Alexy obě pozice spojuje a mluví o explikatívně-existenciálním zdůvodnění, jako o spojení subjektivního a objektivního přístupu.

Transkript

1 Interpretace lidských práv Úvodní seminář Seminář bude věnován vysvětlení základních pojmů: a) lidská práva, jejich pojetí a zdůvodnění; b) interpretace; co je to interpretace obecně? Co činí interpretaci lidských práv specifickou? A1) Jak se mluví o lidských právech v současné právní filozofii a teorii? Problémem současné teorie lidských práv je otázka jejich zdůvodnění. Německý právní teoretik R. Alexy vymezuje 8 argumentačních přístupů: -náboženský: Lidská práva jsou božím darem -intuitivní: Zdůvodnění lidských práv vychází z jejich evidence, jsou evidentní -konsensuální: Zdůvodnění vychází z toho, že jsou výsledkem konsensu (dohody) -biologický: resp. antropologický, zdůvodnění na základě altruismu jako přirozeného způsobu jednání -instrumentální: tzn., že uznání lidských práv maximalizuje užitek; (J. Buchanan- smlouva jako garance lidských práv slabším silnějšími užitek mají obě strany) -kulturní: tzn., jsou utvářeny v historicko - kulturním vývoji; jsou sociálním či kulturním konstruktem (R.Rorty) Alexy se domnívá, že tyto přístupy jsou nedostatečné a přidává další dvě pozice: explikativní a existenciální zdůvodnění - explikativní, tzn., jde o zdůvodnění, kdy se hledá odpověď na to, co je implicitní (vlastní) zákonitost lidské praxe; tzn. co by mělo být účelem naší praxe (inspirace Kantem, který za vnitřní nutnost lidského jednání považoval brát druhého jako účel nikoli jako prostředek tzn., uznat druhého jako svobodnou bytost, respektovat důstojnost druhého, ) - existenciální, tzn. jde o zdůvodnění, kdy se hledá odpověď na otázku kdo jsem my, jako lidé? a Alexy tuto otázku konkretizuje: Zda jsme schopni podrobit argumentaci a kritice naše zájmy, potřeby? Alexy obě pozice spojuje a mluví o explikatívně-existenciálním zdůvodnění, jako o spojení subjektivního a objektivního přístupu.

2 Úkol č.1 Přemýšlejte o Alexyho otázce Zda jsme schopni podrobit kritice a argumentaci naše zájmy a potřeby? Jinými slovy, zda mohou lidé dosáhnout konsensu v otázce svých zájmů (potřeb), které mají subjektivní povahu? To znamená, zda je možné, aby lidé uznali určité potřeby za objektivní kritérium svých nároků a práv? Je to možné? Za jakých podmínek by to bylo možné nebo je to úplně vyloučené? Pokuste se svůj názor vysvětlit a pak zdůvodnit Příklad, uměli byste si představit, že by lidé omezili na minimum používání automobilu; tzn. dosáhli by konsensus v tom, že by automobil používali jen v nutných případech. A2) Obecně můžeme vymezit několik interpretačních přístupů k pojetí lidských práv: 1. skupina- Optimistická, kdy argumentace je vedena následujícím způsobem: Lidská práva jsou základní práva, nezcizitelná a univerzální práva, která náleží jedinci nebo za určitých okolností i skupině jedinců a komunitě. Lidská práva jsou univerzální a inherentní (vlastní) každé lidské bytosti Viz k tomu: Výbor pro ekonomické, sociální a kulturní práva. Lidská práva jsou rovná (každý člověk disponuje souborem lidských práv), nezcizitelná ( morálně vzato nikdo nemůže přestat být lidskou bytostí) a univerzální (disponuje jimi každý člen druhu Homo sapiens). O lidských právech se nediskutuje, protože lidská práva jednoduše jsou, jsou správná a maximálně se jejich rozsah bude rozšiřovat. Viz k tomu Donnelly, J. International Human Right in Theory and Practice skupina- Skeptická různé intenzity: Těžko se hledá jednotná definice, lidská práva se těžko definují. Pojem lidských práv není jednoznačný, existuje řada jeho významů, které plynou hlavně ze slova práva. a) Lidská práva nejsou ničím jiným, než jen sociálním konstruktem

