Modul M1 - Interiérový design (část SVOU CESTOU)

Transkript

1

2 1 Celkový obraz O modulu Pomůcky a nástroje Pravidla a konvence Strana 2/29

3 2 Obsah 1. Celkový obraz 2 2. Obsah 3 3. Architektura konce 19. století Historismus a další směry konce 19. století ČESKÁ ARCHITEKTURA na přelomu 19. a 20. století SECESE 8 4. Architektura první poloviny 20. století Úvod do problematiky architektury počátku 20. století MODERNA EXPRESIONISMUS, ART DECO MIES VAN DER ROHE FRANK LLOYD WRIGHT ORGANICKÁ ARCHITEKTURA ARCHITEKTURA 2. POLOVINY 20. STOLETÍ MEZINÁRODNÍ STYL BRUTALISMUS FORMALISTICKÉ TENDENCE, UTOPICKÉ TENDENCE (METABOLISTÉ, ARCHIGRAM) 6. Rejstřík Strana 3/29

4 3 Architektura konce 19. století 3.1 Historismus a další směry konce 19. století HISTORISMUS rozvinul se z romantismu, který odvrhl klasicismus a hledal útěchu a inspiraci v historii, kladen důraz na poezii v architektuře; vedeny debaty o dědictví historie a o nové podobě architektury; dědictví historismu ještě z první poloviny 19. století Důležitou architetonickou památkou tohoto období je: Významné osobnosti: Londýnský parlament - ( ) novogotický. August Welby Peugin - ideální je podle něj středověké město. gotiku považuje za princip! - národní styl Anglie. Eugene Emanuel Viollet-Le-Duck ( ) francouzský teoretik, sdílel Peuginovo nadšení pro středověk považoval gotiku za výraz demokratické společnosti; poukazuje na gotiku jako na rozumný sloh a zdůrazňuje její konstrukci, odmítá renesanci jako sloh, který jen přebírá a nic nevymyslel. gotické principy jsou pro něj možností i pro novou architekturu - železo, nový materiál - teorie: jak nám nový materiál pomůže při nalezení nového stylu? Stavět dle starých principů, ale používat nové materiály: železné podpěry, železná gotika; důležité je mít program a respektovat zvyklosti - základní potřeby se nemění, mění se zvyklosti a mrav; nákresky, jak stavět, jen skicky 19. stol: dvě tváře: 1. Peugin: lidstvo má zlatou dobu za sebou, hledí do historie; 2. Violet: hledí do budoucnosti, důraz na konstrukci Gottfried Semper ( ) Dílo: významný teoretik architektury; Němec studoval ve Francii, seznámil se s Hittorfem (který narušil Winkelmanovu představu nebarevné antiky, H. do smrti tvrdil, že je barevná) Královská opera - (1840) Drážďany, půlkruhové hlediště, tvar, který je respektován i navenek; snaha o vytvoření metafory divadelnosti, úspěch, ohlas Strana 4/29

5 Nejvíce staveb podle jeho projektů bylo realizováno v Drážďanech, kde v letech 1834 až 1849 působil jako profesor architektury na tamní akademii. Těmi bezesporu nejznámějšími jsou budova Opery na Divadelním náměstí a Galerie starých mistrů v nedalekém Zwingeru. Opera nese jeho jméno; její vnější kompozice dokonale odpovídá vnitřnímu funkčnímu uspořádání a pro svou vynikající akustiku a architektonickou výjimečnost patří k nejvýznamnějším operním scénám v Evropě. Gottfried Semper je mimo jiné i autorem impozantní budovy Vysoké školy technické v Curychu a společně s Karlem Hasenauerem je podepsán pod jednou z nejznámějších vídeňských staveb, pod honosnou budovou Dvorního divadla (Burgtheatru). Jeho hlavním teoretickým dílem je Sloh v technických a tektonických uměních. INŽENÝRSKÉ KONSTRUKCE změna stavebních konstrukcí v 19. století dvě tváře pol. 19. století - architekti - antické představy, inženýři - nové technické řešení - toto spolu souviselo a ovlivňovalo se před 19. století mělo železo v architektuře jen funkci spojovací; vynález - pudlovací pece - umožnily lepší zpracování železa = výhody železa - velká roztažitelnost - rozpory, - odolnost proti tahu, - snadná kontrolovatelnost, + domnělá výhoda - ohnivzdornost železo - masové používání v průmyslu: konstrukce, tovární haly, skleníky, řetězové mosty objevem jsou řetězové mosty - vyvinul Thomas Thelford; poprvé uplatněno na ostrově v severní Anglii 1820; největší železniční most ve Střední Evropě v Budapešti; bývalý Stádlecký most přes Lužnici; most přes Labe v Hamburku Strana 5/29

