O podstatě a rychlosti Roentgenových paprsků Bohumil Kučera ( )

Transkript

1 č. 4 Čs. čas. fyz. 62 (2012) 259 O podstatě a rychlosti Roentgenových paprsků Bohumil Kučera ( ) profesor experimentální fyziky na Univerzitě Karlově v Praze Přetiskujeme zde dobový přehled znalostí o charakteru a vlastnostech rentgenového záření, jak jej v roce 1903 podal profesor Bohumil Kučera ve třináctém ročníku Živy na stranách Již záhy po Röntgenově epochálním objevu se prokázalo, že jeho paprsky X jsou krátkovlnným elektromagnetickým zářením šířícím se rychlostí světla. Přestože první ohybové experimenty na štěrbinách neposkytovaly ještě jednoznačné a reprodukovatelné výsledky, podařilo se je postupem času zdokonalit a odhadnout pomocí nich vlnovou délku rentgenového záření. V článku je již explicitně řečeno, že hodnoty vlnové délky jsou řádu molekulárních dimensí. Vidíme tak zřetelně, jak vývoj oboru směřoval k von Laueho objevu. Foto: MÚA AV ČR, Almanach ČAVU, roč (1922)

2 260 Historie fyziky» Začíná převažovat vážné vědecké studium otázky po sídle, původě a podstatě nového záření. «Bohumil Kučera (Semily, 22. března 1874 Praha, 16. dubna 1921) absolvoval poslední ročníky základní (obecné) školy v Liberci (odtud zřejmě pocházela jeho brilantní znalost němčiny); střední školu však již vychodil v Praze, kde pak navštěvoval filozofickou fakultu ( ). V roce 1897 se stal asistentem profesora Strouhala. Doktorátu filozofie dosáhl rok na to. Jeho učňovská léta pokračovala v cizině. V roce 1899 pobýval v Curychu. Následující rok začal pracovat na darmstadtské technické univerzitě. V laboratoři profesora Karla Scheringa, kde působil jako jeho asistent, vypracoval habilitační práci Die Oberflächenspannung von polarisiertem Quecksilber, publikovanou v Drudeho Annalen der Physik (1903). Získané výsledky později sehrály významnou motivační roli při Heyrovského objevu polarografie, viz např. Čs. čas. fyz. 59, 35 (2009). V roce 1903 se Bohumil Kučera, už jako soukromý docent darmstadtské techniky, vrátil do Prahy. V roce 1908 byl jmenován mimořádným profesorem experimentální fyziky. Řádným profesorem se stal roku Jako vynikající žák profesora Koláčka byl výtečně vyškoleným teoretikem, uplatnil se však zejména v experimentální fyzice. Zabýval se nejprve hlavně kapilárními jevy a dále radioaktivitou a fyzikou ionizujícího záření. Vzpomínáme-li profesora Strouhala jako zakladatele fyzikálního ústavu Karlovy univerzity, měli bychom profesora Kučeru vnímat jako jeho prvního budovatele. Ředitelem ústavu byl však jen po několik měsíců. Ve věku sedmačtyřiceti let podlehl srdeční chorobě, jež ho řadu let trápila. Z Kučerovy obsáhlé literární činnosti vyniká každoroční přehled fyzikálních prací, jehož vznik inicioval a první ročník sestavil (vyšel ve Věstníku akademie 1902), Foto: MÚA AV ČR, fond Fotosbírka Bohumila Vavrouška, sign. Vav 5545, inv. č a učebnice Nástin geometrické optiky a fotometrie (1915) a Základy mechaniky tuhých těles (1921). Je též spoluautorem druhého vydání Strouhalovy Mechaniky (1910). Mnoho zajímavých informací i osobních vzpomínek o profesoru Kučerovi obsahuje autobiografie profesora Vladimíra Nováka: Vzpomínky a paměti (životopis), vl. nákladem tisk Pokorný a spol., Brno 1939.

3 č. 4 Čs. čas. fyz. 62 (2012) 261» U každého příčného vlnění musí však existovati jisté zjevy, zvané diffrakčními čili ohybovými, z nichž lze délku vlny určiti. «

4 262 Historie fyziky» Je povšimnutí hodno, že velikost λ zapadá do řádu molekulárních dimensí. «

5 č. 4 Čs. čas. fyz. 62 (2012) 263 Fotografie členů profesorského sboru Filosofické fakulty KFU při návštěvě nové budovy Fysikálního ústavu na Karlově 15. května Zleva stojí: Král, (?), Groh, Kučera (vzadu), Pastrnek, Niederle, Brauner, Goll, Strouhal (stojí vzadu a spokojeně se usmívá), (?), Velikovský, Zubatý, Němec, (?), Raýman, Bidlo. Zdroj: Archiv Univerzity Karlovy

6 264 Historie fyziky» Postupná rychlost X-paprsků je rovna rychlosti světelné. «