Zhodnocení produkční účinnosti vybraných krmných směsí v provozních podmínkách chovu lososovitých ryb. Diplomová práce

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Zhodnocení produkční účinnosti vybraných krmných směsí v provozních podmínkách chovu lososovitých ryb Diplomová práce Brno 2009 Vedoucí diplomové práce: doc. Dr. Ing. Jan Mareš Vypracoval: Martin Píbil 2

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Zhodnocení produkční účinnosti vybraných krmných směsí v provozních podmínkách chovu lososovitých ryb vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně dne: Podpis diplomanta: 3

3 Poděkování Tímto bych rád poděkoval vedoucímu diplomové práce doc. Dr. Ing. Jan Marešovi za odborné vedení a cenné rady při řešení diplomové práce. Dále děkuji pracovníkům Ústavu zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství, kteří mi pomáhali při zpracování vzorků ryb a samozřejmě také pstruhařství SALMON za spolupráci při provádění krmných testů. Práce byla zpracována s podporou Výzkumného záměru č. MSM Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky 4

4 ANOTACE: Předmětem této diplomové práce Zhodnocení produkční účinnosti vybraných krmných směsí v provozních podmínkách chovu lososovitých ryb, bylo navržení optimální skladby použití krmných směsí v konkrétním rybářském provozu pro chované druhy lososovitých ryb. Celý pokus byl složen ze dvou na sebe navazujících krmných testů se pstruhem duhovým (Oncorhynchus mykiss W.) a sivenem americkým (Salvelinus fontinalis) ve dvou obdobích roku ( a ) na pstruhové farmě SALMON v Ledči nad Sázavou. Jako krmné směsi bylo použito krmivo řady AQULIFE R90 a ECOLIFE 20 od firmy BIOMAR. Během testů byly na začátku a na konci sledovány délkohmotnostní ukazatele, produkční a ekonomické ukazatele (SGR, FCR, etc.), biochemické složení tkání, spektrum mastných kyselin v jednotlivých žlabech, v pravidelných intervalech byla zjišťována délka a hmotnost ryb. Krmná směs AQUALIFE R90 dosahovala v provedených testech lepších výsledků oproti druhé testované směsi. Hlavní produkční ukazatele byly u sivena amerického (FCR = 0,91; SGR = 0,97). U pstruha duhového taktéž vykazovala příznivější výsledky FCR = 0,98; SGR = 1,45. Při závěrečném zhodnocení nebyly prokázány výrazné rozdíly v použitém krmivu u obou druhů ryb. Na uvedené pstruhové farmě je doporučena aplikace krmiva AQUALIFE R90 pro sivena amerického i pro pstruha duhového. Klíčová slova: výživa lososovitých ryb, produkce, produkční krmné směsi, produkční účinnost 5

5 ANNOTATION: The objective of this diploma thesis Evaluation of the production efficiency of selected production feeding mixtures in process conditions of salmonid farming, was to draw up an optimal composition of using feed mixtures at specific salmonid fish farm. The whole testing consisted of two consequential feeding trials effected on rainbow trout (Oncorhynchus mykiss W.) and brook trout (Salvelinus fontinalis) it two time periods ( and ) at trout farm in Ledeč nad Sázavou, CZ. There were used two different feeding mixtures in trials, produced by BIOMAR Group co. AQUALIFE R90 and ECOLIFE 20 series. Longitudinal and weight parameters, production parameters (SGR, FCR, etc.), biochemical compound of tissues, fatty acids spectrum and economical values were monitored in both tests. Statistical data were processed by MS Excel and UNISTAT software and used to calculate data such as standard error, analysis of variance and analysis of correlation. Feeding mixture AQUALIFE R90 was found performing better in both feeding tests. The main obtained production parameters for brook trout were: FCR = 0,91; SGR = 0,97. Better parameters for the variant of rainbow trout were accomplished also with feeding mixture AQUALIFE R90: FCR = 0,98; SGR = 1,45. In the conclusion, there wasn t any proof, that there were any major differences between brook trout and rainbow in their way of using energy, nutrition or growth with these feed mixtures. It is recommended to use feeding mixture AQULIFE R90 for both tested fish species at this particular trout farm. Key words: salmonid nutrition, feed mixtures, production, production efficiency 6

6 Obsah 1. Úvod Cíl diplomové práce Literární přehled Původ pstruha duhového Původ sivena amerického Intenzivní chov tržních lososovitých ryb Požadavky na chovné prostředí Teplota vody Kyslík Ostatní plyny ph Obsah rozpuštěných látek Organické znečištění Výměna vody a osvětlení Výživa lososovitých ryb Bílkoviny Tuky Sacharidy Vitamíny a avitamíny Minerální látky Materiál a metodika Použitý materiál a jednotlivé pokusy Sledované hodnoty Použité krmné směsi Metody zpracování testů Délkové parametry Hmotnostní parametry Ukazatele produkční účinnosti jednotlivých krmiv Retence proteinu a tuku Biochemické analýzy tkání Stanovení masných kyselin

7 Analýza kondičního stavu Ekonomické hodnocení Statistické zpracování výsledků Výsledky a diskuze Krmný test č Délkohmotnostní parametry Produkční parametry Hodnocení exteriéru a kondičního stavu ryb Biochemické složení tkání Retence proteinu a tuku Stanovení mastných kyselin Ekonomické vyhodnocení Krmný test č Délkohmotnostní parametry Produkční parametry Hodnocení exteriéru a kondičního stavu ryb Biochemické složení tkání Retence proteinu a tuku Stanovení mastných kyselin Ekonomické vyhodnocení ZÁVĚR...57 SEZNAM LITERATURY...58 PŘÍLOHY

8 Seznam tabulek Tab. 1: Spotřeba kyslíku pstruhem duhovým dle hmotnosti těla (POKORNÝ et al., 1998) 19 Tab. 2: Potřeba živin pro lososovité ryby (PŘÍHODA, 2006) 24 Tab. 3: Charakteristika použitých krmiv (údaje výrobce)...31 Tab. 4: Délkohmotnostní parametry Si a Pd (průměrná hodnota ± SD; variační koeficient) KT1 36 Tab. 5: Výsledky siven americký KT1 37 Tab. 6: Výsledky pstruh duhový KT1.38 Tab. 7: Ukazatele hodnocení exteriéru sivena amerického KT1.40 Tab. 8: Ukazatele hodnocení exteriéru pstruha duhového KT1.40 Tab. 9: Chemické složení sivena amerického KT1.41 Tab. 10: Chemické složení pstruha duhového KT1 42 Tab. 11: Základní produkční ukazatele a retence živin u jednotlivých krmných směsí KT1 siven americký...42 Tab. 12: Základní produkční ukazatele a retence živin u jednotlivých krmných směsí KT1 pstruh duhový.42 Tab. 13: Vyhodnocení složení mastných kyselin sivena amerického KT1.43 Tab. 14: Vyhodnocení složení mastných kyselin pstruha duhového KT1..44 Tab. 15: Finanční vyjádření nákladů na přírůstek sivena amerického KT1 45 Tab. 16: Finanční vyjádření nákladů na přírůstek pstruha duhového KT1 45 Tab. 17: Délkohmotnostní parametry Si a Pd (průměrná hodnota ± SD; variační koeficient) KT2.47 Tab. 18: Výsledky KT2 siven americký..48 Tab. 19: Výsledky KT2 pstruh duhový...49 Tab. 20: Ukazatele hodnocení exteriéru sivena amerického KT Tab. 21: Ukazatele hodnocení exteriéru pstruha duhového KT Tab. 22: Chemické složení sivena amerického KT Tab. 23: Chemické složení pstruha duhového KT1 52 Tab. 24: Základní produkční ukazatele a retence živin u jednotlivých krmných směsí KT2 siven americký...53 Tab. 25 : Základní produkční ukazatele a retence živin u jednotlivých krmných směsí KT2 pstruh duhový.53 9