6 Další důležitou stavbou, která využívá železa jako základního konstrukčního prvku je - KŘIŠŤÁLOVÝ PALÁC z roku 1851, (v roce 1937 zničen požárem) architektem byl: Joseph Paxton (původně zahradník) ocelová, nýtovaná budova, konstrukce, zavěšená litinová okna výhoda - možnost použít prefabrikovaného materiálu - odlévání na místě Eiffelova věž 1889, postavena u příležitosti světové výstavy; u nás u Ivančic Viadukt od Eiffela 3.2 ČESKÁ ARCHITEKTURA na přelomu 19. a 20. století ARCHITEKTURA: NÁRODNÍ DIVADLO - generace ND; vznikl sbor pro zřízení českého ND v čele s Palackým; veřejná sbírka, vybudováno prozatímní divadlo. architektem byl Josef Zítek základní kámen - projekt stavby; divadlo bylo slavnostně otevřeno představením Smetanovy Libuše. V témže roce 12. srpna vyhořelo. Zítek geniálně vyřešil problémy související s nepravidelnosti a malou šířkou parcely. Druhým architektem byl Josef Schulz, který divadlo rekonstruoval po požáru. Rekonstrukce byla hotova v roce Strana 6/29

7 Další osobnosti, které se podílely na výzdobě prostoru divadla: Josef Václav Myslbek - plastická výzdoba postavami činohry a zpěvohry Mikoláš Aleš - cyklus pro foyer - Má vlast František Ženíšek - ve foyer 8 postav umění; opona Julius Mařák - pohledy na památná česká místa Josef Schulz - přestavba vnitřku po požáru Vojtěch Hynais - opona - Národ sobě ; otevření další stavby generace ND: Národní divadlo, Národní muzeum (Šulc), Rudolfinum (architekti Josef Zítek, Josef Schulz; inspirace Vídeňskou operou, kterou stavěl G. Semper), v duchu novorenesance. Obecní dům Čechy byly v zajetí středoevropského kontextu - pod vlivem Rakouska-Uherska. řada architektů studovala ve Vídni na akademii. Osobnosti, které pracovali na přelomu století. J. M. Olbrich - architekt budovy Vídeňské secese; Otto Wagner (byl žákem, J. M. Olbricha) - architekt, který získal zakázku na Vídeňskou podzemku jeho žákem byl Jan Kotěra Wagner učil na Vídeňské akademii, kde se začala formovat pravidla pro novou - moderní architekturu. Zavládlo tu přesvědčení, že architektura musí být pravdivá a morální; tu vznikla východiska pro teorii - moderní architektura pro moderní život. z moderních konstrukcí a funkcí vznikne moderní architektura JAN KOTĚRA ( ) Dílo: představitel Vídeňské secese. známý také jako návrhář nábytku, malíř a teoretik architektury. profesor na Uměleckoprůmyslové škole a rektor AVU v Praze, člen SVU (Spolek výtvarných umělců) Mánes; byl zakladatelskou osobností české moderní architektury. Peterkův činžovní dům na Václavském náměstí (č. p. 777) Okresní dům v Hradci Králové, ve stylu vrcholné secese Strana 7/29

8 JOSIP PLEČNIK slovinský architekt, návrhář nábytku a urbanista, profesor na UPŠ v Praze a na Škole architektury na univerzitě v Lublani byl žákem O. Wagnera a stoupenec klasicismu, zároveň jeden z nejvýraznějších představitelů expresivních tendencí vídeňské moderny štvalo ho ornamentování se stal architektem Pražského hradu - úprava I. a II. nádvoří, rajské zahrady, bytu prezidenta republiky - pro TGM; miloval antiku, ale nepracoval v duchu jejích konvencí, plní architekturu nečekanými překvapeními Plečnikův sál - strop pokrytý měděným plechem, před oknem sloup, vše nekonvenční kostel Nejsvětějšího srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad v Praze na Vinohradech. 3.3 SECESE Vymezení pojmu: SECESE Secese Jugendstil (Německo), - Art Nouveau (Francie), - Modern Style (Anglie), Style modernista (Španělsko) jsou různé názvy pro nový sloh, který vznikl z reakce na historismus a akademismus. Je to poslední univerzální sloh z konce 19. století, který se rozšířil po celém světě a zasáhl všechny oblasti uměleckého i společenského života (móda, životní styl). Obecný úvod: Je to sloh necírkevní a nearistokratický, jeho nositelkou byla bohatá buržoazie, později pronikl v poněkud pokleslejší podobě do nejširších společenských vrstev. Vyjadřoval nálady konce století, trochu melancholické a dekadentní, na druhé straně však oslavoval mládí, jaro a zrod nového života. Slovo secese znamená odchod mladých umělců z akademických spolků. První "secese" se udály v roce 1892 v Mnichově, pak v Berlíně. Vídeňská secese z roku 1897 vedená Gustavem Klimtem byla už synonymem pro nový sloh. Období secese je poměrně krátké Nejvýznamnější jsou léta Jejím vrcholem je světová výstava v Paříži v roce 1900, začíná však jako protosecese v Anglii již kolem poloviny století v díle prerafaelitů a snahami o obrodu uměleckého řemesla a přetrvává až do první světové války. Charakteristickými znaky: Strana 8/29

