FEST. BOLESLAVSKÉ FESTIVALOVÉ NOVINY. Práce dělá člověka

Transkript

1 FEST. BOLESLAVSKÉ FESTIVALOVÉ NOVINY #6 Práce dělá člověka

2 2 BOLESLAVSKÉ FESTIVALOVÉ NOVINY / BŘEZEN Editorial Hlavní programová kategorie festivalu Jeden svět pro rok 2014 PRÁCE je zároveň ideálním tématem pro město Mladá Boleslav, město, jehož chod i ráz výrazně ovlivňuje továrna na automobily ŠKODA. Program Jednoho světa v Boleslavi tak nabídne filmy i diskuze s pracovní tématikou, které se mohou dotknout osobní zkušenosti každého diváka (Doba Slevová, Čest práci). Zároveň se také podívá na práci z hlediska problémů v rozvojovém světě a pracovních podmínek lidí v zemích, kde vzniká světová produkce zboží (Podezřelá čokoláda, spojená se slavnostním předání titulu Mladá Boleslav fairtradeové město). Boleslavský program dále nabídne filmy se sociální tématikou (S Nálepkou ADHD) o životě lidí v nedemokratických režimech (Allepo zápisky z temnoty) či filmy mapující závažné fenomény současného světa o kterých média příliš neinformují (O Trhu s orgány). Festival nabídne také pozitivní momenty a inspirativní snímky (Všechno je možné). Letos slaví občanské sdružení Téma dne, pořadatel festivalu v Mladé Boleslavi, 5. let fungování Jednoho Světa ve městě. K této příležitosti a zároveň ve snaze oslovit nové diváky přinese festival také zajímavý doprovodný program. Na zeď boleslavské staré radnice se každý všední den bude promítat videoshow z produkce grafického studia Lunchmeat. Ve městě pak naši dobrovolníci z řad mladoboleslavských studentů připravili instalaci Obývací pokoj pod širým nebem, který bude kolemjdoucí zvát na festival a zároveň každý den přinese vystoupení místních tvůrců, divadelníků nebo hudebníků. Nebude chybět ani tradiční festivalová after party, tentokrát v rytmu jazzu a swingu za doprovodu kapely Hot Sisters a místních DJs. Za tým občanského sdružení Téma dne Vás srdečně zvu na mladoboleslavský festival Pavla Lachmanová, dramaturgyně. Jeden svět představí současné visuální umění ve veřejném prostoru V rámci doprovodného programu festivalu se uskuteční audiovizuální představení z dílny studia Lunchmeat, promítané na budovu mladoboleslavské staré radnice, které kombinuje prvky tagtoolové animace a videomappingu. Téma dne tak chce oslavit 5 let Jednoho světa v Boleslavi i upozornit na svou činnost a přilákat k festivalu nové diváky. Projekce se bude konat každý všední den po čas festivalu na Staroměstském náměstí od půl osmé večer. Kreativní vizuální studio Lunchmeat a Téma dne připravilo příběh o proměnách města v čase, jeho bolesti i slávě, reflektující některé důležité události a hnutí, které utvářely jeho dnešní podobu. Tři období v dějinách města, potažmo celé země, která byla časem růstu a prosperity: doba předbělohorská, období první republiky a současnost. Ve dvou zmiňovaných případech skončila tato období zvlášť pro Mladou Boleslav katastrofálně, první masivním vyhnáním stoupenců Jednoty bratrské, pro něž bylo město zázemím i myšlenkovým centrem. V druhém případě exodem početného židovského obyvatelstva a jedním z posledních a největších bombardování města na konci 2. světové války. Otevírá se srovnání se současností, město, jež se rychle rozrůstá a kam se lidé z širokého okolí stěhují za prací, zároveň nedokáže plně využít svých možností. Tak, že ho řada mladých lidí opouští, protože zde nenacházejí inspiraci a uplatnění jinde než v technické sféře. V současnosti nám nehrozí žádný výrazný útok zvenčí, přesto je důležité uvědomit si, že Mladá Boleslav má velký potenciál. Jenže pouze růst průmyslu a bohatství nestačí k tomu, aby město bylo místem, ve kterém se jeho obyvatelům dobře žije. Videoprojekce je dalším z projektů Téma dne, kterým se sdružení snaží vstoupit do veřejného prostoru a zároveň přinést Mladé Boleslavi neobvyklý kulturní zážitek. Radnice se rozsvítí digitálními kresbami skotské malířky Frances Sander, které podpoří abstraktní animace Jana Hladila, za doprovodu autorské hudby mladého britského skladatele Williama Yatese. Studio Lunchmeat, které představení vytvořilo, se zabývá především originálním využitím projekcí, a to pro neziskové, i komerční účely. Jeho záběr sahá od grafického designu a fotografie, přes videotvorbu a animaci, až k scénografii či interiérovému designu. Audiovizuální mix nezávislé domácí i světové kultury. Za živa hnětený. Bez konzervativních přísad. Obsawhuje elektronickou hudbu. Vhodný doplněk kulturní stravy. Obývák ve městě Festival Jeden svět vstupuje do mladoboleslavského veřejného prostoru několika aktivitami. Jednou z nich je Obývák ve městě. Instalace umístěná v prostorách parku Na Výstavišti bude vypadat jako klasický obývací pokoj s křesly, lampou, televizí. Přijďte si dát kávu, poslechnout si zajímavé rytmy a melodie, přečíst si nějakou knížku nebo se jen tak sejít s přáteli i s lidmi, jež zcela neznáte. Ano, rádi bychom Vás vyzvali k tomu, aby jste ve svém volném čase trávili více času s ostatními. Obývák je místo, kde se člověk cítí bezpečně, kde se na chvíli zastaví a odpočine si. Avšak proč podobný pocit nenabýt i ve městě? Naše vize je jednoduchá; přenést obývák do centra mezi lidi, čímž bychom chtěli posílit společenské vazby, tedy si vědomě užít každodenní městské nuance. V průběhu akce si můžete přijít poslechnout vystupující, případně se stát sami vystupujícími. K