Právní režim vodních ploch

Transkript

1 Masarykova univerzita v Brně Právnická fakulta Katedra životního prostředí a pozemkového práva Bakalářská práce Právní režim vodních ploch Ivo Hofmann 2006/2007 Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Právní režim vodních ploch zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny.... Ivo Hofmann

2 Obsah Strana 1. Úvod 4 2. Základní pojmy 5 3. Vývoj právní úpravy na území dnešní České republiky Rané období vodního práva Právní úprava v době Rakouska-Uherska Vodní právo po únoru Vodní právo na počátku 21. století 9 4. Objekt právních vztahů Kategorizace vod Majetkoprávní vztahy Práva k vodám Pozemky tvořící koryta vodních toků Povinnosti vlastníků pozemků tvořících koryta vodních toků Povinnosti vlastníků pozemků s vodními toky sousedících Povinnosti vlastníků staveb a zařízení v korytech vodních toků Povinnosti vlastníků pozemků v záplavovém území Povinnosti vlastníků pozemků při haváriích Nakládání s vodami Vodní díla Ochrana vodních děl Povinnosti vlastníků vodních děl Vstup na pozemky Vodoprávní evidence Evidence rozhodnutí vodoprávních úřadů Údaje zapisované do katastru nemovitostí Povodně Povodňová opatření Vlastníci vodních děl Vlastníci pozemků a staveb v záplavovém území Plošná ochrana vodních zdrojů Povinnosti vlastníků pozemků v rámci územní ochrany Chráněné oblasti přirozené akumulace vod 30 2

3 11.3. Ochranná pásma vodních zdrojů Zranitelné oblasti Závěr Resume Použitá literatura a prameny 35 3

4 1. Úvod Závislost na vodě provází lidstvo od nepaměti nejen v podobě potřeby pitné vody jako životadárné tekutiny, nýbrž i jako nezbytné součásti mnoha lidských oborů a činností. Zpočátku člověk potřeboval vodu jenom k pití. Postupem času jsme se však na vodu začali spoléhat více, takže vodou zavlažujeme úrodu, splachujeme odpad, umýváme s ní svá těla i majetek a nejnověji její energie pohání stroje. Mnohé společnosti vynakládají na zajištění dostatku vody obrovské úsilí. Například na Středním východě má voda i dnes mnohdy větší cenu než ropa. Neúspěch při zajišťování vody se může projevit i v podobě ekonomického úpadku. Na vodě závisí zdraví, blahobyt i bezpečnost. Nedostatek sladké vody se již v současné době řadí po klimatických změnách na druhé místo mezi největšími riziky dalšího vývoje. S ohledem na v budoucnu hrozící světovou vodní krizi se tato závislost bude nadále prohlubovat a stane se zřejmě i příčinou mezinárodních konfliktů. Voda se jako cenná a základní surovina značnou měrou projevila v rozvoji dávných vyspělých civilizací. Dokladem tomu jsou například civilizace starověkého Egypta či Mezopotámie, které vznikly v povodí velkých toků Nilu, Eufratu a Tigridu a na jejichž vodách záviselo zejména zemědělství největší zdroj obživy. O velkém významu vody svědčí dochované zákony tehdejší doby, které již zahrnovaly právní regulaci vodohospodářských poměrů. Jednalo se o řadu povinností a omezení pro vlastníky pozemků vztahující se zejména k budování a údržbě hrází nebo kanálů. V té době už dokonce vznikala společenstva podobná vodním družstvům. S postupem doby vzniká stále větší potřeba vodní poměry upravovat různými zákony a právě těmto zákonům je věnována moje práce. 4

5 2. Základní pojmy Vodní útvar je vymezené významné soustředění povrchových nebo podzemních vod v určitém prostředí charakterizované společnou formou jejich výskytu nebo společnými vlastnostmi vod a znaky hydrologického režimu. Vodní útvary se rozlišují na útvary povrchových vod a útvary podzemních vod. Vodním útvarem může být vodní tok nebo jeho úsek, voda ve vodní nádrži nebo jen v její vymezitelné části, podzemní vody v určité zvodni nebo jen v její vymezitelné části v určité lokalitě. Útvar povrchové vody je vymezené soustředění povrchové vody v určitém prostředí, například v jezeru, ve vodní nádrži, v korytě vodního toku. Silně ovlivněný vodní útvar je útvar povrchové vody, který má v důsledku lidské činnosti podstatně změněný charakter. Umělý vodní útvar je vodní útvar povrchové vody vytvořený lidskou činností. Útvar podzemní vody je vymezené soustředění podzemní vody v příslušném kolektoru nebo kolektorech; kolektorem se rozumí horninová vrstva nebo souvrství hornin s dostatečnou propustí, umožňující významnou spojitou akumulaci podzemní vody nebo její proudění či odběr. Vodní zdroje, jsou představovány povrchovými nebo podzemními vodami, které jsou využívány nebo které mohou být využívány pro uspokojení potřeb člověka, zejména pro jeho životní potřeby nebo jeho hospodářské aktivity. Nakládáním s povrchovými nebo podzemními vodami se rozumí jejich vzdouvání pomocí vodních děl, využívání jejich energetického potenciálu, jejich využívání k chovu ryb nebo vodní drůbeže, k plavbě nebo k plavení dřeva, jejich odběr, vypouštění odpadních vod do nich a další způsoby, jimiž lze využívat jejich vlastnosti nebo ovlivňovat jejich množství, průtok, výskyt nebo jakost. Nakládat s povrchovými nebo podzemními vodami lze buď na základě práv vyplývajících ze zákona nebo na základě povolení vodoprávního úřadu. Povodí je území, ze kterého veškerý povrchový odtok odtéká sítí vodních toků k určitému místu vodního toku (obvykle soutok s jiným vodním tokem nebo vyústění vodního toku do jiného vodního útvaru). Povodí je ohraničeno rozvodnicí, kterou je myšlená hranice geomorfologického rozhraní mezi sousedními povodími. Plocha povodí zahrnuje také plochy povrchových vodních útvarů v povodí. 5

