Katechetická příloha 2007/08. pomůcka pro práci s dětmi při nedělních bohoslužbách i v biblických hodinách 4.

Transkript

1 Katechetická příloha 2007/08 pomůcka pro práci s dětmi při nedělních bohoslužbách i v biblických hodinách 4. 4.díl.indd :37:56

2 Kdo se dnes přidává k zástupu: Téma: Místo je i pro odmítaného Vyprávíme podle: Marek 2, neděle po Velikonocích 1. MOTIVAČNÍ UVEDENÍ a) Pro všechny věkové skupiny; příběhu spíše znalé. Znáte někoho, na kom se všichni shodnou, že s ním nechtějí kamarádit? Proč? Dokázali byste si ho představit vedle sebe v nedělní škole nebo na oslavě narozenin? Myslíte, že by něco dokázalo změnit jeho postavení mezi ostatními? Vzpomenete si na Leviho nebo nějakého jiného celníka (Matouše, Zachea)? Má celník něco společného s postavou, o které jste teď mluvili? (Motivace artikuluje zkušenost sociálního vyloučení. Je to citlivá otázka, pozorně proto sledujte signály, které dětské odpovědi vysílají. Cílem není zůstat u zjištění příčin vyloučení, ale podat evangelijní příběh jako ujištění, že vyloučení a odcizení může být překonáno. Otevře-li úvodní rozhovor problémy, budou-li se v něm děti angažovat, vraťte se po dovyprávění k postavám a otázkám, které rozhovor nastolil. Pokuste se zjistit, zda Ježíšovo pozvání představuje šanci pro ty, jichž se rozhovor dotkl. A také se ptejte, nezaujímáme-li náhodou postoj farizejských kritiků.) b) Pro střední a starší školní věk; pro znalé. Co víte o Levim? Co víte o celnících? Co důležitého byste sdělili těm, kdo o něm neví nic nebo jen málo? Znáte nějaké povolání, které se dá zneužívat k ožebračování druhých, tak jako to dělal celník Levi? (Pakliže děti příběh slyšely a v problematice celníků se orientují, můžeme začít aktualizačním rozhovorem. Během něj může skupina formulovat svůj vztah k celnické postavě. Na tento rozhovor může navázat vyprávění. Poznámky pro průběh rozhovoru viz bod a.) c) Pro všechny věkové skupiny; příběhu spíše neznalé. Jak se to může přihodit, že se někdo dostane do postavení neoblíbeného? Že mu ostatní říkají jdi pryč, tebe do party nikdy nevezmem, tebe mezi sebou nechcem? (Motivace je rozvedena v úvodu vyprávění. Poznámky k úskalím a průběhu rozhovoru viz bod a.) 2. POZNÁMKY K TEXTU A JEHO KATECH.VYUŽITÍ příběh o povolání Leviho má stejnou strukturu jako povolání rybářů: Ježíš jde podél moře co nejstručněji osloví oslovený zareaguje a následuje. Co se STALO navíc (vv ), stalo se až jako reakce na toto povolání. Nejde tedy o klasické obrácení hříšníka, i když o této rovině text ví, ale o povolání učedníka z nečekaného prostředí a pobouřenou reakci na tuto nezvyklou volbu učedníka. vyšel opět k moři vrací se motiv, který hrál důležitou roli při povolání prvních učedníků. Ježíš působí na rozhraní souše a moře a povolává si nejprve ty, jejichž životy byly doposud spjaty s ničivou mocí moře (Mk 1,16n). Teď se projeví jako rybář lidí, když povolá Leviho, tonoucího v celnictví. učil je vyučováním je i následující příběh. Evangelista Matouš vyučovací motiv podtrhne, když vyprávění zakončí Ježíšovou výzvou farizeům: Jděte a učte se, co znamená milosrdenství chci, a ne oběť. (Mt 9,13) šel a uviděl (teď) Leviho, syna Alfeova evangelista pokračuje ve stylu líčení, který najdeme u prvního povolání učedníků (1,16). I teď půjde o povolání. celník celníci pracovali pro nepřátelskou okupační moc. Obohacovali se mj. i díky tomu, že měli stanoveno jen to, kolik mají z vybraného cla odevzdávat, ne kolik mají vybírat. Budky výběrčích byly u každého města. Málokterý typ člověka se lépe hodil jako ten nejvykřičenější příklad hříšníka (srv v. 15, kde se rýmují celníci hříšníci) tedy jako typ, nad kterým zaručeně zlomil hůl Bůh a nad kterým tudíž mohou zlomit hůl i lidé. následuj mne Ježíš se setkává s lidmi předem nepřipravenými, oslovuje je tak, jak na tom zrovna jsou (seděl v celnici), uprostřed okolností, poměrů a životního rytmu, kterým přivykli. Ježíšovo oslovení prolomilo izolovanost celníka hříšníka. vstal a následoval ho vstát a jít tam, kam volá Ježíšovo oslovení, je projev víry a učednictví. Evangelista vypichuje, že celník na Ježíšovo oslovení a pozvání zareagoval stejně bezprostředně jako Petr a jeho rybářští kolegové. Stručnost děje, bezprostřednost oslovení a reakce upomíná na povolání Abrahama (Gn 12). Od jeho dob je pozvání k víře pozváním na cestu. I Levi se teď vydává cestou víry; tou cestou, na které si ho náboženské popř. společenské autority nedokázaly představit, a proto ho na ni nezvaly a nijak se mu ji nesnažily otevřít. když seděl (dosl. ležel) u stolu na hostině Ježíš oslavuje Leviho povolání a stvrzuje mu svou blízkost. co se stalo u stolu (vv ) ukázalo se, že u Ježíšova stolu je místo pro spoustu celníků a hříšníků a že mnozí takoví tohoto pozvání využívají. Ježíš neprosívá lidi na vhodné a nevhodné typy pro Boží království. Stoluje s nimi, a to je znamení té nejtěsnější blízkosti. Blíž si je k tělu pustit nemůže. Jak to, že jí (Ježíš) s celníky a hříšníky? Blízkost Božího království nabídnutá mnohým hříšníkům má ovšem své pobouřené diváky: zákoníky z řad farizeů. Reagují s pohoršením. Farizejští zákoníci jsou charakterizováni svým postojem, nikoli popisem či náboženským zařazením. Jde sice o označení náboženské skupiny, ale v evangelistových očích je farizeem ten, kdo zaujímá postoj diváka, pohoršeného Ježíšovými spolustolovníky, který navíc nedokáže svou kritiku vyslovit přímo. za hříšníky (v. 15 a 16), resp. nečisté byli považováni ti, kdo nedodržovali nejen starozákonní přikázání, ale i příkazy a zákazy, které vytvořili zákoníci, aby zabránili porušování zákona. ironická odpověď Ježíš ve své odpovědi (v. 17) ironicky odsekne poukazem na do očí bijící samozřejmost, kdo že to potřebuje lékaře. Tak odpovídá na zúžené, samospravedlivé pojetí zákoníků, kteří podle vnějších náboženských příznaků označení spravedlivý pro jedny vyhrazovali, zatímco jiným je upírali. Bourá perspektivu, která příchod Božího království zužuje jen na ty, kdo k němu nepochybně tak jako tak už kráčejí. za spravedlivého je v bibli často označován ten, kdo poznává věrohodnost, spolehlivost Božích činů spásy pro sebe i pro druhé (viz např. Ž 33,2.4). Spravedlivý nebývá označením pro ctnostného člověka, dodržujícího všechny zákony obce i církve, tím méně mravním ohodnocením člověka pro jeho dobré charakterové vlastnosti. hříšník k němuž se Ježíšovo volání a povolávání obrací je ten, kdo ztratil důvěru, že cesta vyznačená Božími skutky a ukazateli skutečně někam vede; ten, kdo z ní pro krátkodobý prospěch či ze slabosti sešel; a ovšem také ten, kdo jí z vypočítavosti či ve své pýše pohrdl. Z pohledu samospravedlivých se pak hříšník jeví jako ten, kým se už nemá cenu zabývat, protože zcela odpadl. Z pohledu spravedlivého i hříšníka platí, že hřích odděluje od druhých lidí a uzavírá do samoty. 3. FORMULACE TÉMATU 1. vystihuje pozvání k následování pro zcela atypického učedníka; pro Leviho to bylo jistě překvapení; 2. připomíná, že pozvání jednoho může vyvolat řetězovou reakci, kdy se přidá mnoho dalších; 3. zasahuje i reakci farizeů, v jejichž pojetí pro takové jako Levi v Boží blízkosti místo není. Můžete tu využít motiv písně V království Božím místa dost (S 359): Místa je dost i pro hříšníky. V jeho světle můžete případně příběh vyprávět: Ježíš si tu písničku prozpěvoval na své cestě naučil ji Leviho na hostině zazněla jako hlasitý zpěv z úst mnoha dalších celníků farizeové ji učedníkům vyčetli jako pohoršlivé hulákání a Ježíš se hrdě přiznal k jejímu autorství. 3 4.díl.indd :38:00

3 neděle po Velikonocích 4. ÚSKALÍ TEXTU, TÉMATU A LINIE PŘÍBĚHU Farizeové jsou v textu charakterizováni postojem (dívali se, reptají), nikoli jako příslušníci určitého náboženského směru (horliví dodržovatelé Zákona). Marek nechce vzbudit kolektivní antipatie vůči farizeům, ale varuje před tím, abychom vůči překvapivým událostem Božího království nezaujali divácky nadřazený a vposledu odmítavý postoj. Kritický osten vypravěče tohoto příběhu by neměl uvíznout v novozákonním vyprávění, ale měl by se obrátit proti současným evangelickým farizeům či ještě lépe, proti našemu diváctví a samospravedlivé kritice. Proto je vyprávění zařazuje mezi příslušníky zástupu. Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky. Menší děti ironii příliš nechápou a nemají ji rády. Pravděpodobně se vám nebude lehko vysvětlovat, co Ježíš myslel tímto ironickým výrokem. Ježíš nepovažuje farizee za zdravé a bezhříšné, ale nezatracuje je. Dětem je zapotřebí vysvětlit, že ironie je vlastně nastaveným zrcadlem: podívejte se, jak jste směšní a namyšlení, protože se považujete za bezhříšné a zdravé a přitom trpíte hroznou nemocí: pohrdáte lidmi. Perspektiva posluchačů: K častým vykladačským a katechetickým omylům patří, že ztotožníme posluchače se situací celníka a jestliže se v ní nenacházejí, snažíme se je do ní nějak vecpat (probudit pocit odcizení, viny) a pak nabídnout Ježíšovu blízkost. Jde ovšem o řešení situace, kterou jsme sami vyvolali, nikoli o řešení skutečné nouze. Tohoto šablonovitého výkladu se můžeme vyvarovat, když si uvědomíme a do výkladu posléze vtělíme, že příběh nabízí více rolí: učedníky, kteří jsou svědky Ježíšova přístupu, mají se ho naučit a jako takoví jsou pak kritizováni ze strany zákoníků. Součástí církve je i role zákoníků z farizeů těch, kdo kritizují přílišnou liberálnost Ježíšova pozvání a stolování. I tyto role jsou otevřeny pro posluchače, a bude jich pravděpodobně více než leviovských typů. S touto perspektivou počítá i motivace, která se ptá z pohledu spravedlivých. 5. OSNOVA VYPRÁVĚNÍ a) Poznámky a osnova pro mladší školní věk: Osnova počítá s motivací a otázky ke vstupu do tématu se dají použít, i když děti příběh neznají. I. Motivace II. Ježíš zve na cestu za sebou celníka atypického učedníka III. Pozvání jednoho vyvolalo řetězovou reakci přišlo mnoho lidí s Leviho osudem IV. Ježíšova stolní společnost vadí zákoníkům V. Ježíšova odpověď vyřizuje, že v Božím království je místa dost i pro hříšníky b) Poznámky a osnova pro střední a starší školní věk: Osnova počítá s motivací c, ale k příběhu se dostanete ze všech tří motivací (viz komentáře). I. Motivace II. Celník synonymum pro vyloučené ze zbožné společnosti III. Ježíš provázený zástupem naráží na celníka Leviho a oslovuje ho IV. Oslava Leviho učednictví = slavnost Leviho místa v zástupu V. Pohoršení zákoníků pro takové jako Levi v Boží blízkosti místo není VI. Ježíšova odpověď za kým asi chodí lékař? c) Poznámky a osnova pro předškolní věk: Vyprávět příběh můžete dobře podle Tinie de Vries, Tím vše začíná, str Na úvod můžete zpracovat motivaci s rozdělováním (TdV str. 120) s vyústěním (někdy se nám dělit nechce) Vyprávění soustřeďte jen na Leviho proměnu, způsobenou Ježíšovým pozváním podle osnovy: I. Motivace k čemu to vede, když se nechci dělit II. Celník Levi bohatne z celničení ale je čím dál izolovanější III. IV. 4 Přišel Ježíš a vyzval Pojď za mnou! Levi rád pozvání přijímá a dělí se o ně s ostatními celníky 6. A) K PRÁCI S PRACOVNÍM LISTEM Pracovní list lze použít kdykoliv; některé části však sami vybízejí k vypracování před, během či až po vyprávění. Co už o Levim vím? Lze využít v úvodu (viz bod 1 Motivační uvedení); v motivační části mohou děti samy heslovitě vpisovat anebo v symbolech zobrazovat, na co si vzpomenou z příběhů různých celníků. Co nám zpívá na naši cestu víry? Během vyprávění či po něm můžete s dětmi vymyslet sloku o Levim do písně: A zástup stále přichází a zas jde dál... a napsat ho na pracovní list. (viz bod 6 Liturgický rámec, Písně) Kde se jeho písnička ozývá v bibli? Lze využít během či po vyprávění zejména se staršími dětmi. Děti pracují samostatně. Při práci si dávají Leviho příběh do souvislosti s jiným biblickým příběhem, hledají podobnosti či odlišnosti a zamýšlí se nad tématem Místa je dost i pro odmítaného. Můžete rozvést matoušovskou verzi příběhu: Ježíš tu ke své odpovědi přidává ještě Jděte a učte se, co to znamená milosrdenství chci, a ne oběti. (Mt 9,13) Nechejte děti, ať si vzpomenou, kdo se rozešel. Tak jako se vydal na cestu za Ježíšem celník, mají se na cestu milosrdenství rozejít i farizejští kritikové. Případně můžete s dětmi vzpomínat a hledat společné motivy z příběhů kde Ježíš zve celníky a nevěstky kde tím vyvolává pohoršení kde se slaví hostina, kde se takoví jako Levi radují, že v Království Božím místa dost Jaký obrázek se nám bude hodit?/ Za co prosíme? Tomuto bodu je vhodné se věnovat po vyprávění anebo ho nechat jako domácí úkol s tím, že je nutné se při příštím setkání k němu vrátit. Budete-li se hledání obrázku věnovat hned po vyprávění, předpokládá to, abyste měli po ruce několik obrázkových časopisů, ve kterých budou děti moci hledat vhodný obrázek k tématu. Krátkou prosbu mohou děti vytvořit jednotlivě anebo ve skupince. (Viz 9 Modlitba) Moje okénko Prázdné místo slouží k vymalovávání během či po vyprávění. 6. B) K PRÁCI S POSTAVIČKAMI Namalujte nebo vyberte z předkreslených postav nejlépe po vyprávění i práci s pracovním listem s dětmi jednu, která podle nich nejlépe charakterizuje Leviho, čím procházel, co prožíval. Obkreslete, vybarvěte a dokreslete výraz ve tváři, či všelijak jinak ozdobte, vystřihněte a zavěste do řady svědků za poslední postavu. 6. C) TIP NA AKCI Můžete uzpůsobit hru Budko, budko, kdo v tobě bydlí? Děti volají společně otázku a mají za úkol správně reagovat buď volat hurá! nebo fuj!. Připravte si odpovědi např. zmrzlinář, učitel, farář..., na tyto odpovědi děti reagují hurá!. Když odpovíte celník, musí křičet fuj!. Kdo se splete, musí do budky, vysvobodí ho další popleta, nebo ten, kdo se místo něj přihlásí dobrovolně. Hru můžete libovolně uzpůsobit, k fuj povoláním přidat případně další. Můžete ji využít i jako motivaci pro předškolní. 6. D) PODNĚTY K ROZHOVORU Koho byste posadili do celnické budky dnes? (zloděje, trestance, tuneláře, podvodníka, sprosťáka, bezdomovce, politika, anarchistu, skinheada, narkomana, nepříjemného souseda) Víte, že v Ježíšově době patřili farizeové k nejhorlivějším vrstvám Božího lidu? Znáte nějaké zaměstnání, které se dá zneužívat k ožebračování druhých, tak jako to dělal celník Levi? Kdo v dnešní době určuje, popř. kritizuje, co je spravedlivé a co ne? (novináři, publicisté, komentátoři, redaktoři). Myslíte, že je lidé berou vážně, tak jako v novozákonní době farizeje? Myslíte, že farizejské postoje ohrožovaly jen Ježíšovy současníky? V čem jsme takovými postoji ohroženi my? (Nebo je to nesprávné, takto se ptát)? Koho byste dnes označili za farizeje? (politika, anarchistu, 4.díl.indd :38:00