9 Tab. 26: Vyhodnocení složení mastných kyselin sivena amerického KT2.54 Tab. 27: Vyhodnocení složení mastných kyselin pstruha duhového KT2..55 Tab. 28: Finanční vyjádření nákladů na přírůstek sivena amerického KT2 56 Tab. 29: Finanční vyjádření nákladů na přírůstek pstruha duhového KT

10 1. Úvod Produkce ryb je dnes prováděna v podstatě ve dvou typech produkčních systémů. Jedním z nich je rybníkářství, které je založeno na výskytu přirozené potravy a doplňováním aplikací krmiv zvyšující přírůstek, ale nepokrývá zcela nutriční potřeby ryb. Druhým systémem, který se v ČR zabývá především intenzivní produkcí lososovitých ryb, lze označit jako pstruhařství. Pstruhařství samotné se zabývá chovem lososovitých generačních ryb, jejich řízenou umělou reprodukcí, inkubací jiker, odchovem plůdku, násad a především tržních ryb určených pro trh. Předmětem zájmu jsou všechny rody a druhy lososovitých ryb, které se u nás vyskytují. Intenzivní způsoby chovu lososovitých ryb se u nás rozvíjely již od konce 19. století, největšího rozvoje doznaly až v 70. letech minulého století. Dělo se tak prostřednictvím budování velkokapacitních pstruháren i víceúčelových rybochovných objektů. Jejich přednosti spočívaly a spočívají především v ovlivňování a regulaci teplotního a plynného režimu vody, v možnostech recirkulace a regenerace vody, plného využití automatizovaných systémů a moderních poznatků z výživy a krmení ryb při používání plnohodnotných krmných směsí pro všechny věkové kategorie a velikostní kategorie chovaných ryb. Dnes se objektem zájmu stávají vysoce účinné a moderní technologie chovu lososovitých ryb po vzoru zahraničních specializovaných firem a podniků, při použití nejhodnotnějších a zároveň nutričně vyvážených krmiv při kladeném důrazu na ekonomiku a rentabilitu chovů. Důležitých hlediskem je také ochrana přírody a šetrné využívání přírodních zdrojů vody. Významným úkolem pstruhařských zařízení a velkokapacitních objektů je také produkce plůdku a násad pro zarybňování všech typů pstruhových vod. Nejčastěji chovaným druhem lososovitých ryb je pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss, Walbaum, 1792), proto většina vypracovaných technologií chovu, zejména intenzivním způsobem je zaměřena na tento druh. Tento druh vyniká výbornými růstovými schopnostmi, je vysoce adaptabilní na uměle vytvořené podmínky prostředí chovu a dokáže velice efektivně využívat přejímané krmivo. Pro jeho nízkokalorické maso výborných chuťových vlastností je žádaný na domácích i zahraničních trzích. Kromě pstruha duhového se z lososovitých ryb chovají v uzavřeném produkčním cyklu dále pstruh obecný (Salmo trutta m. fario, Linnaeus, 1758), siven americký (Salvelinus 11

11 funtinalis, Mitchill, 1815), hlavatka podunajská (Hucho hucho, Linnaeus, 1758) a lipan podhorní (Thymallus thymallus, Linnaeus, 1758). Perspektivy pstruhařství, potažmo intenzivních produkčních chovů jsou především v zajištění nárůstu domácí spotřeby kvalitních ryb a výrobků z nich a navýšení tak produkce samotné, při zachování vysoké kvality a konkurenceschopnosti hotového produktu, celkové efektivnosti a ekonomiky chovů, dále také dostatečné pokrytí potřeby plůdků a násad pro zarybňování tekoucích vod. 12

12 2. Cíl diplomové práce Cílem mé diplomové práce je navrhnout optimální skladbu použití krmných směsí v konkrétním rybářském provozu pro chované druhy lososovitých ryb na základě zpracování a vyhodnocení jednotlivých krmných testů během sledovaného období. 13

13 3. Literární přehled 3.1. Původ pstruha duhového Pstruh duhový pochází původně ze západní části Severní Ameriky, jeho areálem rozšíření je severní Tichomoří od Kalifornie přes Britskou Kolumbii a Aljašku až na Kamčatku. Jikry pstruha duhového byly poprvé dovezeny do Evropy Německa v roce Do Čech byly poprvé dovezeny jikry z Německa v roce 1888 (KÁLAL, 1970), jejichž původní příslušnost náležela k anadromním migrátorům pstruha duhového. Za druhé světové války chov pstruha duhového zanikl, následný dovoz byl znovu zahájen až po válce. V současnosti jsou na našem území chovány linie pstruha duhového dovezeny převážně v průběhu 60. let minulého století, označované dle dodavatelské země a roku importu. Pstruh duhový byl původně zamýšlen jako obohacení naší ichtyofauny tekoucích vod, ale tehdejší poznatky vedly k tomu, že nacházel hlavní uplatnění především v intenzivních chovech ryb pro konzum v rybnících a speciálních rybochovných zařízeních. Dodavatelem jiker nebo ročka pstruha duhového bylo převážně Dánsko. S rozvojem chovu pstruha duhového a budováním nových kapacit koncem šedesátých let byla zahájena další etapa dovozů, převážně jako jikry ve stádiu očních bodů. V dnešní době patří mezi u nás chovaným liniím pstruh duhový Pd M tzv. místní linie, pocházející z různých dovozů, převážně z Dánska z let , který se vytírá na jaře. Linie Pd D66 pstruh duhový jezerní (Salmo gairdnerii kamloops) kamloops, dovezený v roce 1966 z Dánska Z. Vackem a L. Kalákem do Nedošína. Pochází z Francie a v roce 1961 byl převezen do Dánského království, tře se na podzim. Linie Pd D68 pstruh duhový jezerní kamloops, dovezený Státním rybářstvím v roce 1968, vytírající se na jaře, jehož chov však zanikl. (POKORNÝ et al., 1998). Linie Pd D75 dovezený rovněž z Dánska v roce 1975, vytírající se časně z jara. Je chován v čisté linii na pstruhařství v Židlochovicích. Linie Pd A85 dovezená Českým rybářským svazem v roce 1985 z USA. Tře se na podzim a je chován na některých pstruhařstvích této organizace. Linie Pd F86 dovezená Slovenským rybářským svazem z Francie v roce Na slovenských pstruhařstvích se vytírá na podzim. Byl také dodáván do Čech. Linie Pd B88 dovezená z Bulharska Českým rybářským svazem v roce Původem je z Maroka, kam byl dovezen 14

