) uvádza, že v niektorých prípadoch môžu tvoriť pôdne straty vyvolané eróziou brehov vodných tokov, ktoré nie sú chránené vegetáciou, až 80% z celkových ročných pôdnych strát v povodí. POLLEN ET AL (2004) zistili, že tento podiel môže tvoriť pri nízkej kvalite vegetácie aj viac ako 50% z celkových ročných pôdnych strát v povodí. WYNN, MOSTAGHIMI (2006) uvádzajú, že zmenou bylinného brehového porastu na stromový brehový porast sa znížil ročný odnos pôdy eróziou o 39%. Problematika skúmania vplyvu brehovej vegetácie na erodibilitu 70

72 brehov vodných tokov je jedným z aktuálnych problémov v súvislosti s komplexným zabezpečením ochrany krajiny pred vodnou eróziou. Vplyvom brehových porastov na rozširovanie korýt vodných tokov vplyvom erózie brehov sa detailne zaoberali HESSION ET AL a ALLMENDINGER ET AL HEY (IN: THORNE ET AL. 2005) odvodil rovnice na výpočet skutočnej šírky koryta na základe percenta pokrytia svahov stromovou a krovitou vegetáciou. Z literatúry (MURGATROYD, TERNAN 1983, DARBY, THORN 1998, ROSGEN, SILVEY 1996, HUPP, OSTERKAMP 1996, WYNN, MOSTAGHIMI, 2006 a iní) je známy vplyv rôznych faktorov na brehovú eróziu pôdy. Intenzita brehovej erózie sa mení v závislosti od geomorfologických pomerov (tvar údolia, výškové rozdiely a sklony priľahlých svahov), charakteru trasy toku (pozdĺžny sklon a smerové vedenie), tvaru prietokového profilu, geologických pomerov, pedologických pomerov (druh pôdy, prítomnosť pôdnych vrstiev, skeletnatosť, pôdna vlhkosť, saturácia), vegetačných pomerov (tráva, byliny, kry, dreviny, charakteristiky porastu), klimatických pomerov (procesy zamŕzania a rozmŕzania, vysúšania, mikroklimatické charakteristiky), využívania krajiny a starostlivosti o krajinu atď. Z uvedených skutočností vyplýva, že vplyv pôdoochrannej funkcie brehových porastov nie je možné hodnotiť izolovane od ostatných spolupôsobiacich faktorov. V Slovenskej republike sa venovalo problematike a významu protieróznej funkcie brehovej vegetácie pomerne málo autorov a to prevažne v starších prácach (VALTÝNI 1974, VALTÝNI 1981, ZACHAR A KOL. 1984, RAPLÍK ET AL. 1989, VALTÝNI ET AL. 1990, V. MACURA ET AL. 1995, VALTÝNI, JAKUBIS 2000 a iní.). Pozitívne pôsobenie brehovej vegetácie na stabilitu brehov vodných tokov je dokumentované vo viacerých vedeckých prácach zahraničných autorov (MURGATROYD, TERNAN 1983, GRAY, MACDONNALD 1989, THORNE 1990, MASTERMANN, THORNE 1994, TRIMBLE 1997, WINWARD 2000, EASSON YARBROUGH 2002, MICHELI, KIRCHNER 2002a, MICHELI, KIRCHNER 2002b, HESSION ET AL. 2003, ALLMENDIGER ET AL. 2005, WYNN, MOSTAGHIMI 2006 a iní). Problematika protieróznej funkcie brehových porastov je zložitá z hľadiska správneho posúdenia recentných ekologických podmienok a širokého spektra spolupôsobiacich vplyvov v danom prostredí. Vo všeobecnosti platí, že stabilné brehové porasty významne znižujú náchylnosť k erózii brehov vodných tokov a nádrží. Okrem protieróznej funkcie brehovej vegetácie sú v súvislosti s ochranou krajiny pred eróziou dôležité aj ďalšie. Je to predovšetkým filtračná funkcia. Jej význam spočíva v tom, že brehová vegetácia zabraňuje transportu produktov erózie z okolitých území do koryta a zároveň zanášaniu plôch v blízkosti vodných tokov počas povodní plaveninami a splaveninami z koryta vodného toku. Ďalšia - infiltračná funkcia - spočíva v zlepšení infiltrácie vody pritekajúcej z okolitých svahov do pôdy. Tým sa zníži erózia brehovej hrany a svahu brehu. Protizosuvová funkcia brehovej vegetácie spočíva v ochrane svahov v bezprostrednej blízkosti vodného toku pred zosuvmi pôdy do vodného toku. Tým zabraňuje vytváraniu prekážok v koryte a následnému možnému vzniku nebezpečných prielomových vĺn počas povodní. CIEL PRÁCE A METODIKA Cieľom príspevku je overovanie metódy stanovenia stupňa ohrozenosti brehov eróziou (Bank Erosion Hazard Index - BEHI) na svahoch vodného toku Hučava v geomorfologickom celku Poľana. Hlavným zámerom výskumu je zhodnotenie účinkov brehovej vegetácie (pomer hĺbky koreňov vegetácie k celkovej výške svahu, percento pokrytia plochy svahov vegetáciou a hustota koreňov) na stabilitu svahov koryta vodného toku v súvislosti s jeho ohrozením eróziou. Vo výskume bola použitá metóda výpočtu Bank Erosion Hazard Index (BEHI), ktorú zostavil ROSGEN (in: ROSGEN, SILVEY 1996). 71

73 Zostavovateľ vychádzal z metódy, ktorú publikoval PFANKUCH (1975). Metóda sa zakladá na určení hodnoty Bank Erosion Hazard Index (BEHI), t. j. stupňa ohrozenia brehu eróziou (SOBE). Túto metódu overili a použili vo svojich prácach viacerí zahraniční autori (HARMEL ET AL. 1999, VAN EPS ET AL. 2004, PEROT ET AL. 2004, MOODY ET AL. 2004, CARTER 2005, COMP. AUTHORS 2007, JONES ET AL. 2007, HANIMAN 2009 a iní). Stanovenie BEHI/SOBE je založené na posúdení piatich základných a dvoch spresňujúcich vstupných charakteristík (pozri nasledujúci prehľad, tabuľku 1 a doplňujúci text). Medzi základné charakteristiky patria : pomer výšky svahu k výške prietokového profilu H s /H pp pomer hĺbky prekorenenia k výške svahu K h / H s % prekorenenia svahu vegetáciou K% uhol sklonu svahu S α % pokrytia brehu vegetáciou Veg % Tab. 1 : Charakteristiky na určenie stupňa ohrozenosti brehov eróziou - SOBE (Rosgen 1996) Stupeň ohrozenosti/ kateória stupňa ohrozenosti Veľmi nízky (SOBE) Výška svahu/ výška prietokového profilu H s /H pp Hĺbka prekoreneni a/ Výška svahu K h /H s Hustota koreňov v % K % Uhol sklonu svahu ( ) Hodnota S α % pokrytia brehu vegetáciou Veg% Index Súčet Nízky Hodnota Index Stredný Hodnota Index Vysoký Hodnota Index Veľmi vysoký Extrémny Hodnota Index Hodnota > 2.8 <0.05 <5 >119 <10 Index Všetky geometrické charakteristiky koryta toku sa vzťahujú k plnému prietokovému profilu (bankfull geometric charasteristics). Z prehľadu vstupných charakteristík vyplýva, že vegetácia, resp. niektoré jej charakteristiky (hĺbka a % prekorenenia svahov a % ich 72

74 pokrytia) je zohľadnená až v troch parametroch. Z toho je možné usúdiť, že pre kvantifikáciu ohrozenia svahu koryta odnosom pôdy má zásadný význam. Na vodnom toku Hučava v geomorfologickom celku Poľana bolo založených 15 pokusných úsekov s 15. pokusnými profilmi. Charakteristiky povodia a toku Hučava sme publikovali v práci JAKUBIS ET AL. (2007). Merania boli vykonané na priamych úsekoch toku. Pokusné úseky (ďalej PÚ) a pokusné profily (ďalej PP) boli vybrané tak, aby vystihovali charakter jednotlivých úsekov po celej dĺžke vodného toku. Reprezentatívne pokusné profily boli zamerané bežnými geodetickými metódami in situ a vykreslené v mierke 1:100. Do pôdorysov vykreslených v teréne sme priamo na mieste vyznačili plochy pokryté vegetáciou a bez vegetácie, čo slúžilo na určenie percenta pokrytia svahov vegetáciou. Metódou nivelácie sme zamerali sklonové pomery prietokových profilov a priľahlých svahov koryta vodného toku. Výsledky meraní sme vykreslili do priečnych profilov a pôdorysov brehov v mierke 1:100 a z týchto údajov sme stanovili charakteristiky potrebné pre výpočet ukazovateľa ohrozenosti brehov eróziou. Z vykreslených priečnych profilov (priečnych rezov) sme zistili uhly sklonu svahov, výšky svahov a výšky prietokových profilov. Hĺbku prekorenenia sme zistili priamym meraním v teréne na reprezentatívnych pokusných profiloch na odkrytých častiach svahov koryta vodného toku, prípadne odvodením na základe porovnania priľahlých odkrytých častí svahov nezmenenej vegetácie. Percento prekorenenia svahu vegetáciou sme vypočítali ako percentuálny podiel hĺbky prekorenenia z celkovej výšky svahu. Materiál (balvany, hrubý štrk, štrk/piesok atď.) a stratifikáciu brehov sme zaznamenali, posúdili a vyhodnotili pre každý pokusný úsek v rámci terénnych meračských prác. Na výpočet charakteristík SOBE/BEHI sme použili metodiku hodnotenia podľa tabuľky 1. Na adjustáciu BEHI/SOBE so zohľadnením materiálového zloženia a stratifikácie svahu boli použité dve doplňujúce charakteristiky zloženie materiálu a stratifikácia (existencia vrstiev) svahu. Podľa zloženia materiálu na svahoch je hodnotenie doplnené opravnými bodmi podľa nasledujúceho prehľadu (Rosgen 2002) : skalné podložie veľmi nízky stupeň nebezpečenstva (±0 bodov), balvany nízky stupeň nebezpečenstva (±0 bodov), hrubý štrk (okruhliaky) (odčítať 10 bodov okrem frakcie štrk/piesok s podielom > 50%), štrk ( pripočítať 5 až 10 bodov v závislosti od % piesku), piesok ( pripočítať 10 bodov), prach/íl (hodnota bez úprav). Stratifikácia svahu: + 5 až +10 bodov v závislosti od počtu a rozloženia vrstiev pôdy. Pri hodnotení BEHI/SOBE je použitá šesťstupňová klasifikačná stupnica podľa sumy pridelených bodov: (5-9,5) veľmi nízky; (10-19,5) nízky; (20-29,5) stredný; (30-39,5) vysoký; (40-45) veľmi vysoký; (46-50) extrémny. VÝSLEDKY V snahe o zostručnenie príspevku sú výsledky zhrnuté v tabuľke 2. Z tabuľky vyplýva, že hodnoty BEHI/SOBE pre jednotlivé prietokové profily sa pohybujú v rozpätí od 14,3 (PÚ2), čo znamená nízky BEHI/SOBE, do 43,7 (PÚ15), čo podľa uvedenej klasifikácie znamená veľmi vysoký BEHI/SOBE. Hodnotenie BEHI/SOBE stupňom veľmi vysoký na PÚ 15 vyplýva z nepriaznivých vegetačných pomerov (Veg % = 9%, K h = 10%, pomer K h /H s = 0,12) a nepriaznivých geometrických charakteristík svahu 73

75 (H s /H pp = 2,1; Sα = 61 ). Zaujímavé je modelovanie týchto charakteristík a otázka akou váhou (dôležitosťou) sa podieľajú vegetačné charakteristiky na výslednom stupni brehovej ohrozenosti eróziou, čiže kvantifikácia vplyvu vegetačných charakteristík na celkovú hodnotu BEHI/SOBE. Tab. 2: Výpočet stupňa ohrozenia brehov eróziou (SOBE) P. č. Stan. (km) B (m) H pp (m) H s (m) H s/h p p K h (m) K h/h s K % S α ( ) Veg % M sv STR Σ S O E P ,15 9,9 1,15 1,15 1,0 1,0 0, ±0 14,7 N 2 0,44 9,7 1,10 1,10 1,0 1,0 0, ±0 14,3 N 3 1,01 9,0 1,10 1,10 1,0 1,0 0, ±0 15,5 N 4 1,75 8,8 1,10 1,25 1,14 0,8 0, ±0 17,8 N 5 2,40 8,7 1,05 1,20 1,14 0,8 0, ±0 17,5 N 6 3,01 8,7 1,05 1,30 1,24 0,5 0, ±0 22,2 S 7 3,50 8,5 1,0 1,40 1,4 0,5 0, ±0 23,6 S 8 4,25 8,3 1,0 1,30 1,3 0,5 0, ±0 23,2 S 9 4,73 8,0 0,95 1,20 1,2 0,4 0, ±0 24 S 10 5,41 8,0 0,90 1,50 1,7 0,5 0, ±0 26,3 S 11 5,95 7,8 0,90 1,50 1,7 0,3 0, ±0 30,5 V 12 6,51 7,6 0,90 1,50 1,7 0,3 0, ±0 30,9 V 13 7,02 6,8 0,85 1,60 1,9 0,2 0, ±0 36,4 V 14 7,64 6,6 0,85 1,60 1,9 0,2 0, ±0 38,1 V 15 8,07 6,0 0,80 1,70 2,1 0,2 0, ±0 43,7 VV Vysvetlivky k tabuľke 2: B (m) šírka koryta v brehoch; H pp (m) výška prietokového profilu; S pp (m 2 ) plocha prietokového profilu; H s (m)- výška svahu; K H (m) hĺbka koreňov; K% - percento prekorenenia; S α ( ) sklon svahu v stupňoch; Veg% - percento pokrytia vegetáciou; M sv body podľa materiálu svahu; STR stratifikácia svahu; SOEP stupeň ohrozenia svahu eróziou : N-nízky, S-stredný,V-vysoký, VV-veľmi vysoký Modelovaním vstupných vegetačných charakteristík (Veg % - percento pokrytia svahu vegetáciou, K h hustota koreňov, K h /H s - pomer hĺbky prekorenenia k výške svahu) sme zistili, že hodnota BEHI/SOBE sa s použitím modelových najpriaznivejších vegetačných charakteristík na PÚ15 (Veg % = 100%, K h = 100%, pomer K h /H s =1,0) znížila z hodnoty BEHI/SOBE=42 (stupeň ohrozenia veľmi vysoký) na BEHI/SOBE = 15 (stupeň ohrozenia nízky). Uvedený rozdiel predstavuje podľa klasifikácie (pozri tabuľku 1) zníženie BEHI/SOBE o tri klasifikačné stupne. Zistenie potvrdzuje, že stromové a krovinové brehové porasty sa významne podieľajú na protieróznej odolnosti brehov. Vegetačný kryt 74

76 môže významnou mierou zmenšovať odnos pôdy (sedimentov) prostredníctvom svojej pôdoochrannej funkcie a podieľať sa na stabilizácii svahov vodných tokov. Metodika stanovenia hodnôt BEHI/SOBE môže mať aj ďalšie dôležité využitie. Je súčasťou metodiky, pomocou ktorej je možné relatívne presne predikovať priemerný ročný odnos pôdy z brehov tokov. Táto grafická metóda ( ROSGEN SILVEY 1996, VAN EPS ET AL a iní) vychádza z priamych meraní ročného odnosu pôdy z brehov korýt tokov v konkrétnych regiónoch (oblastiach) a vyžaduje si okrem stanovenia hodnôt BEHI/SOBE a priamych meraní odnosu pôdy (ústupu brehov) aj výpočet tzv. blízkobrehového tangenciálneho napätia - BTN (Near Bank Stress NBS). V blízkej budúcnosti plánujeme metódu SOBE/BTN overovať v niektorých geomorfologických celkoch SR. Na založených pokusných úsekoch prebiehajú od roku 2007 merania priemerného ročného erózneho odnosu pôdy z brehov vodných tokov. Po vyhodnotení meraní bude uskutočnené porovnanie nameraných hodnôt odnosu s odvodenými pomocou spomínanej metódy. ZÁVER Na základe porovnania vypočítaných hodnôt BEHI/SOBE s recentným stavom brehovej erózie na vybraných pokusných úsekoch vodného toku Hučava bolo zistené, že použitá metóda dáva dobré výsledky pri posudzovaní eróznej ohrozenosti brehov tokov. Vzhľadom na predbežné výsledky doporučujeme pokračovať v overovaní tejto metódy aj na iných vodných tokoch a v rôznych geomorfologických celkoch. Na základe priamych meraní odnosu pôdy z brehov tokov a určenia hodnote BTN/NBS plánujeme v budúcnosti overovať presnosť metódy v predikovaní poškodzovania pôdy na brehoch tokov. Výsledky posudzovania BEHI/SOBE a BTN/NBS môžu slúžiť na lokalizáciu a mapovanie eróznych procesov v krajine, na určovanie poradia naliehavosti pôdoochranných opatrení na svahoch vodných tokov. Metóda je nenáročná na získavanie vstupných charakteristík, nevyžaduje si zložitú meračskú techniku, a preto si môže nájsť uplatnenie vo viacerých činnostiach, ktoré súvisia s protieróznou ochranou krajiny. LITERATÚRA ALLMENDINGER, N. F., PIZUTTO, J. E., POTTER, N., JOHNSON, T. E. AND HESSION, C. W. 2005: Influence of riparian vegetation on stream width, eastern Pennsylvania, USA. The Geological Society of America Bulletin, Vol. 117, No. 1-2, p CARTER, M., D. 2005: Stream assessment and constructed stormwater weltland research in the North Creek Watershed. Raleigh: North Carolina State University, 470 pp. COMPOSITE AUTHORS 2007: Stream assessment for Chippewa Creek. Cleveland, Ohio: Wade Trim Ohio, Inc., 21 pp. DARBY, S.E., AND THORNE, C. R. 1998: Development and testing of riverbank stability analysis. Journal of Hydraulic Engineering, 122, No. 8, p GRAY, D. H. AND MACDONNALD. A. 1989: The role of vegetation in river bank erosion. In: Ports, M. A. (ed.): Hydraulic engeneering. Proceedings of the National Conference, Americian Society of Civil Engineers, p EASSON, G., YARBROUGH, L. D., 2002: The effect of Riparian Vegetation on Bank Stability. Environmental and Egineering Geoscience, 8, No 4, p HANIMAN, E. 2009: Estimating Bank Erosion in the Wissahickon Creek Watershed. Philadelphia: Philadelphia Water Department, Office of Watersheds, 27 pp. HARMEL, R. D., HAAN, C. T., DUTNELL, R. C. 1999: Evaluation of Rosgen streambank erosion potential assessment in Northeast Oklahoma. Journal of the American Water Ressources Association, Vol. 35, No. 1, pp

77 HESSION, W. C., PIZZUTO, J. E., JOHNSON, T. E., HORWITZ, R. I. 2003: Influence of bank vegetation on channel morphology in rural and urban watersheds. Geology, 31, p HEY, R. D. 2005: Stable River Morphology. In: Thorne, C. R., Hey, R. D., Newson, M. D. (eds.) 2005: Applied Fluvial Geomorphology for River Engineering and Management.Chichester: John Wiley & Sons Ltd., p HUANG, H. Q., NANSON, G. C. 1997: Vegetation and channel variation a case study of four small streams in southeastern Australia. Geomorphology, 18, p HUPP, C. R., OSTERKAMP, W. R. 1996: Riparian vegetation and fluvial geomorphic processes. Geomorphology, Vol. 14, p JAKUBIS, M. 2004: Hodnotenie brehových porastov bystrín k. ú. Zvolen z hľadiska ohrozenia krajiny povodňami. In: Benčať, T. (ed.): Zborník referátov vedeckej konferencie: Krajinné štruktúry a mimolesná vegetácia Zvolenskej kotliny. Zvolen: Partner, s JAKUBIS, M., JAKUBISOVÁ, M., DRENGUBIAK, M. 2007: Vplyv brehových porastov na ustálenosť bystrinného koryta. In: Kodrík, M., Hlaváč, P. (eds.): Zborník referátov vedeckej konferencie: Ochrana lesa 2007, Zvolen: TU vo Zvolene, s JONES, D., SACCO, P., HOLTZCLAW, E., TILLERY, J. 2007: Creative strategies for implementing projects to manage non-point source pollution: A case study from the McDaniel Farm Park stream restoration project. In: Proceedings of the 2007 Georgia Water Resources Conference, Atlanta: University of Georgia, 4 pp. JULIAN, J. P., TORRES, R. 2006: Hydraulic erosion of cohesive riverbanks. Journal of the American Water Ressources Association, Vol. 42, Issue 1, p MACURA, V., SZOLGAY, J. KOHNOVÁ, S., 1995: Úpravy tokov. Bratislava: STU, Stavebná fakulta, 272 s. MASTERMANN, R. AND THORNE, C. R. 1994: Analytical approach to predicting vegetation effect on flow resistance. In: Kirkby, M. J. (ed): Process Models and Theoretical Geomorphology. Chichester: John Wiley and Sons Ltd., BERG Special Publication Series, p MICHELI, E. R. AND KIRCHNER, J. W. 2002a: Effect of wet meadow riparian vegetation on streambank erosion. 1. Remote sensing measurements of streambank migration and erodibility. Earth Surface Processes and Landforms, 27, p MICHELI, E. R. AND KIRCHNER, J. W. 2002b: Effect of wet meadow riparian vegetation on streambank erosion. 2. Measurements of vegetated bank strenght and consequences for failure mechanics. Earth Surface Processes and Landforms, 27, p MOODY, T., WIRTANEN, M., YARD, S. 2004: Searching for an effective method for predisting streambank erosion. Flagstaff, Arizona: Natural Channel Design, Inc., 15 pp. MURGATROYD, A. L. AND TERNAN, J. L. 1983: The impact of afforestation on stream bankerosion an channel form. Earth Surface Processes and Landforms, 8, p PEROT, M., SCHREINER, S., ROTH, N. 2004: Assesment of the 2000 Maryland stormwater design manual for stream channel protection effectiveness in Frederic County, Maryland. Columbia, Maryland: Versar, Inc., 26 pp. PFANKUCH, D. J. 1975: Stream reach invertory and channel stability evaluation. Washington, D. C.: USDA Forest Service, R , 26 pp. POLLEN, N., SIMON, A., AND COLLISION, A.J.C. 2004: Advances in Assessing the Mechanical and Hydrologic Effects of Riparian Vegetation on Streambank Stability, In: S.Bennet and A.Simon, eds Riparian Vegetation and Fluvial Geomorfology, Water Science and Applications 8, AGU, p ROSGEN, D. L., SILVEY, H. L. 1996: Applied River Morphology. Pagosa Spring, Colorado: Wildland Hydrology, 396 s. 76

78 ROSGEN, D. L. 2001: A stream channel stability assessment methodology. In: Proceedings of the 7th federal interagency sedimentation conference, Vol. II, Pagosa Springs, CO: Wildland Hydrology, p ROSGEN, D. L. 2002: A practical method of computing streambank erosion rate. Pagosa Spring, Colorado: Wildland Hydrology, 10 pp. RAPLÍK, M., VÝBORA, P., MAREŠ, K. 1989: Úprava tokov. Bratislava: Alfa, 640 s. THORNE, C., R. 1990: Effect of vegetation on river-bank erosion and stability. In: Thrnes, J. B. (ed.): Vegetation and erosion. Chichester: John Wiley & Sons Ltd., p TRIMBLE, S. W. 1997: Stream channel erosion and change resulting from riparian forest. Geology, 25, p VALTÝNI, J. 1974: Vegetačné úpravy tokov. Bratislava: Príroda, 178 s. VALTÝNI, J. 1981: Vyčleňovanie, zakladanie a obhospodarovanie brehových porastov podľa ich funkcií. Bratislava: Príroda, 41 s. VALTÝNI, J., KRIŽOVÁ, E., MESSINGEROVÁ, V. 1990: Vplyv brehových porastov na stabilitu bystrinného ekosystému. Zvolen: VÚLH, Vedecké práce, s VALTÝNI, J., JAKUBIS, M. 2000: Analýza závislostí stanovištných podmienok brehových porastov od hydraulických charakteristík koryta. Acta Facultatis Forestalis Zvolen, XLII, s VAN EPS, M. A., FORMICA, S., J., MORRIS, T. L., BECK, J. M., COTTER, A. S. : 2004: Using bank erosion hazard index (BEHI) to estimate annual sediment loads from streambank erosion in the West Fork White River watershed. Little Rock: Arkansas Department of Environmental Preservation Division, 2005, 26 s. WYNN, T., MOSTAGHIMI, S. 2006: The effect of vegetation and soil type on streambank erosion, Southwestern Virginia, USA. Journal of the American Water Resources Association, 42, p ZACHAR, D. A KOL. 1984: Lesnícke meliorácie. Bratislava: Príroda, 488 s. 77

79 VÝZNAM HISTORICKÝCH KRAJINNÝCH ŠTRUKTÚR V CHARAKTERISTICKOM VZHĽADE KRAJINY VALUE OF HISTORICAL LANDSCAPE STRUCTURES IN CHARACTERISTIC LANDSCAPE APPEARANCE Petr Jančura., Martina Slámová Katedra plánovania a tvorby krajiny, Fakulta ekológie a environmentalistiky, Technická univerzita vo Zvolene, T. G. Masaryka 24, Zvolen, ABSTRAK Európsky dohovor o krajine EdoK (Florencia, 2000) uvádza význam charakteristických čŕt v obraze krajiny. Jedným z takýchto výrazných a hodnotovo významných zložiek krajiny sú historické krajinné štruktúry (HKŠ). Tie často vytvárajú reprezentatívne znaky charakteru krajín. Stávajú sa ich vizuálnymi a axiologickými archetypmi. Cieľom príspevku je prezentácia metodologických prístupov k identifikácii vizuálneho prejavu HKŠ v charakteristickom vzhľade krajiny (CHVK). redmetom výskumu je axiologický (hodnotový) význam čŕt krajiny, predovšetkým agrárnych foriem historických krajinných štruktúr v CHVK. Využívame diferenčnú metódu identifikácie krajinného obrazu (Jančura, 2000). Súčasťou postupu je detailný terénny prieskum, využitie fotopanorám, kresby s využitím informačnej grafiky a 3D modely krajiny. Súčasťou výsledkov je posúdenie krajinno-ekologického významu HKŠ a ich vzťahov ku geodiverzite a biodiverzite krajinných prvkov. Kľúčové slová: charakteristický vzhľad krajiny, agrárne formy historických krajinných štruktúr, krajinné typy, axiologické atribúty, znaky, vizuálna semiotika, informačná grafika. ABSTRACT European Landscape Convention (Florence, 2000) inducts value of characteristic features for landscape appearance. One of outstanding and valuable features are historical structures of landscape. Those often create representative signs of landscape character. They become visual and axiological archetypes. Main task of contribution is presentation of methodical approaches to identification of visual expose of historical landscape structures (HLS) in characteristic landscape appearance (CHLA). We use differential method of landscape s identification. (Jančura, 2000). Part of research is detailed field survey, using fotopanoramas, drawing landscape with informational graphic principles and 3D models of landscape. Results of HLS identification are appreciated in context to landscape-ecological continuity of geo-diversity and biodiversity of landscape components. Key words: characteristic landscape appearance, features, agrarian forms of historical structures, axiological attributes, features, information graphic. ÚVOD V súvislosti s požiadavkami Európskeho dohovoru o krajine - EDoK (Florencia, 2000, SR od r. 2005), potrebujeme vymedziť najmä tie krajinné typy, ktoré obsahujú zachované jedinečné črty charakteristického vzhľadu krajiny (CHVK). Z charakteristických znakov (čŕt) krajiny majú často reprezentatívnu pozíciu historické krajinné štruktúry (HKŠ). 78

80 Termín charakteristický vzhľad krajiny sa v SR používa od roku 2002, keď bol uvedený v zákone NR SR č.543/2002 Z. z. o ochrane prírody a krajiny. CHVK je vizuálnym prejavom vonkajších štrukturálnych atribútov a vnútorných (vizuálne skrytých) funkčných, procesných a axiologických vlastností krajiny. Krajina sa javí ako súbor charakteristických znakov. Existuje (konečný) počet znakov, ktorý presne charakterizuje konkrétnu krajinu, nezameniteľne s inými krajinami. Nositeľmi informácií sú čitateľné znaky. Krajina má vlastnosti hypertextového prostredia. Významné (reprezentatívne, určujúce) znaky tvoria komunikačné uzly a z nich vyplývajú ďalšie informačné a komunikačné dráhy. Znaky sa nevyskytujú izolovane. Súvislosť, kombinácia, usporiadanie a pravidlo kontaktu susediacich a súvisiacich znakov môžeme označiť pojmom syntagma (JANČURA, SLÁMOVÁ, 2009). Základný (binárny) kód susediacich znakov, v reálnom 3 a 4D prostredí krajiny, má charakter priestorových viaczložkových väzieb. Najjednoduchším vysvetlením syntagiem je neoddeliteľnosť zložiek štruktúry krajinnej pokrývky od reliéfu. Súlad znakov v syntagme je prejavom a výrazom eurytmických vzťahov krajine. Narušenie syntagmatiky, vytvára vizuálny nesúlad. Poruchy čitateľnosti znakov v krajine, symptómy, sa vo vizuálnej krajine prejavujú ako vizuálny impakt. HKŠ sú špecifické práve svojimi asociáciami a odkazmi na príbeh (históriu) krajiny. Jej identitu ako vzťah človeka, ktorý krajinu formoval a prostredia, ktoré ho živilo. Cieľom príspevku je prezentácia dosiaľ málo publikovaných metodologických prístupov k identifikácii vizuálneho prejavu HKŠ v charakteristickom vzhľade krajiny. Predmetom výskumu je axiologický (hodnotový) význam charakteristických znakov (čŕt) krajiny, konkrétne agrárnych foriem HKŠ, v charakteristickom vzhľade krajiny. V zmysle EDoK ich posudzujeme aj vzhľadom k cieľovému stavu kvality krajiny. Charakteristický vzhľad krajiny je potrebné udržať. Z hodnoty krajín vyplýva aj potreba stálej starostlivosti, respektíve ochrany. V niektorých regiónoch a lokalitách vytvárajú HKŠ neopakovateľný ráz krajín a ich komparatívnu originalitu, ako je to aj v prípade tradičných podhorských krajín. Úbytkom obyvateľstva z vidieckych regiónov, hlavne s roztratenými formami osídlenia, dochádza k ich zániku. Zachovanie si vyžaduje pretrvávajúcu primeranú antropickú vitalitu (DANIŠ, MODRANSKÝ, 2007), stále aktivity obyvateľstva, ktoré udržiavajú obhospodarovanie krajiny na želateľnej úrovni. Vymedzenie a charakteristika území Výsledky výskumu prezentujeme v dvoch základných výskumných lokalitách v geomorfologických jednotkách Pieniny (lokalita 1), Poľana a Zvolenská kotlina lokalita južné Podpoľanie (lokalita 2) a komparatívnej v Ostrôžkach (lokalita 3), ktoré sú vymedzené na obrázku 1. Lokalita 1, v NP Pieniny (vyhlásený v r. 1967) sa nachádza v katastrálnych územiach (k.ú) obcí Červený Kláštor (305 ha), Lesnica (1461 ha), Veľký Lipník (2760 ha), Haligovce (1118 ha) a Stráňany (1159 ha), spolu zaberajú rozlohu 6803 ha. V pohorí Pieniny sa geomorfologicky výrazne prejavuje karpatský bradlový systém, ktorého skalné útvary kontrastujú s mäkko modelovaným flyšovým reliéfom. Vystupujúce reliéfne formy bradiel striedajú hlboké doliny sú ojedinelé a vzácne v európskom kontexte. K chladnej horskej vrchovinovej krajine, prináleží rázovité goralské obyvateľstvo. Druhou lokalitou je k.ú. Detva v južnom Podpoľaní, ktorá rozlohou 6809 ha je porovnateľná s lokalitou 1. Nachádza sa v mierne teplej klimatickej oblasti, na podloží neogénnych vulkanitov, v povodí Slatiny. Na severnej strane katastra dominuje masív Poľany (1458 m) s bukovými, vo vrcholových polohách smrekovými lesmi. Erozívna kaldera Poľany je geomorfologickým unikátom na Slovensku. V Detvianskom predhorí sa vyskytujú bralá na zvyškoch lávových prúdov. tradície. Detva je predstaviteľ a symbol ľudovej kultúry 79

81 Slovenska so živými folklórnymi tradíciami. Komparatívna lokalita s rozlohou 1500 ha (pás, tranzekt, kolmo na os doliny s rozmermi 3 x 5 km 2 ) sa nachádza v pohorí Ostrôžok, v centrálnej oblasti neovulkanitov, v údolí Madačka (prevažne k.ú. Nedelište), sme identifikovali pozoruhodne rozľahlý systém agrárnych terás (v pohorí okolo 120 km 2 ). Neovulkanický reliéf tvoria široké oblé chrbáty, planiny, ostrohy, (rázsochy) a hlboko zarezané doliny. V rozľahlých planinách sa nachádza rázovitá, ale zanikajúca, poľnohospodársko-lesná laznícka vrchovinová krajina. METODIKA A MATERIÁL Prístup k výskumu axiologických vlastností krajiny charakterizujeme najprv vo všeobecnej rovine. V diagnostickej fáze identifikujeme a odlišujeme tie charakteristické znaky, ktoré majú výrazný vizuálny prejav vo vzhľade krajiny. V prognostickej fáze postupu hodnotíme význam, hodnoty a pozíciu znakov HKŠ v charakteristickom vzhľade krajiny skúmaných krajinných typov. Na identifikáciu charakteristického vzhľadu krajiny sme využili diferenčnú metódu identifikácie DMI (JANČURA, 2000), metódu panorám (JANČURA, SLÁMOVÁ, TRIZULIAKOVÁ, 2001) a metódu identifikácie symptómov a vizuálneho impaktu, VIA (JANČURA, 2003) v krajine. Na ne nadväzuje syntagmatická a paradigmatická analýza vzhľadu krajiny (JANČURA, SLÁMOVÁ, 2009). Prejav videného znaku v krajine identifikujeme a následne interpretujeme ako grafickú ikonu, alebo ako slovo, pojem. Vizuálnu informáciu z panorám kódujeme, do grafickej znakovej podoby (ikon) využitím princípov informačnej grafiky. Textová časť výsledkov má povahu štruktúrovaného výroku, nie je excerpciou, ale uceleným súborom nenáhodného usporiadania informácií, ktorý vypovedá o kombinácií konečného počtu charakteristických znakov odlišujúcich skúmanú krajinu od akejkoľvek inej. Je podložený štatistickým spracovaním údajov a komparatívnou analýzou s obdobnými lokalitami. Ikonografický 80

82 prepis znakov z panorámy do grafických ikon je komplementárny k textovému štruktúrovanému výroku o CHVK (v príspevku v prílohách). Celkový postup DMI zahrňuje postupové kroky: 1. identifikácia znakov krajinného obrazu, 2. diagnostika a identifikácia hodnoty krajinného rázu. Výstupom je vizualizácia (grafika) a štrukturovaný výrok (text). 3. prognostika a terapia krajiny, symptómy impaktu a spôsob ich sanácie. Výstupom sú regulatívy pre koncepcie (územné plánovanie) a projektovanie v krajine. V príspevku využívame 1. a 2. krok Pre vzájomné porovnávanie a vyhodnotenie výsledkov sú podkladom predchádzajúce práce. V území Pienin: KUĽANDA (2006) a KUĽANDA, ŽLKOVANOVÁ (2008), v k.ú. Detva: JANČURA (2000) a SEDLÁČEK, (2008) a v porovnávacej lokalite 3 v Ostrôžkach: SLÁMOVÁ, JANČURA, KUĽANDA (2008). VÝSLEDKY Lokalita 1: Pieniny (Červený Kláštor, Lesnica, Veľký Lipník, Haligovce, Stráňany). Krajinný obraz vytvára rovnomerne zastúpená kombinácia lesnej krajiny na vrchovine (33%) a poľnohospodárskej na vrchovine (29%) s mezo a mikroštruktúrami. Najrozšírenejšou agrárnou formou HKŠ sú terasové políčka, prevažujú líniové formy. Zaberajú 70% z poľnohospodárskej krajiny a predstavujú 22,5 % z plochy Pieninského národného parku (NP). Vyskytujú sa hlavne v zóne C, v treťom stupni ochrany národného parku (NP) (845,1 ha agrárnych foriem HKŠ zaberá 33 % zóny C) s druhovo bohatými trávobylinnými spoločenstvami (obr.2). Krajinný ráz Pienin sa vyznačuje hodnotami Európskeho významu. Republikovo významnou kultúrnou a historickou pozoruhodnosťou je kláštor (Červený kláštor) a niekoľko archeologických významných lokalít (Aksamitka). Charakteristický vzhľad krajiny vytvára neopakovateľná kombinácia mikroštruktúr terasového (agrárneho) reliéfu a mezoštruktúr pasienkov a kosienkov v poľnohospodárskej 81

83 vrchovinovej krajine, s bralným reliéfom vystupujúcich bradiel (Tri koruny) a hlbokých dolín (Prielom Dunajca) v hornatinách, s lokálne zachovalou profánnou a sakrálnou architektúrou v sídlach. (obr.3) Lokalita 2: Poľana, južné Podpoľanie, k.ú Detva. Krajinný obraz v okolí mesta Detva vytvára prevažujúca poľnohospodárska krajina na podvrchovine. V k.ú. sú približne rovnomerne zastúpené typické kombinácie, ktoré tvorí: poľnohospodársko-sídelný (P/S) typ (11%) na podvrchovine, lesno-poľnohospodárskosídelný (L/P/S) typ na podvrchovine (13%) a L/P/S typ na pahorkatine (10%). Prechodné krajinné typy (L/P+L/P/S+P/S) na vrchovine sú navzájom rovnomerne zastúpené predstavujú spolu 20%. Vysoký počet kombinácií krajinných typov je prejavom vysokej diverzity krajinných štruktúr. Celkovo v k.ú. prevažuje vysoká heterogenita (57%), čiže 26 a viac plôšok štruktúr krajinného povrchu (ŠKP) na km 2. HKŠ sa vyskytujú prevažne na podvrchovinách a vrchovinách, čo korešponduje s vysokou diverzitou krajinných typov k.ú. a s lazníckym osídlením podvrchovín a vrchovín Detvianskeho predhoria. Z hľadiska tvarov prevažujú líniové agroštruktúry a miestami sú v špecifickom vejárovom usporiadaní (obr. 4). Krajinný ráz vytvára vzájomný kontext hodnôt prírodných (Chránená krajinná oblasť Poľana) a kultúrno-historických. Republikový význam má archeologické nálezisko sídliska z praveku (Kalamárka). Regionálne architektonicky významnou je hodnotná Stará Detva s potočnou radovou zástavbou, so zachovanou siluetou nízkopodlažnej zástavby (krajina škridlových striech). Lokálne sa zachovala ľudová a sakrálna architektúra (maľované Detvianske kríže). Charakteristický vzhľad vytvára vzájomný kontext masívu kaldery Poľany s prirodzenými ekosystémami, s podhorskou lesno-poľnohospodárskou podvrchovinovou a vrchovinovou krajinou lazov so špecifickými agrárnymi formami HKŠ, s vysokou heterogenitou ŠKP, diverzita viacerých krajinných typov, mestečko Stará Detva a ľudová architektúra (obr. 5). 82

84 83

85 Lokalita 3: Ostrôžky, k.ú. Nedelište a Ábelová. Krajinný obraz vytvára typická kombinácia poľnohospodárskej krajiny na vrchovine (40%) a poľnohospodárskej krajiny na podvrchovine (33%). Z hľadiska veľkostných kategórií krajinných štruktúr prevažujú mikroštruktúry, ktoré zaberajú 80% územia a podmieňujú vysoký stupeň heterogenity krajiny (28 a viac plôšok na km 2 ) Relatívne vysoký podiel sukcesných zárastov na okraji lesa (18%) poukazuje na intenzívnu zmenu poľnohospodárskej krajiny na lesno-poľnohospodársky typ. Následkom zmien v intenzite obhospodarovania krajiny dochádza k vzniku viacerých areálov nových diverzifikovaných plôšok, čo dokladuje napríklad vysoká priemerná hodnota tvarového kooficientu plôšok (6,049). Krajinný ráz vytvára unikátna vrchárska poľnohospodárska podvrchovinová a vrchovinová laznícka krajina s výrazným rozšírením špecifického roztrateného osídlenia, s agrárnymi formami HKŠ, s prevažujúcimi líniovými tvarmi a terasami. Ostrôžky sú špecifickým fenoménom s vlastnou atmosférou génia loci. Image podčiarkujú kultúrne tradície. Autentická tvorba spisovateľky Timravy a živý folklór. DISKUSIA A ZÁVER Prezentované územia predstavujú len časť našich výsledkov. Zmyslom príspevku je poukázať na význam nechránených častí krajiny, mimo ochrany prírody a ochrany pamiatok. Na hodnotové, kultúrno-historické aspekty sa často zabúda. V súčasnosti v ochrane prírody majú najvyššiu spoločenskú hodnotu chránené druhy a biotopy chránených území, s cieľom zachovania biodiverzity. Tým sa, ale ochrana prostredia nekončí. V preambule EDoK je požiadavka zachovania rôznorodosti európskych krajín ako spoločnej hodnoty. Týka sa to aj kultúrnej krajiny. Hodnotné sú aj krajinné typy a súbory charakteristických znakov krajiny. Tiež môžu byť vzácne, ohrozené, zanikajúce, a zdôrazňujeme, že aj bez výskytu chránených druhov. Z toho vyplývajú aj špecifiká a potreba aktívnej starostlivosti, stimulovanej (nie sankčnej) ochrany významných častí krajiny. Môžeme hovoriť o starostlivosti o krajinu. Najzaujímavejšie výsledky sme získali skúmaním podvrchovinových a vrchovinových podhorských a horských poľnohospodárskych a poľnohospodársko-lesných typov krajín Slovenska. Prírodné podmienky skúmaných lokalít boli (aj v minulosti) menej vhodné pre poľnohospodársku činnosť. Charakterizuje ich mierne teplá klíma s lokálne chladnou (drsnou) mezo a mikroklímou, v nadmorských výškach m.n.n.. Z hľadiska využitia zeme poľnohospodárstvo limituje suchý, plytký a skeletnatý pôdny substrát. Z hľadiska osídlenia stredné a strmé svahy vrchovín a hornatín. Tie spôsobili, že územia obsadzovali kolonizátori pravdepodobne neskôr, ako sa vyvinula stredoveká sídelná sieť. Pre tieto podhorské regióny je príznačné roztratené, laznícke osídlenie s tradičnou poľnohospodárskou činnosťou, v súčasnosti reprezentovanou archaickými formami poľnohospodárstva, HKŠ. Výskyt agrárnych foriem HKŠ je pre tieto oblasti typický a niekedy unikátny s prekvapujúcou veľkou rozlohou (Ostrôžky). HKŠ agroštruktúry sú mikroštruktúrami, prevažne líniových tvarov a na svahoch sú to terasy. Podporujú heterogenitu ŠKP a následne majú význam krajinno-ekologický. Podporujú geo- a biodiverzitu krajiny, s hodnotnými ekosystémami. Súčasne sú kultúrnym fenoménom ako pamať krajiny. HKŠ sú jednou z výrazných a hodnotovo významných čŕt krajiny. V uvedených územiach vytvárajú charakteristické, reprezentatívne znaky krajiny krajinných typov. V minuloročnom príspevku sme konštatovali, že vzhľad krajiny v centrálnych Ostrôžok sa dramaticky rýchlo mení a znižuje sa jeho kvalita a hodnota. To isté môžeme povedať o Vlkolínci, časti Podpoľania, Bielych Karpatoch a pod. Identický obyvatelia, osadníci vrchári, horali, lazníci - odchádzajú, lebo krajina ich neuživí. Cieľavedomú, dnes už historickú činnosť poľnohospodára, ktorý organizoval 84

86 usporiadanie pokrývky krajiny, striedajú spontánne sukcesné procesy, v krajine sa rozširuje sa les a charakteristické črty sa zo vzhľadu krajiny v ňom strácajú. Ako upozorňujú Wu a Hobbs (2007), nová paradigma krajinnej ekológie je postavená na rozvíjaní spolupráce výskumníkov, krajinných ekológov a ich profesných partnerov z praxe. Naším cieľom, okrem vedecko-výskumných, je ponúknuť možnosti valorizácie krajiny a jej hodnotovoekonomického potenciálu na základe jedinečného charakteru krajín. Vizuálna atraktívnosť CHVK, ktorého sú súčasťou, môže pritiahnuť návštevníkov do regiónu, či lokalít. Panoráma príťažlivej krajiny môže byť logom krajiny, reklamným pútačom v propagácii pri podpore jej rozvoja. Ekonomická podpora dotknutých regiónov by mala smerovať k podpore identity obyvateľov a krajiny. Ku stimulácii ako ostať v krajine, ako najefektívnejšieho spôsobu zachovania prírodno-antropických hodnôt krajiny. Poďakovanie: Autori vyslovujú poďakovanie za finančný príspevok grantovej agentúre VEGA z grantu č.1/4329/07. POUŽITÁ LITERATÚRA: DANIŠ, D., MODRANSKÝ, J., 2007: Klasifikácia sekundárnej sukcesie na vybraných agroekosystémoch v podmienkach Slovenska. In: Hreško, J. (ed.): V. ekologické dni, SEKOS, Nitra: Konferencie. Zvolen, Janka Čižmárová PARTNER: s JANČURA, P., 2000: Identifikácia krajinného obrazu a krajinného rázu na príklade subregiónu Detva Hriňová. Acta Facultatis Ecologicae, Zvolen, vyd. TU Zvolen: p JANČURA P., SLÁMOVÁ M., TRIZULIAKOVÁ, K., 2001: Panorámy. Enviromagazín, roč. 6/2001, mimoriadne číslo: p JANČURA, 2003: Charakteristický vzhľad krajiny. Habilitačná práca. TU vo Zvolene, 84 s. JANČURA, P., SLÁMOVÁ, M., 2009: Ochrana krajinného rázu v Slovenskej republike nové úlohy a nové odpovede. In: Vorel, I., Kupka, J.: Aktuální otázky ochrany krajinného rázu. Centrum pro krajinu, Praha, p KUĽANDA, M., 2006: Význam ochrany krajiny v programe starostlivosti PIENAP. DP,TU vo Zvolene, 42 s. SEDLÁČEK, J.: Porovnanie krajinného obrazu k.ú. Horné Plachtince a k.ú. Detva v kontexte s historickými krajinnými štruktúrami. DP, TU vo Zvolene, 93 s. SLÁMOVÁ, M., KUĽANDA, M., JANČURA, P., 2008: Zanikajúce fenomény vidieckej krajiny Slovenska. In Dreslerová, J., (Ed.),: Venkovská krajina Zborník konferencie, CZ-IALE, Lesnická práce, s.r.o., p WU, J., HOBBS, R., J., 2007: Key topics in landscape ecology. Cambridge univers. Press, 297 pp. 85

87 POZEMKOVÁ ÚPRAVA V K.Ú. SKYTALY LAND CONSOLIDATION IN THE SKYTALY CADASTER Helena Justová Katedra ekologie krajiny FŽP ČZU v Praze, Náměstí Smiřických 1, Kostelec nad Černými lesy, Tel.: ABSTRAKT Poster prezentuje diplomovou práci, která má charakter projektu. Zabývá se návrhem plánu společných zařízení (PSZ) a návrhem jednoduché pozemkové úpravy (JPÚ). Metodika zpracování všech částí práce vycházela z platných zákonných předpisů a metodických postupů pro návrhy protierozní ochrany půdy, sledování změn v krajině a návrhu jednoduché pozemkové úpravy. Výsledky byly zpracovány do textové a grafické podoby. Katastrální území Skytaly se nachází v Ústeckém kraji, okrese Louny, ve správním obvodu Podbořany a je částí města Vroutek. Při návrhu PSZ bylo přistupováno ze tří hledisek: protierozní, krajinářsko-historické a ekologické. Ke každému hledisku byl navržen grafický generel a výsledkem bylo jejich propojení do jednoho konečného výkresu znázorňujícího výsledný návrh kostry společných zařízení, za předpokladu nalezení kompromisů mezi dílčími generely, bylo-li zapotřebí. Pozemky vstupující do jednoduché pozemkové úpravy jsou pro k.ú. Skytaly na katastru nemovitostí vedeny na LV č. 37 a statek, ke kterému pozemky náleží na LV č. 97. JPÚ se týkala 26 parcel o celkové rozloze 12,62 ha. Na těchto pozemcích je názorně vidět držba majetku v Sudetských oblastech v období po 2. světové válce po současnost. Návrh nového uspořádání pozemků po JPÚ je do dvou sousedících a cestami přístupných parcel, přičemž byla dodržena dvě zákonná hlediska: výměra a vzdálenost. Třetí hledisko, cena byla překročena o 5 %, vůči zákonné toleranci, v neprospěch vlastníků, kteří však souhlasili s dohodou o vyrovnání. Klíčová slova: Skytaly, kostra/plán společných zařízení, protierozní opatření, krajinářsko-historické analýzy, ÚSES, jednoduchá pozemková úprava. ABSTRAKT Poster presents dissertation created in year 2008 at Czech University of Life Sciences Prague on Faculty of Environmental Sciences. It designs a plan of and simple land consolidation. A methodology is based on an actual guideline and statutory instruments for a soil protection from erosion, following landscape changes, territorial system of an ecological stability (ecological network) and simple land consolidation design. Results were elaborated in a text and graphical form. The cadastral territory Skytaly is situated in Ústecký region, district of Louny, in an administrative territory of Podbořany and it is a part of the town Vroutek. Design of collective arrangements was made from three points of view: anti-erosion, landscape-historical and ecological. A plan for collective arrangements results from a field survey and it is solved on three aspects: soil protection from erosion, landscape-historical and ecological. For each aspect I designed a general design plan and it results in its coordination and a formation of a final 86