9 Secese jsou lineární vlnící se křivky, plošnost, ornamentálnost těžící z přírodních tvarů květin, zvířecích i lidských těl a symboličnost. Secese se inspiruje japonským uměním, ale i keltskou kulturou, především však biomorfními tvary. Secesní barevnost pracuje na principu barevné harmonie a kontrastu. Oblíbeny jsou lomené barevné odstíny. Secesní barva nemá prostorovou funkci. Kombinování různých materiálů kámen, dřevo, kov, sklo. Secese usilovala o vytvoření jednotného souborného uměleckého díla, v němž by se tvůrčím způsobem uplatnily všechny druhy umění. S tím souvisí pojem: GESAMTKUNSTWERK, zasáhnout architekturu, užité umění tak, aby vzniklo souborné komplexní dílo v secesním slohu. Secesní témata: Krajina symbolizující duševní nálady. Květinou secese se stala lilie, kosatec, kala, mák a leknín. Erotika se stala velkým tématem secese. Žena, ženská figura a různé části ženského těla fetišistické symboly vlasy. Secese se rozvíjela paralelně s literárním symbolismem. Architektura Kolébkou secese byla Anglie, kde lze její rozvoj sledovat už od počátku 19. století. Po rozvoji průmyslové revoluce se objevila tendence hlásat návrat k řemeslné výrobě, co produkuje průmysl je ošklivé. Secesní architektura se vyvíjela ve dvou proudech: 3. jeden se víc inspiroval organickou hmotou 4. druhý, vycházející ze Skotska a zasahující do Vídně, byl geometrický. Nejoriginálnějším architektem byl Španěl Antonio Gaudí ( ) s jeho díly se můžeme setkat především v Barceloně. Pracoval sochařskou metodou: na kostru z železných prutů nanášel beton a své stavby modeloval jednou do podoby mořské vlny (Casa Milá), jindy jako kosti pravěkých zvířat (Casa Batló), fantaskních ještěrů (park Güell) či hnízd termitů, připomínajících ale i gotickou katedrálu, v nedokončeném kostele Sagrada Familia chrám sv. RODINY v Barceloně. Fantazie, s níž vytvářel tvary nejrůznějších architektonických detailů - oken, komínů apod., byla nevyčerpatelná. Nikdy se neopakoval. Někdy používal k výzdobě mozaiky z barevných střepů polévané keramiky s velkým dekorativním účinkem (park Güell) Strana 9/29

10 Klasikem secesní architektury se stal Belgičan Victor Horta ( ) Zakladatel belgické secese. Ústředním prostorem jeho staveb je schodiště. Používal květinového dekoru, drahých materiálů a především stavbu řešil až do posledního detailu jako jednotné umělecké dílo, tzv. Gesamtkunstwerk. Jeho nejvýznamnějšími stavbami jsou dům Tasselových v Bruselu, Hotel Solvay a Maison du Peuple (Lidový dům) v Bruselu. Význam: železo se stalo konstrukčním prostředkem, z užitkových staveb přechází na architekturu elegantního městského domu. Další architekti: Hector Guimard, tvůrce nejstarších stanic pařížského metra s kovanými prvky. Američan Louis Sullivan Holanďan Henry van de Velde. Geometrický proud: Zakladatelskou osobností je Charles Rennie Mackintosh( ) Jeho stěžejní dílo, School of Art v Glasgow (Glasgowská umělecká škola), je inspirováno papírovými stěnami japonské tradiční architektury a je bez dekoru. Secesní charakter se projevuje jen v asymetričnosti a prohnuté linii zábradlí. V interiérech Mackintosh někdy střídmého dekoru používal, jeho nábytek v strohých pravoúhlých tvarech se dodnes vyrábí v replikách. Na tento proud navázali vídenští architekti: Josef Maria Olbrich v Domě secese s pozlacenou kupolí složenou z listů stromů, Otto Wagner v mnoha stanicích vídeňské okružní dráhy, v budově Poštovní spořitelny či v kostele léčebny ve Steinhofu, Adolf Loos v střídmých, ale v materiálech luxusních stavbách. Josef Hoffmann, který své nejvýznamnější dílo, Palác Stoclet, postavil v Bruselu a nechal vyzdobit Gustavem Klimtem. Klasický secesní interiér je velmi světlý, nepřeplněný nábytkem, pozornost poutá detail: cenný předmět, obraz, velká váza se suchými rostlinami na zemi nebo miska se zlatými rybkami Strana 10/29

11 4 Architektura první poloviny 20. století 4.1 Úvod do problematiky architektury počátku 20. století Již v druhé polovině 19. století docházelo v oblasti architektury k výrazným změnám (k těmto změnám docházelo i v dalších oborech výtvarného umění - malířství, sochařství) 19. století umožnilo architektuře oprostit se od všeobecných slohů, zbavit se závislosti na řádech a přísných historických pravidlech. architektura se začíná zabývat novými otázkami jako je konstrukce, funkce, materiál. ruku v ruce s tím jde i výrazný rozvoj vědy a techniky. Objevují se nové materiály, nové konstrukce (zejména kovové - ocelové, železobetonové...), nové technologie - umožní změnit tvář architektury. (viz. Křišťálový palác atp.) nové konstrukce přinesly do architektury větší volnost. vývoj architektury ve 20. století zrychlil, jak to odpovídalo rychlému vývoji společnosti. rychle se rodily nové směry a slohy (mnohé také stejně rychle zanikaly). 4.2 MODERNA Směry počátku 20. století ve střední Evropě směřují k výrazné kritice předchozího slohu a tím byla secese. Tato kritika vyvrcholila v roce 1908 esejí Adolfa LOOSE - "Ornament je zločin" - požadoval, aby estetika architektury vycházela z účelovosti staveb. ADOLF LOOS Strana 11/29