mání bude piáno a kytara. Avšak můžete se přijít pochlubit i se svojí básní či jiným uměleckým dílem. Pro ostýchavější je možnost své texty, názory, prosby a vzkazy vhodit do umělecky pojaté schránky. Můžete se vyjádřit k tomu, jak vidíte pracovní podmínky na Mladoboleslavsku, ale i celosvětově (práce = letošní téma festivalu). Slavnostní zahájení festivalu Pátý ročník festivalu Jeden svět v Mladé Boleslavi bude započat v pondělí Půlkulaté výročí bude zahájeno velkolepou videomappingovou projekcí od na budovu staroměstské radnice. Slavnostní festivalové zahájení pak bude pokračovat v divadelním sále Domu kultury od snímkem Show!, který získal Cenu české filmové kritiky za nejlepší dokumentární film v roce Snímek zachycuje Angee, Tereza, Nikola, Michaela a Vendy, členky dívčí popové skupiny 5Angels. Jejich manažer a zároveň otec jedné z nich je odhodlaný své svěřenkyně vynést do nejvyšších pater českého šoubyznysu a ovládnout trh s dětskou populární hudbou. Nastupuje tak tvrdý dril dívky, kterým je mezi 11 a 14 lety, posilují bříška, trénují úsměv do kamery a fotí se s ikonou českého popu Michalem Davidem. Absolventský film režiséra Bohdana Bláhovce nabízí unikátní pohled do života teenagerské kapely i jejího temnějšího zákulisí. Ukazuje, že 5Angels zdaleka nejsou splněným snem náctiletých zpěvaček, ale spíš produktem promyšleného byznys plánu jejich manažera. Následná beseda proběhne za účasti autora snímku Bohdana Bláhovce. Večer bude zakončen ve foyer divadelního sálu rautem a koncertem místního kytarového mága Zdeňka Sedláře. A protože si vážíme potravin lidské práce, vody, půdy, energie a peněz, co na ně jsou vynaloženy, a mrzí nás zbytečné vyhazování jídla, před a po projekci budeme servírovat občerstvení připravené ze zachráněných surovin od společnosti Tesco, připravené v spolupráci se Zachraň jídlo, kuchařem Jiřím Kopalem a restaurací The Black Sheep. Jan Kurka

3 4 BOLESLAVSKÉ FESTIVALOVÉ NOVINY / BŘEZEN Nejdůležitější je děti znenormálnět Kateřina Kroupová Na pravidelnou týdenní zkoušku dětského sboru přicházím jako jedna z posledních a na rozdíl od dětí nemusím dělat dřepy, ale i tak si raději sedám do poslední řady a sleduji, jak se zpěváci a zpěvačky rodí tady v dětském souboru Paprsku. Po pár minutách je jasné, že kvůli učení děkovných frází či řešení malicherností tu současná sbormistrině a hlavně žena plná elánu, Markéta Amerighi, není. Zpěv je tu na prvním místě. Zkoušku zahajuje organizačními věcmi a oznamuje dětem, že do letošního ročníku Dětské noty, autorské soutěže písniček pro děti, kterou každoročně shlédne, až diváků, přišlo letos 44 písní. Pak už ale zasedá ke klávesám a vyzve děti k rozezpívání. Nechte rozeznět obličejovou část, rezonance, jasný?, dává dětem Markéta během rozezpívání pokyn, kterému vůbec nerozumím, ale už chápu, proč je to žena na pravém místě. Zpěvu rozumí, dokáže si udržet kázeň, ale zároveň během zkoušky vytváří příjemnou atmosféru, kterou čas od času proloží nějakým vtipem. Navzdory tomu, že při zkoušce se od dětí vyžaduje disciplína a trpělivost, děti zkouška a vůbec zpívání očividně baví. Celou dobu se na sebe navzájem, ale i na mě culí a občas něco pošeptají svému kamarádovi. Po nácviku písničky o ufonech a anglické Rock for fun přichází dlouholetý bývalý sbormistr Paprsku, pořadatel Dětské noty a hlavně milovník dětí a hudby, Milan Klipec. Ze zkušební místnosti mě vede do technické místnosti a ukazuje mi, že na místě, kde se právě nacházíme, byla kdysi pec pekárny, kterou provozoval jeho tatínek. Pak už mi ale tento mile vyhlížející pán s přívěskem ve tvaru noty na krku nabízí místo a vypráví o svém zájmu o hudbu i děti. Při loňském ročníku dětské noty, jste oznámil, že je to poslední ročník, na kterém se budete nějak výrazněji podílet a zároveň jste předal velkou část vedení sboru své dceři, Markétě Amerighi. Z jakého důvodu jste se tak rozhodl? Dětský pěvecký sbor Paprsek funguje již 40 let a já se domnívám, že je na čase to předat mladším. A to ne proto, že bych byl nějak otráven prací v Paprsku. Spíš naopak, snažím se pomáhat, co mi síly stačí. Zároveň ale chci, aby to dělal někdo jiný, protože už přeci jen nejsem nejmladší, a kdyby se mi třeba přestalo dařit zdravotně, tak nechci, aby kvůli tomu nějak trpěl právě sbor. Co vás vedlo k založení dětského pěveckého sboru Paprsek? Kdysi dávno jsem byl v angažmá divadla Rokoko v Praze jako zpěvák a herec. Když jsem odtamtud odešel v roce 1972 kvůli tomu, že se tam údajně odehrávala plíživá kontrarevoluce, tak jsem začal v Mladé Boleslavi shánět práci kantora, protože to je mé původní vzdělání. Místo jsem v tomto oboru ale nenašel. Po nějakém čase jsem získal místo úředníčka v čerstvě otevřeném Domě kultury. Po pár letech mě tehdejší ředitel oslovil, ať založím dětský sbor. Tehdy jsem se tomu ještě bránil, neměl jsem s tím žádné zkušenosti a tak jsem nechtěl. Po té jsem ale napsal pár písniček a zjistil jsem, že se to dětem hrozně moc líbí. Potom navíc přišel projekt Dětská nota a s ním i potřeba nějakého sboru, jenž by soutěžní písničky interpretoval, díky čemuž vznikl náš Paprsek. Jak jste se vždy snažil vést dětský sbor? Měl jste nějaké zásady? Já jsem k vedení pěveckého sboru přišel jako slepej k houslím, tudíž jsem žádné zásady či metody neměl. Vlastně jsem se spolu s dětmi učil od píky úplně všechno. Noty