UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Přírodovědecká fakulta Katedra rozvojových studií

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Přírodovědecká fakulta Katedra rozvojových studií Magda HROZOVÁ URBANIZACE A PROBLÉMY RŮSTU MĚST V SUBSAHARSKÉ AFRICE Bakalářská práce Vedoucí práce: RNDr. Miloš Fňukal, Ph.D. Olomouc

2 Prohlašuji, že zadanou bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně a všechny použité zdroje jsem uvedla do seznamu. V Olomouci Podpis 2

3 Touto cestou bych ráda poděkovala vedoucímu své bakalářské práce RNDr. Miloši Fňukalovi za vstřícný přístup, poskytnuté rady a odborné vedení mé bakalářské práce. 3

4 Vysoká škola: Univerzita Palackého Fakulta: Přírodovědecká Katedra: Geografie Školní rok: 2006/07 ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE student Magda HROZOVÁ obor Mezinárodní rozvojová studia Název práce: Urbanizace a problém růstu měst v Subsaharské Africe Urbanisation and Urban Growth Problem in Subsaharan Africa Zásady pro vypracování: Cílem bakalářské práce je nastínění problémů spojených s živelnou urbanizací v oblasti Subsaharské Afriky s důrazem na současné období. Práce se zaměří na vývoj tohoto jevu v posledních padesáti letech, analyzuje příčiny a individuální rozdíly v průběhu urbanizace v jednotlivých subsaharských zemích. Vedle kvantitativní stránky jevu se práce zaměří na negativní průvodní dopady urbanizace v těchto zemích a provede diskusi možných řešení z hlediska možností mezinárodní rozvojové pomoci a spolupráce (participující organizace, úspěšné projekty, přístupy vlád, místních samospráv a nevládních organizací k řešení problému, efektivita). Bakalářská práce bude zpracována v těchto kontrolovaných etapách: červenec říjen 2007: konkretizace osnovy práce, rešerše dostupné literatury týkající se problému, do zpracování teoretických kapitol, cíle a metodologických částí, do vypracování kapitoly o genezi současného stavu problému, do zpracování kapitoly mapující možné přístupy k řešení problému a možnosti mezinárodní rozvojové spolupráce, v období leden duben 2008 zpracování textu práce a graf. příloh. 4

5 Rozsah grafických prací: text a ilustrační mapy, grafy Rozsah průvodní zprávy: slov základního textu + práce včetně všech příloh v elektronické podobě Seznam odborné literatury: Práce věnované urbanizaci v rozvojových zemích a jejich sociálním důsledkům, např. (vč. bibliografie): ŠINDLER, P. Urbanizační procesy v rozvojových zemích. Ostrava : OU, s. ISBN ŠINDLER, P. Sociální důsledky urbanizace rozvojových zemí. In Sborník prací PřF OU vyd. Ostrava : PřF OU, s ISBN Práce věnované sociálním, politickým a rozvojovým problémům subsaharské Afriky, zejména: ANDERSON, D.M. Africa's Urban Past. James Currey Ltd ARYEETE-ATTOH, S. 1997: Urban Geography of Sub-saharan Africa. Prentice Hall CALDERISI, R. The trouble with Africa : why foreign aid isn't working. New Haven, Conn, London: Yale University Press. RWOMIRE, A. Social problems in Africa : new visions. Westport: Praeger Internetové zdroje (zejména případové studie mezinárodních a nevládních organizací), obsáhlý seznam na Vedoucí bakalářské práce: Miloš Fňukal Datum zadání bakalářské práce: Termín odevzdání bakalářské práce: vedoucí katedry vedoucí bakalářské práce 5

6 Obsah Úvod Cíle bakalářské práce Přehled literatury Pojem urbanizace Definice pojmu Identifikace městských oblastí Migrace Vývoj urbanizace Historie měst Primate cities Typy afrických měst Příčiny urbanizace Přirozený přírůstek obyvatelstva měst Migrace Push faktory Pull faktory Remitence Srovnání městské a venkovské chudoby Začleňování venkovských oblastí do městských periferií Dopady urbanizace Urban primacy Městský neformální sektor Problémy s bydlením Slumy Hospodaření s půdou Zajišťování infrastruktury, poskytování služeb a správa města Zásoba vody a hygienická zařízení Čištění odpadních vod a likvidace odpadu Veřejná doprava Environmentální dopady Šíření nemocí Komparace zemí Míra průměrného ročního přírůstku městských obyvatel