14 z USA koncem 19. Století. K výtěru dochází na jaře. Je chován na pstruhařství na Velké Losenici (POKORNÝ et al., 1998) Původ sivena amerického Siven americký (Salvelinus Fontinalis, Mitchill, 1815) se původně vyskytoval ve východní části Severní Ameriky. Byl introdukován spolu s prvními zásilkami pstruha duhového z USA původně do Německa již v roce 1879, do Čech byl dovezen o několik let později. Osvědčil se především v kyselých vodách a v potocích s málo úkryty, které nejsou vhodné pro pstruha potočního. Touto vlastností nabyl výrazného hospodářského významu pro vybrané pstruhové vody. V roce 1964 k nám byla dovezena prošlechtěná forma sivena amerického, která byla určena k intenzivnímu odchovu, linie označená jako Si 64 (POKORNÝ et al. 1998) Intenzivní chov tržních lososovitých ryb V intenzivním chovu lososovitých ryb musí chovné nádrže umožňovat rychlou výměnu vody jako prevenci proti nemocem, automatickému třídění, dobrou přístupnost krmného a nakládacího zařízení a jednoduchost obsluhy. Voda je zde jako nosič kyslíku (PŘÍHODA, 2006), který je v otevřeném systému limitujícím faktorem množství chovaných ryb. Otevřeným systémem se myslí systém s volným přítokem i odtokem vody z chovných nádrží s jednorázovým nebo vícerázovým využitím, přetékání vody z jedné nádrže do druhé. Ideální chovná nádrže je taková, která po většinu času může být používána jako hluboká a s pomalým prouděním, avšak pokud je třeba, rychle může být změněna a mělkou a s rychlým proudem. Pokud při nedostatku vody můžeme část vody vracet zpět do systému, hovoříme o částečné nebo úplné recirkulaci. V tomto případě je limitujícím faktorem nejen kyslík, ale i obsah rozpuštěného amoniaku (PŘÍHODA, 2006). Vlastními chovnými nádržemi mohou být: betonové bazény (kanály) při výstavbě velkých pstruhových farem v 60. letech byly budovány betonové nádrže, dlouhého obdélníkovitého tvaru (např. pstruhařství Anín). Další zařízení představují klecové systémy chovu, které se v okolních státech zaváděly již počátkem 60. let, u nás se tento systém poprvé objevil na UN Lipno (POKORNÝ et al., 1998). Z dalších možností intenzivních chovů jmenujme například zemní rybníčky, zpravidla obdélníkové tvaru; betonové rybníky, kruhové 15

15 rybníky a nádrže z různých materiálů (beton, plast, plech), závěsné tkaninové fólie HTT, popř. odchov v silech. Pro úspěšný chov lososovitých ryb je bezpodmínečně nutné zabezpečit vodu dostatečně nasycenou kyslíkem a rychle odvádět z chovné vody produkty metabolismu ryb. Z této zásady vycházejí všechny intenzifikační opatření s různým způsobem řešení, nároky na technické zařízení, spotřebu energie a s tím spojených finančních nákladů. Cílem většiny opatření na zvýšení produkce je proto opětovné využití vody po její úpravě odstranění škodlivých metabolitů a doplnění spotřebovaného kyslíku. K tomu patří postupy a zařízení jako je: filtrace, recirkulace, aerace pomocí mechanických aerátorů, provzdušňovacích kolon, vzduchovacích šachet s difuzéry, dotace tekutým kyslíkem (PŘÍHODA, 2006). Intenzivní způsoby chovu umožňují výrazné zvýšení tržní produkce ryb na základ vysoké koncentrace výroby, specializace chovu a optimalizace podmínek odchovu. Na druhou stranu podmínky intenzivních chovů například často ryby stresují, zhuštěné rybí obsádky vytvářejí optimální situaci pro rozvoj hromadných onemocnění, vlivem nahromadění zbytků krmiva a výkalů může být ovlivněn chemismus vody apod. V intenzivních chovech je proto nutné, kromě sledování a dodržování požadavků na životní prostředí ryb, věnovat velkou pozornost i veterinární péči z hlediska prevence i terapie chorob ryb (ČADA, 2006; cit. NAVRÁTIL et al., 2000) 3.4. Požadavky na chovné prostředí Pro intenzivní produkci ryb ve speciálních zařízeních je třeba zajistit optimální podmínky pro vývoj a růst ryb. Důležité jsou hlavní fyzikálně chemické parametry vody. Jednotlivé faktory prostředí působí na ryby nejen samostatně, ale významně se také doplňují. Mezi rozhodující faktory vnějšího prostředí řadíme jednak teplotu vody, která má základní význam pro biologickou aktivitu ryb, tj. příjem a využití potravy, růst, reprodukci apod. Vliv teploty se promítá také do působení dalších faktorů, charakterizujících kvalitu vody a její vliv na rybí organismus. Dalším rozhodujícím faktorem rozhodující o prosperitě chovu je obsah rozpuštěného kyslíku. Lososovité ryby jsou zvláště citlivé vůči dostatečné koncentraci rozpuštěného kyslíku ve vodě. Za optimální se považuje stav, kdy nasycení kyslíkem na přítoku je % a na odtoku z chovných zařízení neklesá pod 60%. Ostatní plyny rozpuštěné ve vodě mohou 16

16 významně ovlivňovat kvalitu chovného prostředí, jde především o dusík (N 2 ) a jeho sloučeniny. Mezi ostatní důležité parametry řadíme rekci vody (ph), obsah rozpuštěných a nerozpuštěných chemických látek, organické znečistění, popř. doplňující výměna vody, osvětlení. (POKORNÝ et al., 1998) Teplota vody Pro chov lososovitých ryb je velmi důležitá stabilizace teploty vody, tedy vyvarování se přílišných výkyvů teplot z důsledku možných teplotních šoků na rybí organismus. U pstruha duhového je jako optimální teplotní rozmezí udávána teplota mezi o C. Při nedostatku kyslíku v letním období přežívá krátkodobě i v teplotách kolem 25 o C (POKORNÝ et al., 1998). PŘÍHODA (2006) pak uvádí za optimální rozmezí pro Pd o C, při tolerování ještě teplot 8-18 o C maximum by nemělo překračovat tzv. optimální teplotu prostředí o 1/3 její hodnoty, teda maximální teplota by potom neměla překračovat 20 o C. Z mnoha studií, kritické teplotní maximum (CTM) pro pstruha duhového je cca o C (BIGGOOD, 1980). CTM je vypočítáno jako pozvolný nárůst teploty vody dokud se nestávají pohyby ryby neorganizované a/nebo je její rovnovážný smysl narušen a další normální aktivita ryby není déle možná (CURRIE et al., 1998). Přesto některé studie zjistily nižší i vyšší hladinu CTM, závisející na prožité teplotní minulosti ryby a její věkové kategorii. Například RODGERS et GRIFFITHS (1983) stanovili úroveň přežití pstruha duhového na 29 o C, pokud ryby měli přístup k potravě (MALLONY, 2001). Naopak teploty nižší než 6-8 o C a vyšší než o C snižují růst a konverzi krmiva (STEFFENS, 1990). Spolu s pstruhem duhovým je často chován v intenzivních zařízeních také siven americký. Teplotní optimum pro sivena amerického se pohybuje v rozmezí o C (POKORNÝ et al., 1998). OJOLICK et al. (1995) a BENFEY (1996) zaznamenali u sivena kritické teplotní maximum až 29,8 o C, závislé na věku a pohlaví ryb. BENFEY (1996) dále zjistil, ze jikernačky dosáhly vyšší CTM než mlíčáci. Mnoho prací se také věnuje a zkoumá efekt nízkých teplot na přežití. Celkové výsledky ukazují, že kritické teplotní minimum u pstruha duhového je zhruba od 1 o C (FINSTAD et al., 1998) do 2 o C (BELKOVSKIY et al., 1991). Úroveň krmení a trávení je pak realizováno na velice nízké úrovni (BELKOVSKIY et al., 1991), nebo je zcela zastaveno (HUBERT, 1995). 17