88 plan of collective arrangements, considering presumption of finding compromises from particular general plans, if it was necessary The resolved parcels are in an ownership list No. 37, and the estate, to which the parcels belong, is in an ownership list No. 97. Single land consolidation touched 26 parcels of a total area of ha. Those parcels clearly shows ownership in Sudetenland from the age of World War II to our times. Present landholders got their The new lay-out consisted from 2 parcels, respecting 2 legal demands: area and distance. The third legal demand, a price, was over ranged by 5% compared the statutory instruments tolerance, it was detrimental for an owner, however he agreed with a compensation agreement. Keywords: Skytaly, a framework/plan for collective arrangements, a soil protection from erosion, landscape-historical analyses, territorial system of an ecological stability (ecological network), simple land consolidation. ÚVOD Pozemkové úpravy nejsou nějaký fenomén, který vznikl v roce 1991 po obnovení vlastnických vztahů k pozemkům, ale nedílná součást procesu, který určuje vztah člověka a společnosti k půdě. Tuto silnou životně nezbytnou vazbu nelze zrušit, opomenout nebo nahradit něčím jiným např. civilizačním pokrokem nebo technikou.[1] Účelem pozemkových úprav je napravení nedostatků vzniklých ve vývoji půdní držby. Nedostatky se vyskytují ve vlastnické držbě, kvalitě evidence katastru nemovitostí, krajině a následně i současným stavem venkovského prostoru a života v něm. Problémem, který projektantům komplikuje jejich práci je nedostatek státní a především obecní půdy v některých katastrech. Úkolem této práce je návrh kostry společných zařízení a to ze tří pohledů 1) ohroženosti zemědělské půdy erozí, 2) hodnocení krajiny a 3) územním systémem ekologické stability a tyto hlediska jsou následně promítnuty do jednoho výsledného výkresu. Dalším návrhem je jednoduchá pozemková úprava, týkající se pozemků zapsaných v LV č.37 Tyto pozemky se stavbami k nim patřícím (LV č.97) byly před r v držení německých obyvatel, kteří byly po druhé světové válce odsunuti z republiky. Na výzvu tehdejší vlády o doosídlení liduprázdných pohraničních oblastí Sudet, sem přišla rodina do té doby žijící v Podvysoké na Volyni a patřila k tzv. volyňským Čechům. Nyní nemovitosti vlastní potomci příchozí rodiny. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O K.Ú. SKYTALY Katastrální území spadá do Ústeckého kraje, okresu Louny, obec s rozšířenou působností jsou Podbořany a jsou jednou ze sedmi částí města Vroutek. Skytaly se nachází cca 100 km západně od Prahy směrem na Karlovy Vary. Volba tohoto území byla dána jeho dobrou znalostí, výbornými přírodními podmínkami a bohatou a zajímavou historií. Některé práce nebyly provedeny, ať z časových a finančních důvodů nebo z důvodu pouze studijního účelu práce, ale s možností budoucího využití. Vynechané: zahájení a zveřejnění řízení, jmenování zástupce ředitele do sboru, stanovení podmínek od správních úřadů, zpracování zadávací dokumentace pro zadání veřejné zakázky, geodetická příprava, úvodní jednání a volba sboru zástupců, zpracování soupisu nároků vlastníků, zveřejnění návrhu KPÚ a závěrečné jednání a vydání rozhodnutí o schválení návrhu KPÚ, jeho oznámení a zápis poznámky do KN, odvolání [1] 87

89 Obr. 1, 2: Opatření protierozní ochrany zemědělské půdy Protierozní hledisko Větrná eroze byla pomocí mapy potencionální ohroženosti zemědělské půdy větrnou erozí [2] vyloučena a byla navrhována opatření zamezující odnosu půdy pouze v důsledku vodní eroze. Na základě charakteristiky území, geologických a půdních poměrů, 88

90 klimatických poměrů a terénních průzkumů, byly shromážděny informace, ze kterých se při počítání odnosu půdy vycházelo. Použita byla metoda univerzální rovnice tvz. USLE. Z té byla vypočítána u 14-ti drah povrchového odtoku, průměrná dlouhodobá ztráta půdy (G). U 5ti těchto drah byla hodnota G překročena a na jejich trase, byla navržena protierozní opatření. U návrhu opatření rozhodovala jednoduchost realizace a tím i nízká finanční náročnost. Z protierozních opatření byly použity dvě, částečné zatravnění drah povrchového odtoku a přerušení drah příkopy. (obrázek 1,2). Navržené příkopy byly napojeny na již stávající soustavu příkopů nebo pomocí propustků zaústěny do potoků. Zájmové území se nachází ve srážkovém stínu Krušných a Doupovských hor. Na lesních pozemcích eroze řešena nebyla. Dle částečných terénních průzkumů a především z pohovorů s myslivci a lesními dělníky eroze zjištěna nebyla. Krajinářsko-historické hledisko Krajina je jedinečnou mozaikou vrstev vypovídajících o dějinném vztahu člověka k prostředí, ve kterém žije, pracuje, raduje se i strádá. Je živou a stále se doplňující kronikou, odrážející chod přírody a život společnosti.[3] Vypracována byla studie land use, která ukazuje jakým způsobem je v dnešní době území využíváno (obrázek 3) a sedm analýz hodnotící krajinu: Stručná charakteristika širšího krajinného celku, Geomorfologie, Vymezení krajinného prostoru, Forma krajinného prostoru, Pozitivní hodnoty krajinného rázu, Uspořádání prostorové scény a Krajinohistorické prvky. Obr. 3: Graf využití území V návrhu byly doplněny polní cesty k zpřístupnění všech pozemků s inspirací v historických podkladech a dnešních potřebách. Cesty byly napojeny na stávající soustavu polních cest a silnic 2. třídy. Dále byla navržena obnova části Mlýneckého potoka nad intravilánem se zaústěním do navrhované vodní nádrže, která se na těchto místech v minulosti také nacházela. Poslední návrh na Mlýneckém potoce zněl na obnovu přirozené, meandrující trasy v části pod intravilánem. U všech navrhovaných prvků tohoto hlediska i nových cest byla navržena či doplněna doprovodná zeleň a tak bylo učiněno i u stávajících prvků, kde byla zaznamenána absence zeleně. A v neposlední řadě z historických map bylo zjištěno, kde stávala drobná sakrální architektura, která v dnešní 89

91 skytalské krajině již zcela vymizela a v návrhu byla obnovena, šlo o dvě kapličky a o dva kříže. Hledisko ekologické V roce 2006 byl pro město Vroutek vypracován projekt na ÚSES, který tato práce převzala. Povinnost zpracování generelu vyplývá ze zák. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Na území Skytal je jedno funkční regionální biocentrum, osm funkčních lokálních biocenter, jeden nadregionální biokoridor, který je z převážné části funkční, jeden regionální biokoridor z většiny funkční, čtyři funkční a dva nefunkční lokální biokoridory a dva interakční prvky. Navržené prvky ÚSES jsou dva biokoridory a jedno biocentrum lokálního významu v místě navržené obnovené nádrže nad intravilánem. Trasy navržených biokoridorů jsou podél obnovené trasy Mlýneckého potoka ústící do navržené vodní plochy a na revitalizované části potoka pod intravilánem. Kostra společných zařízení Výše jmenovaná hlediska byla promítnuta do jednoho konečného a optimálního řešení. (obrázek 4) Tento postup byl zvolen jen z názorného hlediska, jinak je nutné na řešení nahlížet mimo jiné komplexně. Obr. 4: Výsledná kostra společných zařízení Jednoduchá pozemková úprava Podle právních norem je nutné, dodržení tří hledisek. Ceny, vzdálenosti a výměry. Cena je přiměřená, pokud není ve srovnání s původní cenou vyšší nebo nižší o více než 4 %. 90

92 Nově navrhované pozemky jsou v přiměřené výměře, pokud rozdíl výměry původních a navrhovaných pozemků nepřesahuje 10 % výměry původních pozemků. Nově navrhované pozemky jsou v přiměřené vzdálenosti, pokud rozdíl ve vzdálenosti původních a navrhovaných pozemků není vyšší nebo nižší než 20 %. Vzdálenost se stanoví jako vážený aritmetický průměr vzdáleností jednotlivých pozemků měřených vzdušnou čarou od původní zemědělské usedlosti. [5] Nedodržení těchto hledisek lze provést pouze se souhlasem vlastníka. Stávající rozmístění vlastníků a řešených parcel je graficky znázorněno na obrázku 5 a nové uspořádání na obrázku 6, který byl navržen podle soupisu nároků. Jmenovaná hlediska byla dodržena, až na cenu, která se lišila o 5 % v neprospěch vlastníka, který souhlasil s následným vyrovnáním rozdílu. Obr. 5: Současný stav řešených parcel (zelené se šrafem) 91

93 Obr. 6: Navrhované rozmístění řešených parcel (zelené se šrafem) ZÁVĚR Práce ukazuje tři pohledy na kostru společných zařízení a každý z jiného oboru, avšak všechny související. Jednoduchá pozemková úprava uspořádala vlastnická práva k řešeným pozemkům. Jde o jeden z nástrojů, který připravuje půdu pro návrat drobných zemědělců a jejich racionálnímu hospodaření. Eliminuje nepřesnosti a nejasnosti na katastru nemovitostí a převádí mapy do digitální podoby, což zjednodušuje další práce s ním. Všechny tyto důvody slouží jako nástroj pro obnovu venkovské krajiny a návratu lidí do ní. LITERATURA [1] MAZÍN, V.: Obnova venkova výsledky komplexní pozemkové úpravy v Olešné, MZeČR, Praha 1996 [2] JANEČEK, M. A KOL. Ochrana zemědělské půdy před erozí, 1. vyd., Praha 2007, VÚMOP, ISBN [3] Proměny sudetské krajiny, kolektiv autorů, o. s. Antikomplex, Praha 2006, vyd. 1., ISBN 80/86125/75/2 [4] Úplné znění, zákon 139/2002 Sb. o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů 92

94 PROBLÉMY POĽNOHOSPODÁRSKEJ KRAJINY VYPLÝVAJÚCE Z JEJ OBHOSPODAROVANIA Martin Kaczara, Eva Pauditšová Prírodovedecká fakulta Univerzity Komenského v Bratislave, Katedra krajinnej ekologie, Mlynská dolina B2, Bratislava, ANOTÁCIA V príspevku sú porovnané dva typy poľnohospodársky využívaných území v rôznych častiach Slovenska s odlišnými reliéfnymi podmienkami. V rámci porovnávania vybraných území sú hodnotené problémy vyplývajúce z poľnohospodárskeho využívania krajiny. V závere príspevku sú navrhnuté manažmentové opatrenia na minimalizáciu negatívnych prejavov vyplývajúcich z obhospodarovania pôdy, s dôrazom na protieróznu ochranu pôdy. ABSTRACT The paper compares two types of agricultural utilizing territories in various sections of Slovakia with different terrain conditions. Within comparison of selected territories are valuated problems that implicit from agricultural landscape utilization. In the end of the paper are designed management arrangements to minimize negative expressions that implicit from soil utilization, with emphasis to protect cropland against soil erosion. ÚVOD Pre aktívne obhospodarovanú poľnohospodársku krajinu sú časté až charakteristické negatívne príznaky vyplývajúce zo spôsobu hospodárenia a z toho, že územie je výrazne antropogénne zmenené, a teda je narušená prirodzená rovnováha ekosystémov. Obe modelové územia (k. ú. Gemerské Dechtáre a k. ú. Andovce) hodnotené v príspevku majú poľnohospodársky potenciál, ktorý je dlhodobo využívaný. Okrem toho sa na ich území rozprestierajú chránené územia, z prítomnosti ktorých vyplývajú určité hospodárske obmedzenia. Zásadne sa tieto územia vzájomne odlišujú prírodnými charakteristikami, a to najmä reliéfom (tvar, sklon) a vegetačnou pokrývkou. Na modelových územiach je demonštrované, že nielen prírodné podmienky, ale aj socioekonomické ukazovatele vyplývajúce z ochrany prírody a krajiny limitujú hospodárske postupy, čo má v konečnom dôsledku vplyv na ochranu a kvalitu pôdy. CHARAKTERISTIKA ZÁUJMOVÝCH ÚZEMÍ Prvým záujmovým územím je časť katastrálneho územia Gemerské Dechtáre, ktoré sa nachádza v južnej časti okresu Rimavská Sobota. Z orografického hľadiska je záujmové územie zaradené do celku Cerovej vrchoviny podcelku Petrovská vrchovina, časti Hostická kotlina. Čiastočne zasahuje aj do podcelku Hajnáčskej vrchoviny (Mazúr, Lukniš, 1978). Nadmorská výška sa pohybuje od 190 do 495 m n. m. Modelové územie predstavuje časť Cerovej Vrchoviny, ktorá nebola takmer vôbec ovplyvnená vulkanickou činnosťou, prejavujúcou sa v centrálnej a západnej časti pohoria. Do záujmového územia na západnej strane zasahuje východným okrajom cerová bazaltová formácia, ktorá zahŕňa produkty bazaltového vulkanizmu vrchnopliocénneho až pleistocénneho veku. Východným okrajom sem zasahuje Steblová skala (486 m n. m.). Záujmové územie je budované prevažne miocénnymi tachtianskymi pieskovcami egenburgského veku, pleistocénnymi hlinitými a hlinito-ílovitými deluviálnymi sedimentmi würmského veku, dolina Mačacieho potoka 93

95 a jeho prítokov je budovaná holocénnymi hlinito-piesčitými a ílovitými fluviálnymi sedimentmi (Vass, 1986; Vass, Elečko, 1989; Elečko et al., 1985; Vass, Elečko, Konečný, 2007). Na týchto morských sedimentoch sa vyvinul výrazne členitý, ostro zvlnený pieskovcový reliéf charakteristický dlhými zvlnenými chrbátmi, miestami s extrémnymi sklonmi svahov. V menej odolných pieskovcoch je hladko modelovaný reliéf s plytkými dolinkami. V záujmovom území sú najrozšírenejším typom pôd hnedozeme erodované na polygénnych hlinách a regozeme na neogénnych sedimentoch. Ďalším rozšíreným typom sú regozeme na výrazných svahoch: 12-25, stredne ťažké až ťažké. V dolinách sú rozšírené fluvizeme glejové, stredne ťažké až ťažké, prípadne gleje, stredne ťažké, ťažké až veľmi ťažké. Na najstrmších svahoch nad 25 nebol rozlíšený pôdny typ. Tieto svahy často podliehajú samovoľnej erózii pôdy. Západná polovica k. ú. zasahuje do Chránenej krajinnej oblasti (CHKO) Cerová vrchovina, pričom dochádza aj k čiastočnému prekryvu s navrhovaným územím európskeho významu SKUEV 0357 Cerová vrchovina lesné biotopy, navrhovaným územím európskeho významu SKUEV 0359 Dechtárske vinice a vyhláseným chráneným vtáčím územím (CHVÚ) Cerová vrchovina Porimavie. Záujmovým územím č. 2 je k. ú. Andovce. Rozprestiera sa v Nitrianskom kraji, okrese Nové Zámky. Z orografického hľadiska patrí k. ú. do oblasti Podunajskej nížiny, celku Podunajská rovina. Západnú časť k. ú. tvorí Martovská mokraď a východnú časť pokrývajú Novozámocké pláňavy (Mazúr, Lukniš, 1978). Celé územie je rovinaté, so sklonom územia 0-1, lokálne 2-3. Na jedinom mieste na severovýchode územia bol zameraný maximálny sklon 3,93. Nadmorské výšky sa v záujmovom území pohybujú od 106 m n. m. do 121 m n. m. Územie je tvorené geneticky rôznymi sedimentmi kvartérneho veku. Plošne najväčšiu rozlohu zaberajú pleistocénno-holocénne eolické sedimenty, tvoriace podložie v južnej a juhovýchodnej časti zastavaného územia v obci. Ide prevažne o vápnité viate piesky. V severovýchodnej časti k. ú. ako aj južne od zastavanej časti obce vystupujú vápnité spraše a sprašové hliny würmského veku. Veľkú časť územia, prevažne v západnej a južnej časti k. ú. (v nive riek Nitra a Váh), pokrývajú fluviálne sedimenty, prevažne hlinitého, ílovitohlinitého až piesčito-hlinitého charakteru. V miestach bývalých mŕtvych ramien a početných meandrov rieky Nitra sa vyskytujú humolity a slatinné usadeniny. (Vaškovský, Halouzka, 1976) V k. ú. Andovce bolo identifikovaných 10 hlavných pôdnych jednotiek. Najväčšia časť územia je pokrytá čiernicami glejovými až čiernicami pelickými, tieto sú sústredené v západnej časti záujmového územia. Takmer celá východná časť k. ú. je pokrytá černozemami pseudoglejovými na sprašových a polygénnych hlinách. Z hľadiska zrnitosti prevažujú veľmi ťažké pôdy, ktoré sa rozkladajú výhradne západne od zastavaného územia obce. Vo východnej časti prevládajú stredne ťažké hlinité pôdy. Ľahké pôdy, náchylné na veternú eróziu, sa vyskytujú na východnej hranici záujmového územia a západne od zastavaného územia obce. Ťažké ílovito-hlinité pôdy sa vyskytujú ostrovčekovite v západnej časti územia. V území výrazne dominujú hlboké pôdy (60 cm a viac). Hrúbka humusového horizontu dosahuje takmer v celom území viac ako 30 cm (veľmi hlboký humusový horizont). Len minimálne je zastúpený stredne hlboký a plytký humusový horizont. Tieto plochy sa nachádzajú na miestach zvyškov ramien vodných tokov. V k. ú. Andovce bola v zmysle zákona č. 543/2002 Z. z. o ochrane prírody a krajiny ( 26) vymedzená osobitne chránená časť prírody a krajiny v kategórii CHVÚ Dolné Považie SKCHVU005 (vyhláška č. 593/2006 Z. z.). 94

96 Problémy vyplývajúce z poľnohospodárskej výroby záujmových území Obe záujmové územia sú dlhodobo poľnohospodársky využívané. Spoločnou charakteristikou týchto území je, že v nich v minulosti bola prevádzkovaná intenzívna živočíšna poľnohospodárska výroba, ktorá je v ostatných desaťročiach na Slovensku na ústupe. V oboch územiach sú vyhlásené osobitne chránené časti prírody a krajiny. V Gemerských Dechtároch je veľká časť záujmového územia (hlavne západná a severná) zalesnená. Dná dolín, ale aj vrcholové časti kopcov boli premenené na poľnohospodárske územia, a to najmä na ornú pôdu, ale čiastočne aj na lúky a pasienky a lokálne tiež terasované vinohrady. Lúky a pasienky zaberajú najmä strmé odlesnené svahy, ktoré boli v minulosti výrazne poškodzované pasúcim sa dobytkom, pričom dochádzalo až k úplnej deštrukcii porastu a urýchlenej erózii pôdy. V súčasnosti je väčšina pasienkov opustená a postupne sa poškodené porasty obnovujú. Na miestach s prebiehajúcou pastvou sú aj dnes pozorovateľné prejavy deštrukcie vegetačnej pokrývky. Zaujímavým fenoménom je postupné samovoľné zliezanie mačinového plášťa na najstrmších svahoch. V Andovciach je poľnohospodárstvo tradičnou formou hospodárenia na pôde. V minulosti sa obyvatelia obce venovali pestovaniu poľnohospodárskych plodín a chovu dobytka. Prevládala malovýroba, vlastníci pozemkov hospodárili na malých poliach. Od polovice 20. storočia bolo celé k. ú. obhospodarované veľkoblokovo. Boli rozorané plochy drevinovej (zvyšky lesov, kriačiny) a bylinnej vegetácie (trsťové porasty stojatých vôd a mokradí), pozemky sa scelili a vybudovali sa hydromeliorácie. Poľnohospodársku veľkovýrobu zabezpečovalo cca 50 rokov miestne JRD, ktoré už dnes neexistuje. V súčasnosti sú aktivity človeka v tomto území koncentrované do poľnohospodárskej rastlinnej výroby, zachoval sa veľkoblokový spôsob hospodárenia. Z hľadiska krajinárskej typológie predstavujú obe územia napriek rozdielnemu reliéfu a sklonom svahov kultúrne kultivované krajiny s vysokým stupňom antropogénnej premeny. Pri obhospodarovaní pôdy je jedným z najčastejších a najzávažnejších problémov erózia pôdy. Preto sme pre obe záujmové územia zisťovali potenciálnu vodnú eróziu. Na vyhodnotenie územia z hľadiska jeho náchylnosti na plošnú vodnú eróziu pôdy pôsobením povrchového toku vody bola použitá metodika vychádzajúca z modelu USLE (Wischmeier a Smith, 1978). Erózne modely boli vypočítané v prostredí GIS GRASS. VÝSLEDKY Výpočet erózie pôdy bol pre Gemerské Dechtáre realizovaný len pre časť katastrálneho územia zasahujúcu do CHKO Cerová vrchovina a vyššie spomínaných území európskej sústavy chránených území Natura 2000 (obr. č. 1). Z výpočtov vyplýva, že najsilnejšie prejavy erózie sú pozorovateľné na ornej pôde už pri sklonoch od 2 na všetkých typoch pôd, pričom na svahoch so sklonom od 7 dosahuje hodnoty odnosu pôdy nad 10 t. ha -1 rok - 1., kedy v zmysle kategorizácie erodovanosti pôd hovoríme už o strednej až silnej vodnej erózii (tab. č. 1). Tab. č. 1: Kategórie erodovanosti pôd vodnou eróziou (podľa Kobza et al., 2005, upravené) Kategória erodovanosti Odnos pôdy v t ha. -1 rok -1 žiadna < 0,01 slabá 0,01 4 stredná 4 10 silná extrémna > 30 95

97 Stredné hodnoty odnosu pôdy vykazujú aj niektoré plochy pokryté nelesnou drevinovou vegetáciou na strmých svahoch nad 20. Najvyššie hodnoty odnosu pôdy v záujmovom území vychádzajú v oblasti vinice pri zastavanom území, kde sklon svahu dosahuje až 30. Obr. č. 1: Potenciálna vodná erózia v k. ú. Gemerské Dechtáre (okres Rimavská Sobota) Pre k. ú. Andovce bola výpočtom modelu potenciálnej vodnej erózie (obr. č. 2) zistená slabá až žiadna vodná erózia. Potenciálny odnos pôdy v dôsledku vodnej erózie je v skúmanom území zanedbateľný, pohybuje sa maximálne po hodnotu 3,7 t ha -1.rok -1. V prípade určitých extrémnych klimatických a hydrologických podmienok sa môžu dôsledky vodnej erózie prejaviť najmä vo východnej časti k. ú. 96

98 Obr. č. 2: Potenciálna vodná erózia v k. ú. Andovce (okres Nové Zámky) Opatrenia na ochranu pôdy V Gemerských Dechtároch bolo výpočtom dokázané potenciálne riziko odnosu pôdy v dôsledku vodnej erózie. Prejavy takejto činnosti boli overené aj priamym terénnym prieskumom. Opatrenia na ochranu pôdy by mali byť teda navrhnuté a realizované so zreteľom na protieróznu ochranu. Celé záujmové územie sa nachádza v 2. stupni ochrany prírody a krajiny (podľa zákona č. 543/2002 Z. z. o ochrane prírody a krajiny v znení neskorších predpisov) a vzťahujú sa naň aj právne predpisy európskej sústavy chránených území Natura 2000 (Smernica Rady 92/43/EHS a Smernica Rady 79/409/EHS, vyhláška č. 30/2008 Z. z.), z ktorých vyplývajú aj podmienky pre zachovanie priaznivého stavu biotopov. Podľa 2 vyhlášky č. 30/2008 Z. z. sú v území okrem iných zakázané tieto činnosti, ktoré bezprostredne súvisia s hospodárením na pôde: zmena druhu pozemku z existujúceho trvalého trávneho porastu na ornú pôdu rozorávanie existujúcich trvalých trávnych porastov okrem ich obnovy Na ochranu a využívanie poľnohospodárskej pôdy sa okrem iných vzťahujú usmernenia zo zákona č. 220/2004 Z. z. Na dosiahnutie a dodržiavanie podmienok vyplývajúcich zo spomenutých právnych noriem sa v praxi uplatňujú rozličné protierózne opatrenia, s rozdielnym protieróznym účinkom, ktoré môžeme rozdeliť do niekoľkých skupín (Pasák et al., 1984; Antal, 1990, 2005; Bedrna, 2002): organizačné opatrenia veľkosť a tvar honu, cestná sieť, delimitácia pôdneho fondu agrotechnické opatrenia obrábanie pôdy po vrstevniciach, ochrana osevnými postupmi 97

99 biologické opatrenia pásové pestovanie plodín, zatrávnenie pozemkov, zalesnenie pozemkov technické opatrenia budovanie záchytných odvodňovacích kanálov, zasakovacích pásov, otvorených odpadov prívalovej vody, umelých terás a pod. Pre zmiernenie prejavov erózie pôdy v Gemerských Dechtároch navrhujeme obrábať iba polia ležiace v dnách dolín, na vrcholoch svahov, prípadne na svahoch do 7. Obrábanie strmších svahov predstavuje vzhľadom na klimatické podmienky (suché letá s častým výskytom silných prívalových dažďov) vysoké riziko vzniku urýchlenej vodnej erózie pôdy a vysoké ekologické, environmentálne, ale aj ekonomické škody. Z hľadiska ochrany pôdy pred eróziou má veľký význam aj prípustná neprerušená dĺžka svahu po spádnici a tvar pozemkov (Antal, 2005), pričom pre svahy so sklonom 0-3 je prípustná dĺžka svahu 400 m, pre svahy so sklonom m (STN ). Šírka honu po vrstevnici by mala byť k jeho dĺžke po spádnici v pomere 1:2, 1:3, prípadne až 1:6 (Antal, 2005). Na miestach, kde dĺžka svahu presahuje prípustné hodnoty navrhujeme vysadiť pás nelesnej drevinovej vegetácie s protieróznou funkciou, ktorá by zároveň slúžila aj ako interakčný prvok v otvorenej poľnohospodárskej krajine. Existujúce poľné cesty často kopírujú chrbátnice strmých svahov a predstavujú akési umelé koryto, do ktorého sa zbiehajú zrážkové vody a postupne dochádza k prehlbovaniu ciest a odnosu pôdy. Z tohto dôvodu je vhodné nahradiť existujúce priame cesty na nevyhovujúcich miestach tzv. vrstevnicovými cestami. Vzhľadom na to, že vodná erózia je v druhom záujmovom území (k. ú. Andovce) slabá, pre manažment územia súvisiaci s hospodárením na pôde sú smerodajné obmedzenia vyplývajúce z vyhláseného CHVÚ, ktoré prekrýva viac ako 2/3 poľnohospodárskej pôdy. Podľa 2 vyhlášky č. 593/2006 Z. z. sú v území okrem iných zakázané tieto činnosti: rozorávanie existujúcich trvalých trávnych porastov (TTP) okrem ich obnovy alebo ostatnej zatrávnenej plochy zmena druhu pozemku z existujúceho TTP na iný druh pozemku zmena druhu pozemku z ostatnej zatrávnenej plochy na iný druh pozemku okrem zmeny na trvalý trávny porast rozorávanie hniezdnych biotopov ľabtušky poľnej (Anthus campestris), najmä brehov materiálových jám alebo okrajov miestnych a účelových komunikácií, ak tak určí obvodný úrad životného prostredia, mechanizovaná kosba okrajov všetkých poľných ciest od 1.4. do okrem ciest vedúcich k zastavaným častiam osád alebo železničných priecestí aplikovanie insekticídov alebo herbicídov na existujúcich TTP, ostatných zatrávnených plochách, medziach alebo drevinách rastúcich mimo lesa okrem odstraňovania inváznych druhov aplikovanie priemyselných hnojív alebo pesticídov na brehoch materiálových jám alebo na miestnych a účelových komunikáciách alebo ich okrajoch, okrem miestnych komunikácií alebo účelových komunikácií vedúcich k zastavaným častiam osád alebo okrem odstraňovania inváznych druhov aplikovanie rodenticídov iným spôsobom ako vkladaním do nôr. ZÁVER Zistením potenciálneho odnosu pôdy v dôsledku vodnej erózie sme zistili, že v Gemerských Dechtároch ide o akútny problém. Vyššie riziko erodovateľnosti pôdy vyplýva predovšetkým z výrazne väčších sklonov svahov v porovnaní s druhým záujmovým územím. Všeobecne sa pre ochranu pôdneho fondu odporúča svahy so sklonom 98

100 nad 12 zatrávniť, prípadne nad 25 zalesniť (STN ). V záujmovom území polia pozvoľna prechádzajú z údolných polôh na svahy, pričom sklony svahov dosahujú až 30º. Logickým dôsledkom takéhoto hospodárenia je urýchlený odnos pôdy, najmä počas silnejších zrážkových udalostí v období, keď povrch pôdy nie je chránený vegetáciou. Druhé záujmové územie k. ú. Andovce má sklony svahov minimálne, s čím súvisí aj slabá vodná erózia. Napriek tomu je pre užívateľov pôdy záväzná povinnosť ochraňovať pôdu. V tomto prípade, keďže sa v území nachádza CHVÚ, je potrebné zosúladiť spôsoby obhospodarovania pôdy predovšetkým so záujmami ochrany prírody a krajiny. Poďakovanie: Príspevok vznikol s podporou projektu VEGA č. 1/0653/08. LITERATÚRA ANTAL, J., 1990: Ochrana a zúrodňovanie pôdy. VŠP, Nitra, pp. 235 ANTAL, J., 2005: Protierózna ochrana pôdy. SPU, Nitra, pp. 79 BEDRNA, Z., 2002: Environmentálne pôdoznalectvo. SAV, VEDA, Bratislava, pp. 352 ELEČKO, M., GAÁL, Ľ., LEXA, J., MELLO, J., PRISTAŠ, J., VASS, D., VOZÁROVÁ, A., 1985: Regionálne geologické mapy Slovenska. Geologická mapa Rimavskej kotliny a priľahlej časti Slovenského rudohoria 1: GÚDŠ, Bratislava KOBZA, J., BARANČÍKOVÁ, G., MAKOVNÍKOVÁ, J., STYK, J., ŠIRÁŇ, M., VOJTÁŠ, J., 2005: Návrh regulačných pôdoochranných opatrení z výsledkov monitoringu pôd SR (ako podklad k účinnosti Zákona č. 220/2004 Z. z. o ochrane a využívaní poľnohospodárskej pôdy. VÚPOP, Bratislava, 24 pp. MAZÚR, E., LUKNIŠ, M., 1978: Regionálne geomorfologické členenie SSR. Geografický časopis,30, 2.,VEDA, Bratislava, p PASÁK, V. a kol., 1984: Ochrana půdy před erozí. SZN, Praha, 160 pp. Smernica Rady 79/409/EHS o voľne žijúcich vtákoch Smernica Rady 92/43/EHS o ochrane prirodzených biotopov a voľne žijúcich živočíchov a rastlín. STN : 1995 Hydromeliorácie. Protierózna ochrana poľnohospodárskej pôdy. Základné ustanovenia. VASS, D. (ed.), 1986: Vysvetlivky ku geologickej mape Rimavskej kotliny a priľahlej časti Slovenského rudohoria 1: GÚDŠ, Bratislava, pp VASS, D., ELEČKO, M. (eds.), 1989: Geológia Rimavskej kotliny. GÚDŠ, Bratislava, pp VASS, D., ELEČKO, M., KONEČNÝ, V. (eds.), 2007: Geológia Lučenskej kotliny a Cerovej vrchoviny. ŠGÚDŠ, Bratislava, p. 285 VAŠKOVSKÝ, I., HALOUZKA, R., 1976: Geologická mapa Podunajskej nížiny. Juhovýchodná časť. GÚDŠ, Bratislava, 1976 Vyhláška č. 593/2006 Z. z. Ministerstva životného prostredia Slovenskej republiky z 12. októbra 2006, ktorou sa vyhlasuje Chránené vtáčie územie Dolné Považie Vyhláška č. 30/2008 Z. z. Ministerstva životného prostredia Slovenskej republiky zo 7. januára 2008, ktorou sa vyhlasuje Chránené vtáčie územie Cerová vrchovina-porimavie WISCHMEIER, W. H., SMITH, D. D., 1978: Predicting Rainfall Erosion Losses: A Guide to Conservation Planning. USDA Agriculture Handbook, 537 pp. Zákon NR SR č. 543/2002 Z. z. o ochrane prírody a krajiny Zákon NR SR č. 220/2004 Z. z. o ochrane a využívaní poľnohospodárskej pôdy a o zmene a zákona č. 245/2003 o integrovanej prevencii a kontrole znečisťovania životného prostredia a o zmene a doplnení niektorých zákonov 99

101 ZÁJEM STARO- A NOVOUSEDLÍKŮ O KRAJINU V SUBURBANIZAČNÍ ZÓNĚ PRAHY, PŘÍPADOVÁ STUDIE ZLATNÍKY HODKOVICE Eva Klápšťová 1, Petr Klápště 2 1 Katedra aplikované geoinformatiky a územního plánování, Fakulta životního prostředí, Česká zemědělská univerzita, Kamýcká 1176, Praha 6 Suchdol, 2 Ústav prostorového plánování, Fakulta architektury, České vysoké učení technické, Thákurova 7, Praha 6- Dejvice, ABSTRAKT Příspěvek na příkladě obce Zlatníky-Hodkovice, ležící v suburbanizační zóně Prahy, ukazuje zájem starousedlíků a nově příchozích obyvatel o krajinu v bezprostředním okolí obce. Pokouší se vysvětlit zjištěné rozdíly a odhadnout jejich důsledky v budoucnu. Téma vychází z přesvědčení autorů, že bez aktivního zapojení obyvatel je ochrana a plánování krajiny dlouhodobě neudržitelné a že v suburbanizačních zónách to platí dvojnásob. ABSTRACT The article is comparing original and new inhabitants interest in landscape in Prague suburban area in village Zlatníky-Hodkovice. It tries to explain the differences and to forecast the future consequences. Topic is based on authors conviction that without public participation the landscape protection and planning can not be sustainable, especially in the suburban areas. ÚVOD O velké problematičnosti krajiny v suburbanizačních zónách velkých měst a zejména Prahy dnes není třeba v odborných kruzích psát a hovořit. Většina odborné veřejnosti si uvědomuje fragmentaci, neprostupnost a nízkou ekologickou stabilitu krajiny a je přesvědčena, že je třeba s jejím nevalným stavem NĚCO dělat. Obvykle přitom mají na mysli REGULOVAT a CHRÁNIT. Tento, v podstatě restriktivní přístup, s sebou nese dva praktické problémy - za prvé v řadě lokalit již téměř není co chránit, stav je natolik vážný, že i zakonzervování současných hodnot nic neřeší. A za druhé má v sobě zabudovanou konfrontační mentalitu chrání danou věc před někým, proti někomu a často se víc zajímá o nepřítele, než o spojence. Jsme přesvědčeni, že v demokratickém prostředí nelze dosáhnout dlouhodobých výsledků jen konfrontačním způsobem a v případě krajiny, která má svůj kulturní, sociální a duchovní rozměr a byla vždy utvářena lidskou činností, to platí dvojnásob. Změna přístupu z konfrontačního na participativní 1 s sebou ale nese řadu otázek: Je někde energie stav krajiny změnit? Odkud vzejde iniciativa, o koho se při změnách opřít? Jakou úlohu sehrají místní obyvatelé? Liší se přitom přístup staro- a novousedlíků? Jaká je úloha odborníků a státní správy? Sociologický výzkum, který jsme provedli v rámci přípravy strategického plánu v obci Zlatníky Hodkovice, může řadu odpovědí naznačit. Protože se týká pouze jedné obce a 1 Zdůvodnění potřeby a přínosů participace na plánování na obecné rovině nejuceleněji uvádí Christopher Day (Day, 2003), důležitost v konkrétním případě hodnocení a plánování krajiny např. Novotný (Novotný, 2008), konkrétní témata a postupy specifická pro krajinu a její hodnocení uvádí příručka dobré praxe ECOVAST (ECOVAST, 2006) 100

102 nebyl zaměřen pouze na krajinu, nemůže nám na tyto otázky odpovědět kompletně a s jistotou, ale i tak přináší některé podněty pro další úvahy o budoucnosti, které se pokusíme v tomto textu popsat. KONTEXT ÚVAH 1. část strategický plán a sociologický výzkum Potřeba vytvoření strategického plánu ze strany obce přišla v momentě, kdy byly vyřešeny akutní infrastrukturní problémy (oprava komunikací, kanalizace, plynofikace, stabilizace školy) a vedení obce se začalo rozmýšlet, co dál v situaci, kdy úkoly k řešení nejsou již tak evidentní. Od začátku bylo záměrem sázet na kvalitu a nikoli na kvantitu a zachovat obec jako vesnici. Sázet na kvalitu bez zásadního řešení krajiny nelze a postupně tak vyvstaly otázky uvedené v úvodu. Strategický plán je zpracováván s participací obyvatel a to formou dotazníkového šetření (jednosměrná komunikace) a plánovacích setkání (obousměrná komunikace). V současné době jsme ukončili analytickou fázi. Její součástí bylo první setkání s veřejností (39 účastníků), dotazníkové šetření a expertní analýzy. Data, která používáme v této úvaze, pocházejí především z dotazníkového šetření, které proběhlo formou poměrně obsáhlých, cca. hodinových, rozhovorů tazatelů s respondenty. Základní soubor tvořili obyvatelé starší 15. let, vzorek byl sestaven metodou náhodného výběru dle evidence obyvatel obce, celkem proběhlo 182 rozhovorů. Kontrolní srovnání charakteristik respondentů s demografickými charakteristikami obce potvrdilo reprezentativnost vzorku. 2. část reálie obce Pro pochopení výstupů v následujícím textu je nutné přiblížit stručně situaci obce. Zlatníky-Hodkovice leží při jihozápadní hranici hl. města Prahy. Obec se skládá se ze dvou sídel a dvou katastrálních území. Počet obyvatel se od 80. let zvyšuje, k největšímu nárůstu došlo mezi lety 2001 a z 903 obyv. v roce 2001 na 1091 obyv. 2. Roční rozpočet obce v roce 2007 činil 50,43 mil Kč, což je výrazně více, než je obvyklé u běžné obce stejné velikosti (obec umí čerpat dotace a efektivně hospodaří s obecním majetkem). Příjmy obyvatel jsou nadprůměrné. Vysoký počet živnostníků a firem vytváří různě kvalifikovaná pracovní místa. Nejvýznamnější z hlediska počtu pracovních míst (zaměstnává přibližně 50 místních obyvatel) je zemědělský podnik AGRO Jesenice a.s. Klimatické podmínky a kvalita půdy jsou pro zemědělství příznivé. Díky tomu v land use krajiny převažují velké nečleněné bloky orné půdy (viz obr. 1). Krajina je plně antropogenizovaná a ekologicky málo stabilní, koeficient ekologické stability dle Míchala, Löwa (2003) KES=0,04 3. Většinu zemědělské půdy v okolí obce obhospodařuje již výše zmíněné AGRO Jesenice a.s. Firma hospodaří konvenčnícím způsobem a za stávajících podmínek není pravděpodobné, že by měla zájem o změnu způsobu hospodaření a podporu mimoprodukčních funkcí krajiny. Krajinu velmi ovlivní výstavba silničního okruhu kolem Prahy a budoucí napojení dálnice D3 a dále připravované Středočeské inovační centrum s předpokládaným rozšířením tohoto areálu. 2 Ve srovnání s okolními obcemi je nicméně tento nárůst ještě velmi umírněný jde o nárůst o 18%, sousední Jesenice ve stejném období rostla o 101% a Vestec dokonce o 121%. 3 Srovnej: průměr kraje - KES=0.66, průměr ČR KES=1.04 (Poláčková 2008) 101

103 Obr. č. 1: Současné využití krajiny Rozdělení na staro- a novousedlíky v rámci výzkumu provedli sami respondenti tím, že se označili za starousedlíka či novousedlíka. Ze srovnání s rokem přistěhování respondentů jsme zjistili, že za starousedlíky se lidé začali považovat přibližně po letech bydlení v obci. HODNOCENÍ KRAJINY OBYVATELI Z dotazníkového šetření vyplynulo, že v krajině jsou pozitivně hodnoceny především přírodní a přírodě blízké prvky (Břežanská rokle, bývalý lom Kamínek), výsledky 1. setkání s veřejností to také potvrzují. Vysoký počet ze 182 respondentů (34) však na otázku: Uveďte jedno místo v blízkém okolí obce, které se Vám zdá hezké. neopovědělo další velká skupina odpověděla, že se jim nelíbí nic (29). Pro srovnání uvádíme výsledky otázky: Uveďte jedno místo přímo v obci, které se Vám zdá hezké. kde se neodpověděl objevuje 15x a nic 11x. Z těchto výsledků by se zdálo, že obyvatelé nebudou krajinu v okolí obce hodnotit příliš pozitivně. Proto je překvapivé kladné hodnocení ekologického pilíře udržitelného rozvoje viz graf č

104 Graf č.1: Hodnocení stavu jednotlivých aspektů prostředí (pilířů udržitelného rozvoje) obyvateli (nejlepší hodnocení =1, nejhorší hodnocení =5) 5,0 4,5 4,0 3,5 3,0 2,5 2,6 2,9 2,8 2,0 1,5 1,0 Ekologický pilíř Ekonomický pilíř Sociální pilíř Ekologický pilíř je ve srovnání s ekonomickým pilířem hodnocen lépe, ačkoli podle expertních analýz (viz reálie obce) je tomu jednoznačně naopak. Důvodů může být několik: - Ekologická stabilita, pro jednoduchost charakterizována jako množství a kvalita lesů, luk, remízků apod., a stav krajiny byly posuzovány optikou blízkého okolí není to tu horší než jinde v okolních obcích. - Obyvatelé jsou na okolní krajinu zvyklí a její stav již nevnímají jako problém, případně si ho odmítají připustit. (Tzv. maladaptace: Dali jsme takové peníze za parcelu a dům, abychom mohli žít blíž přírodě za městem, tak to tady nemůže být tak špatné, ne? ) - Pozitivně je hodnocena především hygiena životního prostředí, neboť nedávno byla dobudovaná technická infrastruktura. Obec je plynofikována, má vyřešeno nakládání s odpadními vodami (kanalizace, ČOV) a rekultivovala skládku (ale zároveň je pociťovaným problémem prašnost a zápach zemědělské výroby). Ekologická stabilita a stav krajiny byly hygienou životního prostředí zastíněny a nebyly vzaty do úvahy. Všechny uvedené důvody patrně spolupůsobí, tak zásadní rozpor mezi skutečným a pociťovaným stavem nemůže být plně vysvětlen pouze jedním z nich. Obě zjištění lze shrnout takto: Lidé jednotlivé části krajiny nevnímají pozitivně, ale špatný stav krajiny jako celku si příliš nepřipouští. V hodnocení krajiny významné rozdíly mezi staro- a novousedlíky nejsou. VYUŽITÍ KRAJINY OBYVATELI Jak je vidět z grafu č. 2., novousedlíci vyjadřují, že v krajině (míněno mimo zastavěné území obce) jsou častěji, než starousedlíci. Graf č.2: Jak často jste v krajině? Velmi často Docela často Zřídka 2 8 Nikdy Novousedlík Starousedlík 103

105 Pomoci vysvětlit tento rozdíl mohou odpovědi na další otázky novousedlíci mají výrazně větší zájem o využívání krajiny k rekreačním účelům což dokladují grafy č. 3 a 4. Graf č. 3: Využijete k rekreaci vycházkové stezky, pokud by byly realizovány? Rozhodně ano Spíše ano Spíše ne Rozhodně ne Novousedlík Starousedlík Graf č. 4: Využijete k rekreaci hippostezky, pokud by byly realizovány? Rozhodně ano Spíše ano Spíše ne Rozhodně ne Novousedlík Starousedlík Tyto různé potřeby pravděpodobně vyplývají z odlišného životního stylu staro- a novousedlíků. Podle výsledků dotazníkového šetření se většina novousedlíků vyznačuje vyšším vzděláním a vyššími příjmy, cení si jiných dovedností. Většina jejich přátel nežije ve Zlatníkách Hodkovicích a jsou zvyklí svůj volný čas trávit aktivním pohybem. Větší potřeba využití krajiny tedy pro novousedlíky znamená zaměření na rekreační funkci krajiny. PROBLÉMY V KRAJINĚ VNÍMANÉ OBYVATELI A POTŘEBA JEJICH ŘEŠENÍ Největší problém spojovaný s krajinou tkví v malé možnosti bezpečného pohybu v krajině. Důvodem jsou silně frekventované silnice a nedostatečné množství, většinou špatně udržovaných cest pro pěší a pro cyklisty. Dále je pociťován nedostatek vzrostlé zeleně, motivace však není z pohledu ekologické stability krajiny, ale z pohledu rekreace a estetiky.. 104

106 BUDOUCNOST KRAJINY A JEJÍ PLÁNOVÁNÍ S přibývajícím počtem novousedlíků se celkově mění hodnotová struktura obyvatel a do centra pozornosti se pomalu dostávají nová témata. Jedním z nich je vytvoření zázemí pro aktivní trávení volného času v sídle i v krajině. Na prvním plánovacím setkání při hodnocení priorit zaujal problém absence cest v krajině 2. Místo (za problémy MHD). Při stanovování priorit námětů k řešení již zaujal spolu s možnostmi sportovních aktivit první dvě místa. Jak je zřejmé z grafů č.3 a č.4, jsou toto témata typická pro novousedlíky. Tento větší důraz na rekreační funkci krajiny pravděpodobně nastartuje změny jejího využití a začne potlačovat v současné době dominantní zemědělskou, produkční funkci. V tento okamžik se pro oficiální představitele ochrany přírody a krajiny i ekologicky zaměřené občanské iniciativy otevírá možnost připojit se k zájmu o zlepšení stavu krajiny a představit veřejnosti také ekologické hledisko a podpořit biologickou funkci krajiny. V řadě opatření se totiž mohou obě funkce vhodně doplňovat. Bez této spolupráce by dle výše uvedených zjištění (malá reflexe ekologické stability a celkového stavu krajiny obyvateli Zlatník-Hodkovic, motivace ke změnám vycházející pouze z rekreačních a estetických potřeb) byla realizace nových krajinných prvků zaměřena pouze na rekreační využití a jejich biologická funkce by byla spíše vedlejším efektem, než záměrem. ZÁVĚR Ačkoli svým příchodem devastaci krajiny částečně způsobili, noví obyvatelé mají oproti starousedlíkům větší nároky na rekreační a obytnou funkci krajiny a s tím spojenou větší potřebu pobytu v krajině, proto mají i větší zájem o zlepšení jejího stavu. To je velmi pozitivní zjištění pro plánování krajiny. Protože krajina byla pravděpodobně jedním z motivů jejich přistěhování, hodnotí ji jako celek pozitivněji, než jaký je její současný stav, ale uvědomují si její jednotlivé nedostatky, které znemožňují rekreační využití. Protože ekologicky stabilní prvky vnímají spíše z úhlu rekreačního, skrze estetická kritéria, zvyšování ekologické stability motivací pro jejich angažování pravděpodobně nebude. Rostoucí zastoupení novousedlíků v samosprávě (spolu s finanční krizí, která zpomalila novou výstavbu) může být šancí pro krajinu a to zejména, pokud se podaří připojit k rekreačnímu i ekologické hledisko. To by mělo být úkolem projektantů, úředníků a ochránců přírody v širokém smyslu slova úspěšní budou ale pouze budou-li se snažit hledat s novými obyvateli společnou řeč a společné zájmy. Pro využití v plánovací praxi bude vhodné tuto problematiku dále zkoumat a porovnat výsledky s dalšími územími. LITERATURA ECOVAST (2006): Landscape Identification. A guide to good praktice. European Council for the Village and Small Town, NOVOTNÝ, V (2008): Ochrana krajinného rázu a územní rozvoj úřad mezi Skyllou a Charybdou. příspěvek ve sborníku Venkovská krajina Sborník z 6.ročníku mezinárodní mezioborové konference konané května 2008 v Hostětíně, Bílé Karpaty DAY, CH. PARNELL, R (2003): Consensus Design, Architectural Press, Oxford Poláčková, V. et.al. (2007): Podklady pro rozbor udržitelného rozvoje území Středočeského kraje. MÍCHAL, I., LÖW, J., (2003): Krajinný ráz, Lesnická práce, Kostelec nad Černými lesy 105