7 7.2. Podíl městského obyvatelstva k celkové populaci země Výzvy do budoucna Decentralizace Rozvojové cíle tisíciletí Řešení a programy Jak státy řeší situaci? Donoři Příklady projektů Projekt Udržitelná Lusaka Projekt Hanna Nassif Závěr Shrnutí Literatura Přilohy 7

8 Seznam použitých zkratek CBD CBE s CCRA DFID GDRC GECG GTAQ GWSC HND IDA ILO JAR LDCs NIGP SIDA SLP UN UNDP UNEP UNFPA UN-HABITAT WB Central business district (komerční střed města) Community-based enterprises Council of Cities and regions of Africa Department for International Development GlobalDevelopment Research Center GhanaElectricity Supply Corporation Work Group for Neighborhood Upgrading Ghana Water Supply Company Hrubý národní důchod International Development Association (Mezinárodní rozvojová asociace) International Labour Organization (Mezinárodní organizace práce) Jihoafrická republika The least developed countries (nejméně rozvinuté země) National Income Generation Program Swedish International Development Cooperation Agency Sustainable Lusaka Project United Nations (Organizace spojených národů - OSN) United Nations Development Programme (Rozvojový program OSN) United Nations Environment Programme (Program OSN na ochranu životního prostředí) United Nations Population Fund (Populační fond OSN) United Nations Human Settlements Programme (Program OSN pro lidská sídla) World Bank (Světová banka) 8

9 Úvod Subsaharská Afrika je region obrovských rozdílů, plný chudoby a beznaděje. Právě beznaděj je motorem, který dennodenně žene lidi z venkovských oblastí do měst, kde hledají uplatnění a zdroje obživy. Díky tomuto hromadnému přesunu venkov-město, roste urbanizace v Subsaharské Africe obrovskou rychlostí. Rozrůstání měst se sebou samozřejmě nese řadu problémů, kvůli kterým se chudým Afričanům rozplývají jejich sny o lepším životě. Ve vytouženém městě pak lidé žijí ještě v horších podmínkách než ve venkovských oblastech. Urbanizaci v subsaharské Africe nelze ztotožňovat s urbanizací v západním pojetí, tak jak ji známe, rozvojové země se potýkají s důsledky, které se sebou růst měst nese, se kterými vyspělé země bojovat nemusí. Urbanizace se tak řadí k dalším problémům každodenního života chudé Afriky a protože mě problémy Afriky zajímají, vybrala jsem si toto téma. V práci bych se chtěla věnovat tomu, co lidi neustále vede k stěhování do měst, jaké jsou dopady urbanizace, jak probíhala v různých regionech a možným řešením a programům, věnujícím se tomuto problému. 9

10 1. Cíle bakalářské práce Cílem bakalářské práce je ukázat komplexnost urbanizace v regionu Subsaharské Afriky a problémy s urbanizací spojené. Stěžejní je pohled na současný stav. Práce by měla ale poskytnout i krátké nastínění historie vývoje urbanizace v oblasti. Dále by se v práci měly objevit zdroje rychlého růstu měst a jejich přiblížení. Náležitá pozornost by měla být věnována dopadům tohoto jevu na celý region Subsaharské Afriky a obyvatele v něm žijící jako i možným řešením, jak z hlediska iniciativy vlád vlastních států, tak z hlediska mezinárodních organizací. V práci by se měly objevit i výzvy, před které jsou země, čelící rychlé urbanizaci, postaveny. Ambicí bakalářské práce je také poukázat na polaritu zemí, co se týče některých indikátorů urbanizace. Prostor na závěr by měl být věnován případovým studiím realizace projektů v zemích, zaměřeným na zmírnění dopadů urbanizace. 10

