Magnificat: Lukáš 1, 46 55

Transkript

1 1.1. Překlad textu z řečtiny Magnificat: Lukáš 1, v. řecký text český překlad 46 Κα ὶ εἶπεν Μαριάμ I řekla Maria: Μεγαλύνει ἡ ψυχή μου τὸν κύριον, κα ὶ ἠγαλλίασεν τ ὸ πνεῦμά μου ἐπ ὶ τ ῷ θε ῷ τ ῷ σωτῆρί μου ὅτι ἐπέβλεψεν ἐπ ὶ τὴν ταπείνωσιν τῆς δούλης αὐτο ῦ, ἰδο ὺ γὰρ ἀπ ὸ το ῦ νῦν μακαριοῦσίν με πᾶσαι α ἱ γενεαί ὅτι ἐποίησέν μοι μεγάλα ὁ δυνατός, κα ὶ ἅγιον τ ὸ ὄνομα αὐτο ῦ, κα ὶ τ ὸ ἔλεος αὐτο ῦ εἰς γενεὰς κα ὶ γενεὰς τοῖς φοβουμένοις αὐτόν. Velebí má duše Pána a veselí se duch můj v Bohu, Spasiteli mém, že ujal se [postaral se o, shlédl] na ponížení [pokoření] otrokyně své. Hle, od nynějška mne totiž budou blahoslavit všechna pokolení, protože učinil mi [se mnou] veliké (věci) Mocný a svaté jméno jeho a milosrdenství jeho k pokolením a pokolením bojících se jeho. 51 Ἐποίησεν κράτος ἐν βραχίονι αὐτο ῦ, Učinil moc v rameni jeho, διεσκόρπισεν ὑπερηφάνους διανοί ᾳ rozptýlil pyšné [domýšlivé] smýšlením καρδίας αὐτῶν [rozumem, myslí] srdcí jejich, 52 καθεῖλεν δυνάστας ἀπ ὸ θρόνων κα ὶ ὕψωσεν ταπεινούς, svrhl mocné z trůnů [:: Vyčistil trůny od mocných] a povýšil ponížené [pokořené], 53 πεινῶντας ἐνέπλησεν ἀγαθῶν hladové nasytil dobrými (věcmi) κα ὶ πλουτοῦντας ἐξαπέστειλεν κενούς. a bohaté odeslal prázdné. 54 ἀντελάβετο Ἰσραὴλ παιδὸς αὐτο ῦ, Ujal se Izraele, služebníka svého, μνησθῆναι ἐλέους, pamětliv milosrdenství, 55 καθὼς ἐλάλησεν πρὸς τοὺς πατέρας ἡμῶν, τ ῷ Ἀβραὰμ κα ὶ τ ῷ σπέρματι αὐτο ῦ εἰς τὸν αἰῶνα. jakož řekl k otcům našim, Abrahámovi a potomkům jeho na věky. 1

2 1.2. Překlad textu z latiny Magnificat: Lukáš 1, v. latinský text český překlad 46 et ait Maria I řekla Maria: magnificat anima mea Dominum Velebí má duše Pána et exultavit spiritus meus in Deo a veselí se duch můj v Bohu, Spasiteli 47 salutari meo mém, quia respexit humilitatem ancillae 48 že shlédl na ponížení služebnice své. suae ecce enim ex hoc beatam me dicent omnes generationes 49 quia fecit mihi magna qui potens est et sanctum nomen eius et misericordia eius in progenies et 50 progenies timentibus eum Hle, neboť z toho blahoslavená mi řeknou všechny genarace. protože učinil mi veliké (věci) ten, který jest mocný. a svaté jméno jeho a milosrdenství jeho do pokolení a pokolení bojících se jeho. 51 fecit potentiam in brachio suo Učinil moc v rameni svém, dispersit superbos mente cordis sui rozptýlil pyšné pyšné myslí srdcí jejich, 52 deposuit potentes de sede svrhl mocné [vladaře] z trůnů et exaltavit humiles a povýšil ponížené 53 esurientes implevit bonis hladové naplnil [nasytil] dobrým et divites dimisit inanes a bohaté odeslal prázdné. 54 suscepit Israhel puerum suum Přijal Izraele, služebníka svého, memorari misericordiae pamětliv na milosrdenství, 55 sicut locutus est ad patres nostros jakož mluvil k otcům našim Abraham et semini eius in saecula Abrahámovi a potomkům jeho na věky. 2

