MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SPORTOVNÍCH STUDIÍ KATEDRA GYMNASTIKA A ÚPOLŮ

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SPORTOVNÍCH STUDIÍ KATEDRA GYMNASTIKA A ÚPOLŮ VZNIK A VÝVOJ MODERNÍ GYMNASTIKY Bakalářská práce Vedoucí práce bakalářské práce: Mgr. Lenka Svobodová Autor: Michaela Javorková Brno

2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedním Mgr. Lenky Svobodové, s využitím zdrojů uvedených v soupisu literatury. V Brně dne podpis:... 2

3 Děkuji Mgr. Lence Svobodové, za odborné vedení mé bakalářské práce a za veškeré podmětné připomínky. 3

4 Obsah Úvod Charakteristika moderní gymnastiky Charakteristika sportovní disciplíny Dělění moderní gymnastiky Náčiní v moderní gymnastice Cvičení s náčiním Hudební doprovod Struktura řídících složek Pravidla moderní gymnastiky Chování gymnastek a trenérů Úbor gymnastek Závodní plocha Sbor rozhodčí Vznik a vývoj moderní gymnastiky Historie moderní gymnastiky Vznik a vývoj moderní gymnastice v Československu Tréninky dříve a dnes Vznik a vývoj estetické skupinové gymnastiky Estetická skupinová gymnastika Historie estetické skupinové gymnastiky Vývoj ESG v Rusku Pravidla estetické skupinové gymnastiky Dětská pravidla Věková kategorie 8 let a mladší a Věková kategorie let Soutěžní kategorie let Závěr Seznam použité litaratury Seznam zkratek Seznam obrázků...47 Resumé

5 Úvod Moderní gymnastika je ryze dívčí sport, kde jsou kladeny velké nároky na ladnost a soulad pohybu s hudbou i na celkový estetický dojem. Hlavní náplní moderní gymnastiky je cvičení při hudbě se švihadlem, obručí, míčem, stuhou a kužely. Moderní gymnastika od jiných sportů spojuje fyzický výkon s estetikou. To má vliv nejen na samostatné sportovce, ale i na diváckou veřejnost, která se nepřichází podívat na výkon gymnastek, ale odnese si i silný estetický dojem. Cílem mé bakalářské práce je zachytit vznik a vývoj moderní gymnastiky až po současnost a přiblížit veřejnosti tento krásný a čistě ryzí sport žen. Moderní gymnastika je řazena do esteticko koordinačních sportů. Její řízení má na starost FIG a UEG. Sama tento krásný sport a velice náročný jsem pěstovala od útlého dětského věku, proto jsem si i toto téma vybrala. Teď jsem trenérkou klubu SK MG Zlín. Trénují děvčata ve věku 4 10 let. Trenérkou jsem už 5 let. Rozhodčí 3. třídy pro moderní gymnastiku 4 roky a rozhodčí 2. třídy pro estetickou skupinovou gymnastiku 1 rok. 5

6 1 Charakteristika moderní gymnastiky 1.1. Charakteristika sportovní disciplíny Pojem gymnastika Vývoj společnosti je od pradávna ovlivňován historickými, ekonomickými, politickými a kulturními podmínkami. K těmto vlivům neoddělitelně patří i charakteristické pohybové aktivity zobrazující život dané doby. Tělesná cvičení mají úzký vztah ke kultuře, jsou důležitou součástí výchovy a odpovídají specifickým národním potřebám. (kolektiv autorů, 2005) Ze starořeckého slova,,gymnasein to je cvičiti nahý a,,gymnastes označujícího bojovníka, cvičence, ale i člověka, který se zabýval,,vědou o tělesných cvičencích byl odvozen název gymnastika, jako nadřazený pojem pro systémy gymnastických cvičení navazujicí na ideály antické harmonie tělesné a duševní složky člověka kalokagathie. (Kos, 1990) Gymnastiku nechápeme pouze jako systém tělesné výchovy nebo soubor cvičení, ale jako fenomén, který může ovlivňovat životní styl jednotlivce, uspokojovat jeho potřeby a současně je ovlivňován nároky společnosti člověka, na jeho zdatnost a výkonnost. (kolektiv autorů, 2005) Moderní gymnastika je sportem esteticko-koordinačním. Podle klasifikace uváděné doc. Choutkou je výkon v moderní gymnastice typem technicko estetického výkonu s úkolem přesně, formálně dokonale a esteticky předvést danou sestavu. Výkon má charakter převážně stereotypní, protože u jednotlivých pohybových struktur (prvků), jejich kombinací a celých sestav musí dojít k vysokému stádiu automatizace i přesto, že jsou kontrolovány vědomím (Čížková, Novotná, 1978). Moderní gymnastika jako sportovní specializace pro ženy plní především úkoly a cíle sportu. Metodika sportovního tréninku i technika důsledně dbá na anatomické, fyziologické a psychologické zvláštnosti žen a dívek, na jejich sklony a duševní záliby. Aplikace fyzikálních zákonů a principů biomechaniky o přirozených pohybech lidského těla, dále poznatky z estetiky pohybu, hudby i některé zásady teorie a choreografie z tanečního umění jsou důležité při stanovení základních požadavků pro pohybový projev moderní gymnastiky. Krásu cvičení moderní gymnastiky podmiňuje tedy více činitelů. Název moderní gymnastika je převzat z mezinárodního označení FIG Gymnastique moderne. Dřívější název umělecká gymnastika byl vlastně překlad z ruského slova chudožestvennaja a je stejně tak málo výstižný jako název moderní. V umělecké či moderní gymnastice není umění cílem. Cílem tohoto čistě ženského sportu je péče 6