11 2. Přehled literatury K zadanému tématu existuje uspokojivé množství informací. Co se týče tištěné literatury, lze nalézt mnoho titulů, ale spíše o geografii sídel a urbanizaci obecně. Vzhledem k tomu, že ve většině afrických zemí jsou statistiky a údaje v nich obsažená nedostatečné, data jsou zastaralá nebo existují pouze více či méně hodnověrné odhady, není bibliografie, zabývající se touto tématikou, zrovna překypující. Snáze lze nalézt tituly týkající se urbanizace ostatních kontinentů. Literatura v českém jazyce, kde bychom nalezli informace o průběhu urbanizace v Subsaharské Africe, je velmi skromná. Soustavněji se problematice věnuje především Petr Šindler v knize Urbanizační procesy rozvojových zemí, kde je kapitola věnující se přímo Subsaharské Africe anebo Sociální důsledky urbanizace rozvojových zemí. Vedle těchto knižních publikací je Šindler také autorem několika tematicky příbuzných článků v odborném tisku. Problémem se zabývá z pozice geografa obyvatelstva a sídel, nesoustředí se pouze na problematiku rozvoje. V anglickém jazyce už literatury existuje podstatně víc, ale ta je zase obtížně dostupná v České republice. Co se týče monografií, dá se čerpat z knih, jako jsou například: Urban geography of Subsaharan Afrika od S.Aryeete-Attoh, kde je rozsáhlá kapitola o urbanizaci; Africa s urban past od D. M. Andersona nebo autor A. Rwomire napsal knihu s názvem Social problems in Africa. Rozsáhlá je i literatura k problematice slumů, které jaou jako nejviditelnější sociální a ekonomický problém měst v rozvojových zemích v centru pozornosti řady specializovaných organizací a institucí. Například zprávy UN-HABITAT The challenge of slums nebo slum sof the Word: The face of urban poverty in the new millennium. Jeden z tištěných dokumentů, který se urbanizací přímo v Subsahaharské Africe také zabývá je The dynamics of urbanization in Sub-Saharan Africa vydaný francouzským ministerstvem spolupráce a další dokumenty vydané OSN nebo jinými organizacemi. Výběr z webových stránek je bohatší. Existuje mnoho vědeckých článků publikovaných v různých databázích nebo na stránkách mezinárodních organizací. Vybrat si lze z článků zaměřených na situaci v konkrétních zemích, jako jsou například country assessment reports vydané světovou bankou pro 10 subsaharských zemí nebo na situaci v daném regionu všeobecně dokument od C. Kessides Urban Transition in Sub-Saharan Africa. Obecně se o literatuře vztahující se k tématu bakalářské práce dá říct, že většina pochází z 90. let nebo je ještě starší, jen málo titulů pochází z nového tisíciletí. Proto je 11

12 většina dat a údajů zastaralých, což není žádoucí, protože je důležité vědět, jak se situace vyvíjí až do současnosti. Články na internetu už lze sehnat novější. Dalo by se tedy říct, že si toto téma zaslouží více pozornosti. 3. Pojem urbanizace 3.1. Definice pojmu Město bylo tradičně pro lidi magnetem, vždyť ve městě se můžete lépe uplatnit, najít lépe placenou práci, je zde větší nabídka zboží než ve venkovských oblastech. Od práce, obchodů nebo školy nás dělí kratší vzdálenosti, čeká na nás kvalitnější život. Tyto všechny důvody do měst táhnou lidi nejen v zemích vyspělých, ale hlavně v těch rozvojových, jako jsou i země v regionu Subsaharské Afriky. A právě růst měst vystihuje termín urbanizace. Šindler 1 urbanizaci definuje jako společenský proces formování a rozvoje městského způsobu života, růstu úlohy měst ve vývoji společnosti a pronikání městských prvků do prostoru celého osídlení naší Země. Charakteristickým znakem urbanizace je podle něj vysoká koncentrace obyvatel do měst a jejich zázemí a sociální obsah urbanizace vyplývá z podstatných rozdílů mezi městskými poměry a venkovem, jež se týkají profesionální a demografické skladby obyvatelstva, jeho způsobu života, kultury, rozmístění výrobních sil, osídlení atd.. Pro srovnání například UNFPA 2 urbanizaci definuje jako Proces přechodu společnosti z venkovské na městskou. Statisticky urbanizace odráží vzrůstající podíl populace v sídlech definovaných jako městská. Zdrojem populace je převážně migrace venkov město.. Nebo na závěr krátká definice, kterou uvádí Slovník cizích slov pro nové století 3. Urbanizace je soustřeďování hospodářského i kulturního života do velkých měst na úkor venkova. Všechny definice mají společný důraz na dva aspekty: a) početní růst obyvatel měst, který je relativně vyšší, než růst obyvatelstva venkova, b) růst významu měst a zvyšování koncentrace ekonomických, politických i kulturních aktivit do měst. Obecně a zjednodušeně lze říct, že v rámci nějakého sídelního prostoru urbanizace vyvolává nerovnoměrnost územního rozložení obyvatelstva, zvyšuje počet a průměrnou velikost městských sídel a velikost největšího městského sídla, také zvětšuje rozdíly mezi nejmenším a největším městským sídlem nebo vytváří nové formy městského osídlení. 1 Šindler, P., 1999, str. 5 2 UNFPA, Slovník cizích slov pro nové století,

