Modlitba. (1) Pane a G t jsi stéblo trávy nebo o D byčejný l G ist, prosím d G ej at aspoň trochu umím v C e tvých vzkazech čí G st, chu rozum Ć ım,

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "Modlitba. (1) Pane a G t jsi stéblo trávy nebo o D byčejný l G ist, prosím d G ej at aspoň trochu umím v C e tvých vzkazech čí G st, chu rozum Ć ım,"

Andrea Kubíčková
před 7 lety
Počet zobrazení:

1 Ulchrychovi Modlitba (1) Pane a G t jsi stéblo trávy nebo o D byčejný l G ist, prosím d G ej at aspoň trochu umím v C e tvých vzkazech čí G st, : prosím d C ej at řeči s D tromů aspoň tro Emi chu rozum Ć ım, at vědí ž G e se učím a ž D e nic neum Ǵ ım. : (2) Dej at zlomím svoji pýchu, dej mi hledat pokoru, když se trápím zbytečnostmi, at pohlédnu nahoru, at mi stačí pohlédnout na obzor, který jsi mi dal, at se smířím se vším, co jsi mi kdy vzal. (3) A dej mi sílu snášet pokorně, to co změnit nemám sil, odvahu abych to, nač stačím, na tomhle světě pozměnil, a také prostý rozum, který vždycky správně rozezná, co se změnit nedá a co se změnit dá.

2 Hop trop Kláda (1) C Hmi elý roky prachy jsem si skládal, n D ikdy svýho fl A oka neprop Hmi il, vod lopaty měl vohnutý záda, p D aty od baráku j A sem neodlep Hmi il, n A ikdo neví, do čeho se n Hmi ěkdy zamotá, tohle j D á už d Á avno pochopi Hmi l. (2) Taky kdysi vydělat jsem toužil, brácha řek mi, že by se mnou šel, tak jsem háky, lana, klíny koupil, a sekyru jsme svoji každej doma měl, a plány veliký, jak fajn budem se mít, nikdo z nás pro holku nebrečel. D G uní kl D áda koryt Emi em, bacha d Hmi ej, h A ej, bacha d Hmi ej, s ti G ou si, br D áško, netyk Emi ej, netyk F ej! (3) Dřevo dostat k pile, kde ho koupí, není těžký, vždyt jsme fikaný, ten rok bylo jaro ale skoupý, a ted jsme na dně my i vory svázaný, a k tomu můžem říct jen, že nemáme nic, jen kus práce nedodělaný.

3 Nestíháme Utek jsem z domova [: C,Ami,F,C,Ami,G,C :] (1) U C tek jsem z domova, plný neklidu, nevím Ami kam, neznám F cíl, utek jsem C z domova snad jen abych byl v pohybu, jak býva Ami jí tuláci G C Pro tupý pocit že se přejídám, že mi na záda padá dům chtě nechtě vám ted povídám: Zůstat tu? Raději jdu! M Ć amo G má, táto F můj, není to Ami G nic proti C vám, musím G pryč stůj co F stůj, Ami B lhostejno F kam (2) Utek jsem z domova, plný napětí, sbalil jsem dřevo a honem šel, tak abych máminy výlevy dojetí a tátův řev neslyšel Budeš mě postrádat, ne však nadlouho, stejně mi není co závidět, bud venku zůstanu navždy a nadobro, nebo se vrátím co nevidět Mámo má táto můj... (3) U C tíkám z domova, plný neklidu, nevím Ami kam, neznám F cíl, utíkám C z domova, musím být v pohybu, jak býva Ami jí tuláci G C jak býva Ami jí zpěváci G C C,G,C

4 Nestíháme A tak je to tu se vším (1) D C ostal jsem dovolenou na Sibiř samo F zřejmě G nechtě C nou budu tam trávit osm let F společně G se že C nou u Ami ž nikdy nebudu psát Idio G ta C a o problémech duševního G rozvo C je a to všechno že jsem viděl dobře Ami do života a nepři F dal se G do bo C je (2) N C a ruce mi dali těžké náramky prý aby F mi to víc G sluše C lo proč jsou ale uzavřeny na zámky to se jim F vysvětlovat nechtě G lo : Ami a tak je to tu se vším (C) Vladimí G re C dupy dupy po zemi i G po člově C ku a pak vládni právo a Ami vládni míre F vládni Ami světu G novově C ku : (3) Ted už jenom když tu kopu krumpáčem tak se nepatrně zadýchám na ramena nohy brát odnaučen do vosích hnízd nepíchám (4) : nenechali mi to co kdy bylo mé a na demagogy s bajonety nestačím a tak přemoudřelé teorie silácké přenechávám jinačím : G C

5 Jarret Sto kroků samoty Hmi A G F mi Hmi Hmi A G F mi Hmi (1) Slunce r Hmi ozpaluje Jeruzalém, který je n A a dvě půlky rozdělen. U zdi n Ǵ ařků stojíš, p Emi olykáš slzy a p Hmi rach. Město dvou b Hmi ohů, tak to je náš svět. Moje ž A almy znáš už na zpamět. A Ǵ Emi i ja mám z tvých modliteb s Hmi trach. Říkáš n G evadí A Hmi F mi, v G ěř si čemu c A hceš a zůstaň se mnou d Hmi ál. A já n G evím, p A roč to ř Hmi íkám. P F mi roč se sebe v t G obě zříkám, p A roč to nevydrž D ím. Mezihra: Hmi A G F mi Hmi Hmi A G F mi Hmi

6 (2) Nechci mluvit ublížila sem dost, sto kroků samoty jdeš po střepech bos. Věčně zdůvodňuje ten, kdo nevěří. Něco mi říká všeho nech a běž, tónem jak přikázání nezabiješ. Chci to říct, radši počkám až se sešeří. Říkáš nevadí, věř si čemu chceš a zůstaň se mnou dál. A já tuším, proč to říkám. Proč se sebe v tobě zříkám, proč to nevydržím. V G šechna s A lova co z D nám za j G edno gesto r A ozprod D ám. J G edno g A esto tvůj p Hmi alec dolů, F mi t G oho se snad nedočk É A H C mi F mi am. V A ěř si čemu c H hceš a zůstaň se mnou d C mi ál. A já vım, Á p H roč to říkám. C mi P G mi roč se sebe v t A obě zříkám, p H roč to nevydrž É ım.

Podobné dokumenty

TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003

TEXTY VOJTĚCH MALACH 2003 TMA SE SNÁŠÍ NA MĚSTO TAK TĚ PROSÍM BUĎ SE MNOU UPÍR KROUŽÍ KOLEM NÁS SCHOVEJ HLAVU POD POLŠTÁŘ ZKOUŠÍM TO DÁL R. ZKOUŠÍM TO DÁL DOTKOUT SE OBLAKŮ ZKOUŠÍM TO DÁL DOTKNOUT SE HVĚZD