Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Veřejná správa Katedra finančního práva a národního hospodářství Bakalářská práce

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Veřejná správa Katedra finančního práva a národního hospodářství Bakalářská práce Clo a proces jeho vyměření při propuštění zboží do volného oběhu Mgr. Pavel Světlík 2009/2010

2 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Clo a proces jeho vyměření při propuštění zboží do volného oběhu zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.. Mgr. Pavel Světlík 2

3 Obsah 1 Úvod. 4 2 Celní právo význam, základní právní předpisy a pojmy Význam celního práva Základní právní předpisy Základní pojmy Celní řízení jako procesní rámec pro vyměření cla 14 4 Sazební zařazení zboží Původ zboží Celní hodnota Závěr Resumé 50 9 Seznam použitých pramenů

4 1 Úvod V roce 2004 Česká republika svým vstupem do Evropské unie (dále jen EU ) principiálně rezignovala na autonomní celní politiku a tato zásadní změna se v oblasti celního práva odrazila tím, že dnem vstupu se začaly české celní orgány řídit komunitárními celními předpisy. Důvod je prostý - jednotná právní úprava v této oblasti je totiž základním předpokladem fungování celní unie, jejíž součástí se vstupem do EU stala i Česká republika. V důsledku tohoto kroku sice z hlediska České republiky význam cla jako ústředního institutu celního práva s nezanedbatelným fiskálním dopadem radikálně poklesl, avšak ve vztahu k EU to zdaleka neplatí. V případě vyměření cla ze zboží, propouštěného do volného oběhu v Evropském společenství (dále jen Společenství nebo ES ), jde o výseč celní problematiky, která byla dlouhou dobu obecně považována za klíčovou oblast celnictví, a to zejména s ohledem na fiskální funkci cla. Přestože význam cla z tohoto hlediska v souvislosti s liberalizací mezinárodního obchodu obecně značně poklesl, přičemž z hlediska ČR k tomu přispěl i již zmíněný vstup do EU, tak ani dnes nelze považovat příjem ze cla ve vztahu k rozpočtu EU za zcela zanedbatelný. To ostatně dokládá i důraz, který je kladen na správné a včasné vyměření a následné vybrání cla. Tuto činnost pro EU zajišťují (mimochodem pod hrozbou finančních sankcí v případě neodůvodněného prodlení) jednotlivé členské státy. Zainteresovanost EU je v tomto směru pochopitelná když si uvědomíme, že 75% vybraného cla je odváděno do rozpočtu EU a jen 25% je ponecháno členským státům na pokrytí nákladů spojených s jeho výběrem. 1 Problematika vyměření cla a postupy s tím spojené jsou v tomto směru stále aktuální. 2 Cílem této práce není a vzhledem k jejímu doporučenému rozsahu ani nemůže být zcela komplexní obsáhnutí veškeré problematiky spojené s vyměřováním cla. Proto jsem se rozhodl zaměřit na celní řízení, které tvoří určitý procesní rámec vyměřování cla a zejména pak na prvky, které zcela zásadním způsobem ovlivňují výši vyměřovaného cla, a které se dají shrnout do tří okruhů. V prvé řadě je to tarifní zařazení zboží, dále určení jeho původu a v neposlední řadě stanovení jeho celní hodnoty. Důvodem, proč jsem se podrobněji zaměřil na zmíněné instituty bylo i to, že zdaleka neplní pouze funkci jakýchsi konstrukčních prvků při výpočtu cla, ale jejich využití v rámci celního práva je mnohem širší, díky čemuž je lze s mírnou nadsázkou 1 Článek 2 odst. 3 Rozhodnutí Rady č. 2007/436/ES, Euratom ze dne 7. června 2007 o systému vlastních zdrojů ES. 2 Ochrana finančních zájmů Společenství je jako jedna ze zásadních úloh celních správ uvedena v ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY č. 624/2007/ES ze dne 23. května 2007, kterým se zavádí akční program pro oblast cel ve Společenství (clo 2013). 4

5 označit za základní pilíře celního práva. Hlavním cílem přitom bylo přiblížit především principy, na nichž jsou zmíněné tři instituty založeny. Protože se zmíněnou problematikou profesně zabývám, pokusil jsem se vysvětlit některé souvislosti i z hlediska praxe. Práce je koncipována tak, že v úvodní kapitole se pro určitou přehlednost pokusím stručně charakterizovat právní systém ČR, a to z hlediska místa, které v něm celní právo zaujímá, dále s ohledem na obecné principy, které k regulaci v něm existujících vztahů používá a navíc i prostřednictvím funkcí celního práva, které lze v zásadě ztotožnit s funkcemi cla. Protože oblast, kterou se práce zabývá, je značně specifická, považoval jsem s ohledem na srozumitelnost dalšího textu za nezbytné následně vysvětlit některé základní používané pojmy a současně přiblížit systém právní regulace, která na tuto oblast dopadá včetně uvedení fundamentálních právních předpisů. Samostatná kapitola je pak věnována celnímu řízení, které se pokusím primárně charakterizovat z hlediska jeho právní dimenze (nikoliv technické) a zejména vysvětlit jeho význam pro vyměřování cla. Přitom jsem se zaměřil na institut celního prohlášení jako podkladu, obsahujícího údaje o zboží nezbytné k vyměření cla, na jehož základě je zahajováno celní řízení. Stěžejní část práce je pak věnována oněm třem již výše zmíněným institutům, z nichž každému jsem věnoval samostatnou kapitolu, v níž jsem se je snažil relativně podrobně přiblížit a to včetně jejich vzájemných souvislostí. Protože literatura, která by se zpracovávanou problematikou z hlediska aktuálního právního stavu zabývala podrobně, téměř neexistuje, opíral jsem se při psaní této práce opíral zejména o právní předpisy a dostupnou judikaturu, a to jak komunitární, tak národní, jejímž prostřednictvím jsem se snažil osvětlit některá nejednoznačná ustanovení předpisů. Tato práce by tedy měla poskytnout relativně ucelený pohled na problematiku vyměřování cla při dovozu zboží do EU, jako procesu postaveného ve své podstatě na tarifním zařazení zboží, určení jeho původu a stanovení celní hodnoty, a to z hlediska právní úpravy účinné k a některých aspektů její aplikační praxe. V této souvislosti považuji za důležité podotknout, že již 4. června 2008 vstoupilo v platnost nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 450/2008, kterým se stanoví celní kodex Společenství (Modernizovaný celní kodex), jehož rozhodující ustanovení dosud nejsou účinná. Protože však zatím nedošlo k vydání prováděcích předpisů, na něž je účinnost těchto hlavních ustanovení vázána, a které jsou pro popisovanou oblast zcela zásadní, tak jsem v této práci právní úpravu v něm obsaženou nezohlednil. 5