3 (americký filosof R. Rorty) Rorty je anti-esencialista a podle něj: Lidská práva jsou prázdná slova, která nic neoznačují, za nimi se nic nenachází; kritizuje lidsko právní věty - lidská práva jsou nezcizitelná to je stejný slogan jako pojem podřízení se Boží vůli ; oba pojmy mluví o nepodmíněnosti, danosti a vlastně tím říkají asi toto, že stojím zde, protože nemohu jinak b) Radikální skepticismus až odmítající: lidská práva jsou fikce Lidská práva jsou jen morální fikce, věřit v lidská práva je něco takového jako věřit v čarodějnice; dokazování jejich existence má stejnou povahu jako dokazování, že existují čarodějnice, každý takový důkaz ztroskotává. (americký etik A.Mac Intyre) Úkol č. 3: Přemýšlejte o MacIntyryho názoru na lidská práva, která považuje jen za fikci. Co vy nato? Máte nějaký argument, kterým byste vyvrátili tento názor a prokázali, že lidská práva nejsou jen fikce? Co je podle Vás důkazem opodstatněnosti lidských práv? Můžete nějaký důkaz uvést? B) Aktuální problémy současné teorie lidských práv - přechod od deklarace k aktivismu: kritika formalismu- inflace lidských práva: Lidská práva by neměla být jen předvolebními slogany, jen politická hesla: ale přechod k utváření konkrétních podmínek k jejich prosazování; - přechod od hodnotového vyjádření k normativnímu: Lidská práva nejsou ani jen ideje, ani jen hodnoty, ale stávají se ne-hospodářskými pravidly jednání, která by mohla plnit integrační funkci ve společnosti a fungují jako standardy legitimity každého politického režimu - dodržování lidských práv se stává významným kritériem morálního jednání

4 - od předpokladu k cíli normativní regulace společenského života: dodržování lidských práv jako měřítko stupně demokracie; - ideologie nahrazena konceptem lidských práv - od otázky, co jsou lidská práva, k otázce, jak je možné jejich uskutečnění, efektivní prosazení atd.. nejenom chránit ale prosazovat je 2. část. 1. Co je to interpretace obecně? Metodologické otázky interpretace lidských práv? Co je to interpretace? Slovo interpretace (z latinského interpretari vykládat, tlumočit, překládat, posuzovat) Obecně znamená výklad (resp. porozumění a chápání) významu či smyslu nějakého textu či tvůrčího projevu (uměleckého, literárního díla) ale i jevu, jako je například smysl dějin, tradice, jednání, apod. Tato činnost souvisí s tím, že jevy ve světě kolem nás nejsou jen pouhými fakty, ale se také k nám nějak vztahují, nějak jim vždy rozumíme a odhalujeme jejich význam či významy. Součástí interpretace je ale i konstruktivní část, kdy je důležité to, abychom my sami dávali světu smysl K zapamatování: a) Interpretace je jazyková činnost, kdy interpret vždy interpretuje něco někomu; Struktura interpretace: interpret- interpretovaný objekt příjemce interpretace b) Proces interpretace probíhá v kruhu (hermeneutický výklad) jako: před porozumění- vždy něčemu nějak rozumíme porozumění utváření našeho rozumění významu jevu nebo problému výklad-interpretace významu porozuměnému problému jevu Porozumění a tvorba významu: Význam daného jevu je utvářen v procesu porozumění; význam dané věci či jevu je utvářen v kontextu, ve kterém je mu rozuměno Nutné rozlišovat mezi : vysvětlením (explikace) a porozuměním významu

5 Dvě činnosti, které umožňují porozumění významu komplementárně se doplňují nebylo by dobré je ztotožňovat ani oddělovat Cílem vysvětlení (explikace) je objasnění, upřesnění pojmů, kategorií, abychom mu lépe porozuměli a mohli je použít Např. na půdě práva se k tomu používají definice, vymezení výčtem nebo známým uvedením pro účely tohoto zákona Příklad vysvětlení výčtem jak je rozuměno sociálně-právní ochraně dětí: Sociálně-právní ochrana dětí 1 (1) Sociálně-právní ochranou dětí (dále jen "sociálně-právní ochrana") se rozumí zejména a) ochrana práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu, b) ochrana oprávněných zájmů dítěte, včetně ochrany jeho jmění, c) působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny. 2 (1) Pro účely tohoto zákona se dítětem rozumí nezletilá osoba. b) Nutné rozlišovat mezi popisem a hodnocením (porozumění) Vysvětlení vychází z popisu (deskripce) jako způsob poznávání je spojeno s hledáním a nalézáním příčin, kauzálních souvislostí; proč něco je takové jaké je, proč se něco stalo atd objasňují se vlastnosti, souvislosti jevu, události apod., a to co nejsrozumitelněji Porozumění jako způsob poznávání je spojen s hodnocením významu odhalováním významů jevů a událostí a to vždy v určitém kontextu c)cílem interpretace je výklad významů použitých slov, pojmů, celého textu: Právní pojmy jsou významově vymezeny svým aplikačním kontextem. 3. Modely právní interpretace: pozitivistický, hermeneutický, pragmatický přístup - Pozitivistický přístup charakterizuje spíše vysvětlení, mluví se o překladu, kdy text normy je vysvětlen jinými slovy (vychází se z názoru, kdy se odmítá nějaké jiné možné rozumění zákonu tzn. odmítá se interpretace výsledku jednání, protože se předpokládá, že vykonaná činnost je racionální) - Hermeneutický přístup charakterizuje to, že význam právní skutečnosti se nehledá jen na základě významu právního textu ale také porozumění případu, skutkové podstaty, díky které