6 3. Vývoj právní úpravy na území dnešní České republiky 3.1. Rané období vodního práva Ve středověku rozhodoval o vlastnictví vod panovník. Toto bylo později změněno Vladislavským zřízením zemským (r. 1500), které stanovilo, že splavné řeky jsou předmětem obecného užívání a Obnovené zřízení zemské (r. 1627) pak rozšířilo užívání na všechny řeky. Na základě Dvorského dekretu se od r staly splavné toky majetkem státu. V té době plnily funkci vodohospodářských předpisů mlýnské řády vydávané v jednotlivých zemích. Roku 1811 vešel v platnost Všeobecný občanský zákoník, v němž byly zakotveny i některé zásady vodního práva. Podle něj byly veletoky a řeky považovány za veřejný statek ( 287). Věnoval se rovněž vodním stavbám ( ) a ochraně břehů ( 413). Zvláštní užívání vod bylo upraveno ve Všeobecném mlýnském řádu z roku Pro vodní stavby byla vydána řada dvorských dekretů, dále byly vydány řády plavební, o říční policii apod. Roztříštěnost právní úpravy si vynutila reformu. V roce 1862 vznikla osnova, která se po připomínkách rozdělila do dvou částí: 1. na soukromoprávní a trestní, která byla upravena vodním zákonem z r. 1869, 2. část byla jednotnou osnovou zemského zákona pro všechny země Právní úprava v době Rakouska-Uherska Prvním významným právním předpisem upravujícím vodohospodářské poměry na území tehdejšího Rakouska-Uherska byl vodní zákon č. 93/1869 ř. z., na jehož základě byly přijaty i podrobnější vodní zákony zemské, zvlášť pro Čechy (český zemský vodní zákon č. 71/1870), pro Moravu a Slezsko. Vodní zákon č. 71/1870 čes. z. z. vymezuje pojmy bezprostředně související s vodním hospodářstvím včetně majetkoprávních vztahů, a to především: Veřejný statek Veřejným nebo také obecným statkem se nazývají věci v obecném užívání (usus publicus). Je to statek státní a obecní. Tím jsou dle 2 řeky a veleřeky (veletoky) od místa, kde počínají být využívané k plavbě lodí a vorů, a to bez rozdílu, jestli je tato možnost využívána. Veřejným statkem jsou dle 3 také části veleřek a řek, po kterých nejezdí lodi a vory, ale i potoky, jezera a jiné vody tekoucí nebo stojaté jsou statkem veřejným, pokud dle zákona nebo z nějakého zvláštního titulu soukromého někomu nenáležejí. Jeho užívání je uvedeno v 15, podle nějž je každému umožněno se ve veřejné vodě koupat, prát, mýt, čerpat ji, ale i dobývat rostliny, bahno, písek, štěrk, kamení a led na místech, na kterých toto není zapovězeno, ale pokud tím průtoku vody, ani břehům nehrozí nebezpečí a nebudou porušena práva někoho jiného, nikomu nebude způsobena škoda. Pokud by chtěl někdo vodu užívat jinak, než je v 15 stanoveno, je nutné požádat o povolení příslušný orgán veřejné moci ( 17). Soukromé vlastnictví Dle 4 náleží držiteli pozemku: podzemní voda, která je v jeho pozemku uzavřená a z pozemku vyvěrá, kromě vody minerální a cementní, voda srážková (voda dešťová, z tajícího ledu, sněhu, krup), 6

7 voda ve studních, rybnících, cisternách a jiných nádržích, které se nacházejí na jeho pozemku, nebo v kanálech a trubkách, které držitel nechal postavit pro své soukromé účely, voda, která z výše jmenovaných vod odteče, v případě že nevtekla do některé cizí vody soukromé nebo do vody veřejné a neodtekla z jeho pozemku. Ve smyslu rakouského práva bylo vlastnické právo k soukromým řekám chápáno jako vlastnictví k řečišti a vlastnictví práv k užitku. Jiné soukromé tekoucí vody včetně potoků byly považovány za příslušenství pozemků, po kterých, nebo mezi nimiž tekly ( 5), avšak majitelé měli možnost soukromé tekoucí vody, po nichž bylo možno se plavit na lodích či vorech, prohlásit za veřejný statek ( 6). V případě, že soukromá tekoucí voda nebyla vlastníkem využívána, mohl správní úřad postoupit vlastnictví vody za náhradu někomu jinému ( 28). Příslušný správní orgán měl také oprávnění vlastnické právo odejmout. Soukromé vlastnictví k vodám mohlo být prokázáno např. zápisem do knih, soudním rozsudkem či vydržením. Užívání soukromých vod je uvedeno v 10 a vyplývá z něj, že vlastník vody má možnost nakládat s ní ke svým potřebám a potřebám jiných dle své vůle. Toto ale může být omezeno právem někoho jiného, kdo má také právo k vodě. Voda by měla být vlastníkem užívána tak, aby někomu jinému nebyla způsobena škoda. 16 přiznává každému k užívání soukromých řek a potoků podobná práva, jaká jsou zákonem garantována u veřejných vod pod podmínkou, že je tak činěno na místech, na kterých je povolen přístup k vodě. Vlastnictví vody spodní Vodou spodní nazýváme vodu tekoucí pod povrchem s výjimkou vody, která teče po povrchu a pod povrch zmizí jen na chvíli. Na právní povahu těchto vod však byly rozdílné názory: vodním zákonem jsou upraveny všechny vody a vody spodní musí být buď soukromé nebo veřejné. Ze zákona tedy vyplývá, že voda spodní je vodou veřejnou. spodní voda je vodou soukromou, jelikož je součástí pozemku. spodní voda nepodléhá vodnímu zákonu a je res omnium communis, neboť nemůže být předmětem úplného opanování stejně jako vzduch nebo moře (Randa), nebo res nullius, která se stává vlastnictvím až okupací (Pantůček). Nakonec se rakouský správní soud rozhodl považovat spodní vodu jako res nullius. Toto stanovisko zastával i náš správní soud. Spodní voda, jež vnikla do povrchu zemského, vsála se do země a zde buďsi propustnými horninami nebo rozsedlinami protéká, nebo se nahromaďuje v podpovrchových nádržích jest res nullius. 1 Pro zajímavost lze uvést i pár příkladů z tehdejší judikatury NS: Veřejný statek Štěrkoviště ve veřejné řece jest veřejným statkem. (Gl. U. 6054) Podle rakouského práva jest vodní koryto integrující částí vody a jest je proto u veřejných vod považovati také za veřejný statek ve smyslu 287 ob. z. obč. a za vlastnictví státu. (Gl. U. 7695) 1 Rouček, F., Sedláček, J. Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a Podkarpatské Rusi., díl II., str

8 Soukromá práva na veřejném statku Pokud se tím neporušují meze obecného užívání, může býti na veřejném statku nabýváno soukromých práv. (Gl. U ) Uvedená úprava platila v podstatě až do r V období Československé republiky byla sice připravována v letech osnova nového zákona o vodách známá jako referentský návrh zákona o vodním právu, která však nebyla uzákoněna. 2 Vládním nařízením č. 305/1942 Sb. ze dne , jež nabylo účinnosti , pak došlo k rozšíření platnosti českého zemského vodního zákona z r na celé území Čech, Moravy a bývalého Slezska Vodní právo po únoru 1948 K další změně došlo až roku 1955, kdy byl přijat nový zákon č. 11/1955 Sb., o vodním hospodářství. Jeho zavedením byl jednak konečně vyřešen problém do té doby rozdílné právní úpravy na Slovensku, ale došlo rovněž i k přizpůsobení vodohospodářského odvětví stavu odpovídajícímu novým společenskoekonomickým poměrům rozvíjejícím se po únoru Projevila se v něm existence centrálního plánování včetně plánovitého usměrňování hospodaření s vodními zdroji, nadřazenost veřejných zájmů zájmům jednotlivců a důraz na administrativní nástroje ochrany vod. 3 Přijetím zákona o vodním hospodářství z roku 1955 byla současně ukončena platnost zákona č. 93/1869 ř.z., k němuž se váže rozsáhlá judikatura Nejvyššího správního soudu včetně všech zemských vodních zákoníků. Státní správa vodního hospodářství byla zabezpečována Ministerstvem lesního a vodního hospodářství a národními výbory, přičemž všechny ústřední úřady státu měly povinnost s těmito vodohospodářskými orgány spolupracovat a napomáhat jim. Vlastnická a užívací práva k nemovitostem, vodním dílům a vodním tokům byla převáděna, přičemž pro správu těchto převedených nemovitostí byla stanovena organizační struktura. Veškeré vody měly sloužit k zabezpečení hospodářských a společenských potřeb. V souvislosti s přechody vlastnických a užívacích práv bylo možné prakticky neomezené vyvlastnění nemovitostí a práv nabytých dosud platnými zákony. V případě, že by nedošlo k dohodě o výkupu nebo užívání stavby, náleželo státu právo na vyvlastění nemovitostí a práv v zájmu činností upravených zákonem. Na základě zákona došlo rovněž ke zrušení dosavadních vodních družstev a převodu jejich majetku na stát. Pro vypořádání závazků ze zrušených vodních družstev byla přijata další nařízení. Zákon č.11/1955 Sb., který byl sice pro řadu nedostatků novelizován už v roce 1959, platil až do roku 1973, kdy byl nahrazen novým vodním zákonem č. 138/1973. Sb., o vodách. Ten se v praxi velmi osvědčil a byl v platnosti po dobu téměř 30 let. Nově došlo k vymezení pojmu vodního toku a současně byl stanoven způsob jeho označování a evidence v evidenci nemovitostí. Vodní toky se označovaly buď s parcelním číslem a zápisem do evidence nemovitostí nebo bez čísla, když šíře koryta nedosáhla 2 m. Rovněž byl nově vymezen pojem vodních děl a zřízení ochranných pásem. Ochrana před povodní se řešila zejména prevencí a povinností každého plnit příkazy povodňových orgánů a přispívat za povodně věcnou pomocí. 2 Tureček, K. a kol. Zákon o vodách č. 254/2001 Sb., s komentářem. Praha: SONDY, s.r.o., 2002, s. 5 3 Dudová, Jančářová, Pekárek, Průchová. Právo životního prostředí (2. díl): MU