6 2. Obecná charakteristika celního práva, základní právní předpisy a pojmy 2.1 Obecná charakteristika celního práva Pro určitou přehlednost považuji v úvodu za přínosné zařadit celní právo do právního systému ČR. S ohledem na, teorií v podstatě všeobecně akceptované rozlišení právního řádu ČR na právo veřejné a soukromé, se celní právo řadí s přihlédnutím k používané metodě právní regulace společenských vztahů do sféry práva veřejného. Tato metoda principiálně vychází z nerovného postavení subjektů celního práva, přičemž při regulaci společenských vztahů, tvořících předmět celního práva, jednoznačně převažují vztahy označované jako vrchnostenské či vertikální. Výrazem veřejnoprávního charakteru této metody, a tedy i celního práva je naprosto převažující kogentní povaha používaných právních norem. 3 Oba podsystémy v sobě zahrnují další uspořádané a vnitřně diferencované systémy, označované jako odvětví, které vykazují určité společné charakterové znaky a vazby. Vycházejíce z všeobecně akceptované systematiky veřejného práva, se celní právo řadí do práva finančního, které si postupně vydobylo postavení samostatného odvětví v právním systému ČR. Vhledem k jeho poměrně široce pojatému předmětu právně regulovaných společenských vztahů a obtížné, ne-li nemožné kodifikovatelnosti, se finanční právo z teoretických, ale i praktických důvodů dále účelově člení na část fiskální a nefiskální, v jejichž rámci se ještě rozlišují relativně samostatné oblasti tzv. subodvětví. Na základě charakteru a účelu realizace vztahů regulovaných normami finančního práva, lze celní právo charakterizovat jako poměrně samostatné subodvětví, spadající do fiskální části finančního práva. Fiskální část finančního práva se v určitém zjednodušeném pohledu zabývá takovými vztahy, v rámci kterých dochází k toku peněz a tento je primární otázkou jejich regulace. 4 Celní právo se zabývá právě takovými vztahy, v jejichž rámci dochází k toku peněz ve formě cla, a to směrem od osob, jimž vznikla právní povinnost uhradit clo do některého rozpočtu, jako důsledek pohybu zboží přes celní hranice. Na základě rozšiřujících se kompetencí celní správy však lze konstatovat, že dochází k posunu předmětu právní regulace zejména pak do oblasti práva správního. 3 Mrkývka, P. In MRKÝVKA, P. a kol. Finanční právo a finanční správa, 1. díl. Brno : Masarykova univerzita v Brně, s Tamtéž s. 59 6

7 V teoretické rovině lze rozlišit několik funkcí celního práva, které se v zásadě kryjí s funkcemi cla. Za jednoznačně nejvýznamnější bylo možné ještě donedávna označit jeho fiskální funkci, avšak s postupující liberalizací mezinárodního obchodu se stále častěji dostává do popředí funkce obchodně politická a nezanedbatelná je i funkce ochrany vnitřního trhu. Obecně přitom platí, že se stoupající ekonomickou vyspělostí státu význam celního práva ve vztahu k rozpočtu klesá, přičemž u rozvojových zemí mohou příjmy ze cla naplnit státní rozpočet až z 20 %. 5 Přestože institut cla nemá v rámci EU primárně fiskální funkci, tak v roce 2009 představoval plánovaný podíl cla (a dávek s podobným účinkem vybíraných při dovozu zboží) na celkových příjmech jejího rozpočtu 16,54 %. 6 Lze tedy konstatovat, že s ohledem na výše uvedené je možné fiskální funkci celního práva v rámci EU považovat za stále velice důležitou. Ve funkci ochrany vnitřního trhu se zjednodušeně řečeno odráží zejména snaha státu o poskytnutí ochrany domácím odvětvím, na jejichž rozvoji má stát z nějakých důvodů zájem, nebo méně častěji naopak snaha o podporu dovozu za účelem posílení konkurenčního prostředí a v neposlední řadě také uplatnění restrikcí při vývozu zdrojů, představujících určité přírodní, historické či umělecké bohatství. Obchodně politická funkce celního práva spočívá především v ovlivňování cen různých druhů zboží a tím i jejich dovozu a vývozu a v konečném důsledku tedy strukturálního vývoje ekonomiky. Do výše zmíněných funkcí se přitom výrazně promítají mnohostranná mezinárodní jednání vedená na bázi Všeobecné dohody o clech a obchodu 7 a později Světové obchodní organizace 8, za účelem odstranění protekcionistických bariér a naopak rozšíření liberalizace mezinárodního obchodu. Obecné zásady zde dohodnuté by totiž měly být uplatňovány jednotlivými členskými státy v rámci jejich interní právní regulace příslušných vztahů. Na prvním místě se jedná o princip nediskriminace, jehož podstatou je povinnost poskytovat všem smluvním stranám GATT/WTO stejně výhodné zacházení, týkající se dovozu a vývozu zboží, s čímž úzce souvisí zákaz 5 KLABOUCHOVÁ, I. Clo a původ zboží. Praha : Nakladatelství Polygon, s Souhrnný rozpočet na rok 2009 [online] Změněno [cit. 2010/03/01]. Dostupné z : < 7 General Agreement on Tariffs and Trade - mnohostranná dohoda, uzavřená v roce 1947 v Ženevě (tzv. GATT 1947), jejímž cílem bylo omezování obchodních bariér. Na jejím základě proběhlo následně 8 jednání, tzv. kol. Jejich vyvrcholením bylo uzavření Dohody o zřízení WTO v roce 1994 v Marrákeši. 8 Word Trade Organization (WTO) - založená na základě mnohostranné dohody, uzavřené dne v Marrakeši, jejíž součástí je celý komplex samostatných smluv, upravujících mezinárodní obchod, včetně celní problematiky. Jednou ze smluv je i původní úmluva tzv. GATT 1947, která byla rekodifikována a v této podobě bývá označována jako tzv. GATT