7 o rozvoj a výchovu sportovkyň s vysokou pohybovou kulturou. Chce-li cvičenka moderní gymnastiky, dosáhnout vrcholového mistrovství, musí si osvojit pohybový projev, který vytváří její charakter a krásu a není jen požadavkem estetickým, ale především zdravotním a výchovným. Moderní gymnastika jako sport pro ženy je prostředkem nejen tělesné, ale i rozumové, estetické, pracovní a mravní výchovy. Všechny tyto složky výchovy ovlivňují metodiku sportovního tréninku moderní gymnastiky a její techniku. (Fürlová, Livorová & Petrová, 1972) 1.2. Dělení moderní gymnastiky Moderní gymnastika v České republice má 3 úrovně pro soutěž jednotlivkyň a dvě úrovně pro společné skladby. Pod pojmem úroveň si můžeme také představit výkonnostní stupeň. Jednotlivkyně: Základní program je národní pro Českou republiky. Jedná se o povinné sestavy. V rámci tohoto stupně se závodnice dělí do kategorie dle věku (0. kategorie-4. kategorie). 0. kategorie je letos pro dívky ročníku narození 2006 a mladší. 4. kategorie je pro dívky ročníku narození 1999 a starší. Pro každou kategorii je přímo stanovené náčiní a dané popisy sestav gymnastickým názvoslovím a daná povinná hudba. Kombinovaný program je pouze národní pro ČR. Je to kombinace jedné povinné sestavy a jedné volné sestavy. Pro každou kategorii je přímo stanovené náčiní a vypsané popisy sestav gymnastickým názvoslovím a daní povinná hudba pro povinnou sestavu. Pro volnou sestavu lze použít libovolnou hudební nahrávku v délce 1:00 1:30 minut instrumentální i zpívanou od roku Ve volné sestavě musí být zařazen minimálně jeden skok, obrat, rovnováha, ohebnost, vlna a kroková variace (často bývá zařazeno prvků více, aby při případném neprovedení jednoho prvku, byl prvek pojištěn). V rámci toho stupně se závodnice dále dělí do kategorií dle věku (III.-I.VTp a ženy). Název Vtp je výkonnostní třída povinná (náplň i charakteristika těchto kategorií se v průběhu času výrazně změnila, ale název zůstal stejný). Kombinovaný program má vlastní tabulky všech gymnastických prvků pro volné sestavy. Prvky jsou rozděleny do kategorií skoky, obraty, rovnováhy a již se dále nedělí. Volný program jedná se pouze o volné sestavy. V rámci tohoto stupně se 7