4 neděle po Velikonocích faráře, skinheada, učitele, presbytera, policistu, kostelníka, televizního redaktora, novináře) Zkuste děti v rozhovoru postupně přivést k tomu, aby neříkaly jen, ten ano, ten ne, ale aby se zamýšlely, za jakých okolností zaujímá ten který člověk farizejské postoje. Zkuste vybrat, podle jaké řeči poznáme současné farizeje (kritizují ty, kdo se po svém selhání do církve vrátili kritizují stále větší drahotu kritizují církev, že se málo stará o narkomany nebo bezdomovce kritizují prezidenta za to, že uděluje amnestii kritizují lhostejnost k rasismu kritizují málo naučené konþrmandy kritizují bezohlednost ve vztahu k životnímu prostředí kritizují špatně oblečené účastníky bohoslužeb). Jaká podoba farizejství nás nejvíc ohrožuje? Je vám někdo nesympatický ve škole, v biblické hodině, v nedělní škole? Dal nám příběh sílu, abychom to překonali? 7. LITURGICKÝ RÁMEC Vstupní verš: Ž 130,1n.7 (Kral.) Z hlubokostí volám k tobě, Hospodine. Pane, slyš hlas můj, nakloň uší svých k hlasu pokorných proseb mých... Čekej Izraeli na Hospodina, neboť u Hospodina jest milosrdenství a mocné u něho vykoupení. Amen Písně: průvodní: Celník Levi v budce koukej Takového nikdo od nás nesnáší Ježíš mu však říká Pojď sem v zástupu je místa dost i pro tebe (nápěv Marie má dítě, S 181): Přijď království tvé (S 280); Můj Pane, z hlubin volám (EZ 130), Pomoz mi, můj Pane (EZ 384), Radujme se vždy společně (EZ 397, ; BTS 1); Vstaň a pojď (NP 96, S 379); V království Božím místa dost (NP 120, S 359); Tvoje, Pane Kriste, dobrota (NP 14, S 346) Čtení: Izajáš 55, nebo Marek 2, VYPRÁVĚNÍ I. MOTIVACE Už jste někdy šli spolu s kamarády, spolužáky, dětmi z nedělní školy a najednou jste začali mluvit o někom, kdo vás něčím štve, koho nemáte rádi, zkrátka o někom neoblíbeném? Nebo jste začali dokonce na někoho takového ukazovat? Jak se to může přihodit, že se někdo dostane do postavení neoblíbeného? Že mu ostatní říkají jdi pryč, tebe do party nikdy nevezmem, tebe mezi sebou nechcem? A co v našem ZÁSTUPU? Prohlédněte si jeho postavy jsou tu jen oblíbení, nebo i neoblíbení? Myslíte, že někomu ze zástupu taky říkali: Jdi pryč, tebe do party nikdy nevezmem, tebe mezi sebou nechcem? (Nechte děti, ať se na toto téma samy na chvíli rozhovoří, podiskutují, jmenují důvody, proč by ten či onen mohl být neoblíbený.) II. CELNÍK SYNONYMUM PRO VYLOUČENÉ ZE ZBOŽNÉ SPOLEČNOSTI K takovým neoblíbeným patřili v Ježíšově zemi, Palestině, celníci. Měli Þrmu na vybírání poplatků. A když šel někdo do města na trh, musel před městem zaplatit celníkovi za to, že ho pustí se zbožím na trh do města. Firma odevzdávala peníze římským okupantům, a co vybrali navíc, nechali si celníci pro sebe. Měli je ostatní lidi rádi? To je jasné, že ne. Pro lidi zvláště takové, co chodili poslouchat Ježíše představovali celníci vydřiduchy, zloděje, a ještě k tomu zrádci. Vždyť se paktovali s okupanty, kteří zbavili Palestinu svobody. Tenhle názor byl tak rozšířený, že úplně zlidověl. Říct o někom to je celník znamenalo říci to je špatný člověk, toho nemá nikdo rád, u něj ve vesnici ani ve městě. A některým bylo úplně jasné, že takového nemá rád ani Pán Bůh. III. JEŽÍŠ PROVÁZENÝ ZÁSTUPEM NARÁŽÍ NA CELNÍKA LEVIHO A OSLOVÍ HO Na takového celníka v budce před městem narazil jednoho dne Ježíš. Nešel sám, doprovázel ho zástup, který ho poslouchal. Ježíš zástupu vyprávěl o Božím království. Jeho vypravování zároveň těm lidem ukazovalo cestu. Tudy vede cesta, kde se potkáváte s Božím královstvím. A teď ta cesta povede kolem celníka. Měl Ježíš něco na proclení? Neměl. Celníka nezajímal a ani on sám se o celníka nemusel zajímat. Přesto najednou k celnické budce zabočil. Seděl tam celník Levi a tvářil se přísně. Lidi ze zástupu možná čekali že si Ježíš uplivne, až bude celníka míjet..., nebo že mu dá nějak jinak najevo své pohrdání. Ale místo toho Ježíš celníka přátelsky oslovil. Neozvalo se Leviho obvyklé Dej mi peníze!, ozval se Ježíš. Řekl: POJĎ ZA MNOU! A svá slova pronesl tak, aby ho slyšel i celý zástup. Pojď za mnou! Zvedni se ze své budky, kde jsi dosud seděl, kde se na tebe všichni mračili a ty ses mračil na ně. Zvedni se a přidej k zástupu, kde společně putujeme cestou za Božím královstvím. IV. OSLAVA LEVIHO UČEDNICTVÍ = SLAVNOST LEVIHO MÍSTA V ZÁSTUPU Co na to Levi? Zvedl se, nechal budku budkou a šel. A měl náramnou radost, že ho právě Ježíš do zástupu přizval, že mu tady udělal místo. A Ježíš měl zas radost z toho, že ho Léví uposlechl že vzal vážně jeho pozvání. Tak to byla radost dvojnásobná. Takovou radost je třeba OSLAVIT. Jak? Nejlépe na hostině! Levi ji nechal rychle vystrojit pro Ježíše, pro učedníky, pro lidi ze zástupu. Ale hlavně tam pozval ještě další celníky z jejich Þrmy. Pojďte, vzkázal 5 4.díl.indd :38:00

5 neděle po Velikonocích jim Levi, Ježíš jako hlavní hostitel zve i vás. Ježíš i vám udělal místo v zástupu, co putuje k Božímu království. Pojďte spolu s námi slavit, že v království Božím je místa dost. V. POHORŠENÍ ZÁKONÍKŮ PRO TAKOVÉ JAKO LEVI V BOŽÍ BLÍZKOSTI MÍSTO NENÍ Taková hostina, to byl velký svátek a také bylo důležité, koho hostitel pozval. Vždyť pozvané prohlásil vlastně za přátele. Vy jste moje rodina věděli všichni, kdo se hostiny účastnili. Se zástupem přišli také lidé, kteří měli pověst velikých znalců biblických příběhů. Patřili k farizeům, kteří s velikou horlivostí usilovali dodržovat přikázání a všelijaké další pokyny. A tak občas kontrolovali i samotného Ježíše. Viděli, kdo všechno sedí na té hostině s Ježíšem u stolu. To není možné, zlobili se. Sednout si s celníky k jednomu stolu! Takové lidi Ježíš prohlašuje za své přátele! Takovým otevírá Boží království! Byli pohoršeni uráželo to jejich víru. Připadalo jim, že tím Ježíš udělal z Božího království karikaturu, že se takovou hostinou vysmívá těm nejkrásnějším Božím věcem. To se přece nedělá!, říkali učedníkům. To vás vede pěkný mistr, ten to teď vzal hodně špatným směrem. S celníky ke stolu to se Bohu určitě líbit nemůže! VI. JEŽÍŠOVA ODPOVĚĎ ZA KÝM ASI CHODÍ LÉKAŘ? Ježíš tu pohoršenou kritiku uslyšel a zákoníkům odpověděl: Co myslíte, má lékař chodit za zdravými, nebo za nemocnými? Kdo ho potřebuje víc? Byla to otázka jako pro největší hlupáky a někteří se možná zastyděli, že se jak hlupáci nahlas projevili. A Ježíš pokračoval: Pro mě je celník jako nemocný, který potřebuje pomoci. Onemocněl samotou, touhou po penězích, spoluprací s římskými okupanty. A taky je nemocný kvůli vašemu pohrdání! Onemocněl, je na tom zle a není schopen to sám změnit. Našel jsem a pozval Leviho a další celníky jako ty, kteří potřebuje uzdravit. Vy si asi myslíte, že jste zdraví, že jste úplně v pořádku, a že nemocní nejsou váš problém. Odepsali jste je. Ale v našem zástupu je místo i pro celníky a já chci, aby to uzdravilo Leviho a další celníky. Proto jsem přišel. 9. MODLITBA Děkujeme, Pane, že v tvém zástupu je místa dost. Hned víme, že se tu počítá i s námi. Tvé dílo slavíme a tebe oslavujeme. Prosíme za všechny odstrčené. Prosíme, ať tvé příběhy léčí naši povýšenost. Amen 6 4.díl.indd :38:00

6 Kdo se dnes přidává k zástupu: Téma: Komu se málo odpouští, málo miluje Vyprávíme podle: Lukáš 7, neděle po Velikonocích 1. MOTIVAČNÍ UVEDENÍ a) Pro všechny věkové skupiny; příběhu spíše znalé Někdy se té ženě hříšnici říká Máří Magdaléna. Co o ní víte? Jaký měla vztah k Ježíšovi? Jak si ji představujete? b) Pro střední a starší školní věk; pro znalé Zkuste dětem převyprávět podobenství o dlužnících (verše 41 a 42), například takto: Jeden člověk se živil tím, že půjčoval peníze. Dva lidé mu už dlouho dlužili a nějak se jim nedařilo svůj dluh splatit. Jeden mu dlužil a druhý Nakonec oběma ten dluh odpustil. Co myslíte, jak to oba dlužníci přijali? Kdo z toho měl větší radost? Mohl ho mít jeden z nich raději? Co byste udělali vy, kdyby vám někdo odpustil takový dluh? Co byste cítili k tomu člověku? Pokuste se diskusi udržet nad otázkami a nezabývat se detaily dluhu a splátek. Potom můžete diskusi zakončit: Ježíš takové podobné podobenství vyprávěl na hostině u farizea Šimona a můžete začít vyprávět celý příběh. c) Pro všechny věkové skupiny; příběhu spíše neznalé Kdo je to hříšník? Je to nějaké zaměstnání? Vlastnost? Nálepka? Je každý z nás hříšník? Co může pomoci hříšníkovi, aby už nehřešil nebo hřešil méně? Můžete si připravit obrázky různých typů lidí (obchodní manažeři, politici, feťáci, prostitutky, bezdomovci, řidiči autobusů, gambleři, kněží a faráři, dělníci, mladí lidé, staří lidé, rodiče, děti, lékaři aj.) a zeptat se dětí, koho dnes lidé považují za hříšníky? Kdo do dobré společnosti moc nezapadá? Koho byste na večeři do svého domu určitě nepozvali? 2. POZNÁMKY K TEXTU A JEHO KATECHETICKÉMU VYUŽITÍ Tento příběh navazuje na předchozí vyprávění, které se spolu s Janem Křtitelem (L 7,19) ptá: Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného? Ježíšova odpověď o Synu člověka, který jí a pije, jehož přáteli jsou celníci a hříšníci (v. 34), je pro Lukáše podnětem, aby vylíčil scénu u stolu v domě farizeově. V příběhu se objevují dvě hlavní postavy: Šimon-farizeus-dlužník a ženahříšnice-dlužnice. Pozvání ke stolu. Jeden z farizeů, kterého Ježíš oslovuje Šimone, pozval Ježíše k jídlu. Ježíš přijímá jeho pozvání a ulehl ke stolu (viz český ekumenický překlad pod čarou). Jedli po helénistickém způsobu v poloze na boku, nohy směřovaly od stolu. Žena tak mohla přistoupit zezadu k jeho nohám. Žena-hříšnice. Takto se o ní mluví. Nevíme, v čem spočívala její hříšnost, ale byla dostatečně známá i Ježíšovu hostiteli. Její víra ji dovedla až do farizeova domu. Víra v Ježíše ji vede k poznání hříchu a zachraňuje. Přichází mu z vděčnosti pomazat nohy drahocenným olejem. Nard je olej s pronikavou vůní. Odehrává se zde dlouhá orientální scéna: přichází s alabastrovou nádobkou vonného oleje, přistupuje zezadu k Ježíšovým nohám, začne mu je smáčet slzami a otírat svými vlasy, líbá je a maže vzácným olejem. Jak krátce se v příběhu hovoří o jídle (ani nevíme, jak to s jídlem vlastně dopadlo), tak dlouze se popisuje péče ženy hříšnice. Tato žena hříšnice v Lukášově příběhu přichází s olejem, aby vyjádřila lítost nad svými činy; nepomazává Ježíše k pohřbu jako v pašijním příběhu pomazání v Betánii. Pohoršující na celé události je, že ona, patrně prostitutka, přistupuje k Ježíšovi a že on jí dovolí, aby se ho dotýkala. Ježíš se jí zastává, odpouští hříchy, zachraňuje a propouští v pokoji. Šimon-farizeus. Pozval Ježíše k jídlu, ale nijak zvlášť se mu zřejmě nevěnoval. Patří ke vzdělaným a zbožným lidem. Až po příchodu ženy se ukazuje, že Šimon nevěří příliš, že Ježíš přišel od Boha/ (v. 39), anebo jestli věřil, tak byl vzniklou situací hluboce zklamán. Od takového se totiž očekává, že je schopen číst v lidském srdci. Ironicky vyznívá, že Ježíš zná nejen srdce té ženy, ale dává najevo, že dovede číst také Šimonovy myšlenky. Ježíš vypráví Šimonovi podobenství, vyučuje ho, dává mu lekci. Poté se ho ptá: Vidíš tuto ženu? ukazuje ji jako příklad toho, že komu je odpuštěno, miluje. Ježíš uvádí tři nedostatky Šimonovy pohostinnosti: vodu na umytí (v. 44), polibek na uvítanou (v. 45) a olej k pomazání (v. 46). Šimonovo odepření pohostinství naznačuje, že mu odpuštění chybí, zatímco žena svými projevy lásky svědčí o tom, že jí bylo odpuštěno. V celém příběhu se Šimon-farizeus stává kontrastem k hlavní roli, k ženě-hříšnici. Příběh v příběhu. Podobenství o dvou dlužnících (verše 41 a 41). Tímto podobenstvím se otevírá prostor pro dvě osoby, které přijímají odpuštění. Podobenství je řečeno Šimonovi. Mluví otevřeně a je zcela srozumitelné. Jeho typickou funkcí je objasnění reálné životní situace. Má ukázat Šimonovi, že i on je dlužník. Oba peněžní obnosy byly značné denarius se rovnal denní mzdě (Mt 18,28; 20,2). Oběma odpustil zde je ve v.43 výraz charizomai, který s sebou nese odstín milosrdně či jako dar. Odpustit dluh pouze proto, že ho dlužník není schopen splatit, je jistě od věřitele neobvyklé chování! Odpustil jim jako dar, zadarmo, jen tak. Otázka pro Šimona zní: Kdo z nich ho tedy bude mít více rád? 3. FORMULACE TÉMATU Žena hříšnice i Šimon farizeus jsou na tom ve Þnále stejně. Oba žijí na dluh a není v jejich silách splácet. Rozdíl je v tom, že žena hříšnice si je svého dluhu vůči Bohu i vůči svým bližním plně vědoma, zatímco Šimon farizeus si ničeho vědom není, cítí se v pořádku a spravedlivý. Ježíš nabízí odpuštění všem, protože ví, že komu se málo odpouští, málo miluje. Správná odpověď na odpuštění je totiž láska. 4. ÚSKALÍ TEXTU A LINIE PŘÍBĚHU V tomto barvitém příběhu si musíme dávat pozor, abychom ho nezploštili a nezjednodušili. 1. Neměli bychom si příběh zjednodušovat v tom, že představíme hříšnici jako prostitutku anebo ji ztotožníme s Marií Magdalénou. Není to tam nikde uvedeno. V onom městě patřila zřejmě ke známým osobám, k vyhlášeným hříšnicím, o tom svědčí skutečnost, že i farizeus hned věděl, o koho jde. Známou se mohla stát čímkoliv třeba tím, že svých známých, své krásy, svého postavení, svého původu dokázala Þkaně využívat ve svůj prospěch. Mohla to být známá intrikářka, lhářka stejně jako prostitutka. Odvaha vejít do farizeova domu, vzácný olej, pláč, umývání slzami nemohlo být nic jiného než projev pokání a vděčnosti někomu, kdo jí odpustil nebo kdo je schopen odpustit. 2. Ani farizea bychom si neměli zaškatulkovat jako věčného Ježíšova odpůrce. Šimon pozval Ježíše ke stolu, na to nesmíme zapomínat. Znamená to, že šlo i o společenství slova. Podobenství o dvou dlužnících naznačuje, že i farizeus (tj. oddělený, čistý, zbožný) je hříšný (v ). A že i jemu má být odpuštěno, i pro něj Ježíš přišel. 3. Neměli bychom zjednodušovat ani odpuštění. Odpuštěním nevzniká automaticky nové a lepší lidství. Žena, které bylo odpuštěno, se nestane jako prásknutím proutku vzornou, dokonalou a zbožnou, ani se nestává vzorem pro druhé. Odpuštění souvisí s láskou. Odpuštěním získává její srdce pokoj ( Jdi v pokoji ), může jít v pokoji. Získává tedy zaslíbení pokoje; i my smíme přijímat pokoj a odpovídat na něj, nejsme však natrvalo jeho majiteli. 7 4.díl.indd :38:01