8 zvýhodňování tuzemského zboží na úkor dováženého. Přitom je akceptována ochrana vnitřního trhu na základě celních tarifů, avšak pouze ve spojení s institutem cla, jako transparentním nástrojem obchodní politiky, na což navazuje také snaha o zavedení dlouhodobě platných a jasných podmínek dovozu a vývozu zboží. V reakci na některé praktiky, uměle zvyšující konkurenceschopnost vyváženého zboží, nejčastěji ve formě tzv. cenového dumpingu či exportních subvencí, je obecně povoleno používání ochranných opatření proti podobným postupům, souhrnně označovaným jako nekalé obchodní praktiky. S touto problematikou úzce souvisí také prosazovaný zákaz používání množstevních omezení dováženého zboží. Tyto zásady a postupy nacházejí svůj odraz v konkrétních ustanoveních právních předpisů, řazených díky předmětu jejich regulace do subsystému celního práva. V jeho rámci existuje spousta právních institutů, kterými je realizována a prosazována celní politika státu, z nichž je za klíčový tradičně považován právě institut cla. 2.2 Základní právní předpisy Vstup ČR do EU v roce 2004 s sebou kromě jiného přinesl po formální stránce určitou dualitu právních předpisů. Jelikož ES mají již od roku 1968 charakter celní unie, což předpokládá také jednotnou celní politiku vůči třetím zemím, tak je logické, že její realizace není možná bez jednotných celních předpisů. Vzhledem k charakteru ES jsou tak pilířem celního práva sekundární normativní právní akty (nařízení), vydávané orgány ES, které jsou přímo závazné ve vnitrostátním právním prostředí členských států a mají absolutní přednost před veškerým neslučitelným vnitrostátním právem. 9 Na základě toho pak vnitrostátní právní předpisy většinou ošetřují vztahy, které nepovažuje EU za nutné regulovat vlastními předpisy, a které nejsou z hlediska jednotné celní politiky EU podstatné. Tyto právní předpisy, vydávané jednotlivými členskými státy, jsou pak platné pouze na území vydávajícího státu. Na vztah národního právního řádu a právního řádu ES je nutno pohlížet tak, že tyto jsou vzájemně úzce propojeny, jsou na sobě závislé a vzájemně se doplňují. Obecně se však dá říct, že co se týká obsahu, tak již celní předpisy ČR před jejím vstupem do EU byly do značné míry harmonizovány s unijními. Bylo to dáno mimo jiné také tím, že jak ČR, tak ES a jeho jednotlivé členské státy, byly účastníky výše zmíněných mnohostranných jednání v rámci GATT a později WTO a zde 9 KŘEPELKA, F. Právo Evropské unie multimediální učební text. Brno: Masarykova univerzita v Brně, s. 15 8

9 dohodnuté zásady následně implementovaly do svého právního řádu. V důsledku toho lze hovořit o určité mezinárodně smluvní dimenzi celního práva, jehož normy tak odrážejí sjednané zásady, postupy a limity v oblasti celní politiky. Základními komunitárními právními předpisy regulujícími oblast celnictví jsou zejména: - Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12.října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, v platném znění (dále jen celní kodex ), které upravuje především procesní postup celních orgánů při dovozu zboží na celní území ES, - Nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2.července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, v platném znění (dále jen prováděcí nařízení ), které upravuje podrobněji některá ustanovení celního kodexu, - Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23.července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku, v platném znění, zavádějící zejména podrobnou klasifikaci zboží a celní sazby, kterými je zatíženo zboží dovážené ze třetích zemí na celní území ES, - Nařízení Rady (ES) č. 1186/2009 ze dne 16.listopadu 2009 o systému Společenství pro osvobození od cla, stanovující zvláštní situace a podmínky, kdy je zboží dováženo na celní území ES nebo naopak vyváženo bez celního zatížení, - Nařízení Rady (ES) č. 732/2008 ze dne 22.července 2008, o uplatňování systému všeobecných celních preferencí pro období od 1.ledna 2009 do 31.prosince 2011 a o změně nařízení (ES) č. 552/2007, č. 1933/2006 a nařízení Komise (ES) č. 1100/2006 a č. 964/2007, upravující preferenční režim při dovozu zboží z rozvojových zemí. Jde pouze o fundamentální právní předpisy, přičemž celní problematiku upravuje další množství právních aktů, zejména nařízení a směrnic, které často reagují na aktuální situaci převážně v oblasti dovozu a vývozu konkrétních komodit. Mezi základní vnitrostátní právní předpisy regulující oblast celnictví patří: - Zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, v platném znění (dále jen celní zákon ), - Zákon č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky, v platném znění (dále jen zákon o celní správě ), - Vyhláška č. 199/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení celního zákona a kterou se zrušují některé vyhlášky upravující osvobození od dovozního cla a nepreferenční původ zboží, v platném znění. 9

10 Celní orgány jsou při své činnosti vázány s ohledem na ust. 320 celního zákona také procesně právními předpisy, konkrétně zákonem č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění, dále zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění a v neposlední řadě také zákonem č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v platném znění (dále jen daňový řád ). 2.3 Základní pojmy Jako každé právní odvětví, tak i celní právo používá množství specifických termínů a institutů, které se jinde nevyskytují. Proto považuji za nutné vysvětlit na samém počátku ty základní pojmy, které vymezují určitý principiální rámec aplikace celních předpisů, a které umožní pochopení dalšího textu v určitých širších souvislostech a rovněž některé pojmy, se kterými je dále pracováno bez přiblížení jejich významu. Jde o termíny definované převážně v úvodních článcích celního kodexu. Článek 3 celního kodexu přesně vymezuje celní území Společenství, které v zásadě tvoří území, pobřežní vody, vnitřní mořské vody a vzdušný prostor všech členských států EU. To však neplatí absolutně, protože z celního území jsou vyjmuty přesně specifikované části území členských států s jejich pobřežními vodami, vnitřními mořskými vodami a vzdušným prostorem a naopak je za součást celního území Společenství s ohledem na příslušné smlouvy považováno území Monackého knížectví (Francie) a území výsostných oblastí Spojeného království Akrotiri a Dhekelia (Kypr). Vymezení celního území Společenství má smysl především v souvislosti s jednotným používáním celních předpisů Společenství a tedy s uplatňováním jednotné celní politiky vůči třetím zemím. Z hlediska celní problematiky hraje jednu z klíčových rolí pojem zboží. Poněkud paradoxně neexistuje jeho legální definice, ale v kontextu se společným celním sazebníkem se zbožím pro celní účely rozumí veškeré věci movité včetně rostlin a zvířat, které jsou uvedeny ve společném celním sazebníku a rovněž elektrická energie. 10 Nemovitosti, nehmotné věci (vyjma elektrické energie), služby, jakož i věci v právním slova smyslu, které nejsou uvedeny ve společném celním sazebníku (např. platné peníze), tak nejsou považovány za zboží, nejsou předmětem 10 Takto bylo zboží definováno v celním zákoně ve znění účinném do