107 HODNOTENIE INTENZITY ELEKTROMAGNETICKÉHO POĽA AKO STRESOVÉHO FAKTORA ŽIVOTNÉHO PROSTEDIA OBYVATEĽOV OBCE NOLČOVO ASSESSMENT OF ELECTROMAGNETIC FIELD INTENSITY AS A STRESS FACTOR OF ENVIRONMENT OF INHABITNANTS IN VILLAGE NOLČOVO Martina Koóšová Prírodovedecká fakulta, Univerzita Komenského, Katedra krajinnej ekológie, Mlynská dolina, Bratislava, ANOTÁCIA Líniové elektroenergetické stavby, vedenia veľmi vysokého napätia, v špecifických prípadoch prechádzajú obyvateľstvom využívanými miestami a to priamo ponad obec. Tieto energetické stavby okrem toho, že svojim charakterom výrazne menia krajinný obraz, vnímame aj ako zdroj nízkofrekvenčného elektromagnetického poľa v krajine. Príspevok je zameraný na hodnotenie intenzity elektromagnetického poľa v obci Nolčovo. ABSTRACT Electroenergetic line constructions, high voltage power lines, in particular case go through inhabitants used places directly above villages. These energetic constructions, as well as in character they expressively change landscape view, they are perceived as a source of extremely low frequency electromagnetic field in landscape. This contribution investigates assessment of electromagnetic field intensity in village Nolčovo. Key words: electromagnetic field elektromagnetické pole, high voltage power lines vedenia veľmi vysokého napätia, stress factor stresový faktor ÚVOD Elektroenergetické zariadenia, ktorými sú aj vedenia elektrickej energie, sú zdrojom elektromagnetického smogu v krajine. Elektromagnetické pole je sprievodný fyzikálny jav, ktorý vzniká pri prenose elektrickej energie. Elektromagnetické pole je zložené z dvoch polí elektrického, ktoré je podmienené existenciou napätia a magnetického ktoré je podmienené existenciou elektrického prúdu prechádzajúceho vodičmi (Pandula et al., 2002). Šírenie elektromagnetického poľa od miesta k miestu má vlnový charakter (sínusový priebeh), je spojené s prenosom energie a je definované niekoľkými fyzikálnymi veličinami (Marha et al., 1968). Lokalita Nolčovo je jednou z troch záujmových lokalít, ktoré boli predmetom výskumu k dizertačnej práci. Obec Nolčovo je rozdelená na tri podoblasti merania elektromagnetického poľa. Nakoľko je určený rozsah príspevku a výsledky sú náročné na spôsob interpretácie, zaradila som do príspevku len jednu z troch podoblastí a tou je obecná cesta. Účelom merania bolo zistiť intenzitu elektromagnetického poľa vyžarovanú elektrickými vedeniami veľmi vysokého napätia v danom mieste a tieto hodnoty porovnať s najvyšším prípustnými hodnotami pre expozíciu obyvateľstva podľa Vyhlášky Ministerstva zdravotníctva Slovenskej republiky č. 534/2007 o podrobnostiach o požiadavkách na zdroje 106

108 elektromagnetického žiarenia a na limity expozície obyvateľov elektromagnetickému žiareniu v životnom prostredí. Skúmaným zariadením bolo: 400 kv vedenie V 406 Varín Liptovská Mara, rozpätie podperných bodov č , 220 kv vedenie V 272 Sučany Medzibrod, rozpätie podperných bodov č , 2x220 kv vedenie V 282/281 Sučany Široká, rozpätie podperných bodov č , Vedenia svojimi koridormi prechádzajú ponad obývanú časť obce Nolčovo. Obec Nolčovo sa nachádza v severovýchodnej časti Turca na ľavom brehu rieky Váh, 20 km východne od Martina v pohodí Veľkej Fatry. Ako prvé bolo postavené 220kV vedenie V 272 v roku 1957, následne v roku 1963 bolo postavené 400kV vedenie V 406. Posledné bolo postavené 220kV vedenie V282/281 v roku METODIKA Elektromagnetické pole 400 kv vedenia V 406 Varín Liptovská Mara, 220 kv vedenia V 272 Sučany Medzibrod a 2x220 kv vedenia V 282/281 Sučany Široká, bolo merané v priestore pod rozpätím podperných bodov pre príslušné vedenie, ktoré boli uvedené vyššie. Nakoľko predmetom merania bolo zistiť maximum expozičnej úrovne, prioritou pre voľbu meracích bodov bola pravdepodobnosť maximálnej frekvencie výskytu obyvateľstva v obci Nolčovo. Za túto lokalitu bola okrem iných (obecný cintorín a okolie obecného úradu) zvolaná aj obecná cesta v Nolčove. Cesta je takmer kolmá na koridory vedení, ktoré prechádzajú ponad obec. Postup hľadania maxima expozičnej úrovne v skúmanej oblasti prebiehal meraním elektromagnetického poľa v pravidelných intervaloch 5 metrov (viď obr.č.1). Meranie elektrického poľa prebiehalo vo výške 1,8 m a úroveň magnetického poľa vo vyšetrovanej oblasti 1 m nad zemou pri frekvencii 50 Hz. Obr.č.1: Rozmiestnenie meracích bodov na obecnej ceste v Nolčove Zdroj: earth.google.com, 2009 (Leica Geo Office) VÝSLEDKY Počas merania elektromagnetického poľa je potrebné zaznamenávať teplotu a vlhkosť počas ktorej prebiehalo meranie a prevádzkový stav vedenia ako je napätie a prúd. Nakoľko intenzitu elektromagnetického poľa tieto faktory významne ovplyvňujú. 107

109 Tab.č.1: Parametre počas skúšky Začiatok a koniec Meraný priestor, Teplota okolia Vlhkosť merania objekt vedenie Čas ,3 C Čas ,1 % V406, V272, Čas ,2 C Čas ,4 % V282/281 Čas ,9 C Čas ,9 % Čas ,6 C Čas ,0 % Čas ,6 C Čas ,5 % Tab.č.2: Prevádzkový stav vedenia Meraný priestor, objekt Čas merania Napätie Prúd Vedenie V 406 Čas Čas U 1 = U 2 = U 3 = 414 kv U 1 = U 2 = U 3 = 416 kv I 1 = I 2 = I 3 = 160 A I 1 = I 2 = I 3 = 163A Vedenie V 272 Čas Čas U 1 = U 2 = U 3 = 236 kv U 1 = U 2 = U 3 = 238 kv I 1 = I 2 = I 3 = 73 A I 1 = I 2 = I 3 = 79 A Vedenie V 281 Čas Čas U 1 = U 2 = U 3 = 235 kv U 1 = U 2 = U 3 = 236 kv I 1 = I 2 = I 3 = 71 A I 1 = I 2 = I 3 = 75 A Vedenie V282 Čas 1000 Čas 1300 U1= U2= U3= 236 kv U1= U2= U3 = 237 kv I1= I2= I3= 75 A I1= I2= I3 = 78 A Graf č.1: Elektrické pola E (V/m) v úseku meracích bodov 19 až

110 Graf č.2: Magnetická indukcia B (µt) v úseku meracích bodov 19 až 53 µt Graf č.3: Elektrické pola E (V/m) v úseku meracích bodov 54 až 88 V/m 109

111 Graf č.4: Magnetická indukcia B (µt) v úseku meracích bodov 54 až 88 Elektrické a magnetické pole v priestore pod vedeniami V 406, V 272, V281/282 ako verejne prístupný priestor, bolo vyhodnocované voči akčným hodnotám expozície pre elektrické a magnetické polia podľa Vyhlášky Ministerstva zdravotníctva Slovenskej republiky č. 534/2007 o podrobnostiach o požiadavkách na zdroje elektromagnetického žiarenia a na limity expozície obyvateľov elektromagnetickému žiareniu v životnom prostredí. Vyhodnotenie nameraných hodnôt intenzity elektromagnetického poľa Vedenia V 406, V 272, V281/282 : Elektrické pole: maximálna úroveň intenzity elektrického poľa pri frekvencii 50 Hz v skúšaných miestach bola 386,9 V/m, akčná hodnota je 5000 V/m. Magnetické pole: maximálna úroveň intenzity magnetickej indukcie pri frekvencii 50 Hz v skúšaných miestach bola 0,771 µt, akčná hodnota je 100 µt. DISKUSIA Meranie elektromagnetického poľa na lokalite obecná cesta začína meracím bodom č. 19. Tento bod je lokalizovaný približne 35 metrov od krajného fázového vodiča 400kV vedenia V 406. Táto vzdialenosť predstavuje ochranné pásmo pre 400kV vedenia. Meranie pokračovalo v intervale 5 metrov. Posledným meracím bodom v tomto úseku je bod č. 53, ktorý je vzdialený približne 30 metrov od krajného fázového vodiča 200kV vedenia. Meranie bolo realizované v celkovej dĺžke približne 175 metrov. Z priebehu grafu č.1 môžeme sledovať, že intenzita elektrického poľa kolíše. Začiatočné hodnoty predstavujú intenzitu elektrického poľa vedenia V406 (body 21 až 27). Následný pokles hodnôt je spôsobený faktom, že medzi 400kV vedením a za ním nasledujúcim 220kV vedením je niekoľko metrová (cca10 m) medzera. Táto skutočnosť sa prejavila aj na poklese hodnôt elektrického poľa (body 28 až 30). Vzostup hodnôt, ktorý charakterizujú body 31 až 38 vyjadruje intenzitu elektrického pola vedeniami V 272 a V 281/282. V tomto prípade uvažujeme o skutočnosti, že nakoľko sú vedenia pomerne blízko vedľa seba, ich polia sa môžu vzájomne ovplyvňovať. Z praxe bolo pozorované, že v takomto prípade sa polia 110

112 navzájom eliminujú a neznásobujú. Od meracieho bodu č. 44 môžeme sledovať evidentný pokles intenzity elektrického poľa. Tento jav je spôsobený vzďaľovaním sa od 2x220 kv vedenia. Graf č. 2 popisuje Magnetickú indukciu v skúmanom prostredí. Hodnoty vytvárajú tvar podobný priebehu hyperbolickej funkcie. V bodoch č. 30 a 31 môžeme sledovať mierny pokles hodnôt, ktorý je spôsobený približne 10 metrovou vzdialenosťou 400 kv vedenia od 220kV vedenia. Elektrické pole pre úsek bodov 54 až 88 popisuje graf č.3. Z priebehu grafu môžeme sledovať zhodu s priebehom intenzity elektrického poľa zaznamenanom v grafe č.1. Magnetická indukcia, ktorej priebeh vyjadruje graf č.4 taktiež pripomína tvar podobný priebehu hyperbolickej funkcie. V závere oboch grafov (č. 3 a 4) sa vyskytla nečakane vyššia hodnota oproti trendu hodnôt. Tento jav môžeme vysvetliť chybou merania. Bod č. 88 sa nachádza približne 35 metrov od krajného fázového vodiča 400kV vedenia, kde je nepravdepodobný výskyt vyšších hodnôt ako boli namerané priamo pod 400kV vedením. ZÁVER V priestore skúšaných zariadení pre definovaný prevádzkový stav, v jednotlivých meracích bodov nebola prekročená akčná hodnota intenzity elektrického poľa stanovená Vyhláškou Ministerstva zdravotníctva. Z uvedeného vyplýva, že elektrické vedenia, ktoré prechádzajú ponad obec, by nemali mať negatívny vplyv na zdravotný stav obyvateľov obce Nolčovo. Zdravotné aspekty vplyvu elektromagnetického pola extrémne nízkych frekvencií, nie sú ešte v súčasnosti dostatočne objasnené a sú predmetom vedeckých projektov a diskusií. Dodnes sú málo a nedostatočne rozpracované najmä dlhodobé pozorovania vplyvu na človeka. Posúdenie konkrétnych zdravotných dôsledkov je zatiaľ značne problematické, pretože dokázať, že tieto faktory sa podieľajú na poruchách ľudského zdravia je náročná a dlhodobá úloha. Poděkování: Príspevok vznikol vďaka podpore projektu KEGA č. 3/5149/07a UK/192/2008 LITERATÚRA [1] MARHA, K., MUSIL, J., TUHÁ, H., 1968: Elektromagnetické pole a životní prostredí, Státní zdravotnické nakladatelství Praha, 116 s. [2] PANDULA, B., JELŠOVSKÁ, K., SEDLATÝ, V., JALČOVÁ, V., 2002: Elektromagnetické polia v pracovnom prostredí, Elfa, Košice, 57 s. [3] Vyhláška MZ SR č. 534/2007 o podrobnostiach o požiadavkách na zdroje elektromagnetického žiarenia a na limity expozície obyvateľov elektromagnetickému žiareniu v životnom prostredí. 111

113 VLIV VYUŽÍVÁNÍ MOČE NA PŮDU A ROSTLINU, ČISTÍCÍ ÚČINEK PŮDY Michal Kriška Dunajský VUT v Brně, FAST, UVHK, Žižkova Brno, tel ABSTRAKT K novým progresivním metodám nakládání se splaškovými odpadními vodami drobných producentů, kterými jsou především rodinné domy a menší sídliště, je oddělené jímání tekutých a tuhých fekálií systém no flux. Tuhá složka se využívá společně s domovním bioodpadem a stabilizovanými kaly z domovní čistírny ke kompostování. Tekutá složka (moč) je po šestiměsíční stabilizaci určená po naředění k závlaze. ABSTRACT To new progress sewage water treatment methods by small producers, especially singlefamily houses, cottages, smaller suburban town, is the separate abstraction of fluid and solid faces with system no flux. The solid component is exploited together with housing biosewage and stabilized sewage from houses sewage treatment plant to composting. The liquid component (urine) is after six months- stabilization destined to irrigation. ÚVOD Moč se vyznačuje vysokým zbytkovým obsahem nutrientů, zejména dusíku, malým obsahem bakterií a neznámým obsahem virů a poměrně značnými negativními pachovými vlivy. Nyní vyvstává otázka posouzení vhodnosti přímého použití moči k závlaze. Jedná se jednoznačně o hnojivou závlahu, kdy prvořadým úkolem je stanovení množství moči, použité k závlaze konkrétní plodiny. Vychází se z pokrytí potřeby dusíku z 80 až 90 % za vegetační období konkrétní plodiny. Celkové (roční) závlahové množství se stanoví z potřeby pokrytí vláhové potřeby konkrétní rostliny (plodiny), z čehož také plyne stupeň ředění moče. Velikost závlahových dávek se stanoví běžným způsobem. Aby bylo možné prakticky využít tento způsob využití moče, je třeba vyřešit řadu problémů, kterými jsou: - Stanovení vlivu závlahy močí na povrchové a podzemní vody v závislosti na složení, stupni ředění, půdních vlastnostech, hloubce hladiny podzemní vody, klimatických poměrech aj. - Stanovení vlivu závlahy močí na rostlinu; s tím úzce souvisí stanovení minimálního stupně ředění stupně ředění moči. - Stanovení vlivu na životní prostředí, zejména na minimalizaci pachových závad, což nepochybně bude spojeno s vhodným způsobem řešení a uspořádání podrobné závlahy. - Vyřešení hygienických otázek, zejména se zaměřením na obsah virů a možné bakteriální znečištění, použití případné hygienizace moči aj. - Vyřešení technických otázek spojených s akumulací moči, jejím transportem apod. USPOŘÁDÁNÍ LABORATORNÍCH LYZIMETRŮ Hlavním úkolem výzkumu je stanovit čisticí účinek půdy při aplikace moče v laboratorních a terénních podmínkách. Výzkum byl rozdělen na dvě části pozorování čistícího účinku půdy při filtraci moče s vegetačním pokryvem a pozorování čistícího účinku půdy při filtraci moče na lyzimetrech bez vegetace. První část výzkumného zařízení 112

114 tvoří tři lyzimetry, osazené do půdního prostředí ve výzkumném polygonu v areálu FAST VUT Žižkova 17, jejich uspořádání je znázorněné na obr. 1. Průměr jednotlivých lyzimetrů je 0,38 m a výška půdního profilu 0,4 m. Lyzimetr P1 a P3 byli naplněny hlinitopísčitou půdou z pozemku Rozdrojovice, P2 hlinitopísčitou půdou z polygonu Žižkova. První lyzimetr P1 je zatěžován stabilizovanou močí během celého trvání měření, druhý lyzimetr P2 je během první poloviny měření zatěžován stejně, ve druhé polovině byla moč ředěna s pitnou vodou v poměru 1:1. Třetí lyzimetr byl během pokusu dotován pouze kontrolní srážkovou vodou. Obr.1 Schéma tří válců, osazených na polygonu VHK Druhou část výzkumného zařízení tvoří čtyři filtrační kolony, umístěné v laboratoři Ústavu vodního hospodářství krajiny (VHK), jejichž uspořádání je znázorněno na obr. 2. Všechny čtyři filtrační válce se shodují v rozměrech, liší se filtrační náplní a druhem zasakované vody/moči. Válce mají průměr 16cm, celková výška válců je 80cm, výška filtrační náplně potom 48cm. Na dně náplně se nachází přechodový filtr z písku zrnitosti 2-4mm o mocnosti 3cm, pod ním je umístěné síto, zajišťující odtok průsaků do odběrné nádoby. Závlahové množství činilo přibližně 36mm. Protože se jedná o odpadní vodu, mělo by se posuzovat kriterium nepřekročení 90% potřeby dusíku travním porostem. Snahou měření bylo nepřekročení empiricky vypočtené doplňkové dávky a zároveň její postupné snižování (v důsledku úplného ukončení vegetačního období). Dávkování probíhalo u venkovních válců pozvolným naléváním stanoveného objemu závlahy na celý travní porost, resp. dávkování mikročerpadlem u modelů umístěných v laboratoři. 113

115 Obr.2 Schéma čtyř laboratorních válců, umístěných v laboratoři PRŮBĚŽNÉ CHEMICKÉ ROZBORY FILTRÁTŮ Během celého výzkumu byly vždy po měsíci odebrány filtráty z jednotlivých zemních filtrů. Tyto filtráty byly vyhodnocovány v laboratoři ÚVHO. Tab. 1 Výsledky chemických rozborů, model 1, náplň hlinitopísčitá půda (Rozdrojovice), zálivka močí P.č. Datum Laboratoř BSK 5 CHSK ph N tot N-NH 4 P tot N tot /P tot SO ÚVHO A ÚVHO B ÚVHO C ÚVHO Tab. 2 Výsledky chemických rozborů, model P1, hlinitopísčitá půda (Rozdrojovice), zálivka močí P.č. Datum Laboratoř BSK 5 CHSK ph N tot N-NH 4 P tot N tot /P tot SO ÚVHO P1A ÚVHO P1B ÚVHO P1C ÚVHO

116 ČISTÍCÍ ÚČINEK HLINITOPÍSČITÝCH PŮD PŘI FILTRACI SUROVÉ MOČI Výsledky rozborů lze navzájem porovnávat lze hodnotit vliv vegetace a vliv výšky filtrační náplně na kvalitu prosáklé doplňkové závlahy. Při porovnání výsledků z laboratorních a terénních šetření na půdě z pozemku Rozdrojovice bylo zjištěno, že čím vyšší vrstva materiálu, tím lepší účinnost odstranění BSK 5 a CHSK Mn. Výška náplně nemá vliv na ph, které během celého měření kolísá kolem přibližně stejné hodnoty. Co se týče koncentrace celkového dusíku (N tot ), potvrdil se předpoklad, s nímž bylo počítáno na počátku měření, a sice zapojení vegetace. Válce na výzkumném polygonu byly osázeny trávou, která spotřebovala část dusíku pro svůj růst. Rozdíl se ovšem postupně snižoval, což bylo způsobeno ukončením vegetačního období trávy v druhé polovině měsíce října, stejně tak postupným odumřením travního porostu vlivem příliš vysokého množství 100% moči. Při pozorování koncentrací celkového fosforu (P tot ) se potvrdil předpoklad, že se fosfor váže na sorpční komplex půdy. Při průsaku vyšší vrstvou filtru se zadrželo větší množství fosforu. Amoniakální dusík nitrifikoval na dusičnanovou formu, koncentrace N-NH 4 - jsou proto blízké nulovým hodnotám. Při porovnání výsledků z laboratorního šetření prováděných na hlinitopísčité půdě z polygonu Žižkova byla na začátku pokusu pozorována odlišná závislost oproti písčité půdě, ovšem již při provedení dalších rozborů se potvrdily obdobné předpoklady, jako u písčité půdy, viz předchozí podkapitola. První rozbory prokázaly nižší čistící účinnost vyšších filtrů (umístěných v laboratoři) oproti nižším, osazeným v terénu. Tento fakt lze vysvětlit patrně rozdílným zhutněním filtračního materiálu v obou válcích. Ostatní hodnoty výsledků, jako jsou ph, celkový dusík, amoniakální dusík a celkový fosfor, jsou mírně rozdílné, neprojevil se tedy rozhodující vliv rozdílnosti uspořádání obou válců. V případě síranů mají výsledky již při prvních rozborech obdobnou tendenci, jako v celém pokračování pokusu. Co se týče čistícího účinku fosforu, jsou opět po odečtení kontrolních koncentrací vyplavovaných pitnou vodou hodnoty vyšší jak 95%. Tento efekt bylo možné předpokládat, protože fosfor se v půdě váže na železo, které většina půd na území ČR obsahuje v dostatečném množství. U obou použitých půd lze tedy předpokládat poměrně vysoký obsah železa (i když rozbory nebyly provedeny). Pokud by se v půdě vyskytovalo malé množství železa, bylo by potřeba dávkování provádět v nižších závlahových dávkách, aby byly rostliny schopny fosfor využít pro růst. ZÁVĚR Bylo by otázkou dalšího výzkumu, jaká by měla být mocnost vrstvy infiltračního materiálu, aby se tato vrstva stala dostatečně účinnou a zamezilo se šíření znečištění do podzemí. Vhodné by bylo testování infiltrací během vegetačního období trav, resp. v teplejším období letních měsíců. Během podzimního období se již tráva dostávala do vegetačního klidu, nicméně množství dusíku, které bylo ve filtrátech pozorováno, bylo minimální, dusík byl ze začátku spotřebováván trávou, později (tj. polovina října) se tráva na jeho odbourání nepodílela, přesto byly výsledky uspokojivé. Negativní zkušeností byl ovšem fakt, že při aplikování moči na povrch došlo ke spálení travního porostu, z čehož plyne několik možností: - Koncentrovaná moč při aplikování na travní porost ředit takovým způsobem, aby nedošlo k jejímu spálení (při zalévání ředěné moči s pitnou vodou v poměru 1:1 již byl pozorován šetrnější dopad na porost) - Koncentrovanou moč je třeba aplikovat podpovrchovou závlahou, čímž se zamezí senzorickým problémům (během aplikace moči byl v blízkém okolí pozorován silný zápach, při zalévání močí v praxi nepřípustný) 115

117 Výzkum byl prováděn na dvou druzích válců. Nižší válce prokázaly zřetelně nižší účinnost odstranění BSK 5 (obr. 3) a CHSK Mn, než válce s téměř dvojnásobnou výškou filtračního materiálu. Účinnost odstranění obou látek byla v procentuelním vyjádření naprosto ohromující, nicméně pro zasakovací vodu opět nepřípustná. Po průsaku vrstvou filtrační náplně, která je v případě modelů č.1 4 vysoká 65cm, došlo k nitrifikaci téměř veškerého amoniaku na dusičnany. Stejně tak se ověřilo snížení koncentrací amoniaku ve filtrátech. Obr. 3 Porovnání rozborů BSK 5 na jednotlivých modelech zemních filtrů Při aplikaci neředěné moči dochází již po měsíci k nevratnému poškození travního porostu, stejný dopad má také ředění 1:1 s pitnou vodou. Z tohoto důvodu je nezbytné dlouhodobým šetřením stanovit stupeň ředění. Pro podrobnější a věrohodnější výsledky by bylo potřeba provádět pozorování od začátku po ukončení vegetačního období rostlin. Během měření by bylo potřebné určení jednotlivých měsíčních dávek dusíku, potřebného pro růst trávy a v kombinaci s množstvím potřebné závlahové dávky stanovit již výše uvedené potřebné ředění. Ředění je potom možné provádět pitnou, resp. dešťovou vodou. 116

118 SOUVISEJÍCÍ LITERATURA 1. HLAVÍNEK, P., MIČÍN, J., PRAX, P. Příručka stokování a čištění p ISBN PARKINSON, J., TAYLER, K., Decentralized wastewater management in peri-urban areas in low-income countries, Environment and Urbanization, ŠÁLEK, J., TLAPÁK, V., Přírodní způsoby čištěná znečištěných povrchových a odpadních vod, Praha, Czech Republic, 2006, p ISBN ŠÁLEK, J., ŽÁKOVÁ, Z., HRNČÍŘ, P., Přírodní čištění a využívání vody v rodinných domech a rekreačních objektech, Brno, 2008, p ISBN

119 BLOKOVÉ AKUMULACE V ZÁPADNÍ ČÁSTI NÁRODNÍHO PARKU PODYJÍ JAKO VÝZNAMNÝ KRAJINOTVORNÝ PRVEK BLOCK ACCUMULATION IN THE NATIONAL PARK PODYJÍ AS THE SIGNIFICANT LANDSCAPE COMPONENT Lucie Kubalíková Geografický ústav Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, Kotlářská 2, Brno, ANOTACE: Blokové akumulace jsou jevem, který se vyskytuje jak ve vyšších polohách, tak v hluboce zaříznutých údolích řek. Národní park Podyjí je jednou z oblastí, kde lze blokové akumulace najít a studovat. Ve své disertační práci se autorka věnuje rozšíření, architektuře a paleogeografickému významu těchto akumulací, jedním z cílů je i vytvoření seznamu akumulací, který by mohl být využit jinými vědeckými pracovníky. Příspěvek přibližuje metodiku terénních prací (v současné době je zmapováno 80 lokalit v západní části Národního parku Podyjí) a předběžnou analýzu faktorů rozšíření blokových akumulací. Získaná data mohou být později použita při paleogeografické simulaci vývoje údolí řeky Dyje a mohou přispět i k ochraně tohoto jedinečného prostředí. ABSTRACT: Block accumulations are the natural phenomena which can be situated both in the areas of mountains and deep valleys of rivers. Bilateral National Park Podyjí in the southern Moravia is one of these areas where we can find these accumulations. The thesis of author deals with distribution, architecture and paleogeographical significance of the accumulations. One of the aims of the thesis is to create list of these accumulations and offer it to other scientists for further research (above all to the biologists who examine the fauna and flora of the accumulations). This contribution shows the methodology of the field works (presently, approximately 80 localities are mapped in the western part of the national park) and the preliminary analysis of the agents of distribution. Obtained data can be used in the paleogeographical simulation of development of the valley of river Dyje in the area of national park and thesis as a whole can contribute to the protection of this unique ambient. ÚVOD Blokové akumulace jsou jedním z nejrozšířenějších periglaciálních tvarů reliéfu. Jejich výskyt je vázán jak na horské oblasti, tak na oblasti hlubokých údolí řek. Jedním z takových údolí, kde se blokové akumulace vyskytují, je údolí řeky Dyje, zejména na území Národního parku Podyjí. Článek přibližuje disertační práci autorky, která se týká právě blokových akumulací v západní částí NP Podyjí. Jedním z cílů této disertační práce je podat komplexní informaci o rozšíření, architektuře, stáří a paleogeografickém vývoji akumulací v NP Podyjí. Autorka se tedy zaměřuje jak na prostorovou distribuci blokových akumulací, tak na faktory, které tuto distribuci ovlivňují. Dalším dílčím cílem práce je pokus o stanovení stáří a o vysvětlení vzniku těchto akumulací. Jako další možný cíl práce se jeví srovnání s jinými lokalitami jak na jv. okraji českého masivu, tak v celé České republice. 118

120 Důležitým aspektem výzkumu akumulací je interdisciplinarita poznatky získané při výzkumu akumulací mohou být využity jinými vědními obory, mezi které patří např. zoologie, botanika (možnost zkoumat např. relikty z doby ledové, které díky specifckému mikroklimatu v akumulacích přežívají), geologie, sedimentologie, pedologie, případně speleologie. V předloženém článku se autorka pokusí přiblížit zejména aspekty terénního výzkumu a předběžnou analýzu faktorů, které působí, resp. působily na distribuci akumulací. METODIKA TERÉNNÍCH PRACÍ Vedle studia odborné literatury týkající se periglaciálních jevů a procesů byly analyzovány i topografické, geologické a geomorfologické mapy, letecké snímky a ortofota. Na základě tohoto byly vytipovány některé lokality, kde se akumulace vyskytují. Výše zmíněná data poskytl Český úřad zeměměřičský a katastrální. Dále byl vyhotoven formulář, kam se zapisovala konkrétní data týkající se akumulací. Samotný formulář byl vyhotoven pro každou akumulaci; akumulace byly označeny čísly, kromě polohy (zjišťovaly se nejen geografické souřadnice, ale i příslušnost ke katastru nebo pomístní název) byla stanovena např. expozice (z mapy 1: 5 000), rozměry akumulace, pozice v rámci svahu (spodní, střední a horní část svahu), tvar akumulace (plošná - proudová - frontální, přičemž jako hranice pro odlišení těchto typů byl použit poměr 2:1, resp. 1:2), druh vegetace, která se na akumulaci vyskytuje (dřevinná, bylinná, mechy a lišejníky), přítomnost nebo nepřítomnost zdrojového skalního útvaru a jeho pozice vůči akumulaci (nad - vedle). Po získání určitého objemu dat z terénu bylo pokročeno k analýze vlivů, které se nejvíce podílí na prostorovém rozšíření akumulací. STRUČNÁ CHARKETERISTIKA ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ Území NP Podyjí se nachází na jv. okraji Českomoravské vrchoviny při státní hranici s Rakouskem mezi městy Vranov n. Dyjí a Znojmo (obr. 1). Národní park reprezentuje výjimečně zachovalou ukázku krajiny říčního údolí; kaňon Dyje, který místy dosahuje hloubky až 220 m, vytváří unikátní říční fenomén s četnými meandry, hluboce zaříznutými údolími bočních přítoků, nejrůznějšími skalními tvary, kamennými moři a skalními stěnami. Obr. 1: Lokalizace území 119

121 Vzhledem k mimořádným přírodovědným kvalitám území byl v roce 1991 vyhlášen Národní park Podyjí. Rozlohou je nejmenším národním parkem v ČR - 63 km². K byl vyhlášen Národní park Thayatal i na rakouském břehu Dyje, čímž vzniklo jedinečné bilaterální území evropského významu. Celé údolí je téměř souvisle porostlé přirozenými a přírodě blízkými lesy. V západní části najdeme zbytky původních podhorských bučin s jedlí a tisem, které východním směrem střídají dubohabrové porosty a mimo běžné lesní druhy dřevin se setkáme i se vzácnějšími druhy. V celém území se výrazně projevuje tzv. údolní fenomén, v jehož důsledku pronikají západním směrem do údolí teplomilné živočišné a rostlinné druhy z jihovýchodní teplé panonské oblasti. Naproti tomu ze západu migrují údolím druhy podhorské, s kterými se pak můžeme setkat na chladnějších a stinných severních svazích údolí. (www nppodyji.cz) Z geologického hlediska leží Národní park Podyjí na jv. okraji Českého masivu, na něhož ve východní části transgreduje neogen karpatské předhlubně. V samotném území Národního parku Podyjí se neogén vyskytuje jen ojediněle, podstatnou část území tvoří horniny moravika (obr. 2) a brunovistulika. Horniny moravika jsou zastoupeny zejména metamorfity Dyjské klenby (lukovská jednotka, bítešská rula, vranovská jednotka), brunovistulikum zde vystupuje jako dyjský masiv. Za autochton je v oblasti považován dyský masiv a část lukovské skupiny (Therasburg), alochtonními jednotkami jsou druhá část lukovské jednotky (Pernegg), bítešská skupina a vranovská skupina. Terciérní sedimenty se vyskytují ve východní části širšího území (sedimenty karpatské předhlubně) a kvartér je zastoupen sprašemi a deluvio-fluviálními sedimenty. (Mísař, 1987). Obr. 2.: Podstatnou část území tvoří horniny moravika 120

122 Území NP má charakter členité pahorkatiny vráso-zlomových struktur a hlubinných vyvřelin České vysočiny s kernou a hrásťovou stavbou a s rozsáhlými zbytky zarovnaných povrchů. Hlavní makrostrukturou oblasti je hluboké údolí Dyje a jejích přítoků, které se zařezávají do plošiny a vytvářejí zaklesnuté meandry vzniklé jako důsledek snižování erozní báze pravděpodobně v neogénu vlivem opakovanou transgresí (Ivan - Kirchner, 1998). Další významnou makrostrukturou je hřbet Býčí hory a Ledových slují. Území je bohaté jak na tvary fluviální, tak na tvary svahové modelace. V některých částech je území částečně ovlivněno lidskou činností (drobné lomy, vojenské objekty). Významnou součástí území jsou i periglaciální (kryogenní) jevy, mezi něž patří mrazové sruby, blokové akumulace a další (obr. 3). Mrazové sruby jsou rozšířeny např. v oblasti Ledových slují, Býčí hory nebo Hardeggských stěn, kde vytváří četné skalní útvary, věže, případně převisy. Blokové akumulace úzce souvisí s výskytem mrazových srubů, ale objevují se i ve vrcholových částech, kde vznikly pravděpodobně rozpadem vrcholového skalního útvaru. Obr. 3.: Významnou součástí území jsou i periglaciální (kryogenní) jevy ANALÝZA NĚKTERÝCH FAKTORŮ OVLIVŇUJÍCÍCH DISTRIBUCI AKUMULACÍ Analýza těchto faktorů byla provedena z celkového počtu 84 akumulací, které byly vymapovány od podzimu r do podzimu následujícího roku. Rozšíření blokových akumulací je pravděpodobně podmíněno litologií (vliv rozpadu a způsobu zvětrávání hornin), morfologií (existence vhodně ukloněných svahů) nebo expozicí. Co se týče polohy akumulací v rámci svahu, lze rozlišit úpatní akumulace, svahové akumulace a vrcholové akumulace, kdy každá z nich má pravděpodobně odlišnou genezi. 1 Analýza vlivu litologie na distribuci blokových akumulací V západní části NP Podyjí je převažující horninou bítešská rula, kdežto ve východní části se setkáme s žulou dyjského masivu. Tyto dvě jednotky jsou odděleny pásem fylitů lukovské skupiny. Na základě studia petrologické a geomorfologické literatury (ZIMÁK, 1998; KARÁSEK, 2001) byla stanovena hypotéza, že blokové akumulace se budou vyskytovat především v oblastech s výskytem hornin granitového typu, případně v 121

123 oblastech, kde převažují ruly. Naopak u fylitů byl předpoklad, že zde se akumulace vyskytovat nebudou, protože dochází k úplnému rozpadu horniny. Toto se potvrdilo i v terénu, kdy v západní části lze najít mnoho akumulací s různě velkými úlomky; ve východní části se blokové akumulace také vyskytují (BRZÁK, 2001; HEJKAL, 2009) např. v oblasti Nad Papírnou nebo pod Sealsfieldovou skálou. Naopak v území, kde převažují fylity, se vyskytují jen malé výchozy horniny, pod kterými (resp. v okolí kterých) se akumulace nevyskytují (to je způsobeno výše zmíněným způsobem rozpadu fylitových hornin). V terénu je jasně zjistitelná hranice mezi těmito dvěma jednotkami; jednak jsou zde rozdíly v morfologii terénu, jednak v přítomnosti blokových akumulací či drobnějších útvarů vzniklých hromaděním úlomků (např. úpatní haldy, suťové kužele). 2 Analýza vlivu expozice na distribuci blokových akumulací Předběžná hypotéza byla, že poloha blokové akumulace je zásadně ovlivněna expozicí svahu, na kterém se tato akumulace nachází. Vycházelo se z toho, že jako nejvhodnější expozice pro vznik a existenci blokových akumulací je expozice severní, případně severovýchodní nebo severozápadní. Předběžná analýza dosud zmapovaných akumulací však ukázala, že na rozmístění akumulací má v NP Podyjí mnohem větší vliv morfologie terénu a litologie než expozice svahu. Nejvíce zastoupeny byly totiž svahy s expozicí západní, následovaly svahy s expozicí jihozápadní, teprve potom se objevuje významnější zastoupení severovýchodních svahů. (obr. 4). Vliv morfologie je tedy mnohem významnější než vliv expozice; převažující západní a jihozápadní expozici lze vysvětlit vysokým počtem akumulací v lokalitách na levém břehu Dyje pod hřbetem Vinohrad a pod místní tratí Na vyhlídce, dále v blízkém okolí Zadních Hamrů a několika lokalitami v oblasti Ledových slují. Obr. 4.: Zastoupení svahů dle expozice 3 Další aspekty rozšíření blokových akumulací Na základě tvaru akumulace lze vymezit tři skupiny: plošné, proudové a frontální. Za proudové akumulace považujeme ty, jejichž poměr délka:šířka je větší jak 2:1 a více, naopak frontální vymezujeme jako ty, které mají poměr délka:šířka menší než 1:2. Plošné akumulace se svým poměrem délka:šířka pohybují mezi výše uvedenými. V západní části 122

124 NP Podyjí převažují akumulace plošné (54 %), následují akumulace proudové (31 %) a nejméně zastoupené jsou akumulace frontální (15 %). Na zastoupení půdorysných tvarů akumulací se pravděpodobně podílí morfologie svahu (svah přímý předpokládá spíše plošné akumulace, svah konkávní je naopak vhodný pro vznik akumulací proudových), nemalý vliv má i přítomnost a tvar skalního útvaru (např. hřebenovitý skalní útvar může podmínit vznik frontální akumulace) Převažujícím typem vegetace jsou v celém NP lesy, i proto dřevinná vegetace jednoznačně převažuje (téměř 80 %), zatímco akumulace odkryté se v oblasti vyskytují jen málo (např. v oblasti Ledových slují nebo pod Býčí horou (kolem 2 % z celkového počtu akumulací). Zde si autorka dovoluje vyslovit domněnku, že vegetace může být indikátorem aktivity akumulace; jestliže je akumulace odkrytá, tj. převažují jen pionýrské rostliny, případně některé byliny, lze usuzovat na větší aktivitu akumulace, naopak, je-li akumulace z velké části porostlá dřevinnou vegetací a je-li zde už částečně vyvinut půdní pokryv, lze akumulaci považovat za relativně klidnou, bez výraznějších sklonů k aktivitě. Skalní útvary jsou pokládány za zdroj materiálu akumulací a byly také předběžně analyzovány. Zajímavé je, že určité procento akumulací (34 %) ve svém blízkém okolí neměly žádný skalní útvar: v takových případech akumulace vznikla rozpadem tohoto skalního útvaru, který dnes už není v terénu patrný. ZÁVĚR Blokové akumulace v Národním parku Podyjí představují výrazný krajinotvorný prvek a významně se podílí na charakteru tohoto jedinečného území. Jejich studium je důležité především pro poznání širších vztahů jak mezi abiotickými prvky, tak mezi biotou, ale může posloužit dobře i při studiu paleogeografického vývoje oblasti. Dále se nabízí i možnost vymezit některé významné akumulace jako přírodní památky nebo jiný typ maloplošně chráněných území např. s použitím metodiky "geomorphosites" (REYNARD, PANIZZA, 2005); to však již přesahuje rámec tohoto článku. Každopádně, blokové akumulace jakožto významné krajinné elementy by neměly být přehlíženy, poněvadž se jedná nejenom o výrazné tvary reliéfu v oblasti NP, ale i o útočiště mnoha rostlinných a živočišných druhů, které zasluhují pozornost. Tento článek i celá práce by nemohly vzniknout bez podpory Správy NP Podyjí, která laskavě udělila povolení pro vstup mimo značené cesty i v I. zóně území NP. Dílčí výsledky bádání jsou předávány Správě NP Podyjí, která je potom může využít jako podklady pro management v oblasti ochrany přírody a krajiny v Národním parku Podyjí. LITERATURA: BRZÁK, M.: Balvanové proudy a skalní útvary v údolí Dyje (NP Podyjí). Acta Mus. Moraviae, Sci. geol. LXXXV (2000), s DEMEK, J. (1995): Geomorfologická mapová studie okolí Ledových slují v Národním parku Podyjí (listy státní mapy 1: Vranov 2-4 a 3-4). Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, listopad Manuskript. GRUNA, B., REITER, A. (ed.) Příroda. Sborník prací z ochrany přírody, sv. 3. Výzkum lokality Ledové sluje u Vranova nad Dyjí. Správa NP Podyjí Znojmo a AOPK ČR Praha s. ISBN X HEJKAL, Z. Balvanové proudy v údolí Dyje (NP Podyjí). Diplomová práce. Geografický ústav PřF MU Brno, HOWARD, A. D., SELBY, M. J. Rock Slopes. Geomorphology of Desert Environments. London ISBN

125 IVAN A., KIRCHNER, K. Geomorfologická inventarizace vybraných tvarů reliéfu v Národním parku Podyjí. Dílčí zpráva za rok 1993 o plnění 1. etapy projektu Geomorfologická inventarizace vybraných tvarů reliéfu v Národním parku Podyjí v rámci Programu péče o životní prostředí MŽP České republiky. Akademie věd ČR, Ústav geoniky pobočka Brno. Listopad s. IVAN, A., KIRCHNER, K. Reliéf NP Podyjí a jeho okolí jako styčné soustavy oblasti českého masivu a karpatské soustavy. Thayensia (Znojmo) 1998, 1. s ISSN KUBALÍKOVÁ, L., RAŠKA, P. Geomorphology of rock-mantled slopes in Czechia. In Ph.D. Workshop 2007 proceedings. Ostrava : Institute of Geonics AS ČR, od s ISBN PANIZZA, M., REYNARD, E. Geomorphosites: definition, assessment and mapping. Géomorphologie: relief, processus, environnement, 3/2005, [on-line] URL : Citováno 25. února ŠMERDA, J. Datovaná řícení skal v Podyjí. Pseudokrasový sborník, sv. 1., s Česká speleologická společnost, Praha, ISBN Mapové zdroje: ZABAGED, ČÚZK. Listy , , , SM-5, listy VRAN2-4, VRAN2-5, VRAN2-6, VRAN3-3, VRAN3-4, VRAN3-5 BAREVNÉ ORTOFOTO, M 1:5 000, ČÚZK, Praha. listy VRAN24, VRAN25, VRAN26, VRAN33, VRAN34, VRAN35 124

126 SROVNÁVACÍ ANALÝZA FUNKČNÍHO VYUŽITÍ A STRUKTURNÍCH PRVKŮ HISTORICKÉ KOMPONOVANÉ KRAJINY NOVÝCH DVORŮ A KAČINY V OBDOBÍ Pavel Kukla 1, Jan Skaloš 2 1 Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, Katedra fyzické geografie a geoekologie, Albertov 6, Praha 2, , 2 Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i., Květnové nám. 391, Průhonice, , tel: , ABSTRAKT: Cílem práce byla analýza a hodnocení dynamiky změn prostřednictvím srovnávací analýzy změn strukturních prvků ve vybraných časových horizontech 1843 a 2007 v prostředí GIS. Území zahrnuje k.ú. Nové Dvory, Svatý Mikuláš, Jakub a Rohozec (intenzivně zemědělsky využívaná krajina s dochovanými stopami historických krajinářských úprav). Jako podklady byly použity císařské otisky map stabilního katastru (1843) a ortofoto-letecké snímky s ověřením v terénu (2007). Výsledky ukazují, že celkem na 46 % plochy řešeného území došlo ke změně využití půdy. Nejvíce se změnilo využití půdy k.ú. Nové Dvory (51 %), nejméně k.ú. Jakub (35 %). Nejvýraznější byla přeměna trvalých travních porostů na ornou půdu (téměř 18 %). Použitá metoda se ukázala jako dostatečně efektivní pro zjištění dynamiky změn využívání krajiny. Omezením je polohová přesnost vstupních dat, a vzájemná srovnatelnost mapovaných kategorií land use ze současnosti a na mapách stabilního katastru. ABSTRACT The main purpose of the study was the analysis and assessment of landscape structural changes in cadastral areas of Nové Dvory, Svatý Mikuláš, Jakub nad Rohozec. These sites represent intensively utilised agricultural landscape bearing traces of historical landscape architectural modifications. Stable Cadastre maps from 1843 and aerial photographs verified by the field control from 2007 were among the materials used as a source of data. In total, the land use change was observed at 46 % of the landscape area. Cadastral area of Nové Dvory is characterised by he highest change (51 %), while the cadastral area of Jakub faced the smallest change in land use (35 %). When it comes to concrete land use types, the most frequent transition was observed within the change grassland - arable land. The method applied was found as a relevant procedure to analyse land use change dynamics. However, topographic inaccuracy, and compatibility of the land use types interpreted from old maps, and aerial photographs stand for the main questionable issues that should be addressed in the ongoing research. ÚVOD Příspěvek prezentuje výsledky dílčí aktivity projektu výzkumu a vývoje MŠMT 2B06013 Implementace opatření Evropské úmluvy o krajině v intenzivně zemědělsky využívaných oblastech nesoucích stopy historických krajinářských úprav pilotní studie Nové Dvory Kačina. Cílem celého projektu je formou pilotní studie implementovat principy Evropské úmluvy o krajině na lokální úrovni v krajině, která je běžně intenzivně využívaná, ale zachovala si ještě stopy historických krajinářských úprav z minulých staletí. Cílem tohoto 125

127 příspěvku je na základě geoinformatické analýzy vybraných datových podkladů poskytnout srovnávací analýzu o změnách využití krajiny v okolí Nových Dvorů a Kačiny. Změnám ve využití půdy (land use) nebo též využití krajiny (Sklenička, 2003) je v poslední době věnována velká pozornost v celé Evropě (Jongman et al. 1995; Mander et al., 2004; Ihse, 1995), neboť změny land use jsou úzce provázány se změnami ekonomických, politických a sociálních podmínek ve společnosti (Hietel et al., 2005; Lipský 1998). Pomocí dat o zastoupení půdního fondu lze dokumentovat dlouhodobé tendence změn využívání krajiny (Bičík, 2004). Land use tvoří vrstvu sekundární struktury krajiny (Lipský, 2000), která vyjadřuje fyziognomické (tvarové) charakteristiky krajinných složek (resp. prvků), které vytvářejí určité specifické uspořádání krajinného povrchu. Tvoří ji soubory člověkem ovlivněných přirozených a člověkem částečně nebo úplně pozměněných dynamických systémů, stejně jako jím nově vytvořených. (Supuka et al., 1999). CÍLE 1) Sledování změn ve vývoji krajiny řešeného území prostřednictvím objektivní analýzy a hodnocení změn krajinné makrostruktury (land use). 2) Provedení podrobné dokumentace změn krajiny v několika časových horizontech. VYMEZENÍ STUDOVANÉHO ÚZEMÍ Novodvorsko se nachází ve středních Čechách ve staré sídelní oblasti. Od 16. století se zdejší majetková držba stabilizovala a začaly se zde tvořit panství. Výsledkem byl vznik větších šlechtických dvorů a vybudování řady rybníků. Po třicetileté válce se prosadila dominantní role šlechtických vlastníků panství Chotků na Novodvorsku. Ve zdejším úrodném kraji šlechta podnikala především v zemědělství. Postupně, zejména na přelomu 18. a 19. století, docházelo k zintenzivňování zemědělské výroby, zavádění nových plodin a získávání orné půdy na úkor rybníků a úhorů. Již v 17. století dochází k výraznému rozvoji Nových Dvorů, vznikla zde rozlehlá barokní rezidence, jež přecházela do komponované krajiny. Na konci 18. a v prvních desetiletích 19. století na ni navázali Chotkové krajinářskými úpravami v okolí zámku Kačiny, které vtiskly Novodvorsku jedinečný ráz a ovlivňují charakter krajiny dodnes. V první polovině 19. století začal pozvolný rozpad rybniční sítě. Od poloviny 19. století do poloviny 20. století došlo k zintenzivnění zemědělské výroby. Rybníky byly vysušeny a přeměněny na pole. Proběhla regulace vodních toků a také došlo k rozdrobení majetkové držby půdy v důsledku uvolnění dělení půdy při dědictví a pozemkové reformy. Období po polovině 20. století představuje zprůmyslnění zemědělství, které přineslo několika násobné zvětšení průměrné rozlohy zemědělských pozemků, výstavbu nových zemědělských areálů v krajině, narušení stability krajiny a také rozpad komponovaných krajinářských úprav[1]. Zvolené území představuje individuálně vymezenou územní jednotku, která zahrnuje katastrální území Nové Dvory, Svatý Mikuláš, Jakub a Rohozec. Jedná se o segment intenzivně zemědělsky využívané krajiny s osobitým krajinným rázem. Jádrem řešeného území jsou obce Nové Dvory a Svatý Mikuláš se zámkem Kačina, kde jsou doposud zachované stopy rozsáhlých krajinářských úprav z období baroka a klasicismu. METODIKA 1 Vstupní data a jejich zpracování Vstupními podklady pro analýzu změn ve vývoji krajiny řešeného území se staly georeferencované mapy Stabilního katastru (1843) v rozsahu řešeného území. Nad těmito rastrovými podklady byly vykresleny v prostředí geografického informačního systému 126

128 vektorové vrstvy využití území. Tyto vrstvy byly doplněny atributovými tabulkami s kódy označujícími využití území dle legendy mapy a dále byly vypočteny plochy polygonů pro všechny polygony vektorové vrstvy. Informace o současném využití krajiny (Land use) byly vytvořeny kombinací dat získaných interpretací ortofoto-leteckých snímků ze současnosti s využitím dalších geografických dat o území (LPIS, ZABAGED) a následným ověřením interpretovaných dat v terénu. Z vyexportovaných atributových tabulek jednotlivých vrstev bylo následně možné vypočítat charakteristiky makrostruktury krajiny pro jednotlivé katastry řešeného území i pro celé řešené území. Po překódování atributové tabulky vrstvy Stabilního katastru do sdružených kategorií využití bylo možné zajistit srovnatelnost s kategoriemi současného využití území. Následně bylo možné provést v GIS srovnávací analýzu využití území průnikem vrstev mezi těmito časovými horizonty. Analýzou v GIS vznikla nová vrstva obsahující informace z obou zdrojových vrstev. Lze tak zjistit, ve kterých částech území došlo ke změně využití a kde naopak je způsob využití stejný ve sledovaných časových horizontech. Následně byla z nově vzniklé vrstvy vyexportována data průniku vrstev, které podávají informace o velikostech a typech změn využití krajiny. 2 Sledované kategorie Pro srovnávací analýzu využití ploch ve sledovaných časových horizontech byly vytvořeny sdružené kategorie využití území. Tyto kategorie (orná půda, trvalé kultury, trvalé travní porosty, lesní půda, vodní plochy, zastavěné plochy a ostatní plochy) by měly zajistit maximální míru srovnatelnosti ve sledovaných časových horizontech. VÝSLEDKY A DISKUZE Z výpočtů v atributové tabulce této vrstvy vyplývá, že nejvýraznější změnou, která proběhla v řešeném území, je přeměna trvalých travních porostů na ornou půdu. Tato změna se podle analýzy dotkla 17,56 % plochy řešeného území. Jednalo se především o rušení luk a pastvin na intenzivně zemědělsky využitou ornou půdu, což plně odpovídá trendům vývoje změn využití ploch na území našeho státu. Nejvýraznější byla tato změna v k.ú. Nové Dvory, kde se tato změna dotkla téměř 24 % plochy katastrálního území. Velikost změn v řešeném území a v jednotlivých katastrech řešeného území zobrazuje přiložená tabulka a graf. Druhou nejvýznamnější zjištěnou změnou byl přechod trvalých travních porostů na lesní půdy. V řešeném území dosahuje velikosti 3,89 %, což odpovídá 104,28ha. Mezi katastry dosahuje tento druh změny nejvyšší hodnoty u Rohozce, 6,97 % plochy katastrálního území. V Rohozci totiž došlo k zalesnění velkých ploch trvalých travních porostů jižně a severně od obce. Pro řešené území je tedy příznačné, že více jak 20 % plochy zjištěných změn představuje rušení trvalých travních porostů na úkor jiného druhu využití území. Na přiložené mapě je zobrazeno a rozlišeno 5 nejvýznamnějších druhů změn využití území v řešeném území. 127