13 Rychlý růst měst se začal výrazněji projevovat po průmyslové revoluci, africká města zažívají boom zhruba od 70. let 20. století, kdy se dostávají na žebříčky mezi města s největší populací Identifikace městských oblastí Následující metody jak lze rozpoznat městské oblasti jsou převzaty od Pacioniho 4. Existují 4 hlavní a to: 1) Populační velikost je docela relativní veličina, je sice jasné, že jsou městské oblasti větší než venkovské, ale problém je, že neexistuje univerzální celosvětová hranice pro velikost města. Každý stát má jinou. Liší se třeba Švédsko, kde se obce stávají městy, jestliže mají více než 200 obyvatel a v porovnání s ním Japonsko, kde je dolní hranice počtu obyvatel ve městech stanovena na obyvatel. Příkladem velikostní hranice měst zemí v oblasti Subsaharské Afriky, může být Ghana a Nigérie, kde tato hranice činí 5000 obyvatel. Tyto rozdíly komplikují mezinárodní srovnávání. 2) Ekonomická báze některé země definují městské oblasti v kombinaci s jinými kritérii na ekonomickém podkladě, tímto kritériem může například být určité procento pracujících dospělých mužů v nezemědělském sektoru. 3) Administrativní kritérium mnoho měst světa je definováno právě na základě administrativních kritérií, stejně jako u prvního kritéria i zde jsou značné rozdíly mezi různými státy a i zde je kvůli nejednotnosti problém při mezinárodním srovnávacím výzkumu. V rámci administrativního vymezení je také problém s hranicemi, protože se často stává, že zastavěná oblast dalece přesahuje administrativní hranice města nebo naopak. 4) Funkční definice vědci zkoumající urbanizaci navrhli rozdělení na funkční urbanistické regiony, které odrážejí skutečný odraz městského vlivu Migrace Na úvod by bylo dobré ještě charakterizovat pojem migrace, protože je rychlý růst městského obyvatelstva způsobován velkou měrou právě pohybem obyvatelstva z venkova do měst neboli migrací. Migrací se podle Fellmana a spol. 5 rozumí permanentní nebo plánovaná dlouhodobá změna místa pobytu a zaměstnání. 4 Pacioni, M., 2002, str Fellman, J. D., Getis, A., Getis, J., 2007, str

14 Platí několik migračních zákonitostí, které předkládá de Blij a Murphy 6 : Čistá migrace činí pouze část hrubé migrace mezi 2 místy Většina migrantů se stěhuje na krátké vzdálenosti Migranti, kteří se stěhují na větší vzdálenosti, mají tendenci vybírat si jako destinaci velká města Obyvatelé měst jsou méně migračně aktivní než obyvatelé venkova Rodiny jsou méně náchylné k mezinárodním migracím než mladí dospělí S přihlédnutím na Subsaharský region vedou lidi k migraci hlavně ekonomické podmínky, politické okolnosti, ozbrojené konflikty a občanské války nebo přírodní podmínky. Jde vesměs o jednosměrnou migraci venkov-město, kde působí na venkovské obyvatele 2 síly nebo faktory: ty, které lidi nutí opouštět svůj domov, se nazývají emigrační faktory neboli push factors a naopak pull factors, tedy imigrační faktory, se projevují jako atraktivita města ať už z hlediska ekonomického (touha po větším výdělku a z toho plynoucí vyšší životní úrovni, schopnost zabezpečit rodinu, ) nebo sociálního (větší možnosti seberealizace, snaha vyrovnat se městskému obyvatelstvu, být v centru dění, ). Existuje mylná představa, že za velkou částí nového obyvatelstva ve městech, je odpovědná právě migrace směrem venkov-město. Podle Kessides 7 má demografický růst měst 3 zdroje a to přirozený přírůstek obyvatel ve městech již žijících, přetváření venkovských oblastí v oblasti městské a jejich reklasifikace nebo samotná migrace z venkova do měst. Přičemž je složité statisticky oddělit 2 posledně zmiňované zdroje, jejich mediánová hodnota je zodpovědná za méně než polovinu růstu měst ve většině rozvojových zemí (přibližně je to 40 %). Vnitřní míru migrace ale také ovlivňuje ekonomická situace, je logické, že v období ekonomického růstu je migrace do měst větší, zatímco v období ekonomického poklesu je to naopak. 4. Vývoj urbanizace V této kapitole se nebudeme podrobně zabývat celou historii od vzniku prvních měst v subsaharském regionu až po současnost. Protože nejvýraznější změny se začaly projevovat až po dosažení nezávislosti afrických zemí, bude se tato kapitola důkladněji zabývat právě až obdobím začínajícím 60. lety 20. století po současný stav a budoucí prognózy. Předchozí vývoj bude shrnut jen stručně. 6 De Blij, H. J., Murphy, A. B., 1999, str Kessides, Ch., 2006, str. 8 14