11 úpravy celních předpisů a nemůže z nich být vybíráno clo. 11 Ve vztahu ke zboží se často používá termín celní status, kterým se rozumí postavení zboží, vyjadřující, že se jedná o zboží Společenství nebo o zboží, které není zbožím Společenství. Přitom je třeba si uvědomit, že celní předpisy rozlišují celní status zboží a status původu zboží, který vyjadřuje výlučně vztah určitého zboží ke konkrétní zemi jeho výroby či získání, při splnění přesně stanovených podmínek. Za zboží Společenství se přitom považuje zboží, vyrobené nebo získané na celním území Společenství za přesně stanovených podmínek, aniž by k němu bylo přidáno zboží ze zemí nebo území, které netvoří součást celního území Společenství (jde tedy o zboží původní ve Společenství ve smyslu článku 23 celního kodexu, jak je blíže vysvětleno v kapitole 5), dále zboží dovezené ze zemí nebo území, které netvoří celní území Společenství a propuštěné do režimu volného oběhu (tím získává status zboží Společenství, ale ponechává si svůj např. kanadský původ) a rovněž zboží, které bylo vyrobeno nebo získáno na celním území Společenství ze zboží uvedeného v předchozích dvou případech. Přitom platí, že faktickým vývozem zboží Společenství z celního území Společenství ztrácí toto zboží svůj celní status, nikoli však původ. Na základě negativní definice se pak rozumí zbožím, které není zbožím Společenství jiné zboží než zboží Společenství. Toto vymezení postavení zboží má zásadní význam ve vztahu k možné aplikaci celních předpisů včetně případného uplatnění tarifních a netarifních obchodně politických opatření. Celními orgány se rozumí orgány příslušné mimo jiné k provádění celních předpisů. V rámci České republiky je tato oblast svěřena zákonem o celní správě do kompetence Celní správy České republiky, která má trojstupňovou organizační strukturu, tvořenou Generálním ředitelstvím cel, celními ředitelstvími a celními úřady, které jako hlavní výkonná složka celní správy mj. provádí úkony související s celním řízením, vyměřováním a vybíráním cla. Při přechodu zboží přes hranici celního území Společenství (případně přes hranici svobodného celního pásma nebo svobodného celního skladu) rozhodují celní orgány o přidělení tzv. celně schváleného určení předloženému zboží, které je chápáno jako způsob použití předmětného zboží v souladu s celními předpisy. V praxi nejpoužívanějším celně schváleným určením je propuštění zboží do celního režimu, což je institut, vyjadřující způsob nakládání se zbožím včetně jeho 11 Boháč, R. Kotáb, P. In BAKEŠ, M., KARFÍKOVÁ M., KOTÁB, P. Finanční právo. 5. upravené vyd. Praha: Nakladatelství C.H.Beck, s

12 určení, který má ve vztahu k celně schválenému určení zpřesňující charakter. Z osmi existujících celních režimů, jejichž volba je plně v dispozici deklaranta, je nejobvyklejším volný oběh, který se uplatňuje při dovozu zboží. Propuštěním zboží do tohoto režimu se mění celní status zboží, které není zbožím Společenství na zboží Společenství, v důsledku čehož s ním lze po splnění všech předepsaných formalit, zahrnujících i vypočtení a zaúčtování případného cla, na celním území Společenství volně nakládat. Termín propuštění zboží vyjadřuje úkon, kterým celní orgány umožňují nakládat se zbožím za podmínek celního režimu, do něhož je propuštěno. Rozhodnutím se pak rozumí správní akt vydaný celním orgánem vztahující se k celním předpisům, kterým se rozhoduje v jednotlivém případě, a který má právní účinky vůči jedné nebo více určitým či určitelným osobám. Osobou se rozumí jednak fyzická osoba, dále právnická osoba nebo, pokud tak stanoví platné právní předpisy, sdružení osob uznaná jako způsobilá k právním úkonům, ačkoli nemají právní subjektivitu právnických osob. Na tuto definici navazuje institut deklaranta, jako jednoho ze subjektů celněprávního vztahu, kterým se rozumí osoba, jež činí celní prohlášení vlastním jménem, nebo osoba, jejímž jménem je celní prohlášení činěno. Celní kodex umožňuje, aby se každá osoba nechala v celním řízení zastupovat, přičemž rozeznává zastoupení přímé, kdy zástupce jedná jménem a na účet zastoupené osoby a zastoupení nepřímé, kdy zástupce jedná vlastním jménem na účet zastoupené osoby. 12 Ve druhém případě se zástupce stává deklarantem se všemi právními důsledky z toho vyplývajícími, z nichž nedůležitějším se jeví skutečnost, že se v případě vzniku celního dluhu stává dlužníkem, tedy osobou, kterou stíhá povinnost tento dluh uhradit. Celní dluh je v této souvislosti definován jako povinnost osoby zaplatit dovozní (příp. vývozní) clo, které je uplatňováno pro určité zboží podle platných předpisů Společenství. Přestože se jedná o klíčový institut, tak celní předpisy výslovnou definici cla neobsahují. Dovozním clem přitom celní kodex rozumí clo a poplatky s rovnocenným účinkem vybírané při dovozu zboží. Principiálně je clo spojeno s mezinárodním obchodem, přičemž ho lze definovat jako povinnou platbu sui generis stanovenou právními předpisy, která je vybírána v přímé souvislosti s přechodem zboží přes státní, 12 Článek 5 odst. 2 celního kodexu. 12

13 resp. celní hranici od osob, které zboží dovážejí, vyvážejí nebo provážejí, nebo od osob, pro které je zboží dováženo či vyváženo. 13 Clo plní několik funkcí, které se v zásadě shodují s funkcemi celního práva, tak jak byly předestřeny v podkapitole 2.1. V teoretické rovině lze clo dělit podle různých hledisek na mnoho druhů 14. Nejzákladnější rozdělení podle směru přechodu zboží přes celní hranici je na clo dovozní, vývozní a průvozní (tranzitní), přičemž dovozní clo je z globálního pohledu aktuálně nejpoužívanější a v případě EU ze tří uvedených i jediné uplatňované. Podle způsobu stanovení celní sazby lze rozlišit cla na autonomní, určená jednostranně příslušným státem (v rámci celní unie) a cla smluvní, která jsou výsledkem bilaterálních či multilaterálních mezistátních dohod. Zvláštní kategorii, která má určitý vztah k uvedenému dělení, představuje tzv. preferenční clo, odrážející určité zvýhodněné sazební zacházení vůči zboží z konkrétní země, které může být dováženému zboží přiznáno buď jednostranně, nebo častěji na smluvním základě. Podle cíle, který v hospodářské politice státu sledují, lze cla klasifikovat na odvetná, zavedená určitým státem jako reakce na diskriminaci jeho zboží při dovozu do jiného státu a cla ochranná, která mají chránit vnitřní trh určitého státu, před dovozy zboží z jiného státu. Typem ochranného cla, je zejména clo antidumpingové, využívané relativně hojně i Společenstvím, které bývá uvalováno na zboží, dovážené za nižší než výrobní cenu, které může ohrozit výrobní odvětví dovozního státu a rovněž clo vyrovnávací, které je ve své podstatě odpovědí určitého státu na poskytnutí výrobní či vývozní subvence ze strany jiného státu. Protipólem takových cel jsou diskriminační cla, která mají znevýhodnit zboží dovážené z určité země vůči domácím výrobkům příp. vůči zboží z jiné země. Pokud je zavedené clo tak vysoké, že v podstatě ekonomicky brání dovozu určitého zboží z jiného státu, pak se hovoří o clu prohibitivním. Podle způsobu výpočtu, který je odrazem základu, z něhož se clo stanovuje a použitých sazeb, se cla dělí na valorická, specifická a kombinovaná. Zatímco valorická cla jsou založena na sazbě, stanovené jako procento z celní hodnoty zboží, tak cla specifická se počítají ze základu stanoveného na základě fyzikálních veličin, jako je např. hmotnost, délka či počet kusů, přičemž sazba cla je vyjádřena v pevné částce za stanovenou měrnou jednotku. Kombinovaná cla pak uplatňují oba dva uvedené přístupy. 13 Boháč, R. Kotáb, P. In BAKEŠ, M., KARFÍKOVÁ M., KOTÁB, P. Finanční právo. 5. upravené vyd. Praha: Nakladatelství C.H.Beck, s Následující dělení převzato tamtéž s