7 neděle po Velikonocích 4. Vyprávějme ten příběh jako příběh. Nepodávejme zde nějaké poučení či dogma o odpuštění. Odpuštění se zde děje v určitém kontextu, v situaci pohoršení. Tento příběh otevírá prostor důvěře, že i mnoho hříchů dluhů vůči Pánu Bohu a bližním může být odpuštěno, navzdory tomu, že si to (zbožní) lidé nedokážou představit. 5. OSNOVA VYPRÁVĚNÍ Cílem všech motivačních uvedení je rozproudit diskusi, navodit pocit, vtáhnout nás do příběhu Ježíše a ženy hříšnice, do příběhu odpuštění. Osnova vyprávění pro mladší školní věk: I. Motivace II. Hříšná žena umývá a pomazává Ježíšovy nohy III. Hostitel Šimon farizeus se diví IV. Ježíš vypráví podobenství o dlužnících V. Ježíš vytýká Šimonovi nepohostinnost a tvrdost jeho srdce VI. Komu se hodně odpouští, hodně miluje. Lid se diví, víra zachraňuje. Pro mladší děti se dá vyprávění začít takto: Předem si připravte (nebo namalujte na kartičky) věci, které můžeme použít, když jdeme někoho prosit o odpuštění (dáreček, kytička, kamínek, svíčka, obrázek, čokoláda). Dětem je na začátku vyprávění ukažte, společně si je prohlédněte a nechte vybrat s otázkou: Co byste si vzali s sebou, když byste šli někoho prosit o odpuštění? Řekli byste mu také něco? Vyjádřili byste to ještě nějak jinak než dárkem a slovem (objetím, stiskem ruky, polibkem)? Pak začnete vyprávět příběh o ženě, která umývá a pomazává Ježíšovy nohy. Osnova vyprávění pro starší školní věk: I. Motivace II. Šimon farizeus zve Ježíše k sobě na hostinu III. Pozvaný a nepozvaná; hříšná žena umývá a ošetřuje Ježíšovy nohy IV. Šimon odsuzuje její nevychovanost V. Podobenství pro Šimona VI. Komu se málo odpouští, málo miluje; Ježíš odpouští ženě hříchy VII. Lid se diví, víra zachraňuje, žena může jít v pokoji 6. A) K PRÁCI S PRACOVNÍM LISTEM Pracovní list lze použít kdykoliv. Děti tam mohou například namalovat, jak sedí u stolu s někým, s kým si jen těžko představují, že by u stolu seděli. Co už o ženě hříšnici vím? Lze využít v úvodu, během motivačního rozhovoru mohou děti říkat, co je napadá, na co si z příběhu vzpomněly, co ta žena udělala tak zvláštního. To, co děti říkají, můžeme psát na tabuli nebo na ßipchart, nebo si to děti vpisují do pracovních listů. (žena hříšnice se asi nechovala úplně podle Božích přikázání, možná prodávala svoje tělo, byla prostitutka, Ježíše křiklavě přivítala, Ježíš ji neodsoudil ) Co nám zpívá na naší cestě víry? Po vyprávění můžete s dětmi vymyslet sloku o ženě hříšnici do písně: A zástup stále přichází a zas jde dál. a napsat ji na pracovní list. Je také možné rozdělit děti do skupinek a zadat jim to jako úkol, tak vzniknou třeba dvě nebo tři sloky o ženě hříšnici. Kde se písnička ženy hříšnice ozývá v bibli? Všude tam, kde Ježíš odpouští lidem, kterým ostatní odpuštění upírají nebo jimi pohrdají. Příběh o Ježíši a hříšnici z Janova evangelia (J 8,1-11), o celníku Zacheovi (L 19,1-10), o uzdravení ochrnutého (L 5,17-26) aj. Určitá podobnost zaznívá i s podobenstvím o posledním soudu (byl jsem nemocen a nenavštívili jste mě = přišel jsem do tvého domu a nepolíbil jsi mne). Tento příběh je do jisté míry blízký příběhu o Ježíšově pomazání v Betánii (M 14,3-9). Moje okénko Prázdný rámeček slouží k vymalování po vyprávění. Co mě v příběhu oslovilo? Za co bych chtěl prosit? Můžeme s dětmi přemýšlet, zda mají ve svém okolí někoho, s kým by si ke stolu nesedli, a proč. Můžeme na ty lidi myslet, hledat řešení, jak změnit naše vztahy a možná předsudky vůči nim. 6. B) K PRÁCI S POSTAVIČKAMI Předkreslené postavičky jsou prototypy postav: radující se, spící, kráčející, strnulá, vládnoucí, v modlitbách. Vyberte nejlépe po vyprávění i po práci s pracovním listem s dětmi jednu postavičku, která podle nich charakterizuje ženu hříšnici. Obkreslete, vybarvěte a dokreslete výraz ve tváři, či všelijak jinak ozdobte, vystřihněte a zavěste do řady svědků za poslední postavu, v tomto případě za celníkem Levim. 6. C) TIP NA AKCI Po vyprávění dejte dětem prostor, ať si příběh zahrají jako divadlo. Nejdříve jim dejte za úkol, ať vyjmenují hlavní postavy, které v příběhu vystupují (Ježíš, žena hříšnice, Šimon farizeus, dva dlužníci, dav, popř. mohou děti ještě vymyslet další postavy). Poté jednotlivým postavám můžete klást různé otázky: Co si mohli myslet přítomní v okamžiku, když Ježíš ženě odpustil její hříchy? Jak se cítila žena hříšnice před přihlížejícími, všímala si těch lidí? 6. D) PODNĚTY K ROZHOVORU Vzpomenete si na nějaký příběh (z bible, knížky, Þlmu), kde si lidé nemohli navzájem odpustit? Jak k tomu došlo? Proč to nešlo? Existuje nějaká cesta, jak z toho ven? Víte o místě v bibli, kde se mluví o tom, kolikrát máme odpouštět? (viz Mt 18,21-22; L 17,4) Co je to předsudek? Máte vůči někomu nějaký předsudek? Kde a v jaké příležitosti dnes můžeme slyšet slova Jdi v pokoji? 7. LITURGICKÝ RÁMEC Vstupní verš: Žalm 130,3-4 Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Panovníku? Ale u tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň. Písně: Průvodní: I když Bohu mnoho dluží a v zástupu pro ni místo nemají, slzy i srdce vylévá, v zástupu má místo Ježíš odpouští. (nápěv Marie má dítě, S 181) Někdo mě vede za ruku (EZ 176, S 210); Víc než oko spatřit smí (S 368); Kdo mě z pout mých (S 147); Otevřete brány (S 239); Odpusť (S 233, EZD 688); Nevím, Pane, co ti dát (S 216); Před tvou tváří, Pane (S 276); Kdo zná mě líp (S 152) Čtení: L 7,40-43 (nebo Ž 25,8-11) 8. VYPRÁVĚNÍ I. POZVÁNÍ NA VEČEŘI A NEZVANÝ HOST Celý ten příběh, který si dnes budeme vyprávět, se odehrál v domě. V domě jednoho zbožného a váženého člověka. Ten člověk se jmenoval Šimon a byl to jeden z farizeů. Pořádal pro své přátelé a známé hostinu a rozhodl se, že do svého domu pozve také Ježíše. O Ježíšovi se tehdy mezi farizeji říkalo, že má rád večírky a hostiny a taky všelijaké podivné existence. Šimona zajímalo, co je na tom pravdy. Šimon byl zvědavý a napjatý, ale také dost opatrný. Možná proto úplně zapomněl na své hostitelské povinnosti. Dnes by Šimon jako správný hostitel měl Ježíše přivítat, podat mu ruku, pomoci mu vysoukat se z kabátu, nabídnout mu bačkory, uvést ho do salónu. Tehdy se 8 4.díl.indd :38:01

8 neděle po Velikonocích od hostitele očekávalo, že hosta políbí a nabídne mu vodu k umytí nohou. Ale to Šimon neudělal. Místo něho to udělala žena, která z ničeho nic rozrazila dveře a vstoupila do místnosti. Nikdo ji nepozval, ale kdekdo ji znal. Ne jménem, ale pod nálepkou hříšnice. I Šimon ji znal a trochu se zděsil: No to snad ne? Co ta tady dělá? II. DIVOKÉ PŘIVÍTÁNÍ Místo u stolu pro ni nebylo, ale ona o to místo stejně nestála. Její místo bylo u Ježíšových nohou. Chtěla být u něho, v jeho blízkosti. Jakmile se dozvěděla, že Ježíš je na návštěvě v domě farizeově, neváhala a vydala se za ním. Přišla jen tak. V ruce lahvičku vzácného voňavého oleje. S pláčem přistoupila zezadu k Ježíšovým nohám, začala mu je smáčet slzami a otírat vlasy, líbala je a mazala vzácným olejem. Tolik citu. Tolik vděčnosti. Takové přivítání. Jako když se pes vrhne na svého páníčka, který se zrovna vrátil z daleké cesty, a začne na něj skákat a olizovat ho a čumákem pošťuchovat. A Ježíš se nechal. Neodháněl tu ženu pryč. Nepřipadal si trapně. Nevrtěl se nervózně na lehátku. Nechal tu ženu projevit její vděčnost a lásku. Ježíš rozuměl tomu, co dělá a proč to dělá. Tu ženu všichni znali. Všichni věděli, že nevede svůj život správně, a tak ji dali nálepku hříšnice. Ale kdo z nich ji opravdu znal? Kdo se o ni opravdu zajímal? Kdo jí chtěl porozumět? A kdo tušil, co je v jejím srdci? Nikdo. Jen Ježíš. U něho nalezla porozumění a pomoc. Proto za ním přišla. Dokonce i do domu farizeje Šimona. Tolik chtěla být s Ježíšem. Tolik mu chtěla vyjádřit svou důvěru a vděčnost i svou lásku. A bylo jí úplně jedno, co si o ní ostatní pomyslí. Neřekla jediné slovo, protože to se slovy vyjádřit nedá. A tak jen plakala a její slzy padaly na Ježíšovy nohy, které matlala tím vzácným olejem. A ještě je líbala. Styděla se a zároveň se radovala. A říkám vám, že nejednomu hostu při tom divokém přivítání zaskočila oliva v krku. III. KDO TO JEN JE? Šimon nic neřekl, ale myslel si své. Zachoval ledový klid, i když to v něm bublalo a vřelo. Nic neřekl, ale na jeho tváři bylo všechno vidět. V duchu si říkal: Kdyby byl Ježíš prorok, musel by přece poznat, co je to za ženu, která se ho dotýká, že je to hříšnice. Copak nevidí, co je zač? Copak mu to nedošlo? Ale mně to došlo. Teď už aspoň vím, že Ježíš žádný prorok není. Takhle si to Šimon sám pro sebe uzavřel. IV. PODOBENSTVÍ PRO ŠIMONA Ježíš dobře věděl, co je ta žena zač, ale to pro něho nebylo tak důležité. Důležitější bylo, že věděl, co má na srdci, co ji trápí a tíží, proč k němu přišla. A stejně tak viděl, co má na srdci Šimon, o čem přemýšlí. Znal jeho srdce, rozuměl mu a viděl, co mu schází. Ale nic mu nevyčítal. Ani se nezačal obhajovat. Jen mu na to řekl: Šimone, chci ti něco povědět. Šimon řekl: Pověz, Mistře! A Ježíš začal vyprávět podobenství. Podobenství pro Šimona a pro všechny, kdo se neumí radovat z odpuštění. Šimone, představ si, že jeden člověk měl dva dlužníky. Jeden mu dlužil hodně peněz a ten druhý docela málo, ale i tak to bylo dost. Jenže ani jeden neměl na to, aby ten dluh splatil. A ten člověk oběma velkoryse jejich dluh odpustil. Co myslíš, který z těch dvou ho bude mít víc rád? Šimon trochu opatrně odpověděl: No myslím, že ho bude mít raději ten, kterému odpustil víc. A Ježíš řekl: Ano, teď jsi správně usoudil! Ježíš staví tu ženu i Šimona do jiného, nového světla. Oba jsou na tom stejně. Oba jsou hříšní. Oba Pánu Bohu něco dluží. Možná jeden míň a druhý mnohem víc, ale ani jeden nemá na to, aby svůj dluh vůči Bohu zaplatil. Oba potřebují odpuštění. V. POHLEĎ NA TU ŽENU A UVIDÍŠ JINAK SEBE Ježíš se obrátil k té ženě, která tam tak bezradně stála, a řekl Šimonovi: Šimone, vidíš tu ženu? Přišel jsem do tvého domu a ty jsi mi nenabídl ani vodu, abych si umyl zaprášené nohy. A hleď, ona mi umyla nohy svými slzami. Přišel jsem do tvého domu a tys mě ani polibkem nepřivítal. A hleď, ona po celou dobu nepřestala líbat mé nohy. A ještě mi je pomazala vzácným olejem. Jak ji teď vidíš? A jak vidíš sebe? Vidíš už sebe i ji v jiném světle? Představte si, že se celý život díváte na sebe do zrcadla jenom z jedné strany a najednou přijde někdo a nastaví vám to zrcadlo úplně jinak a vy se najednou vidíte nově a nečekaně. Právě to se stalo Šimonovi. VI. KOMU SE MÁLO ODPOUŠTÍ, MÁLO MILUJE Ježíš tu skutečně nastavuje nám lidem zrcadlo. Šimonovi i nám chce ukázat, jak skutečné a drahé může být pro někoho Ježíšovo odpuštění. Jak silná, svobodná, vděčná a radostná může být láska, která pramení z odpuštění. Právě to Šimonovi scházelo. Byl to určitě zbožný, vzorný, snaživý a opatrný muž, který nechtěl zůstat nikomu nic dlužen, ale radovat se neuměl a milovat možná také ne. Proto Ježíš Šimonovi praví: Její mnohé hříchy jsou ji odpuštěny, protože projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje. To si pamatuj, Šimone. 9 4.díl.indd :38:01