9 Tento zákon jako vůbec první vodohospodářský předpis zakotvil institut správy vodních toků a stanovil, že vodní toky spravují státní vodohospodářské organizace, řízené ústředním vodohospodářským orgánem republiky. Podle právní úpravy platné až do r nemohly být vody povrchové a podzemní předmětem majetkových práv, protože byly považovány za res nullius a vlastnictví k těmto vodám bylo možné nabýt okupací. Podzemní a povrchové vody nebyly součástí pozemků, na nichž se nalézaly, proto vlastnictví těchto pozemků neopravňovalo s těmito vodami nakládat. Podzemní vody, vodní toky a přírodní léčivé zdroje byly ve státním vlastnictví. Oprávnění vodohospodářského orgánu vyvlastňovat nemovitosti bylo zachováno, ale jen za předem stanovených taxativních podmínek. Jako příklad majetkoprávních vztahů dle tehdejší judikatury lze uvést například: Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 2 Cdon 1 192/97 Rybník jako vodní dílo ve smyslu veřejného (vodního) práva není z hlediska práva soukromého samostatnou věcí, se kterou by mohlo být nakládáno odděleně od pozemků tvořících jeho dno a břehy. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne , čj. 6 A 78/94-27 I. Vodní tok ve smyslu 31 vodního zákona (zák. č. 138/1973 Sb. ve znění pozdějších změn a doplňků) tvoří jednak vlastní vodní tok, který není věcí z pohledu občanskoprávního, jednak jeho přirozené nebo umělé koryto, které je nemovitostí; to neplatí pro rybníky, které neleží na toku (nebeské rybníky). III. Je-li pozemek se samostatným parcelním číslem, který tvoří koryto vodního toku začleněného do rybářského revíru podle 7 zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství, vydán oprávněné osobě v restituci, např. podle zákona č. 229/1991 Sb. nebo je-li vlastnické právo k němu převedeno v procesu privatizace na jinou právnickou nebo fyzickou osobu, nemění to nic na existenci rybářského práva státu podle 6 odst. 1 zákona o rybářství, ani na oprávněních, plynoucích z dříve přenechaného výkonu rybářského práva podle 8 zákona o rybářství. Po zásadní změně společenských poměrů po listopadu 1989 však dosavadní právní úprava přestala novému stavu v některých směrech vyhovovat, proto byla koncem roku 2001 nahrazena novým vodním zákonem č. 254/2001 Sb. (s účinností od 1. ledna 2002), jenž byl nutností pro vytvoření moderního demokratického prostředí k zajištění vlastnických vztahů, naplnění veřejného zájmu a prvků nezbytných k zabezpečení vodních zdrojů pro budoucí generace Vodní právo na počátku 21. století Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) se stal pátou komplexní úpravou na úseku péče o vodní zdroje, jejich ochrany a využívání. Příprava zákona probíhala od roku 1994 a práci na zákonu nejvíce urychlila příprava České republiky na přijetí do Evropské unie. Velmi podstatnou událostí bylo ustanovení úseku vodního hospodářství na Ministerstvu zemědělství v roce Návrh byl schválen vládou České republiky při druhém projednání dne 26. července Následně byl výsledný text schválen dne 18. května 2001 i Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky a 28. června 2001, po schválení Senátem Parlamentu České republiky, byl text předán prezidentovi České republiky a publikován ve Sbírce zákonů dne 25. července Nový vodní zákon sice nezměnil celkovou koncepci dosavadní právní úpravy, ale 9

10 přesto přinesl několik výrazných změn. Voda nacházející se v přírodním prostředí již není předmětem vlastnického práva a předmětem vlastnictví se stává až po odebrání z přírodního zdroje. Vody v přírodním prostředí se tedy považují za věc bez vlastníka. Jakožto věci neovladatelné nemohou být povrchové ani podzemní vody ani předmětem státního vlastnictví. Stát však rozhoduje o nakládání s nimi prostřednictvím vodoprávních úřadů (ty pak udělují povolení k nakládání s vodou, které není obecné). 4 Vodní tok není podle tohoto zákona považován za nemovitost, kterou vlastní stát, ale za přírodní jev v podobě vodního toku ohraničeného korytem na pozemku. Tyto pozemky jsou vlastněny konkrétními osobami, které mají ze zákona povinnost je určitým způsobem udržovat. Z toho vyplývá, že koryto vodního toku není chápáno jako součást vodního toku a na rozdíl od vodního toku má svého vlastníka. Zákon také stanovuje podmínky pro využívání podzemních a povrchových vod, upravuje problematiku ochrany před povodněmi, právnickým a fyzickým osobám ukládá určité povinnosti v souvislosti s ochranou podzemních a povrchových vod. Zákonem je rovněž upraven systém financování v oblasti vodního hospodářství a působnost orgánů veřejné správy. Zvláštní pozornost poutá systém financování navazující na ekonomické nástroje v současné praxi používané. Systém zavádí některé nové instituty a je založený na principech uživatel platí a znečišťovatel platí. Stát má možnost podílet se na úhradě dalších investičních a neinvestičních nákladů spojených s činnostmi ve veřejném zájmu. Byly zavedeny nové poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních a za odběry podzemní vody na všechny účely užití. Tyto poplatky určitým způsobem zvyšují výdaje fyzických i právnických osob, protože se částečně promítají do vodného a stočeného i do cen výrobků. Zákon dále zakládá několik institutů v souvislosti s implementací požadavků směrnic ES. Jde zejména o: nový systém plánování v oblasti vod (centralistické pojetí dosavadního plánování je nahrazeno základním plánováním v gesci regionální samosprávy), zkvalitnění systému zjišťování a hodnocení stavu podzemních a povrchových vod (výrazně posílený a optimalizovaný monitoring), nový systém vodoprávní evidence a vedení vodních staveb v katastru nemovitostí, zavedení správy, resp. správce povodí, zkvalitnění informačních systémů (zejména zapojení geografických informačních systémů a sdílených údajů v distribuovaných databázích), zavedení citlivých a zranitelných oblastí (nové typy území se specifickým ochranným režimem), vymezení tzv. rybných vod (vyžadujících ochranu a opatření ke zlepšení stavu). 5 Některé části však nový zákon vypustil. Oproti dosavadními vodnímu zákonu neupravuje nový zákon oblast zásobování pitnou vodou a odkanalizování, ale ponechává tuto problematiku samostatné úpravě v podobě zákona o vodovodech a kanalizacích. 6 Zákon také přinesl zpřísnění požadavků na inovaci průmyslových zařízení zaváděním nejlepší dostupné techniky a uplatňováním zásad správné zemědělské praxe. 4 Krecht, J. Zákon o vodách (vodní zákon) č. 254/2001 Sb., s důvodovou zprávou a poznámkami. Praha: IFEC, 2002., s Tureček, K. a kol. Zákon o vodách č. 254/2001 Sb., s komentářem. Praha: SONDY, s.r.o., 2002, s Dudová, Jančářová, Pekárek, Průchová. Právo životního prostředí (2. díl): MU