15 Nejprve tedy růst městského obyvatelstva v číselných údajích podle UN 8. Jestliže se budeme zabývat velikostí městského obyvatelstva a obyvatelstva venkovského a jejich růstem ve výše zmiňovaném období (60. léta - budoucí stav), zjistíme, že v 60. letech byl počet městského obyvatelstva asi 31 milionů a 179 milionů obyvatelstva venkovského, což je téměř šestinásobek. Růst obyvatelstva venkovských oblastí v následujících dekádách je spíše vyrovnaný a odhaduje se, že po roce 2020 se zmírní, zatímco počet městského obyvatelstva se bude stále zrychlovat, až by se počty obyvatelstva obou oblastí měly střetnout v hodnotě zhruba 540 milionů obyvatel ke konci 20. let 21. století, ale zatímco počet městského obyvatelstva stále poroste, u venkovského obyvatelstva se budou přírůstky snižovat. Z obr. 1 je patrné, že městské obyvatelstvo mezi roky vzroste asi o 300 milionů. Obr 1: Trendy růstu venkovského a městského obyvatelstva v Subsaharské Africe zdroj: UN-World urbanization prospect, Historie měst Před příchodem Evropanů na africký kontinent již města existovala, ale byla velmi řídce rozmístěna. Aryeetey-Attoh 9 ve své knize píše, že velká města v Africe existovala jako kulturní, náboženská centra a také centra obchodu, nejranější města vznikala hlavně podél středního toku Nilu. Předkoloniální města již měla jasně definovanou dělbu práce, třídní strukturu a komunikační síť. Po příchodu Evropanů začala růst města podstatně rychleji, osídlování probíhalo nejprve podél afrického pobřeží, kde rostly přístavy a teprve postupně se kolonizátoři přemisťovali do 8 UN, Aryeetey-Attoh, S., 1997, str

16 vnitrozemí. Podle Šindlera 10 Mnohá města vyrostla z pevností Evropanů, byl to například Dakar, Lagos nebo Luanda. Mnohá z těchto měst se stala městy hlavními, a u některých států přetrvávají dodnes. Důležitou oblastí v době kolonizace byl jih Afriky, zejména pro své nerostné bohatství, hlavní branou do vnitrozemí bylo Kapské město. Na počátku 20. století ještě nebyl růst počtu obyvatel a tím i velikosti měst tak dramatický. Vždyť v roce 1910 překračoval hranici obyvatel pouze Ibadan, měst s více než obyvateli bylo velmi málo, bylo to madagaskarské Antananarivo, Ogbomosho a Ilorin v Nigérii, Durban v Jižní Africe, Kapské město a Johannesburg tamtéž. Umístění 3 padesátitisícových měst ze šesti v Jižní Africe, svědčí o důležitosti jihoafrického regionu za kolonizace. V tomto období se města, která jsou dnes důležitá, nacházela teprve ve fázi zrodu a jejich populace byla početně bezvýznamná. Před 2. světovou válkou už se vedoucím městem, co do počtu obyvatel, stal Johannesburg a rozvíjela se i další města díky novým komunikacím a průmyslovým závodům. Ovšem prudký nárůst městského osídlení Afrika zažila po 2. světové válce, zlomový byl rok 1960, kdy získalo 17 státu nezávislost. Nové státy potřebovaly svá administrativní a kulturní centra, do nichž začalo proudit velké množství migrantů z venkovských oblastí. V souvislosti s městy, která vznikala za období kolonialismu, lze zmínit skutečnost, že po dosažení nezávislosti chtěly některé subsaharské státy přetrhat pouto s minulostí vybudováním nových hlavních měst. Podle Daňka 11 byla mnohá města plná viditelných symbolů koloniální moci, proto se vlády jednotlivých zemí snažily vybudovat nová hlavní města, což mělo symbolizovat přerušení vazeb s koloniální historií. Příkladem je Východoafrická Abuja v Nigérii, které jako hlavní město předcházel Lagos nebo Yamoussoukro v Côte d Ivoire, před nímž byl hlavním městem Abidjan. Pacione 12 říká, že většina afrických měst se od 60. let 20. století, tedy po získání nezávislosti, měnila a tyto změny shrnul ve 4 bodech: 1) Mnohá nabývala na velikosti. Existují 2 hlavní trendy. Zatímco největší města pokračovala v expanzi, míra populačního růstu se zpomalila a zatímco hlavním zdrojem růstu populace, po dosažení nezávislosti, byla migrace venkov-město, nyní je to hlavně přirozený přírůstek. Druhým trendem je, že středně velká města v mnoha zemích, rostou 10 Šindler, 1999, str Daněk, 2002, str Pacione, 2002, str