9 neděle po Velikonocích VII. V DOMĚ FARIZEOVĚ SE ZVĚSTUJE ODPUŠTĚNÍ A nakonec či konečně se Ježíš obrací k té ženě a říká jí: Jsou ti odpuštěny hříchy. Ježíš se zastal té ženy, o které všichni mluvili jako o hříšnici. Sňal z ní tu nálepku a dal jí šanci začít nový život. A poprvé se dostávají ke slovu i ti, kteří byli s Ježíšem u stolu. Oliva už jim uvolnila hrdlo a oni se nestačí divit: Kdo to jen je, že dokonce odpouští hříchy? VIII. V DOMĚ FARIZEOVĚ SE ZVĚSTUJE POKOJ A Ježíš řekl té ženě: Tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji. A jako by tím odpověděl i těm, kteří byli s ním u stolu: Vy nevěříte, že já mohu odpouštět hříchy, a ona v to věří. Její hříchy jí jsou odpuštěny a může jít v pokoji. Jak půjdete od stolu vy? 9. MODLITBA Pane Ježíši Kriste, ty jsi tak hodný a laskavý! Byl jsi hodný na Šimona i na tu ženu. Buď hodný i na nás a nauč nás všímat si všech, kteří jsou z kola ven, daleko od stolu, nepozváni. Dej, ať je umíme pozvat mezi nás. Amen díl.indd :38:01

10 Kdo se dnes přidává k zástupu: Téma: Ze zástupu nemůže vyloučit ani smrt Vyprávíme podle: Jan 11, po Velikonocích 1. MOTIVAČNÍ UVEDENÍ a) Pro všechny věkové skupiny, více pro ty, kteří již něco vědí Kdo byl Lazar? Bratr Marie a Marty; Ježíš se s nimi přátelil (pozor: neplést si s Lazarem z Ježíšova podobenství o boháči a Lazarovi z L 19). Lazar byl nemocný, pak umřel. Ježíš ho vzkřísil z mrtvých... Tímhle příběhem se s námi evangelista Jan dělí o tajemství: smrt není tím posledním, co můžeme čekat; jako Lazar nezůstal sám v hrobě, ani my nezůstaneme. A souvisí to nějak s Ježíšem a s jeho láskou k nám... b) Pro všechny věkové skupiny, pro ty, kteří o příběhu mnoho nevědí. Myslíte často na smrt? Mluvíte o ní s rodiči, s kamarády? Nebo raději ne? Proč neradi myslíme na smrt? (Protože z ní máme strach, nevíme si s tím rady...) Ale pomůže to, když se o tom nemluví? (Nepomůže.) Co myslíte, může nám s tím pomoct to, co víme o Ježíši? Ukáže se u Ježíše také, jak je to se smrtí a s naším nářkem, bolestí, strachem? Ukáže; na to se ve vyprávění o Ježíši nemůže zapomenout (Už proto, že Ježíše potkává všechno, co potkává nás a s čím si my třeba nevíme rady.) O tom je také následující příběh o Lazarovi... c) Pro předškolní děti (tady dávám k dispozici nejen motivaci, ale celé vyprávění pro nejmenší) Ukažte dětem semínka řeřichy nebo hořčice (aniž jim řeknete, co to je) a zeptejte se jich, zda jim připadají jako něco živého nebo neživého; zda si myslí, že by mohla ožít, nebo zůstanou už pořád suchá, jako mrtvá? Pokud odpoví, že nemohou ožít, tak jim řekněte, že pro ně máte překvapení, které jim nakoned prozradíte, ale předtím, že jim povíte příběh, který jim třeba napoví, co by se s těmi suchými semínky mohlo stát. Pokud budou vědět, že z těch suchých semen může vyrůst rostlina, pochvalte je a vysvětlete, že tak jako může vzklíčit nová rostlinka tam, kde je jenom suché semínko (protože to tak Pán Bůh dobře zařídil), právě tak může vyrůst z moci Boží nový život tam, kde se zdálo, že už je jenom smrt a smutek. Jak o tom vypráví příběh o vzkříšení Lazara. Žili byli tři sourozenci: Marie, Marta a Lazar. Bydleli ve vesničce Betánie. Jejich dům byl pohostinný a mezi jejich přátele patřil i Ježíš. Jednoho dne se stalo, že Lazar zle onemocněl a za několik dní nato zemřel. Sestry to sice už předtím vzkázaly Ježíšovi, že je jejich bratr velmi nemocen, ale Ježíš i se svými učedníky přišel, až když už byl Lazar pohřben. Obě sestry si myslely, že by se to nemuselo stát, že by Lazar nemusel zemřít, kdyby Ježíš přišel včas, a tak mu to trochu vyčítaly. Ježíš se na ně nezlobil. Měl je rád, i jejich bratra Lazara. Chápal, že jsou teď smutné. Zeptal se jich: Věříte, že i teď, když už je Lazar mrtev, mohu pro něj něco udělat? Marta řekla trochu nejistě: Ano, věřím, že při tobě je Bůh. Marie jen plakala... Ježíšovi jich bylo líto. Řekl jim: Zaveďte mne k jeho hrobu. Zavedli ho tam a spolu s nimi šlo ještě mnoho dalších lidí... Hrob, kde byl Lazar pochován, byl zavalen kamenem, jak to bylo tehdy zvykem. Ježíš poručil: Odvalte ten kámen! Ale Marta mu to rozmlouvala. Vždyť Lazar už je čtyři dny v hrobě. Ježíš jí řekl: Neboj se, jen věř a uvidíš slávu Boží. Potom Ježíš před tím otevřeným hrobem poděkoval v modlitbě Bohu a zavolal mocným hlasem: Lazare, pojď ven! A Lazar vyšel z hrobu ven. Byl sice celý ovázaný plátnem, které tenkrát pro zesnulé používali, ale Ježíš řekl: Vysvoboďte ho z toho, ať může volně chodit. Dovedeme si jistě přestavit, jak se všichni moc radovali nad tím, že Lazar žije. Sestry, sousedé, přátelé, učedníci... A my si ten příběh vyprávíme proto, abychom se uměli spolehnout, že to, co platilo tenkrát pro Lazara, bude jednou platit i pro nás. Protože nejen Marii, Martu a Lazara má Ježíš rád, ale také každého z nás. A ta suchá semínka nám to mohou připomínat: Bůh má moc dát nový život i tam, kde se nám to vůbec nezdá pravděpodobné. (Nakonec dětem prozraďte a pak i společně proveďte že když dají semínka do mističky s navlhčenou vatou nebo navlhčenými papírovými ubrousky, mohou sledovat ten zázrak, jak ze suchého semínka časem vzklíčí nový život, nová rostlinka.) 2. POZNÁMKY K TEXTU A JEHO KATECHETICKÉMU VYUŽITÍ Lazar jméno znamená Bůh pomohl (viz BS s.371). Je v něm tedy ve zkratce obsažen smysl celého příběhu. ten, kterého máš rád (v. 3) vzkaz sester, který posílají po nějakém poslu, nenaznačuje, že Lazar je tím milým učedníkem, který je v Evangeliu podle Jana bezmála důležitější než učedník Petr, a kterého měl Ježíš rád, protože vzápětí je řečeno, že Ježíš miluje Martu, Marii i Lazara. Jde tedy o připomenutí, že Ježíš přilnul k některým lidem a měl je za své dobré přátele. ta nemoc není k smrti, ale k slávě Boží (v.4) evangelista Jan vypráví hebrejským způsobem, t.j. už na začátku hledí k cíli a předem ukazuje, k čemu příběh či život směřuje, k čemu je zacílen. Proto prozrazuje předem, že Lazarova nemoc není dokladem, jakou moc má smrt, nýbrž vyjeví slávu Boží. Tím je nám napověděno, jak se máme na celý příběh dívat; je nám tím nabídnut klíč k jeho pochopení. Z tohoto úhlu pohledu je pak pochopitelné, proč se Ježíš nechová jako pečlivý lékař, proč ihned nespěchá za nemocným, ale ještě dva dny vyčkává a přichází až čtyři dny po pohřbu do Betanie. Zdržení tedy není znamením jeho nadřazenosti, netečnosti k trápení nebo neochotě pomoci na zavolanou. což nemá den dvanáct hodin (v. 9nn) výrok není úplně srozumitelný; zřejmě narážka na to, že Bůh zná pravý čas pro všechno právě tak, jako den je určen k chození a noc ke spaní. čtyři dny v hrobě Podle židovských představ opouštěla duše deþnitivně tělo zemřelého třetího dne. Čtvrtým dnem končí jakákoliv naděje na návrat k životu. (CBL s. 151.) To je, jako bychom dnes o něčem řekli, že to má totálně propadlou záruční lhůtu, že už je to stoprocentně nefunkční nebo zkažené..., prostě, že se s tím už nedá nic dělat. Vím, že vstane při vzkříšení poslední den (v.24) I my to věříme, slovy vyznáváme stejně jako Marta, to nám nedělá zvláštní problémy. Ale přijde-li na konfrontaci se smrtí tváří tvář (Marta u hrobu, z něhož má být odvalen kámen), máme s tím stejný problém (já přece vím, co je možné..., už je to čtvrtý den..., už smrdí...), naše srdce je sevřené, bolavé, zápasí o naději... A Ježíš Martě naději dodává: Já jsem vzkříšení i život... (v.25) Je to verš s tajemstvím. Souzní s naší touhou, aby smrt nebyla naší poslední stanicí, s nadějí na přemožení smrti a nový život. Ale nedovedeme si to představit a není pro nás snadné tomu věřit. Věřit, to znamená přiznat si, že ani největší naše láska nemůže prchající (unikající, mizící) život zadržet, ale současně objevit Kristovu moc nad smrtí a mít proto naději, i na setkání. Život má větší hodnotu než smrt, je v něm víc pravdy a lásky a všech ostatních dobrých hodnot než ve smrti; proto máme život rádi. Ale věřit tomu dokážeme, až když víru prožijeme, až když díky Kristu a v něm poznáme to, co život přesahuje. Věříš tomu? ptal se Ježíš pak. Odpověď nebyla jen Ano!, nebyla ani Chtěla bych!, ale: Ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který jsi přišel na svět! Věřím, a vím, že je to díky tobě, že ty to všecko život i smrt máš ve svých rukou, že ty jsi silnější než smrt. Otče, děkuji ti, žes mne vyslyšel Ježíš ve své modlitbě neprosí (jak to často děláváme my), ale děkuje. Tím nás ovšem nepoučuje, jak se máme modlit, když bychom si usmysleli křísit někoho z mrtvých. Modlitba je zde jako spojnice mezi Otcem a Synem. Odhaluje, že Ježíš a Otec jedno jsou (což je Janova specialita) díl.indd :38:01