14 3 Celní řízení jako procesní rámec pro vyměření cla Obecně je v literatuře na celní řízení pohlíženo jako na proces aplikace celních předpisů celními orgány. 15 V širším slova smyslu tak lze na celní řízení pohlížet jako na zvláštní druh správního řízení, při němž se subsidiárně uplatňuje též správní a daňový řád. Přestože není celní řízení v celních předpisech nikde výslovně definováno, celní kodex tento termín běžně používá. 16 S ohledem na systematiku celního kodexu a souvislosti, za nichž je tento termín používán, lze pak celní řízení v užším slova smyslu chápat jako navazující řetězec úkonů a postupů celních orgánů, jejichž účelem je upravit právní postavení zboží, překračujícího hranici celního území Společenství. Podstatou celního řízení ve vztahu k dováženému zboží je přidělit zboží, které není zbožím Společenství, některé, z celním kodexem předvídaných, celně schválených určení, a uplatnit příslušná tarifní či netarifní, obchodně-politická opatření. Celní kodex rozeznává celkem pět celně schválených určení a to - umístění zboží do svobodného pásma nebo skladu, zpětný vývoz zboží z celního území Společenství, zničení zboží, přenechání zboží ve prospěch státu a propuštění zboží do celního režimu, které je v praxi nejčastěji uplatňovaným celně schváleným určením. Celní předpisy přitom dále rozlišují osm specifických celních režimů, z nichž může deklarant dle předpokládaného obchodního záměru volit. Z hlediska zaměření této práce dále přiblížím celní řízení, související s propuštěním zboží do volného oběhu s tím, že většina postupů má v zásadě univerzální charakter bez ohledu na zvolený celní režim. Pro pochopení určitých souvislostí, vztahujících se k celnímu řízení při dovozu zboží na celní území Společenství, je třeba si uvědomit, že od vstupu na celní území Společenství podléhá zboží celnímu dohledu, což znamená, že může být podrobeno celním kontrolám podle platných předpisů, a že s ním lze nakládat pouze v souladu s celními předpisy a se souhlasem celních orgánů. 17 Osobu, která dopravila zboží na celní území Společenství, příp. osobu, která převzala odpovědnost za přepravu tohoto zboží po jeho vstupu na toto území, přitom stíhá povinnost předložit zboží k celnímu řízení, což předpokládá i předložení tzv. souhrnného celního prohlášení, které musí obecně obsahovat údaje nezbytné ke ztotožnění zboží Mrkývka, P. Radvan, M., Šramková D. In RADVAN, M. a kolektiv. Finanční právo a finanční správa Berní právo, Brno: Nakladatelství Doplněk, s Celní zákon přitom užívá termín řízení o přidělení celně schváleného určení. 17 Článek 37 celního kodexu. 18 Články 43 a 44 celního kodexu. 14

15 V případě, že zboží vstoupí na celní území Společenství protiprávně (v rozporu s články 38 až 41 či článku 177 druhou odrážkou celního kodexu), nebo jestliže nejsou formality k přidělení celně schváleného určení splněny ve stanovené lhůtě, postupují celní orgány ex officio tak, aby zajistily především finanční zájmy EU, což představuje případné vyměření dovozního cla a současně bývá z takového jednání vyvozena deliktní odpovědnost. Zahájení celního řízení, jehož předmětem má být rozhodnutí o propuštění zboží do celního režimu volného oběhu, což je v praxi nejfrekventovanější případ, je přitom vázáno na podání celního prohlášení. Obecně lze celní prohlášení chápat jako formalizovaný projev vůle deklaranta (účastníka celního řízení), aby bylo zboží propuštěno do jím navrženého celního režimu. Celní kodex v zásadě umožňuje učinit celní prohlášení v písemné formě, prostřednictvím zařízení pro zpracování dat anebo v přesně vymezených případech také ústně, příp. jiným úkonem, kterým držitel zboží vyjádří svou vůli, aby bylo zboží propuštěno do určitého celního režimu. 19 Celní prohlášení, kterým je navrhováno propuštění zboží obchodní povahy do celního režimu volného oběhu, však musí být až na určité výjimky 20 učiněno vždy v předepsané písemné formě anebo prostřednictvím zařízení pro zpracování dat (jinak též elektronicky). Písemné celní prohlášení musí být v rámci běžného postupu 21 podáno na stanoveném tiskopise, který má formu tzv. jednotného správního dokladu (dále jen JSD ). V podstatě jde o standardizovaný formulář, jehož vzhled a způsob vyplňování je podrobně upraven v kapitole 1 hlavy VII prováděcího nařízení. Tento formulář je přitom členěn na jednotlivé kolonky, k jejichž správnému vyplnění je mj. nezbytné znát příslušné alfanumerické kódy 22, které je nutné přiřadit požadovaným údajům, vztahujícím se k předmětnému zboží. Uvedení správných údajů v příslušných kolonkách je velice důležité, protože celní prohlášení slouží celním orgánům jako podklad při rozhodování v celním řízení, a z těchto údajů se vychází při vyměřování cla, ale též při případném uplatnění obchodně-politických opatření. Z tohoto pohledu se jako zcela klíčové jeví údaje týkající se sazebního zařazení zboží, původu zboží a jeho celní 19 Články 225 až 236 prováděcího nařízení. 20 Článek 225 písm. b) prováděcího nařízení. 21 Jde o termín užívaný celním kodexem, proti němuž je vymezen tzv. zjednodušený postup, který umožňuje neuvádět do celního prohlášení některé údaje, nepředkládat všechny doklady, příp. nahradit JSD jiným dokladem. 22 Tyto kódy jsou obsaženy v příloze č. 38 prováděcího nařízení. 15