3 1.3. Synopse překladů 3

4 1.4. Různočtení a textové varianty Verš 46.: - Několik latinských rukopisů a někteří církevní otcové uvádějí, že chvalozpěv pronáší Alžběta, jež ostatně mluvila již předtím. Verš 48.: - Rukopis D dodává aktéra shlédnutí: Pán Verš 49: - Mnohé rukopisy čtou místo veliké (věci) údaj velkolepé (věci). Verš 50: - Problém jak číst údaj o pokoleních: z pokolení pokolení, z pokolení a pokolení či od pokolení do pokolení? Verš 55: - Místo na věky čtou mnohé rukopisy až do věků. Text, ač je velmi známým církevním hymnem, nemá, kupodivu, velké množství různočtení, ta, jenž má, navíc zásadně nemění jeho smysl, s výjimkou různočtení ve verši 46, které mění může zásadně změnit osobu mluvčího Členění můj návrh a) verš 46a: Úvod: Kdo recituje? - není vlastní součástí hymnu; b) verše 46b-48a: Vlastní úvod hymnu: Maria velebí Boha a popisuje svůj předchozí a současný stav. c) verš 48b: Makrosyntaktický signál: Od teď již nikoli ponížená, nýbrž blahoslavený zlom v hymnu. d) verše 49-50: Proč je Maria blahoslavená? e) verše 51-55: Závěr: Co vše učinil Bůh Kontext Hymnus Magnificat je Lukášovým specifikem a nenajdeme ho u žádného jiného evangelisty, náleží k prvním dvěma kapitolám Lukášova evangelia, které vyprávějí o Ježíšově (a Křtitelově) narození a jeho okolnostech. Náš text je zde součástí širšího celku, jež bychom mohli nazvat Mariina návštěva u Alžběty (kap. 1, verše 39-46). V předchozích úsecích 1. kapitoly jsou obě ženy vyvoleny, aby se jim narodily zvláštní potomci - Alžbětina muže Zachariáše osloví hlas od oltáře a Marii navštíví anděl (dobře ve starozákonní linii). Po těchto líčeních, nyní následuje vylíčení setkání obou těchto podivně otěhotnělých žen. Během svého setkání velebí obě ženy Boha: Alžeběta za Mariinu silnou víru, Maria zase za Boží jednání s ní Vlastní výklad To, že po úseku prozaického textu následuje text hymnický žalm, se v Novém zákoně objevuje dvakrát, ač je to v židovské literatuře novozákonní doby běžným jevem (Bultmann, Geschichte der synoptischen Tradition, str. 322n.): farizejské (apokryfní) Šalamounovy žalmy a děkovné a chválící žalmy z Kumránu. Zůstává otevřenou otázkou, zpívá-li tento žalm Maria anebo Alžběta. Tím, že říká své Magnificat, recituje Maria hymnus, který má jak děkovný tak eschatologický náboj a obsahuje četné aluze, zejména na Chanin chvalozpěv (Chanina píseň z 1 S, 2,1-10, o jejichž synopsi se také níže pokusíme.);hymnus sám má podobu děkovného mesiášského žalmu a jazyk LXX, patrně se však jedná o dílo evangelistovo (Malý stuttgartský 4