17 Vůči náhlým změnám teplot je zvláště náchylnější plůdek, který nesnáší změnu již o 3 o C. Dospělé ryby pak snášení vyšší změny teplot, Pd o 6 o C. Překročení uvedených hodnot navozuje teplotní šok a následné poškození rybího organismu, které často končí úhynem. (NAVRÁTIL et al., 2000) Kyslík Množství kyslíku spotřebované rybami velmi úzce souvisí s teplotou vody, s kusovou hmotností ryb, jejich zdravotním stavem, stupněm nasycení a aktivitou. Obecně platí, že spotřeba kyslíku vzrůstá s teplotou, nakrmením, zvýšenou aktivitou a při onemocnění. S hmotností ryby spotřeba kyslíku v přepočtu na jednotku klesá (POKORNÝ et al., 1998). Spotřebu kyslíku ovlivňuje u pstruha duhového i tzv. dvoufázový biorytmus. Maximální aktivity dosahuje ryba mezi 4. a 7. hodinou a mezi hodinou. Tento dvoufázový biorytmus se projevuje pravidelně bez ohledu na vnější vlivy. Za normálních podmínek se kyslík do vody dostává především ze vzduchu, a nepřekročí tak 100%. K přesycení kyslíkem nad 100% dochází asimilační činností řas a vyšších rostlin nebo přímým sycením vody kyslíkem (POKORNÝ et al., 1998). Rozpustnost kyslíku je v rovnováze s obsahem ve vzduchu a mění se s nadmořskou výškou a teplotou vody. Proto je nutné brát v potaz pokles rozpuštěného kyslíku se stoupající teplotou a nadmořskou výškou. Podle mnohonásobných měření rozpuštěného kyslíku ze zarybněných vod je od 4 12 mg.l -1, ale 85% příznivé ichtyomasy bylo zjištěno tam, kde hodnoty rozpuštěného kyslíku byly od 5 9 mg.l -1. Nejnižší bezpečná hranice pro pstruha je okolo 5 mg.l -1, lépe však 7 mg.l -1. Podle literárních údajů pro pstruha duhového je nejlepší množství mg.l -1 a tyto ryb ryby začínají projevovat nepokoj, když je obsah kyslíku nižší než 7,8 mg.l -1 (PŘÍHODA, 2006). Dle jiných pramenů je pro mnoho druhů lososovitých ryb vystavení hladinám rozpuštěného kyslíku nižší než 5 6 mg.l -1 letální a může způsobit úhyn (DOUDOROFF et SHUMWAY, 1970, in WEITHMAN et HAAS, 1984). Koncentrace rozpuštěného kyslíku ve vodě byla určena jako kritický faktor pro přežití pstruha duhového od vykulení do tření (RUBIN, 1998). Přesto byl zaznamenán u Pd rozsah O 2 ve vodě při hladinách 2,6 8,6 mg.l -1 (THURSON et al., 1981) < 1,0 5 mg.l -1 (MATTHEWS et BERG, 1997). 18

18 Nároky sivena amerického jsou obdobné jako u pstruha duhového (POKORNÝ et al., 1998). Některé studie uvádí, že vyšší hladiny rozpuštěného kyslíku mají příznivý vliv na redukci mortality způsobenou parazity u pstruha duhového (YAMAMOTO et IIDA, 1994) Tab. 1. Spotřeba O 2 pstruhem duhovým dle hmotnosti těla (POKORNÝ et al., 1998) Kusová hmotnost ryb (g) Spotřeba O 2 (mg. kg -1. h -1 ) 0, , nad do nad Kyslík se ve vodě spotřebovává rozkladnými procesy. Uvádí se, že na 1 m 2 plochy zemního rybníčku se spotřebuje za 1 hodinu při 10 o C 70 mg kyslíku, při dvojnásobku teploty až 150 mg kyslíku k pokrytí metabolismu mikroorganismů a oxidaci organické hmoty (POKORNÝ et al., 1998) Ostatní plyny Kvalitu prostředí a tedy i fyziologický stav ryb mohou významným způsobem ovlivnit i některé další plyny. Jde především o dusík (N 2 ), neboť nasycení vody vzduchem, kde je tohoto plynu nejvíce, může zvláště v objektech využívající oteplenou vodu způsobovat vážné problémy, spojené s výskytem plynových embólií (bublinek) v krvi a ostatních tkáních ryb s následným úhynem. Pro různé věkové kategorie pstruha duhového uvádějí přípustné prahové hodnoty nasycení vody dusíkem (%) váčkový plůdek: do 103, roček: do 105, starší ryby: do 115 (POKORNÝ et al., 1998). Zvláštní pozornost je třeba věnovat sloučeninám dusíku, které se do vody dostávají splachy z orné půdy, v odpadních vodách, nebo které vznikají jako produkty metabolismu ryb. Nejvýznamnější z nich je toxický amoniak NH 3, který se uvolňuje z netoxického kationtu NH 4+ v alkalickém prostředí. Kritická hodnota ph je 8,5. Jako 19

19 prahová hodnota se u pstruha duhového udává koncentrace NH 3 0,00125 mg.l -1, pro plůdek 0,006 mg.l -1 (POKORNÝ et al., 1998). V intenzivních podmínkách chovu nebo silně alkalické vodě (ph > 9), může mít amoniak subletální efekt, jako je snížení růstu, nebo může byt akutně toxický (STICKNEY, 1991) při absolutní hladině amoniak nad 0,02 mg.l -1 (HELLAWEL, 1986). Dalšími nebezpečnými sloučeninami dusíku pro ryby jsou dusitany (NO 2 ), které mohou být nebezpečné zejména pro plůdek, jejich toxicita však klesá se vzrůstem koncentrace chloridů (Cl - ) ve vodě (POKORNÝ et al., 1998). Dusitany jsou mnohem méně toxické pro ryby než amoniak (WESTIN, 1974). Pro lososovité ryby se uvádí jako bezpečný poměr mezi chloridy a dusitanovým dusíkem 17:1. Při dostatečném obsahu chloridů se pohybují letální hodnoty dusitanů okolo 10 mg.l -1, zatímco při nízkém obsahu jsou již toxické již desetiny miligramu na litr. K nebezpečnému zvýšení koncentrace dusitanů může dojít v recirkulačních systémech pří nedokonalé nebo vadné funkci biologického čistění (POKORNÝ et al., 1998). Voda obsahuje i množství oxidu uhličitého (CO 2 ). Obvyklá koncentrace je asi 2-4 mg.l - 1. Pokud je hladina CO 2 výrazně překročena, je třeba dbát zvýšené opatrnosti vzhledem k možnému nebezpečí organického zatížení vody, se kterým je růst koncentrace CO 2 obvykle spojen. Udává se koncentrace volného CO 2, která nemá překračovat 10 mg.l -1 pro půdek, dvojnásobek pak pro větší ryby. Krátkodobé působení vyšších koncentrací volného CO 2 se používá k narkotizaci některých druhů ryb (POKORNÝ et al., 1998) ph Stupnice ph je používaná jako způsob vyjádření koncentrace vodíkových iontů, tj. obsah kyselin nebo zásad ve vodě. ph u přírodních vod může kolísat od 3 9. Nižší hodnoty se nacházejí v rašelinových oblastech, hodnoty vyšší u vod podzemních v závislosti na zastoupení minerálů a plynů. Podle literárních údajů normální hodnoty vodních toků mají rozsah od 6,7 8,6 a 90% oblastí, kde byla příznivá biomasa, bylo ph 6,7-8,2. Hodnoty mimo tento rozsah by měli být podezřelé. Obecně, čím je ph nižší, tím je obsah minerálních látek také nižší, a vody mírně alkalické jsou úživnější a s vysokou ichtyomasou, jak vody kyselejší. (PŘÍHODA, 2006). V rybochovných objektech by se měla pohybovat reakce vody v neutrální, nebo mírně alkalické oblasti. Optimální rozmezí hodnot pro pstruha duhového je 6,6 8,0. Za 20