11 neděle po Velikonocích Lazare, pojď ven! Ježíš povolává slovem. Nevstupuje do hrobu. Podle Zákona by byl nečistý. Ježíšovo jednání není skryté, je zjevné každému, kdo má oči k vidění, uši k slyšení, srdce k věření. Nemůže být podezříván z nějakých čarodějnických praktik či vyvolávání duchů. Jedná v souladu se svým nebeským Otcem: Slovem povolává k životu. Na rozdíl od Kristova vzkříšeného těla je Lazarovo tělo opět tělesné, fotografovatelné a tedy smrtelné. Co je zde však podstatné, to je platnost, trvalost záchrany zde skrze Slovo Ježíšovo, stejně jako u proroka Izajáše, tam skrze Slovo Hospodinovo: Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj (Iz 43,1). 3. FORMULACE TÉMATU Kdybychom měli říci, co máme rádi a co nenávidíme, dovedli bychom vyjmenovat celý seznam. Ale kdybychom to měli vyjádřit jedním slovem, tak bychom asi řekli: milujeme život; nenávidíme smrt. Od života přijímáme, život nám dává (i když nám někdy dává pěkně zabrat), ale smrt nám jenom bere, vytrhuje ze společenství, odlučuje nás od toho, co milujeme... Se životem, zdá se nám, si víme rady, ale před smrtí se cítíme bezmocní. Kdo nám s tím může pomoci abychom věděli, že je tu Láska, která nese život (a že to není naše láska a nezoufali si, když se dostaneme na její hranice a cítíme se vyloučení, odloučení, deþnitivně odepsaní), abychom měli naději. Tuhle naději prostředkuje víra v Ježíše. A tuhle zkušenost víry nám prostředkuje Janovo evangelium také příběhem o vzkříšení Lazara. Potvrzuje, že Ježíš do toho smrti mluví. Poslední slovo má on, a ne smrt. 4. ÚSKALÍ TEXTU Do zástupu biblických svědků sice přidáváme Lazara, ale Lazar není hlavní hrdina příběhu, on je zde jen pasivním příjemcem mocného Ježíšova činu a předmětem zápasu víry svých sester. Na Lazara je to celé zaměřeno, ale on sám k tomu nepřidá ani ň. A právě v tom je nám podobný, v tom je nám blízký. Takhle i my totiž přijímáme, takhle i nás se týká Boží milost bez sebemenší naší zásluhy, ale k velikému našemu užitku. Upozorněte děti, že v biblickém příběhu (a ani v životě) to není jako v počítačové střílečce nebo v karetní hře Bang!, kde postava může mít celou řadu životů, takže smrt se tam tak moc vážně nebere a vlastně ani moc nebolí... Tady smrt bolí a je vnímána jako konec. To, že se ukáže, že nemá poslední slovo, není samozřejmost, není to běžná zkušenost světa, ale Boží možnost, kterou se Bůh prolamuje do našeho bolavého, smutného, beznadějného světa, a toto prolomení zjevuje právě v Ježíši. Nezdůrazňujte zázračnost vzkříšení Lazara. Není to příběh o zázraku, který se kdysi stal a týkal se jednoho konkrétního člověka, ale příběh o naději, kterou máme v Ježíši Kristu. Pokud se budete pokoušet vysvětlit dětem, co je to vzkříšení, nemluvte o zázraku, ale raději o tajemství. Tajemství nemusí znamenat něco, co nemá každý vědět, ani jen to, co neumíme popsat, ale může to být také něco, co pro nás má být krásným překvapením, až nastane ten správný čas... Přitom je však zapotřebí zdůraznit, že jde o výjimečný čin, který my lidé nedovedeme zopakovat. Ani usilovné modlitby k Ježíši Kristu nevrátí život zemřelému. Tak jako se nemůžeme stát Božím Synem (jímž je jen Ježíš), tak také nemůžeme někoho křísit, ani tím, že bychom ho zmrazili a po staletích pak rozmrazili... Zvláštní opatrnosti a citlivosti ve vyprávění je zapotřebí ve skupince, ve které někomu z dětí zemřel nedávno někdo blízký. 5. OSNOVA VYPRÁVĚNÍ a) Pro školní děti K postupu podle naznačené osnovy se můžete dopracovat z motivačních uvedení b) i c): I. Ježíš je pozván k nemocnému příteli II. Ježíš nespěchá, namísto toho hovoří s učedníky III. Ježíš přichází, Lazar však už je mrtvý, Marta je smutná, Ježíš ji těší IV. Marta jde za Marií, nese jí zprávu: Ježíš je tu a volá tě V. Marie jde za Ježíšem, ale zmůže se jen na výčitky a pláč VI. Ježíš jde k Lazarovu hrobu ne aby oplakával smrt přítele, ale aby tam zjevil Boží slávu 12 b) Pro předškolní děti viz výše motivační uvedení c) 6. A) K PRÁCI S PRACOVNÍMI LISTY Co už o něm vím Bratr Marty a Marie; příběh najdeme v Evangeliu podle Jana; zemřel ale co jeho smrt ukáže? Co nám zpívá na naši cestu víry? po vyprávění můžete s dětmi vymyslet do písně sloku o Lazarovi: A zástup stále přichází a zas jde dál... a můžete ji napsat na pracovní list. (Nebo použít navrhovanou, viz. bod 7 Liturgický rámec, Písně) Kde se písnička ozývá v bibli? Když jde o to, kdo je silnější zdali smrt, nebo Ježíš (vzkříšení mládence z Naim L 7,11-17; Jairova dcerka L 8,40-56; evangelijní příběhy o vzkříšení Ježíše) Moje okénko Jaký obrázek se nám bude hodit? Pokuste se namalovat, nebo s dětmi najít a nalepit vhodný obrázek. Vděčného zachráněného člověka, nebo možná člověka, který ačkoliv umírá, nebojí se. Ví, že ani smrt ho nemůže odloučit od lásky Boží... Co vás v příběhu oslovilo? Za co prosíme? Můžete děti požádat, aby popřemýšlely, za koho by se chtěly přimlouvat u Pána Boha. Kdo by mohl jejich přímluvu potřebovat? Znají někoho, kdo je nemocný, kdo má zármutek nad smrtí blízkého člověka, kdo žije sám a nemá, kdo by se o něj staral? Pak se na základě jejich podnětů můžete společně pomodlit. 6. B) K PRÁCI S POSTAVIČKAMI Vyberte, obkreslete a omalujte postavu, která nejlépe odpovídá uzdravenému Lazarovi, nebo spíše uzdravujícímu Ježíši? 6. C) TIP NA HRU 1) Soutěž v rozmotávání Lazara. Děti rozdělte na dvě družstva. Každému družstvu dejte stejně dlouhé obvazy (nebo toaletní papír nemusí být celý), a nechte je nejdříve pečlivě omotat jednoho dobrovolníka zdůrazněte, že nemusí spěchat, ale hlavně ať je to pořádně udělané. Lazar je tedy omotán plátnem. Spěch nastane až ve chvíli, kdy je třeba Lazara od pláten osvobodit. Odstartujte soutěž poté, co vysvětlíte, že vyhrává to družstvo, které nejrychleji osvobodí Lazara z pláten. Můžete dodat např. že obvaz musí být na konci smotán, nebo že za každý přetržený kus toaletního papíru je trestný bod. 2) Postavičky: Namalujte Lazarovi obvazy nebo nechte děti z papíru vytrhávat dlouhé proužky, kterými pak postavičku obalíte (můžtete přichytit lepidlem či svorkami). 6. D) PODNĚTY K ROZHOVORU Znáte písničku Divné to věci dnes (Údolí suchých kostí)? Je si v něčem podobná s příběhem o vzkříšení Lazara? (Tam, kde se nedalo nic už čekat, objevilo se něco nového, životaschopného...; Když Duch Boží zavěje, vstane z mrtvých naděje... ) Proč chodí lidé na hřbitov? (Aby se vyplakali, aby vzpomínali, aby se pomodlili za mrtvého..., nebo také aby si připomínali, že ani smrt nás nemůže odloučit od Boží lásky...?) Byl pak Lazar, když jej Ježíš vzkřísil, nesmrtelný? Co si myslíte o nesmrtelných postavách? Vyskytují se jen v počítačových hrách a v pohádkách, nebo i ve skutečném životě? Co to znamená, když se řekne o nějakém spisovateli, herci nebo zpěvákovi, že je nesmrtelný? Byl Ježíš nesmrtelný? (Byl ukřižován, umřel a byl pohřben..., ale třetího dne vstal z mrtvých viz Apoštolské vyznání víry.) 7. LITURGICKÝ RÁMEC Vstupní verš: Zj 1,17b-18 Neboj se. Já jsem první i poslední, ten živý; byl jsem mrtev a hle, jsem živ na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu. Písně: průvodní (návrh): Lazar v hrobě, sestry pláčou... Smrt ho ze zástupu vyrvala... Co s tím přítel Ježíš? zpívej: život od něj do zástupu navrací... (nápěv: Marie má dítě, S 181) 4.díl.indd :38:01

12 neděle po Velikonocích Buď tobě sláva (EZ 346, BTS 85, S 20); Buď Bohu všechna chvála, čest (D 660, BTS 83, S 18); Divné to věci dnes (S 50); Můj Pán všechny svolá (BTS 92, S 193); Nám pomoz, Pane milý (D 631; BTS 36, S 201) Čtení: J 11, VYPRÁVĚNÍ I. JEŽÍŠ JE POZVÁN K NEMOCNÉMU PŘÍTELI Mezi Ježíšovy přátele patřila také jedna rodina; vlastně to byli tři sourozenci: bratr Lazar a sestry Marie a Marta. Bydleli ve vesnici, která se jmenovala Betanie. A tu se stalo, že Lazar těžce onemocněl. Když se něco takového stane, netroubí se to do světa na všechny strany, ale řekne se to právě těm nejbližším, nejlepším přátelům. A protože k nejbližším přátelům té rodiny patřil Ježíš, vzkázaly Marie a Marta jemu: Tvůj přítel Lazar je na tom moc špatně. Od přítele čekáme, že v takové chvíli všeho nechá a přijde aby pomohl spolunést starost, nebo aspoň potěšil. II. JEŽÍŠ NESPĚCHÁ, NAMÍSTO TOHO HOVOŘÍ S UČEDNÍKY Ale Ježíš tehdy svoje učedníky překvapil. Neřekl jim: Honem za Lazarem. Řekl jim něco docela jiného: Teď se ukáže, jak to je, když člověka ohrožuje smrt. Teď se ukáže, má-li smrt skutečně takovou moc. A klidně si zůstal ještě dva dny tam, kde byli. Na cestu (dalekou, několikadenní) se vydali až třetího dne. Proč? Protože třetí den v bibli, to je vždycky den, kdy se ukáže něco velmi důležitého. III. JEŽÍŠ PŘICHÁZÍ, LAZAR UŽ JE VŠAK MRTVÝ, MARTA JE SMUTNÁ, JEŽÍŠ JI TĚŠÍ Jenomže co se ukázalo, když Ježíš přišel? Ještě ani nedošli do Betanie, uslyšeli, že Lazar už umřel a že už byl dokonce pohřben. A tak to vypadá, že Ježíš přišel pozdě. Teď už nic nenadělá. Však mu to také Lazarova sestra Marta řekla. Vyšla Ježíšovi naproti, ale místo pozdravu říká: No, jsme rádi, žes nás přišel potěšit, jenže, kdybys tu byl, dokud Lazar ještě žil, pomohl bys mu, určitě bys ho uzdravil. Ale teď, když umřel teď už se nedá nic dělat. Teď už můžem jen plakat a vzpomínat na svého bratra a trápit se, že už s námi není. Co se dá dělat, asi to tak mělo být. Se smrtí nic nenaděláme. Ježíš jí naslouchal a nic neříkal. Nechal ji, aby si vylila srdce. A ona mu všechno pověděla: jak měla bratra ráda a jak je jí to strašně líto, že zemřel. Ježíš se jí zeptal: Co myslíš Marto jak je to s těmi, kdo zemřou? Marta odpověděla: Naši učitelé nám říkají, že jednou za dlouho, za strašně dlouho mrtví vstanou. Ale moc tomu nerozumím a teď mi to žádnou velkou naději nedává... Na to jí Ježíš řekl: Já dávám takový život a tak silnou naději, že to vše nezmaří ani smrt! IV. MARTA JDE ZA MARIÍ A NESE JÍ ZPRÁVU: JE TU JEŽÍŠ A VOLÁ TĚ! Marta poslouchá a slzy jí přestávají téct. Pak se najednou otočí a jde pryč. Jestli v ní začala růst naděje, za kým asi šla? Za svou sestrou, která seděla doma a plakala, za Marií. Přišla za ní a říká jí: Je tady Ježíš, chce ti říct něco hrozně důležitého. Je to tak zvláštní, tak krásné, že to musíš slyšet od něj. Já sama ti to povědět nedovedu. V. MARIE JDE ZA JEŽÍŠEM, ALE ZMŮŽE SE JEN NA VÝČITKY A PLÁČ Když to Marie uslyšela, zvedla se a šla. Ale nešla sama. Plno lidí, co u nich po pohřbu zůstalo, se také sebralo a šli s ní. Říkali si: Co se to děje, že Marie najednou vyskočila a někam jde, když před chvílí ještě seděla doma jako hromádka neštěstí? Když Marie přišla k Ježíši, slyšel od ní totéž, co od Marty: No, jsme rádi, žes nás přišel potěšit jenže, kdybys tu byl, dokud Lazar ještě žil, mohl bys mu pomoci, určitě bys ho dokázal uzdravit. Ale teď, když umřel, teď už se nedá nic dělat. Teď už můžem jen plakat... A dala se znovu do pláče. Tak to po ní vlastně už potřetí opakovali i ti lidé okolo: Kdyby tu Ježíš byl, určitě by Lazarovi pomohl, jistě by ho uzdravil. Ale teď, když už je po smrti, teď už se nedá dělat nic. VI. JEŽÍŠ JDE K LAZAROVU HROBU NE ABY OPLAKÁVAL SMRT PŘÍTELE, ALE ABY TAM ZJEVIL BOŽÍ SLÁVU Ne, že by to všechno nebylo Ježíšovi moc líto; bylo mu velice líto přítele Lazara i jeho naříkajících sester, Marty a Marie. Ale věděl: teď se musí ukázat něco jiného; ne že se nedá nic dělat, ale že tu je naděje. A tak se vydal k Lazarově hrobce. Když tam přišli, poručil, ať ji otevřou. Martě se to nelíbilo: Už je dlouho po pohřbu..., pálí pořád sluníčko..., bude to hrozný smrad. Tohle asi, Ježíši, fakt nemá cenu..! Ale Ježíš jí řekl: Jen si vzpomeň co jsem ti pověděl o životě a naději, kterou dávám! -Teď, teď se ukáže! Ale potom se začal modlit. Víte jakou modlitbu říkal? Neprosil, ale děkoval! Díky, Otče, že mi dáváš sílu i proti smrti. A když otevřeli hrob, poručil pevným hlasem: Lazare, pojď ven! A Lazar vyšel. Vystoupil z hrobu z toho místa, kde nad ním panovala smrt. Byl celý zamotaný do pohřebního oblečení, a tak Ježíš ještě poručil: Vymotejte ho z toho a nechte ho odejít! Tak se tedy ukázalo, jak je to s Ježíšem a se smrtí. Smrt je veliký nepřítel člověka, ale Ježíš je mocnější. Díky jemu můžeme mít naději i tváří v tvář smrti díl.indd :38:02

13 neděle po Velikonocích VII. OD BOŽÍ LÁSKY V KRISTU JEŽÍŠI NÁS NEODLOUČÍ ANI SMRT Co myslíte, jak to bylo s Lazarem dál? Žil už potom pořád? Ne, určitě jednoho dne zemřel. Tak jako všichni ostatní. Ale my si ten příběh nevyprávíme kvůli Lazarovi, ale kvůli Ježíšovi. Abychom věděli: Ježíši na nás záleží víc než komukoli jinému. On si ví rady i s takovým naším nepřítelem, jako je smrt. On je mocnější než smrt. Co se tedy ukázalo? Že ne smrt, ale Ježíš má poslední slovo nad životem. Hezky, stručně a jasně to vyjádřil apoštol Pavel: Ani smrt nás nemůže odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu. A to je naše útěcha a naděje, která platí, i když my lidé umíráme. 9. MODLITBA Kriste, děkujeme za to, že nepatříme smrti, že od začátku až do konce patříme tobě. Jsme ve tvých rukou. Dej, ať na to nezapomínáme. Tobě se neztrácíme, a dej, ať se ani nám neztrácí víra ve tvou moc. Amen 14 4.díl.indd :38:02