129 Tab. 1. Velikost změn využití ploch řešeného území (v procentech z plochy katastru) Zkratky: OP orná půda, TK trvalé kultury, TTP trvalé travní porosty, LP lesní půda, VP vodní plochy, ZP zastavěné plochy, OSP ostatní plochy Mapa 1. Změny využití řešeného území v letech Třetí a čtvrtou největší změnou s téměř shodným podílem je změna z orné půdy na lesní půdu a změna využití z vodních ploch na ornou půdu. Rušení rybníků se týkalo zvláště největších rybníků v území. Největší podíl má proto tato kategorie změn v k.ú. Svatý Mikuláš, kde byl zrušen Mikulášský rybník s plochou 83,99ha na mapách Stabilního katastru. Tento druh změny dosahuje v k.ú. Svatý Mikuláš nejvyššího podílu ze všech registrovaných změn. Celkově byly změny zaznamenány na ploše dosahující 45,90% plochy řešeného území. Mezi katastry dosáhl nejvyšší změny katastr Nové Dvory s podílem 50,76%. Nejnižší změnu registrujeme u k.ú. Jakub (35,16%). 128

130 Graf 1. Plocha kategorií využití půdy v řešených katastrech v letech 1843 a 2007 (v % z plochy katastru) Zdroj: vlastní měření Slabinou analýzy může být vzájemné srovnávání dat zjištěných interpretací historických rekonstrukčních map s daty se současným využitím území. Tato data vznikla na základě syntézy interpretace současných ortofoto-leteckých snímků se současným land use spolu s využitím dalších geografických databází. Problém kompatibility odlišně zjištěných dat může být vyřešen srovnáváním pouze těch charakteristik, které vznikly interpretací totožného druhu podkladů. Vrstva průniku mezi jednotlivými časovými horizonty a data z ní odvozená však obsahují nepřesnosti, které jsou zapříčiněny kvalitou vstupních dat. Při georeferenci map Stabilního katastru dochází ke zkreslení mapy, jelikož není možné úplně přesné zasazení mapy do souřadného systému. Z toho vyplývá, že i odvozená vrstva průniku využití se současností a z ní odvozená data nesou určitou míru chyb a nepřesností. Další slabinou může být srovnání pouze dvou časových horizontů, které jsou od sebe navíc dosti vzdálené. Zařazení dalších časových horizontů by zpřesnilo a identifikovalo dílčí změny využití území a usnadnilo by interpretaci těchto změn. Více časových horizontů nebylo zatím použito z důvodu vysokého objemu zpracovávaných dat. ZÁVĚR Srovnávací analýza funkčního využití krajiny v oblasti Nových Dvorů a Kačiny přinesla zajímavé výsledky o vývoji krajiny zájmového území. Metodika analýzy, která vychází z interpretace historického a současného využití krajiny a z následné srovnávací analýzy, se ukázala jako efektivní metoda pro zjištění změn využívání krajiny. Omezením je polohová přesnost vstupních dat, která ovlivňuje výsledky analýzy. Problémem může být také vzájemná srovnatelnost mapovaných kategorií land use ze současnosti a interpretovaných historických kategorií na mapách Stabilního katastru. Přes výše zmíněné omezení přináší tato srovnávací analýza jednoznačně prostorově vymezené plochy s určeným způsobem změny využití. Poděkování: Tento příspěvek byl zpracován s podporou grantu MŠMT Projekt výzkumu a vývoje 2B06013 Implementace opatření Evropské úmluvy o krajině v intenzivně zemědělsky využívaných oblastech nesoucích stopy historických krajinářských úprav. 129

131 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY: BIČÍK, I. (2004): Dlouhodobé změny využití krajiny České republiky. Život. Prostr., 2004, XXXVIII, 2, s HIETEL, E. ET AL. (2005): Linking socio-economic factors, environemnt and land cover in the German Highlands, Journal of Environmental Management, 2005, vol. 75, s IHSE, M. (1995): Swedish agricultural landscapes patterns and changes during the last 50 years, studied by aerial photos. Landscape and Urban Planning, 1995, 31, s JONGMAN, R.H.G. [ed.] et al. (1995): Ecological and landscape consequences of land cover change in Europe. Proceedings of the first ECNC on land cover change and its ecological consequences, Tilburg, 409 s. LIPSKÝ, Z. (1998): Krajinná ekologie pro studenty geografických oborů. Praha, Karolinum, 1998, s LIPSKÝ, Z. (2000): Sledování změn v kulturní krajině. ČZU v Praze, Ústav aplikované ekologie, 2000, 71 s. LIPSKÝ, Z., SKALOŠ, J., ŠANTRŮČKOVÁ, M., WEBER, M., Proměny krajiny Novodvorska a Žehušicka, Dreslerová J., (ed.): Venkovská krajina Sborník z 6. ročníku mezinárodní mezioborové konference konané května 2008 v Hostětíně, Bílé Karpaty, CZ-IALE, Brno, s , ISBN MANDER, Ü., PALANG, H., IHSE, M. (2004): Development of European landscapes. Editorial. Landscape end Urban Planning, 2004, 67, s SKLENIČKA, P. (2003): Základy krajinného plánování. Praha, Naděžda Skleničková, 2003, 321 s. SUPUKA, J, SCHLAMPOVÁ, T., JANČURA, P. (1999): Krajinárska tvorba, Zvolen, Technická univerzita vo Zvolenu. Jiné zdroje: CENIA, Mapové podklady přístupné na geoportálu České informační agentury životního prostředí, CENIA [online].[cit ]. URL:<http://geoportal.cenia.cz>. Mze ČR, Data LPIS (systém pro identifikaci zemědělských pozemků na základě skutečného užívání půdy v prostředí geografického informačního systém, angl. LPIS Land parcel identification system). MŽP, Základní báze geografických dat. ČÚZK, MŽP, Praha. 130

132 AKTUALIZACE PŘÍRUČKY KOORDINACE POSTUPU ZPRACOVÁNÍ ÚZEMNĚ PLÁNOVACÍ DOKUMENTACE A NÁVRHU KOMPLEXNÍCH POZEMKOVÝCH ÚPRAV Igor Kyselka Ústav územního rozvoje Jakubské náměstí 7, Brno, tel. 05/ /146, fax. 05/ , . ABSTRAKT Příspěvek popisuje důvody vedoucí ke vzniku publikace Koordinace postupu zpracování územně plánovací dokumentace a návrhu komplexních pozemkových úprav v roce 2000, okolnosti, za nichž vznikala, její obsahové, členění včetně stručného popisu kapitol. V publikaci jsou uvedeny i úspěšné zahraniční příklady řešení této problematiky, zejména v Bavorsku a dalších spolkových zemích Německa a Rakouska. Následně jsou popsány příčiny požadavku nové aktualizované verze této příručky, která má být na stránkách zpracovatelů a garantů prezentována ve druhé polovině roku 2009 a tiskem vyjít v roce Očekává se, že naplňování doporučení nové verze publikace s těsnější vazbou na Evropskou úmluvu o krajině a snad i na postupně konkrétněji pojatou koncepci uspořádání krajiny mohou vést k viditelným pozitivním změnám nejen v plánování, ale i konkrétní harmonické a udržitelné podobě naší venkovské krajiny. ABSTRACT This paper describes the reasons leading to an origin of brochure Coordination of the elaboration municipal plans and Complex land reform plans, which was published in After that follows describing of origin conditions of the issue, including brief content of the chapters. Mentioned are also successful similar cases from abroad, especially from Bavaria and other federal countries of Germany and Austria. Consequently the reasons of new actual version of this issue are explained. It should be on ministry web sides published on the half of 2009 and printed on the beginning of It is expected, that practicing and assertion of recommendations of this brochure could lead to visible positive changes in planning and new harmonic and sustainable character of our rural landscape. ÚVOD Kdo se zabývá jakýmkoliv způsobem rozvojem venkova, plánováním a revitalizací venkovské krajiny, dříve či později musí pracovat s následujícími dokumenty: se Nejčastěji se setkává s územně plánovací dokumentací (dále též ÚPD), (resp. v menších obcích dříve často pořizovanými urbanistickými studiemi), projekty komplexních pozemkových úprav (dále též KPÚ) a následně též někdy se strategiemi rozvoje obce, mikroregionu či programy rozvoje venkova. Územní plánování vytváří a zajišťuje předpoklady pro udržitelný rozvoj území řešením účelného využití a prostorového uspořádání území, chrání a rozvíjí přírodní a kulturní hodnoty území, přičemž ve shodě s Evropskou úmluvou o krajině chrání a dotváří krajinu jako podstatnou složku prostředí a totožnosti jejích obyvatel. Tyto zásady se odráží zejména ve stanovení limitů a regulativů. Nejde tedy o realizační dokument v pravém slova smyslu. Naproti tomu komplexní pozemkové úpravy poskytují novým uspořádáním vlastnických vztahů k pozemkům a nezbytných společných opatření, tedy nových polních cest, prvků 131

133 Územního systému ekologické stability, protierozních a vodohospodářských opatření výsledný podklad k zápisu do evidence katastru nemovitostí a následně k realizaci nové konkrétní podoby zemědělské krajiny. Přestože oba dokumenty bytostně vyžadují vzájemnou koordinaci, v praxi tomu ne vždy nutně dochází. Spolupráci obou stran totiž chybí legislativní a metodický rámec. Nutná návaznost obou plánovacích procesů je zřejmá zvláště při návrhu zmíněných společných opatření KPÚ. Zatímco územní plán zde poskytuje komplexní přehled rozvojových záměrů obce, pozemkové úpravy dotahují tyto záměry do konkrétních podob a umístění. Výsledkem této často nedostatečné komunikace mezi pořizovateli obou nástrojů jsou pak méně kvalitní dokumenty a mnohdy tak nekvalifikované, jednostranné a obtížně napravitelné zásahy do krajiny. VZNIK PRVNÍ PUBLIKACE V ROCE 2000 Uvedené důvody vedly v roce 1999 příslušné odbory Ministerstva zemědělství a Ministerstva pro místní rozvoj ke společnému jednání a následnému zadání zpracování odborné příručky, která by uvedenou problematiku objasnila. Úkolem byl pověřen rezortní Výzkumný ústav meliorací ochrany a půdy, který se metodicky i prakticky komplexními pozemkovými úpravami zabývá a náš Ústav územního rozvoje, který se adekvátní formou zabývá územním plánováním. V tvůrčím týmu, který na publikaci téměř rok pracoval, byli zastoupeni: projektant pozemkových úprav, meliorační inženýr a půdoznalec, projektantka ÚSES a krajinářských řešení, krajinářský architekt se zkušeností v územním plánování, zemědělská inženýrka pracující v geografii, socioložka zabývající se problematikou plánování a rozvoje venkova, projektant územních plánů venkovských obcí, lesní inženýr - specialista na ekologii a ochranu přírody. Pestré profesní složení zajišťovalo širší pohled na řešenou problematiku a umožňovalo odborně prodiskutovat i některé detaily možné spolupráce, chybějící legislativní vazby i místa možných střetů. Garanti z obou ministerstev, kteří jsou znalými odborníky ve svých oborech a současně zkušenými úředníky, dali příručce jasnou stavbu i formální náležitosti tak, aby co nejlépe sloužila pořizovatelům i zpracovatelům ÚPD i KPÚ. Po připomínkovém řízení, byla publikace vytištěna publikace a spatřila tak světlo světa začátkem roku Následně byla rozeslána na pozemkové úřady a referáty regionálního rozvoje všech okresních úřadů, jakož i na všechny pověřené obecní úřady. Zájem o publikaci byl takový, že několik set kusů publikace v ústavním skladě bylo do několika měsíců beznadějně rozebraných. OBSAH TEHDEJŠÍ PŘÍRUČKY 1. Úvod a část informativní Úvod přibližuje věcně a srozumitelně cíl zpracování této publikace, tedy oblasti a formy nezbytné součinnosti ÚP a KPÚ. Dále je příručka v zásadě rozdělena na dvě části, které byly pracovně nazvány jako informativní a instruktivní. Na základě našich zkušeností víme, že pořizovatelé a zpracovatelé územních plánů nemají dostatečné znalosti o pozemkových úpravách a zcela stejně je tomu i naopak. Z těchto důvodů obsahuje informativní část ucelenou kapitolu o územním plánování a podobně o komplexních pozemkových úpravách. Obě kapitoly jsou obdobně členěny a text vychází zvláště z obou příslušných zákonů. U obou plánovacích procesů jsou tedy stručně prezentovány jejich cíle a úkoly, a související předpisy. V kapitole o ÚP se dále popisuje soustava nástrojů, orgány pořizování a zpracování ÚP, jejich závaznost a informace o limitech využití území. U KPÚ je dále uveden přehled nezbytných podkladů i postup zpracování KPÚ. V závěrečné části kapitoly jsou vyjmenovány výstupy návrhu KPÚ, jakož i specifické případy KPÚ vyplývající 132

134 z komplikovaných majetkoprávních vztahů nebo jiných zvláštních, zejména technických podmínek. 2. Část instruktivní V úvodu instruktivní části se konstatuje, že poskytne li územní plán dostatečné instrukce v otázkách cestní sítě, ÚSES, vodohospodářských protierozních i dalších krajinotvorných opaření, lze osáhnout vysoké míry provázanosti KPÚ i ÚP a tím maximálního zhodnocení společenských nákladů. Dále jsou rozebrána jednotlivá společná zařízení KPÚ z hlediska možné součinnosti a koordinace v rámci ÚPD i KPÚ. Společná zařízení KPÚ byla vymezena následovně: 1. Protierozní opatření 2. Vodohospodářská opatření 3. Cestní síť 4. Územní systém ekologické stability 5. Krajinný ráz V zásadě se vychází z praxe nejčastější a také nejpřirozenější skutečnosti, že ÚP předchází KPÚ. Popis součinnosti v rámci každého okruhu společných opatření je pak dále popsán takto: Východiska stručná a výstižná charakteristika podstaty, funkce případně typu zmíněného opatření Současný stav řešení v rámci ÚP zevrubný popis toho jak je daná problematika dnes řešena na úrovni ÚP Návrh součinnosti a koordinace Tento bod se dělí na vylíčení samostatných postupů v rámci ÚP a KPÚ. Přitom je kladen důraz na co největší provázanost a využití poznatků obou plánovacích dokumentů tak, aby výsledkem bylo vytvoření ekologicky stabilního, krajinářsky hodnotného i hospodářsky optimálně využívatelného území. 3. Řešení problematiky plánování krajiny na úrovni územního plánu a pozemkových úprav ve spolkové republice Německo Klíč k řešení daného problému koordinace obou plánovacích procedur v území lze nalézt ve zřízení instituce krajinného plánování, jako samostatné plánovací dokumentace s vlastní legislativou a praxí ověřenými pracovními postupy a nástroji. V SRN vychází toto plánování ze spolkového zákona O ochraně přírody a péči o krajinu z roku V každé spolkové zemi má však krajinné plánování poněkud jiné postavení vůči ostatním plánovacím disciplínám a jeho metody jsou do různé míry rozpracované. Zřejmě s nejbohatšími zkušenostmi lze se v tomto ohledu setkat v Bavorsku, které má také v krajinném plánování nejdelší tradici. Krajinné plánování je zde chápáno jako nástroj tvůrčí, resp. konstruktivní ochrany přírody. Každému stupni prostorového plánování (přibližný ekvivalent našeho územního plánování) odpovídá příslušný stupeň krajinného plánu, který je po vzájemné integraci s prostorovým plánem současně projednáván a schvalován. Tím získávají záměry vyjádřené v krajinném plánu dostatečnou právní sílu. Současně i každý rezortní plán (zejména technické infrastruktury a jakékoliv investiční výstavby) musí obsahovat tzv. doprovodný plán péče o krajinu. Povinnou součástí všech kategorií krajinného plánu je i plán optimálního využití krajiny pro rekreaci. 133

135 Krajinné plánování využívá celou řadu pracovních metod a postupů, jak technických, tak zejména krajinně ekologických (např. různé metody posuzování vlivu zásahů na životní prostředí a stanovení druhu nápravných opatření, metody krajinných analýz a syntéz. Výsledkem integrace krajinného a prostorového plánování je plošná ekologická optimalizace území a stanovení limitů a regulativů významných pro ochranu všech významných hodnot krajiny. Konkrétní návrhy vyjádřené v krajinném plánu lze však v plné míře realizovat jen v rámci procesu pozemkových úprav, neboť ty mají dostatečnou právní účinnost disponovat konkrétní parcelou pro určité opatření. V roce 1983 vydalo Bavorské ministerstvo zemědělství Doporučení ke krajinnému plánování v pozemkových úpravách, kde byla definována integrace krajinného plánování do pozemkových úprav tak, že k jednotlivým stupňům krajinného plánu byly přímo navázány příslušné kroky pozemkových úprav. Plánování pozemkových úprav prochází několika fázemi. Z krajinotvorného hlediska je zvláště důležitý plán společných a veřejných zařízení, který např. stanovuje vyrovnávací a náhradní opatření v případě nezbytných zásahů do krajiny. Pozemkové úpravy se tak v Bavorsku stávají nejvýznamnějším nástrojem k prosazení zájmů tvorby a ochrany krajiny. Podstatnou část nákladů na celý proces přebírá stát. Celého plánovacího procesu se významně a aktivně účastní veřejnost. Zapojením veřejnosti se těmto plánovacím procesům dostává široké publicity, díky níž je pak veřejnost zpětně informována o konkrétních výsledcích a přínosech uvedených plánovacích činností. Uvedené tendence popsané v bavorské legislativě a plánovací praxi se u nás zatím projevují v nesmělých náznacích a to v novele stavebního zákona i zákona o pozemkových úpravách. Řadu postupů je třeba ještě v našich podmínkách prakticky prověřit. Úspěšné zahraniční příklady však jistě mohou být významným zdrojem inspirace. Vytvoření (v řadě zemí Evropské Unie běžného) vhodného nástroje v podobě krajinného plánu, který se stane spojovacím článkem mezi územním plánem a komplexní pozemkovou úpravou, tedy jakýmsi jediným celostně pojatým dokumentem, který by dokázal respektovat jednotu a přirozené funkce venkovského prostoru je dalším cílem této publikace. DŮVODY PRO AKTUALIZACI PŘÍRUČKY A JEJÍ PŘEDPOKLÁDANÝ OBSAH V průběhu 10 let od vzniku první publikace vznikl nový stavební zákon (Zákon o územním plánování a stavebním řádu 183/2006 Sb.) a nový Zákon o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech č.139/2002 Sb., došlo k jistému pozitivnímu posunu. Oba tyto zákony vzájemně respektují význam a postavení svého protějšku a jsou učiněny náznaky spolupůsobení. Např. 61 odst. 3 Stavebního zákona uvádí, že Regulační plán může nahradit plán společných zařízení komplexních pozemkových úprav podle zvláštního právního předpisu. Toto ustanovení však není dále rozpracováno a ani další koordinace součinnosti těchto dvou významných nástrojů však stále nefunguje tak, jak by měla, neboť málokdy vznikají v doporučované časové návaznosti. Vzhledem k existenci obou nových zákonů se začínají množit dotazy zejména orgánů veřejné správy, zda výše zmíněná, dnes již desetiletá publikace stále zůstává v platnosti a vzhledem k její úspěšnosti přibývají požadavky na její aktualizaci. Otázky vyvolává zvláště uvedené, dále nevysvětlené znění 61 odst. 3, Stavebního zákona. Proto bylo na sklonku roku 2008 na Odboru územního plánování MMR rozhodnuto o nutnosti zpracování aktualizované verze zmíněné příručky. Ke kooperaci byli opět vybráni kolegové brněnské pobočky Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy. Na první koordinační schůzce v lednu 2009 bylo dohodnuto, že 134

136 struktura kapitol aktualizované publikace bude prakticky totožná s příručkou stávající. Z členění kapitol je patrné, které části by měl zpracovat VÚMOP a které ÚÚR. Ke kapitole I. Územní plánování a kapitole II. Pozemkové úpravy přibude kapitola III. Evropská úmluva o krajině, zmiňující základní ustanovení této úmluvy a její implementace mj. na základě vztah úmluvy k těmto dokumentacím a kapitola IV. Motivační a finanční nástroje koordinace obou procesů, která by zmiňovala příslušné evropské operační programy, krajinotvorné programy MŽP, Program obnovy venkova, agroenvironmentální opatření atd. Současná kapitola III Krajinný ráz bude přejmenována např. Opatření vedoucí ke zvýšení estetického a rekreačního potenciálu krajiny. Na těchto a dalších kapitolách řešících konkrétně jednotlivé body vzájemné koordinace se budou podílet rovným dílem odborníci z obou ústavů Součástí popisu koordinace bude mj. specifikace vzájemné návaznosti obou procesů a priorita současného a koordinovaného zpracování obou dokumentací hlavně v oblastech speciálních zájmů (nové liniové stavby, ochrana vodních zdrojů, vyšší míra erozního ohrožení). Po oponentních posudcích objednaných u předních praktiků ve zpracovávání obou nástrojů by práce na nové verzi publikace měly být ukončeny v červnu letošního roku. Publikace bude nejdříve vyvěšena na stránkách zpracovatelů a garantů. Její tisková verze je předběžně plánována do doby, kdy bude schválena tzv. velká novela Stavebního zákona, jejíž případné dopady na uvedenou problematiku se musí následně promítnout do této publikace. Reálný termín je tedy první čtvrtina roku ZÁVĚR Zpracování nové verze příručky je velmi aktuálním a potřebným počinem, který zahrne rostoucí potřeby koordinace koncepce a uspořádání nezastavěného území obce (krajiny), včetně důrazu na jeho polyfunkční a udržitelné využívání, ochranu péči a dotváření jeho stávajících hodnot. V současné době je Ministerstvem životního prostředí projednávána již několikátá verze metodiky zpracování krajinného plánu. Tento v naší legislativě již dlouho a netrpělivě očekávaný nástroj, který oba procesy pořizování územního plánu i návrhu komplexních pozemkových úprav propojí, může totiž významným způsobem ovlivnit výslednou kvalitu těchto nástrojů, ale (zejména nutností stanovení následného krajinného managementu) i celkovou podobu i začátek některých pozitivních procesů vedoucích k harmonické udržitelnosti a vyváženosti naší venkovské krajiny. SEZNAM LITERATURY: BULÍŘ P.:Směry a přístupy k plánování krajiny v ČSFR, in: Krajinné plánování v Německu a možnosti využití v České republice, Sborník referátů z pracovního kolokvia v Průhonicích, 1992 DIVILA J.: Krajinotvorné aspekty pozemkových úprav jako výslednice systému plánování krajiny v Bavorsku (z hlediska možnosti uplatnění v ČR), in: Krajinářské aspekty pozemkových úprav a obnovy vesnice, Sborník příspěvků ze semináře, Průhonice, 1994 KOLEKTIV: Zákon č. 139/2002 Sb., O pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů KOLEKTIV: Zákon č. 183/2006 Sb., O územním plánování a stavebním řádu Sb., zákonem č.262/1992 Sb., zákonem č. 43/1994 Sb., zákonem č.19/1997 Sb., a zákonem č. 83/1998 Sb. SLÍVA J: Hierarchie ekologického plánování v Německu, in: Krajinné plánování v Německu a možnosti využití v České republice, Sborník referátů z pracovního kolokvia, Průhonice, 1992 ŽÁK L.: Obytná krajina, Academia Praha,

137 HRÁZE BOBRA EVROPSKÉHO (CASTOR FIBER) JAKO VÝZNAMNÝ FUNKČNÍ PRVEK LUŽNÍ KRAJINY ŘEKY DYJE BEAVER (CASTOR FIBER) DAMS AS A SIGNIFICANT LANDSCAPE COMPONENT OF THE RIVER DYJE FLOOD PLAIN ECOSYSTEM Vladimír Láznička, Barbora Sobotková Mendel University of Agriculture and Forestry Brno, Zemedelska 1, Brno, Czech Republic, ABSTRACT: Beaver dams represent the natural factor of forming channels, ponds, and wetlands in the Dyje watersheds. The growing European beaver (Castor fiber) population in the Herdy area of the Dyje river flood plain, near Lednice, stabilized in at around six family groups. During this time the beavers constructed 22 dams along 12 km of water canals. Dams and dam-building are an integral part of beaver behaviour and they play an important role in determining water levels. The presence of beavers is therefore a vital element in the rejuvenation and management of the flood plain forest near Lednice. The use of pipes inserted in their dams is a useful tool in managing water levels in a flood plain ecosystem. ÚVOD Nedostatek vody v nivních ekosystémech způsobuje závažné problémy v plnění všech produkčních i mimoprodukčních funkcí krajiny. Bobří hráze představují přírodní prvek, který ovlivňuje funkci kanálů, rybníků a mokřadů v povodí řeky Dyje. Tento příspěvek poukazuje na některé přínosy bobřích hrází v lužní krajině. Jsou uvedeny výsledky průzkumu v terénu a metody k obnovení optimálního průtoku v revitalizačních kanálech. MÍSTO STUDIA, MATERIÁL A METODY Místem studia je segment nivy řeky Dyje v prostoru mezi zámeckým parkem u Lednice a obcí Bulhary. Do roku 1972 byla niva Dyje aktivním aluviem. Řeka se zde pravidelně rozlévala, někdy i vícekrát v roce. Vodohospodářské úpravy na řece Dyji, provedené počátkem 70. let minulého století, vedly k výrazným změnám hydrologického režimu. Ve snaze zlepšit hydrologické poměry a obnovit zanikající biotopy zde byl v letech vybudován revitalizační systém. Pro rozvod vody byly upraveny vodní kanály nebo zanikající mrtvá říční ramena. Hlavní rozvodný systém byl vybaven stavítky, aby bylo možné manipulovat s výškou hladiny a zavodňovat mokřadní biotopy lužního lesa. S využitím GPS proběhl monitoring pobytových známek výskytu bobrů: nory, hrady, hráze, skluzy, stopy, pachové značky, jídelny, zimní zásobárny, ohryzy a pokácené stromy. Na základě dat získaných v terénu byl analyzován vliv aktivity bobra evropského (Castor fiber) na funkci systému vodních kanálů v zájmovém území. V průběhu roku 2008 bylo instalováno na kanálech v trase Zámecká Dyje Azant devět průtočných potrubí do sedmi bobřích hrází (v horních dvou hrázích po dvou potrubích) a na trase Azant Herdy tři potrubí. Vlastní instalaci provedli členové ZO MRS Lednice podle projektu V. Kostkana. Dále v listopadu 2008 proběhla instalace testovacích potrubí do klíčových hrází na 3,5 km dlouhém kanále v trase Zámecká Dyje Herdy Pastviska. Průběžně v období 2008/2009 byly sledovány vodní stavy v rybniční soustavě Herdy, Azant a mokřadu Pastviska. Výsledky měření průtoků, sledování hloubky vody v 136

138 revitalizačním systému a monitoring odezvy bobří populace byly základem pro vytvoření hypotéz a závěrů z provedeného výzkumu. Obr.1. Trasa zprůtočnění Zámecká Dyje Azant rameno Dyje Stará (Černá) Dyje. Obr.2. Bobří hráz v obvodovém kanálu podél řeky Dyje. VÝSLEDKY A DISKUSE Jedním z hlavních ekologických faktorů lužní krajiny v nivě řeky Dyje je její vodní režim. Významnou roli pro přivedení a rozvod vody v lužní krajině hrají vodní toky a dále pak zejména vodní kanály. Umělé kanály, vybudované v několika fázích, měly původně rychleji odvést vodu po období povodní, nyní převažuje spíše jejich funkce přivést vodu v obdobích sucha. Ve zprávě z Mezinárodního sympozia o hospodaření v lužních lesích jižní Moravy (Lesnická práce, 2000) je konstatováno, že po dokončení regulačních prací na řece Moravě a Dyji se začal projevovat pokles průměrné hladiny podzemní vody o 0,5 m a v lokalitách s čerpáním pitné vody až o 1,5 m, výjimečně i více. Pro zachování nivních ekosystémů s cílem dosažení vyváženého stavu bylo nezbytné stabilizovat hydrologické poměry vybudováním revitalizačního systému celkovými náklady přes 65 mil. Kč. Přívod vody do pravostranné části nivy Dyje je zajišťován z funkčního odběrného místa nad jezem u Bulhar, činí podle manipulačního řádu (včetně rybího přechodu) 2,0 kubíky za sekundu, je dostatečný a odpovídá Plánu hlavních povodí ČR. Podle našich zjištění v roce 2008 však voda nebyla v potřebném rozsahu rozvedena detailním systémem a nevyužita se vracela zpět do koryta Zámecké Dyje. Byl potvrzen předpoklad, že vybudovaný revitalizační systém vyžaduje trvalý řízený management. Provádění této péče bylo v posledních letech nedostatečné i v důsledku chybějících znalostí a informací z terénu. Vedle zanášení revitalizačních kanálů sedimenty a nefunkčnosti stavítek se projevují i zcela nové faktory z nichž nejvýznamnější je repatriace a stavební aktivity bobra evropského v nivních ekosystémech. Bobří hráze představují sice výrazný revitalizační prvek zajišťující zadržení vody v lužní krajině, na druhé straně však znamenají zneprůtočnění revitalizačních kanálů. Těžištěm informací o vlivu bobří aktivity na krajinu a prostředí jsou studie ze Severní Ameriky. Tyto poznatky jsou důležité pro odhad potenciálních vlivů na ekosystémy obnovující se populace bobra evropského. MacDonald et al., 1995 in Rosell et al., 2005 uvádí, že výstavba hrází evropskými bobry bude mít podobný účinek na prostředí jako stejná činnost u severoamerických bobrů. V nivě řeky Dyje jsou však výrazně rozdílné podmínky prostředí, než v oblastech kanadských a amerických národních parků, kde byly 137

139 bobří populace převážně zkoumány. Jednak se jedná se o kulturní krajinu silně pozměněnou lidskou činností a dále o plochou údolní nivu s minimálními výškovými rozdíly. Také průtok v kanálech je uměle řízen v rámci manipulačních řádů a je relativně malý o velikosti řádově litrů za vteřinu. Obr.3. Při dostatečném množství vody jsou drobné bobří hráze průtočné. Obr.4. Zavodnění původně téměř suchého kanálu v důsledku pozitivní funkce bobří hráze níže po toku. Bobr evropský (Castor fiber) byl v jihomoravském regionu vyhuben, ale díky účinné ochraně a repatriačním programům se na jižní Moravu vrátil. Bobří populace v posledních letech v dolní části povodí řeky Dyje postupně roste. Problematikou růstu populační hustoty bobra evropského v ČR se zabývá ve výzkumné zprávě ČZU Vorel (2007). V oblasti Niva Dyje na jižní Moravě bylo v roce 2006 dokumentováno 44 bobřích teritorií. Na základě uskutečněného monitoringu jsme dospěli k závěru, že populace bobra evropského (Castor fiber) v oblasti Herdy byla v letech stabilizovaná a zahrnovala okolo šesti bobřích rodin. Na vodních kanálech, dosahujících celkové délky 12 km, bobři vybudovali 22 hrází. Úroveň hladiny vody se v horní části povodí zvedla ku prospěchu bobrů, ale bobři v níže položených teritoriích strádali nedostatkem vody. Kanál a mokřady na lokalitě Pastviska vyschly a bobři se přestěhovali na jiná stanoviště. Neprůtočnost vodních kanálů byla podle našich zjištění řešena různými subjekty spíše nahodile, vytěžením materiálu hrází na břeh. S dokonalým úspěchem bylo členy ZO MRS Lednice provedeno zavodnění Azantu (podle projektu V. Kostkana, 2007). V pěti případech, nad rámec projektu, byl materiál hrází odstraněn z koryta na břeh. Ale tato metoda se ukázala jako krátkodobá. Bobři obnovili hráze mohutnější a vyšší. V průběhu roku 2008 byly některé hráze zprůtočněny zabudováním celkem 16 potrubí různých parametrů. Plastová potrubí měla průměry 10 až 30 cm. Během podzimu a zimy jsme stav potrubí monitorovali a kontrolovali. Potvrdilo se, že kritickým obdobím je podzim, neboť docházelo k ucpání potrubí větvemi a listím. V zimním období bylo potřebné provádět údržbu jen minimální a potrubí byla funkční. Ve střední části úseku kanálu Zámecká Dyje Herdy Pastviska, jsme do bobří hráze klíčového významu instalovali testovací potrubí o průměru 10 cm. Při proměnlivém průtoku 3-6 m 3 hod -1 v profilu hráze bylo dosaženo 138

140 plného zavodnění v listopadu 2008 zcela vyschlého mokřadu Pastviska během jednoho měsíce. V lednu 2009 byl revitalizační systém kanálů, vodních ploch a mokřadů Azant, Herdy a Pastvisko opět plně na vodě. Použití potrubí k obnovení průtoků se osvědčilo jako vhodné řešení k ochraně biotopů bobra evropského. Hráze jsou nedílnou součástí bobřího teritoria a důležitou součástí revitalizačního systémů pro zásobení lužní zemědělské a lesní krajiny vodou. Bobří hráze zabraňují poklesu hladiny vody v údolní nivě, který je způsoben zahloubením dna řek a kanálů. Bylo dokumentováno zvýšení vodní hladiny nad hrází o 5 až 85 cm oproti úrovni hladiny vody v korytě toku pod hrází. Dalším přínosem bobřích hrází je zadržení vody v krajině, díky zpomalení odtoku a zvýšení retenční schopnosti říční nivy. Bobří hráze dávají vznik novým mokřadům a vodním plochám, které zvyšují biodiverzitu lužních ekosystémů včetně zlepšení prostředí pro obojživelníky a ptáky. Bobří hráze zvyšují hladinu vody v kanálech a tím dochází k rozšíření příbřežních biotopů a zároveň k doplnění zásob podzemní vody (Bergstrom, 1985; Johnston & Naiman, 1987 in Rosell et al., 2005). V nivě řeky Dyje byla v rámci programu revitalizace říčních systémů vybudována soustava přehrázek, která měla zvýšit vodní hladinu v kanálech za účelem zadržení vody, zásobení lesních porostů vodou a doplnění zásob podzemní vody. Jak jsme již naznačili, tato soustava není v současné době plně manipulována a tuto funkci nyní nahrazují bobří hráze. Navíc existuje předpoklad, že bobří nory v březích kanálů eliminují nebezpečí kolmatace průtočného profilu. Při průzkumu v oblasti Dolní Louky jsme na kanále dokumentovali až 7 vchodů (aktivních i neaktivních) do bobřích nor na sto metrů břehu. Bobři budují nory a hrady jako svoje útočiště a přehrazují kanály pro zajištění dostatečné a stabilní výše vodní hladiny. Tyto aktivity výrazným způsobem ovlivňují hydrologický režim krajiny a tím úzce souvisí s péčí o revitalizační systémy v říčních nivách. Náš výzkum v údolní nivě řeky Dyje potvrdil závěry četných studií, ve kterých je bobr popisován jako ekosystémový inženýr a jeho stavební aktivita výrazně ovlivňuje charakter krajiny. LITERATURA F. ROSELL, O. BOZSÉR, P. COLLEN AND H. PARKER, Ecological impact of beavers Castor fiber and Castor canadensis and their ability to modify ecosystems, Mammal Review 35 (3&4) (2005), pp GLYNNIS A. HOOD, SUZANNE E. BAYLEY, Beaver (Castor canadensis) mitigate the effects of climate on the area of open water in boreal wetlands in western Canada, Biological Conservation, Volume 141, Issue 2, February 2008, Pages , ISSN KOLEKTIV, Průběh a zhodnocení revitalizace lužních lesů na LZ Židlochovice. Mezinárodní sympozium o hospodaření v lužních lesích jižní Moravy. Lesnická práce, KLOUPAR, M., Revitalizace hydrologického systému lužního lesa Kančí obora. In: Hydroekologie mokřadu Kančí obora: Lesy České republiky, s.p., 2003, ISBN VOREL, A., HAMŠÍKOVÁ, L., KORBELOVÁ, J., 2007: Monitoring populací bobra evropského v ČR pro rok ČZU Praha. Výzkumná zpráva. ISBN není 139

141 MAPOVÁNÍ, TYPOLOGIE A VÝVOJ NEVYUŽITÝCH PLOCH NA ÚZEMÍ KUTNÉ HORY MAPPING, TYPOLOGY AND DEVELOPMENT OF UNUSED LANDS ON THE TERRITORY OF THE TOWN KUTNÁ HORA Zdeněk Lipský, Pavel Kukla Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, Katedra fyzické geografie a geoekologie, Albertov 6, Praha 2, , ABSTRAKT V administrativním obvodu města Kutná Hora o celkové výměře 33 km 2 byly zmapovány všechny plochy, které v současné době nejsou obhospodařovány a vyvíjejí se působením sukcesních procesů. V práci je provedeno jejich jednoduché rozdělení a kvantifikace podle vzniku, stáří a stupně přirozeného zarůstání dřevinami. ABSTRACT All abandoned and unused lands were mapped on the administrative territory of the town Kutná Hora covering the total area of 33 km2. All areas of unused lands were classified and quantified after their origin, age and the gradient of overgrowing by shrub communities. ÚVOD Současný trend vývoje kulturní krajiny v Evropě včetně České republiky charakterizují dva protichůdné procesy intenzifikace a extenzifikace. Oba procesy se doplňují a vedou k výrazné polarizaci ve využívání krajiny. V těsném sousedství intenzivně využívaných ploch se objevují opuštěné plochy, na nichž se sukcesními procesy vyvíjejí přírodní a přírodě blízká společenstva. Příčiny těchto jevů jsou dostatečně známé a byly rozebrány v řadě prací domácích i zahraničních autorů (např. Antrop 2008, Lipský 2007). Malá pozornost je však dosud věnována rozsahu nevyužívaných ploch a společenstvům, která se na nich vyvíjejí, jejich vlivu na krajinný ráz, biodiverzitu a ekologickou stabilitu krajiny. Tyto plochy nejsou nikde evidovány a musí se zjišťovat individuálně v terénu, případně pomocí interpretace leteckých snímků. V krajině přitom existuje velké množství opuštěných ploch a velká rozmanitost jejich typů z hlediska stáří, geneze a charakteru společenstev. Kromě opuštěných ploch v zemědělské krajině se tato společenstva charakteristickým způsobem vyvíjejí také ve specifickém prostředí periférie na rozhraní městské a venkovské krajiny VYMEZENÍ A CHARAKTERISTIKA SLEDOVANÉHO ÚZEMÍ Správní obvod města Kutná Hora zahrnuje 7 katastrálních území (Kutná Hora, Kaňk, Malín, Neškaredice, Perštejnec, Poličany, Sedlec) o celkové výměře 3305 ha (tab. 1). Nadmořská výška na území města se pohybuje v rozpětí m, reliéf má charakter ploché pahorkatiny. Současná druhotná krajinná struktura vyjádřená využitím ploch a krajinným pokryvem je poměrně pestrá, přičemž mezi jednotlivými katastry v rámci správního obvodu jsou velké rozdíly. Jižní část území (k.ú. Neškaredice, Perštejnec, Poličany) má stále charakter zemědělské krajiny s převahou orné půdy, s níž kontrastují prvky příměstské krajiny jako jsou průmyslová zóna a zahrádkářské osady. Severní polovina (k.ú. Kaňk, Kutná Hora, Sedlec, Malín) má ráz městské a příměstské krajiny 140

142 s vysokým podílem zastavěných ploch, ovocných sadů, příměstských lesů a ostatních ploch. Pro vývoj kutnohorské krajiny jsou charakteristická některá specifika, která se projevují i v jejím dnešním rázu: 1. intenzivní hornická činnost, která trvala nejméně 700 let a skončila v roce stagnace v 18. a 19. století, opožděná industrializace, až do 19. století se město vyvíjelo v podstatě uvnitř hradeb, za nimiž se rozkládala zemědělská půda, vesnice a usedlosti 3. zalesňování hald a dalších montánních tvarů od konce 19. století, vytvoření zeleného pásu příměstských lesů a sadů 4. zakládání ovocných sadů ve 20. století na stovkách hektarů, které doplňují zelený pás kolem města 5. socialistická industrializace v 60. letech 20. století výstavba závodu ČKD na úrodné zemědělské půdě mimo město, stavba sídlišť a rozšiřování města do volné krajiny 6. rozpad a transformace socialistického státního statku, zarůstání některých ovocných sadů, rozšiřování obchodních a obslužných zón a naopak utlumení některých průmyslových aktivit, další zarůstání krajiny po roce 1990 Tab. 1. Využití ploch v administrativním obvodu města Kutná Hora v základních kategoriích evidence nemovitostí v roce 2005 (ha) Zdroj: ČÚZK METODIKA MAPOVÁNÍ A KLASIFIKACE NEVYUŽÍVANÝCH PLOCH Předmětem sledování jsou všechny nevyužívané a neobhospodařované plochy ve správním obvodu města Kutná Hora. Jako nevyužívané plochy jsou v této práci klasifikovány všechny plochy, na nichž se po dobu nejméně dvou let (většinou však podstatně déle) vyvíjejí sukcesní vegetační formace bez jakéhokoliv zásahu člověka. Mezi nevyužívané plochy nejsou zařazeny plochy lesa, které nesou stopy jakýchkoliv pěstebních zásahů (byť tyto zásahy mohou již delší dobu absentovat). Tyto plochy byly mapovány přímo v terénu do základní mapy 1: Z měřítka mapování vyplývají některá kartografická omezení: minimální mapovaná plocha byla stanovena na cca 400 m 2 (20x20 m), minimální šířka plochy na 10 m, aby šla skutečnost alespoň přibližně vyjádřit v měřítku mapy. V případě liniových prvků (užší než 10 m) byla jejich minimální délka stanovena na 40 m. Stejné velikostní parametry (min. plocha 400 m 2, min. délka linie 40 m) doporučuje při mapování habitatů evropská metodika projektu BioHab (Bunce et al. 2005). Terénní zákres byl při zpracování v GIS upřesněn a korigován podle ortofotomapy. Letecké snímky mohou velmi usnadnit zákres hranic a určení pokryvnosti plochy dřevinami. Některé charakteristiky jako typ společenstva, přítomnost obhospodařování a způsob managementu však nelze určit jinak, než terénním šetřením. Při mapování byla věnována pozornost zarůstání nevyužívaných ploch sukcesními dřevinami, které tvoří převážně keře (růže šípková, hloh obecný, ptačí zob obecný, svída krvavá, bez černý, slivoň trnka a řada dalších). Podle procentuálního pokrytí plochy 141

143 křovinami byly odhadem v terénu s upřesněním na leteckém snímku rozlišeny následující kategorie nevyužívaných ploch: 1. 0%, max. do 10% (travinobylinná společenstva, většinou iniciální sukcesní stádia) 2. 10,1-50% 3. 50,1-90% 4. 90,1-100% (souvislé keřové porosty, případně přechod k lesním porostům) Nevyužívané plochy jsou dále klasifikovány podle stáří do 3 kategorií: vzniklé (opuštěné) před rokem 1990, vzniklé v letech a vzniklé po roce Také toto rozdělení je založené na kvalifikovaném odhadu, který je ovšem podpořen dobrou znalostí vývoje území. Třetí kritérium členění nevyužívaných ploch je genetické: vychází z toho, na jakých plochách se vyvíjejí. Rozhodující je poslední způsob využívání plochy před jejím opuštěním. Podle tohoto genetického kritéria (původního využití) se nevyužívané plochy člení na 9 kategorií: 1. opuštěná orná půda (postagrární 1) 2. opuštěné travní porosty (postagrární 2) 3. opuštěné sady a zahrady (postagrární 3) 4. opuštěné plochy po těžební činnosti (postmontánní) 5. opuštěné průmyslové a podobné plochy (postindustriální) 6. opuštěné dopravní a komunikační plochy a linie (včetně komunikačních náspů a zářezů) 7. opuštěné plochy podél vodních toků (liniové až pásové prvky) 8. opuštěné, zazemněné a zarostlé vodní plochy (postrybniční) 9. ostatní opuštěné a nevyužívané plochy (např. erozní strže zarostlé křovím) Terénní mapování probíhalo v období prosinec 2008 až únor V tomto mimovegetačním období se nevyužité plochy jednoznačně odlišují množstvím různě vysoké, suché nesklizené biomasy. Porosty dřevin, zejména křoviny jsou lépe prostupné a hlavně je dobře vidět jejich struktura a plošné pokrytí plochy keři. Zamokřené plochy, rákosiny a jiné typy mokřadních ekosystémů jsou vlastně jedině v zimním mrazovém období dobře a bezpečně průchodné. Ideální pro mapování jsou s ohledem na průchodnost krajiny holomrazy (horší je jenom zakreslování zkřehlýma rukama), ale ani poprašek sněhu nebrání identifikaci a mapování nevyužitých ploch. Vegetační období je naopak nesporně vhodnější pro podrobnější určení vegetačních struktur, zejména jejich botanické druhové spektrum. VÝSLEDKY V mapovaném území bylo zjištěno celkem 566,6 ha nevyužívaných ploch, tj. více než 17% z jeho celkové rozlohy (tab. 2). Rozdíly mezi jednotlivými katastrálními územími jsou způsobeny jejich odlišným charakterem. Menší podíl nevyužitých ploch je v zemědělských katastrech Neškaredice, Perštejnec a Poličany, zřetelně vyšší je v typicky příměstských katastrech, z nichž Kaňk a Sedlec byly nejvíce poznamenány hornickou činností. 142

144 Tab. 2. Celková výměra nevyužívaných ploch v administrativním obvodu města Kutná Hora Zdroj: vlastní měření Tabulka 3 dokládá, že nevyužívané plochy vznikaly ve všech 3 vyčleněných časových obdobích. Opět se odlišují zemědělské katastry Neškaredice, Perštejnec a Poličany, v nichž většina opuštěných ploch vznikla již před rokem 1990 z důvodu jejich nevhodnosti pro socialistickou zemědělskou velkovýrobu. Jedná se především o příkré údolní svahy Křenovky mezi Perštejncem a Neškaredicemi, které jsou dnes zarostlé téměř souvislými porosty křovin. Celé údolí funguje jako významný biokoridor v zemědělské krajině. Vysoký nárůst nevyužívaných ploch na katastrech Kutná Hora a Sedlec v období souvisí s rozpadem státního statku, opuštěním části broskvoňových sadů a rybízových plantáží i s restitucemi zemědělské půdy vlastníkům, kteří nemají zájem hospodařit (Karel Schwarzenberg a tzv. Švarcenberské pole v Sedlci, ale i řada drobných vlastníků). Tab. 3. Typy nevyužívaných ploch podle jejich stáří (doby vzniku), v procentech z celkové výměry nevyužívaných ploch Zdroj: vlastní měření Tabulka 4 by teoreticky měla alespoň částečně korespondovat s tabulkou 3, protože v podmínkách, kdy klimaxovou formací je všude lesní porost, by stupeň zarůstání ploch dřevinami měl záviset na jejich stáří. Skutečnost není tak jednoznačná, protože především v kategorii postmontánních ploch nepříznivé edafické podmínky účinně brzdí sukcesi dřevin. Na některých plochách se tak i po 50 letech udržují travinobylinná společenstva s cennými xerotermními druhy rostlin, měkkýšů nebo hmyzu. V zarůstání ploch dřevinami, především pokud jde o lesní stromy, se také projevuje jednoznačná závislost na vzdálenosti od lesa jako zdroji semen. Z lesních stromů se jako nejvíce expanzivní projevuje jasan ztepilý (Fraxinus excelsior); některé porosty mají charakter jasanové tyčoviny. Zajímavý je hojný výskyt chráněného dřínu obecného (Cornus mas) v opuštěných ovocných sadech na jižním svahu Kaňkovských vrchů. 143