5 komentář: Lukáš, str. 33). Hymnus oslavuje Boží spásné působení jak retrospektivně tak i s očima upřenýma k eschatologické budoucnosti. Důležitým motivem tohoto hymnu je ponížení či pokožení, které představuje postoj věřícího vůči Hospodinu, vůči Boží moci a moudrosti. V tomto stavu se nacházejí chudí, ponížení a hladoví a právě tak služebnice, přičemž jsou všichni tito stavěny do kontrastu s mocnými a bohatými, kteří svou závislost na Bohu nepociťují a nekoří se před Hospodinem. Všechny lidské generace mají dle slov hymnu blahoslavit Marii pro její příkladnou víru, jelikož si Bůh ve své milosti vybral právě ji, aby s ní učinil veliké věci. V Marii a jejím zázračném těhotenství, ano, v dítěti, které se z něj narodí, se uskutečňuje Boží plán spásy k těm, kdo se ho bojí. Celý hymnus tak vlastně oslavuje Boží milosrdenství vůči celému světu a hlavně vůči Izraeli. 46: Celý hymnus je reakcí na Alžbětin pozdrav. Maria tedy reaguje písní, kdy její ψυχη celý vnitřní člověk, což je paralelismem k πνευμα (v. 47), oslavuje Boha. 47: Jelikož je Maria příznivě naladěna, dává se do eschatologického jásání. Bůh je zde popisován, jakožto Zachránce či Spasitel (Ž 23, 5; Ž 24, 5; Sir 51,1 etc.). Možná tu jde o aluzi na Ježíšovo jméno - Hospodin je spása (W. Grundmann, Das Evangelium nach Lukas, str. 64). 48: Jako důvod eschatologické radosti je prvně uvedeno Boží vyvýšení ponížených, přičemž se má zato, že výraz ταπεινωσις odkazuje k Alžbětině dosavadní bezdětnosti, která byla v Izraeli vnímána jako ponížení; může to však být narážka i na vlastní stav Mariin : Narážka na Ž 125, 2n a Dt 10, 21, kde se mluví o svatosti Božího jména : Veliké Boží skutky, jsou zároveň skutky Božího milosrdenství, které je ovocem svatostí Božího jména. 55: Odkaz na Boží smlouvu s Abrahámem, která je na věky. 5

6 4. Synopse Synopse Mariina a Chanina chvalozpěvu v. Lukáš 1, ~ 1. Samuelova 2, 1-10 v. 46 I řekla Maria: Chana se takto modlila: 1a "Mé srdce jásotem oslavuje Velebí má duše Pána 1b Hospodina, 47 a veselí se duch můj v Bohu, Spasiteli mém, raduji se ze tvé spásy. 1e že ujal se [postaral se o, shlédl] na ponížení [pokoření] otrokyně své. Hle, od nynějška mne totiž budou blahoslavit všechna pokolení, protože učinil mi [se mnou] veliké (věci) Mocný a svaté jméno jeho Nikdo není svatý mimo Hospodina, není nikoho krom tebe, 50 a milosrdenství jeho k pokolením a pokolením bojících se jeho. 51 Učinil moc v rameni jeho, rozptýlil pyšné [domýšlivé] smýšlením [rozumem, myslí] srdcí jejich, 52 svrhl mocné z trůnů [:: Vyčistil trůny Nechte už těch povýšených řečí, 3a od mocných] Zlomen je luk bohatýrů, 4a 4b ale ti, kdo klesali, jsou opásáni statečností. a povýšil ponížené [pokořené], Nuzného pozvedá z prachu, z kalu 8a vytahuje ubožáka; posadí je v kruhu knížat hladové nasytil dobrými (věcmi) hladoví přestali lačnět. X 5b a bohaté odeslal prázdné. Sytí se dávají najmout za chléb, 5a 54 Ujal se Izraele, služebníka svého, On střeží nohy svých věrných, 9a pamětliv milosrdenství, 55 jakož řekl k otcům našim, Abrahámovi a potomkům jeho na věky. 2a 6