i nástroje jsem ovládal, ale o klasickém sborovém zpěvu jsem neměl ánung. Tak jsem si řekl, že to udělám po svém a pokusím se s dětmi cvičit jednodušší písničky, které by je více oslovily. Zabralo to výborně a od té doby se této cesty držím. Proč jste u vedení sboru a pořádání Dětské noty toho vydržel tak dlouho? Ta radost těch dětí, ten potlesk a to nadšení s jakým děti chodí zpívat a předhání se o to, kdo bude co zpívat. Ta dětská radost je něco tak přenosného a nakažlivého, že mě po celých 40 let naplňovala a jinak tomu není ani dnes. Jak moc musí být rodiče dětí angažováni? Rodiče jsou pro náš sbor velmi důležití, protože nám pomáhají a to zejména při přípravě Dětské noty, kdy si vyrábíme a přemísťujeme rekvizity. Paprsek z rodičovské podpory do jisté míry žije. Před několika lety, když jsme byli nuceni odejít z Domu kultury, založili sami rodiče občanské sdružení, které dává dohromady finanční prostředky jak od nich samotných tak od sponzorů na základní provoz souboru. Setkal jste se někdy s příliš ambiciózními rodiči? No ano, setkal a nejhorší na tom je, že ty rodiče většinou mají horší měřítko než to dítě. Rodič chce mít z potomka sólistu, tak ho k těm sólům nutí, ale samo dítě o to sólo ani nestojí. Párkrát se nám dokonce stalo, že rodič odhlásil dítě z Paprsku, protože měl pocit, že talent jeho dítěte není dostatečně využit. Učili jste děti, jak se chovat během koncertů? Myslíte, že je to třeba nebo že by chování na pódiu mělo být spontánní a přirozené? Žádné konkrétní fráze jsem je nikdy neučil, ale vždy jsem se jim snažil dávat rady, jak se chovat na pódiu. Například jsem se děti snažil vést k tomu, že na jevišti nemůžou koukat do stropu a tvářit se, že je to nezajímá. To by potom působilo špatně na publikum a vytvořila by se mezi nimi a diváky hranice, což by v důsledku způsobilo, že by si to neužil nikdo. Jak probíhá výběr dětí do sboru? Jak to jen říci, u nás v souboru probíhá výběr těch lepších zpěváků jakousi přirozenou cestou. Přijít může Wagnerova země Byla, nebyla jedna cesta. Tato cesta spojuje dvě krásné země, a to naši zemi Českou a zemi Německou. Je dlouhá 92,208 kilometrů a vede přes malebné České středohoří, kterým se ve skládání svých skladeb inspiroval Wilhem Richard Wagner. Této cestě slíbily nový kabát, a to v podobě dálnice. Cesta se na něj těší už od roku A v roce 1984 se konečně dočkala a začala být oblékána do nového. Respektive jen důležitější část dálnice, která byla dokončena o šest let později. Nová dálnice neměla za úkol jen spojovat tyto dvě země, ale také měla odpomoci ostatním okolním přetíženým cestám, vedoucích přes města a vesnice a také obyvatelům těchto měst, či vesnic. V dnešní době zbývá postavit už jen 16 kilometrů dálnice. To, ale komplikují aktivisté ze sdružení Děti země. Dálnice totiž vede přes CHKO České středohoří, kde rostou vzácné rostliny a žijí zde ohrožení živočichové. Není se tedy čemu divit, že se snaží zasáhnout do vedení dálnice. A když jsou aktivisté spokojení se svým výsledkem, přicházejí na řadu soudy, stavební povolení a jiné komplikace. Lidem dochází trpělivost, vedoucímu stavby samozřejmě každý, ale znáte to, když vám něco nejde, tak vás to většinou ani nebaví, a tak i ty děti, které nejsou tak talentované, samy a dobrovolně odcházejí. Někdy se o to zaslouží i děti ze sboru, protože jsou na rozdíl od nás dospělých o něco upřímnější a krutější, takže pokud někdo hodně neladí, dají mu to ostatní děti jasně najevo. Myslíte si, že se děti za těch 40 let změnily? Změnily, to rozhodně, ale obávám se, že to není vina těch dětí, nýbrž nás všech. Dřív si děti například všechny texty k písničkám psaly nebo si je vlepovaly do svých notesů, tudíž si jich vážily a měly k nim krásný vztah. Dneska máme pro děti noty nakopírované, perfektně připravené a ne zřídka je pak najdu položené na botníku nebo zmuchlané a někde pohozené venku. Moderní technologie mění svět všude. Co od dětí ze sboru očekáváte? Podle mě je nejdůležitější ty děti nějakým způsobem zblbnout, znenormálnět, aby je to zpívání bavilo a bojovali za kolektiv za celý sbor. Od pravého Paprskáčate očekávám, že i když vystupujeme venku a ono zrovna sněží a je zima, tak se dostaví, protože bude cítit takovou tu potřebu zapojit se, nenechat si ujít vystoupení a podržet celý kolektiv sboru. Hana Zemancová elán a stát přichází o peníze. Na problém této nezvykle dlouhé stavby se zaměřil režisér Ivo Bystřičan, autor dokumentů Mých posledních cigaret (který je také letos promítán na filmovém festivalu Jeden svět, pozn. red.), nebo například Hypermarket, jeho pán a otrok. V dokumentu se hlavně zaměřuje na spory mezi sdružením Děti země, staviteli dálnice D8 a občany Českého středohoří. Velmi činně před kamerou skáče aktivista pan Patrik z Dětí země. Za to vedoucí stavby se tváří unaveně, a nemůžete se mu ani divit. Už se těšil do důchodu, když mu bylo oznámeno, že se stavba prodlužuje. V tomto zajímavém snímku, o tom jak utratit zbytečně peníze, se dostávají ke slovu také občané, kterým nedostavená dálnice komplikuje život. Dokument Iva Bystřičana nám přiblíží nejen krásnou krajinu naší země, která je ve filmu podtržená hudbou výše zmíněného Wagnera, ale také nám poukazuje na to, jak to u nás všechno chodí, na nesmyslná povolení, která vše zbytečně prodlužují. A to stačí tak málo, být více aktivní, dál nic.