17 přinejmenším stejně rychle, jako města největší. To může být způsobeno zhoršujícími se podmínkami infrastruktury a veřejných služeb v hlavních městech 2) Zhoršení poskytování služeb a infrastruktury je výsledek nesouladu mezi ekonomickým a městským růstem. Pakliže bude národní a městská ekonomika stagnovat a městská populace bude nadále růst, zdroje potřebné pro stavbu cest, vodovodních systémů, bydlení atd., nebudou schopny uspokojovat poptávku. 3) Také trh práce se změnil, v 60. letech se vzdělávací systém rozšiřoval a afričtí absolventi neměli potíž sehnat dobrou práci ve veřejném nebo soukromém sektoru, avšak pozdější privatizace veřejného sektoru značně zredukovala tyto možnosti. Proto je v mnoha městech na vzestupu stínová ekonomika neboli informal economy a ta roste v přímé závislosti na potřebách chudých vydělat si peníze. 4) Všechny tyto změny mají vliv na formu města. Za období kolonizace byl např. komerční střed města neboli central business district (CBD) ohniskem městského života, kdežto dnes je centrum gravitace posunuto tím, jak se lidé přesunují na periferii, kde jsou ceny bydlení nižší. Ve sledování vývoje afrických měst se blížíme k současnosti. Na konci 90. let bylo pouze na jih od Sahary už přes 170 velkých měst, u nichž Šindler 13 poukazuje na to, že 30 měst z tohoto počtu má více než obyvatel a 18 je milionových, kam patří např. Dar es Salaam (1,5 milionů obyvatel), Ibadan (1,4 milionů) nebo Freetown (1,3 milionů) Podle UN 14 jsou definována megaměsta jako ta, která mají velikost převyšující 10 milionů obyvatel a velmi velká města s asi 5 miliony obyvatel a právě z druhé skupiny najdeme v Subsaharské Africe 2 města - Kinshasu a Lagos. Je odhadováno, že do roku 2015 jich přibude. Kessides 15 uvádí, že fenoménem současné Subsaharské Afriky jsou tzv. Primate cities v českém překladu by to mohla být dominující města (mají více než dvojnásobek obyvatel než 2. největší město země) a zároveň absence středně velkých měst. I když podle Šindlera 16 probíhal vývoj v některých městech rovnoměrněji, např. Zimbabwe má 2 významná průmyslová centra-harare a Bulawayo. 13 Šindler, P., 1999, str UN, Kessides, Ch., 2006, str Šindler, P., 1999, str