12 "Ornament je zločin" - tak zní patrně nejcitovanější výrok Adolfa Loose, významného architekta a jednoho z nejhlasitějších bojovníků za jednoduchost a funkčnost v architektuře narozen v Brně, žák O. Wagnera první významné dílo - Café Museum ve Vídni již na přelomu století působil svými radikálními názory rozruch - jeho kritika Wiener Secession byla dobře známa z tisku největší debatu ovšem způsobil v roce 1911 svým projektem obchodního domu Goldmann a Salatsch, kterému se kvůli jeho hladké fasádě bez jakýchkoli dekorací přezdívalo "dům bez obočí", dekorací byl pouze použitý kamenný obklad. císař obývající sousední Hofburg prý dokonce nechal v místnostech s výhledem na Loosův dům, jak se dříve obchodnímu domu, dnes sídlu banky nyní říká, zatáhnout závěsy, aby se na tu hrůzu nemusel dívat. kromě několika dalších veřejných budov ve Vídni Loos také navrhl několik soukromých rezidencí, například Steinerův dům (1910) postavený ze železobetonu, s plochou, rovnou střechou a samozřejmě bez výzdoby Strana 12/29

13 - uvnitř strohých forem Loosovy architektury se ovšem trochu paradoxně nacházely tradičně zařízené místnosti s perskými koberci, dekorativním nábytkem a luxusními intarzovanými či kamenem obkládanými obklady stěn velmi strohá stavba navenek, vevnitř však honosná a luxusně zařízená je i Müllerova vila, kterou Loos vytvořil v roce 1930 jako nejdůslednější aplikaci svého Raumplanu - prostorového konceptu založeného na plynulé návaznosti a propojenosti jednotlivých částí lidského obydlí. Müllerova vila v Praze, použil zde novou organizaci prostoru: proč má mít WC i obývací pokoj stejnou výšku? Plýtvání prostorem! Pouze přízemí má mít stejnou výšku - úvaha ekonomická, ale i zároveň umělecký zážitek, prostor je bohatší - dům jako socha - RAUMPLAN. FUNKCIONALISMUS Je velmi racionální, technicistní až vědecká větev architektury 1. pol. 20. století. Funkcionalismus je architektonický sloh, který lze shrnout jednou větou takto: Forma následuje funkci. Funkcionalistické budovy jsou velice strohé, avšak ne neumělecké. Od konce 20. let do konce 70. let 20. století byl vedoucím architektonickým slohem. Na fukcionalismu byly založeny i pseudoumělecké směry socialistický realismus či rurální funkcionalismus a architektonická stylizace v třetí říši. Prvním centrem tohoto pojetí architektury byl BAUHAUS Strana 13/29

14 škola, která byla založena v roce 1919 ve Výmaru (Weimar) ( ), pak byla přestěhována do Dessau ( ), nakonec do Berlína ( ). Pro svůj výrazně pokrokový a levicový charakter byla škola několik měsíců po nástupu nacistů k moci obviněná z bolševické rozvratné činnosti a rozpuštěna (1933). školu vedli tři významní architekti: Walter Gropius Hannes Meyer Ludwig Mies van der Rohe Bauhaus směřoval nejen k vytvoření nové formy, ale také nového typu tvůrce. Dílo nemělo vznikat jen činností jednotlivce, ale jako dílo kolektivní. Škola měla obnovit jednotu umění pod vedením architektury a obnovit těsný vztah umění k řemeslu. Umění a technika mají vytvořit nový celek. Konečným cílem vší výtvarné činnosti se má stát stavba. Každý student Bauhausu se tedy musel naučit řemeslu. Význam Bauhausu spočívá ve vynikající učební metodě, která se dnes využívá na všech architektonických školách: výchova na konkrétních úkolech pro reálnou práci. Významná byla také publikační činnost místních pedagogů (Marcel Breuer, Paul Klee a další). LE CORBUSIER ( ) Le Corbusier, vlastním jménem Charles-Édouard Jeanneret Strana 14/29