145 Tab. 4. Typy nevyužívaných ploch podle stupně jejich zarůstání (pokryvnosti) dřevinami, v procentech z celkové výměry nevyužívaných ploch Zdroj: vlastní měření Podle geneze (původního využití) převládají postagrární opuštěné plochy (typy 1-3), které dohromady tvoří přes 63 % nevyužívaných ploch. Z toho největší podíl připadá na ovocné sady (to je specifikum Kutné Hory), hlavně v k.ú. Kutná Hora vnitřní město, Kaňk, Malín a Sedlec. Dalším specifikem je historicky podmíněný vysoký podíl postmontánních ploch (nejvíce v k.ú. Kaňk a Sedlec), které chybějí v zemědělských katastrech Neškaredice, Perštejnec a Poličany. Postindustriální plochy vzhledem k celkově menšímu průmyslovému rozvoji Kutné Hory nejsou tolik rozšířené. Největší podíl mají v zemědělských k.ú. Perštejnec a Poličany, což dokládá nevhodné umístění metalurgického závodu ČKD v 60. letech 20. století uprostřed zemědělské krajiny. Tab. 5. Genetické typy nevyužívaných ploch, v % z celkové výměry nevyužívaných ploch (kategorie 1 9 jsou vysvětleny v části 3. Metodika) Zdroj: vlastní měření DISKUSE VÝSLEDKŮ A ZÁVĚR Mapování, klasifikace a následná kvantifikace potvrdily relativně vysoký podíl a značnou rozmanitost nevyužívaných ploch ve sledovaném území. Výsledky uvádějící výměru nevyužívaných ploch jsou však spíše podhodnocené, což vyplývá z metodických omezení při mapování. Nemohly do nich být zahrnuty drobné plošky, které nelze vyjádřit v měřítku mapy (např. kolem sloupů elektrického vedení, skruží, závlahových nebo odvodňovacích zařízení či jiných objektů, které ve volné krajině brání plynulému mechanizovanému obdělávání pozemků), množství neudržovaných liniových prvků (podél vodotečí a cest, meze, příkopy), jež mají podobný vegetační charakter, a dále opuštěné nevyužívané plochy uvnitř uzavřených průmyslových a skladových areálů, které jsou oplocené a běžně nepřístupné. Nemohly být také mapovány jednotlivé malé plochy v intravilánu sídel, pokud nejsou veřejně přístupné. Další podhodnocení vyplývá z toho, že mezi nevyužívané (opuštěné) plochy nejsou zahrnuty až na výjimky lesní porosty. Právě příměstské lesy v okolí Kutné Hory, které jsou 144

146 v kategorii lesů zvláštního určení, zůstávají desítky let ponechány převážně spontánnímu sukcesnímu vývoji jenom s nepravidelným odstraňováním suchých stromů (samozásobitelsky na palivo). Mapa 1. Nevyužívané plochy v administrativním obvodu města Kutná Hora rozdělení podle jejich stáří (doby vzniku) Nevyužívané plochy se v krajině zatím stále rozšiřují. Mají přitom značný krajinotvorný, ekologický, ale i hygienický a sociální význam. V okolí města jsou protkané živelnou sítí pěších stezek, které jsou využívané při každodenních kondičních vycházkách do přírody, k procházkám se psy apod. Soustřeďují množství zvěře, ptactva, hmyzu a dalších skupin organismů, jejichž výskyt je zde mnohem vyšší než v okolní městské nebo zemědělské krajině. Doplňkový význam spočívá v příležitostném sběru plodů (šípek, trnky, špendlíky, dřínky, plané třešně) a získávání palivového dřeva pro sociálně slabé skupiny. Na dvou místech (se 100% pokrytím dřevinami) byly zjištěny provizorní příbytky bezdomovců, kteří zde nacházejí přístřeší, otop na oheň a jsou schovaní před zraky veřejnosti a úřadů. Některé nevyužívané plochy směřují svým vývojem k zapojeným lesním porostům, jiné si po desítky let uchovávají lesostepní charakter. Tyto plochy jsou nejcennější z botanického hlediska, vyskytují se na nich některé chráněné stepní druhy rostlin. Další výzkum nevyužívaných ploch by měl pokračovat ve vegetačním období a soustředit se na podrobnější vegetační charakteristiky. Mapování a dokumentace nevyužívaných ploch může být zajímavým podkladem pro ochranu přírody a krajiny, územní a krajinné plánování. 145

147 Poděkování: Příspěvek byl zpracován v rámci řešení projektu VaV MŠMT ČR č. 2B06013 Implementace opatření Evropské úmluvy o krajině v intenzivně zemědělsky využívaných oblastech nesoucích stopy historických krajinářských úprav, a s podporou výzkumného záměru MSM Geografické systémy a rizikové procesy v kontextu globálních změn a evropské integrace. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY: ANTROP, M., 2008: Landscapes at risk: about change in the European landscapes. In: DOSTÁL, P. (ed.): Evolution of geographical systems and risk processes in the global context. Charles University in Prague, Faculty of Science, s BUNCE, R.G.H. et al., 2005: Handbook for surveillance and monitoring of European habitats. Alterra report 1219, Wageningen LIPSKÝ, Z., 2007: Nová divočina v kulturní krajině? In: Herber, V. (ed.): Fyzickogeografický sborník 4. Fyzická geografie teorie a praxe. Příspěvky z 23. výroční konference Fyzickogeografické sekce ČGS v Brně. Masarykova univerzita, Brno, s ÚRADNÍČEK, P., MADĚRA, P. a kol. (2001): Dřeviny České republiky. Matice lesnická, Písek 146

148 HISTORICKÉ ZMĚNY VODNÍ SLOŽKY KRAJINY V DOLNÍM PODOUBRAVÍ HISTORICAL CHANGES IN WATER BODIES IN THE LOWER DOUBRAVA RIVER LANDSCAPE (CENTRAL BOHEMIA) Zdeněk Lipský, Pavel Kukla Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, Katedra fyzické geografie a geoekologie, Albertov 6, Praha 2, , ABSTRAKT V dolních částech povodí Doubravy a Klejnárky byly detailně sledovány změny vodní složky krajiny (vodních ploch a vodních toků) za období posledních téměř 300 let. Metodicky byly využity všechny dostupné mapové, textové, statistické a snímkové podklady, počínaje Müllerovou mapou Čech. Analýza umožnila časově poměrně přesně lokalizovat hlavní změny v krajině, které spočívaly ve vysušení většiny rybníků v 1. polovině 19. století, v napřímení a regulaci původně meandrujících vodních toků. Je sledováno také současné využití hrází a ploch bývalých rybníků a jejich funkce v systému ekologické stability sledovaného území. ABSTRACT All available maps and written sources starting with the Müllers map of Bohemia from 1720 were analysed to study historical changes in the area of water bodies as well as in the course of water streams in lower parts of the Doubrava and Klejnárka river catchments in the Central Bohemia during last 300 years. Drying of most fish ponds in the 1st half of the 19st century, straightening and regulation of formerly meandering streams are among the main changes of water elements in the area. The analysis made possible to locate main landscape changes in space and time accurately. ÚVOD Sledování historických změn v krajině patří zejména v posledním desetiletí k nejfrekventovanějším tématům krajinářských výzkumů v geografii, krajinné ekologii i dalších disciplínách. Přispělo k tomu uvolnění leteckých snímků, digitalizace a dobrá dostupnost starých katastrálních a vojenských topografických map a v neposlední řadě ohromné možnosti výpočetní techniky spolu s rozvojem metod geografických informačních systémů, které umožňují exaktní analýzy krajinných změn. Vedle změn ve využívání ploch, v rozšíření lesů, polí a travních porostů prodělala v minulosti velké změny také povrchová vodní složka krajiny, tj. vodní toky a vodní plochy. Vodní toky jsou součástí primární (přírodní) krajinné struktury, ale vlivem četných lidských zásahů má většina vodních toků v kulturní krajině, zejména v nížinatých zemědělských oblastech, změněný tvar (napřímení), nemluvě o dalších charakteristikách jako je charakter břehů a koryta, rychlost proudění, erozní, transportační a sedimentační procesy apod. Vodní plochy jsou naopak v naší kulturní krajině vesměs antropogenního původu (umělé vodní nádrže, především rybníky), jsou tedy součástí sekundární (člověkem vytvořené) krajinné struktury. Obě povrchové vodní struktury vodní toky a vodní plochy mají přes své odlišnosti v krajině podobný význam. Tvoří fakticky i de iure významné krajinné prvky, které se výrazným způsobem podílejí na utváření krajinného rázu, zvyšují biodiverzitu a ekologickou stabilitu krajiny, přispívají k jejímu pozitivnímu vnímání a 147

149 fungování. Problematika vody v krajině je vysoce aktuální i v souvislosti se změnami prostředí a vysušováním krajiny. Změny vodní složky krajiny začaly již ve středověku přehrazováním vodních toků a zakládáním prvních rybníků, pokračovaly budováním umělých kanálů a mlýnských náhonů. Počínaje 19. stoletím a ve větší míře až ve 20. století byly vodní toky regulovány a napřimovány, čímž došlo k významnému zkrácení jejich délky, rychlejšímu odvedení vody z krajiny a tím k výraznému vysušování krajiny. Napřimování a zkracování vodních toků souviselo např. s odvodňováním zemědělsky a lesnicky využívaných ploch nebo s protipovodňovou ochranou obyvatelstva či jako důsledek intenzivní urbanizace a industrializace krajiny (Langhammer a Vajskebr, 2004). Od 2. poloviny 18. století se začaly rybníky především v úrodných zemědělských oblastech (Polabí) masově vysušovat a převádět na zemědělskou půdu, která vlastníkům přinášela větší výnos, což zase souviselo se zvyšováním hektarových výnosů obilovin a s rozmachem pěstování cukrové řepy. Historické změny sítě vodních toků a ploch jsou sledovány v zájmovém území projektu Kačina, které zaujímá 113 km 2 v povodí dolních toků Doubravy a Klejnárky ve východní části Středočeského kraje. Na základě analýzy historických mapových podkladů v prostředí geografického informačního systému byl kvantitativně vyhodnocen rozsah změn říční sítě a rybníků v zájmovém území v průběhu posledních 230 let. METODIKA 1. Vstupní data a jejich zpracování Vstupními podklady pro historickou analýzu změn vodní složky krajiny v řešeném území se staly georeferencované mapy vojenských mapování: I. vojenské mapování (tzv. Josefské) z let v měřítku 1 : , II. vojenské mapování (tzv. Františkovo) z let v měřítku 1 : , III. vojenské mapování (tzv. Františko-josefské) z let v měřítku 1 : Georeference a vektorizace map I. vojenského mapování je však problematická, jelikož toto mapové dílo nevzniklo na přesných geodetických základech a při georeferenci dochází k velkému polohovému zkreslení. Využití I. vojenského mapování je ovšem klíčové právě pro sledování vodní složky krajiny, protože znázorňuje historicky nejvyšší rozlohu rybníků v území. Jako srovnávací datový zdroj ze současnosti byl využit Digitální model území v měřítku 1 : z roku Pro vizuální srovnání byla zkoumána také Müllerova mapa Čech z roku 1720 v měřítku cca 1 : V rámci projektu byly dále studovány a využity veškeré dostupné archivní materiály, písemnosti, které v řadě případů umožňují datovat vodohospodářské úpravy, vznik, trvání a zánik rybníků v minulosti. 2. Způsob vyhodnocení a interpretace starých map Nezbytnou podmínkou pro práci se starými mapami v prostředí GIS je transformace rastrové podoby staré mapy do zeměpisného souřadnicového systému, tzv. georeference. Ta následně umožňuje provádět geoinformatickou analýzu prostorových změn krajinných složek mezi dvěma či více časovými horizonty. Nad georeferencovanými mapami vojenských mapování byly vykresleny v GIS vrstvy znázorňující vodní složku krajiny. K prvkům této vektorové vrstvy byly vypočítány v atributové tabulce délky liniových útvarů a plochy polygonů. Pro analýzu změn říční sítě v historickém vývoji byly vybrány pouze větší vodní toky, které jsou zakresleny na mapách ve všech sledovaných horizontech: Doubrava, Klejnárka a Brslenka. Na těchto tocích byly vymezeny dílčí segmenty za účelem možnosti porovnání vývoje nejen celého toku, ale i jeho úseků. Hranice jednotlivých úseků je dobré zvolit tak, 148

150 aby v průběhu historických změn byly jednoznačně identifikovatelné. Ve většině případů jsou tvořeny soutokem s jinou vodotečí. Při analýze historických mapových podkladů a jejich digitalizaci představuje prvořadý problém rozdílná kvalita dat. Jde především o nepřesnosti vyplývající z primární odlišné povahy dat generalizace obsahu mapy, rozdílné kartografické projekce a zobrazení a přesnost zpracování mapy. VÝSLEDKY 1. Změny říční sítě v zájmovém území Historické záznamy dokládají, že k drobným úpravám vodních toků docházelo ve sledovaném území již nejméně od 15. století v souvislosti s výstavbou rybníků. V 16. století zde vznikl plavební kanál Šífovka na plavení dřeva pro potřeby kutnohorských dolů. Kanál vedl z Labe nad Starým Kolínem, křižoval dolní tok Klejnárky a končil pod Kaňkem (Ledr, 1884). V ostatních případech se jednalo o stavbu mlýnských náhonů a přívodních kanálů k rybníkům, odvodňovacích kanálů, ale také zavlažovacích kanálů na Kačinské louky (záznam již z roku 1534 in Ledr, 1884). Na mapách můžeme sledovat zajímavé změny v průběhu vodních toků. Vrchlice na Müllerově mapě Čech z roku 1720 obtéká Malín na západní a severní straně, na značně podrobnější mapě 1. vojenského mapování bifurkuje a obtéká Malín jak ze severní, tak z jižní strany. Počínaje 2. vojenským mapováním teče Vrchlice již pouze jižně od Malína. Klejnárka na Müllerově mapě ještě meandruje a pod Novými Dvory teče nápadným zákrutem přes velký Svatoanenský rybník, zatímco na všech novějších mapách už Svatoanenský rybník neexistuje a tok Klejnárky je uměle napřímený v dnešním směru. Velmi zajímavé je spojení Klejnárky s tzv. starou Klejnárkou (dnes Kačinský potok) od Ovčár k Novému rybníku, které můžeme sledovat na mapách 1. a 2. vojenského mapování, zatímco počínaje 3. vojenským mapováním toto spojení již chybí. Brslenka na Müllerově mapě teče přes Rohozec do Mikulášského rybníka a dále k severu, kde samostatně ústí do Labe. Na mapě 1. vojenského mapování Brslenka nad Rohozcem bifurkuje, západní větev sleduje předchozí směr přes Mikuláš, zatímco východní větev ústí do Doubravy. Od 2. vojenského mapování už teče Brslenka pouze východním umělým korytem do Doubravy. Samotná Doubrava na mapách 1. a 2. vojenského mapování meandruje v četných malých meandrech v údolní nivě, i když v oblasti rybniční soustavy mezi Bojmany a Lišicemi musel být její tok již tehdy pravděpodobně upraven. Od 2. poloviny 19. století je také Doubrava výrazně napřímená. K velkým změnám došlo v drobné síti vodotečí v široké údolní nivě Doubravy. Teprve po vypuštění rybniční soustavy v 1. polovině 19. století zde vznikl umělý kanál Čertovka a řada menších kanálů ve tvaru pravidelných geometrických linií, které systematicky odvodňují oblast bývalých rybníků. Délky vodních toků Doubravy, Brslenky a Klejnárky zjištěné na jednotlivých mapách jsou uvedeny v tabulce č. 1. Délky naměřené na mapách 1. vojenského mapování nelze považovat za úplně přesné, protože geoinformatické využití tohoto mapového díla je problematické. Z tabulky vyplývá, že u všech vodních toků došlo od 18. století ke zkrácení jejich délky. V porovnání současného stavu s 1. vojenským mapováním se Doubrava zkrátila o 18% a Brslenka o necelých 15%. Pouze nepatrně se zkrátila Klejnárka, která byla na Novodvorském panství upravena a napřímena již v době před 1. vojenským mapováním, jak ukazuje srovnání s Müllerovou mapou z roku Rozdílná délka Klejnárky na jednotlivých mapách tak může být způsobena pouze různou mírou přesnosti mapování v jednotlivých obdobích. Podobně je tomu i v porovnání 2. a 3. vojenského mapování, kde zaznamenáváme na Brslence a Klejnárce dokonce malé prodloužení jejich toků. Časové období, do něhož spadá největší zkrácení délky, je u každého ze sledovaných toků odlišné: na Klejnárce k němu došlo již v 18. století, na Brslence v době mezi 1. a 2. vojenským 149

151 mapováním a na největší Doubravě až mezi 2. a 3. vojenským mapováním. Další změny spočívaly v regulaci a ohrázování toku ve 20. století, ale z hlediska délky toku již byly nepodstatné. Tab.1. Zjištěná délka vodních toků v m Zdroj: vlastní měření Tab.2. Vývoj délky vodních toků (1. vojenské mapování = 100%) Zdroj: vlastní měření 2. Vývoj a zánik rybniční soustavy v dolním Podoubraví Ve sledovaném území byla již asi v 15. století vybudována rybniční soustava, rozkládající se v nivě Doubravy od Bojman k Lišicím (již v roce 1470 je písemně zmiňován rybník Babický Novák 2002). Rybníky byly napájeny hlavně vodou z Doubravy, která se nad Bojmany dělila na dvě ramena. Levé (západní) rameno odpovídá asi původnímu toku Doubravy, protože na mapách je na něm nakresleno množství meandrů. Sloužilo pravděpodobně k převádění velké vody v době jarního tání a letních přívalových dešťů, aby se zabránilo poškození nebo dokonce protržení hrází rybníků. Při normálním průtoku byla zřejmě většina vody odváděna pravým (východním) korytem Doubravy, které propojovalo celou soustavu rybníků, z nichž Horecký, Kmotr (Kmotrovský) a Světlo (Světlický) byly největší a patřily do kategorie kapřích Od Bojmanského jezu vedl vodní náhon napájející rybník Kravinec.. Jednotlivé velké i menší rybníky a menší rybniční soustavy vznikly i v povodí Brslenky a Klejnárky. Mikulášský rybník je písemně zmiňován již v roce 1436, v polovině 16. století jsou dále uvedeny rybníky Svatojakubský, Vrabcov nebo Utopenec v nivě Klejnárky (Ledr 1884). Maximální rozšíření rybníků v sledovaném území názorně dokládají mapy z 18. století v hrubých rysech Müllerova mapa a v detailu mnohem přesnější 1. vojenské mapování. Na něm už ale chybí velký Svatoanenský rybník pod Novými Dvory, na němž byl v 17. století dokonce zbudován plavební kanál s velkou lodí. Tento rybník byl v roce 1775 vysušen a přeměněn na pole. Mapy 2. vojenského mapování názorně dokládají zánik rybniční soustavy v dolním Podoubraví. Během několika desetiletí, přibližně mezi roky , byla vysušena většina velkých i menších rybníků. U řady z nich můžeme jejich zánik přesně datovat: 1785 Svatojakubský, 1822 Ovčárecký, 1843 Mikulášský. Nejznámější je osud rybníka Kravinec mezi Bojmany a Žehušicemi, který byl roku 1826 vypuštěn, spojen s bažantnicí a tím vznikla obora o výměře 250 ha. Od roku 1830 v ní jsou chováni unikátní bílí jeleni. Plocha rybníků se v období mezi 1. a 2. vojenským mapováním snížila z 614 ha na 231 ha. Z rybniční soustavy v Podoubraví zůstal v době 2. vojenského mapování jediný rybník Kmotr, který byl vypuštěn po roce Mikulášský rybník, vypuštěný již v roce 1810, byl po dokončení reprezentačního zámku Kačina začleněn do komponovaných krajinářských úprav a v roce 1822 znovu napuštěn. Svému osudu však neunikl a v roce 150

152 1843 byl definitivně vysušen a přeměněn na zemědělskou půdu. Druhá polovina 19. století je tak obdobím historicky nejmenšího rozsahu rybníků od jejich vzniku. Sledované území zůstalo téměř bez vodních ploch. Na jejich místě se rozkládá zemědělská půda využitá převážně k pěstování obilovin a cukrové řepy. Při porovnání 1. vojenského mapování se současným využitím území zjistíme, že více než 76% plochy bývalých rybníků pokrývá orná půda, 10% zabírají trvalé travní porosty, 6 % lesy, více než 1 % trvalé kultury a více než 1% také zastavěné plochy. Jediná nová vodní plocha vznikla v pískovně u Žehušic. Popsaný vývoj je shodný s obecným trendem vývoje rybničních soustav v nížinatém úrodném Polabí. Během několika desetiletí, které dělí 1. a 2. vojenské mapování, zde zanikly na Nymbursku, Poděbradsku, Chlumecku, Pardubicku i Čáslavsku desítky a stovky rybníků a celé rozlehlé rybniční soustavy, jež patřily k největším v Čechách. Plocha rybníků v Čechách se zmenšila ze ha na pouhou pětinu ( ha). Rozlohy největších rybníků v dobách jednotlivých mapování zjištěné geoinformatickou analýzou zobrazuje tabulka č. 3. Poloha bývalých rybníků je zachycena na přiložené mapě. Tab.3. Největší rybníky v zájmovém území Zdroj: vlastní měření Po rybnících, které po několik století určovaly ráz krajiny v dolním Podoubraví, se většinou dochovaly místní názvy (Pod rybníkem, Nad rybníkem, Na ostrůvcích, V kanále, Babický, Kmotrovský rybník, Mikulášský rybník, Outěšál, Světlov, Žabník, Toušek apod.) a zbytky hrází. Na některých hrázích jsou vybudované asfaltové silnice spojující okolní vesnice (Bojmany se Svobodnou Vsí, Žehušice s Borkem a Borek s Horkou). Ostatní jsou v současné době nevyužívané a zarůstají náletovou vegetací, některé slouží jako polní cesty a umožňují místním obyvatelům vcelku ojedinělý vstup do krajiny. Třebaže rybníky zde neexistují již téměř dvě století, zachovalé a zarostlé části jejich mohutných hrází sehrávají pozitivní úlohu při zvýšení krajinné i biologické diverzity a ekologické stability zdejší zemědělské krajiny. Řada ekostabilizačních prvků v rámci územního systému ekologické stability je lokalizována právě do prostorů starých rybničních hrází. Jedná se většinou o lokální biocentra, lokální biokoridory a interakční prvky. 151

153 Mapa 1. Vodní složka krajiny na mapách - 1. vojenského mapování Mapa 2. Vodní složka krajiny na mapách - Digitálního modelu území 152

154 ZÁVĚR Historická analýza prokázala, že vodní toky a vodní plochy představují velmi dynamickou složku kulturní krajiny. Výsledky potvrzují všeobecný trend zkrácení délek vodních toků a úbytku rybníků z naší krajiny od 18. století. Při kvantifikaci změn vodní složky krajiny hraje roli rozdílná kvalita (přesnost) vstupních kartografických dat. I při těchto nedostatcích však uvedená metoda umožňuje dobře postihnout základní vývojové tendence. Zvýšení podílu vodních prvků v krajině v minulosti souviselo s racionálním využíváním energie vody i jejího produkčního potenciálu. Projevilo se zakládáním rybníků, budováním náhonů a kanálů. Snižování podílu vodní složky v krajině souvisí zase s bojem proti vodě napřimování toků v rámci protipovodňové ochrany, vysušování zamokřených ploch a rušení rybníků s cílem získat více půdy pro zemědělství. Poznání minulosti a vývoje krajiny není samoúčelné. Umožňuje poučit se z minulosti při hledání optimální cesty, jak zlepšit fungování současné krajiny. V rámci projektu Kačina, který v souladu s požadavky Evropské úmluvy o krajině klade důraz na participativní přístup, přibližuje i místním uživatelům krajiny její zajímavou a mnohdy neznámou historii. Poděkování: Příspěvek byl zpracován v rámci řešení projektu VaV MŠMT ČR č. 2B06013 Implementace opatření Evropské úmluvy o krajině v intenzivně zemědělsky využívaných oblastech nesoucích stopy historických krajinářských úprav, a s podporou výzkumného záměru MSM Geografické systémy a rizikové procesy v kontextu globálních změn a evropské integrace. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY: BRŮNA, V., BUCHTA, I., UHLÍŘOVÁ, L., 2002: Identifikace historické sítě prvků ekologické stability krajiny na mapách vojenských mapování. UJEP, Ústí nad Labem, 46 s. BRŮNA, V., KŘOVÁKOVÁ, K., 2005: Staré mapy jako cenný zdroj informací o stavu a vývoji krajiny. Zahrada Park - Krajina, č. 4, str KUKLA, P., 2007: Analýza historického vývoje krajiny se zvláštním zřetelem na vodní složku krajiny. In Dreslerová, J., Grohmanová, L., (eds.): Venkovská krajina Sborník z 5. ročníku mezinárodní mezioborové konference, CZ-IALE, ZO ČSOP Veronica, Hostětín, s LANGHAMMER, J., VAJSKEBR, V., 2004: Analýza změn hydrografické sítě v povodí Otavy. In: Langhammer, J., Engel, Z., (eds.): Hodnocení vlivu změn přírodního prostředí na vznik a vývoj povodní. PřF UK, Praha, str LEDR, J., 1884: Děje panství a města Nových Dvorů. Karel Šolc, Kutná Hora, 244 s. LIPSKÝ, Z., 2000: Sledování změn v kulturní krajině. ČZU, Praha, 72 s. MYSLÍK, Z., 2002: Vývoj kulturní krajiny v dolním Podoubraví. Diplomová práce, Lesnická fakulta České zemědělské univerzity, Praha, 81 s., příl.. NOVÁK, F. 2002: Dějiny městyse Žehušic. Obec Žehušice, 168 s. VEVERKA.B., 2004: Georeferencování map historických vojenských mapování na území ČR. In: GISy ve státní správě. Sborník abstraktů a CD ROM s referáty v plném znění., Pardubice. Urbář panství Žehušice (1643). - depon. in Státní oblastní archiv, Praha. 153

155 SOUVISLOST ZMĚN KRAJINNÉHO RÁZU A BIODIVERZITY PTÁKŮ NA HANÉ BIODIVERSITY OF BIRDS AND LANDSCAPE CHANGES IN THE REGION HANÁ Ivo Machar Katedra biologie PdF Univerzity Palackého, Purkrabská 2, Olomouc, ABSTRACT The paper deals with changes in biodiversity and land use of landscape of region Haná along the River Morava (Czech Republic). The analysed time period includes the most important change in the development of agricultural landscape. The main problem of today's management of this landscape is absence of landscape plan. Key words : Agricultural landscape, biodiversity, floodplain, landscape changes. ÚVOD Příspěvek se zabývá souvislostmi mezi změnami biodiverzity a krajinného rázu venkovské oblasti Hané (v údolní nivě řeky Moravy). V první části příspěvku je stručně představen vývoj ekologické stability zemědělské krajiny Hané v údolní nivě Moravy v průběhu 20. století s důrazem na význam dramatické změny v kontinuálním vývoji krajiny 50. letech (tzv. kolektivizace zemědělství), která způsobila na Hané zásadní změnu land use i biodiverzity krajiny a projevila se vizuálně ve změně krajinného rázu i urbanistickém uspořádání a architektuře vesnice. V druhé části příspěvek hodnotí souvislost mezi ztrátou biodiverzity v konkrétním segmentu hanácké krajiny (na příkladu vývoje populace koroptve polní, Perdix perdix), změnou koeficientu ekologické stability krajiny a krajinným rázem. Na závěr příspěvek upozorňuje na zásadní problém v praktickém uplatnění tzv. krajinotvorných programů, které by měly přispět k obnově krajinného rázu a biodiverzity krajiny Hané. Zemědělská krajina Hané v průběhu 20. století Obraz naší venkovské krajiny první poloviny 20. století odpovídá obecně chápané představě harmonické kulturní krajiny, založené na maloplošné pozemkové držbě a stálé přítomnosti člověka hospodáře (zemědělce) v krajině (Sádlo, Storch, 2000). Část národopisné oblasti Hané, která leží v údolní nivě řeky Moravy, představuje starou zemědělskou sídelní oblast a součást pravěké ekumeny. Základní krajinotvorné charakteristiky determinuje poloha v údolní nivě řeky Moravy (Machar, 2001). Dynamika krajinných procesů je v údolní nivě obvykle rychlejší, než v jiných částech krajiny (Lipský, 2008). Nezvládnutelnost a síla pravidelných záplav ve středověku přiměla hanácké sedláky k nasypání věnce protipovodňových hrází kolem lužního lesa na jeho hranici se zemědělskými pozemky (Hošek, 1985). Ohrázovaný a plošně souvislý komplex lužního lesa tak vytváří již od 13. stol. velký ostrov lužního lesa (CHKO Litovelské Pomoraví) uprostřed zemědělské krajiny, která je téměř beze zbytku odlesněná (Machar, 2001). Matrice této zemědělské krajiny tvořila v první polovině 20. století orná půda, vnitřní struktura matrice byla ovšem značně heterogenní (tvořená jednotlivými velmi úzkými a současně velmi dlouhými lány polí). Sídla byla zakládána převážně na okraji nivy, kde je nivní terasa překryta sprašovými návějemi. Pokud existovala menší sídla výjimečně přímo v nivě, pak se vždy jednalo o malé rybářské osady a vodní mlýny. Velké a blízko od sebe 154

156 položené vesnice vytvářely v krajině zřetelnou řadu sídel, vyznačující okraj údolní nivy. Každá vesnice má kolem sebe svůj sídelní areál, odpovídající zhruba katastru obce, zpravidla ve tvaru obdélníku, jehož delší strany jsou zhruba kolmé k ose údolní nivy. Část sídelního areálu (katastru) obce, ležící v nivě, byla obvykle využívána jako louky (sečené obvykle třikrát ročně). Urbanistická struktura hanácké dědiny (Čehovská, Pospěch, 1998) byla zcela typická, objevuje se zde převážně typ široké ulicové návsi, která je souběžná s osou údolní nivy, vzácněji tvar okrouhlice v případě situování sídla na vyvýšenině v nivě. Ekologická stabilita této struktury zemědělské krajiny, identifikovaná podle leteckých snímků z r.1938 (Machar, 2007) a vyjádřená koeficientem ekologické stability (Tab.1), byla vysoká. Tab.1. Vývoj koeficientů ekologické stability (K ES ) v zemědělské krajině Hané v nivě Moravy (podle Machar, 2008a) Rok K ES podle Míchal (1985) K ES podle Miklós (1986) v úpravě podle Lipský (2000) 0,63 0,57 0,41 0,59 0,42 0,30 V padesátých letech 20. století nastal v kontinuálním a pozvolném vývoji venkovské zemědělské krajiny Hané zásadní zlom formou tzv. kolektivizace zemědělství. V důsledku kolektivizace zemědělství se také výrazně změnila urbanistická struktura hanácké dědiny (Machar, 2007). Tato změna se projevuje v signifikantním snížení hodnoty indexu krajinné heterogenity, vypočítaném v prostředí GIS podle Mimry (1993) viz Tab.2. Tab.2. Vývoj indexu krajinné heterogenity v zemědělské krajině Hané v nivě Moravy (podle Machar, 2008a) Rok Relativní hodnota indexu krajinné heterogenity v % (Mimra, 1993) 0-1,4-2,7 Souvislost změny ekologické stability krajiny, biodiverzity a krajinného rázu: obec Příkazy Jak bylo ukázáno výše, zásadní přelom ve vývoji venkovské krajiny Hané ve 20. stol vedl ke : změně struktury krajinné matrice (směrem k její unifikaci), ke změně land use ve prospěch nově vytvářených obrovských honů orné půdy, 155

157 k rychlému zániku tradičního krajinného rázu pestré kulturní krajiny a k vytvoření krajiny ekologického charakteru kulturní stepi 4, k poklesu biodiverzity v krajině, a ke ztrátě trvalé přítomnosti člověka v krajině. Studie vývoje změn početnosti populace koroptve polní (Perdix perdix) na základě mysliveckých kronik a statistik (Machar, 2008b) v katastru obce Příkazy ukazuje, že od padesátých let 20. století nastává značně výrazný pokles početnosti populace tohoto ptačího druhu (Obr.1). Obr.1 Vývoj početnosti populace koroptve polní (Perdix perdix) v katastru obce Příkazy na Hané (na základě údajů z archivu Mysliveckého sdružení Příkazy) Počet rodinných hejn koroptví na celém katastru Srovnáme-li změnu ekologické stability krajiny (viz Tab.1, 2) a změnu početnosti populace koroptve polní (viz Obr.1) ve stejném území pomocí korelačního koeficientu (Kovanda, 1994), zjistíme prokazatelnou značnou souvislost (korelační koeficient r = 0,642 při t = 5,82 a p < 0,001). Podobně se projevuje změna krajinného rázu na disperzi populace (rodinných hejn) koroptve polní (Perdix perdix) v katastru obce Příkazy tak, že v době hnízdění a pohnízdní péče o potomstvo jsou rodinná hejna koroptví soustředěna v biotopech posledních zbývajících záhumenků na okraji zastavěného území obce (Obr.2). V území, kde se charakter krajiny v polovině 20. století výrazně změnil (scelení původně drobných políček do rozsáhlých lánů) se koroptve nevyskytují. 4 Pojem kulturní step vyjadřuje hlavní rys soudobé zemědělské krajiny existenci velkoplošného monokulturního (jednodruhového) bezlesí na velmi rozsáhlých lánech v podmínkách relativně vlhkého a teplého klimatu. Takovýto charakter krajiny ve střední Evropě by bez intenzivního přičinění člověka nemohl nastat. 156

158 Obr.2 Disperze hnízdní populace koroptve polní (Perdix perdix) v katastru obce Příkazy na Hané (stav v roce 2006 červeně domovské okrsky rodinných hejn) DISKUSE A ZÁVĚR V evropských státech, jež byly ušetřeny násilné kolektivizace zemědělství podle sovětského vzoru, ustupuje tradiční kultura venkova plynule a v kombinaci s inovacemi tak, že tradiční krajiny, resp. jejich pozůstatky bývají pietně udržovány. Ale ani zde se obdivovaná tradiční zemědělská krajina nedá udržet bez nákladné nadstandardní péče (Dejmal, 2000). Trvalá neudržitelnost dotační zemědělské politiky a vzrůstající poškozování biodiverzity zemědělské krajiny vedou ke snahám o zásadní reformy zemědělských dotací v EU tak, aby nová dotační politika unie upřednostňovala ekologicky šetrnou péči o krajinu a venkov. Příkladem takovýchto nových podpůrných aktivit EU jsou tzv. agro-environmentální programy. Kolektivizace zemědělské krajiny v ČR v 50. letech min. století měla pro krajinu závažné důsledky (Sklenička, 2002). Po roce 1989 se však u nás naštěstí ukazuje, že venkov má stále značný potenciál k obnově tradic (viz např. Program obnovy venkova v ČR). Dosavadní vývoj ve sledované krajině Hané však nenaplňuje optimismem. Zastavit vývoj krajiny nelze, a to ani za cenu ochranářského fundamentalismu. Moderní způsob života lidí na vesnici, kdy postupně převládá a stále více bude převládat tendence směrem ke stylu pohodlného městského života, povede jistě k dalším nevyhnutelným změnám v krajině hanáckého venkova. Pokles početnosti populace koroptve polní v ČR v padesátých letech 20. století je obecně dáván do souvislosti se změnami v zemědělském hospodaření (Šťastný, Bejček, Hudec, 2006). Soustředění místních populací koroptví polních do záhumenků na okraji obce bylo potvrzeno i v sousedním katastru Příkaz: v obcích Ústín a Vojnice (Koudeláková, 2006). Zemědělská krajina Hané v údolní nivě řeky Moravy má v současné době nízkou ekologickou stabilitu (Kiliánová, 2001). Výrazný pokles stupně ekologické stability i indexu krajinné heterogenity studovaného krajinného celku Hané v údolní nivě Moravy během 20. stol. (Tab.1 a 2) dobře koresponduje s daty Kiliánové (2001) pro celou údolní nivu Moravy v ČR a s poznatky Skleničky (2002) o vývoji zemědělské krajiny v Čechách. 157

159 V krajině Hané se v současné době projevuje poněkud chaotický management krajiny: chybí jasně definované priority péče o krajinu. Navíc, ve většině katastrálních území přetrvává původní makrostruktura krajiny, tedy plošně mimořádně rozsáhlé souvislé lány orné půdy s absencí jakýchkoliv krajinných prvků (Machar, 2008a). Zdá se, že jedním ze zásadních problémů současného managementu zemědělské krajiny Hané je kromě nedostatku zdravého selského rozumu i problém absence krajinného plánu (Machar, 2007), který by stanovil zásady pro realizaci vzájemně provázaného a promyšleného systému krajinně-ekologických opatření (Sklenička, 2003) a k optimálnímu (tj. trvale udržitelnému) managementu kulturní krajiny (Kolar, 1999). Krajinný plán by snad mohl být cestou k obnově ekologické stability zemědělské krajiny Hané na základě využití principů krajinně-ekologického plánování (Ružička, 2000). LITERATURA : ČEHOVSKÁ I., POSPĚCH P., 1998: Architektonické tvarosloví obcí v CHKO Litovelské Pomoraví. Správa CHKO Lit. Pomoraví, Olomouc, 101. DEJMAL, I., 2000: Krajina je místo svědectví a očekávání. In: Hájek T. a Jech K. (eds.) : Kulturní krajina aneb proč ji chránit. MŽP ČR, Praha : HOŠEK, E., 1985: Dlouhodobý vývoj lesů v prostoru chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví. Olomouc, Okresní středisko pam. péče a ochr. přírody : 92. KILIÁNOVÁ, H., 2001: Hodnocení změn lesních geobiocenóz v nivě řeky Moravy v průběhu 19. a 20. století. Doktorská práce, MZLU, Brno, 116s+příl. KOLAR, D.A., 1999: Landscape planning for sustainability in the Czech Republic the use of landscape models. In: Kovář P. (ed.) Nature and culture in landscape ecology. CZ IALE konference, Praha : KOMENDA, S., 1994: Biometrie. Vydavatelství Univerzity Palackého, Olomouc, 210. KOUDELÁKOVÁ, J., 2006: Ptactvo na katastru obcí Ústín a Vojnice. Diplomová práce, Katedra biologie Pedagogické fakulty UP v Olomouci, 62. LIPSKÝ, Z., 2000: Sledování změn v kulturní krajině. Skriptum ČZÚ, Praha, 71. LIPSKÝ, Z., 2008: Změny ve využívání krajiny v údolních nivách. In : Pithart, D., BENEDOVÁ, Z., KŘOVÁKOVÁ, K. (eds.) Ekosystémové služby údolní nivy. Sborník z konference, Třeboň : LÖW, J., MÍCHAL, I., 2003: Krajinný ráz. Lesnická práce, Kostelec nad Černými lesy. MACHAR, I., 2001: Krajinně-ekologická studie lužních lesů Litovelského Pomoraví. Disertační práce, MZLU, Brno,155s.+příl. MACHAR, I., 2002: Obnova ekologické stability krajiny údolních niv. In : Tvář naší Země. Krajina domova. Svazek 6 Rehabilitace krajiny. Studio JB, Praha : MACHAR, I., 2007: Venkovská krajina Hané v 19. a 20. století. In : Bureš P. (ed.) Sborník z konference Venkovská architektura 19. a 20. století. Národní památkový ústav, Praha. MACHAR I., 2008a: Ekologická stabilita a management zemědělské krajiny Hané v údolní nivě řeky Moravy ve 20. století. In: Špulerová J., Hrnčiarová T., eds., Ochrana a manažment poĺnohospodárskej krajiny. Zborník príspevkov z medzinárodnej vedeckej konferencie. Bratislava: Ústav krajinnej ekológie SAV, 2008: MACHAR I., 2008b: Changes in abundance of population of Perdix perdix in landscape of region Haná (in prep.) MIKLÓS, L., 1986: Stabilita krajiny v ekologickom genereli SSR. Životné prostredie, 20 (2) : MIMRA, M., 1993: Spacial Heterogenity Assesment of Cultural Landscape. PhD. thesis. Czech Univ. Of Agric., Praha, 202. MÍCHAL, I., 1985: Ekologický generel ČSR. Terplan a GBP ČSAV, Brno, 113 s. + příl. 158

160 RUŽIČKA, M., 2000: The principles and criteria of landscape-ecological method LANDEP. Ekológia (Bratislava), 19, suppl.2 : SÁDLO, J., STORCH, D., 2000: Biologie krajiny. Vesmír, Praha, 94. SKLENIČKA, P., 2002: Temporal changes in pattern of one agricultural Bohemian landscape during the period Ekológia (Bratislava), 21, 2 : SKLENIČKA, P., 2003: Základy krajinného plánování. Centa, Brno, 321. ŠŤASTNÝ, K., BEJČEK, V., HUDEC, K., 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v ČR. Aventinum, Praha,

161 HODNOTENIE KVALITY VIDIECKEJ KRAJINY PROSTREDNÍCTVOM STANOVENIA JEJ EKOLOGICKEJ STABILITY EVALUATION OF RURAL LANDSCAPE QUALITY THROUGH ECOLOGICAL STABILITY Anna Miklošovičová Univerzita Komenského v Bratislave, Prírodovedecká fakulta, Katedra krajinnej ekológie, Mlynská dolina, Bratislava, Slovensko, ABSTRAKT Príspevok sa zaoberá hodnotením kvality vidieckej krajiny katastrálneho územia Balog nad Ipľom a to prostredníctvom vyhodnotenia jeho ekologickej stability. Na vyjadrenie stupňa ekologickej stability sa v environmentálnej praxi používa koeficient ekologickej stability, ktorý sa stanovuje prostredníctvom viacerých prístupov. Príspevok je zameraný na stanovenie stupňa ekologickej stability prostredníctvom troch prístupov a ich vzájomným porovnaním. ABSTRACT This article deals with evaluation of rural landscape quality in Balog nad Ipľom. Ecological stability is used for evaluation of landscape quality. Coefficient of ecological stability is used in environmental practice for ecological stability rendering. It can be defined using various approaches. This article deals with evaluating of coefficient using three approaches and their comparison. Key words: landscape quality, rural landscape, ecological stability, coefficient of ecological stability ÚVOD Kvalita krajiny je natoľko široký pojem, že ho nie je ani možné exaktne zadefinovať. Pohľad na kvalitu krajiny je veľmi flexibilný a to nie len z pohľadu rôznych prístupov a východísk, ale aj v možnostiach hĺbky spracovania tejto náročnej a širokospektrálnej problematiky. Kvalita krajiny, resp. ukazovatele prostredníctvom ktorých zlepšenie kvality krajiny dosiahneme, je hlavným cieľom väčšiny medzinárodných dohovorov, stratégií, či zmlúv. Najkomplexnejšie je pojem kvalita krajiny definovaný v Národnej stratégii trvalo udržateľného rozvoja Slovenskej republiky a to nasledovne: Environmentálna kvalita krajiny je stav a vývoj ovplyvnenia krajiny činnosťou človeka, ohrozenie a deštrukcia jednotlivých zložiek krajiny, resp. jednotlivých krajinných systémov. Environmentálna kvalita krajiny súvisí aj s pôsobením človeka v krajine, ktoré sa prejavuje dlhodobým "tlakom" na využívanie prvotnej štruktúry krajiny, jej postupnou zmenou na druhotnú štruktúru a vytváraním terciárnej (socioekonomickej) štruktúry, ktorá predstavuje okrem iného aj ochranu socioekonomických záujmov v krajine. Hodnotenie kvality krajiny (alebo jej stavu) je založené na posúdení fyzického stavu krajiny a jej neporušenosti z vizuálneho, funkčného a ekologického hľadiska [6]. Odráža taktiež stav obnovy individuálnych znakov a prvkov, ktoré utvárajú charakter miesta. 160

162 EKOLOGICKÁ STABILITA KRAJINY AKO UKAZOVATEĽ KVALITY KRAJINY Na hodnotenie ekologickej stability krajiny, ako najfrekventovanejšieho ukazovateľa pri hodnotení environmentálnej kvality krajiny, bolo vyvinutých viacero metodických prístupov, ktoré sú väčšinou založené na stanovení koeficientu ekologickej stability, ktorého základnú definíciu a matematické vyjadrenie zaviedol vo svojej práci Míchal [2]. Rovnica na výpočet koeficientu ekologickej stability prešla viacerými úpravami a modifikáciami pre potreby rôznych typov prác. Ekologická stabilita [2] je schopnosť ekologického systému pretrvávať aj za pôsobenia rušivého vplyvu a reprodukovať svoje podstatné charakteristiky aj v podmienkach narušovania zvonku. Táto schopnosť sa prejavuje minimálnou zmenou pri pôsobení rušivého vplyvu alebo spontánnym návratom do východzieho stavu, resp. na pôvodnú vývojovú trajektóriu po prípadnej zmene. Pre vyhodnotenie ekologickej stability boli použité tri metodické prístupy k výpočtu koeficientu ekologickej stability. Prvý výpočet koeficientu ekologickej stability (KES 1 ) vychádza z práce Míchal [2]: v ktorom S predstavuje výmeru plôch relatívne stabilných (les, NSKV, lúky, pasienky) k plochám L, čo je výmera plôch relatívne nestabilných (orná pôda, zastavaná pôda). Hodnoty uvedeného koeficientu sú interpretované: územie s maximálnym narušením prírodných štruktúr, základné ekologické KES < 0,10 funkcie musia byť intenzívne a trvale nahradzované technickými zásahmi KES 0,10 0,30 KES 0,30 1,00 KES > 1,00 územie nadpriemerne využívané, so zreteľným narušením prírodných štruktúr územie intenzívne využívané najmä poľnohospodárskou veľkovýrobou, oslabenie autoregulačných pochodov spôsobuje ich značnú ekologickú labilitu takmer vyvážená krajina, v ktorej sú technické objekty relatívne v súlade so zachovanými prírodnými štruktúrami Löw [1] pri výpočte KES 2 na rozdiel od prvého metodického prístupu zohľadňuje celkovú rozlohu jednotlivých typov prvkov krajinnej štruktúry a zároveň stupeň ich ekologickej stability vyjadrených hodnotami od 1-5: kde A je percento plôch s 5. stupňom ekologickej kvality (lesy, vodné plochy); B je percento plôch s 4. stupňom ekologickej kvality (brehové porasty, remízky), C je percento plôch s 3. stupňom ekologickej kvality (lúky, pasienky), D je percento plôch s 2. stupňom ekologickej kvality (orná pôda) a E je percento plôch s 1. stupňom ekologickej kvality (zastavané plochy). Hodnoty KES < 0,1 degradovaná krajina KES < 1 narušená krajina KES = 1 vyvážená krajina KES 1-10 krajina s prevažujúcimi prírodnými zložkami KES > 10 prírodná, resp. prírode blízka krajina uvedeného koeficientu sú interpretované nasledovne: Na stanovenie koeficientu ekologickej stability KES3 je podľa Pauditšovej, Reháčkovej [4] navrhované použite nasledovného vzorca, ktorý zohľadňuje nie len plošný podiel 161

163 prvkov krajinnej štruktúry a stupeň ich ekologickej stability v hodnotenom území, ale aj druhové zloženie lesných spoločenstiev: Kde P i je celková rozloha jednotlivých typov prvkov krajinnej štruktúry (ha), S i je stupeň ekologickej stability, p je celková plocha záujmového územia (ha) a n je počet prvkov krajinnej štruktúry v záujmovom území. Stupeň ekologickej stability dosahuje hodnoty 0 až 5 (tab. 1). Hodnoty uvedeného koeficientu sú interpretované nasledovne: 1,00 1,49 krajina s veľmi nízkou ekologickou stabilitou 1,50 2,49 krajina s nízkou ekologickou stabilitou 2,50 3,49 krajina so strednou ekologickou stabilitou 3,50 4,49 krajina s vysokou ekologickou stabilitou 4,50 5,00 krajina s veľmi vysokou ekologickou stabilitou Tab.1: Číselné vyjadrenie stupňa ekologickej stability a ich slovné vyjadrenie Stupeň ekologickej stability číselné vyjadrenie Stupeň ekologickej stability slovné vyjadrenie 0 bez významu 1 veľmi nízka ekologická stabilita 2 nízka ekologická stabilita 3 stredná ekologická stabilita 4 vysoká ekologická stabilita 5 veľmi vysoká ekologická stabilita 1. Charakteristika katastrálneho územia Balog nad Ipľom Katastrálne územie Balog nad Ipľom reprezentuje typickú nížinnú, prevažne poľnohospodársky využívanú vidiecku krajinu, nachádzajúcu sa v južnej časti stredného Slovenska v okrese Veľký Krtíš na hranici s Maďarskou republikou, ktorá je tvorená riekou Ipeľ. Z geomorfologického hľadiska patrí záujmové územie podľa Mazúra a Lukniša [3] do celku Juhoslovenskej nížiny, podcelku Ipeľskej kotliny a časti Hontianske terasy. Záujmové územie je z hľadiska nadmorských výšok málo členité a dosahuje m n. m. 2. Ekologická stabilita katastrálneho územia Balog nad Ipľom Katastrálne územie Balog nad Ipľom má prevažne poľnohospodársky charakter s celkovou rozlohou veľkoblokovej ornej pôdy 645,7 ha, čo predstavuje viac ako dve tretiny rozlohy záujmového územia. Lúčne porasty v záujmovom území predstavujú 6,18% rozlohy územia a zastavaná plocha 5,96 %. Ostatné prvky súčasnej krajinnej štruktúry sú zastúpené v minimálnom podiele. 162

164 Tab.2: Zastúpenie prvkov súčasnej krajinnej štruktúry [5] a ich koeficient ekologickej stability v katastrálnom území Balog nad Ipľom Plocha Rozloha (ha) Prvok SKŠ (%) KES 1 KES 2 KES 3 zastavaná plocha (obec) 49,8 5,96 L E 0 poľnohospodársky areál 1,8 0,22 L E 0 orná pôda veľkobloková 645,7 77,33 L E 1 nespevnená cesta 5,3 0,63 L E 0 spevnená cesta, dopravná plocha 7,8 0,93 L E 0 plocha športu 2,7 0,32 L E 0 mozaika záhrad a viníc 11,2 1,34 S D 2 cintorín 0,7 0,08 L E 1 lúka 51,6 6,18 S D 2 trávo-bylinný porast 17,6 2,11 S C 3 ruderalizovaná plocha s podielom drevinovej vegetácie 4,1 0,49 S D 2 nelesná drevinová vegetácia 24,2 2,90 S C 2 líniová vegetácia 0,9 0,11 S B 2 lesný porast 1,5 0,18 S B 3 vodný tok s brehovým porastom 8,9 1,07 S A 4 vodná plocha 0,2 0,02 S B 3 skládka odpadu 0,94 0,11 L E 0 Spolu: 834,94 100,00 0,168 0,063 1,106 Graf 1: Zastúpenie labilných a stabilných plôch v k. ú. Balog nad Ipľom, ako podklad k stanoveniu koeficientu ekologickej stability podľa Míchala [2] labilné plochy stabilné plochy V katastrálnom území Balog nad Ipľom je celková rozloha stabilných plôch 120,2 ha a rozloha labilných plôch 714,74 ha, ktorých vzájomným pomerom bol stanovený prvý koeficient ekologickej stability podľa Míchala [2] s hodnotou 0,168, čo predstavuje územie nadpriemerne využívané, so zreteľným narušením prírodných štruktúr. Tento koeficient však neberie v úvahu, stupeň ekologickej stability jednotlivých prvkov súčasnej krajinnej štruktúry. 163

