Českomoravská vrchovina

Transkript

1

2 Českomoravská vrchovina Krajem českých malířů Mimořádně teplý podzim mě opět vylákal do přírody a už jsem vyměnil kolo za pohorky. Připravil jsem si dvoudenní výlet na malebnou a nedalekou Vysočinu. Na výlet jsem pozval přítele Mirka J., který pozvání přijal a ještě měl přání, zda by mohla poprvé jít s námi jeho manželka Marcela. Byl jsem trochu překvapen, neboť jsme odjížděli prvním vlakem z Jičína už ve 4.19 hodin a takovou oběť jsem od ní nepředpokládal. Nakonec jsme se všichni tři sešli ve středu ráno na nádraží. Jen jsem posunul termín o dva dny, neboť Mirek, bývalý radní, chtěl být v úterý na prvním zasedání nového zastupitelstva, kde se volil i starosta. Já ten večer byl zase v Praze, kde jsem se setkal s kolegy, s kterými pojedu přes Vánoce do Afriky, na ostrovy Madagaskar a Réunion. Janu Karáskovou 31 let a Martina Dušánka 35 let už znám; představila se nám ještě Ivana Špačková 34 let z Olomouce. S těmito mladými chci trávit skoro 5 týdnů exotické cesty a poprvé ve svém životě nebudu o Vánocích s rodinou st Žďár nad Sázavou nádraží město a zpět 2 km ; Nové Město, nemocnice - SKI hotel N. Město 5,5 km Tři Studně 10,5 km Fryšava 13 km Devět skal (836) 19,5 km Svratka 25,5 km Svratouch 26,5 km Svratka 27,5 km Svratouch 28,5 km Ráno jsme ve 4.19 hod. odjeli vlakem z Jičína s přestupem v Nymburce do Kolína a odtud rychlíkem do Žďáru nad Sázavou. Krátké přestávky při přestupování jsme využili k občerstvení a ochutnávkám zápisného Marcely, která jela vlakem po dlouhé době poprvé. Protože neměla průkazku na slevu, přestože je čerstvá důchodkyně, platila za jízdenku skoro třikrát více než já s Mirkem, kteří hradíme jen zákaznické jízdné. Kupé v rychlíku patřilo jen nám a tak jsme ještě trochu pospávali. Mirek však byl nedočkavý pochodu a tak chtěl vystupovat už dvakrát před konečnou stanicí ve Žďáru. 1

3 Necelou hodinu volného času jsme využili k procházce na náměstí a prohlídce kostela Sv. Jana Nepomuckého, což je pozoruhodná evropská architektura v barokní gotice od Santiniho; vedle je i barokní radnice. Na cestě od nádraží jsme museli obejít policií kde uzavřený prý prostor, ukončil bezdomovec; život přikrytý plachtou čekal na příjezd havranů. Do Nového Města jsme jeli asi 20 minut autobusem a odtud začal částečný přechod 2

4 padesátikilometrového hřebene Vysočiny. Po silnici jsme stoupali převážně bukovým lesem mírně nahoru ke SKI hotelu. Ranní mlha se postupně rozpouštěla a při dosažení nadmořské výšky cca 700 m se obloha začala protrhávat a krajinu postupně zalilo slunce. Malebnou členitou krajinu jsme měli před sebou jako na dlani. Z rekreačního střediska Tři Studně, v této době však 3

5 liduprázdného, jsme pokračovali po silnici do Fryšavy, neboť jsme turistickou značku minuli; viděli jsme první horácké chalupy se skládanými lomenicemi. Odtud jsme začali stoupat alejí starých velkých javorů klenů, které měly velice pokroucené kmeny (tvaru šroubovice) směrem na Devět skal. Přesně v poledne na křižovatce turistických cest jsme na lavičce poobědvali; teplota byla asi 8 C, bezvětří, občas ještě slunce. Posledních 150 m na druhý nejvyšší vrchol ČMV, nejvyšší vrchol Žďárských vrchů, bylo velice strmých. Zde jsme z placatice připili na zdar naší cesty na nejvyšším bodě našeho výletu. 4

6 Při dobré viditelnosti je tu rozhled na Svratku, Svratouch, Karlštejn a Kameničky; blízká lovecká chata sloužila dříve partyzánům. Cesta vede převážně lesem, ale bohužel je na ní čerstvá vrstva velmi hrubých kamenů a tak není moc pohodlná; bez pohorek je až nebezpečná. Při sestupu do Svratky jsme dokonce ztratili turistickou značku, což nám nevadilo. Poblíž Křižánek jsme navštívili bývalou lesovnu, nyní v přestavbě, kde nám poskytli kávu a pivo a určili azimut, kterým směrem se máme vydat přímo do Svratky. Kolem 16. hod. jsme už byli v tomto horském městě (632m n.m.), které je působištěm význačných českých malířů - bratří Bubeníčků, Slavíčka, Kavana, Hanycha, Jelínka, Blažíčka. Minuli jsme penzión U Šillerů, dříve Vysočina, který z ulice vypadal velmi dobře a byl nám doporučen na večeři. Za čtvrt hodiny jsme ukončili cestu ve Svratouchu, kde jsme měli zajištěný penzión Stará pošta. Vítala nás příjemná paní domácí a uvedla do apartmánu, kde bylo teplo a v obývacím pokoji navíc hořela krbová kamna. Kromě ložnice jsme měli k dispozici koupelnu a kuchyňskou linku; pro nás maximální komfort. Po vysprchování a krátkém odpočinku jsme se vrátili do Svratky na večeři. Interiér hospody 5