15 Původem švýcarský architekt, urbanista, teoretik a malíř. Svým radikálním dílem i výtvarným citem výrazně ovlivnil vývoj moderní architektury. Je považován za největšího architekta 20. století. Pět bodů moderní architektury Roku 1927 byl Le Corbusier přízván Miesem van der Rohe k účasti na výstavbě kolonie Weissenhof ve Stuttgartu. Postavil zde dva domy. Při této příležitosti publikuje proslulých Pět bodů moderní architektury (funkcionalismu). Těchto pět tezí prakticky shrnuje hlavní vymoženosti tehdejší techniky: i. Sloupy: stavět domy na sloupech, čímž se uvolní přízemí pro zeleň a volný pohyb. ii. Střešní zahrady: technika plochých střech umožňuje budovat na střechách zahrady. Nahrazují zeleň, kterou dům místu odebral. iii. Volný půdorys: sloupy nesou síly všech podlaží, což umožňuje volné členění prostoru nenosnými příčkami. iv. Pásová okna: systém sloupů nám umožňuje vést dlouhá okna mezi sloupy. v. Volné průčelí: konzolovitě vyvedené stropy uvolňují průčelí pro naprosto volné řešení oken a průčelí. Nejepochálnějším a nejslavnějším dílem architekta je vila Savoye v Poissy u Paříže z let , ve které důsledně uplatnil svých pět bodů. Projevují se zde náznaky pozdějšího sochařského pojetí architektury. Význam Le Corbusier je architektem zcela mimořádným a měl silný vliv na architekturu a architekty takřka po celém vyspělém světě. Mnohé jeho nápady a principy zobecněly až Strana 15/29

16 po jeho smrti a jsou používány dodnes. Architektura Le Corbusiera je osobitá a proto ji lze těžko přímo přiřadit k některému ze slohových období. V jeho ateliéru se také učili čeští architekti: Jan Sokol, Vladimír Beneš, Jaroslav Vaculík a další. 4.3 EXPRESIONISMUS, ART DECO EXPRESIONISMUS V architektuře se expresionismus prosadil zejména v Německu a to hlavně ve 20. letech 20. století, lze říci, že v architektuře byli expresionisté průkopníky používání kombinací skla, kovů a betonu. společným rysem byl krajně individualistický výtvarný projev, v němž byla dosud převládající soustava pravoúhlých forem důsledně nahrazena křivkou a ostrým úhlem. expresionismus úzce spojoval architekturu s ostatními druhy umění v Berlíně vznikla skupina architektů a výtvarníků "Arbeitsrat für Kunst", která pod vedením B. Tauta vyzývala k odstranění rozdílů mezi výtvarným uměním a architekturou výtvarné snažení expresionismu se projevilo i v krystalických formách blízkých českému kubismu, které však zůstaly jen na úrovni ideových námětů Hlavní představitelé expesionismu v architektuře Bruno Taut Erich Mendelsohn Hans Poelzig Fritz Höger ERICH MENDELSOHN ( ) byl jedním z nejvýznamnějších architektů 20. století. Jeho stavby měly v době svého vzniku značný vliv, patřily mezi hojně publikovaná a živě diskutovaná díla. Mendelsohnovy budovy lze nalézt v Německu, Polsku, Rusku, Norsku, Velké Británii, Izraeli a ve Spojených státech. v letech vypracoval stovky studií architektonických plastik, určených mnoha druhům staveb včetně továren. Jediná realizovaná stavba tohoto druhu se stala Einsteinova věž v Postupimi ( ) - pojímá stavbu jako sochu; je z betonu; formální hříčka; Strana 16/29

17 BRUNO TAUT německý architekt byl průkopníkem používání kombinace skla, kovu a betonu v architektuře. představil ideální obytný dům (1919) a současně byl kritikem velkoměst, místo nichž navrhoval osídlení v menších koncentrovaných urbanistických jednotkách, rozptýlených v krajině (Volkhaus) jeho nejznámějším dílem je Skleněný dům - Glass Hausse, navržený pro výstavu v Cologne Strana 17/29

18 ART DECO Art deco je univerzální dekorativní styl, který se rozšířil především v Evropě a v USA ve 20. a 30. letech dvacátého století v průmyslu a řemesle. Nese rysy mnoha směrů, především kubismu, futurismu a secese. pojem pro eklektický dekorativní sloh převzat z výstavy užitého umění - Art Deco samotný název byl odvozen roku 1925 z Exposition Internationale des Arts Decoratifs Industriels et Modernes v Paříži, uznávající a oslavující život v moderním světě Art Deco byla éra rozporů a protikladů; skrze velmi bouřlivá 20. léta a Velkou depresi v letech 30., Art Deco naplňovalo každodenní svět elegantním stylem chladné sofistikace. ačkoli bylo Art Deco nejvíce zřejmé v geometrii a jednoduchosti, často bylo také kombinováno s pulsujícími barvami a jednoduchými tvary, které oslavovaly vzrůst komerce a technologie; od bujných objektů tvořených z exotických materiálů k masově produkovaným předmětům dostupným i střední třídě; svět Art Deca reprezentuje půvab formy Nejlepším reprezentantem tohoto stylu v architektuře je slavná budova v centru New Yorku Empire State Building; na této stavbě jsou patrné hlavní rysy: pevně daná linie (na rozdíl od Strana 18/29