20 kritické výkyvy se považují hodnoty pod 6 a nad 8,5. S hodnotami ph totiž úzce souvisí míra toxicity některých cizorodých látek, jako jsou kovy (hliník a železo při nízkém ph) nebo amoniak (při vysokém ph). O pstruhu duhovém je známo, že po postupné adaptaci přežívá za jinak příznivých podmínek (teplota, kyslík, kvalita vody) i při ph okolo 5 a nad 10, nelze však na to spoléhat dlouhodoběji. Tolerance k nízkém ph není dobře vyvinuta u mladších věkových kategoriích pstruha duhového (jikra, plůdek). Například THOMSEN et al., (1998) došek k závěru, že nízké ph (4,5 5,5) mělo za následek nízkou úroveň kulení pstruha duhového, DAYE (1980) zaznamenal nulové přežití embryí ve vodách s ph 4,3 a nižší. Podobně BARLAUP et al. (1996) zaznamenal přežití méně než 1% pstruha obecného ve vodách s ph 4-4,8. Siven americký dobře snáší i kyselejší vody, je schopen se přizpůsobit se prostředí s ph pod 5. Na některých lokalitách úspěšně přežívají a reprodukují se populace i v podmínkách, kdy ph klesá na hodnoty 4,5 5,5. (POKORNÝ et al., 1998) Obsah rozpuštěných látek Rozpuštěné látky jsou nejrůznější sloučeniny, jakou jsou uhličitany, chloridy, dusitany, dusičnany apod. Koncentrace rozpuštěných látek vyšší než 400 mg.l -1 mohou způsobit stresový faktor s následným snížením tempa růstu, příjmu konverze potravy, s poruchami reprodukce a zvýšenou mortalitou. Rozpuštěné minerální látky podmiňují také tvrdost vody (POKORNÝ et al., 1998). Kvalitu vody a její vhodnost pro chov ryb mohou ovlivnit i další rozpuštěné látky, zejména soli kovů jako zinek, kadmium, měď, olovo, které mohou působit problémy především v líhních. Další problémy může působit hliník, či vysoký obsah železa,. Dvojmocné železo (Fe 2+ ) působí na rybí organismus přímo toxickým trojmocné železo (Fe 3+ ) se může ve formě sraženiny hydroxidu usazovat na jikrách nebo žábrách ryb a způsobovat jejich dušení. Kvalitu vody negativně ovlivňují i některé látky produkované a používané v průmyslu a zemědělství, z nichž se některé vyznačují vysokou toxicitou pro ryby a vodní organismy vůbec pesticidy, tenzidy, PCB, ropné látky apod. (POKORNÝ et al., 1998). 21

21 Organické znečištění Pro zajištění dobrých podmínek prostředí v chovu lososovitých ryb zajištěny, musí být přítokové znečištění co nejnižší (PŘÍHODA, 2006). Organické znečištění se v chovu lososovitých ryb považuje za významný negativní faktor a požadavek na co nejnižší zatížení vody organickými látkami patří mezi nejdůležitější. Rozkladem organické hmoty, obsažené ve vodě, dochází k odčerpávání kyslíku a ke vzniku toxických látek (např. amoniak viz kap. amoniak). Vzrůstá i nebezpečí výskytu závažných chorob např. bakteriální onemocnění žaber apod. (POKORNÝ et al., 1998). Ukazatelem organického znečistění je chemická spotřeba kyslíku (CHSK) a biochemická spotřeba kyslíku (BSK). Tyto veličiny ukazují množství kyslíku ve vodě potřebného k oxidaci organických látek v ní obsažených. Pro stanovení CHSK se používá činidel manganistanu draselného (CHSK Mn ) nebo dichromanu draselného (CHSK Cr ). Hodnota BSK představuje potřebu vodních mikroorganismů na kyslík při biochemické oxidaci látek v ní obsažených (ČADA, 2006 cit. NAVRÁTIL et al., 2000). Chemická spotřeba kyslíku (CHSK Mn ) přítokové vody by v žádném případě neměla překročit 10 mg.l -1 a BSK 5 (rozdíl mezi množstvím rozpuštěného kyslíku ve vodě před započetím pokusu a po jeho ukončení se odečítá po 5 dnech) 4 mg.l -1. Důležité je sledovat obsah organických látek ve vodě na objektech s recirkulačními systémy (POKORNÝ et al., 1998) Výměna vody a osvětlení Přítok vody před odchovné zařízení zajišťuje přísun kyslíku, odstraňuje produkty látkové výměny ryb, kalů a odsun sedimentovaných materiálů. (PŘÍHODA, 2006). V intenzivních chovech se počítá s potřebou výměny celého chovného objemu vody jedenkrát za 1-2 hodiny. Rychlost proudění vody v nádržích pro lososovité ryby se v praxi pohybuje v rozmezí 0,005 0,05 m.s -1. Neúměrné zvýšení rychlosti proudění může do značné míry zhoršovat produkční podmínky v nádržích, protože se prudce zvyšují energetické nároky ryb pří překonávání proudu (POKORNÝ et al., 1998). Dochází i k snížení využití předkládaných krmiv (PŘÍHODA, 2006). 22

22 S ohledem na fyziologické nároky pstruha duhového je třeba regulovat rychlost proudění na rozmezí: 0,005 0,01 m.s -1 pro ryby do průměrné kusové hmotnosti 1g 0,01 0,03 (max. 0, 05) m.s -1 pro ryby o průměrné kusové hmotnosti nad 1 g (POKORNÝ et al., 1998). Osvětlení patří k vnějším faktorům prostředí, které mají zvláštní význam především v chovu lososovitých ryb (POKORNÝ et al., 1998). V chovu lososovitých ryb hraje osvětlení zvlášť významnou úlohu. U raných stádií pstruha se výrazně projevuje negativní fototaxe. Nepříznivě působí hlavně přímé sluneční světlo, které může v už průběhu několika minut způsobovat úhyn jiker a při déle trvajícím působení zapříčiňuje poškození povrchu těla i starších ryb. Na druhou stranu však osvětlení podmiňuje příjem potravy u pstruha. Možnost regulace délky světelného dne je významným opatřením při intenzifikaci chovu raných stádií pstruha, jako i na dosažení pohlavní dospělosti. Jednotlivé složky světla mají na jikry různý vliv. Fialové a modré světlo způsobuje vysoké ztráty, při zeleném a oranžovém světle byly účinky méně škodlivé. Jikry intenzivně zabarvené (pigmentované) jsou méně ohroženy působením přímého světla než jikry slabě zabarvené (PŘÍHODA, 2006). Manipulace se světelnými cykly nemá vliv na plodnost generačních ryb nebo na velikost, kvalitu a vybarvení jiker (POKORNÝ et al., 1998). 23