6 je nalézán význam znění zákona; (různé přístupy- porozumění případu, výsledku činnosti funguje jako korektor atd ) - Pragmatický model- význam je utvářen na základě právního případu a k porozumění se dospívá územ u precedentů; v současnosti různé názory, kritika úzu a hledání nových modelů, např. úspěšnost vyřešení konfliktu tzn. použije se ten význam nějakého vágního pojmu, který vedl v minulosti k úspěšným řešením konfliktu 4. Tři konkurenční koncepce v teorii právní interpretace: - textualismus (preferuje jazykový výklad) - intencionalismus (identifikuje a prosazuje subjektivní úmysl zákonodárce) - instrumentalismus (oreintuje se na teleologický výklad ( objektivní účel zákona) 5. Interpretace lidských práv Složitost interpretace lidských práv na půdě práva plyne ze skutečnosti, že porozumění zákonu a také fakticity případu je zde moderováno prizmatem určitého obrazu člověka, tzn. porozuměním toho, jak je chápan člověk jako živá bytost, jako rozumný a jednající subjekt ale i to, jak je chápán jeho život, jeho práva, jeho důstojnost, atd Tři otázky, které v teorii interpretace lidských práv zaznívají: - Otázka legitimity soudcovského výkladu v případě jeho kreativní interpretace např. Evropské úmluvy o ochraně lidských práv v národních podmínkách; -Metodologické problémy, nejsou jasné interpretační metody, resp. není vytvořen konzistentní metodologický přístup k interpretaci lidských práv; -Otázka konformity soudní interpretace s morálním zdůvodněním lidských práv, resp. s obrazem člověka; Tyto otázky jsou výzvou k teoretickému a filosofickému zkoumání

7 K přemýšlení a samostudiu: V roce 1998, sociolog a žurnalista J. Jandourek u příležitosti výročí Všeobecné Deklarace publikoval tyto názory. Co vy nato? Souhlasili byste s tímto pojetím lidských práva? Se kterým bodem byste polemizovali nejvíce a proč? 1. Pojem lidských práv, tak jak jej dnes známe, má poměrně vážné slabiny. Jestliže ještě osvícenci mohli říci, že lidé byli stvořeni jako sobě rovni a mají právo usilovat o štěstí, my dnes musíme první polovinu věty vypustit... V sekularizované společnosti totiž není jisté, že byl člověk stvořen. (Mohu si to soukromě myslet, ale není samozřejmé, že toto přesvědčení se mnou někdo bude sdílet.) 2. Všeobecná deklarace lidských práv je dobrý seznam toho, jak by to na světě mělo chodit. Neříká však nic o tom, proč by to tak mělo být a jak toho dosáhnout. 3. Konzervativci budou soudit s Dostojevským, že kde není Bůh, je všechno dovoleno. Dějiny bohužel prokázaly, že všechno je dovoleno i tam, kde Bůh je. Nejenom to, dokonce je to dovoleno v jeho jménu. 4. Nedala by se lidská práva zdůvodnit aspoň zdravým rozumem? Zdravý rozum však některým lidem velí provádět eutanazii, zatímco jiní ji - z důvodu téhož zdravého rozumu - zavrhují. 5. Třeba někdo přijde na to, experimentovat s buddhismem. Ten sice o lidských právech nemluví, ale má svou propracovanou etiku, a navíc bez komplikované metafyziky. Jenomže buddhismus se nedá zavést na celém světě na povel jenom proto, že by se nám to hodilo Je Deklarace vůbec k něčemu dobrá? Paradoxně ano... Evropan podle ní stále ještě spolehlivě pozná, které země nestojí za nic. K čemu mu takové poznání bude, ale není předem jisté.