18 4. 2. Primate cities Podle Pacioniho 17 je fáze tzv. primate cities součástí urbanizačního cyklu, v této fázi narůstá podíl ekonomických aktivit a populace země ve velmi koncentrovaných a rychle rostoucích primate cities, kterých je velmi málo, v zemích Subsaharské Afriky bývá zpravidla 1 nebo 2. Fázi lze dělit do 3 stádií: 1) Rané stádium, ve kterém tato města dosahují dominance v urbánním systému a jsou destinací pro velkou část migrantů v rámci regionální migrace. 2) Rychle rostoucí města mají stále ještě jedno jádro, ale projevuje se zde výrazně suburbanizace, suburbanní uzly jsou budoucími jádry v multi-nodálních primate cities. Města střední velikosti rostou rychleji než ostatní. 3) Primate cities už mají více jader a dominují celému urbánnímu systému jak ekonomicky tak prostorově. Expanze tohoto systému tedy vede k tomu, že se z jednoho nebo více měst střední velikost stane město větší, než veškerá kolem existující. Jev primate cities bývá měřen, jak poznamenává Aryeetey-Attoh 18 jako podíl obyvatel, žijících v největším městě země a obyvatel, žijících ve zbývajících městech nebo ve 2. populačně největším městě. Mívají až dvojnásobnou populaci než následující města. Primate cities, jak ukazují údaje UN 19, nejsou záležitostí jen malých zemí, jako je Burundi, Gambie nebo Togo, kde hlavní města dominují městské krajině, ale týkají se i větších zemí jako je Nigérie, Demokratická Republika Kongo nebo Angola. O tom, že primate cities jsou nejméně dvakrát populačně větší, se můžeme přesvědčit po nahlédnutí do statistik UN 20, kde lze nalézt největší města každé země. Tak například nigerijský Lagos (8,8 milionů obyvatel) je téměř třikrát větší než 2. největší město Kano s necelými 3 miliony obyvatel. Největší město v Demokratické republice Kongo Kinshasa je skoro šestkrát větší než Lubumbashi (1,4 milion obyvatel). V některých zemích existuje pouze jedno město s populací větší než 2 miliony a další velké město, které by přesahovalo populační hranici obyvatel, úplně chybí. To je patrné například v Senegalu, kde je největší město Dakar, Tanzánii (Dar es Saalam) nebo Etiopii (Addis Ababa). Dalším zajímavým jevem v některých státech je úplná absence měst, která by přesahovala hranici obyvatel. Takto velké město chybí například, pomineme li ostrovní státy, ve Středoafrické republice, Džibutsku, Gabonu, Namíbii nebo Malawi. U států 17 Pacione, 2002, str Aryeetey-Attoh, S., 1997, str UNa, UNb,

19 jako je Džibutsko, které má celkově necelých obyvatel nebo Rovníková Guinea, kde žije jen málo přes půl milionu obyvatel, je to pochopitelné. Mnohá z primate cities se vyvinula z koloniálních administrativních center a podle Aryeetey-Attoha 21 zůstala enklávami moderního rozvoje. Toto společně s ekonomickým, strukturálním a institucionálním úsilím zodpovídá za vzrůst nerovnosti mezi primate cities a jejich periferijním zázemím. Dominance primate cities v africké městské krajině je posilována mnoha efekty, které čerpají lidské a přírodní zdroje z venkovských oblastí. Tab. 1: Největší města Subsaharské Afriky Město Země Populace (tis.) 1. Lagos Nigérie Kinshasa Dem. rep. Kongo Luanda Angola Abidjan Côte d Ivore Johannesburg JAR Kapské Město JAR Kano Nigérie Addis Ababa Etiopie Nairobi Keňa Dar es Salaam Tanzanie Durban JAR Ibadan Nigérie Dakar Senegal (zdroj: UN, 2007) 4.3. Typy afrických měst Na základě historie, zejména podle způsobu a období vzniku, O Conor 22 navrhl 6 typů afrických měst. 1) Původní města existovala už dalece před kolonizací, zpravidla byla obehnána hradbami a v jejich centru stál palác a trh. Nejlépe zdokumentovaným původním městem je například Addis Ababa v Etiopii, v tomto sídle se už v současnosti mísí moderní architektonické znaky s původními, jako třeba moderní radnice Piazza kontrastuje s okolím města, kde se nachází chudé přístřešky. 2) Islámská města to jsou například sahelská města jako Zaria nebo Sokoto v převážně muslimské Nigérii nebo N Djamena v Čadu. Jsou zde jasně patrné islámské stopy jako 21 Aryeetey-Attoh, S., 1997, str O Conor, A., 1983, str