16 hodnoty. Tyto údaje ve spojení s předloženými doklady rozhodují o tom, zda dovezené zboží vůbec podléhá clu a v případě že ano, jaká sazba se na ně vztahuje. Spolu s celním prohlášením musí být předloženy také všechny doklady nezbytné pro použití předpisů upravujících celní režim, do kterého je zboží navrženo. V případě, že je zboží navrženo k propuštění do celního režimu volného oběhu, tak se k celnímu prohlášení přikládá rovněž faktura, na jejímž základě se podává prohlášení o celní hodnotě zboží podle článku 181 prováděcího nařízení. S výjimkou taxativně stanovených případů se k celnímu prohlášení přikládá také prohlášení o údajích pro výpočet celní hodnoty zboží 23 (dále jen tiskopis D.V.1 ) a v případě, že deklarant žádá pro dané zboží o přiznání preferenčního sazebního zacházení nebo jiného opatření odchylného od obecné právní úpravy, musí být předloženy také doklady formálně prokazující splnění podmínek pro přiznání takového zacházení. Pokud je zboží předloženo k celnímu řízení a pokud jsou splněny všechny celními předpisy vyžadované formality, tak celní orgány podané celní prohlášení okamžitě přijmou. Datum přijetí, které se vyznačuje do celního prohlášení, je důležité, protože se od něho odvíjí použití příslušných právních předpisů při propouštění zboží do celního režimu. Na okamžik přijetí celního prohlášení se totiž váže použití právně relevantních podkladů pro vyměření cel, takže v konečném důsledku může ovlivnit i výši vyměřovaného cla (např. pohyblivý kurz pro přepočet měny). Od tohoto okamžiku má deklarant již pouze omezené možnosti do celního prohlášení zasáhnout, přičemž opravit anebo zrušit přijaté celní prohlášení lze pouze při splnění poměrně striktně stanovených podmínek. 24 Po této první fázi, kdy je podáním celního prohlášení zahájeno celní řízení, může následovat druhá fáze, kterou lze nazvat kontrolní. Celní předpisy totiž dávají celním orgánům pouze možnost nikoliv povinnost provést ověření údajů v celním prohlášení a v předložených dokladech, případně kontrolovat zboží a odebírat z něho vzorky. Pokud není celní prohlášení ověřováno, pak se při použití předpisů upravujících celní režim vychází z údajů uvedených v celním prohlášení. To však do budoucna nevylučuje při splnění zákonných podmínek provedení kontroly takových celních prohlášení, resp. již rozhodnutí v celním řízení a případné dodatečné vyměření rozdílu mezi částkou cla, která měla být vyměřena v souladu s platnými předpisy a částkou, která ve skutečnosti byla vyměřena. 23 Tiskopis D.V.1 ve smyslu článků 178 a 179 prováděcího nařízení. 24 Články 65 a 66 celního kodexu. 16

17 Kontrola v rámci celního řízení má nejčastěji formu ověřování údajů v podaném celním prohlášení a jejich porovnávání s údaji ve výše specifikovaných dokladech předložených spolu s celním prohlášením. Přitom mohou celní orgány požadovat předložení dalších dokladů, prokazujících správnost údajů deklarovaných v celním prohlášení. Dalším krokem pak může být fyzická kontrola předloženého zboží, a to buď namátková či úplná. Celní orgány mohou rovněž přistoupit k odběru vzorků předloženého zboží. Výstupy z takové kontroly, případně výsledky analýz odebraných vzorků následně slouží jako klíčové podklady pro použití celních předpisů upravujících navržený celní režim. Ihned poté, co byly údaje uvedené v celním prohlášení ověřeny nebo přijaty bez ověření a stejně tak v případě, kdy ověření nelze ukončit v přiměřené lhůtě a zboží již k jeho dokončení není třeba, tak celní orgány zboží propustí do navrženého režimu. Jedinými právními důvody pro nepropuštění zboží jsou situace, kdy nejsou splněny podmínky pro dotyčný režim anebo se na zboží vztahují zákazy a omezení. Zboží dále nesmí být propuštěno, dokud není celní dluh, vzniknuvší při přijetí celního prohlášení splněn nebo zajištěn, a také dokud nebude poskytnuta jistota, v případě že ji celní orgány na základě celních předpisů upravujících daný režim vyžadují. Po formální stránce vykazuje rozhodnutí celních orgánů o propuštění zboží do celního režimu některá specifika a to nejenom pokud je celní prohlášení podáno ústně nebo jiným úkonem. 25 V případě podání písemného celního prohlášení se jeho potvrzením ze strany celních orgánů stává obsah celního prohlášení a skutečnosti, podle nichž se zboží propustí, součástí rozhodnutí. Celní zákon přitom taxativně stanoví obligatorní základní náležitosti takového rozhodnutí, kterými jsou: označení celního úřadu, který rozhodnutí vydal, evidenční číslo rozhodnutí, datum přijetí celního prohlášení, datum vydání rozhodnutí, přesné označení deklaranta, popis a název zboží, položka celního sazebníku a vlastnoruční podpis pověřeného zaměstnance celního úřadu s uvedením jména, příjmení a funkce a otisk služebního razítka. 26 Rozhodnutí, kterým je vyměřováno clo nebo daň, pak musí nad rámec shora uvedených náležitostí obsahovat ještě podpoložku celního sazebníku, celní sazbu zboží podle celního sazebníku, částku vyměřeného cla nebo daně a číslu účtu banky, na který 25 Dle ust. 104 odst. 5 celního zákona v takovém případě nemusí mít rozhodnutí písemnou formu, ale pouze se sdělí ústně nebo jiným úkonem, přičemž je vyloučeno použití opravných prostředků ve smyslu daňového řádu. 26 Jde o osobní razítko, umožňující identifikaci osoby, která v řízení rozhodovala, které mj. obsahuje datum, odpovídající datu vydání rozhodnutí, které je i datem propuštění zboží do celního režimu. 17

18 mají být vyměřené částky zaplaceny a její označení. Rozhodnutí, kterým se zboží propouští do navrženého režimu, neobsahuje odůvodnění a poučení. Případné rozhodnutí o nepropuštění zboží do navrženého režimu, stejně jako rozhodnutí o řádných a mimořádných opravných prostředcích, musí celní orgány vyhotovit a oznámit písemně, a pokud v rozhodnutí plně nevyhoví navrhovateli, tak musí rozhodnutí též řádně odůvodnit. 27 Na fázi, kdy je rozhodováno o propuštění zboží, může navazovat uplatnění opravných prostředků, přičemž celní předpisy obsahují pouze jejich rámcovou úpravu. Celní předpisy poměrně obecně stanoví, že proti rozhodnutí celních orgánů může každá osoba, které se takové rozhodnutí přímo a osobně dotýká, podat opravný prostředek. Celní kodex přitom rozlišuje opravné prostředky podávané v prvním stupni v rámci celní správy a ve druhém stupni u nezávislého orgánu, přičemž jejich konkrétní podobu ponechává v obou případech na jednotlivých členských státech. Poněkud konkrétnější je, co se týká opravných prostředků, celní zákon, který dává deklarantovi možnost, se proti rozhodnutí o propuštění zboží do celního režimu ve lhůtě 30 dnů, ode dne který následuje po jeho doručení, odvolat. Protože celní předpisy neobsahují komplexní úpravu prvostupňových opravných prostředků, jak je má na mysli celní kodex, tak celní orgány s ohledem na dikci ust. 320 odst. 1 celního zákona, který obsahuje negativní vymezení situací, při kterých se při řízení před celními orgány subsidiárně použije daňový řád, používají procesní úpravu zakotvenou právě v daňovém řádu. Ten přitom rozlišuje opravné prostředky na řádné, mezi něž patří odvolání, stížnost, námitka a reklamace, a na mimořádné, kam spadá obnova řízení, přezkoumání daňových rozhodnutí, prominutí daně a opravy zřejmých omylů a nesprávností. 28 Z hlediska výběru cla je důležité, že podání opravného prostředku nemá odkladný účinek na výkon napadeného rozhodnutí. To však neplatí zcela striktně, protože celní orgány mají možnost v případě odůvodněných pochybností o správnosti napadeného rozhodnutí výkon tohoto rozhodnutí přerušit. Celní předpisy dávají celním orgánům možnost celní prohlášení po propuštění zboží z moci úřední nebo na základě žádosti deklaranta přezkoumat. Přitom mohou kontrolovat obchodní doklady a pokud je ještě k dispozici, tak i zboží, s cílem prověřit správnost údajů, uvedených v celním prohlášení. Možnost provedení takové kontroly přitom není omezena pouze na deklaranta, ale lze ji provést u každé osoby, která má 27 Ust. 104 odst. 9 celního zákona. 28 Blíže viz ust daňového řádu. 18