19 křivolaké secese) a dekorativní interiér. Českým představitelem Art Deco stylu je hotel Alcron postavený v roce 1932 Aloisem Kroftou. 4.4 MIES VAN DER ROHE MIES VAN DER ROHE ( ) německý architekt, žijící od roku 1938 v USA. byl synem kameníka, od svých 15 let pracoval jako stavební dělník. V roce 1905 přišel do Berlína, kde pracoval u architekta Bruna Paula. současník Le Corbusiera, učil se u Petra Berense ředitel Bauhausu působil na něj expresionismus z roku 1920 pochází mrakodrap pro Friedrich Strasse v Berlíně - betonová konstrukce se skleněnou fasádou - principy expresionismu, redukce hmotnosti, nejvýznamnější minimalista 20. století mezi jeho nejznámější stavby patří Německý pavilon na Mezinárodní výstavě v Barceloně z roku pavilon sám byl exponát; rozčleněn příčkami podpořené kovovými nosníky, kolem skleněný obal jako vitrína + vodní nádrž. vila Tugendhat v Brně ( ) V roce 2001 byla vila Tugendhat zapsána do listiny UNESCO. Vila je označována, spolu s německým pavilónem v Barceloně (1929), za nejvýznačnější předválečné dílo Miese van der Rohe a stavbu, která určila nová měřítka moderního bydlení. Patří k základním dílům světové moderní architektury funkcionalismu. Autor je považován za jednoho z otců moderní architektury 20. století Strana 19/29

20 Známý je především prosklený hlavní obytný prostor se zimní zahradou. Dům byl ve své době převratný z několika důvodů: obyvatelný nepřerušovaný prostor okna hlavního obytného prostoru bylo možné zcela spustit do podlahy a splynutí interiéru s přírodou v zahradě bylo velmi působivé budovu tvoří ocelové skelety a stropy pater nenesou zdi, ale jen ocelové sloupy profilu X, v exponovaných místech kryté chromovaným plechem. Interiér budovy byl taktéž vybaven elegantním a citlivě navrženým nábytkem od samotného architekta Miese van der Rohe. Ten zde použil části nábytku, které navrhl pro německý pavilon na výstavě v Barceloně. pozn.: více na: FRANK LLOYD WRIGHT FRANK LLOYD WRIGHT (8. června dubna 1959) Strana 20/29

21 byl jedním z nejvýznamnějších amerických architektů. Narodil jako první dítě Williama Careyho Wrighta a Anny Lloyd Jones-Wrightové. Po studiích na wisconsinské univezitě v Madisonu odjel Wright v roce 1889 do Chicaga. Zde pracuje nejprve pro Josepha Lymana Silsbeea a později se angažuje v architektonické firmě Adler & Sullivan až si Wright nakonec v roce 1893 otvírá svou vlastní praxi. Mezi jeho nejznámější realizace patří Imperial Hotel v Tokiu, dům Vodopád (Fallingwater) v Pensylvánii, ústředí firmy S. C. Johnson ve Wisconsinu či Guggenheimovo muzeum v New Yorku. Wright byl průkopníkem takzvané organické architektury. Ve svých návrzích používal ty nejzákladnější architektonické principy (jednoduchost, jednota, harmonie) tak, aby stavby co nejvíce sloužily svým uživatelům. Typické je pro něj otevřené propojení vnitřních prostor, které uplatnil a neustále zdokonaloval ve svém konceptu "prérijního" domu. Na přelomu 19. a 20. století, v době dohasínající secese, byl jedním z prvních, kdo začal navrhovat rodinné domy z betonu. Stal se také prvním americkým architektem, který výrazně ovlivnil i evropskou scénu. Typické je vyhýbání se ostrým hranám a úhlům a velkým plochám Dům musí podle Wrighta růst z potřeb lidí a z charakteru země jako živý organismus; bylo mu jasné, že v domě jsou podstatné místnosti - nikoli fasáda; zavrhl všechny obvyklé ornamenty, římsy a lišty, a staví domy tak, aby zcela vyhovovaly záměru jejich obyvatel. Navštívil Japonsko - cit pro prostor a formu = geniální; sbíral japonské dřevořezy Věnoval se též teorii architektury, teorie a praxe u něj stojí ve vzácné shodě Za klíčovou stavbu moderní architektury je považován Wrightův: Robieho dům v Chicagu, který odborníci řadí po bok brněnské vily Tugendhat Miese van der Rohe, Steinerovy vily Adolfa Strana 21/29

22 Loose ve Vídni či vily Savoy od Le Corbusiera v Poissy. Dům pro Fredericka Robieho vyprojektoval Wright ve svých 41 letech a stal se završením jeho neustále rozvíjeného konceptu prérijního domu. Vyznačuje se výraznými horizontálními liniemi, plochými střechami s velkým přesahem a propojením s okolní přírodou. Úzké propojení s přírodou je pro Wrightovy stavby charakteristické. Tou nejznámější je patrně jeho Fallingwater, neboli "dům nad vodopádem", rostoucí ze skály nad vodopádem v Pensylvánii. Středobodem stavby je věž z přírodního kamene s několika krby, od níž se větví betonové terasy, které jsou vysunuty do zeleně. Další ceněná Wrightova stavba patří k jeho posledním Strana 22/29