4 6 Doba slevová Slevy neexistují. Když jsem toto slyšela, cítila jsem se podobně, jako když jsem se dozvěděla, že vánoční dárky nenosí Ježíšek. Dokonce i moje reakce byla velmi podobná. Nevěřila jsem tomu a zuřivě jsem argumentovala. Bohužel stejně jako Ježíšek, tak i slevy zřejmě existují jen v pohádkách. Říkáte si, co je to za nesmysl a vybavuje se vám poštovní schránka překypující akčními letáky, tak jaké pak, že slevy neexistují? Napadlo vás však někdy, jak je možné, že si některé společnosti mohou dovolit jít s cenou výrazně níže, než jejich konkurence? Protože dnes není nic zadarmo, někdo i za slevy musí zaplatit, ale kdo? Po odpovědích na tyto otázky pátral francouzský režisér Frédéric Brunnquell. Dokumentární film Doba slevová (The Age of Cheap) odhaluje temné pozadí na první pohled lákajících slev. Film se zalíbí především lidem, kteří mají rádi věci řečené narovinu a nebojí se pravdy. Seznámíte se s příběhy lidí, kteří jsou, možná stejně jako vy, obětmi slevové kultury. Ať už jde o prodavače v Lidlu, nebo slečnu, která si chtěla splnit svůj sen být letuškou, zatímco prožila spíše noční Akce Olina! Silná káva, cigareta, noviny a nálada, jež by se dala charakterizovat slovy Nemluvte na mě, nechtě mě bejt a bude to dobrý, je pravděpodobně blízká mnohým stejně tak jako první (té úplně) první dámě České republiky, Olze Havlové. Dokument, pojmenovaný prostě a jednoduše Olga, byl natočen k výročí jejích nedožitých 80. narozenin a pod vedením režiséra Miroslava Janka nastiňuje divákům citlivý pohled na silnou osobnost paní Olgy Havlové. V dokumentu je Olga Havlová představena jako statečná a sebevědomá žena, jež neplýtvá slovy na zbytečné malichernosti, ale svým ostrovtipem a i důvtipem dokáže odzbrojit každého, což ostatně potvrzují i slova samotné scénáristky Anny Freimannové: Na Olgu Havlovou vzpomínají přátelé jako na nejbližšího a nejspolehlivějšího parťáka Václava Havla, na kamarádku, která nezkazí žádnou legraci, naopak ji vymýšlí, štědrou hostitelku, vášnivou hráčku a houbařku, milovnici přírody, ostrou glosátorku, statečnou a pilnou disidentku, jako na ženu moudrou a věcnou, vždy s nohama na zemi a vždy svou. 7 BOLESLAVSKÉ FESTIVALOVÉ NOVINY / BŘEZEN 2014 Kateřina Kroupová Dokument, který k financování výkupu osobních archivů využil služeb i crowdfundingového portálu, je vlastně mozaikou složenou ze vzpomínek přátel Olgy Havlové, čtených úryvků z knihy Síla věčnosti Olgy Havlové a záznamů STB, desítek fotografií, autentických záběrů z Hrádečku, ale i schůzek intelektuálské skupiny okolo manželů Havlových v tzv. Hrobce. Úplný obraz o nátuře paní Olgy potom dotváří i rozhovory s ní samotnou a jejím manželem Václavem Havlem. Dokumentární snímek tak nabízí široko obsáhlý náhled do pestrého života paní Havlové, stejně tak jako do společnosti lidí, kteří se i v době socialismu dokázali smát a užívat života. Film, jenž přináší inspiraci, bude mít svou světovou premiéru právě na festivalu Jeden svět. Nechejte se i vy inspirovat rozmanitým životem ženy, která si k narozeninám přála zabijačku, po světě chtěla cestovat jen s kartáčkem v batohu a jejímž novoročním přáním bylo poslechnout si nějakou písničku od Pink Floyd. Nechte se inspirovat Olgou! Dominika Rajnohová můru jako zaměstnankyně letecké společnosti Rayanair. Lidé dnes čím dál častěji k přepravě využívají služby nízkonákladových společností. Tyto firmy nabízejí extrémně levné letenky na úkor kvality poskytovaných služeb. Firmy však šetří především na platech a pracovních podmínkách svých zaměstnanců. Film zachycuje pohled na tuto situaci jak ze strany letušky, tak majitele firmy, který je přesvědčen, že je vše v pořádku. Dokument se velmi dotýká i České republiky, přestože je natáčen napříč celou Evropou na místech vzdálených statisíce kilometrů. Těžce bychom hledali člověka, který nikdy nenavštívil obchodní řetězec Lidl. Tento obchodní řetězec je také zářným příkladem ochuzování pracovníků. Na úkor slev, které Lidl nabízí, mají zaměstnanci výrazně nízké platy. Jsou tím nuceni nakupovat za snížené ceny a tak si zaměstnavatel dělá ze svých pracovníků i své zákazníky. Jak bylo řečeno ve filmu: Lidé jsou chudí, protože máme nízké ceny. Jsme chyceni v začarovaném kruhu. Podaří se nám z něj uniknout, nebo vyhlídky nízkých cen a zároveň dobře placené práce zůstanou utopií?

