Vysočina znovu. Přibyslav Hlinsko

Transkript

1

2 Největší radost mám z úkolů, které mi ještě zbývají, z dobrodružství, která leží ještě stále přede mnou. Edmund Hillary Vysočina znovu Přibyslav Hlinsko Je to neuvěřitelné, jaké magické kouzlo pro mě má tato oblast, v neděli jsem tam byl opět. Za poslední dva týdny už počtvrté ( ), ale jinou cestou a také za jiných podmínek. Napadl sníh, ochladilo se, cesty jsou namrzlé a také vítr nabral na intenzitě; je to dobrodružství, které mne láká; mám radost z úkolů, které mi ještě zbývají, z dobrodružství, která leží ještě stále přede mnou, jak píše první přemožitel nejvyšší hory světa E. Hillary. Odjel jsem vlakem z Jičína ve 4.17 hod. přes Nymburk, Kolín, Havlíčkův Brod do Přibyslavi s příjezdem v 8.07 hod.. Vzdálenost 158 km za zlevněné jízdné 78 Kč. Dále už jen pěšky po červené turistické cestě zvané stezka K. Havlíčka Borovského. Přibyslav ČD (475) Přibyslav nám. 1 km Plaček 3.5 km Žižkova mohyla 4.5 km Žižkovo Pole (516) 5.5 km Havlíčkova Borová (586) 11.5 km Podhorská louka 14.5 km rybník Řeka 19.5 km Křížová (567) 21.5 km Benátky 25 km Chlum 26.5 km Hlinsko (590) 33 km Hlinsko ČD 33.5 km 1

3 Z nádraží v Přibyslavi jsem šel neznačenou cestou do města, kde je socha Jana Žižky z Trocnova na koni vedle renesančního zámku. Hned vedle informace o K. H. Borovském, vše na kraji města, kterým protéká řeka Sázava. Vedle zámku je kostel sv. Michala s věž, naproti bývalý špitál a mnoho soch kolem. Líbila se mi též barokní fara a barokní škola. Počasí nebylo nejlepší, neboť 2

4 hodně foukal studený vítr; bylo zataženo a občas poletoval sníh. Krajem lesa podél potoka jsem přišel k místu zvané Plaček, kde při obléhání Přibyslavi husité plakali nad smrtí Jana Žižky. Poté po silnici se silným větrem a sněžením jsem dosáhl Žižkovy mohyly, která byla vybudována z pamětních kamenů zaslaných ze všech historicky památných míst Čech. V roce 1424 při tažení na Moravu Žižka obléhal město Přibyslav, vážně onemocněl a u dnešní obce Žižkovo pole dne zemřel. 3

5 V obci je gotický kostel, ale upravený byl barokně a další opravu ještě potřebuje. Za obcí jediná turistická značka neurčila jednoznačně kam pokračovat, a tak jsem se vrátil, abych se poradil s domorodci. Bohužel jejich doporučení nebylo správné a tak jsem poprvé trochu bloudil hustým podmáčeným lesem. Většina cest vedla převážně lesy, což bylo příjemné, neboť tam tolik nefoukalo. 4

6 V městečku Havlíčkova Borová je rodný dům K. H. Borovského hned vedle stejnojmenné hospody a pomník K. H. Borovského na náměstí. Vysoko nad městem vyčnívá kostel. Vzpomínal jsem na básníka a jeho Tyrolské elegie (povinná četba ve škole), kde píše o dominantní poloze místního kostela, už vícekrát v Tyrolském Brixenu (italském Bressanone) při svých cestách do Dolomit. Letos právě v Brixenu začnu se 5

7 svými přáteli přechod hřebene Dolomit po tzv. Alta Via 2 delle Dolomiti do S. Martino di Castrozza, což bude asi 130 km za 10 dní. Kdo má zájem, může se přihlásit do Pro oživení připomenu satirický příběh ze života autora, který byl napsán jako výsměch tehdejším poměrům. Popisuje svou deportaci z Německého, dnes Havlíčkova Brodu do vyhnanství v Brixenu v roce 1851 na voze s četníky. Některé citáty z Tyrolských elegií: Och, to byla pro mne chutná chvilka, neboť neznám žádnou větší slast nežli vidět slavnou policii ouzkostí se třást! (29) Ach, ty vládo, převrácená vládo, národy na šňůrce vodit chceš, ale čtyřmi koňmi na opratích vládnout nemůžeš! (31) Tam jsem zatím mustr delikventů! bez ochrany povečeřel hezky, než za mnou stráž s odřenými nosy přikulhala pěšky. (33) Sviť měsíčku, polehoučku skrz ten hustý mrak, jakpak se ti Brixen líbí? Neškareď se tak! 6

8 V Křížové je původní románský kostel a na hřbitově hrob Jana Zrzavého. Odtud byla turistická cesta hodně zavátá a náročná na orientaci, zvláště na otevřených loukách, kde silně foukalo, a tak jejich přechod byl opravdovým rébusem; hodila by se zde GPS. A tak jsem si trochu zašel do vsi Benátky, kde jsem potkal jediného turistu, dokonce na běžkách. 7

9 Cesta do Hlinska byla snadná a rychlá, a už jsem mnoho nefotil, neboť jsem byl v tomto městečku už potřetí v krátké době. Jen Betlém, což je zachovalý soubor domků drobných řemeslníků, jsem nemohl vynechat. Vlakem v jsem odjel přes Pardubice - Rosice do Hradce Králové. Zde jsem musel použít náhradní autobusovou dopravu do Hořic, neboť na trati došlo večer k tragické nehodě, když osobní auto se střetlo s vlakem na nechráněném železničním přejezdu. Do Jičína jsem přijel až ve 20 hodin. Zlevněné jízdné za 122 km stálo 61 Kč. Tentokráte to byl výlet trochu náročnější a těch 33 km bylo docela perných. Štěstí není náhoda, je to dřina. Není zadarmo. Než se na nás štěstěna usměje, dá to mnoho práce. Emily Dickinsonová V Jičíně I v a n Jitka Press Jičín Copyright Jitka