20 mešity, minarety či pevnosti. Budovy a komunikace jsou budovány s hlavním cílem střežit soukromí (např. zdi bez oken nebo různě se klikatící komunikace) 3) Koloniální města mnoho ze současných afrických měst je ovlivněno kolonialismem, jak již bylo zmíněno dříve. Tato města byla budována především jako administrativní základny nebo centra obchodu. Jsou charakterizována sociální, prostorovou a funkční segregací lidí a využití půdy a zde jako příklad poslouží města Bouaké v Côte d Ivore nebo nigerijské Enugu. 4) Evropská města primárně byla budována jako sídla pro Evropany a byly to v podstatě repliky měst evropských. Určujícím rysem u těchto měst je podíl bílých a barevných čtvrtí. Jsou to např. Harare v Zimbabwe nebo Nairobi v Keni. Nairobi bylo za dob kolonizace přísně segregované, v jiných částech města a také jinak bydleli Afričané, Evropané a Asiaté. Samozřejmě Evropané kontrolovali ekonomiku a administrativu města, Asiaté byli obchodníci a umělci a Afričané vykonávali jen podřadné práce a z toho důvodu Nairobi nikdy nepovažovalo mnoho Afričanů za skutečný domov a toto všechno se v uspořádání města odráží dodnes. 5) Duální města jsou taková sídla, ve kterých se vedle sebe vyskytují dvě a více zmíněných charakteristik. O Connor jako duální město identifikoval Nigerijské Kano, kde je patrný muslimský odkaz ve formě zdí, obehnávajících novější zastavěné oblasti s typickými rysy koloniálního města. 6) Hybridní města duální města, kde se střetávají původní a jiné elementy. Mnoho dnešních měst Subsaharské Afriky jsou hybridy původního, koloniálního, zahraničního a moderního vývoje. Dobrou ilustrací je Accra v Ghaně. 5. Příčiny urbanizace Jak již bylo řečeno dříve, hlavními zdroji populace, která přispívá k ohromným nárůstům měst Subsaharské Afriky, jsou podle Kessides 23 přirozený přírůstek obyvatelstva, migrace z venkovských oblastí do měst a začleňování dříve venkovských oblastí do městských periferií. A právě těmto 3 nejdůležitějším zdrojům se bude věnovat tato kapitola. 23 Kessides, Ch., 2006, str. 8 20

21 5. 1. Přirozený přírůstek obyvatelstva měst V současné době mají africká města vysoký počet obyvatel, proto je v takových oblastech vysoký přirozený přírůstek obyvatel. Díky tomu jsou města schopna neustálého růstu a to i bez příchozích migrantů do měst. Společně s migrací z venkova je přirozený přírůstek městského obyvatelstva největším přispěvatelem k rychlému růstu měst. Vysoký přirozený přírůstek městského obyvatelstva je podle Nsiaha-Gyaabaha 24 posilován zlepšenou lékařskou péčí ve městech, dostupnějšími hygienickými zařízeními a většími zásobámi potravin. Tyto faktory pomáhají snížit úmrtnost a povzbuzují růst městské populace. V důsledku špatného vedení statistik a nedostatečných sčítání obyvatel v mnoha afrických zemích nelze zjistit přesnou hodnotu přirozeného přírůstku městských obyvatel, aniž by byla ovlivněna již započítanými imigranty. Následující tabulka 2, proto ukazuje hodnoty celkového ročního přírůstku obyvatelstva pro jednotlivé regiony a pak zvlášť průměrný roční přírůstek městského a venkovského obyvatelstva mezi lety 2000 a Tab. 2: Míra ročního přirozeného přírůstku v regionech Subsaharské Afriky za období Region Subsaharské Afriky Míra ročního přir. přírůstku (%) Míra ročního prům. přírůstku venkovského obyvtelstva (%) Míra ročního prům. přírůstku městského obyvatelstva (%) Východní Afrika 2,4 1,5 4,3 Střední Afrika 2,6 1,8 4,1 Jižní Afrika 0,7-0,4 1,5 Západní Afrika 2,4 1,4 4,2 (zdroj: UN, 2006) Podívejme se na tabulku 2, ve které jsou udány podle UN 25 hodnoty míry ročního přirozeného přírůstku pro jednotlivé regiony, míra ročního průměrného přírůstku venkovského obyvatelstva a míra průměrného ročního přírůstku obyvatelstva. Tyto regiony jsou celkem vyrovnané, co se týče jednotlivých indikátorů, výrazněji odlišný je pouze region Jižní Afriky, kde je míra ročního průměrného přírůstku nižší. Tento rozdíl je dán zejména Jihoafrickou republikou a její vyspělostí oproti jiným státům Afriky. 24 Nsyah-Gyaabah, K., UN,