19 v držení příslušné doklady, nebo se přímo či nepřímo podílela na obchodních operacích vztahujících se ke kontrolovanému zboží. Důsledkem zjištění, že předpisy upravující příslušný celní režim byly použity na základě nesprávných údajů, jsou opatření celních orgánů, vedoucí k nápravě. Tato opatření se pak odvíjí od konkrétních zjištění, přičemž nesprávnosti, v jejichž důsledku bylo vybráno nesprávně nižší clo, jsou v praxi řešeny nejčastěji prostřednictvím samostatných rozhodnutí o dodatečném vyměření stanoveného rozdílu na cle. Z hlediska formy celního řízení je v posledních letech možné pozorovat jednoznačný trend zejména v posunu k elektronizaci celního řízení, kdy klesá počet celních prohlášení podávaných v písemné formě a roste množství celních prohlášení podávaných prostřednictvím zařízení pro přenos dat. Samotná podstata celního řízení se však příliš nezmění, protože stále půjde o to rozhodnout, zda zboží bude propuštěno do navrženého celního režimu a zda, příp. v jaké výši, bude vyměřeno clo a uplatněna obchodně-politická opatření. 19

20 4 Sazební zařazení zboží Jak již bylo naznačeno výše, je sazební zařazení zboží jedním ze tří základních prvků pro správné vyměření výše cla, protože přímo ovlivňuje použití celní sazby. Pod termínem sazební zařazení zboží právní předpisy rozumí zařazení daného zboží do příslušné podpoložky kombinované nomenklatury (dále jen KN ), jako systému číselného označování zboží s vlastními pravidly. Tato nomenklatura byla zavedena Nařízením Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23.července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku, přičemž vychází z nomenklatury zavedené na základě Mezinárodní úmluvy o harmonizovaném systému popisu a číselného označování zboží (dále jen harmonizovaný systém ), kterou přijala i ES 29 a kterou lze považovat za celosvětovou normu v oblasti klasifikace zboží. Celá systematika klasifikace zboží je založena na třídění zboží do určitých vnitřně uzavřených okruhů. Harmonizovaný systém se aktuálně skládá z uzančně vžitých skupin, tzv. tříd, které jsou označeny římskými číslicemi (I XXI) a nejsou součástí číselného kódu. V rámci jednotlivých tříd je zboží dále členěno do 98 kapitol, kterým odpovídá dvoumístný numerický kód, ty se dále člení na tzv. čísla, vyjádřená čtyřmístným numerickým kódem, která se ještě člení na tzv. položky, kterým odpovídají šestimístné numerické kódy. KN pak rozšiřuje harmonizovaný systém o tzv. podpoložky, jako sedmé a osmé místo osmimístných numerických kódů, umožňující ještě podrobnější klasifikaci zboží. Z hlediska vztahu KN a harmonizovaného systému je třeba si uvědomit, že na základě článku 3 odst. 1 písm. a) Mezinárodní úmluvy o harmonizovaném systému popisu a číselného označování zboží se každá smluvní strana zavázala, že její celní a statistické nomenklatury budou v souladu s harmonizovaným systémem zavedeným touto úmluvou, že bude používat bez dodatků a změn všechna čísla a položky tohoto systému, jakož i jejich číselné znaky a že bude dodržovat číselné uspořádání uvedeného systému. Totéž ustanovení rovněž smluvním stranám ukládá povinnost používat k výkladu harmonizovaného systému všeobecná pravidla, jakož i všechny poznámky k jeho třídám, kapitolám a položkám a neměnit jejich rozsah. S ohledem na výše 29 Harmonizovaný systém byl vytvořen pod záštitou Světové celní organizace (WCO) a zaveden mezinárodní úmluvou uzavřenou v Bruselu dne 14. června 1983, doplněnou protokolem o její změně, podepsaným v Bruselu dne 24. června Oba akty byly schváleny jménem ES Rozhodnutím Rady 87/369/EHS ze dne 7. dubna 1987 o uzavření Mezinárodní úmluvy o harmonizovaném systému popisu a číselného označování zboží a protokolu o její změně. 20

21 uvedené lze tedy na KN pohlížet v jistém smyslu jako na nadstavbu harmonizovaného systému, jehož principy a pravidla musí za všech okolností dodržovat. Kompletní KN byla poprvé zveřejněna v příloze I Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23.července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku. Od tohoto data je pak v Úředním věstníku EU každoročně nejpozději k 31. říjnu oficiálně zveřejňována ve formě nařízení Komise (ES), kterým se nahrazuje celá příloha I Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23.července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku, mj. kompletní verze KN, platné vždy od 1. ledna následujícího roku 30. Tato každoročně aktualizovaná příloha I obsahuje společný celní sazebník ES, který se v užším slova smyslu (vzhledem k systematice použité zákonodárcem) v zásadě skládá z 5 sloupců, jež zleva obsahují kód KN, slovní popis zboží, smluvní celní sazbu a doplňkovou jednotku. V přímo navazujících přílohách pak celní sazebník ES upravuje sazby a postup při výpočtu zemědělských cel - tzv. zemědělského komponentu (EA) a dodatečného cla z cukru (AD S/Z) a z mouky (AD F/M). Další přílohy celního sazebníku obsahují seznam produktů, na které se vztahuje vstupní cena včetně odpovídajících sazeb, seznamy vybraných farmaceutických látek, na které se vztahuje bezcelní zacházení, včetně seznamu mezinárodních nechráněných názvů přidělených světovou zdravotnickou organizací farmaceutickým látkám, které jsou beze cla, dále seznam solí, esterů nebo hydrátů těchto látek, které jsou za určitých podmínek beze cla a seznam farmaceutických meziproduktů, používaných k výrobě hotových farmaceutických výrobků, které jsou beze cla. Závěrečné přílohy celního sazebníku ES pak obsahují smluvní celní kvóty (tj. celkové množství zboží, které je při dovozu z konkrétního státu do ES zatíženo nižší celní sazbou, než činí smluvní celní sazba) dohodnuté v rámci WTO, dále seznam zboží nezpůsobilého k požívání, které je bez cla (a s tím přímo související seznam příslušných denaturačních prostředků, způsobujících nepoživatelnost zboží) a také vzory osvědčení, jejichž předložení je podmínkou přiznání možných celních zvýhodnění zde uvedených výrobků z důvodu jejich povahy, jakosti nebo pravosti. V širším pojetí však celní sazebník ES zahrnuje navíc celý komplex všeobecných pravidel, zásad a postupů používaných pro zařazování zboží do KN a při 30 Kombinovaná nomenklatura a celní sazby platné pro kalendářní rok 2010 jsou obsaženy v Nařízení Komise (ES) č. 948/2009 ze dne 30.září 2009, kterým se mění příloha I Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23.července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku. 21