23 Guggenheimovo muzeum v New Yorku. Spirálově zatočená bezbariérová budova pro sbírku Solomona Guggenheima v New Yorku se podle mnohých zařadila po bok exponátů, které chrání - díla Picassa, Chagalla, Pollocka nebo Kandinského. Muzeum moderního umění bylo otevřeno v roce 1959 a dodnes působí velmi avantgardně. Jeho autor si však už slávu nevychutnal, zemřel půl roku před dokončením. 4.6 ORGANICKÁ ARCHITEKTURA Charakterizuje ji zodpovědnost vůči okolnímu prostředí a snaha o adaptaci lidským potřebám; Navrhování od půdorysu, od funkce, z níž se odvodí vnější vzhled Velké mostní stavby se přizpůsobily přírodním liniím hor vedle Wrighta byli stoupenci organické architektury např. P. Soleri, R. Neutra, H. Häring, H. Scharoun a A. Aalto v českých zemích uplatňoval organickou architekturu Scharounův žák L. Šlapeta (rodinné domky na severní Moravě, např. vila zvěrolékaře v Hlučíně u Ostravy; ) JÖRN UTZON (:/utson) (9. dubna 1918, Kodaň listopadu 2008, Kodaň) byl dánský architekt. Jeho nejslavnější stavbou je budova Opery v Sydney. V okamžiku své smrti byl jediným žijícím architektem, jehož stavba byla zapsána na seznam Světového kulturního dědictví UNESCO Strana 23/29

24 ALVAR AALTO ( ) finský architekt Od funkcionalismu dospěl k integrované architektuře, stávající se součástí okolí a využívající kvalit přírodních materiálů. Chtěl vřadit stavbu do kontextu krajiny, klimatu, materiálových zdrojů a strukturálních technik. Přizpůsobit ji lidským potřebám. Příkladem tohoto přístupu je: tuberkulózní sanatorium v Paimiu ( ), krajina je součástí návrhu a součástí stavby jsou i otevřené terasy a slunce; velké balkóny a okna. Villa Mairea, Věnoval se projektům velkých stavebních celků (1940 projekt experimentálního města, 1943 plán nového centra v Oulu). Navrhoval také nábytek. ERIK GUNNAR ASPLUND - harmonicky propojil architekturu s přírodou ve svém hřbitově ve Stockholmu ROBERT MAILLART mosty - inženýrská architektura včleňující se do krajiny; vylučoval všechny nefunkční části struktury; z armovaného betonu Strana 24/29

25 5 ARCHITEKTURA 2. POLOVINY 20. STOLETÍ 5.1 MEZINÁRODNÍ STYL - Pojem internacional style zavedli roku 1932 Philip Johnson a Henry-Russell Hitchcock při příležitosti výstavy moderní architektury v Muzeu moderního umění v New Yorku CIAM Congrès International d'architecture Moderne série mezinárodních konferencí moderních architektů mezi léty 1928 a 1959, v čele s Le Corbusierem v roce 1928 vyhlásil CIAM, že budoucnost architektury leží v procesu racionalizace a standardizace, v čistě utilitářských a funkcionalistických pojetích, ve zjednodušení a v co nejekonomičtějších metodách výstavby a v koncepci hustoty osídlení tvořeného výškovými budovami takto definované funkcionalistické město muselo být budováno jako tabula rasa, protože jeho fyzická integrace do stávajícího kontextu nebyla možná; neexistovala ani jeho schopnost ideově do sebe pojmout minulost výsledkem byla architektura vyhnaná z centra na okraj měst, směřující od různorodosti k uniformitě, od včleňování k izolaci Team 10 (team10online.org) skupina architektů mladší generace, která se vytvořila v rámci kongresů CIAM TEAM X přinesl kritickou reakci na pojetí CIAMu jeho záměrem bylo odpoutat se při tvorbě projektu od této radikální ideologie a zaměřit se na organičtější a lidštější řešení, vycházející ze vztahů mezi fyzickou formou a sociálními a psychickými potřebami takový přístup měl teoreticky vyústit v soudržnou syntézu existující zástavby s novými zásahy do ní TEAM 10 též volil možnosti plynoucí z výškových budov, jejich řešení však byla na rozdíl od minulosti chirurgicky zasazena do existující tkáně města přesto byl i nadále výsledkem nesoulad mezi topografickou rovinou městských ulic a rovinou městského bydlení ve výšce snaha maximalizovat hustotu a vytlačit z městského života auta vedla stejně jako u CIAMu k odtržení architektury od reality moderního městského života Giancarlo De Carlo ( ) představoval v TEAMu 10 poněkud odlišnou filosofii: filosofii znovuoživení, zachování a zakomponování, která byla v kontrastu s filosofií ideologie, spekulací a vytržení jednou z významných změn byl koncepční posun od výškových budov k nízké zástavbě Strana 25/29