5 8 BOLESLAVSKÉ FESTIVALOVÉ NOVINY / BŘEZEN Po Staroměstské náměstí Út St Čt Pá So Dům kultury Filmový maraton Doprovodný program Animovaná VJ projekce Připravilo vizuální studio Lunchmeat, promítá se každý všední den po čas festivalu od 19,30 na zeď radnice. Příběh o proměnách města v čase, jeho bolesti i slávě, reflektující některé důležité události a hnutí, které utvářely jeho dnešní podobu. Radnice se rozsvítí digitálními kresbami skotské malířky Frances Sander, které podpoří abstraktní animace Jana Hladila, za doprovodu autorské hudby mladého britského skladatele Williama Yatese Dům kultury divadelní sál Show! Bohdan Bláhovec, 67 min, 2013, ČR Angee, Tereza, Nikola, Michaela a Vendy jsou členky dívčí popové skupiny 5Angels, kterou je jejich manažer a otec jedné z nich odhodlaný vynést do nejvyšších pater šoubyznysu. Nastupuje tvrdý dril dívky, kterým je mezi 11 a 14 lety, trénují úsměv do kamery a fotí se s ikonou českého popu M. Davidem. 5Angels jsou tak spíše než splněným snem produktem byznys plánu. Snímek získal Cenu české filmové kritiky za nejlepší dokumentární film v roce S nálepkou ADHD Jaké to je žít s diagnosou Erlend E. Mo, 88 min, 2013, Dánsko Neurovývojová porucha známá jako ADHD čili porucha pozornosti s hyperaktivitou postihuje ve školním věku zhruba 3 7 % dětí a u přibližně poloviny z nich pak přetrvává do dospělosti. Lékaři často těmto dětem předepisují léky. Jedna dánská škola má ale úplně odlišný přístup alternativní program, zaměřený na individuální potřeby jednotlivých dětí. Křehký portrét zachycuje, jak se třem dětem díky této metodice daří postupně ovládnout své pocity i chování. Horníci pod palbou Rehad Desai, 85 min, 2014, Jihoafrická republika V srpnu 2012 došlo v jihoafrickém dole Marikana k jednomu z největších krveprolití od konce apartheidu. Nenásilnou demonstraci stovky horníků za zlepšení pracovních podmínek ukončil zásah státních policejních složek, při kterém bylo více než třicet horníků zastřeleno a mnoho dalších zraněno. Prostřednictvím výpovědí svědků a záběrů z místa masakru vykresluje režisér znepokojující obraz mechanismu moci v JAR, kde korporace vydělávají na vykořisťování nejchudších. Ukrajina není bordel Kitty Green, 80 min, 2013, Austrálie Obrázky z protestních akcí ukrajinské skupiny Femen obletěly svět. Kdo ale jsou tyto mladé ženy, které si píšou slogany na obnažená prsa? Proč se rozhodly pro radikální formu aktivismu? Australská režisérka s ukrajinskými kořeny Kitty Green strávila se skupinou čtrnáct měsíců, během kterých zachytila několik riskantních akcí na Ukrajině, v Turecku a v Bělorusku. Díky vzájemnému sblížení se jí zároveň podařilo odhalit, co se skrývá za pečlivě budovanou značkou Femen. Projekt příroda David Bond, 78 min, 2013, Velká Británie Britský filmař David Bond se nedokáže smířit s tím, že jeho děti milují televizi a tablety více než venkovní hry, štítí se bláta a bojí se lézt po stromech. Rozhodne se proto změnit zažité stereotypy u dětí i rodičů pomocí reklamní kampaně. Jmenuje se marketingovým ředitelem projektu Příroda a přizve na pomoc světové experty z oboru PR, reklamy a tým kreativců. Nemá sice vysoký rozpočet, zato ušlechtilý záměr dostat děti ven Počátky Linda Kallistová Jablonská, 60 min, Česká republika, 2014 Dvojčata Pavla a Denisa a o několik měsíců starší Adéla dosáhly dospělosti ve výchovném ústavu v Počátkách. Čeká je cesta do samostatného života, na niž se vydávají vybaveny výučním listem a směsí radostného očekávání a obav. Aby přechod nebyl tak tvrdý, začínají v Domě na půli cesty. Jejich startovní pozice je řadí do role outsiderů bez podpory rodiny, z níž není snadné se vymanit. Přesto se o to pokusí, každá svým způsobem a každá také s jiným výsledkem. Tibet oheň v zemi sněhu Gyatso Losang, 57 min, Dondhon, 2013, USA Čínské represe dohnaly Tibeťany v posledních letech k radikální formě protestu sebeupalování. Od roku 2009 se upálilo již asi 120 převážně buddhistických mnichů a mnišek, kteří tímto zoufalým aktem volali po návratu dalajlamy a nastolení svobody. V reakci na tyto protesty čínská vláda zametá stopy a trestá přeživší oběti i jejich rodinné příslušníky. Unikátní ilegálně pořízené záběry veřejných demonstrativních sebevražd i názory expertů přinášejí šokující vhled do současné situace v Tibetu Dál nic Ivo Bystřičan, 75 min, 2013, Česká republika Ani po sedmi letech se stavařům nedaří uvést do provozu pár zbývajících kilometrů dálnice D8 vedoucí do Německa chráněnou oblastí Českého středohoří. Dokončení stavby blokuje série žalob občanského sdružení Děti Země, které upozorňuje na nezákonný průběh celého projektu. Místní lidé ale vnímají situaci odlišně. Kvůli nedostavěným úsekům jim pod okny denně proudí nekonečné množství aut a kamionů a oni by se rádi dočkali klidu. Film je rámován působivými obrazy krajiny Českého středohoří. Mý věci Petri Luukkainen, 52 min, 2013, Finsko Nahý Petri vstává z podlahy, opouští svůj prázdný byt a běží zasněženými Helsinkami uprostřed noci do skladiště, kam si uložil všechny své osobní věci. Může si však vzít pouze jediný předmět a tak to bude po dobu celého jednoho roku. K radikálnímu experimentu se Petri rozhodl, když zjistil, že hromadění předmětů ho nečiní šťastným. Jaké věci skutečně ke svému životu