22 aplikaci celních sazeb či jejich neuplatnění ve vztahu k jednotlivým podpoložkám zboží. 31 Při tvorbě celního sazebníku ES se vychází z Listiny koncesí a závazků, která je nedílnou součástí Marrakešského protokolu Uruguayského kola GATT z roku 1994, k jehož dodržování se ES zavázala. Celní sazby obsažené ve sloupci 3 celního sazebníku ES tedy mají smluvní charakter a jako takové jsou v celním sazebníku ES také označovány. Tyto sazby jsou v zásadě aplikovány při dovozu zboží pocházejícího ze země, která je smluvní stranou GATT nebo s níž ES uzavřelo dohodu, obsahující ustanovení o vzájemném poskytování doložky nejvyšších výhod, avšak pokud není stanoveno jinak, tak se uplatní i při dovozu zboží z jakékoliv třetí země. 32 Celní sazebník ES rozlišuje i autonomně stanovené tzv. všeobecné celní sazby, které jsou však uváděny pouze, pokud jsou nižší než smluvní sazby, a to v poznámce pod čarou. Uplatňuje se přitom zásada přednostní aplikace všeobecné celní sazby v případě, že ta je nižší než smluvní. Smluvní celní sazba se nemusí uplatnit také v případě zavedení zvláštní všeobecné sazby na zboží pocházející z konkrétního státu a rovněž při existenci tzv. preferenční celní sazby, vyplývající z preferenčních dohod, uzavřených ES s třetími zeměmi. Kromě těchto výluk smluvních celních sazeb vázaných na původ zboží, používá celní sazebník ES u zboží, na jehož dovozu má ES zájem, rovněž pozastavení celních sazeb 33 (tzv. tarifní suspenze, což u drtivé většiny zboží znamená nulové sazby), resp. osvobození od cla ve vztahu k některým konkrétním druhům zboží z důvodu jeho konečného použití. To se týká zboží určeného k zabudování do některých kategorií lodí, člunů a jiných plavidel a do vrtných nebo těžebních plošin, dále civilních letadel a zboží pro použití v civilních letadlech a konečně některých farmaceutických výrobků. Zvýhodněné sazební zacházení pak celní sazebník ES při splnění přesně stanovených podmínek uplatňuje rovněž vůči určitému zboží na základě jeho povahy (zboží nezpůsobilé k požívání, osivo, ne zcela zhotovená plátna k prosévání, některé druhy čerstvých stolních hroznů, tabák a dusičnany). 31 Tato pravidla a postupy jsou zakotveny v první části (nazvané Úvodní ustanovení ) přílohy I Nařízení Komise (ES) č. 948/2009 ze dne 30.září 2009, kterým se mění příloha I Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23.července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku, a systematicky tak předcházejí části druhé (nazvané Celní sazebník ). 32 Vzhledem k tomu, že mimo WTO stojí jen minimum států, tak se v praxi tyto sazby aplikují při dovozu zboží téměř ze všech zemí světa, včetně vyspělých států jako např. USA, Kanady, Austrálie či Japonska. 33 Pozastavení všeobecných celních sazeb se, na základě požadavků výrobců usazených v EU, uplatňuje u mnoha položek zboží, které jsou specifikovány v samostatném Nařízení rady (ES) č. 1255/96 ze dne 27.června 1996, o dočasném pozastavení všeobecných cel společného celního sazebníku pro určité průmyslové výrobky, zemědělské produkty a produkty rybolovu, ve znění pozdějších nařízení. 22

23 Určitou výjimkou z celního sazebníku ES směrem ke smluvním celním sazbám je zavedení tzv. paušální sazby cla ve výši 2,5 % na dovozy zboží zcela neobchodní povahy a to při splnění přesně stanovených podmínek. Specificky se celní sazebník ES staví též ke schránkám a obalovým materiálům, propouštěným do volného oběhu spolu se zbožím, když určuje situace, kdy podléhají clu a kdy jsou naopak od cla osvobozeny. Na základě článku 2 Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23.července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku je zveřejňován tzv. integrovaný sazebník ES (TARIF INTÉGRÉ COMMUNAUTAIRE - dále jen TARIC ), který splňuje požadavky celního sazebníku ES, statistiky zahraničního obchodu a obchodní, zemědělské a jiných politik ES, týkajících se dovozu nebo vývozu zboží. TARIC však sám o sobě není obecně závazným právním předpisem, jde prakticky o souhrn veškerých opatření obchodní politiky obsažených v platných předpisech ES, které se vztahují k danému zboží a to jak tarifní, tak netarifní povahy. Vzhledem k velkému množství právních předpisů, které zahrnuje a které se velmi často mění a rozšiřují, již není TARIC vydáván v tištěné podobě, ale je dostupný pouze v elektronické verzi, přičemž dochází denně k jeho aktualizaci. 34 TARIC vychází z celního sazebníku ES, takže je postaven na KN, ke které však přidává další doplňkové třídění (tzv. podpoložky TARICu a doplňkové kódy), vyjadřující specifická opatření ES ve vztahu k danému zboží, vyplývající ze zvláštních právních předpisů. Numerický kód v rámci TARICu je tak vždy tvořen minimálně 10 číslicemi, přičemž jeho rozšiřující kódy nad rámec KN musí být použity pro účely celního prohlášení a statistické výstupy. Pro každou podpoložku KN tak TARIC uvádí vedle smluvních sazeb všechny druhy použitelných celních sazeb a veškerá platná opatření vztahující se k dovozu a vývozu zboží. Konkrétně tak zahrnuje zejména aktuální informace o suspenzi cel, celních kvótách, preferenčních sazebních opatřeních (včetně celních kvót a stropů), antidumpingových a vyrovnávacích clech, vyrovnávacích poplatcích, zemědělských komponentech, jednotkových cenách, referenčních a minimálních cenách, zákazech, omezeních a sledování dovozu a vývozu a vývozních subvencích. Ve vztahu k celním sazbám zaujímá důležité místo systém preferenčních sazebních opatření. Jejich použití je vázáno na původ zboží, resp. jeho formální prokázání, o čemž bude podrobněji pojednáno v samostatné kapitole. V zásadě jsou 34 Dostupný z internetových stránek Evropské komise: < 23