11 4. Objekt právních vztahů Za objekt právních vztahů v rámci právního režimu vodních ploch jsou považovány jak pozemky pokryté vodou, tak i pozemky, na nichž se voda sice nevyskytuje, ale nachází se v blízkosti pozemků vodou pokrytých a na jejichž užívání závisí řádná funkce vodního hospodářství. Anebo naopak, jejichž vlastníci a uživatelé jsou provozováním vodního hospodářství omezováni, případně které je třeba chránit před škodlivými účinky vod. 7 Náleží sem také pozemky, jejichž součástí jsou vodohospodářská díla. Právní režim zákona o vodách je zaměřen především na ochranu vodních zdrojů. Jde vesměs o veřejnoprávní režim chránící veřejné zájmy, jimž často ustupuje výkon oprávnění vyplývajících ze soukromoprávních pozemkových vztahů. 8 Předmětem zákona je úprava právních vztahů fyzických osob a právnických osob k povrchovým a podzemním vodám a s nimi souvisejících pozemků a staveb, a to v zájmu možnosti trvale udržitelného užívání tohoto obnovitelného přírodního zdroje. Zákon upravuje vztahy k povrchovým a podzemním vodám a vylučuje možnost úprav právních vztahů k nim jinak, např. smluvním ujednáním. 9 7 Pekárek, M., Průchová, I. Pozemkové právo: MU 2004, s Pekárek, M., Průchová, I. Pozemkové právo: MU 2004, s Tureček, K. a kol. Zákon o vodách č. 254/2001 Sb., s komentářem. Praha: SONDY, s.r.o., 2002, s

12 5. Kategorizace vod Podle zákona se člení vody na povrchové, podzemní a zvláštní. Povrchové vody jsou vody přirozeně se vyskytující na zemském povrchu. Oproti dosavadnímu právnímu vymezení zákon dodává, že těmito vodami nepřestávají být ani v případě, kdy přechodně protékají přirozenými zemskými dutinami, tunely nebo v nadzemních vedeních apod. Za nejvýznamnější povrchové vody jsou považovány vodní toky, přičemž jsou mezi ně zahrnovány i vody odtékající po zemském povrchu v podobě dešťových srážek. Podle zákona jsou vodní toky charakterizovány jako povrchové vody tekoucí vlastním spádem v korytě trvale nebo po převažující část roku, a to včetně vod v nich uměle vzdutých. Jejich součástí jsou i vody ve slepých ramenech a úsecích přechodně tekoucích přirozenými zemskými dutinami pod zemským povrchem nebo zakrytými úseky. V případě pochybností, zda jde o vodní tok nebo jeho část, rozhoduje o této věci vodoprávní úřad. Navíc jej zákon zmocnil prohlásit za vodní tok i jiné vody než ty, které odpovídají shora uvedené definici. 10 Zákon definuje vodní toky jako určitou část povrchových vod, které tečou přirozeně, tzn. že se pohybují vlastním spádem v korytě. Koryto určuje prostor pro soustředěný tok vody, ale není součástí vodního toku. Vodní tok existuje, pokud je jeho průtok setrvalý, tzn. že korytem teče trvale nebo alespoň převažující část roku. Tato podmínka nemusí být splněna, pokud jde o slepá ramena vodních toků. Pokud vodní tok v některém svém úseku přechodně protéká přirozenými dutinami zemského povrchu nebo je v určité části zakryt, neznamená to, že ztrácí svůj charakter. V případě pochybností, zda se jedná o vodní tok či nikoliv, rozhoduje vodoprávní úřad ve vodoprávním řízení zahájeném z vlastního podnětu. Tento úřad může rozhodnout, že vodním tokem je i povrchová voda nesplňující žádnou z předchozích podmínek. Povrchovými vodami nazýváme vody v kapalném i pevném skupenství, které se přirozeně vyskytují na zemském povrchu. Jsou to tedy zejména vody ve vodních tocích, včetně vod ve vodních tocích uměle vzdutých pomocí jezů, přehrad a vod v rybnících, vody vzniklé z dešťových srážek odtékající po zemském povrchu, vody vyskytující se na zemském povrchu bez odtoku vody (např. jezera) a vody v odstavných ramenech vodních toků. Podzemní vody jsou vody přirozeně se vyskytující pod zemským povrchem v pásmu nasycení v přímém styku s horninami, ve kterém se voda pohybuje účinkem gravitačních sil. Sem se řadí také vody drenážní a vody ve studních, vrtech apod. do doby, než vniknou do zařízení určeného k jejich odběru. V případě pochybnosti, zda jde o povrchovou nebo podzemní vodu, je příslušný v této věci rozhodnout vodoprávní úřad. Zvláštní vody jsou vody, které jsou podle horních předpisů vyhrazenými nerosty, přírodní léčivé zdroje a zdroje přírodních minerálních vod. Patří sem i vody důlní, které mohou mít povahu jak vod povrchových, tak podzemních, a to v závislosti na prostředí, ve kterém se vyskytují. Důlními vodami jsou vody, které se nacházejí v důlních dílech nadzemních nebo podzemních. Pokud zvláštní zákon nestanoví jinak, vztahuje se vodní zákon na důlní vody vždy, na vody, které jsou podle horních předpisů vyhrazenými nerosty a na zdroje přírodních minerálních vod, se vztahuje jen tehdy, jestliže to výslovně stanoví. 10 Dudová, Jančářová, Pekárek, Průchová. Právo životního prostředí (2. díl): MU