7 nebyl moc příjemný; připomínal skoro pivnici v Jičíně U Šuků, ale jídlo bylo dobré a chutné. Po návratu do penzionu jsme od hořícího krbu částečně sledovali televizi a popíjeli víno. Po 22. hod. jsme odešli na kutě čt Svratouch Svratka 1 km Kameničky 7 km Hamry 12 km Hlinsko 16,5 km Králova pila 22,5 km Veselý kopec 24 km Dřevíkov 25 km Trhová Kamenice 28,5 km. Pro přátele jsem připravil snídani a už před 8. hodinou jsme opustili penzión. Před odchodem jsme se ještě stačili vyfotit se svéráznými čepicemi na hlavě. Přestože kolem páté ráno pršelo, při odchodu se obloha už protrhávala a čekal nás hezký den. Tentokráte však foukal studený západní vítr. Ve Svratce jsme kráčeli kolem gotického kostela sv. Jana Křtitele, do něhož se vchází zvonicí. 6

8 Pohodlná asfaltová cesta do Kameniček proti větru byla lemována břízami. Sluníčko celou krajinu nádherně nasvítilo a zde jsme pochopili, proč zde malíři tak rádi pobývali; nádherná plastická krajina s pěknými chaloupkami Vysočiny byla skoro vzrušující a fotografie Mirka o tom asi vypovídají více než bych napsal. Maloval zde hlavně Antonín Slavíček a vytvořil 70 obrazů a studií impresionisticky pojatých: nejznámější jsou Volákův kopec a U nás v Kameničkách, ale malovali tu i Zeyer, Dvořák, Kremlička, Nejedlý, Kavan. K. V. Rais byl inspirován touto obcí k napsání románu Západ. 7

9 Roubené horácké chalupy jsou pokryté typickou dehtovou lepenkou. Štíty jsou složené z lomenic a podlomenic. Cesta pokračovala do Hamrů, kde je sypaná vodní nádrž z roku Pokračovali jsme v těsné blízkosti řeky Chrudimky s mnoha meandry, občas přeskakovali malé potůčky; cesta skoro divočinou, ale moc romantická. Před obědem jsme přišli do města Hlinska ležící na Chrudimce (590 m n.m.) a hned na okraji zašli do restaurace na polévku a plzeňské pivo. Prošli jsme celým městem a marně hledali staročeskou stylovou restauraci Na rychtě pod kostelem; je už zrušena. Ve staré zástavbě mezi chalupami je však překrásná hospůdka Svatého Huberta 8

10 a nedaleko ní podobná chaloupka, cukrárna Na kamenném schodě, kde si přátelé dali kávičku a Marcela ještě moučník. Já se raději vyhříval na sluníčku, kam mi Mirek přinesl becherovku a tak jsme si připili na překrásný den a pěkný výlet. Oběd jsme odložili opět do přírody na lavičku u lesa před Královou pilou. Odtud jsme pokračovali po vlastivědné stezce skoro za stálého slunce do skanzenu Veselý kopec, 9

11 kde je soubor lidových staveb Vysočina. Jsou zde roubené domy se skládanými lomenicemi, často s kuželovitým kabřincem a ozdobnou záklopkou, i s podlomenicemi. V nedalekém Dřevíkově jsme navštívili starý lesní židovský hřbitůvek založený v roce 1740, ale velice zajímavý; polovina náhrobků byla otočena k dnešnímu vchodu a terén stoupal nahoru; druhá, starší část, měla náhrobky otočené obráceně, neboť vchod býval na opačné straně a terén opět stoupal nahoru. Jeden z posledních 10

12 nápisů byl po roce 1945, neboť chlapec se narodil v roce 1931 a zemřel v roce , jak bylo napsáno na desce; poslední pohřeb byl v roce Ve Svobodných Hamrech stojí při silnici hamr na vodní pohon a nedaleko je pamětní deska dalšího malíře Chittussiho. Naproti hamru na železo je dodnes v provozu pohostinství, což je roubená hospoda s mnoha starými nápisy. Jeden např. začíná: žebrota je zapovězena a trestná vězením od 8 dní do 3 měsíců Starý zámeček nad hamrem slouží dnes golfovému klubu. Odtud už vede překrásná cesta kolem velkých 11

13 rybníků do městečka Trhová Kamenice, kde jsou roubené chalupy s kuželovitým kabřincem. Z náměstí jsme autobusem odjeli v hod. do Chrudimi. Místo vlaku jsme museli použít náhradní autobus do Pardubic, odkud jsme odjeli v hod. do Hradce Králové a do Jičína jsme se vrátili v hodin. Trochu unaveni, ale moc spokojeni s výletem, který jsme si opravdu všichni užili. Dokonce Marcela projevila přání jet příští týden s námi opět, což mě potěšilo. Mirek navrhl výlet do Polska, kde využijeme nedávno obnovenou železniční trať do Jakuszyc. V Jičíně I v a n Foto Miroslav Jiran Jitka Press Jičín Copyright Jitka