14 Kdo se dnes přidává k zástupu: Téma: Ježíš je s námi, ale jinak Vyprávíme podle: Jan 20, Svatodušní neděle 1.MOTIVAČNÍ UVEDENÍ a) Pro všechny věkové skupiny Znáte někoho, kdo se jmenuje Jan? A z bible? (Jan Křtitel; Jan Zebedeus ) Co dělali, čím byli? A když řeknu: evangelista Jan, napadá vás, co dělal? b) Pro všechny věkové skupiny Stalo se vám někdy, že jste neměli co říct? (např. při zkoušení ve škole, nad smutnou událostí, při překvapení ) Co vám pomohlo najít slova? Stalo se vám, že jste naslouchali vyprávění kamarádů a celý jejich příběh se vám zdál neuvěřitelný? Kdy, za jakých okolností byste kamarádovi uvěřili? Jestliže jste mu nakonec uvěřili, co vás k tomu přivedlo? c) Pro předškolní děti Nafoukněte s dětmi balónek, vyrobte si větrník anebo přineste odkvetlou pampelišku. Balónek zavázaný či nezavázaný vypusťte. Větrník se točí, jen je-li vítr nebo když s ním otáčíme; stejně tak reaguje pampeliška. Čím jsme naplnili balónek, co roztáčí větrník, proč létá chmýří pampelišky? Můžeme to, co je uvádí v pohyb, vidět? Kolem nás jsou věci, které nevidíme, ale přesto můžeme pozorovat či pocítit, co dokážou. 2. POZNÁMKY K TEXTU A JEHO KATECHETICKÉMU VYUŽITÍ evangelista Jan autor 4. evangelia; není v pravém slova smyslu biblickou postavou. V bibli o něm nenajdeme žádný příběh, nedozvíme se nic o jeho životě. A přece to nejdůležitější nám sám o sobě dává poznat: jaký byl jeho vztah ke Kristu, jaká byla jeho víra. Právě to zformuloval do svého evangelijního spisu, vložil to do postavy učedníka Jana. A to přece není málo. V Kristově příběhu vidí Jan sám sebe jako očitého a spolehlivého svědka; jako učedníka, který nechybí u nejdůležitějších událostí. Představuje se čtenářům jako ten, kdo nezkresluje události, kdo je jejich pravdivým vykladačem, kdo správně vysvětluje jejich smysl. Zároveň je tím, kdo ihned a správně pochopil nejhlubší smysl prázdného hrobu (20,8-9). Je tím učedníkem, kterého Ježíš miloval (21,24). konec 1.stol., kdy evangelium vznikalo, bylo pro křesťany nesnadným obdobím. Po potlačení židovského povstání, zničení Jeruzaléma a rozptýlení Židů v r. 70 došlo později za císařů Domitiana a Traiana ke krvavým perzekucím, které byly namířeny speciálně proti křesťanům. Kromě toho již dříve došlo k deþnitivnímu rozchodu mezi Židy a křesťany, jedni vůči druhým se striktně vymezovali, posléze byli křesťané ze synagogy vykázáni. Mezi vyloučenými byl i evangelista Jan. Jak mohlo k takovému rozchodu mezi bratřími dojít? Na čí straně je v tomto bolestném zápase pravda? Má takto podstupované trápení smysl? To jsou zřejmě některé otázky z mnohých, které si autor čtvrtého evangelia kladl. evangelista Jan bývá symbolizován a v umění znázorňován jako orel (Zj 4,7). Proč? Protože vytahuje z hlubin k výšinám. Křesťané tvořili menšinu, nechápanou a netolerovanou. Sbory žily v ustavičné nejistotě, uprostřed nepřátelství, zbaveny veškerých oþciálních práv a ochrany. Zažívaly tak dotek stínu kříže. Jan jim chce pomoci k plnějšímu a životodárnějšímu zakotvení v Ježíši Kristu. S vírou v toho pravého, v Ježíše Krista, se nemusí člověk prodírat bahnem a všudypřítomnou temnotou, ale spolu s ním může vyváznout, ba takřka vyletět k osvobodivé a zachraňující Boží přítomnosti, která už tady na tomto světě a teď je přítomná. příběh z 20. kapitoly od 19. verše začíná za zavřenými dveřmi. Učedníci se ze strachu před Židy zamkli na petlici. Jsou plni strachu, protože zůstali sami, protože je opustil Ježíš. Nechal je na holičkách. Se vším je konec, jednou provždy. Pro Jana ale prázdný hrob není koncem; právě tak ani pronásledování a vyloučení křesťanů ze synagog není deþnitivní, život beroucí skutečnost; není to konec. I do těchto okolností k nám přichází Ježíš s pozdravem: Pokoj vám! a zůstává s námi. Je to skutečně Ježíš, kdo zachraňuje z ne-života. Neopustil, nemlčí, není mrtev. Přitom je jasné, že Ježíš už s nimi nemůže být, tak jak býval. Od teď je s nimi jinak, v Duchu svatém. 3. FORMULACE TÉMATU Janovo evangelium je psáno těm, kteří už něco o víře vědí, kteří nejsou z hlediska křesťanské víry nepopsaným papírem. Jan píše a nechce jen opakovat, co již bylo řečeno. Jde na to jinak. Nově a nově zpracovává to mnohokrát zpracované, nově a nově formuluje to mnohokrát zformulované. Jeho kniha je v neustálém pohybu, je otevřená, zaujatá hledáním smyslu. A v tom je nám jeho přístup současným tématem: ptejme se neustále na to, jak je nám jinak Ježíš blízko? 4. ÚSKALÍ TEXTU A LINIE PŘÍBĚHU Úloha svatodušní neděle se věnuje postavě evangelisty Jana s cílem více ji poznat a zařadit si ji tak do zástupu biblických svědků. Příběh o Tomášovi, o který se tato úloha opírá, děti zřejmě znají, zatímco o postavě evangelisty Jana jim nebude známo takřka nic. Nedejte se tím však odradit a nepřebíhejte raději k známému a osvědčenému Tomášovi. Snažte se stále myslet na Tomáše jako na příběh, kterým nám Jan sděluje, že Ježíš byl, je a zůstává naším pravým Pánem. 5. OSNOVA VYPRÁVĚNÍ Osnovu k níže uvedenému vyprávění naleznete v kolonce: pro školní věk. Ta sleduje linii vyprávění. Osnova pro předškolní děti sleduje téma svatodušních svátků a soustředí se na biblický text, ze kterého se v této úloze vychází, konkrétněji na jeho část v J 20, Osnova pro střední školní věk přibližuje Jana jako autora evangelia, které přináší věřícím lidem povzbuzení. a) Pro předškolní děti I. Úvod viz Motivační uvedení 1C II. Učedníci se setkávají, vyprávějí si III. a se smutkem vzpomínají na Ježíše, IV. který byl ukřižován, pohřben a vzat z hrobu. V. Ježíš ale mezi ně přichází, aby je potěšil VI. v Duchu svatém nás nenechává bez pomoci píseň Prosba b) Pro střední školní věk I. Úvod viz Motivační uvedení 1A II. Spolu s ostatními prožívá Jan zlé časy (nepřátelství, pronásledování, ohrožení života). Vidí kolem sebe smutek; opravdu se nedá nic dělat? III. Běží mu v hlavě Ježíšův příběh. Připomíná si jednotlivé události (uzdravování, sycení zástupů, odpuštění hříchů ) Vždycky to mělo jedno společné: lidé byli v koncích, vypadalo to, že se nedá nic dělat, a Ježíš přinesl pomoc, dal novou možnost, otevřel nový život. IV. Pak byl ukřižován a když přišli učedníci k hrobu, byl prázdný. Vypadalo to, že je všemu konec. V. Ale Ježíš zbořil jejich smutek a beznaděj. Přišel za nimi, když ustrašeni seděli v Jeruzalémě za zamčenými dveřmi. Stál uprostřed nich a přinesl jim pokoj. Připomenul jim jejich poslání, poslal je k práci a dal k tomu svého Ducha. Vdechl do nich nový život. VI. A tu si Jan uvědomí: dnes je to stejné jako tehdy. I dnes jsme smutní, bojíme se, jsme jako za zamčenými dveřmi, žijeme ve strachu, pomalu se ani neodvažujeme vyjít ven. Ale Ježíš přece žije, je stále s námi; posiluje nás, dává novou možnost, otevírá život. Je s námi ale jinak, v Duchu svatém díl.indd :38:02

15 Svatodušní neděle VII. Jan si sedne a začne psát, aby lidé nezůstávali doma zavření, aby nezůstávali smutní. Znovu to všecko napíše: ale ne jen popis, jak to všecko s Ježíšem tehdy bylo. (To už napsali jiní.) Vezme několik příběhů a na nich ukáže, jaký to má smysl teď pro nás, jak Ježíš je s námi v každou chvíli, jak i v nejtěžší době otvírá nové možnosti, jak tvoří novou budoucnost. A tak začal psát: Na počátku bylo slovo. A když se blížil ke konci, napsal větu pro sebe i pro všechny ostatní, kteří se už neměli možnost s Ježíšem setkat: Blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili. c) Pro starší školní věk I. Jan si sedá za stůl, aby se v tom uspěchaném světě zastavil, II. ptal a promýšlel, jak je to s Ježíšovým odchodem, který se zdá být koncem III. Učedníci se uzavírají ve svých starostech a před světem IV. Doprostředka nich přichází Ježíš a praví: Pokoj vám V. Kdo tohle neprožije (Tomáš), je pro něho zatěžko uvěřit VI. Ježíš je s námi, ale jinak, v Duchu svatém VII. nás posiluje a obnovuje ve víře. 6. A) K PRÁCI S PRACOVNÍM LISTEM Pracovní list lze použít kdykoliv; některé části však sami vybízejí k vypracování před, během či až po vyprávění. Co už o Janovi vím? lze využít v úvodu (viz bod 1 Motivační uvedení); v motivační části mohou děti samy heslovitě vpisovat anebo v symbolech zobrazovat vše, co o autorech evangelií vědí. Co nám zpívá na naší cestu víry? během vyprávění či po něm můžete s dětmi vymyslet sloku o Janovi do písně: A zástup stále přichází a zas jde dál a napsat ho na pracovní list. (viz bod 7 Liturgický rámec, Písně) Kde se Janova písnička ozývá v bibli? u proroka Agea (viz kapitola 26, Katechetická příloha č. 3), který stejně jako Jan chtěl lid povzbudit; dodat jim naději můžete si s dětmi připomenout příběh Mojžíše před hořícím keřem (Ex 3, 1nn), když nečekaně z jeho středu k Mojžíšovi promluvil Bůh Když Duch Boží zavěje, vstane z mrtvých naděje s písní Divné to věci dnes si s dětmi můžete oživit Ezechielův příběh (Ez 33, 1-6; 37, 1-14). Tímhle vanutím se inspiroval Jan, když vyprávěl, jak Vzkříšený duje na své ustrašené učedníky. Moje okénko prázdný rámeček slouží k vymalovávání nejmenším nebo se pokuste s dětmi najít a nalepit vhodný obrázek k tématu: Ježíš je s námi, ale jinak (např. z předvolební kampaně = jeden řeční k davům; čtenář knihy; zkoumejte jejich tváře: těší ho, co čte, jsou nadšeni z toho, co slyší?; fotka odhodlaného člověka před těžkým úkolem) Co mě v příběhu oslovilo? Za co bych chtěl prosit? Děti napíší, v čem je Janova postava oslovila. Společně si to pak můžete přečíst, mluvit o tom a společně či každý zvlášť vytvořit krátkou prosbu. Na závěr jednotlivé prosby můžete zahrnout do společné modlitby. (Viz 9 Modlitba) 6. B) K PRÁCI S POSTAVIČKAMI Předkreslené postavičky jsou prototypy postav: radující se, spící, kráčející, strnulá, vládnoucí, v modlitbách. Vyberte nejlépe po vyprávění i práci s pracovním listem s dětmi jednu, která podle nich nejlépe charakterizuje Jana; co Jan lidem přinesl. Obkreslete, vybarvěte a dokreslete výraz ve tváři, či všelijak jinak ozdobte, vystřihněte a zavěste do řady svědků za poslední postavu, v tomto případě za postavu Lazara. 6.C) TIP NA AKCI můžete vyrobit zcela jednoduchou formou (papír, 2 špejle, lepidlo) svitek můžete udělat na okrajích papíru dírky (čtvrtky, provázky, děrovačka) a ty pak svázat do knihy můžete vyrobit větrníky (čtvrtka, špejle nebo dřívko, špendlík) nafoukněte si s dětmi balónek a zavázaný či nezavázaný pusťte po místnosti (viz Motivační uvedení 1C) 6.D) PODNĚTY K ROZHOVORU Co vám říkají svatodušní svátky? Víte, proč se slaví? Jak si představujete člověka obdařeného Duchem svatým? Co dovede? (mlčet, zná na všechno dopověď, poradí si s každým problémem, hezky se modlí, je nejchytřejší a nejrozumnější, umí druhým naslouchat, citlivě se chová k druhým, čte si pravidelně z bible ) Zkuste navrhnout, kterou z výše jmenovaných činností by mohli dělat učedníci, kdyby žili v naší době? Najděte si ve zpěvnících písničky o Duchu svatém a vypište, co všechno Duch svatý způsobuje. K čemu nás vede. 7. LITURGICKÝ RÁMEC Vstupní verš: Iz 60,1n.5a Povstaň, rozjasni se, protože ti vzešlo světlo, vzešla nad tebou Hospodinova sláva. Hle, temnota přikrývá zemi, soumrak národy, ale nad tebou vzejde Hospodin a ukáže se nad tebou jeho sláva. Až to spatříš, rozzáříš se, tvé ustrašené srdce se radostně rozbuší. Písně: průvodní: Když je v světě smutno zpívej Ježíš je ta cesta píše Jan Ustrašené srdce doufej! Před námi světlo Kristovo a tak jdem dál (nápěv Marie má dítě, S 181) Prosba (D 675, S 278, BTS 34); Vítězi k poctě zpívejme (D 667, S 373); Kristus je má síla i spasení (D 648, S 166, BTS 93); Radujte se. bratři (S 284); Blues nevěřícího Tomáše (S 292); Pána vítej (S 244); Zůstaň s námi (S 401); Haleluja, haleluja, on je Pán (S 63); Ó slyšte lidé (S 5); Náměšť (S 165); Písnička o příchodu Páně (BTS 89) Čtení: Skutky 1, VYPRÁVĚNÍ Vyprávění je cíleno spíš pro starší děti, kteří znají příběh z 20. kapitoly od 19. do 31.verše a kteří se dokáží vžít do kůže jeho autora. I. JAK NA SVĚTĚ SMUTNO BYLO Jan částečně s úlevou dosedl na stoličku a opřel si hlavu do dlaní. Hlavou se mu toho promítalo tolik, že nevěděl, kde mu stojí. Viděl před sebou smutné, zoufalé, uštvané, známé i neznámé tváře. Potkával lidi, kteří mluvili o nejistotě a kteří z ní hledali cestu ven. Přišlo to tak znenadání, všechny to zaskočilo. Každému se v tomto čase těžce nabíral dech. Jak z toho pryč, kde brát sílu, kudy vede cesta? II. CO SE DĚJE, KDYŽ JE NA ZEMI SMUTNO Po chvíli Jan ztrápeně vzhlédl a uviděl před sebou na stole ležet prázdný svitek. Z poblíž stojící svíčky dopadalo na jeho prázdnotu světlo, ze kterého vystupoval klid. Zato všude ve městě to vřelo. Na ulici se nikdo sám neodvažoval vycházet. Každý měl obavu z římských vojáků, kteří zatýkali křesťany na potkání a bez důvodů. Ani židé na nich nenechali nit suchou; vyšoupli je ze synagog na ulici, aniž by se na co ptali. A tam bezpečno nebývalo. Proto se všichni schovávali a uzavírali doma za zamčenými dveřmi díl.indd :38:02