13 Horní zákon (zák. č. 44/1988 Sb.) ve svém 40 odst. 1 popisuje důlní vody tak, že jde o vody, které vnikly do hlubinných nebo povrchových důlních prostorů bez ohledu na způsob tohoto proniknutí. Zůstávají jimi do té doby, dokud se nespojí s jinými povrchovými nebo podzemními vodami. Další členění vod souvisí se správou vodních toků: a) Významné vodní toky jejich seznam vydává Ministerstvo zemědělství ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí b) Drobné vodní toky jde o všechny ostatní vodní toky neuvedené v seznamu ministerstva. Zvláštní kategorií jsou vody odpadní. Podle zákona jde o vody, které použitím změnily své fyzikální, chemické, nebo biologické vlastnosti a v důsledku toho mohou ohrozit kvalitu povrchových nebo podzemních vod. Sem zákon počítá i průsakové vody z odkališť a skládek odpadu. Za odpadní vody naopak zákon nepovažuje: - vody z drenážních systémů odvodňovaných zemědělských pozemků, - nepoužité minerální vody z přírodního léčivého zdroje nebo zdroje přírodní minerální vody, - vody užité v plavidlech, u nichž došlo pouze ke zvýšení teploty. 13

14 6. Majetkoprávní vztahy 6.1. Práva k vodám Povrchové ani podzemní vody nejsou podle zákona č. 254/2001 Sb., o vodách předmětem vlastnictví a nejsou ani součástí nebo příslušenstvím pozemku, na němž nebo pod nímž se vyskytují. Tímto došlo k oddělení povrchové a podzemní vody od pozemků. Zatímco vody jsou až do okamžiku jejich odebrání věcí bez vlastníka, pozemky svého vlastníka mají. 11 Zákon vylučuje vlastnické právo u povrchových a podzemních vod pro všechny subjekty včetně státu. Vlastnictví je totiž podle našeho právního řádu chápáno jako panství nad věcí, ale podzemní a povrchové vody není možné dostatečně ovládat, ani je dostatečně vymezit či uchopit, proto zákon vylučuje možnost vlastnictví k nim. Tyto vody nejsou součástí ani příslušenstvím pozemku, na kterém se vyskytují, nejsou ani součástí nebo příslušenstvím vodních děl. Zákon stanovuje, že voda odebraná z povrchových nebo podzemních vod je předmětem vlastnictví odběratele nebo toho subjektu, pro něhož byla voda odebrána. Zákon dále výslovně stanoví, že upravuje práva k těmto vodám; proto je například nutné získat právo k vodám samostatným povolením k nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami ( 8) před nebo nejpozději současně se stavebním povolením k vodnímu dílu ( 15), které slouží pro odběr povrchové vody. 12 Vodoprávní úřad může v případě pochybností, zda se jedná nebo nejedná o povrchové nebo podzemní vody, rozhodnout se všemi důsledky ve věci jejich vlastnictví. Kdokoliv má možnost vznést pochybnosti v této věci, avšak vodoprávní úřad zahájí vodoprávní řízení vždy z vlastního podnětu a jen pokud se zjistí, že pochybnosti v konkrétním případě skutečně jsou. Na problematiku vlastnictví vod byla vždy řada různých názorů, např.: prof. Randa Podle jeho publikace Právo vlastnické také o právu vodním může být voda předmětem občanskoprávních vztahů, pokud jde o vodu stojatou v pramenech, studních, kašnách a rybnících. Předmětem ale nemůže být voda tekoucí, protože je považována za res omnium communis. Vodotoky jsou považovány za statek veřejný, určený k všeobecnému užívání. Dr. Kindl Ve svém článku Poznámka k vlastnictví vod polemizuje nad tím, zda voda je věcí v právním slova smyslu. Lze připustit neexistenci vody, ale nelze tedy požadovat náhradu škod. Dr. Krecht Podle něj může ten, kdo je oprávněný s vodou nakládat, v případě poškození požadovat náhradu škody. 11 Pekárek, M., Průchová, I. Pozemkové právo: MU 2004, s Tureček, K. a kol. Zákon o vodách č. 254/2001 Sb., s komentářem. Praha: SONDY, s.r.o., 2002, s

15 6.2. Pozemky tvořící koryta vodních toků Podle zákona se může jednat buď o vodní tok protékající po pozemku, který je evidován v katastru nemovitostí jako samostatná parcela, přičemž korytem vodního toku je celý tento pozemek. Pokud vodní tok protéká po pozemku, který není v katastru nemovitostí evidován jako samostatná parcela vodní plocha, je korytem vodního toku část zahrnující dno a břehy až po tzv. břehovou čáru. V pochybnostech o hranici koryta vodního toku rozhodne místně příslušný vodoprávní úřad. 13 V otázce vlastnických vztahů k takto vymezeným korytům vodních toků zákon rozlišuje podle shora uvedených dvou případů. Koryto vodního toku je definováno jako pozemek, v případě že vodní tok protéká po pozemku, který je evidovaný v katastru nemovitostí jako vodní plocha, považuje se za koryto vodního toku celý tento pozemek a hranice tohoto pozemku tvoří hranice koryta vodního toku. Pokud je ale pozemek v katastru nemovitostí veden jako vodní plocha, ale žádný vodní tok jím neprotéká, není tento pozemek korytem vodního toku. V případě, že pozemek, přes který protéká vodní tok, není veden v katastru nemovitostí jako vodní plocha, za koryto vodního toku se považuje část tohoto pozemku, která je vymezená jeho dnem a břehy až po břehovou čáru. Břehovou čáru určuje hladina vody, která stačí protékat v terénní prohlubni pozemku, aniž by se vylila do přilehlého území. Koryto vodního toku může být uměle vytvořeno či upraveno vodními díly, pak je korytem vodního toku pozemek těmito vodními díly zastavěný. Při pochybnostech o hranici koryta vodního toku v určitém území nebo v určitém úseku vodního toku má vodoprávní úřad možnost o tomto rozhodnout při vodoprávním řízení vedeném z vlastního podnětu. Změny koryta vodního toku Jestliže vlivem přírodních sil při povodni opustí vodní tok své přirozené koryto a vznikne tím koryto nové, mají vlastníci pozemků, správce vodního toku a další osoby oprávněné k nakládání s vodami, které jsou novým stavem dotčeny, možnost jednotlivě nebo společně žádat vodoprávní úřad o povolení vrátit vodní tok na svůj náklad do původního koryta. Stát může žadatelům na obnovu koryta vodního toku po povodni přispět. Jestliže se původní stav neobnoví a vlastník dotčeného pozemku pozemek nabídne k vykoupení státu, stát pozemek původního nebo nového koryta vodního toku vykoupí, s výjimkou pozemků ve vlastnictví obcí. Zákon nijak neřeší otázku ceny takového pozemku a lze usoudit, že bude předmětem dohody. 14 Pokud vodoprávní úřad obnovu koryta nepovolí z veřejného zájmu, mohou být vlastníci dotčených pozemků odškodněni podle odst. 2 a ostatním osobám oprávněným k nakládání s vodami, které jsou tímto rozhodnutím dotčeny, náleží přiměřená náhrada. Po třech letech od roku, v němž došlo ke změně, zaniká právo na obnovu či odškodnění. V souvislosti se změnou koryta vodního toku zákon uvádí pouze změnu přirozeného koryta vodního toku, a to ještě jen vlivem přírodních sil při povodni. Nezmiňuje se tedy o změně koryta uměle vytvořeného, ani o možnosti, kdy se změní koryto sice přirozené, ale nikoliv vlivem přírodních sil, ale lidskou činností. Na koryta uměle vytvořená se vztahuje režim pro vodní díla. Podle 46 odst. 1 je zakázáno měnit směr, podélný sklon a příčný profil koryta vodního toku, poškozovat břehy. Toto ustanovení dále výslovně zakazuje těžit z koryt vodních toků zeminu, písek nebo nerosty a ukládat do vodních toků předměty, kterými by 13 zák. č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších změn a doplňků. 14 Tureček, K. a kol. Zákon o vodách č. 254/2001 Sb., s komentářem. Praha: SONDY, s.r.o., 2002, s

