EVROPSKÝ PARLAMENT. Seminář z regionální geografie Evropy 2007/08. Daniela RYGÁLOVÁ

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "EVROPSKÝ PARLAMENT. Seminář z regionální geografie Evropy 2007/08. Daniela RYGÁLOVÁ"

Jitka Šmídová
před 7 lety
Počet zobrazení:

1 Seminář z regionální geografie Evropy 2007/08 Daniela RYGÁLOVÁ EVROPSKÝ PARLAMENT Evropský parlament (dále EP) je jedním z orgánů EU a současně jediným, který zasedá a jedná veřejně. Během svého vývoje si po boku Evropské komise a Rady EU upevňoval svou pozici, získával více pravomocí a postupně se tak stal nezbytnou součástí integračního procesu v Evropě [1]. Historie Evropského parlamentu Historie EP sahá až do roku 1952, kdy bylo založeno Shromáždění ESUO, předchůdce dnešního EP, Smlouvou o Evropském společenství uhlí a oceli (ESUO). Zasedalo zde 78 zástupců ze šesti členských zemí (Francie, Německo, Itálie, Nizozemsko, Belgie a Lucembursko) [1]. Volba zástupců nebyla přímá, kandidáti do Shromáždění byli voleni z řad poslanců národních parlamentů. V roce 1957 byla uzavřena Smlouva o Evropském společenství pro atomovou energii (EURATOM) a Smlouva o Evropském hospodářském společenství (EHS). Bylo dohodnuto, že společným orgánem pro ESUO, EURATOM a EHS se stane Shromáždění. Počet zástupců se rozšířil na 142. Shromáždění mělo pravomoci odvolávat neomezeně Komisi EHS a EURATOM. Změna názvu ze Shromáždění na Evropský parlament proběhla v roce 1952, ale až roku 1986 byl název začleněn do primárního práva. V šedesátých letech získal parlament neomezenou moc díky tzv. Slučovací smlouvě, ale teprve roku 1979 začal růst význam Evropského parlamentu spojený s prvními přímými volbami. Od roku 1986 byly pravomoci Evropského parlamentu posíleny zapojením se do procesu spolupráce, která mu umožnila pozměňovat návrhy k projednané legislativě. Značná důležitost EP je podpořena Smlouvou o Evropské unii, která zavedla další pravomoc o spolurozhodování. Další rozšíření pravomocí bylo předmětem Amsterodamské smlouvy z roku 1999 a Smlouvy z Nice z roku 2000 [1].

2 Pravomoci Evropského parlamentu Evropský parlament má tři základní pravomoci: legislativní, rozpočtovou a kontrolní. Postavení Parlamentu prošlo složitým vývojem, který je spojen s neustálým nabalováním nových pravomocí. Na rozdíl od národních parlamentů členských zemí EU má EP pouze omezené legislativní pravomoci. V současné době se na tvorbě právních předpisů EU může podílet čtyřmi různými způsoby [1]: Konzultační procedura nezávazné vyjádření Parlamentu k dané situaci předtím, než Rada schválí návrh Komise. Je využívána pouze v případech, kdy není v kompetenci procedura spolupráce a rozhodování. Procedura spolupráce po přijetí Maastrichtské smlouvy ustupuje ve prospěch procedury spolurozhodování. Jedná se o možnost poslanců EP doplňovat návrhy Komise a stanovisko, které k tomuto návrhu zaujme Rada EU. Procedura spolurozhodování navazuje na proceduru spolupráce. Spočívá v tom, že se EP podílí na přijímání legislativy rovným dílem s Radou. Procedura souhlasu Pokud nesouhlasí jeden stát, zákon nevstoupí v platnost. (např. hlasování o Evropské ústavě neprošlo) Rozpočtová pravomoc: Parlament sdílí společně s Radou EU pravomoc nad finančními prostředky. Schválení rozpočtu vyžaduje souhlas EP. Rozpočet se každoročně sestavuje v prosinci. Parlament rozhoduje u většiny výdajů, mimo výdaje na zemědělství, u kterých může předkládat pouze pozměňovací návrhy. Kontrolní pravomoc Parlamentu spočívá v dohlížení nad aktivitami EU, činností Komise a dalších orgánů. EP schvaluje jmenovaného předsedu Komise, navíc rozhoduje o jmenování celé Komise hlasováním o důvěře a má právo Komisi také odvolat. EP může interpelovat Radu EU a Evropskou komisi. Rada má za úkol předložit Parlamentu svůj program. EP zároveň představuje diskusní fórum, které je návštěvníkům volně přístupné. Sídla Evropského parlamentu Evropský parlament má tři pracoviště. Oficiální sídlo se nachází ve Štrasburku, kde se poslanci schází jeden týden v měsíci na plenárním zasedání. Mezi zasedáními se schází ve dvaceti stálých výborech v Bruselu, kromě nichž mohou být vytvořeny podvýbory, dočasné výbory. Do jednotlivých klubů se poslanci sdružují na základě politické příslušnosti. 2