16 Svatodušní neděle Jan se spěšně podíval ke dveřím. Nějaký šramot, zdálo se mu. Že by ho někdo sledoval? Celou cestu od Petra si přidržoval omotaný šátek kolem hlavy a koutkem oka bystřil, zda ho někdo nesleduje. Byl by dal ruku do ohně za to, že za ním nikdo nejde. Ne, uf, snad jen nějaká kočka otřela svůj hřbet o práh. A dveře?, ujistil se pohledem. Ne, ty jsou pečlivě zavřené, na petlici. III. JE VŠEMU KONEC? Dnes se vrátil o něco později než býval zvyklý. Slunce už dávno zapadlo, když vycházel z Petrova domu, kde se vždycky prvního dne po sobotě scházívali. Sedávali tam pospolu v kruhu a většinou nikdo z přítomných slovem nehýřil. Scházeli se, protože byli zvyklí být spolu, měli toho neskonale hodně společného. Žádný jiný plán neměli. Spojovalo je, že kdysi jako učedníci chodili s Ježíšem, naslouchali jeho příběhům, doprovázeli ho na cestě, sledovali, když pomáhal nemocným.to byla páni síla. Ale teď? Slova jim docházela. Zůstali sami, opustil je. Od nynějška je konec. Je po všem. A napořád. Teď se už určitě od Ježíše ničeho nedočkáme. Jan jako vždy mohl dnes z očí učedníků tyto otázky číst. Tíha otázek a palčivost situace na všechny bezesporu dopadala Ale je opravdu všemu konec? IV. DO SMUTKU ZAZNÍVÁ: POKOJ VÁM Jan se rozhlédl po ztmavlé místnosti: to světlo ze svíčky do tmy svítí, některé kouty místnosti jsou zešeřelé, některé tmavé, ale všude tma svit nepohltí. Opatrně se přisunul ke stolu a pomalu sáhnul po peru. Na po-čát-ku by-lo slo-vo, psal Jan svá slova na čistý prázdný svitek a myslel při tom na smutné a zarytě mlčící tváře učedníků. To slo-vo bylo Bůh. Ty, Petře, Matěji, Tomáši, Jakube!, vás všech se dotýkalo světlo tohoto slova. Byli jste s ním, doprovázeli ho, viděli jeho činy, naslouchali jeho příběhům, zakoušeli jste jeho pravdu a milost na vlastní kůži. A vězte, že světlo tohoto slova tma nikdy nepohltí. I když se vám zdá, že nastal konec proto, že už Ježíš není s vámi. I když ho přibili na kříž, i když trpěl, neodešel, není mu konec, nýbrž je s vámi. Jeho světlo stojí uprostřed vás a říká vám: Pokoj vám. V. POKOJ VÁM JAKO DŮKAZ KRISTOVY PŘÍTOMNOSTI Jako když dnes sedíce všichni sklíčeně v Petrově domě jste mohli uslyšet: Pokoj vám. I když jste měli dveře na petlici, i když bylo zavřeno najednou stál uprostřed vás vzkříšený Ježíš. Najednou byl s vámi. Najednou jste věděli, že váš Pán je s vámi. Že vás neopustil, nenechal na holičkách. A vaše srdce se naplnilo světlem, které vyhání veškerou tmu, strach, bázeň, nejistotu. Ale jak tohle všechno říct Tomášovi, který nebyl v tu chvíli v kruhu s vámi. Jak tohle říct ostatním? Všichni dají na osobní setkání se vzkříšeným Ježíšem. Je jim zatěžko uvěřit něčí výpovědi. Dotek! to by byl důkaz, který maže veškeré pochybnosti. Pokoj vám, ale praví Ježíš a všichni rázem vědí, že Pán je opět s nimi. K víře není zapotřebí se přesvědčovat, sáhnout si, prožívat nějaké extra silné zážitky... VI. POKOJ VÁM NESTE S SEBOU DO SVĚTA Janovi se zachvěla ruka, už píše dlouho, bolí ho nad svitkem ohnutá záda a cítí na sobě únavu. Pomalu zvedl hlavu. Za chvíli bude svítat, někde v dáli zaslechl známý zpěvavý hlásek. Opravdová víra zaslechne i slabý hlásek pozvání, uslyší na Boží zavolání a s důvěrou se vydá za ním. Vaše srdce, naplněná úzkostí, strachem a smutkem, budou plná pokoje, naděje a radosti. S důvěrou se vydávejte do světa, k lidem, na cestu životem. Vzkříšený Ježíš už s námi není, jako byl tehdy, ale je s námi jinak. V Duchu svatém, který probouzí slova tam, kde ze zoufalství došla; který dává naději tam, kde už vyhasla, a který přináší pokoj pro spoutané a zotročené. Bla-ho-sla-ve-ní, kte-ří ne-vi-dě-li, a u-vě-ři-li. Se silou vůle dopsal Jan větu a potom se skulil do koutu na zem, kde měl svou rohož na spaní. Hlavou mu ještě problesklo, že by to chtělo promyslet způsob, jak udělat, aby si jeho svitek přečetlo co nejvíc lidí, aniž by jim to přineslo nějaké potíže 9. MODLITBA Pane náš a Bože, prosíme tě, skláněj se k nám a promlouvej k nám; ať nás tvé slovo vysvobozuje ze starostí, únavy, když jsme smutní či zklamaní z toho, že se nám nedaří. Ať nás tvé slovo pozvedá a vede, ať přetváří naše úmysly i činy. Děkujeme ti za Ducha svatého, který nás nenechává bez pomoci. Amen 17 4.díl.indd :38:02

17 Kdo se dnes přidává k zástupu: Téma: Víra proměňuje vztahy Vyprávíme podle: Filemonovi v Trojiční neděle 1. MOTIVAČNÍ UVEDENÍ a) Pro mladší a střední školní věk příběhu spíše neznalé Kdo jsou to otroci? Znáte nějaké? (otroctví z vlastní zkušenosti děti neznají, leda z knížky nebo z Þlmu. Věnujte se důkladně tomu, abyste si spolu s dětmi tento rozdíl uvědomili. Můžete např. připomenout, že se říká Dřu jak otrok - a hledat rozdíly mezi naší dřinou a skutečným otroctvím). Otroci byli lidé, ale nikdo se na ně jako na lidi nedíval. Byli prostě majetkem svého pána. Tak jako měl pole, nářadí tak měl i otroky. Však se otrokům říkalo mluvící nástroj, za lidi je nepovažovali. Když otrok uprchl, tak vlastně svému pánovi ukradl sám sebe. Způsobil mu škodu. A pán ho za trest (pro výstrahu ostatním) krutě ztrestal, nebo rovnou zabil. b) Pro mladší a střední školní věk Kdo z vás už dostal nějaký dopis? Bylo v něm něco důležitého? Tak důležitého, že vám to přineslo radost - našlo nového kamaráda - přeházelo život? (Jako příklad důležitého dopisu můžete mladším připomenout dopis od rodičů na tábor, starším vyrozumění o přijímacích zkouškách, zprávu z nemocnice, nebo dopis od zaměstnavatele pro rodiče...) Takovéhle důležité dopisy psal apoštol Pavel. Apoštol je poslaný - poslaný od Krista - poslaný kázat o Kristu - i o tom, co může s lidmi víra v Krista dělat. c) Pro střední a starší školní věk Může se člověk ve vězení chovat svobodně, nebo je naprosto nesvobodný a ztracený? Jsou ve vězení také nevinní lidé? (Téma svobody v nesvobodných podmínkách může dobře uvést do jádra příběhu. Je ovšem náročnější, připravte se na něj, mj. i tím, že si uvědomíte, zda někdo z dětí nemá někoho ze svých blízkých zavřeného.) 2. POZNÁMKY K TEXTU A JEHO KATECHETICKÉMU VYUŽITÍ podkladem k postavě Onezima je Pavlův list Filemonovi (Fm). adresován je Filemonovi, ApÞi, Archippovi a církvi v jeho domě (v. 1) apoštol se uprostřed dopisu obrací na Filemona, dopis je však určen všem, kteří se jako církev scházejí v jeho domě. Nejde o soukromé psaní (proto je mj. jako odesilatel uveden i Timoteus). Záležitost, kterou Pavel v dopise předkládá, se týká se celého sboru. Dnes bychom takový dopis nazvali otevřeným dopisem Filemonovi. Pavel, vězeň Krista Ježíše (v. 1) - jde o informaci, že ho jakožto Kristova svědka postihlo vězení; a zároveň o nenápadné zdůraznění autority, kterou jako vyslanec a nyní i vězeň Krista Ježíše (v.9) má. Jako takový mohl by Filemonovi směle nařídit, co má udělat (v.8), on však tuto autoritu raději ponechává stranou. Prosím tě za svého syna, kterému jsem dal ve vězení život (v. 10) tímto obrazem Pavel vyjadřuje, že přivedl Onezima k víře v Krista. V tomto smyslu začal žít Onezim nový život, Pavel i nadále zůstává jeho duchovním otcem. Podobného obrazu Pavel užije, když i samotnému Filemonovi připomene počátky jeho víry: dlužíš mi i sám sebe (v. 19). Filemon přijal víru v Kristovo vykoupení (z otroctví hříchu) skrze Pavlovo zvěstování. Filemon i Onezim jsou na tom však v tomto ohledu stejně: byli vysvobozeni k novému životu a Pavel byl u zrodu jejich víry. - Onezima, který ti před časem způsobil škodu (v. 11) Onezim je otrok, který Filemonovi uprchl, a už pouhým svým útěkem způsobil svému pánu majetkovou škodu: ukradl mu sebe sama; není však vyloučeno, že ho poškodil i jinak (třeba nedbalostí, krádeží, zpronevěrou). nyní je tobě i mně k užitku (v. 11) starověké vězení byla často vlastně vazba, kde obviněný čekal na soud. Pavlovi byl k užitku tím, jak mu tam sloužil (v. 13); např. mu mohl zvenčí obstarávat věci, které byly uvězněné osobě nedostupné; Onezimovu službu Pavlovi smíme vidět ve světle Ježíšových slov byl jsem ve vězení a navštívili jste mne (Mt 25,36). Posílám ti ho zpět (v. 12) tj. v postavení otroka; Pavel nezneužívá své autority k tomu, aby zasahoval do Filemonových společenských a majetkových záležitostí. Rozhodnutí, jak pán se svým otrokem naloží, je jen ve Filemonových rukou, apoštol nemůže a ani nechce udělat toto rozhodnutí místo něho (v.14). Nicméně učiní všecko pro to, aby se Filemon rozhodl v duchu Kristova evangelia a přijal Onezima. Mohl-li Pavel takto rozhodovat, kam má nyní Onezim jít, vyplývá z toho, že Onezim nebyl na útěku dopaden, nesetkal se s Pavlem jako vězeň s vězněm, nýbrž byl stále na svobodě a mohl Pavlovi prokazovat cenné služby. ne jako otroka, ale jako milovaného bratra (v.16) Pavel předpokládá (v. 8n), že Filemon z křesťanské lásky vyvodí logický důsledek: z mluvícího nástroje se stane bratr v Kristu. Filemon by se neměl na otroka Onezima dívat jako na bezcenný inventář, na nějž není spolehnutí, protože uprchl, vzbouřil se proti pánu otrokáři. Za útěk byl tvrdý trest, někdy i smrt (pro výstrahu ostatním otrokům). Pro římského občana otrok nebyl člověk. Průlom v tomto ohledu přináší až křesťanští misionáři a stoičtí Þlosofové. Revoluce mezilidských vztahů se děje prostřednictvím víry, která proměňuje vztahy instituční i soukromé. Pavel se neodvolává na moc nějakého církevního nebo státního úřadu, nýbrž pro lásku raději prosí (v.9). je-li ti něco dlužen, já to nahradím (v.19) Pavel přebírá za Onezima i praktickou záruku. Nebyl tedy chudý dovedl si vydělat peníze na živobytí, a zřejmě ho podporovali i mecenáši, protože náklady na cestování i psaní byly dosti značné. 3. FORMULACE TÉMATU Důsledkem křesťanské víry je proměna vztahů mezi lidmi. Víra zavazuje, činí člověka odpovědným za život druhého. Pavel je si vědom své odpovědnosti za Onezima. Proto posílá Onezima zpět k Filemonovi, proto uprchlíka přiměje, aby se ze všeho nejprve vrátil zpět ke svému pánu, proto píše průvodní dopis s výzvou, aby pán přijal uprchlého otroka jako svého bratra, proto bere za svědky Filemonova rozhodnutí i církev v jeho domě. Filemon i Onezim se mají učit, že nestojí proti sobě, ale že v Kristu může být jeden druhému bratrem, spolu-člověkem, spolu-pracovníkem. 4. ÚSKALÍ TEXTU, TÉMATU A LINIE PŘÍBĚHU vyprávění pro děti je vedené z pohledu Onezima, nevykládáme list Filemonovi. Vyprávění nemá v biblickém textu výslovnou oporu, vychází však z napětí mezi Pavlovým požadavkem přijmout Onezima jako bratra (navzdor tomu, co je zač) a přístupem Filemonovým. Nositelem tohoto napětí se ve vyprávění stává Onezim. Pavel nebyl sociální revolucionář. Nezpochybňuje otroctví jako společenskou instituci. Vidí však možnost proměny člověka, sboru, společnosti skrze důsledky vyvozené z života víry. Tato vnitřní proměna je důležitým předpokladem změny společenského systému. Pavlův pohled na otroky má být vlastní celému sboru. Svůj požadavek nepovažuje za Filemonovu soukromou záležitost, do které druhým nic není. ( Prosím tě, udělej výjimku a přijmi Onezima. ) Jedinec, rodiny i instituce mají změnu přístupu k otrokům považovat za důsledek víry. Tak to pochopila církev, když v době, kdy byl otrokářský řád běžný a normální zařadila tento Pavlův dopis do biblického kánonu díl.indd :38:02