16 mohlo dojít k ohrožení plynulosti odtoku vod, zdraví nebo bezpečnosti, jakož i ukládat takové předměty na místech, z nichž by mohly být splaveny do vod. Porušení těchto zákazů naplňuje skutkovou podstatu pokuty. Tyto zákazy se nevztahují na případy, kdy se činnosti z odst. 1 provádějí v souladu se zákonem, tedy s povolením vodoprávního úřadu nebo na základě povinností uložených zákonem. Jde například o činnosti spojené se zřizováním vodních děl, kterými se upravují a mění koryta vodních toků nebo činnosti nezbytné při správě vodních toků. V případě změny přirozeného koryta vodního toku vyvolané působením vod vodního toku je ponechána iniciativa vlastníkům pozemků, správci vodního toku a subjektům, jimž svědčí oprávnění k nakládání s vodou ve vodním toku. Tyto subjekty musí splňovat předpoklad, že jsou ve svých oprávněních a povinnostech novým stavem dotčeni a teprve pak mohou požádat vodoprávní úřad o povolení vrátit vodní tok do původního koryta Povinnosti vlastníků pozemků tvořících koryta vodních toků Vedle shora uvedených zákazů dle 46 odst. 1 ukládá zákon vlastníkům těchto pozemků rovněž řadu povinností, a to bez rozlišení, zda se jedná o vodní toky významné či drobné, např.: - musí strpět na svém pozemku vlastní vodní tok. Ačkoliv tato povinnost není výslovně v zákoně uvedena, lze ji vyvodit z definice vodního toku ( 43) a jeho chápání jako přírodního fenoménu a souvisí s povinnostmi uloženými v 46 obecně každému, včetně vlastníků pozemků. 15 Možnost změnit koryto vodního toku, které se vytvořilo převážně vlivem přírodních sil, je omezená, a to jen např. na základě povolení vodoprávního úřadu nebo stavebního povolení pro zřízení nebo změnu vodního díla; - strpět na svém pozemku břehové porosty. Tím se rozumí dřevinné porosty rostoucí na břehu vodního toku ode dna až po břehovou čáru. Vlastníci musí strpět na svých pozemcích břehové porosty takového charakteru, který odpovídá potřebám vodního toku, stabilizace jeho koryta a jeho průtočnosti. Tato povinnost tedy představuje určité omezení vlastnického práva vlastníků pozemků k břehovým porostům; - strpět výkon oprávnění, která jsou obsahem obecného nakládání s vodami ve vodním toku; - udržovat břehy koryta vodního toku ve stavu zajišťujícím neškodný odtok vody až do situace zvýšených, resp. povodňových průtoků přesahujících kapacitu průtočného profilu koryta vodního toku; - odstraňovat z koryta vodního toku překážky a cizorodé předměty, které se dostaly do koryta vodního toku splavením (předměty nacházející se v blízkosti vodního toku např. sláma či dřevo), pádem (např. větve a kmeny z břehových porostů) nebo lidskou činností (pevné odpady různého druhu např. použité pneumatiky, vraky aut, staré železo, rostlinné zbytky apod.), pokud toto odstranění nevyžaduje vynaložení zvláštních nákladů, odbornou způsobilost nebo použití speciální techniky. Nemusí však odstraňovat nánosy v korytech vodních toků, i když tvoří překážku ve vodním toku, neboť to je povinností správce vodního toku. Pro vlastníky by taková povinnost představovala značné náklady. Sporné situace, zda jde o povinnost vlastníka pozemku či správce vodního toku, rozhoduje Ministerstvo zemědělství nebo příslušný vodoprávní úřad; - strpět na svém pozemku vodní díla umístěná v korytě vodního toku vybudovaná před účinností tohoto zákona. Jde o novou významnou povinnost, která řeší situaci řady vodních děl, zejména k úpravě koryt vodních toků, rybníků či vodních nádrží, jež byly 15 Tureček, K. a kol. Zákon o vodách č. 254/2001 Sb., s komentářem. Praha: SONDY, s.r.o., 2002, s

17 v minulosti zřízeny na cizích pozemcích podle tehdy platných předpisů. Vlastníci pozemků jsou nucení strpět na svých pozemcích vybudovaná vodní díla a nemohou, např. podle 135 a následujících občanského zákoníku, žádat o jejich odstranění. Toto ustanovení však neomezuje jejich právo na úpravu vzájemných vztahů s jejich vlastníkem, zejména nárok na náhradu za omezení svého vlastnictví k tomuto pozemku. 16 Pokud jde o umísťování nových vodních děl na pozemcích, které tvoří koryta vodních toků, tak to se pak řídí stejnými předpisy jako umísťování staveb na jiných pozemcích. Oproti předchozí právní úpravě je možné bez souhlasu vlastníka na jeho pozemku umístit jen zařízení ke sledování stavu povrchových a podzemních vod, ekologických funkcí vodního toku nebo plavebních znaků; - umožnit vodoprávnímu úřadu, České inspekci životního prostředí i správci vodního toku výkon jejich oprávnění daných především zákonem, ale i dalšími právními předpisy. V pochybnostech o rozsahu této povinnosti rozhoduje vodoprávní úřad nebo Ministerstvo zemědělství; - strpět po svých pozemcích průchod osob podél vodního toku, resp. jeho koryta Povinnosti vlastníků pozemků s vodními toky sousedících Nejen vlastníci pozemků tvořících koryta vodních toků mají řadu povinností, ale i vlastníci pozemků s koryty vodních toků sousedících. 17 Vztahuje se na ně povinnost: - umožnit správci vodního toku výkon jeho oprávnění, a to v rozsahu, čase a místě, jaký je pro správce a řádnou správu vodního nutný, - strpět na svém pozemku umístění zařízení ke sledování stavu povrchových a podzemních vod, umístění plavebních znaků apod. To platí tehdy, když umísťovaná zařízení nejsou vodními díly ani jinými stavbami a zákon tak ukládá vlastníkům pozemků tuto povinnost bez náhrady. - strpět průchod přes tyto pozemky třetími osobami; průchod však musí být s vlastníkem předem projednán; právo průchodu se nevztahuje na pozemky v zastavěném území a na pozemky oplocené. Z textu zákona lze usoudit, že není nezbytný souhlas s případným průchodem osob po těchto pozemcích, ale že mohou jako vlastníci těchto pozemků požadovat splnění určitých podmínek ohledně způsobu, času, rozsahu a dalších okolností průchodu. 18 Vodoprávní úřad může vlastníkům břehových porostů na pobřežních pozemcích zakázat kácet stromy a keře, které zabezpečují stabilitu koryta vodního toku. V případě, že vodoprávní úřad takový zákaz nevydá, může vlastník pobřežního pozemku nakládat s porosty volně. Jestliže správce vodního toku způsobí výkonem svého oprávnění vlastníkovi pozemku škodu, má vlastník nárok na její úhradu. Tento poškozený ale musí nejdříve prokázat, kdo škodu způsobil a jejích rozsah. Pokud se strany o úhradě této škody nedohodnou, rozhodne o ní na základě žaloby soud. 16 Tureček, K. a kol. Zákon o vodách č. 254/2001 Sb., s komentářem. Praha: SONDY, s.r.o., 2002, s Pekárek, M., Průchová, I. Pozemkové právo: MU 2004, s Tureček, K. a kol. Zákon o vodách č. 254/2001 Sb., s komentářem. Praha: SONDY, s.r.o., 2002, s