3 V současné době v Evropském parlamentu působí sedm frakcí a skupina nezařazených. Sídlo předsednictva Evropského parlamentu a generální sekretariát nalezneme v Lucemburku [1]. Složení Evropského parlamentu Evropský parlament se skládá ze 785 poslanců zvolených v 27 členských státech rozšířené EU, z nichž 24 zastupuje Českou republiku. Poslanci jsou od roku 1979 voleni ve všeobecných přímých volbách na pětileté funkční období. Počet poslanců zastupujících každý členský stát se různí v závislosti na počtu obyvatel dané země. Každý stát má stálý počet křesel (od 5 po 99 míst). V čele Evropského parlamentu stojí předsednictvo s předsedou, kterému asistuje 14 místopředsedů. Mandát předsedy trvá 30 měsíců. Jeho hlavním úkolem je reprezentovat Parlament na mezinárodní úrovni a při jednáních s dalšími institucemi. V současné době zastává tuto úlohu německý poslanec CDU Hans-Gert Pöttering, který je v EP nepřetržitě od roku Tab. 1 Počet křesel v EP pro jednotlivé členské státy (stav k lednu 2006) [2] členský stát počet křesel členský stát počet křesel Belgie 24 Malta 5 Bulharsko* 18 Německo 99 Česká republika 24 Nizozemsko 27 Dánsko 14 Polsko 54 Estonsko 6 Portugalsko 24 Finsko 14 Rakousko 18 Francie 78 Rumunsko* 35 Itálie 78 Řecko 24 Irsko 13 Slovensko 14 Kypr 6 Slovinsko 7 Litva 13 Spojené království 78 Lotyšsko 9 Španělsko 54 Lucembursko 6 Švédsko 19 Maďarsko 24 Celkem 785 Poznámka: *) V Bulharsku a Rumunsku se volby do EP uskuteční roku Do té doby zasedají v EP poslanci, kteří byli jmenováni národním parlamentem (nepřímou volbou). 3

4 Tab. 2 Počty poslanců podle příslušnosti k politickým skupinám [3] politická skupina Skupina Evropské lidové strany a Evropských demokratů Skupina Sociálních demokratů v Evropském parlamentu Aliance liberálů a demokratů pro Evropu počet poslanců Unie pro Evropu národů 44 politická skupina Skupina Zelených/ Evropské svobodné aliance Skupina konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice Skupina nezávislost/ Demokracie Skupina Identita, Tradice, Suverenita počet poslanců Poslanci jsou rozděleni do 20 stálých parlamentních výborů, které se zaměřují na specifické otázky. Parlamentní výbory zasedají v Bruselu a připravují legislativní návrhy. Jejich jednání jsou veřejná. Mimo výbory zasedají poslanci v politických skupinách, kde jsou sdruženi podle politické, nikoli státní příslušnosti. Tyto strany si stejně jako národní strany volí svého předsedu a místopředsedy. Politické skupiny rozhodují o tématech plenárního zasedání a předkládají pozměňovací návrhy, o nichž se hlasuje. V Parlamentu je zastoupeno kolem sta politických stran, které představují důležité politické proudy. Nezařazených poslanců, kteří nejsou součástí žádné politické skupiny je 28, mimo to 18 bulharských a 35 rumunských poslanců. Volby do Evropského parlamentu V době vzniku Společenství byli poslanci do Shromáždění Evropského sdružení uhlí a oceli pouze delegováni. Teprve roku 1976 byl přijat Akt o volbě členů Evropského Parlamentu, který umožnil přímou volbu poslanců. Systém voleb do Evropského parlamentu není jednotný a liší se dle tradic a ústavních pravidel jednotlivých členských zemí. Kromě odlišností ve volebním systému je rozdílná i délka trvání voleb, počet volebních obvodů, popř. ne/ existence uzavírací klauzule [4]. Připravovaná reformní smlouva EU (ze dne ) Smluvní základ EU je velmi komplikovaný a členské státy již dlouho usilují o jeho zjednodušení a o zefektivnění fungování evropských institucí. V červnu 2007 se představitelé členských zemí dohodli na hlavních bodech nové reformní smlouvy pro Evropskou unii, jejíž definitivní znění se nyní projednává v Lisabonu 4

5 a pokud by došlo k dohodě, měla by být Smlouva podepsána v prosinci na závěrečném summitu. Prvky evropské státnosti, jako například vlajka, hymna nebo funkce ministra zahraničních věcí, z textu zmizely. Dokument naopak zachoval kroky potřebné pro fungování EU s 27 členy a připravuje zázemí pro rozšíření EU o další země. Nová smlouva má posílit zejména pravomoci Evropské parlamentu především v oblastech soudnictví a policejní spolupráce, zemědělské politiky a rozpočtu EU. Jednou z klíčových otázek je i budoucí rozložení poslaneckých křesel. V současné době má EP 785 poslanců, což se změnilo v roce 2007 po přístupu Rumunska a Bulharska. Poslanci nyní odhlasovali, aby se v příštích eurovolbách (červen 2009) volilo nanejvýš 750 poslanců [3]. Použité zdroje [1] Informační kancelář Evropského parlamentu v ČR: Evropský parlament [on-line] [cit ]. Dostupné z: < [2] Wikipedia, otevřená encyklopedie: Evropský parlament [on-line]. 2007, poslední revize [cit ]. Dostupné z: < [3] Oficiální stránky Evropského parlamentu [on-line]. 2007, poslední revize [cit ]. Dostupné z: < [4] Euroskop.eu: Vše o Evropské unii: Evropský parlament [on-line] [cit ]. Dostupné z: < 5

6 Obr. 1 Budova EP v Bruselu (foto: Dvorek.eu) Obr. 2 Jednací místnost v budově EP v Bruselu (foto: cs.wikipedia.org) Obr. 3 Předseda EP Hans-Gert Pöttering (foto: Euroskop.cz) 6

Podobné dokumenty

Mezivládní organizace jediná úroveň

Mezivládní organizace jediná úroveň State E State F State D State C Mezivládní organizace State B State A State G Nadstátní organizace dvouúrovňová soustava State E Nadstátní organizace State F State D