18 Trojiční neděle - jak to bylo dál? - to z listu Fm nevyčteme (tak jako nevíme, jak dopadl příběh Jonáše nebo podobenství o přijetí ztraceného syna Lk 15). Ve starokřesťanském Listu Ignatiově se ovšem píše o biskupovi jménem Onezim. Tak vznikla tradice, podle níž Filemon Onezima propustil a poslal ho zpět do Říma, aby tam sloužil Pavlovi. Po Pavlově smrti prý kázal Onezim v Řecku a Malé Asii a stal se biskupem v Efezu. 5. OSNOVY VYPRÁVĚNÍ Vyprávění (8) je zpracováno tak, aby je bez obtíží mohly sledovat i mladší děti. Při vyprávění pro nižší školní věk doporučujeme za použití materiálu z Vyprávění (8) nepříliš obsáhle rozvinout níže uvedenou osnovu. Při vyprávění dětem středního školního věku můžete vynechat předposlední kapitolu (VII. Onezim nachází ve svém pánu bratra v Kristu). Se staršími můžete postup této VII. kapitoly sledovat přímo v biblickém textu. a) Pro předškolní věk: Zahrajte si hru na útěk otroka viz Tip na akci. Pak dětem vysvětlete, že když otroky chytili, neměli už šanci hrát znova, ale byli tvrdě potrestáni. Pavel Onezima potkal, než byl chycen. Vyprávěl mu o Kristu jako o tom, který dá šanci začít znova každému. Pak ho poslal do sboru, kam patřil i pán, jemuž utíkal - Filemon: tady všichni dostali šanci od Krista, a ty se staneš jejich bratrem. Filemon už tě nebude honit. (Můžete připomenout, že ve sboru si říkáme bratři a sestry.) b) Pro nižší školní věk: I. Motivace II. Onezim se setká ve vězení s Pavlem III. Pavel Onezimovi vypráví o Ježíši, Onezim v Ježíše uvěří IV. Onezim se vrací k Filemonovi s Pavlovým dopisem V. Dopis mění situaci: Filemon a Onezim mají být bratry VI. Jak to bylo dál c) Pro střední a starší školní věk I. Motivace II. Onezim se ve vězení setkal s Pavlem III. Onezim se setkal s Ježíšem IV. Onezim se má vrátit k Filemonovi V. Pavel posílá po Onezimovi otevřený dopis Filemonovi VI. Onezim se vrací VII. Evangelium proměňuje vztahy mezi lidmi, Onezim nachází ve svém pánu bratra v Kristu VIII. Jak to bylo dál 6. A) K PRÁCI S PRACOVNÍM LISTEM Co už o něm vím? o Onezimovi se v bibli nedozvíme odjinud než právě z listu Fm. Pokud děti neslyšely výklad tohoto dopisu, bude pro ně Onezim asi neznámá postava. Co nám zpívá na naši cestu víry? během vyprávění nebo po něm můžete s dětmi vymyslet o Onezimovi další sloku do písně A zástup stále přichází, případně vylepšit tu, která je navržena v Liturgickém rámci Kde se jeho písnička ozývá v bibli? Mt 23,8n: Jediný je váš Mistr, Kristus, vy všichni jste bratři. Ježíš odmítá rozdělování na lepší (co mají rádi přední místa na hostinách) a horší Gal 3,28n: Není už rozdílu mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou; apoštol to napsal zřejmě jako narážku na starou židovskou děkovnou modlitbu (Bože, děkuji ti, žes mě nestvořil jako neobřezance, děkuji ti, žes mě nestvořil jako otroka, děkuji ti, žes mě nestvořil jako ženu) J 15,15: Už vás nenazývám služebníky Přečtěte si tento oddíl. Má nějaký vztah k příběhu Filemona a Onezima? Moje okénko Můžete připravit obrázky vězňů leckde na světě. Co mě v příběhu oslovilo? Za co bych chtěl prosit? Proč jsou lidé ve vězení? Za co se nejčastěji dostanou lidé do vězení? Jsou ve vězení lidé i nespravedlivě? Myslíte, že jsou ještě dnes lidé zavíráni do vězení pro evangelium a pro to, že chtějí následovat Krista? 6. B) K PRÁCI S POSTAVIČKAMI Můžete k postavičkám vyrobit mříže a přikládat je nebo odstraňovat podle toho, kdo je podle vás v příběhu vězněm, otrokem, svobodným. 6. C) TIP NA AKCI Dostat či poslat dopis (nebo pohled) je krásný zážitek. Může také mnohé změnit, i když třeba jen zvedne náladu a udělá radost. Přemýšlejte s dětmi, komu by mohli napsat koho třeba delší dobu neviděli, komu se chtějí omluvit a bojí se to říct do očí, někomu, koho vidí každý den a chtějí mu říct něco milého, co mu každý den neříkají, ap. Můžete mluvit i o tom, co dopis obsahuje oslovení, sdělení, podpis. Případně usměrňujte děti, aby jejich zprávy byly spíše pozitivní žádné anonymy nebo vyhlašování války. Můžete dětem zadat do příští hodiny, aby vymysleli komu budou psát a zjistili jeho adresu. Kupte známky, vyrobte pohledy nebo originální dopisní papíry, jděte spolu ke schránce, atd. Zahrajte si na zahradě nebo na hřišti honičku, volně inspirovanou příběhem: Asi polovina dětí jsou uprchlí otroci, polovina jsou hledači uprchlíků. Otroci mají za úkol dostat se ze Filemonova domu (startu) k Pavlovi (cíl, viditelně označené místo), kde budou v bezpečí. Hledači se rozmístí na území mezi startem a cílem a chytají přebíhající otroky. Kdo přeběhne, vyhrál. Hra je zajímavá na hřišti i např. v méně přehledném parku, podle velikosti prostoru můžete změnit poměr otroků a hledačů. 6. D) PODNĚTY PRO ROZHOVOR Co je horší: být vězněm, nebo být otrokem? Víte, kdy bylo zrušeno otroctví v USA? (Lincolnova proklamace 1862, vítězný konec občan ské války 1865 umožnil její platnost) Víte, kdy bylo zrušeno v Čechách nevolnictví? Co to znamenalo? Jak se na nevolnictví dívali tehdejší křesťané? Jako Pavel na otroctví nebo jinak? Chtěli byste žít ve starověku? A kdybyste v té době žili, jako kdo byste tam chtěli být? Zasloužil si podle vás uprchlý otrok trest? V křesťanských písničkách se zpívá, že chceme být služebníky Ježíše Krista. Co to znamená? Jsme jím nějak zotročeni? Jak rozumíte slovům písně: Než abych byl otrokem, chci být pohřben v hrobě svém, půjdu k Pánu, kde budu svoboden. (S 344) Kdo má právo takovou píseň zpívat? Slyšeli jste o tom, že se píší otevřené dopisy, petice za propuštění uvězněných politických vězňů (nebo vězňů pro svědomí )? Proč je lidé píší? Má to cenu? Je to dost silné a účinné? Víte, že píseň Jednou budem dál (S 120) byla hymnou černošského hnutí za svobodu? Ve které zemi a kdy to bylo? Četli jste knihu Saturnin - je Saturnin bezprávným sluhou, nebo je v postavení křesťan ského Onezima? Zachoval se k vám někdy někdo nespravedlivě? Jak jste se při tom cítili a co jste pak udělali? 7. LITURGICKÝ RÁMEC Vstupní verš: Ž 96, 1-2 Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívej Hospodinu, celá země! Zpívejte Hospodinu, dobrořečte jeho jménu, zvěstujte den ze dne jeho spásu. Písně: Průvodní (návrh): Nebude už otrok, ba ne, volný chce být Onezim, tak utíká Život nový dal s mu, Pane teď v zástupů svých bratří, sester půjde dál (nápěv Marie má dítě, S 181) Dál, přece nejdete sami (NP 34, S 39); Tvá svoboda (NP 4, S 344); Jednou budem dál (NP 64, S 120); Kdo mě z pout mých (NP 71, S 147); Už přijíždí vlak Boží (NP 25, S 355); Snažuj me se ve všem právě (EZ 477); V sjití tomto pravme sobě (EZ 399) Čtení: Fm díl.indd :38:02

19 Trojiční neděle 8. VYPRÁVĚNÍ I. MOTIVACE (1A) II. ONEZIM SE VE VĚZENÍ SETKAL S PAVLEM Onezim byl otrok. Sloužil v domě svého pána Filemona v městě Kolosy. Jeho pán byl bohatý, měl velký dům. Byl křesťan a v tom jeho domě se scházeli kolosští křesťané ke svým shromážděním. Onezim to několikrát zdálky viděl, sem tam něco zaslechl, ale pořádně nevěděl, co se tam děje. Nikdo ho nepozval, vždyť byl jen otrok. Vlastně neměl ani pořádné jméno. Říkali mu Onezimos, to znamená užitečný. Tohle přines, udělej. Jako nějaká věc. Mluvící nástroj. Jednoho dne z domu svého pána utekl. Dostal se až do cizího města a tam do vězení. Nevíme přesně, proč. Důležité je, že se ve vězení setkal s apoštolem Pavlem. Pavel byl ve vězení nespravedlivě. Nic zlého neprovedl. Jen kázal o Ježíši Kristu, a to bylo některým podezřelé. Pavla zavřeli, ale on se i ve vězení choval tak, jako by byl svobodný. Nezatrpkl, nenaříkal si a dál mluvil o Ježíši a o Božím království. I s Onezimem. Vůbec se k němu nechoval jako k otroku, jako k nějakému nástroji, ale mluvil s ním laskavě. III. ONEZIM SE SETKAL S JEŽÍŠEM Na Onezima to zapůsobilo. Začal Pavlovi důvěřovat a prozradil mu i to, že je uprchlý otrok. Vyprávěl Pavlovi, kde jako otrok sloužil a jak to bylo s jeho útěkem. Pavel mu zas vyprávěl, že před Bohem jsou na tom všichni lidé stejně: muži i ženy, židé i pohané, otroci i svobodní. Ježíš, kterého ukřižovali a který byl vzkříšen, je Pánem celého světa, a ti, kdo v něho věří, jsou si všichni navzájem bratry a sestrami. To zaujalo Onezima ještě víc. Tam ve vězení uvěřil, že Ježíš je i jeho Pánem. A Pavlovi, který už byl docela starý, pomáhal. Pavel jeho službu rád přijímal. To bylo něco jiného, než když Onezim sloužil v domě svého pána Filemona. Pavlovi pomáhal ne z povinnosti, ale rád. Jako by ani nebyli ve vězení. Cítil se svobodně jako nikdy předtím. Viděl, že ho má Pavel rád jako vlastního syna. Rád by u něj zůstal napořád a pomáhal mu. IV. ONEZIM SE MÁ VRÁTIT K FILEMONOVI Ale jednoho dne Pavel řekl: Onezime, takhle to nemůže zůstat. Jak to s tebou bude dál, to nemůžeme rozhodnout my dva, to musí rozhodnout jedině tvůj pán Filemon. Pořád mu patříš, a když jsi utekl, způsobil jsi mu škodu. Ta věc se musí dát do pořádku. Vrátíš se. A nejlepší bude, když se vrátíš sám, dobrovolně. Onezim se zděsil: To ne! Víš přece, co se dělá s uprchlými otroky! Když se vrátím, zabijí mě. A když mě nezabijí, tak mě pro výstrahu ostatním krutě potrestají. Přelámou mi kosti, vypálí cejch. Nejspíš bych to vůbec nepřežil! Pavel odpověděl: Neboj se. Filemon je křesťan. Vím o jeho víře i o jeho lásce k ostatním bratřím. Vím, kolik dobrého už mnoha lidem prokázal. Uděláme to tak: Já napíšu Filemonovi dopis, ve kterém mu všechno vypíši a požádám ho, aby tě přijal laskavě. Ty si ten dopis vezmeš a předáš mu ho. Nebudeš muset ani sám nic vysvětlovat. Uvidíš, že Filemon bude laskavý. Vždyť věří stejnému Pánu jako ty a já, Onezime. V. ONEZIM SE VRACÍ Onezim vzal dopis, rozloučil se s Pavlem a vydal se na cestu zpátky. Provázel ho strach a nejistota. Jak to asi dopadne? Ale když se cestou modlil nebo zpíval písničky, které ho Pavel naučil, napadlo ho: Ať už to dopadne jakkoli, uvěřil jsem Ježíši Kristu a jsem svobodný. Svobodně jsem se mohl rozhodnout, že se vrátím. Kdybych teď utekl, už bych nebyl svobodný, ale svázaný tím, čeho se bojím. A když pohlédl na dopis, který nesl, zahřálo ho u srdce: na Pavla se mohu spolehnout, určitě napsal Filemonovi něco pěkného. VI. EVANGELIUM PROMĚŇUJE VZTAHY - ONEZIM NACHÁZÍ VE SVÉM PÁNU BRATRA V KRISTU S těmito myšlenkami dorazil do Kolos a vešel do Filemonova domu. Co tu chceš? ptali se ho ostatní otroci. Ti, kteří ho poznali, se zděsili. Proč jsi sem přišel? Nevíš, co tě čeká? Nesu svému pánu dopis od Pavla. Tak ho sem dej. Vedle je právě shromáždění, tam nesmíš rušit. Filemonovi předali dopis a on si přečetl, že ho píše Pavel z vězení. Hned ho dal přečíst a celé shromáždění napjatě poslouchalo. Pavel, vězeň Krista Ježíše, Filemonovi, našemu milovanému spolupracovníku a církvi v tvém domě: Milost vám a pokoj. Pavla všichni dobře znali, vždyť založil tolik křesťanských sborů, i Filemon sám mu vděčil za svou víru. A v dopise hned následovala slova, že se Filemon před ostatními až začal červenat: Děkuji svému Bohu a stále na tebe pamatuji na svých modlitbách, když slyším o tvé víře v Pána Ježíše a o tvé lásce ke všem bratřím. Jenže co je v dopise dál, to už mu tak po chuti nebylo. Prosím tě za Onezima, píše Pavel, který ti před 20 4.díl.indd :38:03

20 Trojiční neděle časem uprchl. Onezim! Sotva Filemon uslyší to jméno, začne se v něm vařit krev a najraději by sáhl po biči. Onezim, který stojí ve dveřích, polekaně ustoupí. Ale když se čte dál, Filemonovi klesne ruka a bedlivě poslouchá. Stejně jako všichni ostatní. I Onezim ve dveřích. Chtěl jsem si ho ponechat u sebe, aby mi ve vězení sloužil místo tebe. Copak můj pán má taky někomu sloužit? myslí si Onezim. Věděl jsem, že je Pavel ve vězení, ale ani mě nenapadlo navštívit ho. Prokázat mu službu lásky, uvědomuje si Filemon a znova se začíná červenat. Já ti Onezima posílám jako svého syna a prosím tě, abys ho přijal. Ne už jako otroka, nýbrž mnohem více než otroka: jako milovaného bratra. Co to tady Pavel napsal?! Onezim napjatě sleduje, co na to jeho pán. Až donedávna byl Filemon zvyklý Onezimovi jen rozkazovat: tohle udělej, támhleto přines, ukliď, pracuj Podle všech pravidel by ho teď měl co nejpřísněji potrestat. Místo toho však slyší, že ho má přijmout jako svého bratra. Bratra, s kterým se bude modlit, zpívat, s kterým se bude dělit o chléb a víno u večeře Páně. Onezim už pro něj nemá být otrok, ale spolu-člověk... A Onezima napadá, jestli i on sám dovede mít Filemona rád jako svého bratra, jestli by mu dovedl sloužit ne z povinnosti, ale ochotně, tak jako ve vězení Pavlovi. Pak mu do uší zazní závěr Pavlova dopisu: Píšu ti v důvěře ve tvou poslušnost a vím, že uděláš víc, než říkám. Zároveň mi také připrav ubytování, snad k vám budu moci přijet. Vida, i od Filemona se žádá poslušnost. A připravit pokoj pro Pavla? - S tím mu Onezim moc rád pomůže. Možná už začíná rozumět tomu, co se naučil: Jeden jest Mistr váš, Kristus, vy pak všichni bratři jste. Jen jestli tomu bude chtít rozumět i Filemon! VII. JAK TO BYLO DÁL Jak Filemon Onezima přijal a jestli splnil Pavlovu prosbu, nevíme. Nám zůstal jen ten dopis, ve kterém Pavel píše o své důvěře, že to Filemon udělá, a dokonce ještě víc, než oč ho Pavel žádá. Ne proto, že byl Filemon dobrák od kosti. Pavel mu však důvěřoval jako svému bratru, jako člověku víry. A věřil, i když se člověku nechce jednat jinak, než je zvyklý, Kristus to s ním zmůže. Tak prožil Pavel, tak to prožil také Onezim, když se měl ve víře vrátit k Filemonovi. Kvůli té naději, co všechno Kristus mezi lidmi zmůže a jak dokáže proměnit lidské vztahy, se ten dopis pro Filemona zachoval. A četl se i v jiných sborech, které Pavel založil, a nepochybně i tam ukázal mnoha křesťanům, kdo všechno jsou jejich bratři a sestry. Nakonec se tento list dostal i do Nového zákona, takže ten Onezimův příběh můžeme číst i my. Jak to bylo dál s Onezimem, to už v bibli není. Víme však, že se přidal k zástupu Božího lidu. Ale říká se, že Filemon nejenom že Onezima přijal zpět, ale dokonce mu dal svobodu. A protože byl v prvním století v městě Efezu biskup jménem Onezim, je docela možné, že to byl právě ten, kterého známe z Pavlova dopisu. MODLITBA Pane Ježíši Kriste, děkujeme za to, že u tebe mají všichni lidé stejnou cenu. Prosíme, uč nás, abychom nikým nepohrdali. Děkujeme za to, že i v církvi jsou různí lidé a že všichni společně patříme k sobě. Prosíme za lidi, kteří jsou ve vězení, kterým někdo ubližuje, kteří jsou ponižováni. Prosíme, dávej sílu a odvahu všem, kdo se jich zastávají, a uč tomu i nás. Amen 21 4.díl.indd :38:03