18 6.5. Povinnosti vlastníků staveb a zařízení v korytech vodních toků nebo sousedících s nimi Vlastníci staveb nebo jiných zařízení v korytech vodních toků jsou povinni řešit také problémy, které vznikly v důsledku existence a fungování této stavby v korytě vodního toku při zachycování tzv. spláví, tedy plovoucích předmětů jako listí, větví, kmenů, ale i různých odpadů splavených do vodního toku, včetně usazenin, které mohou v souvislosti se zpomalením rychlostí proudění vodního toku na těchto stavbách vznikat. Vlastník vodního díla, které slouží k zadržování nebo akumulaci vody, je povinen dle 59 odst. 1 písm. i) nánosy a usazeniny v oblasti vzdutí vodního díla odstraňovat a nakládat s nimi podle zákona o odpadech, jde-li o odpady ve smyslu tohoto zákona. Je nepřípustné, aby byly ze staveb a zařízení v korytech vodních toků tyto zachycené předměty odstraňovány jejich úmyslným pouštěním dále po vodním toku. Vlastníci staveb, které nejsou vodními díly, nebo zařízení v korytech vodních toků, případně které s nimi sousedí, mají povinnost ve veřejném zájmu dbát o jejich statickou bezpečnost a celkovou údržbu, aby nedošlo k ohrožení plynulého odtoku povrchových vod a to včetně zvýšených nebo i povodňových průtoků, a zabezpečit je proti škodám způsobeným vodou a odchodem ledu, včetně povodní. Jestliže dojde k narušení plynulého odtoku vod, jehož příčinou je zanedbání péče o tyto stavby nebo zařízení, jsou vlastníci povinni na své náklady provést nápravu a plynulý odtok vody plně obnovit; odpovědnost za škodu způsobenou zanedbáním povinné péče o stavbu nebo zařízení v korytě vodního toku nebo s ním sousedícím tím není dotčena. Jestliže vlastník neprovede nápravu a plynulý odtok vody nebude plně obnoven, nápravu má oprávnění zajistit na náklady vlastníka vodoprávní úřad. Takto vodoprávní úřad postupuje především v případech nebezpečí z prodlení nebo pokud vlastník dlouhodobě neřeší negativní vliv špatné údržby těchto staveb a zařízení na plynulost průtoku vodního toku Povinnosti vlastníků pozemků v záplavovém území Záplavové území je administrativně určené území, které může být při výskytu přirozené povodně zaplaveno vodou. V aktivní zóně záplavového území je zakázáno např.: - umísťovat, povolovat a provádět stavby, - těžit nerosty a zeminu, jestliže by způsob těžby zhoršoval odtok povrchových vod, - skladovat odplavitelný materiál, látky a předměty, - zřizovat oplocení včetně živých plotů a jiné podobné překážky, - zřizovat tábory a kempy atd. Aktivní zónou záplavového území se rozumí území nacházející se v zastavěném území obce a v území určeném k zastavění stanovené na návrh správce vodního toku vodoprávním orgánem. Vlastníci pozemků a staveb nacházejících se v záplavovém území, jež jsou ohroženy povodní anebo mohou zhoršit průběh povodně, jsou povinni zpracovávat pro svou potřebu a pro součinnost s povodňovým orgánem obce povodňový plán. Vlastníci pozemků v záplavovém území jsou dále povinni např.: - účastnit se hlásné povodňové služby, - zajišťovat ochranu osob a svého majetku, včetně případné předčasné sklizně, - provádět povodňové zabezpečovací práce, - odstraňovat povodňové škody, zejména kritická místa, pro případ příští povodně atd. 18

19 6.7. Povinnosti vlastníků pozemků při haváriích Havárii zákon charakterizuje jako mimořádné zhoršení nebo mimořádné závažné ohrožení jakosti povrchových nebo podzemních vod např. ropnými látkami, zvlášť nebezpečnými látkami, radioaktivními zářiči nebo radioaktivními odpady. Jako havárie se posuzují i případy, kdy zatím došlo pouze k technické poruše či závadě na zařízeních sloužících k zachycování, skladování, dopravě a odkládání nebezpečných látek, přičemž nemusí dojít přímo ke zhoršení nebo přímému ohrožení vod proniknutím těchto látek do prostředí. Havárie tedy nepředstavuje jen skutečné závažné zhoršení stavu vod, ale i stav jejich ohrožení. Zákon stanovuje režim pro řešení havárií a jejich původcům ukládá povinnost zakročovaní (odstranit příčiny a následky havárie) a povinnost oznamovací (Policii ČR, Hasičskému záchrannému sboru ČR, jednotce požární ochrany, správci povodí). Vlastníci pozemků, i v případě, že sami havárii nezpůsobili, musí strpět provedení opatření k nápravě, především umožnit vstup a vjezd na své pozemky a strpět omezení obvyklého způsobu jejich užívání. 19