165 Graf 2: Zastúpenie plôch podľa stupňa ich ekologickej kvality v k. ú. Balog nad Ipľom, ako podklad k stanoveniu koeficientu ekologickej stability podľa Löwa [1] ekologická kvalita A ekologická kvalita B ekologická kvalita C ekologická kvalita D ekologická kvalita E Rozloha plôch s najvyšším stupňom ekologickej kvality A je v k. ú. Balog nad Ipľom 8,9 ha, so stupňom B 2,6 ha, so stupňom C 41,8 ha, so stupňom D 66,9 ha a s najnižším stupňom ekologickej kvality E, ktorý v záujmovom území radikálne prevažuje je 717,74 ha. Podľa druhého výpočtu Löw [1], ktorý už zohľadňuje celkovú rozlohu jednotlivých typov prvkov krajinnej štruktúry a stupeň ich ekologickej stability je hodnota koeficientu ekologickej stability 0,063, čo predstavuje degradovaný typ krajiny. Graf 3: Zastúpenie plôch podľa stupňa ich ekologickej stability v k. ú. Balog nad Ipľom, ako podklad k stanoveniu koeficientu ekologickej stability podľa Pauditšovej, Reháčkovej [4] bez významu veľmi nízka ekologická stabilita nízka ekologická stabilita stredná ekologická stabilita vysoká ekologická stabilita V k. ú. Balog nad Ipľom sa nachádza pomerne veľa plôch bez významu pre ekologickú stabilitu krajiny, ktoré predstavujú 68,34 ha, výrazne prevažujú plochy s veľmi nízkou ekologickou stabilitou 646,4 ha, plochy s nízkou ekologickou stabilitou zaberajú 92 ha, plochy so strednou ekologickou stabilitou 19,3 ha a plochy s vysokou ekologickou stabilitou len 8,9 ha. Pri zohľadnení druhového zloženia podľa Pauditšovej, Reháčkovej [4] pri výpočte tretieho koeficientu ekologickej stability, tento koeficient dosiahol hodnotu 1,106 a katastrálne územie sa tak zaradilo ako krajina s veľmi nízkou ekologickou stabilitou. 164

166 Poľnohospodárska výroba sa negatívne prejavuje nie len na stabilite krajiny, ale ohrozuje aj vodné zdroje, genofond a lesné zdroje, biodiverzitu, či krajinný obraz a neopomenuteľný je aj nepriaznivý vplyv intenzívneho poľnohospodárstva na ľudské zdravie. Zvýšenie ekologickej stability v takto monotónnej poľnohospodársky intenzívne obhospodarovanej krajine sa dá dosiahnuť prostredníctvom vhodných opatrení ako sú napríklad protierózne pásy vegetácie, vhodné agrotechnické postupy, zachovanie ekostabilizačných prvkov v krajine a pod. ZÁVER Kvalita katastrálneho územia Balog nad Ipľom je veľmi nízka, čo zapríčinila monotónnosť a poľnohospodársky intenzívne obhospodarovanie krajiny, ktoré sa výrazne podpísalo na ekologickej stabilite krajiny, ktorá klasifikuje územie ako degradovaný typ krajiny s veľmi nízkou ekologickou stabilitou. Kvalita krajiny sa neustále mení a vyvíja a našou snahou by malo byť ovplyvniť ju, pokiaľ je to možné, pozitívnym spôsobom tak, aby sme ju zachovali v čo najlepšom stave pre budúce generácie v zmysle udržateľného rozvoja. Toto je možné dosiahnuť prostredníctvom ochrany prírody a krajiny a jej dôsledným plánovaním a manažmentom. Poďakovanie Tento článok bol podporený projektom VEGA č. 1/0653/08 Archetypy poľnohospodárskej krajiny Podunajskej nížiny a projektom KEGA č. 3/5149/07: Medziuniverzitná obsahová integrácia študijných programov zameraných na krajinné plánovanie. LITERATÚRA [1] LÖW, J. A KOL.: Zásady pro vymezování a navrhování územných systému ekologické stability v územne-plánovací praxi. Brno, Agroprojekt, 1984, 55 s. [2] MÍCHAL, I.: Principy krajinářskeho hodnocení území. Architektura a urbanizmus, 16, 2, 1982, s [3] MAZÚR, E., LUKNIŠ, J.: Geomorfologické členenie, Atlas SSR, 1986 [4] REHÁČKOVÁ, T., PAUDITŠOVÁ, E.: Metodický postup stanovenia koeficientu ekologickej stability krajiny. In: Acta Environmentalica Universitatis Comenianae, Vol. 15, Univerzita Komenského v Bratislave, Bratislava, 2007, s [5] RUŽIČKOVÁ, J., REHÁČKOVÁ, T., PAUDITŠOVÁ, E.: Plán miestneho územného systému ekologickej stability k. ú. Balog nad Ipľom pre projekt pozemkových úprav, Veľký Krtíš, Geomerkart, 62 s. [6] SALAŠOVÁ, A.: Krajinný ráz. Teoretické východiská a metodické princípy preventívneho posudzovania. Habilitačná práca. In. dep. Zahradnická fakulta, Ústav zahradní a krajinářské architektury, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2006, 193 s. 165

167 VLIV JEDNOTLIVÝCH DRUHŮ DOPRAV NA UTVÁŘENÍ SÍDEL V KRAJINĚ Kristýna Neubergová, Iva Smejkalová ČVUT v Praze Fakulta dopravní, Ústav dopravních systémů. Konviktská 20, Praha 1. Tel.: , ABSTRAKT Doprava je významným fenoménem dneška a její vliv na životní prostředí, projevující se jak lokálně tak i regionálně, je neoddiskutovatelný. Cílem předloženého příspěvku je poukázat na vzájemné vazby mezi dopravou a krajinou. Příspěvek je zaměřen, jak již název napovídá, především na to, jak jednotlivé druhy dopravy ovlivňovaly a stále ovlivňují utváření sídel v krajině. Vliv jednotlivých druhů doprav je v příspěvku popsán a demonstrován na řadě příkladů. ABSTRACT Transport is one from the significant phenomenon of nowadays and impacts of traffic on environment are indisputable. This contribution aims at relation between transport and landscape. The article mainly focuses on different kind of transport and its influence on to taking form of settlement in the landscape. This influence, its historical context and present is described on the series of examples. ÚVOD Doprava vytváří v krajině nesmazatelnou stopu a její další rozvoj je determinován požadavky doby. Jedním z významných fenoménů, který přinesla 90. léta minulého století, je nekontrolovatelná suburbanizace, především výstavba satelitních měst a velkých nákupních a logistických center. VZNIK SÍDEL V SOUVISLOSTI S ROZVOJEM JEDNOTLIVÝCH DRUHŮ DOPRAV Jednotlivé druhy dopravy ovlivňovaly a stále ovlivňují rozmístění sídel v krajině. V průběhu historického vývoje doprava vždy úzce souvisela s hospodářskými podmínkami daného území. Především na průsečíku obchodních cest se vytvářely vhodné podmínky pro vznik osídlení a význam sídla byl většinou dán právě jeho polohou vzhledem k hospodářsky důležitým spojnicím. V 60. letech 19. století se na celém území Českých zemí dobudovává hustá síť silnic. Při porovnání historických map s mapami současnými je patrná podobnost starých obchodních stezek s dnešní hlavní silniční sítí. Od 1. poloviny 19. století se na našem území začaly objevovat první železniční tratě, jejichž lokalizace výrazně ovlivnila další vývoj kulturní krajiny. Železniční doprava se tak v této době stala jedním z nejdůležitějších faktorů podmiňující rozvoj průmyslu a tím i sídel. Zatímco se na hlavních železničních trasách a jejich křižovatkách rozvíjela velká města, sídla, která tento moment zanedbala či zde z různých důvodů neexistovala významná dopravní trasa, začala postupně stagnovat a ztrácet na významu. Přelom 19. a 20. století se vyznačoval pokračující urbanizací a růstem velkých měst. V období mezi dvěma světovými válkami se postupně začala rozvíjet i doprava silniční, která s sebou přinesla nový směr urbanizace. Rozvoj dopravy neustále zvyšoval mobilitu obyvatel, což vedlo ke vzniku stále složitější struktury osídlení. Po druhé světové válce se začínají objevovat první satelitní města. 166

168 Nový trend v tvorbě a přetváření osídlení přišel po roce 1990, kdy dochází k výrazným projevům suburbanizačních procesů. VLIV DOPRAVY NA ROZMÍSTĚNÍ SÍDEL A ÚZEMNÍ STRUKTURU Vývoj, charakter a rozmístění sídel v krajině je výrazně ovlivněn dopravním systémem, který jí prochází a obsluhuje ji. Dopravní systém má v podstatě městotvotnou funkci, jeho funkčnost či nefunkčnost výrazně ovlivňuje další rozvoj osídlení. Rozdíl v rozmístění sídel a jejich hustotě osídlení je možné demonstrovat na příkladě silniční a železniční dopravy. Zatímco podél silničních tahů vznikají roztroušené, méně husté sídelní útvary závislé především na individuální nebo hromadné silniční dopravě, které se často slévají v souvislou zástavbu podél silnic (obr. 1b), osídlení podél železničních tratí je většinou husté, ovlivněné zejména vzdáleností a dostupností zastávek (obr. 1a). Obr. 1 Závislost charakteru osídlení na dopravním systému a) železniční trať b) silnice [1] Následující obrázky (obr.2 a obr. 3) ukazují rozdíl v osídlování kolem silnic a železničních tratí. Zatímco v okolí Českého Brodu vznikaly vesnice na síti cest, sídla v údolí řeky Berounky (Černošice, Dobřichovice, Řevnice) jsou typickou ukázkou obcí vázaných na železniční trať (Praha Beroun). 167

169 Obr. 2 Českobrodsko Obr. 3 Sídla v údolí řeky Berounky Černošice, Dobřichovice, Řevnice S rozvojem silniční dopravy, především dopravy individuální, se však rozdíly stírají a zejména kolem velkých měst vzniká téměř souvislá zástavba. Příkladem je opět Poberouní, kde výstavba kolonií rodinných domků téměř spojuje jednotlivé obce (viz. mapa). 168

170 SUBURBANIZACE A JEJI VLIV NA DOPRAVU A KRAJINU Jedním z největších zásahů do příměstské krajiny proběhl po roce 1990 v souvislosti se suburbanizačními procesy. V této době dochází jak k intenzivnímu rozvoji bydlení tak i ekonomických aktivit. Rozvoj bydlení (rezidenční suburbanizace) byl soustředěn především na zemědělské plochy v těsném okolí velkých měst (např. Praha, Brno, České Budějovice, Pardubice ). Podél dálnic, rychlostních komunikací a hlavních silničních tahů naopak vznikají rozsáhlé areály obchodu a služeb, administrativní a logistická centra (komerční suburbanizace). Tato velmi často nekoncepční výstavba s sebou přináší nejen tvrdý zásah do krajiny a trvalou změnu krajinného rázu, kdy mimo jiné dochází k záboru zemědělsky využívaných ploch a trvale travních ploch, ale i velké problémy v oblasti dopravy související s každodenním dojížděním obyvatel. Projevem rezidenční suburbanizace je každodenní dojíždění obyvatel za prací a mnohdy i do škol především do jádrového města, čímž se zvyšují nároky na stávající dopravní síť. Pokud není možné zajistit pravidelnou dojížďku obyvatel příměstskou kolejovou popř. autobusovou dopravou, dochází k neúměrnému zvýšení intenzity individuální automobilové dopravy, což s sebou přináší nežádoucí zatížení sídel (dopravní kongesce, zhoršení životního prostředí) ležících na radiálních trasách směřujících do jádrového města. V souvislosti s každodenním pohybem obyvatel je nutné si uvědomit, že se nejedná jen o dojíždění za prací do jádrového města a zpět. Některé pracovní příležitosti, obchodní centra, služby či centra trávení volného času se přesouvají za hranici měst, čímž dochází také k opačným pohybům obyvatel z jádrového města do oblastí komerční suburbanizace nebo k pohybům mimo jádrové město tzv. tangenciální dopravní proudy (obr. 4). Obr. 4 Městský region a každodenní dopravní proudy [3] 169

171 Konkrétním příkladem rezidenční a komerční suburbanizace je oblast jihovýchodně od hlavního města Prahy (okolí sídla Jesenice a Průhonice - Čestlice viz obr. 6). Po roce 1990 dochází v oblasti kolem Jesenice k výstavbě rodinných nebo nízkopodlažních bytových domů. Obyvatelé, kteří se sem stěhují, však zůstávají stále závislí na jádrovém městě (hlavní město Praha). Nárůst individuální automobilové dopravy je patrný z dopravní situace na obrázku 5. Zvýšení intenzity na hlavních silničních tazích je dáno vedle přirozeného nárůstu dopravy, právě již zmiňovanou rozsáhlou výstavbou bydlení a obchodních a zábavních center. Čárkovaně je v mapě naznačen Pražský okruh, který by měl danou lokalitou procházet. Obr. 5 Dopravní situace v jihovýchodní oblasti Prahy [3] Spádový obvod POÚ Jesenice vykazuje nárůst více než 20 bytů na 1000 obyv. za rok. Pokud je intenzita více než 4 byty na 1000 obyv. za rok, dá se předpokládat nárůst počtu obyvatel. V oblasti Jesenice je tato hodnota překročena pětkrát. Změny v krajině, ke kterým v souvislosti s rozsáhlou výstavbou v této oblasti došlo, jsou patrné z ortofotomapy na obrázku 6. V těsné blízkosti sledované oblasti cca 6 km od Prahy byla podél dálnice D1 vybudovaná komerční zóna Průhonice Česlice s rozlohou více než m

172 Obr. 6 Změny v krajině v souvislosti s rezidenční a komerční suburbanizací v oblasti jihovýchodně od Prahy [7 ] ZÁVĚR Vznik, rozmístění a rozvoj sídel v krajině byl, je a bude vždy závislý jak na hospodářských aktivitách dané oblasti, tak i na dopravním systému, který danou oblastí prochází a kterou obsluhuje. Na mnoha místech naší republiky je možné pozorovat rozdíly v rozmístění a hustotě osídlení podél silniční sítě a železničních tratí. V okolí větších měst dochází často v důsledku suburbanizačních procesů k trvalým změnám v krajině, záboru zemědělských ploch a dopravním komplikacím. Tato většinou nekontrolovatelná, rychle se rozvíjející výstavba mnohdy vyvolává konflikt zájmů ochrany životního prostředí a zachování krajinného rázu se zájmy ekonomickými. Poděkování: Zpracováno za podpory výzkumného záměru MSM Rozvoj metod návrhu a provozu dopravních sítí z hlediska jejich optimalizace LITERATURA: [1] KUBÁT, B.: Kolejová doprava v sídlech a regionech. Skripta ČVUT, 1995 [2] Webový portál suburbanizace.cz [3] KÖRNER, M.: Aktuality 77, Asociace pro urbanismus a územní plánování ČR, Rada Asociace pro urbanismus a územní plánování ČR, 2009 [4] MARHOLD, K.: Sídla urbanistická typologie II. Skripta ČVUT. Praha, Vydavatelství ČVUT, 1996 [5] ŠILHÁNKOVÁ, V., KOUTNÝ J., ŠAVLOVÁ M.: Urbanismus a územní plánování. Skripta Univerzity Pardubice. Pardubice, Univerzita Pardubice, 2002 [6] HAVLÍČEK, M.: Vliv dopravy na změny v krajině. Sborník z konference Doprava, zdraví a životní prostředí. Centrum dopravního výzkumu, [7] 171

173 VÝVOJ DYNAMIKY HYDROFYZIKÁLNÍCH VLASTNOSTÍ PŮDY V ZEMĚDĚLSKY VYUŽÍVANÉ KRAJINĚ František Pavlík VUT v Brně, Fakulta stavební, Ústav vodního hospodářství krajiny, Žižkova 17, Brno, Tel.: , ABSTRAKT Zvýšená hospodářská činnost na zemědělské půdě se negativně projevuje mimo jiné také zvýšenou intenzitou eroze a degradací půdního profilu. Tento článek se zabývá pozorováním změn ve vývoji fyzikálních vlastnosí půdy erozně uzavřeného celku v závislosti na svahové poloze odebraného vzorku. Znalost těchto charakteristik nám napomáhá pochopit proces vodní eroze a lépe kvantifikovat vzniklé škody způsobené tímto procesem v zemědělsky využívané krajině. ABSTRACT Increase production activity is negative participated on farmland on intensity of water erosion and soil profile degradation. This paper solves observation of changes in progress of physical properties of soil depending on location of sampling. Knowledge of changes in the soil characteristics, especially granulity through the length of the hillside, is important for understanding of water erosion process. ÚVOD Tento článek pojednává o vlivu vodní eroze na změny půdních charkteristik v rámci jednoho erodovaného celku v katastrálním území Šardice. Na svahu osetém širokořádkovou plodinou (kukuřicí), byly odebrány vzorky ve třech polohách svahu jak porušené tak neporušené. Na těchto vzorcích byly provedeny rozbory fyzikálních vlastností půdy, zejména zrnitosti a rozboru neporušeného půdního vzorku. MATERIÁL A METODA Popis zájmové lokality Katastrální území Šardice se nachází v Okrese Hodonín, v Jihomoravském kraji. Výměra katastru Šardice je 1729,9 ha. Samotný pozemek na kterém probíhalo vyhodnocení pedologických charakteristik se nachází v severo západní části katastrálního území viz Obr. 1. Výměra pozemku je 59,6 ha. Transekta o délce 450 m, na které byly odebrány vzorky je vyobrazena na Obr. 2. Profil III je vzdálen 250 m od profilu I a 200 m od profilu V. Klimaticky leží řešené území v teplé oblasti, a to v její variantě T4 (členění podle Quitta, 1984). Průměrné roční srážky ve vegetačním období jsou 350 mm. Obec Šardice se nachází v povodí Moravy. Hlavním recipienty, které přivádí povrchovou vodu do katastru obce jsou Šardický, Loučkový a Hovoranský potok a potok Červenice. Pedologicky leží území v oblasti černozemních a lužních půd. Nejrozšířenější hlavní půdní jednotkou je HPJ 08. Území je silně erozně ohrožené. 172

174 Obr. 1 Vymezení řešeného pozemk v k. ú. Šardice vzorků Obr. 2 Odběrná místa Použité metody pedologických rozborů V rámci řešené parcely byly testovány tři profily svahu. Profil I - horní část svahu, kde nebyly patrné projevy vodní eroze, profil III - střední část svahu, kde projevy vodní eroze byly nejvýraznější a profil V - spodní část svahu, kde převládá sedimentace. V každém z těchto profilů byly vždy odebrány vzorky z ornice (10 cm) a z podorničí (30 cm). Pozemek je vyset v celé ploše kukuří, odběr vzorků probíhal ve vzrostlém porostu v první polovině září Pro stanovení vlhkosti půdy byla použita přímá gravimentrická metoda pro stanovení vlhkosti v procentech hmotnostních. Dále byla vlhkost stanovena v procentech objemových viz Tab. 1. Pro potřeby stanovení objemová hmotnosti zeminy byly odebrány vzorky v neporušené struktuře pomocí soupravy pro odběr neporušených vzorků do Kopeckého válečků. Byla stanovena objemová hmotnost neredukovaná a objemová hmotnost redukovaná viz Tab. 2. Měrná hmotnost byla stanovena pyknometricky, v tomto případě byl použit typ pyknometru Gay-Luccas o objemu 100 cm 3. Před rozborem zrnitosti byla provedena preparační příprava vzorku. Po rozdělení vzorku byla jeho jemná část podrobena hustoměré zkoušce zrnitosti podle A. Casagrandeho a stanovení písčitých podílů zeminy bylo provedeno prosetím na sítech. Ke stanovení vodních a vzdušných poměru byl proveden základní rozbor neporušeného půdního vzorku. 173

175 VÝSLEDKY A DISKUZE Provedením rozboru zrnitosti se získaly čáry zrnitostních složení v jednotlivých profilech, které poslouží k porovnání N % zastoupení jednotlivých frakcí ve sledovaných profilech. Změna zrnitostního složení je přímo spojena se změnami půdní struktury, ke které dochází vlivem nešetrného hospodaření. Výsledkem jsou pak nestrukturní půdy, které neumí hospodařit s vodou, nejsou schopny ji zadržet a dotovat podpovrchové a podzemní vody. Tím se vytvoří podmínky pro vznik povrchového odtoku a vodní eroze. Tab. 1 Vlhkost v % hmotnostních a objemových pyknometricky Tab. 2 Měrné hmotnost Profil Hloubka [cm] Vlhkost v % hmot. [%] Vlhkost v % obj. [%] Profil Hloubka [cm] ρ s [g.cm -3 ] I III V I III V Rozbor neporušeného vzorku Teoretickým předpokladem vycházejícím z rozboru neporušeného vzorku bylo ve střední části snížení a ve spodní části zvýšení objemové hmotnosti zeminy. Tento předpoklad se naplnil. Díky znalosti hodnot objemové hmotnosti je možno posuzovat strukturu. Z dosažených výsledků je patrné že v profilu I převládá nestrukturní půda, v profilu III je možné hovořit o nestrukturním stavu humusového horizontu a v profilu V opět převládá nestrukturní půda. Porovnání objemové hmotnosti v závislosti na hloubce odběru by hodnoty měly vzrůstat, výsledky měření však mají opačnou tendenci což ukazuje že v hloubce 10 cm profil I a III dochází k projevu translokace a akumulace látek v půdním profilu. Podle Lhotského je kritickou pro hlinité půdy hodnota 1,45. V našem případě ukazují hodnoty objemové hmotnosti na škodlivé zhutnění. Na základě znalosti hodnot pórovitosti v orniční vrstvě je možno konstatovat že ve všech profilech bylo dosaženo kritických hodnot podle Lhotského (1984). Ze znalosti hodnot kapilárních pórů, kde optimální je hodnota cca 2/3 pórovitosti, je možno konstatovat že podmínka nebyla splněna v žádném profilu orniční vrstvy. Jejich nedostatečné zastoupení značí malou zásobu vody pro vegetaci. Provzdušněnost by se v dobrých orničních horizontech měla pohybovat mezi 18 až 24 %. Tuto podmínku splňuje pouze profil I. V profilu III hodnoty svědčí o rychlém odbourávání humusu a rozvoji aerobních mikroorganizmů.v profilu V hodnoty svědčí o nízké provzdušněnosti, brzdí se výměna půdního vzduchu a tím i rozvoj aerobních mikroorganizmů. 174

176 Tab. 3 Rozbor neporušeného půdního vzorku v 10 cm Profil I III V hloubka odběru [cm] 10 cm měrná hmotnost [cm 3.g -1 ] ρ s obj hmot. nereduk. [cm 3.g -1 ] ρ v obj. hmot. reduk. [cm 3.g -1 ] ρ d momentální vlhkost [%] θ nasáklivost [%] θ NS = θ S vlhkost [%] θ max. vodní kapacita [%] θ KMK retenční vodní kapacita [%] θ RK pórovitost [%] P kapilární póry [%] P K semikapilární póry [%] P S nekapilární póry [%] P N provzdušněnost [%] V Z max. kap. vzdušná kap. [%] K MKKVZ retenční vzdušná kap. [%] K RVKKVZ Tab. 4 Rozbor neporušeného půdního vzorku v 30 cm Profil I III V hloubka odběru [cm] 30cm měrná hmotnost [cm 3.g -1 ] ρ s obj. hmot. nereduk. [cm 3.g -1 ] ρ v obj. hmot. reduk. [cm 3.g -1 ] ρ d momentální vlhkost [%] θ nasáklivost [%] θ NS = θ S vlhkost [%] θ max. vodní kapacita [%] θ KMK retenční vodní kapacita [%] θ RK pórovitost [%] P kapilární póry [%] P K semikapilární póry [%] P S nekapilární póry [%] P N provzdušněnost [%] V Z max. kap. vzdušná kap. [%] K MKKVZ retenční vzdušná kap. [%] K RVKKVZ

177 Stanovení zrnitosti Obr. 3 Křivky zrnitosti s odběrem v 10 cm V profilu III je patrný úbytek částic hrubého prachu (0,02 0,07) cca o 30 % a také nárust fyzikálního jílu cca o 10 %. V profilu V je patrný podobný úbytek hrubého prachu jako v profilu III a také nárust částic jemného písku (0,07 0,1) cca o 25 %. Referenčním profilem je profil I. Obr. 4 Křivky zrnitosti s odběrem v 30 cm V profilu III je patrný úbytek částic hrubého prachu (0,02 0,07) cca o 25 %, fyzikálního jílu cca o 10 % a také nárust jemného písku (0,07 0,1) cca o 30 %. V profilu V je patrný úbytek hrubého prachu cca o 15 % a také nárust částic jemného písku cca o 15 %. Referenčním profilem je profil I. 176

178 Snížilo se zastoupení hrubších frakcí, kde by se tyto změny daly vysvětlit rozpadem na jemnější částice vlivem vodní eroze a povrchovým odtokem. Teoretickým předpokladem byla na dlouhém erodovaném svahu v 10 cm horizontu především změna zrnitosti, kde očekávaným výsledkem bylo úbytek jemných frakcí ze střední části svahu a jejich sedimentaci ve spodní části. Tento předpoklad se nepotvrdil. ZÁVĚR V katastrálním území Šardice byly posuzovány změny v charakteristikách půdy v závislosti na svahové poloze odběrného místa. Změna zrnitostního složení je závislá na změně půdní struktury. Vlivem nešetrného hospodaření dochází k jejímu rozrušení, kde výsledkem je vznik nestrukturní půdy, která neumí hospodařit s vodou. Vzhledem k postupné degradaci půdy je třeba přistoupit k provedení komplexních protierozních opatření, která zabrání vzniku povrchového odtoku a vodní erozi, translokaci a akumulaci látek v půdním profilu. Vzhledem k dosaženým výsledkům (z jediného odběru) je možné konstatovat, že pro vyhodnocení celkových závěrů je tento počet měření malý a je ho potřeba dále doplnit. Výzkumný projekt QH bude pokračovat a výsledky budou nadále upřesňovány. Poděkování Příspěvek byl zpracován za podpory projektu NAZV QH LITERATURA JANDÁK, J. a kol.: Cvičení z půdoznalectví. VŠZ Brno 1989, 213 s. JANDÁK, J. a kol.: Cvičení z půdoznalství. MZLU Brno s. KAMENÍČKOVÁ, I.: Hydropedologie. Studijní opora VUT Brno 2006 M01, 76 s. KAMENÍČKOVÁ, I.: Vodní hospodářství krajiny I - Pedologie. Studijní opora VUT Brno 2005, 120 s. KUTÍLEK, M., KURÁŽ, V., CÍSLEROVÁ, M.:Hydropedologie 10. Skriptum ČVUT Praha 2000, 176 s. 177

179 BIODIVERZITA BÍLÝCH KARPAT V PROSTŘEDÍ GIS BIODIVERSITY OF THE WHITE CARPATHIANS IN G.I.S Vilém Pechanec Katedra geoinformatiky, PřF, Univerzita Palackého, Tř. Svobody 26, Olomouc, ABSTRAKT: Příspěvek popisuje výsledky projektu věnujícího se analýzy biodiverzity v CHKO Bílé Karpaty. V první fázi byla zkompletována nálezová databáze pro zvolené taxonomické skupiny, poté proběhla jejich kontrola a úprava v prostředí GIS a následně byly vygenerovány mapy rozšíření. Metodami geografické a statistické analýzy byla hodnocena biodiverzita území na úrovni KFME sítě pro kvadrátové mapování organismů. ABSTRACT: In key moments for the analysis of biodiversity was survey all historical (and even incomplete) survey data, nationwide network mapping of the territory with the help of Janitor and the transfer of data to the GIS. These steps have been linked to the solution of specific problems, such as localization of sites, taxonomic problems and others. In the GIS then ran a series of spatial analysis, which showed us what is the rate of survey territory, which was space-time development of selected taxonomic groups, and as a result helped us to determine the overall biodiversity areas. Key word: biodiversity (biodiversita), survey data (nálezová data), analysis (analýzy), White Carpathians PLA (CHKO Bílé Karpaty) ÚVOD Bělokarpatské louky patří k nejrozsáhlejším a nejbohatším travním společenstvům ve střední Evropě. Na čtyřech tisících hektarů těchto květnatých luk se vyskytuje celkem 74 zákonem chráněných druhů rostlin. V návaznosti na bohatství rostlinného krytu jsou Bílé Karpaty bohaté i na hmyz a různých obratlovce. Jaká je však skutečná biodiverzita celého území? Jak se vyvíjela v průběhu posledních 100 let? Koreluje bohatost botanických a zoologických taxonomických skupin? Tyto a další otázky byly řešeny za využití geoinformačních technologií. Hlavním předmětem našeho snažení bylo získání informací o výskytu všech druhů cévnatých rostlin a vybraných taxonů hnízdících ptáků, denních motýlů, střevlíkovitých brouků, ryb a zoobentosu se zvláštním zřetelem na druhy chráněné a ohrožené. Sesbírané výsledky byly analyzovány pomocí geografických a statistických analýz. Srovnávací analýzy map rozšíření rostlinných a živočišných druhů navzájem a s rozložením přírodních faktorů poskytuje nástroje k identifikaci faktorů (a jejich kombinací) ovlivňujících rozšíření jednotlivých druhů. ZÁJMOVÉ ÚZEMÍ Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty je definovaná ve výnosu Ministerstva kultury ČSR č.j /80 ze dne 3. listopadu 1980 a rozprostírá se na výměře 715 km² (747 km² podle zjištění geografickým informačním systémem) od obcí Sudoměřice na jihozápadě po 178

180 Nedašovu Lhotu na severovýchodě mezi východními zeměpisnými délkami 17º 15' 44" a 18 º 13' 47" a severními zeměpisnými šířkami 48 º 48' 45" a 49 º 10' 11". METODIKA Mapovací síť Byla použita standardní středoevropská síť pro kvadrátové mapování organismů (KFME) s velikostí kvadrátu 6 minut zeměpisné šířky krát 10 minut zeměpisné délky (tzn. zhruba 12 x 11,2 km) kde každý z kvadrátů má čtyřmístné evidenční číslo, které je kombinací dvojčísel vodorovné a svislé řady (např. NPR Čertoryje: 7170). Tato síť se v současné době standardně používá při mapování všech skupin organismů v České republice. Na území ČR připadá 675 takových kvadrátů. Na území CHKO Bílé Karpaty zasahuje alespoň částí své plochy 14 takových kvadrátů, při dělení do III. mapovací úrovně (cca. 2,8 x 3,0 km) spadá území CHKO Bílé Karpaty do 127 takových čtverců. Nálezová data Nálezovými daty nazýváme časově (tj. vztažené k určitému datu, příp. určitému časovému intervalu) a prostorově (tj. vztažené k souřadnicemi/spojitými hranicemi vymezenému bodu, linii nebo ploše) lokalizované údaje o výskytu určitého taxonu (tj. druhu, poddruhu příp. blíže neurčeného zástupce určitého rodu, výjimečně i vyšší taxon. jednotky). Údaje popisující aktuální stav poznání biodiverzity byly nashromážděny při terénním průzkumu, který proběhl v celé CHKO v období v jarním, letním a pozdně letním kole a byly doplněny o informace z dalších recentních i historických zdrojů, jako jsou herbářové doklady, inventarizační a jiné průzkumy, literatura, bakalářské, diplomové a doktorandské práce, fytocenologické snímky, zápisy botaniků aj. Podrobnější informace jsou k dipozici v závěreční zprávě o projektu (Jongepier, et. al., 2005). Botanické údaje Údaje získané terénním mapováním v letech byly přímo umístěny do kvadrátů. Místo zápisu fytocenologických snímků, uložených v České národní fytocenologické databázi (Ústav botaniky a zoologie, Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity Brno) je určeno souřadnicemi. Starší údaje však řazení do čtverců postrádají, lokality jednotlivých druhů byly popisovány slovně, někdy jen velmi stručně jménem obce (nebo dokonce pouze okresním městem), vzácněji popisem typu Brumov, údolí Bylničky, loučka 3,2 km VJV obce. Ve všech těchto případech byly lokality do čtverců zařazeny podle dostupných map, především Turistických map KČT č , Základní mapy ČSSR 1 : , Katastrální mapy 1 : 2880, Lesnických map obrysových 1 : pro LZ Strážnice stav k , pro LZ Luhačovice stav k , pro LZ Brumov stav k , historických map ze souboru Vojenského zeměpisného ústavu v Praze 1 : , i pomocí geografického informačního systému Správy CHKO Bílé Karpaty. Zařazení lokalit do čtverce nebylo a není vždy jednoznačné. Lokalita Čertoryje u Kněždubu (nynější národní přírodní rezervace) se rozkládá na 4 čtvercích, malé území Megovka u Nové Lhoty zasahuje do 3 čtverců. Některými obcemi a kótami prochází hranice čtverců a tak bylo někdy obtížné zařadit lokality popsané jako např. Korytná, nad obcí nebo pod Holým vrchem. Nejde však vyloučit, že nějaký druh se ve skutečnosti vyskytl v jednom z přilehlých čtverců. Problémů s lokalizací lokalit však bylo výrazně více (Jongepier, 2005). 179

181 Zoologické údaje Jak již bylo uvedeno, po stránce zoologických taxonů nás v této etapě zajímaly pouze vybrané taxony. Nejvýznamnějšími skupinami byly denní motýly a ptáci. Motýli (Lepidoptera) - Historické údaje byly získány především excerpcí literatury, V roce 2003 byla podrobně zpracována metodika průzkumu vybraných druhů motýlů s přihlédnutím ke stupni jejich ochrany a vztahu k mapování NATURA 2000 (Horal et. al 2006). Celé území CHKO Bílých Karpat bylo rozděleno do cca 120 mapovacích čtverců a mapovatelé se seznamovali s terénem. Rovněž byl podrobně zpracován přehled literatury, která měl vztah k průzkumu motýlů Bílých Karpat. Byly získány údaje z mapování denních motýlů, které v rámci mapování NATURA 2000 shromáždil a vyhodnotila Společnost pro ochranu motýlů. V roce 2004 byly provedeny menší změny ve škrtácích a dále probíhal intenzívní průzkum vybraných druhů motýlů téměř na celém území CHKO Bílé Karpaty. V dalších letech pokračovaly úspěšně terénní práce a zaznamenávání dat v rámci síťového mapování. Sesbíráno bylo přes 30 tisíc údajů z terénu a přes 10 tisíc validních údajů z literatury. Práci - Mapování proběhlo v letech a navázalo na celostátní mapování hnízdního rozšíření ptáků v ČR z let Současně byla nadále excerpována publikovaná data a získávána nepublikovaná data od dalších v regionu působících ornitologů. Pro každý z 20 vybraných druhů ptáků byl zvlášť zhodnocen výskyt pro období a Nálezová databáze a GIS První evidence botanických dat z Bílých Karpat byla založena jako relační databáze v dbase III Plus pod názvem BKFLORA, původně pro údaje (přes ) ze zápisníků amatérského botanika S. Staňka. Později byla databáze doplňována o další údaje, především inventarizační průzkumy a diplomové práce. Do roku 2002 BKFLORA obsáhla cca údajů o výskytu cévnatých rostlin na území Bílých Karpat. Od roku 2003 byla BKFLORA po vyřešení několika technických problémů (formát, botanická nomenklatura, lokalizace) převedena do systému JANITOR verze 1. Potom byly do databanky JANITORu postupně zavedeny další údaje. Kromě zadávání přímo uživateli pomocí aplikace SurveyPro byla řada údajů importovány z jiného formátu (MS Excel, fytocenologické snímky uložené v TurboVegu, textové soubory). Ve finále byla databanka zkontrolována a chybné údaje opraveny. Mapy rozšířenosti Všechny mapy byly vytvořeny na základě vytvořené nálezové databáze, která v současnosti obsahuje více než údajů. Mapové výstupy byl vytvořeny v prostředí systému ArcView GIS 3x. Předem připravená data ve formátu DBF byla postupně připojována do vytvořeného projektu, který zajišťoval jednotný vzhled všech map. Pro vytvoření map nebyly vždy využity všechny údaje z databáze. Vynechána byla většina taxonů neurčených do druhů. Dále chybějí mapy druhů, které občas zplaňují z kultur a nemají tendenci se dále rozšiřovat do přírody. Jedná se o zemědělské plodiny, jako jsou druhy obilí, brukev řepka (Brassica napus) nebo hořčice bílá (Leucosinapis alba), a velké množství druhů okrasných rostlin. Výskyt běžných nepůvodních dřevin uplatňovaných v lesnické praxi, které se místy spontánně rozmnožují (smrk, borovice, modřín i některé druhy listnatých stromů a keřů), v mapách zobrazený je (Jongepier, Pechanec, 2006). Údaje, jejichž správnost byla autorem zpochybněna, byly vynechány. Podobně byly vyloučeny údaje nepravděpodobné nebo pochybné z hlediska správnosti určení nebo 180

182 lokality. Některé mapy mohou nicméně obsahovat chyby z těch důvodů, že některý druh mohl být špatně určen nebo zapsán, ale tyto chyby nebyly zjištěny. Pro zjištění případných trendů ve výskytu rostlinných druhů, byly údaje rozděleny do dvou skupin: historické údaje z období před rokem 1990 a současné údaje z období od roku Nedatované údaje z Květeny České (socialistické) republiky 1 7 byly považovány za historické. Inventarizační průzkumy dokončené v r nebo později, ale obsahující údaje z dřívějšího data, byly zařazeny do skupiny údajů současných. Doložený nález z databáze pak byl v kvadrátové mapě vyznačen bodovým znakem. Kromě prostorového obrazu poskytují mapy rozšíření v tomto atlasu i určitý časový rozměr. Historické údaje jsou zobrazené šedou výplní čtverců, černá kolečka označují současné údaje. Takto lze zjistit, jestli druh přibývá, ubývá nebo se jeho hojnost příliš nemění. V případě některých kritických druhů byly použity další značky pro údaje méně věrohodné, tj. nedoložené herbářovým dokladem. V počtu několika kusů byly vytvořeny mapy nesoucí kvantitativní informaci v poli kvadrátu nesoucí informaci o počet nálezů, počet taxonů za dané období či kvadrát. Autoři však chtějí varovat před mylnou interpretací map. Mapa rozšíření nějakého druhu v zásadě nezobrazuje jeho rozšíření v území, ale ukazuje pouze, kde biologové jeho výskyt zjistili. Některé druhy proto mohou být ve skutečnosti hojnější, než mapy naznačují. Příčin může být několik: některé rostliny jsou nenápadné anebo malé, kvetou brzo nebo pozdě a unikají tak pozornosti, botanik mapovatel v praxi nemůže celé území v detailu projít. VÝSLEDKY Současnými výsledky je databáze nálezů živočišných a rostlinných druhů, atlasy s mapami rozšíření jednotlivých živočišných a rostlinných druhů a komentovaný seznam druhů cévnatých rostlin. V oblasti botaniky se podařila uzavřít excerpce sběru historických údajů z herbářů a literatury týkající se výskytu cévnatých rostlin. Databáze obsahuje přes údajů. V oblasti ornitologie bylo zmapováno vybraných 20 druhů ptáků, oblasti lepidopterologie probíhal intenzívní průzkum 132 vybraných druhů denních motýlů. Za tři roky bylo celkem zapsáno údajů o výskytu sledovaných druhů. Byly vytvořeny výstupy z databáze do podoby map rozšíření taxonu a návrhu zonace. Z nálezové databáze bylo generováno 4 typů map: mapy základní mapy poskytující informaci o výskytu/absenci taxonu ve sledovaném čtverci za dané období, mapa srovnávací - ukazující srovnání stavu poznání výskytu taxonu v současnosti a v minulosti (hranice období - rok 1990) (obr. 1), analytické mapy ukazující počet nálezů za čtverec a počet druhů za čtverec za dané období (obr. 2), syntetická mapa mapa cennosti čtverce na základě zjištěné biodiverzity pro jednotlivé sledované skupiny a z celkového pohledu (obr. 3). Nejvyšší biodiverzita cévnatých rostlin byla zjištěna v jihozápadní části CHKO, zejména v oblasti NPR Čertoryje, a v oblasti mezi Velkou nad Veličkou a Stráním. Nejchudší oblastí je Slavičínsko. Vůbec nejvyšší hodnoty byly dosaženy ve čtvercích (východně od Louky, částečně mimo současnou CHKO) a (JV Horního Němčí). První skutečnost je způsobena především nízkým celkovým počtem druhů v tomto hraničním čtverci a potřebuje možná přehodnocení. 181

183 Zjištěné výsledky se použijí pro výkon státní správy a odborné péče o území CHKO Bílé Karpaty, o zjištění stavu a zahájení systematického domapování vybraných skupin či lokalit a také jako podklad pro novou zonaci CHKO. Obr. 1: Ukázka mapy s časoprostorovou dynamikou. Nálezy druhu Erynis tages v letech 2004 a 2005 Obr. 2: Ukázka mapy s vygenerovaným počtem nalezených druhů za čtverec pro zvolenou taxonomickou skupinu za dané časové období 182

184 Obr. 3: Stupně biodiversity CHKO Bílé Karpaty na základě analýzy nálezových dat ZÁVĚR Za klíčové momenty pro analýzu biodiverzity bylo sesbírání všech historických (a to i neúplných) nálezových dat, celoplošné síťové mapování území za pomoci systému Janitor a převedení všech dat do prostředí geoinformačních systémů. Tyto kroky byly spojeny s řešením specifických problémů, jako je lokalizace lokalit, taxonomické problémy, vybíravost mapovatelů a další. V prostředí GIS pak probíhala řada prostorových analýz, které ukázaly jaká je míra prozkoumanosti území, jaký byl časoprostorový vývoj vybraných taxonomických skupin, a ve výsledku pomohly stanovit celkovou biodiverzitu území. Poděkování Příspěvek vznikl v rámci projektu VaV MŽP SP/2d3/54/07 Syntéza poznatků o stavu biodiverzity travních porostů v CHKO Bílé Karpaty s cílem vytvoření metodiky pro zachování biodiverzity tohoto ekosystému. LITERATURA HORAL, D., JAGOŠ, B., RESL, K., UŘIČÁŘ, J., JONGEPIER, J.W., PECHANEC, V.(2006): Atlas rozšíření vybraných druhů živočichů CHKO Bílé Karpaty. Veselí nad Moravou, ZO ČSOP Bílé Karpaty, s JONGEPIER J.W. [ed.] (2005): Zpráva o plnění projektu Analýza biodiverzity v CHKO Bílé Karpaty jako podklad pro stanovení nové zonace a vhodného managementu cenných území programu BIOSFÉRA - SE / téma VaV/620/12/03 za rok Ministerstvo životního prostředí ČR, Praha. JONGEPIER, J.W., PECHANEC, V.(2006): Atlas rozšíření cévnatých rostlin CHKO Bílé Karpaty. Veselí nad Moravou, ZO ČSOP Bílé Karpaty, 202s

185 HODNOCENÍ ZMĚN HETEROGENITY KRAJINNÉHO POKRYVU V ČESKÉ REPUBLICE PO ROCE 1990 Dušan Romportl, Tomáš Chuman, Kateřina Jačková PřF UK v Praze, Albertov 6, Praha 2, , natur.cun.cz, ABSTRAKT: Heterogenita a diverzita krajinného pokryvu je jedním ze základních atributů struktury krajiny. Hodnocení jejich změn v České republice bylo provedeno pomocí analýzy jednoduchých krajinných metrik v pravidelné síti hexagonálních polí s využitím dat CORINE land cover z let 1990 a Výsledky prokázaly, že v české krajině od roku 1990 probíhají prostorově diferencované protichůdné procesy, jak poklesu, tak i zvýšení heterogenity a pestrosti krajinného pokryvu. Klíčová slova: struktura krajiny, heterogenita krajiny, CORINE land cover, krajinné metriky ABSTRACT: Landscape heterogeneity and diversity belong to essential attributes of landscape structure. Assessment of their changes was carried by analysis of basic landscape metrics in regular hexagonal net using CORINE land cover data from 1990 to Results show significant spatial variation of contradictory processes, such as landscape structure homogenization and increase of land cover diversity. Key words: landscape structure, landscape heterogeneity, CORINE Land Cover, landscape metrics ÚVOD Krajina České republiky prošla od roku 1990 řadou zásadních změn ve využívání, které se současně odrazily i v transformaci či zániku tradičních struktur a funkcí. Změny využití krajiny vedly k odlišným dopadům na heterogenitu krajinného pokryvu - na jedné straně tak procesy jako sub/urbanizace a výstavba komunikací zvyšují heterogenitu i míru fragmentace krajiny, jiné procesy jako zalesňování či extenzifikace zemědělské výroby vedou k homogenizaci krajinné struktury. Změny struktury krajiny, především fragmentace, heterogenity a konektivity krajinných plošek logicky doprovází změny krajinných funkcí, včetně ekologických, na všech organizačních úrovních tak dochází i k zásadním změnám biodiverzity. Průběh a dopady těchto procesů na diverzitu krajiny jsou však řešeny častěji na lokální úrovni nebo jsou založeny na subjektivních přístupech. Exaktní hodnocení celorepublikového rozsahu za využití kvantifikovatelných ukazatelů však dosud nebylo provedeno. Cílem této studie je posoudit změny heterogenity krajinného pokryvu pomocí několika vybraných indikátorů, které lze porovnávat v rámci různých časových horizontů. METODIKA Základními předpoklady hodnocení změn heterogenity krajinného pokryvu byla dostupnost vstupních dat o krajinném pokryvu a jednoduchost použitých ukazatelů změn krajinné struktury, při zachování maximální vypovídací schopnosti a komplexnosti. Pro kvantifikaci změn krajinné struktury se jeví vhodné použití krajinných indikátorů (např. Wascher, 2002; Lipský & Romportl, 2006), které slouží jako prostředek ke snížení velkého 184

186 množství dat směrem k jednoduchým proměnným, které však zachovávají podstatný smysl pro potřebnou interpretaci (Ott, 1978 in Wascher et Pérez-Soba, eds., 2004). Podle metodických prací, které se zabývají konkrétním využitím kvantitativních indexů při hodnocení změn heterogenity krajiny (např. Botequilha-Leitão et al., 2006; Bailey et al., 2007; McGarigal, 2007), lze krajinné indikátory zjednodušeně rozdělit do 5 základních typů: 1. ukazatele tvaru plošek 2. ukazatele hustoty plošek 3. ukazatele jádrových charakteristik 4. ukazatele okrajů 5. ukazatele diverzity Z těchto skupin indikátorů byly vybrány ty ukazatele, které splňovali kritérium vysoké vypovídací schopnosti při zachování dostatečné jednoduchosti výpočtu a interpretace změn jejich hodnot. Soubor indexů obsahoval následující ukazatele: 1. Počet tříd krajinného pokryvu jednoduchý ukazatel změny heterogenity využívání krajiny 2. Hustota okrajů mezi ploškami vyjadřuje změny délky rozhraní mezi jednotlivými ploškami krajinného pokryvu 3. Průměrná velikost plošky vypovídá o změně zrna krajinného pokryvu 4. Shannonův index diverzity komplexní měřítko relativní pestrosti plošek a tříd krajinného pokryvu 5. Shannonův index vyrovnanosti ukazatel změny pestrosti plošek a tříd krajinného pokryvu ve vztahu k potenciální možné diverzitě Jako vstupní data o charakteru krajinného pokryvu byly využity volně dostupné databáze CORINE land cover za roky 1990 a Tyto databáze byly pořizovány jednotnou metodikou za území celé Evropské unie, proto dovolují standardní srovnání vývoje krajinného pokryvu v téměř celé Evropě. Uvedené krajinné metriky byly stanoveny za všechna pole pravidelné sítě hexagonů o rozloze 20 km 2 a následně byly vzájemně porovnávány. Pro výpočet indexů bylo využito extenze Patch Analyst 4.0 pro ArcGIS 9.2 (Rempel, 2008). VÝSLEDKY A DISKUSE Analýza vybraných krajinných metrik za roky 1990 a 2000 ukázala, že v krajině České republiky probíhají protichůdné procesy změn krajinné struktury. Na jedné straně krajina podléhá homogenizaci a unifikaci, projevující se snižováním počtu tříd krajinného pokryvu i zastoupených plošek, zkracováním délky okrajů mezi jednotlivými kategoriemi land cover a celkovému snížení pestrosti krajinné kompozice. Tyto procesy se odehrávají především vlivem změn zemědělského využívání krajiny, kdy se po roce 1990 významně uplatňovalo zalesňování a zatravňování nerentabilní orné půdy v marginálních oblastech. Na druhé straně se však v zázemí velkých sídel a v dopravně výhodných polohách rozběhly procesy sub/urbanizace, budování skladových a logistických center a související infrastruktury. Tento vývoj obecně vede ke zvyšování heterogenity krajinného pokryvu, míry její fragmentace a snížení konektivity vybraných biotopů, podstatných např. pro zachování biodiverzity. Současně se v zemědělsky nejvýnosnějších polohách opět zvyšovala intenzita rostlinné výroby v podobě dalších nárůstů ploch orné půdy, což vedlo k dalšímu zvýšení velikosti zrna krajinné mozaiky. 185