potřebujeme? Humorný snímek získal v roce 2013 diváckou cenu na festivalu DocPoint v Helsinkách Poslední sny Estephan Wagner, 59 min, 2013, Dánsko Hanne přemýšlí, zda má kontaktovat svou dceru a usmířit se s ní. Britt by chtěla ještě naposled spatřit svou kamarádku z Norska. Myrna chce strávit poslední chvíle s manželem. Intimní portrét tří žen během posledních týdnů jejich životů v dánském hospici otevírá téma, které je v Česku stále silně tabuizované. Jakkoli je odchod našich blízkých ze života složitý, režisér E. Wagner ukazuje, že díky empatické péči ošetřujícího personálu, psychologů či kněží se na něj lze připravit. O trhu s orgány Ric Esther Bienstock, 82 min, 2013, Kanada Stovky tisíc lidí ročně umírají na selhání ledvin často proto, že se nedočkají dárce. Poptávka vysoce převyšuje nabídku, a tak se zoufalí pacienti obracejí na černý trh. Investigativní dokument rozpoutává debatu o etických i právních aspektech celosvětového obchodu s lidskými orgány a klade provokativní otázky. S chutí do toho! Konstantin Faigle, 98 min, 2012, Německo Režisér Konstantin Faigle přizval k tvorbě sociology, ekonomy, teology, filozofy, historiky, psychology i komiky, aby se zamysleli nad tím, kde se západní civilizace ocitla ve vztahu k práci. Rozhovory a ankety doprovázejí inscenované sekvence s činorodým seniorem, vyhořelým inženýrem, pracovitou produkční bez zakázek nebo cynickými pojišťovacími agenty. Často zneklidňující názory a otázky vyvažují příběhy o lidech, kteří ke stávajícímu systému našli alternativu. Podezřelá čokoláda Miki Mistrati, 45 min, 2012, Dánsko V roce 2010 natočil dánský filmař Miki Mistrati dokument Odvrácená strana čokolády. Odhalil v něm otřesné praktiky na kakaových plantážích v Pobřeží Slonoviny, kde byly k otrocké práci zneužívány děti, často pašované z mnoha chudých zemí Afriky. Film vzbudil značnou odezvu a velcí výrobci čokolády pod tlakem konzumentů slíbili zjednat nápravu. Kolik z mediálně obratně prezentovaných projektů bylo skutečně prospěšných a kolik z proklamací jsou jen lži a prázdné sliby? Doba slevová Frédéric Brunnquell, 52 min, 2012, Francie Režisér Frédéric Brunnquell pátrá ve svém dokumentárním road movie napříč Evropou po tom, proč je možné koupit si letenku společnosti Ryanair za pár korun nebo proč jsou produkty v Lidlu tak levné. Zjišťuje, že podmínkou vysokého zisku jsou zejména nízké platy a podmínky práce hraničící s vykořisťováním. Tímto přístupem si diskontní firmy ze svých zaměstnanců vytvářejí opět své zákazníky. Těm totiž nezbývá než zase nakupovat jejich levné zboží. Aleppo zápisky z temnoty Michal Przedlacki, 89 min, 2014, Polsko Aleppo, největší syrského město sužovaného boji mezi režimem Bašára Asada a opozičními skupinami, kde se jedním z hlavních cílů pravidelných bombových útoků stali civilisté. Film bývalého pracovníka humanitární organizace, který se do Sýrie vrací jako dokumentarista, ukazuje v té nejsyrovější podobě opoziční bojovníky, členy islamistických hnutí, dětské vojáky stejně jako lékaře a humanitární pracovníky. Ti všichni doufají, že válka jednou skončí. Všechno je možné Lidia Duda, 54 min, 2013, Polsko Terese je sice už 80 let, přesto projíždí s batohem na zádech celý svět. Razí přitom heslo, že všechno je možné. Vitální Polka, povoláním výtvarnice, se oddala cestovatelské vášni teprve nedávno. Co ji k tomu přimělo? Jak její počínání vnímá manžel Jan, který zůstává doma? Režisérka citlivým způsobem portrétuje inspirativní osobnost Teresy, která zůstává i ve stáří velmi aktivní. Za svůj předchozí snímek Zapletení si filmařka odnesla Cenu za režii na festivalu Jeden svět Mých posledních 150 tisíc cigaret Ivo Bystřičan, 52 min, 2013, Česká republika Režisér Ivo Bystřičan se na prahu třicítky rozhodne přestat kouřit. V osobním deníku popisuje svůj náročný boj s abstinenčními příznaky a v rámci odvykací kúry se vydá pátrat po tom, jak funguje politické a ekonomické pozadí nejrozšířenější závislosti v Česku. Proč s ním tabákové korporace nechtějí mluvit a čeští politici se ke kouření staví tak tolerantně? Je závislost na tabáku skutečně jen hloupostí kuřáků, nebo se jedná o promyšlený obchod s lidskou slabostí? klub U-turn Neopouštěj mě Niels van Koevorden, S. L. Bakker, 106 min, 2013, Belgie, Nizozemsko Marcel a Bob, dva věrní kamarádi, sedí u malého stolu v kamenném domě uprostřed belgických lesů a utápějí svůj žal z nepovedeného života v lahvích vína a rumu. Oba jsou dlouholetí alkoholici, jejich rodiny je opustily, a tak spolu zatrpkle spřádají plány na sebevraždu. Tragikomický příběh vypráví o dvou životních ztroskotancích, jejichž vzájemné přátelství je posiluje a ve stejné chvíli stahuje ke dnu. Podaří se alespoň jednomu z nich vymanit se z bludného kruhu? Olga Miroslav Janek, 87 min, 2014, Česká republika Olga Havlová, žena, která stála od počátku po boku prezidenta Václava Havla, by v červenci 2013 oslavila 80. narozeniny. Film přináší velké množství dosud neznámých záběrů, fotografií a vyprávění. Olga je zde představena jako ostrá glosátorka, zásadová disidentka, štědrá hostitelka, věcná žena, která nesnášela okázalost, milovala jemný humor a říkala vždy to, co si myslí. Její přátelé potvrzují, že ani v roli první dámy svůj přístup nezměnila a zůstala stát pevně nohama