23 3.5. Výživa lososovitých ryb Ryby vyžadují potravu jako zdroj energie a výživy pro růst, reprodukci a zdraví. Potravní požadavky na energii, protein a aminokyseliny, vitamíny, tuky minerální látky byly stanoveny pro mnoho rybích druhů komerčního využití (LOVELL, 1998). Základním předpokladem úspěšného chovu ryb v intenzivních podmínkách je dostatek kvalitních krmiv. Krmná dávka záchovná musí zajistit základní metabolismus (existenci rybího organismu), krmná dávka produkční potom optimální přírůstky a skladbu těla. (POKORNÝ et al., 1998). Ryby vyžadují stejné živiny jako teplokrevná zvířata, ale liší se nižší spotřebou energie. Nutriční požadavky se po stránce kvantitativní potřeby živin odlišují u lososovitých (karnivorních) a kaprovitých (omnivorních) ryb. Požadavky na úroveň výživy a kvalitu krmiv stoupají se zvyšující se intenzitou chovu a s klesající dostupností přirozené potravy. Potřeba živin a energie závisí u ryb na řadě abiotických a biotických faktorů, především teplotě vody, úrovní nasycení vody kyslíkem, věku a hmotnosti. Juvenilní ryby (plůdek, roček) mají kvalitativně stejné, ale kvantitativně odlišné nutriční požadavky, než starší (adultní) ryby. Vyznačují se vyšší intenzitou metabolismu, což vyžaduje relativně vyšší množství živin na jednotku hmotnosti (JIRÁSEK et al., 2005). Jedním ze základních předpokladů chovu ryb je dokonalá znalost biologických potřeb ryb, které musí být pokryté prostřednictvím živin. Živiny v organismu plní tři základní funkce: stavební potřebnou pro stavbu těla, potažmo tkání a jejich regeneraci, kam patří hlavně bílkoviny; energetická potřebnou pro životní pochody, patří sem tuky, sacharidy ale i bílkoviny; bioaktivní látky urychlují nebo řídí některé funkce, patří sem vitamíny a stopové prvky, které jsou často součástí hormonů a enzymů. Současné poznatky o výživě jsou postavené na pěti základních skupinách složek. Jsou to proteiny (bílkoviny), tuky, sacharidy, minerální látky a vitamíny (PŘÍHODA, 2006). Tab. 2. Potřeba živin pro lososovité ryby (PŘÍHODA, 2006). Dusíkaté látky (%) Tuky (%) Vláknina (%) Popel (%) ,4 1,6 6 12,5 24

24 Bílkoviny Bílkoviny jsou dlouhé řetězce molekul tvořené aminokyselinami. Aminokyseliny obsahují uhlík, vodík, kyslík a dusík v amoniakální formě (-NH 2 ). Bílkoviny jsou důležité především pro růst. Přebytek bílkovin je využíván na tvorbu tuku nebo jako zdroj energie. Obsah dusíku je prakticky konstantní, okolo 16%. Všechny aminokyseliny mají podobnou stavbu, dokonce natolik, že si je ryba dokáže vytvořit z jiných. Doposud bylo identifikováno 25 aminokyselin, z nichž je 10 pro lososovité ryby esenciálních, ostatní může organismus systetizovat sám, nebo nejsou potřebné. Organismus není schopný ukládat esenciální aminokyseliny do zásoby, musí být proto dodávané ve správné rovnováze každý den a všechny zároveň. (PŘÍHODA, 2006). Jednotlivé druhy chovaných ryb mají do jisté míry rozdílné nároky na esenciální aminokyseliny. Při příjmu přirozené potravy bohaté na bílkoviny se setkáváme s nedostatkem aminokyselin vzácně. V intenzivních chovech lososovitých ryb při použití náhradních krmiv a kompletních krmných směsí bývají deficitní jen některé z esenciálních aminokyselin (lyzin, metionin, arginin). Ty pak v praxi limitují účinnost syntézy bílkovin a tím i růst organismu. Obecně platí, že bílkovina je tím hodnotnější, čím větší počet esenciálních aminokyselin obsahuje (POKORNÝ et al., 1998). JIRÁSEK et al (2005) udává požadavek proteinu pro pstruha duhového (v % suchého krmiva) pro plůdek 48 50%, pro ročka 44 46%, pro tržní rybu %. V poslední době se potřeba stravitelného proteinu vztahuje k množství stravitelné energie v krmivu. V produkčních krmivech pro pstruha duhového by optimální poměr měl činit 22 24g SNL (stravitelných dusíkatých látek). MJ SE (stravitelné energie) -1. Symptomy nedostatku proteinů jsou méně definovatelné jak při nedostatku vitamínů. Objevují se však mnohem rychleji. Jedinými symptomy bílkovinného hladovění, které byly popsány jsou nechutenstvím snížená aktivita, zpomalený růst a ryby a shromažďování pod hladinou. Často bývá v náhradních krmivech nedostatek dvou esenciálních aminokyselin metioninu a cystinu, proto se dodávají do krmiv dodatečně, aby se zajistilo jejich potřebné zastoupení. Optimální profil aminokyselin je určující pro růst ryby a minimalizaci dusíkatých odpadů, protože dusík je vylučovaný ve formě čpavku, zatímco aminokyseliny jsou přeměněné na energii (PŘÍHODA, 2006). 25

25 Tuky Tuky jsou estery glycerolu s různými masnými kyselinami. Přírodní tuky jsou směsí rozmanitých triglyceridů. Tuky lze rozdělit dle zastoupení nasycených a nenasycených masných kyselin: - tuky tuhé (především zastoupeny mastné kyseliny (palmitová, steárová) - kapalné, kde hlavní podíl připadá na kyselinu olejovou - mazlavé (smíšené) s obsahem obou skupin nasycených i nenasycených mastných kyselin Organismus některé mastné kyseliny vytvořit nedokáže, proto je nutné je dodávat v krmivu esenciální (především - kyselina linolová, linoleová, arachidonová). Pro rybí organismus představují nejdůležitější zdroj energie, pro lososovité ryby zdroj nenahraditelný. Obecně mají tuky ve srovnání s ostatními živinami (proteiny a sacharidy) 2,3krát více energie. (POKORNÝ et al., 1998). Pro lososovité ryby jsou zdroji tuků : - tuky v potravě, tuky produkované přebytkem proteinů v potravě, tuky produkované přebytkem sacharidů v potravě (PŘÍHODA, 2006). Krmivo pro pstruha duhového by mělo obsahovat: 18 : 3 (n-3) v množství odpovídající přibližně 20% tuku v krmivu nebo 10% HUFA n-3 (EPA a DHA), resp. 1 1,5% 18 : 3 (n-3) a 1% 18 : 2 (n-6) krmiva. (JIRÁSEK et al., 2005). Nedostatek esenciálních mastných kyselin u ryb vede k depresi růstu, zhoršení konverze krmiva, ztučnění jater, apatii a šokovým syndromům u lososovitých ryb (NAVRÁTIL et al., 2000). U sladkovodních ryb ovlivňuje složení masných kyselin v krmivu signifikantně skladbu masných kyselin v tkáních. Potřeba tuku v krmivu pro maximální růst pstruha duhového není přesně definována, ale zpravidla se uvádí 19 22% (7 26%) PŘÍHODA (2006), v závislosti na věku, teplotě a chovu. Vyšší obsah tuku v krmivu ovlivňuje příznivě růst a konverzi živin na přírůstek, ale zvyšuje podíl vnitřnostního tuku (snižuje výtěžnost) (JIRÁSEK et al., 2005). Důležitá je trvanlivost krmných směsí, zejména těch, které mají vysoký podíl tuku. Tuky za přístupu kyslíku oxidují, žluknou a nepříznivě ovlivňují zdravotní stav ryb. Proto se do komponentů hotových krmných směsí přidávají antioxidační přípravky, např. Kurasan, Endot aj. Organismus soustřeďuje tuk v těle do jednotlivých oblastí pod kůži, do oblasti trávicího traktu apod. Depotní tuk má význam jako rezerva energie a jako ochrana některých důležitých orgánů. Naproti tomu protoplazmatický tuk je konstantní součástí 26