187 Při analýze změn počtu tříd krajinného pokryvu (viz obr. 1) vyplývá, že se na poklesu nejvíce podílel proces extenzifikace zemědělské výroby, především zatravňování resp. zalesňování orné půdy v ekonomicky nerentabilních podmínkách podhůří a vrchovin. Celkový úbytek orné půdy mezi lety 1990 a 2000 představoval 1 456,384 km 2, přičemž naprostá většina ploch byla právě zalesněna nebo zatravněna, případně zastavěna. Plošně nejvýrazněji se tento proces projevil v podhůří Šumavy, Novohradských hor, Jeseníků a Kralického Sněžníku, a logicky také ve vyšších polohách Českomoravské vrchoviny. Roztroušeně se však trend snížení počtu tříd krajinného pokryvu objevil po celé republice, místy je vázán na říční nivy středních toků, kde rovněž došlo k úbytku orné půdy. Specifickým případem je pokles kategorií land cover v lesnatých horách, kde ve skutečnosti došlo pouze k odlišné klasifikaci lesních pozemků (např. nízký porost v lese jehličnatý les). Takto se projevilo především postupné zalesňování imisních holin v Krušných a Orlických horách, k podobným změnám kategorií lesa však došlo i v dalších lesnatých oblastech. Nárůst počtu tříd krajinného pokryvu byl naproti tomu zaznamenán zejména ve středních polohách, zvláště v zázemí velkých sídel, kde vlivem komerční i rezidenční sub/urbanizace, výstavby dopravních sítí a další infrastruktury došlo ke zvýšení diverzity a fragmentace krajinného pokryvu. Nejvýrazněji se tyto procesy uplatňují v okolí Prahy, Ostravy a dalších měst, podobného charakteru je i diverzifikace krajinného krytu postindustriálních ploch v severních Čechách. Jinou příčinou zvýšení počtu kategorií krajinného pokryvu je zatravňování dříve zcela zorněných ploch, které se děje jak v nížinných oblastech v širokých nivách velkých řek (např. Poodří), tak i v pahorkatinných a vrchovinných polohách. Obr. 1: Změny počtu tříd krajinného pokryvu mezi roky 1990 a

188 Další použitý indikátor průměrná velikost plošky vypovídá o charakteru mozaiky krajinného pokryvu. Změny velikosti plošek v rámci polí pravidelné sítě (viz obr. 2) odráží podobné procesy uvedené v případě změn počtu tříd a doplňují naše představy o jejich charakteru. Zatravňování a zalesňování nových parcel se často dělo rozšířením stávajících ploch lesa či polí, podobně zastavování nových ploch logicky snižovalo rozlohu stávajících. Zvýšení průměrné velikosti plošky koreluje s poklesem počtu tříd krajinného pokryvu, proto k němu došlo nejčastěji v oblastech rozsáhlého zatravňování a zalesňování, tedy v podhůří Šumavy a Novohradských hor, na Vysočině a Jesenicku. Vyšší fragmentace, tedy snížení velikostí plošek naopak souvisí s nárůstem počtu kategorií land cover, proto byl zaznamenán především v oblastech s rozvojem sub/urbanizace nebo dopravních staveb. Specifickou příčinou poklesu velikosti plošek je změna kategorií lesa na přechodná stadia, která s sebou spolu se zvýšením počtu tříd nese i snížení rozlohy původních kategorií. Obr. 2: Změny průměrné velikosti plošky krajinného pokryvu mezi roky 1990 a Změny celkové pestrosti a kompozice krajinného pokryvu je možné vyjádřit kromě známých indexů diverzity i pomocí Shannona indexu vyrovnanosti (obr. 3), který vztahuje vypočtené hodnoty k maximální možné diverzitě při zachování počtu tříd. Analýza jeho změn potvrzuje obdobný závěr jako ve výše uvedených případech. Na většině území České republiky došlo k mírnému nárůstu diverzity, ovšem současně došlo v rozsáhlých oblastech k podstatnému snížení heterogenity krajinného pokryvu. V některých oblastech podhůří a vrchovin byl zaznamenán jak pokles, tak i nárůst diverzity, podobně i v ostatních typech krajin tyto jevy přímo sousedí. Protichůdné tendence vyplývají z charakteru určujících procesů, kdy např. zalesnění louky může znamenat jak snížení diverzity, jednalo-li se o poslední zbytek travních porostů v lesní krajině, stejně jako její zvýšení, pokud se tak stalo přirozenou sukcesí na jinak bezlesých výsypkách. 187

189 Obr. 3: Změny diverzity krajinného pokryvu mezi roky 1990 a 2000, vyjádřené pomocí Shannonova indexu vyrovnanosti ZÁVĚR Změny heterogenity krajiny patří k základním atributům vývoje jejího využití. V uplynulých desetiletích prošla česká krajina zásadními změnami, které se musely projevit i v její struktuře. Z provedených analýz vyplývá, že na změnách krajinné heterogenity a diverzity má zásadní podíl několik hlavních procesů, kterými jsou sub/urbanizace, výstavba komerčních areálů a dopravní infrastruktury, zalesňování, zatravňování jako procesy extenzifikace hospodářské činnosti a konečně intenzifikace zemědělské výroby. Podobně jako jsou kvalitativně odlišné tyto řídící procesy, jsou protikladné i jejich dopady na diverzitu krajinného pokryvu. Nelze jednoznačně prokázat, že zvyšování heterogenity krajiny je kladný nebo negativní jev, vždy je třeba hodnotit, jaký kvalitativní proces k tomuto výsledku vedl. Proto dalším krokem projektu hodnocení změn diverzity krajinného pokryvu bude podrobná analýza řídících procesů a posouzení vývoje změn v kontextu typologických krajinných jednotek. Poděkování: Příspěvek byl vypracován díky podpoře projektu Hodnocení změny diverzity a heterogenity krajiny podle systému krajinných indikátorů (KJB ). LITERATURA: BAILEY, D., HERZOG, F., AUGENSTEIN, I., AVIRON, STÉPHANIE, BILLETER, R., SZERENCSITS, E., BAUDRY, J., 2007: Thematic resolution matters: Indicators of landscape pattern for European agro-ecosystems. Ecological Indicators, 7, p

190 BOTEQUILHA-LEITÃO, A., MILLER, J., AHERN, J., MCGARIGAL, K. (2006): Measuring Landscapes: A Planner s Handbook. Island Press, Washington, 245 p., ISBN LIPSKÝ, Z., ROMPORTL, D., 2006: Landscape indicators for an evaluation of the landscape character s changes (in Czech) In: Sklenička, P., Vorel, I. (eds), Ochrana krajinného rázu. Třináct let úspěchů, zkušeností a omylů. Naděžda Skleničková, Praha, MCGARIGAL, K., 2007: Papers from Fragstats Workshop, 2007 IALE World Congress, Wageningen. MCGARIGAL, K., MARKS, B., 2002: Fragstats /research/fragstats/downloads/fragstats_downloads.html REMPEL, R., 2008: Patch Analyst 4 (Beta release). ~rrempel/patch/download.htm WASCHER, D.M.(2002): Landscape-indicator development: steps towards a European approach. In: Jongman, R.G.H. (ed.): The new dimensions of the European landscape. Proceedings of the Frontis workshop on the future of the European cultural landscape. Wageningen, The Netherlands 9-12 June 2002, /landscape/toc.html, s , WASCHER, D.M., PÉREZ-SOBA, M. (eds.), 2004: Learning from European Transfrontier Landscapes. Project in Support of the European Landscape Convention. Alterra report 964, Wageningen, vi+58 pp 189

191 BIODIVERZITA A HOSPODAŘENÍ V JIHOMORAVSKÝCH LUŽNÍCH LESÍCH BIODIVERSITY AND MANAGEMENT IN THE SOUTHMORAVIAN FLOODPLAIN FORESTS Radomír Řepka, Petr Maděra, Martin Svátek, Jaroslav Koblížek, Tomáš Koutecký, Petra Packová, Jaromíra Dreslerová, Tadeáš Štěrba, Jiří Veska, Zdeněk Hrubý Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie Lesnická a dřevařská fakulta MZLU v Brně, Zemědělská 3, , ABSTRACT The inventory of floodplain forests in Southern Moravia between the confluence of the Morava and Dyje Rivers and the Nové Mlýny water reservoir started in 2005 and will continue till The aim of the inventory is determination of all herb and woody species growing in the study area, furthermore the observation of autochthonous species including populations of protected and threatened species, and the monitoring of the dynamics of invasive species. The total study area in 2007/8 (Forest district Tvrdonice) was 2200 ha, divided into segments. We surveyed 752 segments with an average area of 2.9 ha. We registered 646 species of vascular plants, including 113 woody species. The number of species per segment ranged from 5 to 151, 60.5 being the average number of species per segment. The response to the increasing human influence on the nature is represented by the spread of adventitious species. We observed 153 adventitious species, out of which 16 occurred most frequently (>20%). We found 92 endangered species, including 19 species protected by law. Key words: biodiversity, floodplain forest, adventive species, endangered species, forest management ÚVOD Luhy a lužní lesy v nivách větších řek jsou azonální ekosystémy, vývojově velmi mladé, podmíněné dvěma hlavními ekologickými faktory více či méně cyklickými záplavami a vysoko položenou hladinou podzemní vody (Maděra et al. 2008). Jejich geneze a především florogeneze byla a je ovlivněna mimo jiné i širokým okolím niv, tj. v podstatě celým povodím řeky. Periodicita záplav a možnost migrace diaspor mnohých druhů vodou byla prvkem, který po staletí obohacoval flóru lužních lesů. Při stále častějších nánosech materiálu z celých povodí a globální eutrofizaci na jedné straně, ale i přirozenému rychlému rozkladu organické hmoty na straně druhé, máme co dočinění se stanovišti, která jsou velmi dobře zásobena živinami a v posledních desetiletích zásobena i přesycena dusíkem (Vrška 1997). V historické době v lužních lesích probíhala pastva, les se donedávna obnovoval polařením, v posledních desetiletích různou formou velkoplošných holosečí s celoplošnou přípravou půdy (Nožička 1956; Hrib 2004). Jihomoravské nížinné luhy jsou spolu s navazujícími luhy na slovenské a dolnorakouské straně Pomoraví snad nejrozsáhlejším komplexem v rámci střední Evropy; jsou stále častějším objektem výzkumu v posledních letech. Jsou to významné lesní cenózy pokrývající široké nivy dolních toků větších řek, známé svojí značnou dynamikou vývoje (Maděra 2001) a vysokou produkcí biomasy (Klimo, Hager 2000; Penka et al. 1985). Cílem práce bylo pomocí celoplošné terénní inventarizace popsat druhovou diverzitu vyšších rostlin studovaného území a zjistit závislost její kvantitativní i kvalitativní stránky 190

192 na vybraných faktorech, zejména na typu managementu lesa. Práce floristického zaměření, v polesí Soutok, byly publikovány nedávno (Vicherek et al. 2000; Danihelka, Šumberová 2004). MATERIÁL A METODY Inventarizace druhové diverzity cévnatých rostlin lužních lesů v nivě řeky Moravy je součástí výzkumného záměru LDF MZLU na léta Všechny cévnaté rostliny byly zaznamenány na úroveň segmentu, každý segment odpovídá jedné porostní skupině (výjimečně jsou podobné skupiny slučovány či naopak nehomogenní skupiny rozděleny). Studované území Postupně zpracováváme jihomoravské lužní lesy lesního závodu Židlochovice; článek se týká výzkumu lužních lesů v letech na území lesní správy Tvrdonice v nivě dolního toku řeky Moravy mezi Lanžhotem a Hodonínem. Terénní práce V terénu jsou používány satelitní snímek s překryvem lesnické porostní obrysové mapy 1: aktuálního LHP, škrtací seznam pro jednotlivé segmenty, určovací klíč (Kubát et al. 2002) a další nezbytné pomůcky, např. desky na zakládání rostlin. Škrtací seznam je vyhotoven pro 263 nejběžnějších druhů bylin jihomoravských luhů na 2 stranách A4; přílohou je seznam taxonů dřevin a seznam vzácnějších druhů bylin, které se v luzích vyskytují a nejsou uvedeny ve škrtacím seznamu. Terénní šetření je nutné ve 2 aspektech: jarním ( ) a letním ( ); inventarizovány jsou i čerstvé paseky nebo mladé výsadby s převahou ruderálních a pasekových druhů. Druhy bylinného patra včetně druhů vyskytujících se pouze na okraji porostu nebo druhů dominantních zaznamenáváme do škrtacího seznamu; veškeré druhy dřevin zapisujeme do speciálního seznamu. Zpracování dat Škrtací seznamy se přepisují do databáze a poslouží k dalšímu zpracování. Segment je pro nás lokalitou (bodem v bodové mapě). Pro zpracování dat o rozšíření druhů bylo využito prostředí GIS (Topol xt 7.0). Číselné hodnoty uvedené v tomto článku byly získány aritmetickými úkony v programu Microsoft Excel VÝSLEDKY A DISKUZE Z pohledu lesního hospodářství je polesí Tvrdonice výjimečné zcela nerovnoměrným zastoupením věkových tříd (Obr.1), neboť v současné době zcela převažují porosty do 40 let věku. Svědčí to o velkoplošném založení celého lesního komplexu v krátkém časovém úseku. Na rozdíl od oblasti soutoku Dyje s Moravou je tvrdonické polesí v dosahu přilehlých obcí, ležících na okraji pleistocénní terasy řeky Moravy a proto velmi pravděpodobně byly lesy intenzivně využívané a naopak v historicky nedávné době převedené na velkých plochách pomocí polaření na vysokokmenný les (Nožička 1956). Celkový počet druhů v území Celková plocha studovaného území činila 2200 ha lesa, průměrná velikost segmentu 2,9 ha. Celkem bylo hodnoceno 752 segmentů, v nichž jsme pořídili záznamů o prezenci jednotlivých taxonů cévnatých rostlin. Dle záznamů se v území vyskytuje 646 taxonů, z toho je 533 bylin a 113 dřevin. Na jeden segment připadá v průměru 60,5 taxonu v rozpětí

193 Obr.1: Zastoupní věkových tříd porostů na polesí Tvrdonice zastoupení porostů [%] věkový stupeň Frekvence výskytu druhů v segmentech Zajímala nás taktéž frekvence výskytu jednotlivých druhů v území (tab. 1). Z analýzy vyplynulo, že 132 druhů (tj. téměř 20 %) se nachází v jediném segmentu, 324 druhů (tj. 47,3%) se nachází v 1-10 segmentech, tzn. tyto druhy se v území vyskytují ojediněle. Z tabulky dále vyplývá, že dalších 192 druhů (tj. 29,7 %) se nachází v segmentech. Soubor těchto druhů můžeme v území označit jako druhy vzácné. Pouhých 130 druhů (tj. 20,1%) se vyskytuje častěji než ve 100 segmentech, takové můžeme označit jako hojné. Pouze 24 druhů se nachází ve více jak 60 % segmentů (tab.2). Do této skupiny patří většina druhů bylinného patra lužních lesů, považovaných za charakteristické druhy podsvazu Ulmenion (Neuhäuslová 2001). Příznivé je, že v této skupině jsou jenom dva druhy neofytní Aster lanceolatus a Arctium lappa. Nepříznivým faktem, který jsme zjistili je, že Aster lanceolatus se vyskytuje ve více než 91 % segmentů. Tab.1: Četnost zastoupení taxonů v segmentech. Segmenty jsou seřazeny do tříd po 50, u taxonů s výskytem v segmentech po 10 a u taxonů s výskytem v pouhých 1-10 segmentech po 1 počet počet počet počet počet počet [%] [%] [%] taxonů segmentů taxonů segmentů taxonů segmentů , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,0 192

194 Tab.2: Soubor taxonů s nejvyšší četností výskytu ve > 60% segmentů ve studovaném území T axon počet segmentů Aster lanceolatus 688 Urtica dioica 680 Geum urbanum 654 Rubus caesius 641 Glechoma hederacea 636 Carex riparia 610 Quercus robur 609 Galium aparine 606 Acer campestre 596 Brachypodium sylvaticum 587 Symphytum officinale 587 Festuca gigantea 582 Rumex sanguineus 579 Deschampsia cespitosa 555 Phalaris arundinacea 549 Torilis japonica 545 Arctium lappa 535 Iris pseudacorus 524 Lysimachia nummularia 519 Dactylis polygama 502 Cirsium arvense 500 Fraxinus angustifolia 497 Poa palustris 469 Taraxacum sp. Ruderalia 465 Adventivní druhy v území Z výše uvedeného celkového počtu taxonů bylo zaznamenáno 153 adventivních (tj. 23,7%), v rozpětí 0-46 druhů na segment, v průměru 10,9 druhů na segment. V tab. 3 je uveden přehled nejčastějších adventivních druhů území včetně jejich frekvence výskytu. V grafu (obr.2) je znázorněno procentické zastoupení jednotlivých skupin adventivních druhů v území (použito členění dle Pyška et al. 2002). Neofytů je 46% z celkového počtu adventivních druhů, archeofytů 54%, invazních neofytů bylo zaznamenáno 24% ze všech adventivních druhů. Graf 3 (Obr. 3) znázorňuje, že v pouhých 2 segmentech nebyl zaznamenán žádný adventivní druh! Ve 120 segmentech bylo do 10% adventivních druhů, ve 411 segmentech 10-20% adventivních druhů. Dokonce ve dvou segmentech bylo nalezeno více než 50% adventivních druhů. Velké množství adventivních druhů i jejich relativně vysoká frekvence výskytu je dána řadou faktorů. Nejvýznamnějšími jsou zcela jistě dlouhodobě praktikovaný způsob obnovy porostů s velkoplošnou přípravou půdy, ať už to bylo historicky polaření, či v posledních desetiletích orba, shrnování půdního profilu s pařezy do valů a frézování. Dále fakt, že v posledních 40 letech bylo takto obnoveno více než 60% porostů. To znamená, že náchylnost porostů po těžbě k invazi adventivních druhů spadá právě do období, kdy se adventivní druhy v území etablovaly a nejvíce šířily. 193

195 Tab.3: Přehled vybraných nejčastějších adventivních taxonů (Pyšek et al. 2002) studovaného území a jejich četnost výskytu. Zkratky: neo = neofyt, arch = archeofyt, nat = naturalizovaný, cas = příležitostný, inv = invazní. počet procento skupina Druh segmentů segmentů adventivních druhů Aster lanceolatus ,61 inv neo Arctium lappa ,24 cas neo Cirsium arvense ,58 inv ar Carduus crispus ,66 nat ar Lapsana communis ,01 nat ar Plantago major ,88 inv ar Tanacetum vulgare ,02 inv ar Impatiens parviflora ,15 inv neo Bidens frondosa ,49 inv neo Erigeron annuus ,76 inv neo Cirsium vulgare ,76 inv ar Acer negundo ,23 inv neo Tripleurospermum inodorum ,10 inv ar Solidago gigantea ,44 inv neo Conyza canadensis ,77 inv neo Bromus sterilis ,84 nat ar Oxalis fontana ,84 nat neo Echinochloa crus-galli ,71 nat ar Populus x canadensis ,44 inv neo Lactuca serriola ,04 nat ar Polygonum aviculare ,05 nat ar Trifolium hybridum ,91 nat neo Chenopodium polyspermum ,45 nat ar Sonchus asper 88 11,72 nat ar Malus xdasyphylla 87 11,58 nat ar Mentha arvensis 84 11,19 nat ar Atriplex patula 78 10,39 nat ar Rudbeckia laciniata 77 10,25 inv neo Juglans nigra 75 9,99 cas neo Chelidonium majus 73 9,72 nat ar Setaria pumila 72 9,59 nat ar Pastinaca sativa 70 9,32 nat ar Capsella bursa-pastoris 69 9,19 nat ar Helianthus tuberosus 66 8,79 inv neo Impatiens glandulifera 63 8,39 inv neo Sonchus arvensis 62 8,26 nat ar Medicago lupulina 58 7,72 nat ar Arrhenatherum elatius 58 7,72 inv neo Arctium sp. 52 6,92 nat ar Cichorium intybus 52 6,92 nat ar Lamium album 48 6,39 nat ar Lamium purpureum 48 6,39 nat ar Ballota nigra 47 6,26 inv ar Amaranthus retroflexus 44 5,86 inv neo Bromus tectorum 43 5,73 nat ar Fallopia convolvulus 43 5,73 nat ar Silene latifolia 41 5,46 nat ar Vicia hirsuta 41 5,46 nat ar 194

196 Obr.2: Procentické zastoupení jednotlivých skupin adventivních druhů ve studovaném území invazní neofyt 24% naturalizovan ý neofyt 12% příležitostný archaeofyt 3% invazní archaeofyt 9% příležitostný neofyt 10% naturalizovan ý archaeofyt 42% Obr.3: Četnost výskytu segmentů podle relativního zastoupení adventivních taxonů v segmentu. počet segmentů zastoupení adventivních druhů v segmentu Ohrožené a zvláště chráněné druhy území Ve studovaném území byly nalezeny 92 druhy, které jsou buďto zvláště chráněny dle vyhlášky č. 395 k zákonu 114/92 Sb. ve znění pozdějších předpisů nebo jsou zařazeny do některé z kategorií Červeného seznamu ČR (Holub a Procházka 2000). Přesné rozdělení do kategorií přináší tab. 4, resp. obr. 4. Z analýzy vyplynulo, že průměrný počet na segment činí 3,5 druhu (rozpětí 0 13). Ohrožené druhy chyběly v pouhých 16 segmentech, v ostatních se nacházel alespoň jeden ohrožený druh. Nejvíce, 328 segmentů, obsahovalo 3-6 % ohrožených druhů, dokonce 4 segmenty více než 15 % (obr.6). Z obr.5 je zřejmé, že nejvíce ohrožených druhů (64 %) se vyskytuje jen v 1-10 segmentech a naopak pouze 9 % ohrožených druhů se nachází ve více než 100 segmentech. 195

197 Tab.4: Přehled zvláště chráněných a ohrožených taxonů studovaného území (mimo kategorii C4a) včetně frekvence výskytu danou počtem segmentů (třetí sloupec). Euphorbia lucida 1 1 Juncus atratus 1 1 Lathyrus palustris 1 1 Cardamine parviflora 1 2 Viola elatior 1 2 Leucojum aestivum 1 37 Ceratophyllum submersum 2 1 Scilla drunensis 2 1 Teucrium scordium 2 1 Viola pumila 2 1 Carex melanostachya 2 2 Allium angulosum 2 5 Scutellaria hastifolia 2 5 Gratiola officinalis 2 6 Senecio sarracenicus 2 6 Thalictrum flavum 2 11 Euphorbia palustris 2 23 Epipactis albensis 2 1 Equisetum ramosissimum 3 1 Galanthus nivalis 3 7 Hottonia palustris 3 8 Ranunculus sardous C 1 2 Pulicaria dysenterica C 1 12 Lycopus exaltatus C 2 1 Lythrum virgatum C 2 1 Najas marina C 2 1 Parietaria officinalis C 2 1 Cnidium dubium C 2 2 Dipsacus laciniatus C 2 2 Hydrocharis morsus-ranae C 2 4 Potamogeton nodosus C 2 5 Althaea officinalis C 2 6 Sium latifolium C 2 11 Quercus cerris C 2 17 Bromus commutatus C 2 19 P opulus nigra C 2 33 Carex divulsa C 2 44 Malus sylvestris C 2 55 Leonurus marrubiastrum C 2 62 Cardamine dentata C Carex strigosa C Cyperus fuscus C 3 1 Lactuca quercina C 3 1 Myosurus minimus C 3 1 Thalictrum lucidum C 3 1 Carex curvata C 3 2 Lathyrus latifolius C 3 2 Cardamine matthioli C 3 4 Leersia oryzoides C 3 5 V území byl zaznamenán 21 zvláště chráněný druh (tab.4), z nichž nejvyšší pozornost zaslouží kriticky ohrožené druhy: Leucojum aestivum (37 segmentů), Cardamine parviflora (2 segmenty), Viola elatior (2) a Euphorbia lucida, Juncus atratus a Lathyrus palustris nalezené na jediné lokalitě. Z kategorie silně ohrožených vyniká zejména výskyt Euphorbia 196

198 palustris na 23 lokalitách, Thalictrum flavum (11), z kategorie ohrožené pak Galanthus nivalis (7) a Hottonia palustris (8). Z ohrožených druhů zařazených do Červeného seznamu jsou významnými Pulicaria dysenterica (C1, 12 segmentů), Carex divulsa (C2, 44 segmentů). Populace Cardamine dentata (119) a Carex strigosa (232) jsou naopak natolik silné, že v daném území je lze stěží považovat za ohrožené. Obr.4: Procentické zastoupení jednotlivých kategorií ohrožených taxonů ve studovaném území (Holub, Procházka 2000; Vyhláška 395/1992 Sb.). C4b 3% 1 7% 2 13% C4a 32% 3 3% C1 2% C2 20% C3 20% Obr.5: Procentické zastoupení ohrožených taxonů v jednotlivých třídách segmentů. Nejvíce ohrožených druhů se vyskytuje v 1-10 segmentech % 101 a víc 9% % % 197

199 Obr.6: Četnost výskytu segmentů podle relativního zastoupení ohrožených taxonů počet segmentů ,1-3 zastoupení ohrožených druhů v segmentu [%] 0 Vztah věku porostu a druhové rozmanitosti vyšších rostlin Grafy (obr.7-9), znázorňující vztah počtu taxonů v segmentu a věku porostu, ukazují velmi podobný trend poklesu diverzity (celkové, adventivních i ohrožených druhů) u porostů středních věkových stupňů (s minimem v 50 letech) a poté opětovný nárůst, který nepatrně klesá od věku 150 let. Tento pokles je způsobený pravděpodobně fragmentací a změnou světelných a vlhkostních poměrů starých porostů. Zřetelný je také nárůst diverzity u holin, zejména u adventivních druhů. U porostů středních věkových stupňů je pokles počtu druhů dán dočasně vysokým zápojem a s tím spojeným nedostatkem propuštěného záření na půdní povrch. V této etapě vývoje porostu dochází k eliminaci řady adventivních druhů (ale ne zdaleka všech) a naopak dochází k postupnému šíření druhů lesních. Obr.7: Závislost výskytu celkového počtu druhů v segmentu na věku porostu průměrný počet druhů y = -0,067x 3 + 1,852x 2-12,806x + 78,67 R 2 = 0, věkový stupeň 198

200 Obr. 8. Závislost výskytu počtu adventivních druhů v segmentu na věku porostu průměrný počet adventivních druhů y = -0,0231x 3 + 0,6754x 2-5,4436x + 20,459 R 2 = 0, věkový stupeň Obr.9: Závislost výskytu ohrožených druhů v segmentu na věku porostu. 7 6 průměrný počet ohrožených druhů y = -0,0037x 3 + 0,0955x 2-0,5131x + 3,7654 R 2 = 0, věkový stupeň ZÁVĚR Lužní lesy v polesí Tvrdonice jsou z hlediska druhové rozmanitosti vyšších rostlin velmi cenným územím s vysokou alfa diverzitou včetně mnoha ohrožených druhů. Na druhé straně je zde velmi zřetelný problém vysoké četnosti výskytu adventivních druhů. Z tohoto hlediska je druh Aster lanceolatus nejvýznamnější jednak díky prezenci ve více než 91 % segmentů, ale také díky schopnosti vytvářet dominantní porosty. Dlouhodobě praktikovaná celoplošná příprava půdy při obnově porostů se stala jistě jedním z významných faktorů, které podpořily invazi řady adventivních druhů v území. Lesní hospodářství na jedné straně je v dnešních podmínkách se zcela změněným 199

201 hydrologickým režimem v nivě zárukou trvalé existence vysokokmenného lužního lesa s dominantním dubem letním v hlavní úrovni, vytvářením lesních okrajů a holin, umožňuje přežívání populací řady ohrožených druhů rostlin. Na druhé straně však podporuje šíření adventivních druhů rostlin. Východiskem je, na základě výsledků výzkumu, modifikovat dosavadní hospodářské postupy tak, aby byly potlačeny negativní jevy kauzálně spojené s poklesem biodiverzity, zde konkrétně diverzity vyšších rostlin. Poděkování: Výsledky byly získány díky podpoře výzkumného záměru LDF (reg.č. MSM ) a projektu VaV MŽP Biodiverzita a cílový management ohrožených a chráněných druhů organismů v nízkých a středních lesích v soustavě Natura 2000 (reg.č. SP/2D4/59/07). LITERATURA DANIHELKA J., ŠUMBEROVÁ K. (2004): O rozšíření některých cévnatých rostlin na nejjižnější Moravě II. Příroda, Praha, 21: HOLUB J., PROCHÁZKA F. (2000): Red List of vascular plants of the Czech Republic. Preslia, Praha, 72: HRIB M. (2004): Z historie lesního hospodářství. In. Hrib M., Kordiovský E.: Lužní les v Dyjsko-moravské nivě. Moraviapress, Břeclav: KLIMO E., HAGER H. (2000): The floodplain forests in Europe. EFI, Leiden, Boston, Köln, Brill, 215 pp. KUBÁT K., HROUDA L., CHRTEK J., KAPLAN Z., KIRSCHNER J. ET ŠTĚPÁNEK J. (2002): Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha, 928 pp. MADĚRA P. (2001): Effect of water regime changes on the diversity of plant communities in floodplain forests. Ekológia (Bratislava), 20, Supplement 1: MADĚRA P.; VUKELIC J., BUČEK A., BARIČEVIC D. (2008): Floodplain forest plant communities. - In. Klimo E. et al. (eds.): Floodplain forests of the temperate zone of Europe. Lesnická práce, Kostelec nad Černými lesy: NEUHÄUSLOVÁ Z. (2001): L2 Lužní lesy. In: Chytrý M., Kučera T., Kočí M. (eds.): Katalog biotopů České republiky, AOPK, Praha, p NOŽIČKA J. (1956): Z minulosti jihomoravských luhů (Předběžná studie). Práce výzkumných ústavů lesnických ČSR, sv.10: PENKA M., VYSKOT M., KLIMO E., VAŠÍČEK F. ET AL. (1985): Floodplain forest ecosystem 1. - Academia, Praha, 466 pp. PYŠEK P., SÁDLO J. ET MANDÁK B. (2002): Catalogue of alien plants of the Czech Republic. Preslia, Praha, 74: VICHEREK J. et al. (2000): Flóra a vegetace na soutoku Moravy a Dyje. Masarykova univerzita v Brně, Brno, 368 pp. VRŠKA T., 1997: Prales Cahnov po 21 letech ( ). Lesnictví-Forestry, 43:

202 SAPFO V CHŘIBECH HODNOCENÍ ANTROPICKY PODMÍNĚNÉ FUNKČNÍ ÚČINNOSTI LESNÍCH POROSTŮ ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÝCH ÚZEMÍ Jiří Schneider Ústav tvorby a ochrany krajiny LDF MZLU v Brně, Zemědělská 3, Brno, ABSTRAKT SAPFO Stupnice antropicky podmíněné funkční účinnosti představuje analýzu funkčních rozdílů mezi reálnými potenciály celospolečenských funkcí lesů přirozené a aktuální dřevinné skladby. Srovnání reálných potenciálů funkcí přirozených a skutečných lesních ekosystémů umožňuje lépe formulovat požadavky na úpravu dřevinné skladby. Zejména v lesích zvláště chráněných území je její aplikace výhodná pro stanovení rámcových směrnic péče. Hodnocení funkčních schopností lesních porostů je v rámci SAPFO řešeno využitím metody Vyskot a kol. (2003). Příspěvek prezentuje modelové využití na lesních maloplošných zvláště chráněných územích na území LS Buchlovice, Lesy ČR, s.p., která hospodaří na převážné většině lesů v Chřibech Klíčová slova: lesní ekosystém, bučiny, funkce lesů, SAPFO, stupeň přirozenosti, chráněná území, péče o chráněná území ABSTRACT Scale of anthropic-conditional functional effectiveness (SAPFO acronym of Czech words) is based on analysis of differences between total real functional potentials of natural and actual tree species composition. Real functional potentials are determined by Quantification and quantitative evaluation of forest functions Method. Within SAPFO are compared differences between partial forest functions and valuated relations to total functional potential difference. SAPFO makes possible better formulation of management request to tree species composition. Article presents results of using SAPFO on forest protected areas in Chřiby hills. Keywords: forest ecosystem, beech forest stands, forest functions, SAPFO, degree of naturalness, protected area, management of protected areas ÚVOD Péče o lesní maloplošná zvláště chráněná území stojí na základním rozhodnutí, jakým směrem se má (může) vývoj lesních ekosystémů ubírat. Teprve od tohoto základního rozhodnutí se odvíjí stanovení rámcových směrnic hospodaření. Jedním z používaných argumentů pro volbu způsobu péče o lesní porosty v ZCHÚ je stupeň přirozenosti lesních porostů. Používáme-li srovnání přirozené a aktuální dřevinné skladby jako podklad pro tvorbu rámcových směrnic hospodaření v ZCHÚ, je stupnice antropicky podmíněné funkční účinnosti (SAPFO) komplexnějším nástrojem než stupeň přirozenosti lesních porostů. Srovnání reálných potenciálů funkcí přirozených a skutečných lesních ekosystémů umožňuje lépe formulovat požadavky na úpravu dřevinné skladby. Navíc neřeší jen celkový rozdíl funkčních schopností aktuální a přirozené dřevinné skladby, ale hodnotí i vazby mezi rozdíly jednotlivých funkcí. 201

203 LOKALITA Chřiby zaujímají nejvyšší část přírodní lesní oblasti 36 - Středomoravské Karpaty (Brdo 587 m.n m.). Jedná se o vrchovinu s příznačným strukturně a tektonicky podmíněným mladým erozním reliéfem na intenzivně zvrásněných paleogenních pískovcích, jílovcích a slepencích magurského flyše. Podle Zlatníkova členění vegetační stupňovitosti se vyskytují stupně bukodubový (do 400 m n.m.), dubobukový ( m n.m.) a bukový (od 400 m n.m.). Na skalnatých výchozech se nacházejí zbytky reliktních borů. V rámci článku jsou prezentována tato lesní maloplošná zvláště chráněná území: Přírodní rezervace Holý kopec Motiv ochrany: Zachování lesního komplexu přirozených bukových doubrav a bučin s bohatou škálou lesních typů a vzácnými druhy flóry a fauny. V současné době jde o jediné lesní území v Chřibech s perspektivou vývoje v lesní společenstvo s autoregulačními procesy pralesního ekosystému. Výměra: 92,09 ha. Přírodní rezervace Záskalí porosty v ZCHÚ ukázky společenstev typu dubových bučin a lipových javořin. Rozloha: 31,85 ha. Přírodní památka Nazaret Starý lesní porost tvořený zástupci dřevin typickými pro původní karpatské lesy, s ojedinělou kombinací prameniště a rozsáhlejšího pískovcového suťoviště pokrytého několika druhy mechorostů. Výměra: 2,8 ha. Přírodní památka Máchova dolina V areálu Chřibů ojedinělý typ zakrslé kyselé bučiny na pískovcovém skalním podloží. Výměra: 2,51 ha. Přírodní rezervace Smutný žleb V areálu Chřibů ojedinělý typ zakrslé kyselé bučiny na pískovcovém skalním podloží. Výměra: 8,5 ha. Navrhovaná přírodní památka Ocásek Zbytky starých bukových porostů na hřebeni nad Koryčanskou přehradou. Výměra: 9,6 ha METODICKÝ POSTUP Jako základ pro srovnání potenciálních funkčních schopností aktuálního stavu lesních porostů a potenciální přirozené vegetace bylo využito metody Kvantifikace a kvantitativní hodnocení celospolečenských funkcí lesů (Vyskot a kol., 2003). Reálný potenciál funkce lesa (RP fl ) je definován jako maximální schopnost lesa produkovat v optimu reálných podmínek hmotný či nehmotný účinek. Věcně je reálný potenciál funkce lesa určen souborem vlastností lesního ekosystému, tedy biocenózy a ekotopu. Reálný potenciál funkce lesa (dále rovněž jen RP fl ) je klasifikován do stupňů 0 (funkčně nevhodný) 6 (mimořádný). Hodnotí se pro jednotlivé funkce lesů bioprodukční, ekologickostabilizační, hydricko-vodohospodářskou, edafickou-půdoochrannou, sociálně-rekreační a zdravotně-hygienickou a jejich součet celkový reálný potenciál funkcí lesů. V rámci SAPFO se stanoví celkový RP fl pro aktuální i přirozenou dřevinnou skladbu a spočítá se jejich rozdíl: ( RP fl = RPfl N - RPfl A ) RP fl Rozdíl mezi celkovým reálným potenciálem přirozené a aktuální dřevinné skladby RPfl N Celkový reálný potenciál přirozené dřevinné skladby RPfl A Celkový reálný potenciál aktuální dřevinné skladby Stupnice antropicky podmíněné funkční účinnosti má následující charakter: I. Lesní porosty, kde je celkový reálný potenciál celospolečenských funkcí lesů přirozené dřevinné skladby výrazně vyšší než celkový reálný potenciál aktuální dřevinné skladby ( RP fl 3) 202

204 IA. Rozdíl v RP fl je určen výrazným rozdílem mezi reálným potenciálem jedné funkce a/nebo menšími rozdíly u reálných potenciálů ostatních funkcí přirozené a aktuální dřevinné skladby IB. Rozdíl v RP fl je určen menšími rozdíly u reálných potenciálů více funkcí přirozené a aktuální dřevinné skladby II. Lesní porosty, kde je celkový reálný potenciál aktuální dřevinné skladby stejný jako reálný potenciál přirozené dřevinné skladby nepřesahuje hodnotu 2 ( ΣRP 2,2 ) fl IIA. Rozdíl v RP fl je určen vyšším rozdílem mezi reálným potenciálem jedné funkce, bez ohledu na menšími rozdíly u reálných potenciálů ostatních funkcí přirozené a aktuální dřevinné skladby IIB. Rozdíl v RP fl je určen menšími rozdíly u reálných potenciálů více funkcí přirozené a aktuální dřevinné skladby III. Lesní porosty, kde je celkový reálný potenciál celospolečenských funkcí lesů přirozené dřevinné skladby výrazně nižší než celkový reálný potenciál aktuální dřevinné skladby ( RP fl -3) IIIA. Rozdíl v RP fl je určen výrazným rozdílem mezi reálným potenciálem jedné funkce a/nebo menšími rozdíly u reálných potenciálů ostatních funkcí přirozené a aktuální dřevinné skladby IIIB. Rozdíl v RP fl je určen menšími rozdíly u reálných potenciálů více funkcí přirozené a aktuální dřevinné skladby VÝSLEDKY Tab. 1 Hodnoty rozdílů reálných potenciálů celospolečenských funkcí lesů přirozené a aktuální dřevinné skladby vybraných lesních maloplošných zvláště chráněných území v Chřibech. CH Ú PSK SPT SLT PPT BP RP fl ES HV EP SR ZH ΣRP fl HK 203Ea1 C6 4D D6V5V HK 203Ea17 C6 4D D6V5V HK 203Ea2 C6 3B D6P5V9x HK 203Ea7 C6 4B D6P5V HK 203Fa1 Z1Z6 3A D6P HK 203Fa17 C6 3B M6P5V7V9x HK 203Fa2 M2P6 3B M6P5V7V9x HK 204Aa17 C6 3B D6P5V9x HK 204Aa17a/4 M6Z5 3B M6P5V9x HK 204Aa2 C6 3B M6P5V9x HK 204Aa5 M5P6 2H D5V6V9x HK 205Ba17 C6 3A D6P MD 402Ea17 C6 3K M6P3P5V9x Naz 402Fa9 M6P5 3D D6P5V7V9x Oc 57Aa17/1 D6P9x 3A D6P Oc 57Ba17/1 D6 3A D6P

205 Oc 57Ca17/1 D6P9x 3B M6P5V9x SZ 404Ca1/0 C6 3S M6P5V9x SZ 404Ca17 C6 3K M6P3P5V9x SZ 404Ca1a D6P2 3S M6P5V9x SZ 404Ca2 D6 3S M6P5V9x SZ 404Ca3 C1 3S M6P5V9x SZ 404Ca8 C1 3S M6P5V9x Z 737Ca10 D6 3S M6P5V9x Z 737Ca9 M6P4P5 3B M6P5V7V9x Z 737Da10 D6P4 3S M6P5V9x Z 738Aa Z 738Aa1 C6 3H M6P5V9x Z 738Aa13 M6P5 3H M6P5V9x Z 738Aa2 D6P9x 3H M6P5V9x Z 738Ba10 C6 3H M6P5V9x Z 738Ba14 C6 3H M6P5V9x Z 738Ba4 M1Z6 3H M6P5V9x Z 738Ba5 C1 3H M6P5V9x Z 738Ca10 D6 3H M6P5V9x Z 739Aa11 M6P4 3B M6P5V7V9x Legenda: HK Holý kopec, MD Máchova dolina, Naz Nazaret, Oc Ocásek, SZ Smutný žleb, Z Záskalí; PSK porostní skupina; SPT aktuální porostní typ; PPT potenciální porostní typ; kódování porostních typů: zastoupení dřevin: V do 10%, P 11 30%, Z 31 50%, M 51 70%, D 71 90%, C %, kódy dřevin: 1 SM, 2 JD, 3 BO, 4 MD, 5 DB, JL, LP, 6 BK, KL, TR, 7- JS, 9x HB, BR, ostatní list.; RP fl rozdíl mezi reálným potenciálem přirozené a aktuální dřevinné skladby; funkce lesů: BP bioprodukční, ES ekologicko-stabilizační, HV hydrickovodohospodářská, EP edafická-půdoochranná, SR sociálně-rekreační, ZH zdravotně-hygienická Obr. 1 4 prezentují rozdíly mezi celkovým reálným potenciálem přirozené a aktuální dřevinné skladby. Na žádném z modelových územích si neodpovídají potenciální schopnosti současných a přirozených porostů. Navíc, i v případě že se RP fl = 0, mohou vznikat navzájem antagonistické rozdíly mezi jednotlivými funkcemi. Například přirozená dřevinná skladba bude mít o dva hodnotové stupně vyšší reálný potenciál ekologicko stabilizační funkce, ale současně o jeden hodnotový stupeň nižší reálný potenciál funkce sociálně rekreační a bioprodukční (více viz tab. 1, příp. Schneider a kol., 2009). Nižší reálný potenciál aktuální dřevinné skladby na jižním svahu Holého kopce (obr.1) je způsoben zjednodušením dřevinné skladby ve prospěch buku a tím i snížením RP fl zejména ekologicko-stabilizační funkce. Naopak nejmarkantnější jsou tyto rozdíly u PR Záskalí (obr. 2) a PR Smutný žleb (obr. 3), kde se nachází porostní skupiny se silně pozměněnou dřevinnou skladbou ve prospěch smrku. Ucelený přehled rozdílů mezi reálnými potenciály aktuální a přirozené dřevinné skladby prezentuje tab

206 Obr. 1 Kartogram rozdílů reálných potenciálů celospolečenských funkcí lesů přirozené a aktuální dřevinné skladby PR Holý kopec Obr. 2 - Kartogram rozdílů reálných potenciálů celospolečenských funkcí lesů přirozené a aktuální dřevinné skladby PR Záskalí 205

207 Obr. 3 - Kartogram rozdílů reálných potenciálů celospolečenských funkcí lesů přirozené a aktuální dřevinné skladby PR Smutný žleb, PP Nazaret, PP Máchova dolina Obr. 4 - Kartogram rozdílů reálných potenciálů celospolečenských funkcí lesů přirozené a aktuální dřevinné skladby navrhovaná PP Ocásek 206

208 ZÁVĚR Z ověřovací aplikace SAPFO na lesní maloplošná zvláště chráněná území Chřibů (LS Buchlovice) vyplývají následující závěry: nejméně ovlivněná změnou dřevinné skladby je v těchto případech funkce hydricko-vodohospodářská největší variabilitu v potenciálních funkčních schopnostech vykazuje funkce ekologicko-stabilizační V případě, že se celkový reálný potenciál aktuální dřevinné skladby rovná celkovému reálnému potenciálu přirozené dřevinné skladby, neznamená to většinou současnou rovnost všech potenciálů jednotlivých funkcí mezi aktuální a přirozenou dřevinnou skladbou. Stupnice antropicky podmíněné funkční účinnosti (SAPFO) má důležitý praktický aspekt nesrovnává pouze celkovou odlišnost přirozené a aktuální dřevinné skladby, zkoumá i jak se na tomto výsledném rozdílu projevují vztahy mezi rozdíly jednotlivých funkcí lesů a jejich prostřednictvím i rozdíly v jednotlivých determinačních kriteriích ekosystémových charakteristikách lesních porostů. Poděkování Výzkum byl realizován a článek publikován jako výstup projektu VaV MŽP Sp-2d Ekologické a ekonomické hodnocení celospolečenských funkcí variantně strukturálních typů lesů, výzkumného záměru MŠM Les a dřevo podpora funkčně integrovaného lesního hospodářství a využívání dřeva jako obnovitelné suroviny a v rámci úkolu č. 57/2008 Možnosti využití syntézy ekosystémových charakteristik lesních porostů v tvorbě a ochraně krajiny Interní grantové agentury LDF MZLU v Brně. LITERATURA SCHNEIDER, J.: SAPFO stupnice antropicky podmíněné funkční účinnosti. LDF MZLU v Brně. Manuscript str. SCHNEIDER, J., REBROŠOVÁ, K.: Některé aspekty hospodářské úpravy lesů maloplošných zvláště chráněných území. In Schneider, J., Kupec, P., Rebrošová, K. Chřiby - lesní hospodářství a ochrana přírody a krajiny - výzkum a praxe. MZLU v Brně, 2008, s ISBN SCHNEIDER, J., KUPEC, P., VYSKOT, I.: Funkce lesních ekosystémů na území lesní správy Buchlovice. In Schneider, J., Kupec, P., Rebrošová, K. Chřiby - lesní hospodářství a ochrana přírody a krajiny - výzkum a praxe. MZLU v Brně, 2008, s ISBN SCHNEIDER, J. A KOL.: Hodnocení antropicky podmíněné funkční účinnosti lesních porostů modelových území na Šumavě a v Chřibech. MZLU v Brně, 2009, 25 str. ŠNAJDARA, P.: Územní ochrana přírody Chřibů. In Schneider, J., Kupec, P., Rebrošová, K. Chřiby - lesní hospodářství a ochrana přírody a krajiny - výzkum a praxe. MZLU v Brně, 2008, s ISBN VYSKOT, I. ET AL.: Quantification and Evaluation of Forest Functions on the Example of the Czech Republic, Ministry of Environment of the Czech Republic, Prague, 2003, 218 pp., ISBN

209 HODNOTENIE KRAJINNOEKOLOGICKEJ VÝZNAMNOSTI VYBRANÝCH BIOTOPOV V AGRÁRNEJ KRAJINE HORNEJ ORAVY Jana Špulerová Ústav krajinnej ekológie SAV, Štefánikova 3, P.O BOX 254, Bratislava, Slovakia, tel.: , ABSTRAKT: Príspevok je zameraný hodnotenie krajinnoekologickej významnosti nelesných biotopov. Na základe 7 hodnotených kritérií boli biotopy rozdelené do 8 kategórii významnosti. Pre žiaden biotop nebola zaznamenaná mimoriadne vysoká hodnota krajinnoekologickej významnosti. Najvyššie hodnoty významnosti boli zistené pre xerofilné porasty trnkových krovín na pasienkoch a brehové porasty podhorských jelšových lužných lesov, ktoré predstavujú zvyšky drevinovej vegetácie v poľnohospodárskej krajine. Veľmi nízku hodnotu mali poloprírodné biotopy so zvýšeným zastúpením synantropných druhov. ABSTRACT: The study is aimed at the assessment of the landscape-ecological significance of nonforest habitats. On the basis of seven evaluated characteristics, habitats were divided into 8 categories of significance. No habitat was recorded to the category of the extremely high significance. The highest significance was determined for black-thorn bushes at pastures and sub mountain alder riparian forest, which composed remnants of woody vegetation in agricultural landscape. The lowest significance was calculated for hedges with occurrence of ruderal species. ÚVOD Význam lesných a poľnohospodárskych ekosystémov v krajne je pri ochrane živej prírody, jednotlivých druhov organizmov a biocenóz mnohonásobný. Rozloha poloprírodných nelesných biotopov v kultúrne obhospodarovanej krajine je pomerne nízka, o to je významnejšia pre mnohé druhy rastlín, živočíchov a celých biocenóz. Mnohé druhy tu nachádzajú vhodné životné podmienky, trofickú základňu aj životný priestor (Ostrihoňová, 1991). Prírodné, poloprírodné a kultúrne lesné i nelesné ekosystémy nemajú len biotický význam, plnia v krajine mnohé funkcie a úžitky, ktoré sú nepostrádateľné pre ľudskú spoločnosť a vyznačujú sa vysokou ekologickou, sociálno-kultúrnou a ekonomickou hodnotou (Millenium ecosystem assessment, 2005). Hodnoteniu biotopov z hľadiska ich funkcií a významnosti sa venovali viacerí autori (Kontriš, 1978, Múdry, 1983, Sláviková, 1990, Rózová, 1994, Jurko, 1990, Halada, 1998). METODIKA Cieľom tejto práce bolo hodnotenie krajinnoekologickej významnosti nelesných biotopov podľa Jurka (1990), ktorý navrhol hodnotenie na základe 7 kritérií: H stupeň hemeróbie, G genofond, Vr regionálna vzácnosť, Dsc diverzita, Pk kŕmny potenciál, Pm medonosný potenciál a Spa stabilita. Každé kritérium bolo hodnotené stupnicou od 1 do 10 podľa stúpajúcej hodnoty (Tab. 1). Výsledná hodnota sa klasifikuje v 8-člennej stupnici (od extrémne nízkej po mimoriadne vysokú) a vypočíta sa podľa empirického vzorca: 208