26 De Carlovy projekty, jakými byly Urbino a Terni, odrážejí citlivý a intimní vztah, který vzniká mezi místem a formou, mezi developerem a uživatelem, mezi architekturou a řešením v tomto postupu jej následovali další významní architekti: Álvaro Siza sídliště Malagueira v portugalské Evoře nejenže vycházelo z De Carlovy filosofie, ale vyrůstalo po dobu téměř patnácti let, aby mohlo dojít k jeho organickému začlenění v Japonsku dal architekt Tadao Ando vzniknout projektu bytové výstavby Rokko Hillside, který je dokladem citlivého přístupu k řešení vztahu místa a formy a představuje ukázku dialogu mezi tektonickým objektem a topografií místa řešení vysoké hustoty nízkopodlažní zástavbou, které nepochybně reaguje na specifické potřeby městské výstavby realističtějším a humanističtějším způsobem, nebylo však dostatečnou odpovědí na explozi urbanistického růstu, jež nastala v rozvojových zemích v Africe, Asii a Jižní Americe tato neschopnost vytyčit realistickou urbanistickou strategii v mnoha ohledech signalizovala rozkol mezi architekturou a urbanismem bezprostředně pak následovaly akademické a nerealistické teorie propagované elitou architektury (s čestnými výjimkami, jako byla kniha Fumihika Maki Investigations in Collective Form), jež nenabídly žádná konkrétní řešení problémů urbanismu Le Corbusier domino; Citrohan foneticky připomíná Citröen, masově vyráběný automobil; stroj na bydlení Walter Gropius architekt a pedagog; po přestěhování Bauhausu do Dessau postavil budovu na míru, 3 křídla tvaru L vycházejí z ústředního bodu, 5 podlaží kde jsou dílny, učebny, ateliéry, ubytovny Mies van der Rohe méně je více ; minimální stavby se skládají z kostry a kůže; krajní jednoduchost a čistota stylu; skleněné mrakodrapy Seagram v NY; vila Tugendhat v Brně 5.2 BRUTALISMUS směr, který vyznával drsnou krásu betonu, která měla být paralelní kráse stárnoucího člověka: beton zvrásněná tvář Le Corbusier kaple v Ronchamp, 1950, drsná, expresivní práce s betonem dominikánský klášter La Tourette, 1959, drsná betonová stavba 5.3 FORMALISTICKÉ TENDENCE, UTOPICKÉ TENDENCE (METABOLISTÉ, ARCHIGRAM) hledá se utopie velmi zřídka, ale přece jen, se stává, že i radikální teorie najde investora a zrealizuje se podařilo se např. Venturiovi radikální teorie architektury a fantazie v architektuře v minulosti: Strana 26/29

27 Francouzský architekt, vizionář a teoretik Étienne-Louis Boulleé vytvořil spoustu návrhů na veřejné památníky, které měly svými tvary připomínat vznešenost přírody a boha; Newtonův památník 1784 je ve formě ohromné duté koule Italský architekt Antonio Sant Elia zpracoval spoustu velmi nápaditých náčrtů a plánů pro velkoměsta budoucnosti ; jako socialista přišel s návrhy, které znamenaly naprostý rozchod s architekturou minulosti a s tradičními principy stavby měst; Città Nuova sbírka návrhů; svět, k němuž se hlásili tyto návrhy, neměl vůbec žádný vztah k reálnému soudobému světu; pojednávaly o vysoce mechanizovaném velkoměstě posetém mrakodrapy a tehdy ještě zcela nepředstavitelnou víceúrovňovou dopravní sítí Archigram teoretické dílo šesti britských architektů: Peter Cook, Dennis Crompton, Warren Chalk, David Greene, Michael Webb a Ron Herron dali se dohromady začátkem 60. let uvedli publikaci nazvanou Archigram název potom přešel i na jejich skupinu činnost skupiny spočívala v tom, že architektura, kterou vytvářeli, byla jenom v nákresech bylo to sdružení architektů, kteří s pomocí nové techniky občas ještě nevynalezené, v některých případech i nevynalezitelné; a kosmonautického vybavení rozšířili možnosti městského života užívali k tomu výměnné buňky, pohyblivé budovy kreslířská dokonalost jejich nápadů a výtvorů jejich myšlenky našly ozvěnu i u některých skupin mimo Anglii, např. u Metabolismu Metabolismus (Metabolist Movement) tato skupina japonských architektů sdílela s Archigramem - pojetí budovy jako spotřebního artiklu dočasné hodnoty vznikla v roce 1960 Kiyonori Kikutake, Kisho Kurokawa, Fumihiko Maki, Masato Otaka a Kenzo Tange jejich teoretické městské prostory čerpaly ze sci-fi vizí, byly prodchnuty pocity neustálého pohybu a proměnlivosti někteří členové skupiny projektovali jednotlivé budovy jinak se ale Metabolsité věnovali především dialektickému řešení napjatého vztahu mezi veřejným a soukromým prostorem, přičemž ten soukromý si představovali v podobě těsných, prostorově omezených buněk, které ovšem bylo teprve třeba vynalézt světová výstava v Osace 1970 byla poslední příležitostí jejich společného vystoupení Architext další skupina japonských teoreticky zaměřených architektů počátkem 70. let ji založili: Takefumi Aida, Takamicu Azuma, Majumi Mijavaki, Makoto Suzuki a Minoru Takejama Strana 27/29

28 odmítali tradiční architektonické školy, hnutí a doktríny; hlásali pluralismus, rozluku s tradicí, individualismus Strana 28/29

29 6 Rejstřík Strana 29/29