20 7. Nakládání s vodami Základní povinnosti Zákon stanoví základní obecné povinnosti každého, tedy každé fyzické i právnické osoby, která nakládá s povrchovými nebo podzemními vodami. Tyto povinnosti je třeba dodržovat i tehdy, kdy to není výslovně stanoveno v konkrétním povolení nebo jiném rozhodnutí vodoprávního úřadu. Každá právnická i fyzická osoba, která nakládá s povrchovými nebo podzemními vodami, má současně povinnost dbát o jejich ochranu a zabezpečovat jejich hospodárné a účelné užívání. Musí také zamezit znehodnocování jejich energetického potenciálu a porušování jiných veřejných zájmů chráněných zvláštními právními předpisy. Každý, kdo tyto vody užívá k výrobním účelům, je za účelem splnění výše uvedených povinností povinen provádět ve výrobě účinné úpravy vedoucí k hospodárnému využívání vodních zdrojů a zohledňující nejlepší dostupné technologie. Při provádění staveb jsou stavebníci povinni je podle jejich charakteru a účelu užívání zabezpečit zásobováním vodou a odváděním, čištěním, případně jiným zneškodňováním odpadních vod. Tato povinnost může být zajištěna buď vlastním povoleným nakládáním s vodami, nebo smluvním zajištěním zásobování vodou nebo odvádění odpadních vod. Uvedené ustanovení se vztahuje i na změny těchto staveb či změny jejich užívání. Splnění těchto povinností musí stavebník nebo vlastník takové stavby prokázat vždy v řízení o jejím povolení, kolaudaci, změně stavby nebo změně jejího užívání příslušnému stavebnímu úřadu. 19 Bez splnění těchto podmínek stavební úřad nesmí stavební povolení vydat, protože by jinak šlo o povolení vadné, vydané v rozporu se zákonem, a to by bylo v odvolacím nebo přezkumném řízení vážně ohroženo možností zrušení. Obecné nakládání s povrchovými vodami Tyto principy jsou zachovány podle předchozí právní úpravy. Obecné nakládání se týká pouze povrchových vod, jelikož pro podzemní vody je vyžadováno povolení dle 8 zákona. Dle 6 odst. 1 zákona je každému dovoleno pro vlastní potřebu odebírat povrchovou vodu nebo ji užívat např. k rekreačním účelům (koupání a jiné vodní sporty, bruslení na zamrzlé hladině), praní prádla, získávání vodních organismů nebo plavení zvířat. To se vztahuje i na vodní dílo, jehož vlastníkem je jiná osoba. Zákon nově uvádí, že užívat povrchové vody tímto způsobem lze jen na vlastní nebezpečí, což znamená, že za případné škody vzniklé při takovém nakládání s vodami (např. úrazy při koupání) nejsou odpovědní vlastníci vodních děl nebo vlastníci pozemků koryt vodních toků, správci vodních toků, ani jiné osoby. Za obecné nakládání s povrchovými vodami se nepovažuje užívání těchto vod k plavbě nebo k rybářským účelům. Základním znakem obecného nakládání s povrchovými vodami je, že k němu není používáno zvláštního technického zařízení, jehož provoz by vyžadoval elektrickou, mechanickou nebo jinou energii. Pokud vodoprávní úřad zjistí, že jde o zvláštní technické zařízení, je potom pro takové nakládání s vodami nutné povolení podle 8 vodního zákona. K zachycování povrchových vod jednoduchými zařízeními (hrázky a stružky, které nejsou vodními díly podle 55 odst. 2) na jednotlivých pozemcích a stavbách nebo ke změně přirozeného odtoku vod za účelem jejich ochrany před škodlivými účinky těchto vod není potřeba získat povolení nebo souhlas vodoprávního úřadu. 19 Tureček, K. a kol. Zákon o vodách č. 254/2001 Sb., s komentářem. Praha: SONDY, s.r.o., 2002, s

21 Ten, kdo obecně nakládá s povrchovými vodami, má povinnost neohrožovat zdravotní nezávadnost vod nebo jakost, nezhoršovat odtokové poměry, nenarušovat přírodní prostředí, nepoškozovat břehy, vodní díla a zařízení, zařízení pro chov ryb a neporušovat práva a právem chráněné zájmy jiných. Jakost či zdravotní nezávadnost povrchové vody může ohrozit například máchání prádla, přírodní prostředí může být narušeno například sekáním rákosu, k poškození břehů, vodních děl a zařízení, zařízení pro chov ryb může dojít například provozováním vodních sportů, zhoršení odtokových poměrů může způsobit např. napájení zvířat a k porušení práv a právem chráněných zájmů jiných osob může dojít při odvádění a soustřeďování povrchové vody na pozemku takovým způsobem, že podmáčí sousední stavby či pozemky. Ve veřejném zájmu, především pokud dochází k porušování povinností z odst. 3 a nebo je ohrožena bezpečnost osob, je vodoprávní úřad oprávněn obecné nakládání s povrchovými vodami bez náhrady upravit, omezit, případně i zakázat. K tomuto dochází ve vodoprávním řízení, zahájeném z vlastního podnětu a je třeba prokázat veřejný zájem. 21

22 8. Vodní díla Předchozí právní úpravy zaváděly pouze pojem vodohospodářské dílo, ten odpovídá pojmu vodního díla. Vodními díly nazýváme stavby sloužící ke vzdouvání a zadržování vod, umělému usměrňování odtokového režimu povrchových vod, k ochraně a užívání vod, k nakládání s vodami, ochraně před škodlivými účinky vod, k úpravě vodních poměrů nebo k jiným účelům sledovaným tímto zákonem, a to především a) přehrady, hráze, jezy, které jako vzdouvající stavby přehrazují koryta vodních toků, vodní nádrže sloužící k akumulaci vody a k řízení odtoku vody a zdrže, které slouží v určitém úseku koryt vodních toků ke vzdouvání vodní hladiny pro dosažení požadovaného spádu, vzdutí nebo hloubky vody. Jde tedy o stavby zbudované za účelem nakládání s povrchovými vodami. b) stavby, jimiž se upravují, mění nebo zřizují koryta vodních toků, tedy dno a břehy koryta až po břehovou čáru. Jsou to úpravy, změny nebo umělá koryta vodního toku, kombinovaná, vegetační a nevegetační opevnění zbudovaná za účelem zajištění stability a odolnosti koryta, vodní části nábřežních zdí, především v úsecích vodních toků v zastavěných územích či stísněných poměrech. Patří sem i stavby spádových a speciálních objektů. Tyto stavby neslouží k nakládání s povrchovými vodami. c) stavby vodovodních řadů a vodárenských objektů včetně úpraven vody, které odebírají vodu z povrchových nebo podzemních vodních zdrojů (užitková voda), kanalizačních stok a kanalizačních objektů včetně čistíren odpadních vod, jakož i stavby k čištění odpadních vod před jejich vypouštěním do kanalizací, které odebírají vodu odpadní nebo srážkovou. d) stavby na ochranu před povodněmi, zejména ochranné hráze, pobřežní hráze a ochranné zdi sloužící k ochraně pozemků a staveb před zaplavením při povodních. e) stavby k vodohospodářským melioracím, zavlažování a odvodňování pozemků. f) stavby, které se k plavebním účelům zřizují v korytech vodních toků nebo na jejich březích, především stavby, které jsou součástí vodních cest, např. břehové úpravy, nábřežní zdi vodní části přístavů, plavební komory, včetně rejd, stavební části vyvazovacích a vodicích zařízení, plavební kanály, plavební mosty, plavební zdvihadla, plavební tunely a lodní propustě. g) stavby k využití vodní energie a energetického potenciálu, například vodní části staveb průtočných, akumulačních a přečerpávacích vodních elektráren využívajících k výrobě elektrické energie vodní energii, vodní části staveb, které vodní energii využívají přímo k pohonu strojů či zařízení, stavby získávající tepelnou energii povrchových nebo podzemních vod pro jejich další využití. h) stavby odkališť, které se skládají z objektu hrázového systému, z objektů dělicí hráze, objektu vlastní nádrže, objektu odběrných zařízení odsazené vody, objektů čerpací stanice postřiku, objektů záchytných příkopů. i) stavby sloužící k pozorování stavu povrchových nebo podzemních vod. Zákon tyto stavby blíže nespecifikuje a jejich druh je dán především rozsahem činností, které na tomto úseku provádějí především správci povodí nebo další odborné subjekty v jednotlivých povodích povrchových vod a hydrogeologických rajonech podzemních vod. j) studny. Jedná se o všechny druhy studní, které slouží k nakládání s podzemními vodami, např. šachtové studny kopané, šachtové studny spouštěné, šachtové study s radiálními sběrači a trubní studny. k) stavby k hrazení bystřin a strží, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Bystřinami se nazývají vodní toky s malým povodím s náhlými a výraznými změnami průtoků a se strmými průtokovými vlnami. Hrazení bystřin jsou stavby upravující směrové poměry, zaústění přítoků, podélný sklon nivelety dna, průtočný profil, nebo zvyšující stabilitu a odolnost koryta bystřin. 22