26 buněčných struktur, tvoří ho zejména fosfolipidy a cholesterol a jeho estery (POKORNÝ et al., 1998) Sacharidy Sacharidy neboli cukry (glycidy) jsou v přírodě nejrozšířenější organické sloučeniny. Vznikají v procesu fotosyntézy v zelených rostlinách. U ryb jsou zdrojem energie a v podstatně menší míře plní jiné funkce. V krmivech se setkáváme s těmito sacharidy: - monosacharidy (glukóza, fruktóza, galaktóza, ribóza, deoxyribóza, xylóza); - disacharidy (maltóza, sacharóza, laktóza); - polysacharidy (škrob, celulóza, hemicelulóza, pentosany (POKORNÝ et al., 1998). Pro ryby nejsou sacharidy esenciální živinou a jako zdroj energie využívají především tuky a protein. Limitovaná schopnost u karnivorních ryb je důsledkem potravní evoluce, protože v přirozených podmínkách se tyto ryby živí potravou chudou na sacharidy, naproti tomu u omnivorních druhů ryb mohou být sacharidy primárním zdrojem energie (JIRÁSEK et al., 2005). Složité cukry škrob a vláknina tvoří v krmivu balastní část důležitou pro naplnění trávicího traktu (PŘÍHODA, 2006). Sacharidy rostlinného původu využívají lososovité ryby jen částečně, proto krmná dávka nemá obsahovat více jak 12% stravitelných sacharidů, za krajní hranici se považuje celkový obsah 30% sacharidů v krmné směsi (POKORNÝ et al., Naproti tomu PŘÍHODA (2006) uvádí, že krmivo by nemělo obsahovat více jak 9 12% stravitelných sacharidů. Pstruh duhový tráví neupravený škrob méně jak z 50%, hypotermická úpravu škrobu zvyšuje jeho stravitelnost o 10-15%. Dle JIRÁSEK et al., (2005) by doporučený obsah neupraveného škrobu v krmné směsi neměl být větší jak 12%, obsah hypotermicky upravených sacharidů pak do 20 22%. Sacharidy mají při výrobě krmných směsí také technologický význam. Pojivý účinek sacharidů zvyšuje stabilitu granulovaných krmných směsí ve vodě. Vláknina je pro karnivorní ani omnivorní druhy ryb nestravitelná (JIRÁSEK et al., 2005). Pro výživu ryb je také důležitý živočišný škrob glykogen, který je významnou zásobí látkou, obsaženou zejména v játrech a také ve svalovině. Organismus si vytváří ze sacharidů tělní tuk, důležitý zejména u poikilotermních organismů, který je nepostradatelnou rezervní látkou po dobu sníženého metabolismu a při přechodném nedostatku potravy (POKORNÝ et al., 1998). 27

27 Vitamíny a avitamíny Vitamíny náleží k organickým neenergetickým živinám, které se významně podílejí na řízení životních funkcí, přímo nebo nepřímo prostřednictvím životních funkcí. Vitamíny přijímají živočichové buď hotové v aktivní podobě, nebo inaktivní - nečinné provitamíny (POKORNÝ et al., 1998). Vitamíny se dělí na rozpustné v tucích a na rozpustné ve vodě. Vitamíny rozpustné v tucích se mohou ukládat těle, zatímco vitamíny rozpustné ve vodě nikoli (PŘÍHODA, 2006). Ryby mají relativně malou fyziologickou potřebu vitamíny než ostatní druhy zvířat a je vhodné potřebu krýt ze syntetických zdrojů. Potřeba vitaminizace krmných směsí pro ryby se zvyšuje s intenzitou chovu a snižováním dostupnosti přirozené potravy v krmné dávce. Ryby vyžadují v potravě množství (100 mg a více na 1 kg krmiva) : kyseliny askorbové, myo-inositolu, cholinu (JIRÁSEK et al., 2005). Pro lososovité ryby z 15 známých vitamínů je 10 esenciálních, důležité pro organismus jsou ale všechny. Všeobecně se předpokládá, že neznámé onemocnění a neobyčejně vážné bakteriální choroby mohou být způsobeny nedostatkem vitamínů. Na rozdíl od jejich vlivu na celkovou kondici ryb není dokázáno, že by mohly nějakým způsobem ovlivňovat přímo virové onemocnění. Symptomy nedostatku vitamínů se projevují většinou nedostatečným růstem a vnitřním poškozením. Příznaky se u nich značně překrývají (PŘÍHODA, 2006). Existuje celá řada látek (přírodních i uměle vytvořených), které snižují nebo blokují účinek vitamínů. Podle způsobu účinku se a(nti)vitamíny rozdělují na: - enzymy rozkládající vitamíny, - látky tvořící s vitamíny komponenty, - látky strukturou podobné vitamínům. Mezi enzymy rozkládající vitamíny B patří např. tiamináza obsažená v tkáních některých ryb, glykoprotein avidin obsažený ve vaječném bílku apod. (POKORNÝ et al., 1998) Minerální látky Minerální látky jsou v těle organismů nezastupitelné slouží k výstavbě tkání, regulaci osmotického tlaku, udržení acidobazické rovnováhy, ke správné funkci enzymů, vitamínů a hormonů. Dělíme je na mikro- a makro- elementy (POKORNÝ et al., 1998). Nejdůležitějšími minerálními látkami v potravě lososovitých ryb je vápník a fosfor. minerální látky se spotřebovávají obyčejně v malých množstvích. Zatímco vápník, fosfor a železo slouží při stavbě těla a krvetvorbě, většina ostatních minerálních látek 28

28 slouží jako katalyzátory enzymy. Pstruh má schopnost absorbovat z vody vápník, kobalt a fosfor. Dostatek těchto látek pro tělesnou potřebu se absorbuje, pokud jsou tyto látky ve vhodné formě a dostatečném množství ve vodě. Tělesné tekutiny obsahují okolo 90% celkového obsahu minerálních látek přítomných v organismu. Do vyvážených krmných směsí se minerální látky dodávají ve formě premixů (PŘÍHODA 2006). 29