na zemi Velká noc Petr Hátle, 72 min., 2013, Česká republika Je po půlnoci. Nastává doba, kdy se město propadá do ticha a ze tmy se vynořují bledé stíny. Jsou to ztracené existence, lidé, které nikdo nehledá a po kterých se nikomu nestýská. K jejich nočním dobrodružstvím přibývá i kriminalita a drogy. Vizuálně vyhraněný dokument zachycuje prostřednictvím autentických portrétů postav plynoucí realitu nočních ulic Prahy. Režisér Petr Hátle za něj získal v roce 2013 Cenu za nejlepší český dokument na festivalu v Jihlavě Show! Bohdan Bláhovec, 67 min, 2013, ČR Angee, Tereza, Nikola, Michaela a Vendy jsou členky dívčí popové skupiny 5Angels, kterou je jejich manažer a otec jedné z nich odhodlaný vynést do nejvyšších pater šoubyznysu. Nastupuje tvrdý dril dívky, kterým je mezi 11 a 14 lety, trénují úsměv do kamery a fotí se s ikonou českého popu M. Davidem. 5Angels jsou tak spíše než splněným snem produktem byznys plánu. Snímek získal Cenu české filmové kritiky za nejlepší dokumentární film v roce Beseda s kameramanem snímku Show! Prokopem Součkem Festivalová afterparty: Kapela Hot Sisters (jazz, blues), Electroswing Dj s party

6 10 BOLESLAVSKÉ FESTIVALOVÉ NOVINY / BŘEZEN Práce, práce! Proč? Alžběta Motlová Práce je našim každodenním rituálem, prostředkem k získání peněz, které jsou nezbytné pro chod domácnosti. Nic víc, nic míň. Mnoho lidí nebude souhlasit. Jejich práce je přeci baví, bez ní nedokážou žít. Kdyby jim opravdu zbývalo pár hodin života, strávili by tento čas v práci? Těžko. Ideálního žití a bytí, to je kvalitní studium, dobré zaměstnání, tučné konto v bance, hodnotná nemovitost, partner s patřičným postavením ve společenském žebříčku. Tento matrix je promítán v hlavách členů dnešní společnosti. Jinak si to nedokážeme představit, jinak to nejde. Naopak být nezaměstnaný je vnímáno negativně, je to něco nežádoucího. Lidé bez zaměstnání ztrácí společenské postavení a konexe, a co hůř své sebevědomí a důvěru v sebe. Německý snímek Konstantina Faiglea S chutí do toho! poukazuje na (ne)důležitost práce v životě dnešního člověka. Film spojením průzkumu, rozhovorů a skutečných příběhů lidí pohybujících se na trhu práce nabízí jiný úhel pohledu na věc. Příběh Jochena P. nejlépe vystihuje pořekadlo Nejen z chleba živ jest člověk. Odpracuje svých pár hodin, aby si vydělal na nájem, jídlo, pár dalších nezbytných věcí a všechen svůj další čas tráví s lidmi, které má rád a dělá věci, které ho baví. Nač potom všechny ty přesčasy, ustavičné soutěžení, hádky s kolegy a poničené nervy? Nejde to i jinak? Lidé by mohli pracovat mnohem méně, kdyby se skutečně zamysleli nad svými potřebami a nad tím, co je těší. Jak dlouho ještě může vydržet systém start-cíl, který současný svět praktikuje? Je dobré se na chvíli zastavit a zamyslet. Třeba právě u tohoto snímku. Podezřelá čokoláda Dominika Rajnohová Ukrajina není bordel Pro mnoho z nás je den bez čokolády jako den bez slunce. Jaké by to asi bylo, kdyby nám v kavárně ke cappuccinu nedonesli tu malou čokoládu, na kterou se často těšíme víc, než na samotnou kávu? Jaké je nejrychlejší a nejpříjemnější řešení stresu? Když se nám v puse rozplývá kousek čokolády, zapomeneme na všechno. Život je jako bonboniéra-nikdy nevíš, co ochutnáš. Na rozdíl od života, u bonboniéry si přeci jen můžeme přečíst složení. Přesto, že tuto pochutinu tak hojně a rádi využíváme, málokdo z nás tuší, jak se vůbec zrodila a jak dlouhý a nesnadný je proces jejího vzniku. Po stopách za čokoládou, resp. za kakaovými boby, se před časem vydal do západní Afriky i dánský dokumentarista Miki Mistrati. Ve svém filmu Podezřelá čokoláda (Shady Chocolate) se pokusil zobrazit především tu temnější stránku vzniku čokolády. Kritickým pohledem ve filmových obrazech dokládá, jak se v těchto oblastech velká část populace potýká s extrémní chudobou, jak běžné a normální je porušování základních lidských práv a nelegální dětská práce, jak plané a neupřímné jsou sliby nadnárodních korporací a jak neschopní a zkorumpovaní jsou místní vládci. Známe však možnost úniku z tohoto bludného kruhu cestou fair trade, neboli férového obchodu. Fair trade už v mnoha chudých oblastech, především Afriky a Asie, pěstitelům i řemeslníkům přináší spravedlivou odměnu za jejich práci, odbourává dětskou práci a je šetrnější k využívání přírodních zdrojů. Nezanedbatelným kladem tohoto obchodního systému je i dohled nad kvalitou produktů. Shrnuto a podtrženo, proč si nedat čokoládu s čistým svědomím? Také v Mladé Boleslavi jsou férové produkty k dostání a to nejen čokoláda. Velmi brzy se bude naše město pyšnit titulem fairtradového města. V republice se tak stane pátým a největším městem, jež ponese tento čestný titul. První pohnutkou pro realizaci tohoto projekutu bylo zorganizování Férové snídaně, která se již stala tradicí, říká Monika Picková, koordinátorka fair trade v Mladé Boleslavi. Pod záštitou organizace NaZemi trvala cesta za fairtradovým městem jeden a půl roku. Pro zisk tohoto titulu mnohé učinili Monika Picková, 1. náměstek primátora Mladé Boleslavi Adolf Beznoska a Jan Kurka za občanské sdružení Téma dne. Tato řídící skupina pořádá také akce jako již zmiňovaná snídaně, nebo piána v ulici. O akcích fairtradového města určitě v budoucnu mnohé uslyšíme, na to vemte