210 Tab. 1 Hodnoty charakteristík pre krajinnoekologickú významnosť (Špulerová, 2004) Hodnota H O V r D P k P m 10. mimoriadne vysoká Prírodný T < 2 % 15 a viac 25 a viac > 4,2 > 90 % % 9. veľmi vysoká T < 15 % 12, ,7-4, % % 8. vysoká až veľmi vysoká Takmer prírodný T<20 %, N <3 % 10-12, ,2-3, % % 7. vysoká T < 20 %, N < 7 % 7, ,8-3, % % 6. stredná až vysoká Poloprírodný T < 20 %, N: 7-12 % 6-7, ,4-2, % % 5. stredná T< 30 %, N: % 4, , % % 4. nízka až stredná Kultivovaný 3-4, , % T: %, N: % % 3. nízka Umelý 1, , % T > 40 %, N: % % 2. veľmi nízka N > 35 % 0-1, , % % 1. extrémne nízka Devastovaný, bez 0 0 < 0, % 0-20 % vegetácie Vysvetlivky: H - stupeň hemeróbie, O - ohrozenosť (hodnota indexu E), V r regionálna vzácnosť (hodnota indexu R eg ), D diverzita (hodnota Shannonovho indexu H / ), P k kŕmny potenciál, P m medonosný potenciál, T terofyty, N neofyty Hemeróbia vyjadruje stupeň narušenia biotopov (prírodný až devastovaný) v závislosti od miery antropických vplyvov, ktoré menia stav stanovišťa, a tým aj živých organizmov alebo naopak. Bola stanovená na základe podielu jednoročných (terofyty) a nepôvodných druhov. Hodnotu genofondu sme stanovili výpočtom váženého indexu ohrozenosti: E = k.p i, kde p i vyjadruje významnosť i-teho druhu (číslo pokryvnosti pre každý ohrozený druh) a k je koeficient kategórie ohrozenia (CR kriticky ohrozené: k=9; EN - ohrozené: k=5; VU - zraniteľné: k=3; LR menej ohrozené druhy: k=1). Regionálnu vzácnosť sme vyjadrili pomocou indexu regionálnej vzácnosti: R eg = k.n IR, kde: n vyjadruje počet taxónov i-tej kategórie (kategória 5 - taxón nie bežný; kategória 4 - taxón zriedkavý; kategória 3 - taxón vzácny; kategória 2 - taxón veľmi vzácny; kategória 1 - taxón s monotopným výskytom) a k koeficient tejto kategórie (kat. 5: k=1, kat. 4: k=2; kat.3: k=3; kat.2: k=5; kat.1: k=9). Výpočtu R eg predchádzalo vytvorenie zoznamu regionálnej vzácnosti druhov pre daný región. Diverzitu sme vyjadrili pomocou Shannonovho indexu (H ), ktorý bol vypočítaný priamo v programe JUICE (Tichý, 2001). Kŕmny potenciál sme vypočítali ako súčet % pozitívnych hodnôt kŕmnych ekočísel jednotlivých druhov mínus podiel negatívnych hodnôt. Medonosný potenciál sme stanovili kvantitatívne podľa významnosti druhov a jednotlivých kategórií. Stupnica pre stabilitu jednotlivých biotopov bola vytvorená pretransformovaním 5- člennej stupnice podľa Míchala (1994). Krajinnoekologická významnosť vybraných nelesných ekosystémov bola hodnotená na modelovom území povodia rieky Veselovianky, ktoré sa nachádza v severnej časti Slovenska v regióne Hornej Oravy. Podľa pôdnych, klimatických a reliéfových podmienok 209

211 patrí územie do horskej a podhorskej oblasti. Povodie tvoria katastrálne územia 3 obcí: Oravská Jasenica, Oravské Veselé a Mutné. Prírodný potenciál územia je do veľkej miery daný abiotickými podmienkami, charakteristická je hustá hydrologická sieť, veľká členitosť a sklonitosť reliéfu. Sú to chladnejšie oblasti s bohatým priemerným úhrnom zrážok, veľmi rozmanitými pôdnymi a hydrogeologickými vlastnosťami. VÝSLEDKY V rámci mapovania nelesných biotopov metódou zürišsko-montpellierskej školy bolo urobených 129 zápisov. Niektoré mapované jednotky zodpovedajú zväzom alebo asociáciám, niektoré nemajú jasnú taxonomickú hodnotu, nakoľko ide o antropogénne biotopy a tiež existuje množstvo prechodných sukcesných štádií medzi spoločenstvami bylinnými a krovinami, krovinami a lesnými spoločenstvami, ktoré sa samostatne neopisujú. V rámci mapovania boli vyčlenené tieto typy biotopov (tab. 2): vlhkomilné spoločenstvá (V) brehové porasty, vlhké lúky a mokrade s náletom drevín mezofilné spoločenstvá (L) líniové porasty (pásy krovín, medze, lemové spoločenstvá) sukcesné štádiá zarastajúcich pasienkov (P) zarastajúce pasienky, porastové plášte tvorené krovinami remízky (R) fragmenty lesných ekosystémov, skupiny stromov a krovín medzi ornou pôdou fragmenty lesných ekosystémov (L). Z celkového hodnotenia krajinnoekologickej významnosti na vybranom modelovom území nám vyplynulo, že pre žiadny typ biotopu nebola zaznamenaná mimoriadne vysoká alebo veľmi vysoká hodnota V ke obr. 1. Najvyššie priemerné hodnoty vstupných charakteristík dosahovali stupeň hemeróbie (9.3), medonosný potenciál (7.3) a diverzita (6.9). Obr. 1 Priemerné hodnoty krajinnoekologickej významnosti mapovaných biotopov 210

Program CZ02 Biodiverzita a ekosystémové služby / Monitorování a integrované plánování a kontrola v životním prostředí/ Adaptace na změnu klimatu

Program CZ02 Biodiverzita a ekosystémové služby / Monitorování a integrované plánování a kontrola v životním prostředí/ Adaptace na změnu klimatu Program CZ02 Biodiverzita a ekosystémové služby / Monitorování a integrované plánování a kontrola v životním prostředí/ Adaptace na změnu klimatu 1. výzva k předkládání žádostí o grant v programových oblastech

Více

DOUTNÁČ - MONITORING LOKALITY PONECHANÉ SAMOVOLNÉMU VÝVOJI

DOUTNÁČ - MONITORING LOKALITY PONECHANÉ SAMOVOLNÉMU VÝVOJI DOUTNÁČ - MONITORING LOKALITY PONECHANÉ SAMOVOLNÉMU VÝVOJI David Janik *, Dušan Adam, Pavel Unar, Tomáš Vrška, Libor Hort, Pavel Šamonil, Kamil Král Oddělení ekologie lesa, Výzkumný ústav Silva Taroucy

Více

PLÁNOVÁNÍ A PŘÍKLADY OSEVNÍCH POSTUPŮ

PLÁNOVÁNÍ A PŘÍKLADY OSEVNÍCH POSTUPŮ PLÁNOVÁNÍ A PŘÍKLADY OSEVNÍCH POSTUPŮ ZÁKLADNÍ TERMINOLOGIE OP Plodina - rostlina pěstovaná k hospodářskému využití. Plodina jednoletá - prodělává reprodukční cyklus v době jednoho roku. Dělí se na jařiny,

Více

Základní informace (Zdroj: Český statistický úřad)

Základní informace (Zdroj: Český statistický úřad) Rozbor udržitelného rozvoje území obce Dobrá Voda u Pacova zpracovaný v souladu s ustanoveními zákona č. 183/2006 Sb. a vyhlášky č. 500/2006 Sb. jako součást územně analytických podkladů obce s rozšířenou

Více

SSOS_ZE_2.14 Ekologické zemědělství

SSOS_ZE_2.14 Ekologické zemědělství Číslo a název projektu Číslo a název šablony CZ.1.07/1.5.00/34.0378 Zefektivnění výuky prostřednictvím ICT technologií III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT DUM číslo a název SSOS_ZE_2.14

Více

Škody působené bobrem evropským na lesních porostech Biberschäden im Waldbewuchs

Škody působené bobrem evropským na lesních porostech Biberschäden im Waldbewuchs Škody působené bobrem evropským na lesních porostech Biberschäden im Waldbewuchs Ing. Jan Dovrtěl Ing. Miroslav Svoboda Lesy České republiky, s.p. Lesní závod Židlochovice Lesní závod Židlochovice organizační

Více

Zákon 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny

Zákon 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny Zákon 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny Účelem zákona je přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás a k šetrnému hospodaření

Více

ÚSES, NATURA A VÝZNAMNÉ LOKALITY SUBREGIONU VELKÉ DÁŘKO

ÚSES, NATURA A VÝZNAMNÉ LOKALITY SUBREGIONU VELKÉ DÁŘKO ÚSES, NATURA A VÝZNAMNÉ LOKALITY SUBREGIONU VELKÉ DÁŘKO Ing. Monika HAMANOVÁ Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie, Lesnická a dřevařská fakulta, Mendelova zemědělská a lesnická universita,

Více

Lesy ČR a jejich role v ochraně biodiverzity České republiky

Lesy ČR a jejich role v ochraně biodiverzity České republiky Lesy ČR a jejich role v ochraně biodiverzity České republiky Vlastnictví lesů v České republice Přehled lesů ve správě Lesů ČR Hospodaření v lesích zajišťuje celkem 77 lesních správ a 5 lesních závodů.

Více

Základní informace (Zdroj: Český statistický úřad)

Základní informace (Zdroj: Český statistický úřad) Rozbor udržitelného rozvoje území obce Zhořec zpracovaný v souladu s ustanoveními zákona č. 183/2006 Sb. a vyhlášky č. 500/2006 Sb. jako součást územně analytických podkladů obce s rozšířenou působností

Více

Základní informace (Zdroj: Český statistický úřad)

Základní informace (Zdroj: Český statistický úřad) Rozbor udržitelného rozvoje území obce Eš zpracovaný v souladu s ustanoveními zákona č. 183/2006 Sb. a vyhlášky č. 500/2006 Sb. jako součást územně analytických podkladů obce s rozšířenou působností Pacov

Více

Výukové environmentální programy s mezipředmětovými vazbami

Výukové environmentální programy s mezipředmětovými vazbami Výukové environmentální programy s mezipředmětovými vazbami Ekologie, krajina a životní prostředí, ochrana životního prostředí, geologie a pedologie, praxe (Ing. Lenka Zámečníková) I) pracovní listy, poznávačky,

Více

Osevní postupy. Osevní postup. Základní pojmy. Základní pojmy 12.3.2012. plánovité agrotechnicky zdůvodněné střídání plodin z hlediska

Osevní postupy. Osevní postup. Základní pojmy. Základní pojmy 12.3.2012. plánovité agrotechnicky zdůvodněné střídání plodin z hlediska Osevní postup Osevní postupy plánovité agrotechnicky zdůvodněné střídání plodin z hlediska prostorového (na pozemcích) časového (v jednotlivých letech) Základní pojmy Plodina - rostlina pěstovaná k hospodářskému

Více

Krajinářská studie území obcí Prštice a Radostice

Krajinářská studie území obcí Prštice a Radostice Krajinářská studie území obcí Prštice a Radostice Ústav plánování krajiny Obor: Zahradní a krajinářská architektura Diplomová práce Vedoucí práce: Ing. Markéta Flekalová, Ph.D. Oponent práce: Ing. Přemysl

Více

Základní informace (Zdroj: Český statistický úřad)

Základní informace (Zdroj: Český statistický úřad) Rozbor udržitelného rozvoje území obce Buřenice zpracovaný v souladu s ustanoveními zákona č. 183/2006 Sb. a vyhlášky č. 500/2006 Sb. jako součást územně analytických podkladů obce s rozšířenou působností

Více

Základní informace (Zdroj: Český statistický úřad)

Základní informace (Zdroj: Český statistický úřad) Rozbor udržitelného rozvoje území obce Útěchovice pod Stražištěm zpracovaný v souladu s ustanoveními zákona č. 183/2006 Sb. a vyhlášky č. 500/2006 Sb. jako součást územně analytických podkladů obce s rozšířenou

Více

Rozbor udržitelného rozvoje území obce Chuderov

Rozbor udržitelného rozvoje území obce Chuderov Rozbor udržitelného rozvoje území obce Chuderov zpracovaný v souladu s ustanoveními zákona č. 183/2006 Sb. a vyhlášky č. 500/2006 Sb. jako součást územně analytických podkladů obce s rozšířenou působností

Více

stupeň ohrožení Silně ohrožený

stupeň ohrožení Silně ohrožený Návrh na vyhlášení zvláště chráněného území ve smyslu ustanovení 40 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny v platném znění a 4 vyhlášky č. 64/2011 Sb. Přírodní památka Blatná Datum

Více

Standardy dobrého zemědělského a environmentálního stavu (GAEC) ve vazbě na ochranu půdy

Standardy dobrého zemědělského a environmentálního stavu (GAEC) ve vazbě na ochranu půdy Standardy dobrého zemědělského a environmentálního stavu (GAEC) ve vazbě na ochranu půdy Ing. Martin MISTR, Ph.D. ředitel odboru environmentálního a ekologického zemědělství Standardy GAEC v ČR od 1. ledna

Více

fytopatogenů a modelování

fytopatogenů a modelování Mapování výskytu fytopatogenů a modelování škod na dřevinách v lesích ČR Dušan Romportl, Eva Chumanová & Karel Černý VÚKOZ, v.v.i. Mapování výskytu vybraných fytopatogenů Introdukce nepůvodních patogenů

Více

ZHODNOCENÍ SOUČASNÉHO STAVU A PÉČE O LESNÍ REZERVACE UHERSKOHRADIŠŤSKA

ZHODNOCENÍ SOUČASNÉHO STAVU A PÉČE O LESNÍ REZERVACE UHERSKOHRADIŠŤSKA ZHODNOCENÍ SOUČASNÉHO STAVU A PÉČE O LESNÍ REZERVACE UHERSKOHRADIŠŤSKA EVALUATION OF PRESENT STATE AND MANEGEMENT OF FOREST PROTECTED AREAS OF UHERSKOHRADIŠŤSKO Kateřina Rebrošová, Jiří Schneider ABSTRAKT

Více

Trvale udržitelné hospodaření Lesů města Brna, a. s. Ing. Jiří Neshyba

Trvale udržitelné hospodaření Lesů města Brna, a. s. Ing. Jiří Neshyba Trvale udržitelné hospodaření Lesů města Brna, a. s. Ing. Jiří Neshyba Trvale udržitelné hospodaření v lesích Dle zákona o lesích č. 289/1995 Sb. takové hospodaření, při němž je les trvale schopen plnit

Více

Zvyšování kvality výuky v přírodních a technických oblastech CZ.1.07/1.1.28/02.0055. Exkurze Biofarma JURÉ. (Pracovní list)

Zvyšování kvality výuky v přírodních a technických oblastech CZ.1.07/1.1.28/02.0055. Exkurze Biofarma JURÉ. (Pracovní list) Zvyšování kvality výuky v přírodních a technických oblastech CZ.1.07/1.1.28/02.0055 Exkurze Biofarma JURÉ (Pracovní list) Označení: EU-Inovace-Ex-Př-07 Předmět: Přírodopis Cílová skupina: 6. - 9. třída

Více

Aktivity Bioinstitutu v oblasti ochrany klimatu a zemědělství Olomouc, 8. února 2012

Aktivity Bioinstitutu v oblasti ochrany klimatu a zemědělství Olomouc, 8. února 2012 Aktivity Bioinstitutu v oblasti ochrany klimatu a zemědělství Olomouc, 8. února 2012 TÉMATA: Program rozvoje venkova BIO AKADEMIE 2011 Člověk v zemědělské krajině Projekt Ekozemědělci přírodě Sluňákovské

Více

Pracovní list č. 1 téma: Úvod do rostlinné produkce

Pracovní list č. 1 téma: Úvod do rostlinné produkce Pracovní list č. 1 téma: Úvod do rostlinné produkce Obsah tématu: 1) Hlavní cíl rostlinné výroby 2) Rozdělení kulturních rostlin dle vlastností sklízených produktů s přihlédnutím k postupům při jejich

Více

Rozbor udržitelného rozvoje území obce Velké Březno

Rozbor udržitelného rozvoje území obce Velké Březno Rozbor udržitelného rozvoje území obce Velké Březno zpracovaný v souladu s ustanoveními zákona č. 183/2006 Sb. a vyhlášky č. 500/2006 Sb. jako součást územně analytických podkladů obce s rozšířenou působností

Více

Z K. Agrochemické zkoušení zemědělských půd a význam vápnění. AZZP Hlavní principy. Miroslav Florián ředitel Sekce zemědělských vstupů

Z K. Agrochemické zkoušení zemědělských půd a význam vápnění. AZZP Hlavní principy. Miroslav Florián ředitel Sekce zemědělských vstupů Z Ú Z K Ú šeb í a zku ntroln dní ko e tř s Ú ký ěděls v zem ní ústa Agrochemické zkoušení zemědělských půd a význam vápnění Miroslav Florián ředitel Sekce zemědělských vstupů AZZP Hlavní principy Zjišťování

Více

Sucho a nedostatek vody - evropské požadavky a jejich uplatnění v ČR

Sucho a nedostatek vody - evropské požadavky a jejich uplatnění v ČR Sucho a nedostatek vody - evropské požadavky a jejich uplatnění v ČR RNDr. Hana Prchalová Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, Praha Podzemní vody ve vodárenské praxi Dolní Morava, 1. 2. dubna

Více

ŘEŠENÉ DIPLOMOVÉ A BAKALÁŘSKÉ PRÁCE 2008/2009 KATEDRA EKOLOGIE KRAJINY

ŘEŠENÉ DIPLOMOVÉ A BAKALÁŘSKÉ PRÁCE 2008/2009 KATEDRA EKOLOGIE KRAJINY ŘEŠENÉ DIPLOMOVÉ A BAKALÁŘSKÉ PRÁCE 2008/2009 KATEDRA EKOLOGIE KRAJINY Název práce a školitel Šíření a regenerace vybraných lesních dřevin doc. Ing. Kateřina Berchová, Ph.D. Analýza historického využití

Více

HOSPODÁŘSTVÍ KRAJINY

HOSPODÁŘSTVÍ KRAJINY HOSPODÁŘSTVÍ KRAJINY ÚSES - zákon č.114/1992 Sb. O Ochraně přírody a krajiny Hlavní cíle: - nerušený vývoj přirozeného genofondu krajiny v rámci jeho přirozeného prostorového členění - optimální prostorový

Více

Zpráva o testu dřevin na pozemku ve Stachách na Šumavě

Zpráva o testu dřevin na pozemku ve Stachách na Šumavě Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský Oddělení půdy a lesnictví Zpráva o testu dřevin na pozemku ve Stachách na Šumavě Průběžná zpráva Zpracoval: Ing. Dušan Reininger, Ph.D Dr.Ing. Přemysl Fiala

Více

TAJGA - MONITORING LOKALITY PONECHANÉ SAMOVOLNÉMU VÝVOJI

TAJGA - MONITORING LOKALITY PONECHANÉ SAMOVOLNÉMU VÝVOJI TAJGA - MONITORING LOKALITY PONECHANÉ SAMOVOLNÉMU VÝVOJI David Janik *, Dušan Adam, Pavel Unar, Tomáš Vrška, Libor Hort, Pavel Šamonil, Kamil Král Oddělení ekologie lesa, Výzkumný ústav Silva Taroucy pro

Více

EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ, PROBLEMATIKA BIOPOTRAVIN A FILOZOFIE KONZUMENTA

EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ, PROBLEMATIKA BIOPOTRAVIN A FILOZOFIE KONZUMENTA EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ, PROBLEMATIKA BIOPOTRAVIN A FILOZOFIE KONZUMENTA Agr.Dr. Josef Dlouhý, Prof.h.c. j.f.dlouhy@gmail.com Problémy konvenčního zemědělství: závislost na fosilní energii závislost na

Více

Indikátory pro polní plodiny v rámci výzkumného záměru

Indikátory pro polní plodiny v rámci výzkumného záměru Indikátory pro polní plodiny v rámci výzkumného záměru Výzkumný záměr: Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu Studium polních plodin v souvislosti

Více

Návrh na vyhlášení zvláště chráněného území "přírodní památka Uhřínov - Benátky" (vyhotovený podle ustanovení 40 odst. 1, 5 zákona č. 114/1992 Sb.

Návrh na vyhlášení zvláště chráněného území přírodní památka Uhřínov - Benátky (vyhotovený podle ustanovení 40 odst. 1, 5 zákona č. 114/1992 Sb. Název chráněného území Uhřínov - Benátky Návrh na vyhlášení zvláště chráněného území "přírodní památka Uhřínov - Benátky" (vyhotovený podle ustanovení 40 odst. 1, 5 zákona č. 114/1992 Sb.) Předmět ochrany

Více

Zemědělský svaz České republiky a obnovitelné zdroje energie. Ing. Martin Pýcha předseda ZS ČR

Zemědělský svaz České republiky a obnovitelné zdroje energie. Ing. Martin Pýcha předseda ZS ČR Zemědělský svaz České republiky a obnovitelné zdroje energie Ing. Martin Pýcha předseda ZS ČR Osnova: 1.Dosavadní vývoj českého zemědělství 2.Rozvoj obnovitelných zdrojů energie 3.Pozitiva a rizika obnovitelných

Více

Návrh územních systémů ekologické stability. Sestavila: Eva Boucníková

Návrh územních systémů ekologické stability. Sestavila: Eva Boucníková Návrh územních systémů ekologické stability Sestavila: Eva Boucníková ÚSES je vybraná soustava ekologicky stabilnějších částí krajiny, účelně rozmístěných podle funkčních a prostorových kritérií: Rozmanitost

Více

Rozbor hospodaření akciové společnosti ZEMASPOL Uherský Brod a.s. U Korečnice 1770, 68801 Uherský Brod k 31.12.2014

Rozbor hospodaření akciové společnosti ZEMASPOL Uherský Brod a.s. U Korečnice 1770, 68801 Uherský Brod k 31.12.2014 Rozbor hospodaření akciové společnosti ZEMASPOL Uherský Brod a.s. U Korečnice 1770, 68801 Uherský Brod k 31.12.2014 V roce 2014podnik obhospodařoval 2468 ha zem půdy, z toho v ekologickém zemědělství 335,98

Více

Právní omezení rekreačních aktivit vyplývající z legislativy ochrany přírody. Jaroslav Knotek Ústav aplikované a krajinné ekologie

Právní omezení rekreačních aktivit vyplývající z legislativy ochrany přírody. Jaroslav Knotek Ústav aplikované a krajinné ekologie Právní omezení rekreačních aktivit vyplývající z legislativy ochrany přírody Jaroslav Knotek Ústav aplikované a krajinné ekologie Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny 2 odst. 2 písm. k) Ochrana

Více

Plánování a význam zeleně v malých městech. Eva Sojková Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i.

Plánování a význam zeleně v malých městech. Eva Sojková Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i. Plánování a význam zeleně v malých městech Eva Sojková Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i. zeleň v sídle Zeleň je jednou ze základních funkčních složek struktury sídla,

Více

Zvyšující se produkce mléka přináší stále větší problémy především v oblasti výživy dojnic a v ekonomice výroby mléka. Ještě před dvěmi lety byla

Zvyšující se produkce mléka přináší stále větší problémy především v oblasti výživy dojnic a v ekonomice výroby mléka. Ještě před dvěmi lety byla AgroKonzulta Žamberk s.r.o. Klostermanova ul. 1258, 564 01 Žamberk Tel.: 465 676767 Fax: 465 676700 E-mail:mikyska@ agrokonzulta.cz E-mail: vyziva@ agrokonzulta.cz Ing. František Mikyska Problémy ve výživě

Více

Střední škola stavebních řemesel Brno Bosonohy Pražská 38b, 642 00 Brno Bosonohy

Střední škola stavebních řemesel Brno Bosonohy Pražská 38b, 642 00 Brno Bosonohy Střední škola stavebních řemesel Brno Bosonohy Pražská 38b, 642 00 Brno Bosonohy Šablona: Název: Téma: Autor: Číslo: Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT 60. B - souhrnná technická zpráva Souhrnná

Více

Vyhodnocení vlivů ZÚR MSK na životní prostředí. Tabulka 2.4: ÚPN VÚC PROTIPOVODŇOVÁ OCHRANA - ZÁMĚRY PŘEVZATÉ ZE SCHVÁLENÝCH ÚPN VÚC PO1

Vyhodnocení vlivů ZÚR MSK na životní prostředí. Tabulka 2.4: ÚPN VÚC PROTIPOVODŇOVÁ OCHRANA - ZÁMĚRY PŘEVZATÉ ZE SCHVÁLENÝCH ÚPN VÚC PO1 Vyhodnocení vlivů ZÚR MSK na životní prostředí Tabulka 2.4: ÚPN VÚC PROTIPOVODŇOVÁ OCHRANA - ZÁMĚRY PŘEVZATÉ ZE SCHVÁLENÝCH ÚPN VÚC PO1 Retenční nádrž Vřesina na Porubce, ochrana Poruby a Svinova Ostrava

Více

FAKTORY KONKURENCESCHOPNOSTI PRODUKTŮ ROSTLINNÉ VÝROBY V ČR COMPETITIVENESS FACTORS OF PRODUCTS OF PLANT PRODUCTION IN THE CZECH REPUBLIC

FAKTORY KONKURENCESCHOPNOSTI PRODUKTŮ ROSTLINNÉ VÝROBY V ČR COMPETITIVENESS FACTORS OF PRODUCTS OF PLANT PRODUCTION IN THE CZECH REPUBLIC FAKTORY KONKURENCESCHOPNOSTI PRODUKTŮ ROSTLINNÉ VÝROBY V ČR COMPETITIVENESS FACTORS OF PRODUCTS OF PLANT PRODUCTION IN THE CZECH REPUBLIC ŽÍDKOVÁ Dana, (ČR) ABSTRACT The paper deals with competitiveness

Více

Užití země v České republice v letech 1994 až 2012 Karel Matějka IDS, Na Komořsku 2175/2a, 143 00 Praha 4, Česká republika matejka@infodatasys.

Užití země v České republice v letech 1994 až 2012 Karel Matějka IDS, Na Komořsku 2175/2a, 143 00 Praha 4, Česká republika matejka@infodatasys. Užití země v České republice v letech 1994 až 2012 Karel Matějka IDS, Na Komořsku 2175/2a, 143 00 Praha 4, Česká republika matejka@infodatasys.cz Po roce 19 došlo k výrazné změně hospodářských poměrů v

Více

Mokřadní centrum Kančí obora

Mokřadní centrum Kančí obora Mokřadní centrum Kančí obora Historický exkurz V důsledku vodohospodářských úprav v 70. a 80. letech minulého století byla niva řeky Dyje vyloučena z přirozených korytotvorných procesů. Zahloubenín, napřímením

Více

Soubor map: Mapy zonace ochrany přírody v CHKO v horských oblastech ČR Vacek S., Vacek Z., Ulbrichová I., Hynek V.

Soubor map: Mapy zonace ochrany přírody v CHKO v horských oblastech ČR Vacek S., Vacek Z., Ulbrichová I., Hynek V. Soubor map: Mapy zonace ochrany přírody v CHKO v horských oblastech ČR Vacek S., Vacek Z., Ulbrichová I., Hynek V. Soubor map: Mapa zonace ochrany přírody v CHKO Beskydy Vacek S., Vacek Z., Ulbrichová

Více

Cross compliance. Principy, cíle, vazba na společnou zemědělskou politiku, možnosti poradenství

Cross compliance. Principy, cíle, vazba na společnou zemědělskou politiku, možnosti poradenství Cross compliance Principy, cíle, vazba na společnou zemědělskou politiku, možnosti poradenství Nové trendy v zemědělství stoupající spotřeba potravin se specifickými kvalitativními parametry např. ze systému

Více

STUDIE OCHRANY PŮDY A VODY V POVODÍ JIHLAVY NÁVRH OPATŘENÍ A MODELOVÁ ÚČINNOST

STUDIE OCHRANY PŮDY A VODY V POVODÍ JIHLAVY NÁVRH OPATŘENÍ A MODELOVÁ ÚČINNOST STUDIE OCHRANY PŮDY A VODY V POVODÍ JIHLAVY NÁVRH OPATŘENÍ A MODELOVÁ ÚČINNOST Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i. Oddělení Pozemkové úpravy a využití krajiny v Brně Jana Konečná, Petr Karásek,

Více

Monitoring eroze zemědělské půdy

Monitoring eroze zemědělské půdy Monitoring eroze zemědělské půdy Ing. Jiří Kapička, Mgr. Daniel Žížala, Ing. Ivan Novotný Monitoring eroze zemědělské půdy (http://me.vumop.cz) vznikl jako společný projekt Státního pozemkového úřadu (SPÚ),

Více

Provázanost zkušebnictví, výzkumu a vzdělávání v praxi

Provázanost zkušebnictví, výzkumu a vzdělávání v praxi Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský Provázanost zkušebnictví, výzkumu a vzdělávání v praxi doc. Ing. Pavel Ryant, Ph.D. Den zemědělského zkušebnictví strana 1 Osnova Mendelova univerzita v roce

Více

ANALYTICKÉ INFORMACE ZEMĚDĚLSTVÍ V PARDUBICKÉM KRAJI V ROCE 2006

ANALYTICKÉ INFORMACE ZEMĚDĚLSTVÍ V PARDUBICKÉM KRAJI V ROCE 2006 ZEMĚDĚLSTVÍ V PARDUBICKÉM KRAJI V ROCE 26 Výměra zemědělské půdy V roce 26 byla výměra zemědělské půdy v Pardubickém kraji 231,9 tis. ha, z čehož 78,5 % zaujímala orná půda a 21,1 % trvalé travní porosty.

Více

Protipovodňová ochrana a úprava říční krajiny s cílem zadržení vody v krajině a tlumení povodní

Protipovodňová ochrana a úprava říční krajiny s cílem zadržení vody v krajině a tlumení povodní Protipovodňová ochrana a úprava říční krajiny s cílem zadržení vody v krajině a tlumení povodní Ing. Miroslav Lubas () Envibrno 2014 1 Zejména v minulém století došlo v souvislosti s intenzifikací zemědělského

Více

Ochrana přírody, ÚSES

Ochrana přírody, ÚSES Ochrana přírody, ÚSES HISTORIE OCHRANY PŘÍRODY V ČR _ 1 Od 14.- stol. ochrana lesů Od 16. stol. šlechtici ochrana lesů, velké zvěře 17. stol. lesní řády pro panství 1754 zemské úpravy hospodaření v lesích

Více

Územní plán a jeho důležitá úloha v ochraně přírody a krajiny. 23. 11. 2011 Ing. Hana Kašpaříková

Územní plán a jeho důležitá úloha v ochraně přírody a krajiny. 23. 11. 2011 Ing. Hana Kašpaříková Územní plán a jeho důležitá úloha v ochraně přírody a krajiny 23. 11. 2011 Ing. Hana Kašpaříková Inteligentní a kulturní lidi, včetně úředníků, nemusí do ochrany přírody a krajiny nutit právní předpis.

Více

Statistika a trendy vývoje ekologického zemědělství v ČR

Statistika a trendy vývoje ekologického zemědělství v ČR Statistika a trendy vývoje ekologického zemědělství v ČR Ing. Andrea Hrabalová, konzultant ČTPEZ Ing. Hana Šejnohová, Ph.D., ÚZEI 2. září 2015, konference Biosummit, Praha Vývoj ekologického zemědělství

Více

ANALÝZA PŮDNÍHO FONDU Z HLEDISKA OCHRANY ZEMĚDĚLSKÉ PŮDY

ANALÝZA PŮDNÍHO FONDU Z HLEDISKA OCHRANY ZEMĚDĚLSKÉ PŮDY ANALÝZA PŮDNÍHO FONDU Z HLEDISKA OCHRANY ZEMĚDĚLSKÉ PŮDY Jaroslava Janků, Jaroslava Baráková Katedra pedologie a ochrany půdy, ČZU Praha, 2015 UDRŽITELNÝ ROZVOJ KRAJINY S VYUŽITÍM NÁSTROJŮ POZEMKOVÝCH

Více

Návrh na vyhlášení zvláště chráněného území

Návrh na vyhlášení zvláště chráněného území Návrh na vyhlášení zvláště chráněného území ve smyslu ustanovení 40 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny v platném znění a 4 vyhlášky č. 64/2011 Sb. Přírodní památka Trotina 1. Název

Více

Rizika při pěstování brambor z hlediska ochrany vod

Rizika při pěstování brambor z hlediska ochrany vod Ing. Pavel Růžek, CSc. a Ing. Helena Kusá, PhD. Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i. v Praze-Ruzyni Rizika při pěstování brambor z hlediska ochrany vod Mezi významná rizika znečištění vod při pěstování

Více

VÝVOJ OSEVNÍCH PLOCH A PRVNÍ ODHAD SKLIZNĚ

VÝVOJ OSEVNÍCH PLOCH A PRVNÍ ODHAD SKLIZNĚ 26. 7. VÝVOJ OSEVNÍCH PLOCH A PRVNÍ ODHAD SKLIZNĚ Informace o očekávané sklizni polních plodin zveřejňuje Český statistický úřad každoročně v první polovině července. Podkladem pro výpočet jsou osevní

Více

Nitrátová směrnice. v roce 2012. Novinky v nitrátové směrnici

Nitrátová směrnice. v roce 2012. Novinky v nitrátové směrnici Nitrátová směrnice v roce 2012 Novinky v nitrátové směrnici 110 100 90 80 (v kg č.ž. na 1 ha využité z.p. podle ČSÚ: cca 3,5 mil. ha v roce 2011) Minerální hnojiva N P2O5 K2O 70 60 50 40 30 Statková hnojiva

Více

MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ 100 10 PRAHA 10 - VRŠOVICE, Vršovická 65

MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ 100 10 PRAHA 10 - VRŠOVICE, Vršovická 65 MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ 100 10 PRAHA 10 - VRŠOVICE, Vršovická 65 V Praze dne: 3. 6. 2014 Č. j.: 38400/ENV/14 ZÁVĚR ZJIŠŤOVACÍHO ŘÍZENÍ podle 10d zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní

Více

Přehled všech projektů najdete na: Revitalizace Jiráskovy aleje

Přehled všech projektů najdete na: Revitalizace Jiráskovy aleje Pořadové číslo projektu: 11 Název projektu: Revitalizace Jiráskovy aleje Popis projektu: Návrhem je řešena komplexní revitalizace Jiráskovy aleje. Pro zlepšení kondice stromů je navrhován dendrologický

Více

Travní porosty a jejich příznivé působení v osevním postupu a kulturní krajině

Travní porosty a jejich příznivé působení v osevním postupu a kulturní krajině Travní porosty a jejich příznivé působení v osevním postupu a kulturní krajině travní porosty na orné půdě (pícní + semenářské) jetelovinotrávy na orné půdě LOUKY (TTP se sečným využitím) PASTVINY (TTP

Více

Základní údaje a přírodní poměry.

Základní údaje a přírodní poměry. LESY ČESK ESKÉ É REPUBLIKY, s. p. Lesníí závod Židlochovice Lesn Vložte text 1 Základní údaje a přírodní poměry. Většina území LZ patří do nejsušší a nejteplejší oblasti ČR Katastrální výměra LZ 167 169

Více

Soubor map - Věková a prostorová struktura přírodě blízkých smrčin ČR

Soubor map - Věková a prostorová struktura přírodě blízkých smrčin ČR Soubor map - Věková a prostorová struktura přírodě blízkých smrčin ČR Radek Bače, Vojtěch Čada, Miroslav Svoboda Znalosti o struktuře lesů představují potřebný zdroj informací pro správné a efektivní rozhodování

Více

MOŽNOSTI FINANCOVÁNÍ A PŘÍKLADY REALIZACE PRVKŮ ÚSES Z EVROPSKÝCH A NÁRODNÍCH DOTAČNÍCH TITULŮ

MOŽNOSTI FINANCOVÁNÍ A PŘÍKLADY REALIZACE PRVKŮ ÚSES Z EVROPSKÝCH A NÁRODNÍCH DOTAČNÍCH TITULŮ MOŽNOSTI FINANCOVÁNÍ A PŘÍKLADY REALIZACE PRVKŮ ÚSES Z EVROPSKÝCH A NÁRODNÍCH DOTAČNÍCH TITULŮ Ing. Simona ZEZULOVÁ Odbor péče o krajinu, Ministerstvo životního prostředí, Vršovická 65, Praha 100 00 Simona.Zezulova@mzp.cz

Více

Vitalita půdy a škody způsobené suchem. Jan Vopravil, Jan Srbek, Jaroslav Rožnovský, Marek Batysta, Jiří Hladík

Vitalita půdy a škody způsobené suchem. Jan Vopravil, Jan Srbek, Jaroslav Rožnovský, Marek Batysta, Jiří Hladík Vitalita půdy a škody způsobené suchem Jan Vopravil, Jan Srbek, Jaroslav Rožnovský, Marek Batysta, Jiří Hladík Výzkumy v oblasti sucha na VÚMOP, v.v.i. Cílený výzkum sucha na VÚMOP, v.v.i. cca od roku

Více

Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i. Pozemkové úpravy. Ing. Jiří Hladík, Ph.D.

Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i. Pozemkové úpravy. Ing. Jiří Hladík, Ph.D. Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, v.v.i. Pozemkové úpravy Ing. Jiří Hladík, Ph.D. Model integrované ochrany půdy, vody a krajiny Půda: Je médium pro růst rostlin Je stabilizátorem globálních ekosystémů

Více

Mokřady aneb zadržování vody v krajině

Mokřady aneb zadržování vody v krajině Mokřady aneb zadržování vody v krajině Jan Dvořák Říjen 2012 Obsah: 1. Úloha vody v krajině 2. Mokřady základní fakta 3. Obnova a péče o mokřady 4. Mokřady - ochrana a management o. s. Proč zadržovat vodu

Více

Soubor Map: Mapa struktury porostů na 7 TVP v CHKO Orlické hory Vacek S., Vacek Z., Bulušek D., Ulbrichová I.

Soubor Map: Mapa struktury porostů na 7 TVP v CHKO Orlické hory Vacek S., Vacek Z., Bulušek D., Ulbrichová I. Soubor Map: Mapa struktury porostů na 7 TVP v CHKO Orlické hory Vacek S., Vacek Z., Bulušek D., Ulbrichová I. Mapa struktury porostu na TVP 5 v CHKO Orlické hory Vacek S., Vacek Z., Bulušek D., Ulbrichová

Více

Vodohospodářské důsledky změny klimatu Voda v krajině. Ing. Martin Dočkal Ph.D. B-613, tel:224 354 640, dockal@fsv.cvut.cz

Vodohospodářské důsledky změny klimatu Voda v krajině. Ing. Martin Dočkal Ph.D. B-613, tel:224 354 640, dockal@fsv.cvut.cz Vodohospodářské důsledky změny klimatu Voda v krajině Ing. Martin Dočkal Ph.D. B-613, tel:224 354 640, dockal@fsv.cvut.cz Jevy ovlivňující klima viz Úvod Příjem sluneční energie a další cykly Sopečná činnost

Více

Historie ochrany přírody a krajiny. Přednáška UOZP

Historie ochrany přírody a krajiny. Přednáška UOZP Historie ochrany přírody a krajiny Přednáška UOZP Počátky První právní akty z 12.-14. století -ochrana lesů, lesních a vodních živočichů, lovených jako zvěř a ryby před pytláctvím Kníže Konrád Ota (1189)

Více

Sestavování osevních postupů

Sestavování osevních postupů Sestavování osevních postupů Osevní postup je stálý způsob střídání pěstovaných plodin či skupin plodin během n let na n honech. Hon je jednotka osevního postupu, která označuje skupinu pozemků osetých

Více

189/2013 Sb. VYHLÁŠKA

189/2013 Sb. VYHLÁŠKA 189/2013 Sb. VYHLÁŠKA ze dne 27. června 2013 o ochraně dřevin a povolování jejich kácení Změna: 222/2014 Sb. Ministerstvo životního prostředí stanoví podle 79 odst. 4 písm. d) a k provedení 8 odst. 3 a

Více

AOPK ČR Ostrava. Agroenvironmetální opatření (louky a pastviny) a jejich možný přínos pro druhovou rozmanitost

AOPK ČR Ostrava. Agroenvironmetální opatření (louky a pastviny) a jejich možný přínos pro druhovou rozmanitost Agroenvironmetální opatření (louky a pastviny) a jejich možný přínos pro druhovou rozmanitost AEO mají za úkol: Podpořit způsoby využití zemědělské půdy, které jsou v souladu s ochranou a zlepšením životního

Více

Soubor map: Mapy zonace ochrany přírody v CHKO v nižších a středních polohách ČR Vacek S., Vacek Z., Ulbrichová I., Hynek V.

Soubor map: Mapy zonace ochrany přírody v CHKO v nižších a středních polohách ČR Vacek S., Vacek Z., Ulbrichová I., Hynek V. Soubor map: Mapy zonace ochrany přírody v CHKO v nižších a středních polohách ČR Vacek S., Vacek Z., Ulbrichová I., Hynek V. Soubor map: Mapa zonace ochrany přírody v CHKO Blaník Vacek S., Vacek Z., Ulbrichová

Více

Eroze zemědělské půdy pohledem poradce pro zemědělce Lubomír Smrček

Eroze zemědělské půdy pohledem poradce pro zemědělce Lubomír Smrček Eroze zemědělské půdy pohledem poradce pro zemědělce Lubomír Smrček Zemědělská půda význam, péče, ochrana seminář 16. 2. 2010 Sluňákov, Horka nad Moravou Pojem eroze vodní půdní svahová nadměrná potenciální

Více

Územní plán obce Rohozec, 2000

Územní plán obce Rohozec, 2000 Územní plán obce Rohozec, 2000 Širší vztahy: -VRT vysokorychlostní trať Praha Brno - vojenské letiště Chotusice-Čáslav (ochranná hluková pásma) - regionální ÚSES -vedení vysokého napětí - vysokotlaký plynovod

Více

Zpráva o testu dřevin na pozemku ve Stachách na Šumavě

Zpráva o testu dřevin na pozemku ve Stachách na Šumavě Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský Oddělení bezpečnosti půdy a lesnictví Zpráva o testu dřevin na pozemku ve Stachách na Šumavě Průběžná zpráva Zpracoval : Dr.Ing. Přemysl Fiala Ing. Dušan

Více

Rozbor udržitelného rozvoje území obce Chabařovice

Rozbor udržitelného rozvoje území obce Chabařovice Rozbor udržitelného rozvoje území obce Chabařovice zpracovaný v souladu s ustanoveními zákona č. 183/2006 Sb. a vyhlášky č. 500/2006 Sb. jako součást územně analytických podkladů obce s rozšířenou působností

Více

Školící materiály pro cyklus vzdělávacích seminářů Tradiční využívání planých rostlin. Ochrana přírody & pozemkové právo 23. 3.

Školící materiály pro cyklus vzdělávacích seminářů Tradiční využívání planých rostlin. Ochrana přírody & pozemkové právo 23. 3. Tento projekt je realizován v rámci Školící materiály pro cyklus vzdělávacích seminářů Tradiční využívání planých rostlin Ochrana přírody & pozemkové právo 23. 3. 2012 Tento projekt je realizován v rámci

Více

V Rosicích dne 31. 1. 2014. Ing. Jaroslav KOLAŘÍK, Ph.D. Ing. Michal ROMANSKÝ Petr CEJNAR, DiS.

V Rosicích dne 31. 1. 2014. Ing. Jaroslav KOLAŘÍK, Ph.D. Ing. Michal ROMANSKÝ Petr CEJNAR, DiS. Projekt péče o stromy podél vodního toku Orlice byl zpracován na objednávku povodí Labe v rámci inventarizace ploch veřejně přístupné zeleně. Terénní šetření proběhla v měsíci lednu 2014. V Rosicích dne

Více

Experimentáln. lní plochy VÚRV, v.v.i., Praha 6 - Ruzyně Výzkumné stanice v Jevíčku

Experimentáln. lní plochy VÚRV, v.v.i., Praha 6 - Ruzyně Výzkumné stanice v Jevíčku VÚRV, v.v.i., Praha 6 Ruzyně VS Jevíčko Ing. Alois Kohoutek, CSc. Ing. Petr Komárek, Ph.D. Ing. Věra V Odstrčilov ilová, Ph.D. Komunikační a interaktivní platformy Výzkumný ústav pícninářský, spol. s r.o.,

Více

Koncepce Ministerstva zemědělství v období 2014 2017 - ochrana půdy.

Koncepce Ministerstva zemědělství v období 2014 2017 - ochrana půdy. Koncepce Ministerstva zemědělství v období 2014 2017 - ochrana půdy. Ochrana Ing. Michaela BUDŇÁKOVÁ Ministerstvo zemědělství,těšnov 17,117 05 PRAHA 1, e-mail: budnakova@mze.cz Základní podkladové materiály:

Více

POČET ROČNÍKŮ JEHLIC POPULACÍ BOROVICE LESNÍ. Needle year classes of Scots pine progenies. Jarmila Nárovcová. Abstract

POČET ROČNÍKŮ JEHLIC POPULACÍ BOROVICE LESNÍ. Needle year classes of Scots pine progenies. Jarmila Nárovcová. Abstract POČET ROČNÍKŮ JEHLIC POPULACÍ BOROVICE LESNÍ Needle year classes of Scots pine progenies Jarmila Nárovcová Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i. Výzkumná stanice Opočno Na Olivě 550

Více

Obecná pravidla produkce

Obecná pravidla produkce Obecná pravidla produkce Zákaz používání GMO - zákaz se týká potravin, krmiv, činidel, přípravků na ochranu rostlin, hnojiv a pomocných půdních látek, osiva a sadby, mikroorganismů a živočichů - povinnost

Více

Adaptace na změny klimatu v plánech MZe. odbor environmentální politiky a obnovitelných zdrojů energie 1

Adaptace na změny klimatu v plánech MZe. odbor environmentální politiky a obnovitelných zdrojů energie 1 Adaptace na změny klimatu v plánech MZe odbor environmentální politiky a obnovitelných zdrojů energie 1 Reakce na změny klimatu v oblasti zemědělství Mitigace (v oblasti zemědělství snižování emisí metanu

Více

Fakulta životního prostředí Katedra biotechnických úprav krajiny

Fakulta životního prostředí Katedra biotechnických úprav krajiny Fakulta životního prostředí Katedra biotechnických úprav krajiny Soubor účelových map k Metodice hospodářského využití pozemků s agrárními valy pro vytváření vhodného vodního režimu a pro snižování povodňového

Více

Projekt: Integrovaný vodohospodářský management v ochranných pásmech vodního zdroje Želivka Registrační číslo sub-projektu: BG FTA EČ: 008

Projekt: Integrovaný vodohospodářský management v ochranných pásmech vodního zdroje Želivka Registrační číslo sub-projektu: BG FTA EČ: 008 Projekt: Integrovaný vodohospodářský management v ochranných pásmech vodního zdroje Želivka Registrační číslo sub-projektu: BG FTA EČ: 008 Nositel projektu: Via rustica o.s., nám. Svobody 320, 395 01 Pacov,

Více

Plán péče o přírodní památku. Zadní Hutisko. (návrh na vyhlášení) na období 2015-2024

Plán péče o přírodní památku. Zadní Hutisko. (návrh na vyhlášení) na období 2015-2024 Plán péče o přírodní památku Zadní Hutisko (návrh na vyhlášení) na období 2015-2024 1. Základní údaje o zvláště chráněném území 1.1 Základní identifikační údaje evidenční číslo: 947 kategorie ochrany:

Více

Odhady sklizně operativní zpráva k 20.6.2014

Odhady sklizně operativní zpráva k 20.6.2014 Metodické vysvětlivky Komentář Odhady sklizně operativní zpráva k 20.6.2014 Odhad výnosů a sklizně zemědělských plodin k 20. 6. 2014 porovnání s výsledky v roce 2013 celkem kraje pšenice ječmen žito, oves,

Více

NIVA A JEJÍ POTENCIÁL

NIVA A JEJÍ POTENCIÁL KLIMA KRAJINA POVODÍ NIVA A JEJÍ POTENCIÁL UN IE U V PRO A ŘEKU MOR Základní východisko Vyhodnotit vodní útvary z hlediska: možností obnovy rozlivů do nivy doporučených způsobů revitalizace protipovodňové

Více

Praktické zkušenosti s managementem zemědělského podniku

Praktické zkušenosti s managementem zemědělského podniku Praktické zkušenosti s managementem zemědělského podniku v rámci projektu PRV Zefektivnění managementu rodinného podniku (13/018/1310b/164/000697) Ing. Pavel Netrval, Lukrena a.s. 2 Základní informace

Více

Změna č. 2 územního plánu TRHOVÉ SVINY

Změna č. 2 územního plánu TRHOVÉ SVINY Změna č. 2 územního plánu Trhové Sviny NÁVRH ZADÁNÍ Změna č. 2 územního plánu TRHOVÉ SVINY Pořizovatel: Městský úřad Trhové Sviny, odbor výstavby, kulturních památek a územního plánování Datum: leden 2013

Více

Hnojení digestátem ve zranitelných oblastech

Hnojení digestátem ve zranitelných oblastech České Budějovice, 29.10.2008 Hnojení digestátem ve zranitelných oblastech Jan Klír VÚRV, v.v.i. klir@vurv.cz tel. 603 520 684 Legislativa a požadavky na dotace Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách Vyhláška

Více

Rozbor udržitelného rozvoje území obce Petrovice

Rozbor udržitelného rozvoje území obce Petrovice Stránka č. 1 z 9 Rozbor udržitelného rozvoje území obce Petrovice zpracovaný v souladu s ustanoveními zákona č. 183/2006 Sb. a vyhlášky č. 500/2006 Sb. jako součást územně analytických podkladů obce s

Více

Základní informace (Zdroj: Český statistický úřad)

Základní informace (Zdroj: Český statistický úřad) Rozbor udržitelného rozvoje území obce Kámen zpracovaný v souladu s ustanoveními zákona č. 183/2006 Sb. a vyhlášky č. 500/2006 Sb. jako součást územně analytických podkladů obce s rozšířenou působností

Více