29 4. Materiál a metodika 4.1. Použitý materiál a jednotlivé pokusy Jednotlivé dílčí krmné testy probíhaly ve dvou termínech v roce 2008 a to v době od a Do krmných testů byli zařazeni pstruzi duhoví (linie Pd M ) a siveni američtí (Si 64 ) z místního chovu. Chovná zařízení na uvedené farmě jsou tvořeny průtočnými zemními rybníčky a závěsnými žlaby, které jsou řazeny vedle sebe. Celý objekt je napájen Olešenským potokem. Vlastní sledování bylo prováděno v paralelně řazených obdélníkových závěsných žlabech o rozměrech 4,0 x 1,0 x 0,8 m. Pro každý druh ryby a krmiva bylo použito jednoho žlabu. Teplota vody jako základní hydrochemický parametr ovlivňující intenzitu příjmu potravy byla spolu s množstvím rozpuštěného kyslíku sledována jednou denně pomocí oxymetru. Při prvním krmném testu bylo do každého žlabu naskladněno 100 ks ryb, a to u sivena o průměrné hmotnosti u sivena 100 g a u pstruha 55 g. Do druhého krmného testu bylo zařazeno na každý žlab 200 ks ryb o průměrné hmotnosti u sivena 120g a pstruha 70 g. Jednotlivá délkohmotnostní měření probíhala na začátku každého testu, v pravidelných 14-ti denních intervalech a na konci testu. V prvním testu bylo individuálně změřeno a zváženo 10 ks ryb, v druhém 20 ks ryb z každé varianty. Zvážena také byla na začátku a na konci celková obsádka ryb. Dále byly provedeny analýzy jednotlivých tkání (svalovina, vnitřnostní komplex, játra) pro zjištění obsahu sušiny, proteinu a tuku. Pro výpočet retence živin byly analyzovány celé homogenizované ryby. Byly také odebrány vzorky svaloviny pro stanovení spektra mastných kyselin Sledované hodnoty - délkohmotnostní parametry - produkční parametry (FCR, SGR, FCE, etc, dle MAREŠ et JIRÁSEK 1999) - biochemické složení tkání (protein, tuk, sušina), retence proteinu a tuku (MAREŠ et JIRÁSEK 1999) - spektrum masných kyselin - ekonomické ukazatele 30

30 4.3. Použité krmné směsi Během testů byly krmné dávky rovny doporučených hodnotám výrobce s ohledem na teplotu vody v testovaném provozu. V obou dvou krmných testech bylo použito následujících krmiv: - výrobce: Biomar Group, Dánsko - řada: AQUALIFE R90, ECOLIFE 20 - velikost: 3,0 mm Tab. 3. Charakteristika použitých krmiv (údaje výrobce) AQUALIFE R90 ECOLIFE 20 Protein Tuk Sacharidy % Vláknina 2,8 1,7 Popel 8 7 Celkový fosfor 0,9 0,9 ME 18,7 24,1 SE MJ 20,8 22,0 brutto energie 23,2 19, Metody zpracování testů Délkové parametry [mm] - Celková délka (TL) 31

31 Vzdálenost mezi špičkou rypce a kolmicí vztyčenou od nejvzdálenějšího okraje narovnané ocasní ploutve - Délka těla (SL) Vzdálenost mezi špičkou rypce a koncem posledního obratle páteře ocasního násadce - Výška těla (V) Výška u báze hřbetní ploutve, max. výška - Šířka těla (Š) Šířka před bází hřbetní ploutve, max. šířka Hmotnostní parametry [g] - Celková hmotnost (W) Hmotnost ryby po odkapání vody - Hmotnost bez vnitřností (H v ) Hmotnost ryby bez vyjmutých veškerých vnitřností - Hmotnost jater (H j ) Hmotnost jater bez žlučového váčku Ukazatele produkční účinnosti jednotlivých krmiv - Použití základních ukazatelů krmný koeficient (FCR), specifická rychlost růstu (SGR), relativní přírůstek (RGR), produkční účinnost krmiva (FCE) - FCR (Food Conversion Ratio) FCR = - SGR (Specific Growth Rate) [%. d -1 ] SGR = - RGR (Relative Growth Rate) [%. d -1 ] RGR = 100. (w t w 0 ). -1 w 0 - FCE ( Food Conversion Efficiency) FCE = - F spotřeba krmiva za sledované období 32

32 - w 0, w t počáteční a konečná průměrná hmotnost ryby Retence proteinu a tuku - Retence proteinu (anpu) a retence tuku (alr) se používá k hodnocení kvality jednotlivých krmiv, jako zdroj proteinů a lipidů, pro určení vhodnosti danému rybímu druhu, věkové kategorii a podmínkám chovného prostředí. Sledován je i hmotnostní přírůstek z 1 g přijatého proteinu (PER) - anpu (apparent Net Protein Utilization) [%] anpu = - alr (apparent Lipid Retained) [%] alr = - PER (Protein Efficiency Ratio) - PER = Biochemické analýzy tkání Analýzy byly provedeny dle ČSN Biochemická analýza těla ryb. Byla realizována na průměrném vzorku celé ryby, játrech, vnitřnostech a svalovině ryb (bez kůže). Analyzován u celé ryby a svaloviny byl obsah bílkovin, tuku, popelu a sušiny Stanovení masných kyselin Stanovení spektra masných kyselin bylo provedeno na svalovině ryb (homogenizovaný filet bez kůže) a bylo stanoveno pomocí extrakce směsí methanolu a chloroformu na plynovém chromatografu HP 4890D Analýza kondičního stavu Procentický podíl hmotnosti jater k celkové hmotnosti ryby vyjadřuje hepatosomatický index (HSI). Ukazatele exteriéru jsou vyjádřeny indexem širokohřbetosti a indexem vysokohřbetosti, vyjadřující procentický poměr mezi šířkou těla a jeho délkou (I š ) a procentický poměr mezi délkou těla a jeho výškou (I v ). Dále bylo použito při výpočtech koeficientů vyživenosti dle Fultona a Clarka, vyjadřující poměr mezi celkovou 33

33 hmotností ryby a její délkou (K F ) a poměr mezi hmotnosti ryby bez vnitřností a délkou ryby (K C ) - Hepatosomatický index [%] - HSI = - Index širokohřbetosti [%] - Iš = - Koeficient vyživenosti dle Fultona - K F = - Koeficient vyživenosti dle Clarka - K c = Ekonomické hodnocení Vyházelo z krmného koeficientu (FCR), kdy po dosažení aktuální ceny krmiv byly získány hodnoty nákladů na 1 kg přírůstku. Finanční efekt byl vypočítán vynásobením aktuální ceny ryb přírůstkem z 1 kg krmiva (FCE). Následný zisk je pak roven rozdílu finančního efektu a nákladů na 1 kg přírůstku ryb Statistické zpracování výsledků Jednotlivé délkohmotnostní, produkční, exteriérové a kondiční ukazatele jsou vyjádřeny v tabulkách (průměrné, střední hodnoty a variační koeficienty). Výsledné hodnoty biochemických analýz jsou uvedeny v čerstvé hmotě. Získané výsledky byly statisticky zpracovány, pro zjištění významnosti rozdílů mezi oběma variantami byla použita analýza variance (ANOVA) s následným testováním dle Scheffeho. Statisticky významné rozdíly jsou označený písmeny. Hodnoty označené stejnými písmeny nevykazují statistiky významný rozdíl, pokud u sledovaného znaku nebyly zjištěny významné rozdíly, označeny nejsou. 34