čokoládu! Lenka Bendlová Již název napovídá, že tento dokument, režírovaný Australankou Kitty Green, má za cíl uhájit čest Ukrajinských děvčat. Po rozpadu Sovětského svazu nastaly pro Ukrajinu kruté časy, a tak se spousta tamních žen a dívek vydala hledat práci do různých koutů Evropy. Většina z nich však bohužel skončila v nevěstincích, což způsobilo klamnou představu, že Ukrajinky jsou lehké ženy. Proti těmto předsudkům se snaží bojovat členky skupiny FEMEN, o nichž tento snímek pojednává. Diváka mohou zaujmout poutavé příběhy několika členek tohoto hnutí. Děvčata zde popisují své pohnutky, které je vedou k účasti na protestních akcích a přibližují své pocity při vzdorování všeobecným myšlenkovým stereotypům cizinců, kteří si jezdí na Ukrajinu hledat prostitutky. Dívky ve skupině FEMEN chodí na protestní akce většinou s obnaženými ňadry a popsanou hrudí. Snaží se co nejvíce upoutat pozornost a jak samy tvrdí, i když s nimi spousta lidí nesouhlasí, důležité je, že se o nich ví. Pokud vás tento film nadchne natolik, že byste se chtěli do podobného hnutí také zapojit, nemusíte samozřejmě cestovat směrem na východ. V České republice máme několik organizací, které se zabývají aktivismem, avšak ne v tak radikální míře jako je tomu na Ukrajině. U nás bychom našli např. piána na ulici. V rámci tohoto projektu se na ulicích a ve veřejných prostorech různých měst zničehonic objevila piána, na která mohou náhodní kolemjdoucí spontánně začít hrát. Dobrým způsobem, jak narušit každodenní stereotyp je zúčastnit se nějaké nevšední, jednorázové akce, jakou bude v nejbližší době např. férová snídaně, happening na podporu fair trade a tím nenásilnou formou dát najevo, že vám není jedno, co se okolo vás děje.

7 FEST. Boleslavské festivalové noviny: v březnu 2014 vydalo občanské sdružení Téma dne v rámci festivalu Jeden svět v Mladé Boleslavi Redakce: Jan Kurka šéfredaktor, Danilo Elvir grafik, editor, Dominika Rajnohová, Kateřina Kroupová, Alžběta Motlová, Lenka Bedlová a Hana Zemancová redaktorky, studentky Gymnázia Mladá Boleslav Téma dne doporučuje: Debata s Vladimírem 518 o jeho knize Kmeny, od 19.00, klub U-Turn Pub. Kniha ve fotografiích a textech představuje aktuální podobu pražských komunit od hip hopu a hardcore, přes gotiky a neohippies, až po motorkáře, fanoušky tuningu či milovníky japonské popkultury. Jejich vizuální a životní styl mapuje více než tři sta barevných snímků fotografa Tomáše Součka. Zeměfest 2014, od do 18.00, Krásná louka. Tématem letošního Zeměfestu jsou příběhy obyčejných věcí. Z čeho a jak vznikají všechny tyto věci, bez nichž si náš život nedovedeme představit, si návštěvníci vyzkouší na vlastní kůži: podojit krávu, uplést košík, vykovat hřebík, zpracovat ovčí vlnu, vyrobit dřevěnou hračku nebo šperk či pravěkým způsobem opéci na ohni hada z vlastnoručně vyrobeného těsta mnoho dalšího. Součástí Zeměfestu je Festivalový tým: Pavla Lachmanová dramaturgie Jan Kurka fundraising a partnerství Jan Cindr dramaturgie a produkce environmentální scény Dominika Michailidu produkce Venkovské scény Tereza Ritterová školní projekce studio Luchmeat visual artová projekce Vanda Hlaváčková koordinace dobrovolníků a kampaň pro zachráněné potraviny Sebastian Vošvrda Obývák ve městě Jan Chramosta festivalový spot Edita Kubištová Humans of Mladá Boleslav Jiří Kopal šéfkuchař rautu ze zachráněných potravin Ondřej Douša fundraisingová podpora David Cígler produkce afterparty Kateřina Kroupová redaktorka festivalových novin Dominika Rajnohová redaktorka festivalových novin Alžběta Motlová redaktorka festivalových novin i sebepoznávací pokus s názvem TOP 50 Moje věci: Představte si, že jste z nějakého velmi závažného důvodu nuceni opustit své stávající obydlí a na delší dobu se přestěhovat do zcela nevybaveného městského holobytu, kde jsou jen okna a dveře, jinak vůbec nic. Zkuste si za sebe poctivě sepsat 30 nejdůležitějších druhů věcí, které by byly pro Vaše fungování v takové situaci nejdůležitější, plus dvacet dalších, které by vám pomohly vést téměř normální život. Nemusíte se příliš zabývat tím, kolik triček či párů ponožek budete potřebovat, jeden druh věci se počítá jako jedna věc. Každý, kdo zašle svůj poctivě sestavený seznam TOP 50 (30+20) svých věcí do pátku 18. dubna 2014 do Ekocentra Zahrada (mail: jan.cindr@ddm-mb.cz, Facebook: Honza Cindr), bude zařazen do slosování o trojici těch asi nepraktičtějších věcí pro přežití: spacák, praktický nůž a LED čelovku. Výherce budou organizátoři losovat v sobotu 26. dubna 2014 na Zeměfestu. Lenka Bendlová redaktorka festivalových novin Hana Zemancová redaktorka festivalových novin Barbora Lachmanová design festivalových scén Jiří Tymich zvuková produkce pro visual artovou projekci Jakub Jirků produkce festivalové komunikace Anna Nebeská podpora propagace Eliška Hudcová fairtradová produkce Monika Picková fairtradová produkce Samuel Pacek produkce Obýváku ve městě Jan Starý produkce Obýváku ve městě Jiří Misík produkce Obýváku ve městě Jan Tykal produkce Obýváku ve městě Roman Švejda produkce Obýváku ve městě Markéta Kučerová produkce rautu Tomáš Bartoň produkce rautu Celý tým se zapojuje do příprav festivalu ve svém volném času bez nároku na honorář. A za to jim patří obrovský dík. foto užšího týmu