8 závodnice dělí do kategorií dle věku neděje nejmladší, naděje mladší, naděje starší, juniorky a seniorky. Juniorky a seniorky se mohou účastnit zahraničních závodů, mistrovství a olympiád jsou řízeny mezinárodními pravidly. Všechny ostatní jmenované kategorie si každý stát upravuje sám (pravidla se liší jen velmi málo). Jedině závodnice těchto kategorií mohou jezdit na mezinárodní závody do zahraničí, protože mají sestavy poskládané dle stejných nebo podobných pravidel. V ČR existuje ještě jedna pod větev volného programu kadetky mladší, kadetky starší a dorostenky v podstatě se jedná o nižší úroveň nadějí, juniorek, seniorek. Pro sestavy lze použít libovolnou hudební nahrávku v délce 1:15 1:30 může být i zpívaná. V každé sestavě musí být přesný počet prvků a dokonce i daném poměru (například v sestavě se švihadlem musí převažovat skoky, proto je v sestavě pro naděje mladší při předepsaném počtu 8 prvků možno provést 5 skoků a ostatní prvky rovnováha, obrat buď jedenkrát nebo některý dvakrát a některý vynechat, žádná jiná možnost neexistuje. Počet prvků a jejich poměry má každá kategorie volného programu přímo stanoveny. Navíc jsou taky přímo stanoveny maximální hodnoty prvků, které mohou v jednotlivých kategoriích zařazeny. Volný program má vlastní tabulky všech gymnastických prvků prvky jsou rozděleny do kategorií skoky, obraty, rovnováhy a v těchto kategoriích jsou ještě rozděleny dále dle obtížnosti od nejjednodušších za 0,1 desetinu bodu obtížnost A až po nejtěžší za 0,5 bodu obtížnost E a jsou uvedeny na stranách v mezinárodních pravidlech moderní gymnastiky. Dále jsou ve volném programu stanoveny manipulace s náčiním, které jsou v sestavách bonifikovány (také tabulky). Vše, co má gymnastka v sestavě předvést, se zapisuje do zápisu sestavy a rozhodčí rozhodují dle těchto zápisů pouze škrkají, co gymnastka zkazila, sčítají hodnoty, co gymnastka provedla. Společné skladby: Linie B především pro závodnice základního a kombinovaného programu. Délka sestavy je 2:00 2:30 a je povolena instrumentální i zpívaná hudba od roku Počet gymnastek je 4 6 členek a povolena je jedna náhradnice. Závod všech kategorií probíhá bez oficiálních formulářů (zápisů sestav). Obtížnost těchto 8

9 sestav se řídí dle pravidel pro kombinovaný program. V rámci tohoto stupně se závodnice dělí do kategorií dle věku 0. kategorie 5. kategorie. Všechny sestavy musí obsahovat alespoň jeden skok, rovnováhu, obrat, vlnu nebo osmu a krokovou variaci alespoň 3 spolupráce všech gymnastek. Sestavy s náčiním musí obsahovat minimálně 4 výměny (výměna pouze házením). Linie A především pro závodnice volného programu. Délka sestavy je 2:15 2:30 a je povolena instrumentální i zpívaná hudba od roku Počet gymnastek je 4 6 členek pro mladší kategorie, pro kategorie Naděje starší, Juniorky a Seniorky je určen počet členek družstva na 5. Povolena je jedna náhradnice. Závod všech kategorií probíhá s oficiálními formuláři (zápisy sestav). Obtížnost těchto sestav se řídí dle pravidel pro volný program. V rámci tohoto stupně se závodnice dále dělí do kategorií dle věku. (Stručný výtah z pravidel moderní gymnastiky, 2013) 1.3. Náčiní v moderní gymnastice Technické normy náčiní Jsou stanoveny mezinárodní organizací FIG. Švihadlo Švihadlo je vyrobeno z konopí nebo syntetického materiálu, který má stejné vlastnosti jako konopí. Délka švihadla se určuje podle výšky gymnastkystojí-li gymnastka oběma chodidly na středu švihadla, konečky by měla mít do podpažních jamek. Má jednotný průměr nebo může mít mírně zesilující střední část, zesílení musí být ze stejného materiálu, jako je švihadlo. Barva švihadla je libovolná, ale nesmí být přírodní. Konce švihadla nesmějí být s dřevěnýma nebo plastovýma držadlama. Je povoleno mít jeden nebo max. dva uzly na konci švihadla. Konce mohou být pokryty neklouzavou látkou (Obr. 1). (Reyna Chan) 9

10 Obr. 1 švihadlo (švihadlo Sasaki M 280, 2008) Obruč Obruč je vyrobena z plastického materiálu, který se během pohybu nesmí deformovat. Je kulatá a omotaná adhezní páskou po celé ploše libovolnou barvou. Barva obruče může být přírodní nebo libovolná barva může být i vícebarevná. Váha obruče minimálně 300g. Průměr obruče vnitřní strany cm, cm pro gymnastky menší než 140 cm (Obr. 2). (Reyna Chan) Obr. 2 obruč (Obruč česká 90 cm, 2008) Míč Míč je vyroben z kaučuku nebo syntetického materiálu, který je stejně pružný jako kaučuk. Minimální váha je 400g. Průměr míče je cm a cm pro gymnastky menší než 140 cm. Barva míče je libovolná, jsou povoleny geometrické vzory, ale zakázány velké figurální motivy (Obr. 3). (Reyna Chan) 10

11 Obr. 3 míč (Míč Sasaki M-207BR P) Stuha Tyčka je ze syntetického materiálu. Délka tyčky je cm včetně fixačního prstence. Průměr je max. 1 cm v nejsilnějším místě. Tvar je válcovitý, kónický nebo jejich kombinace. Dolní část může být opatřena neklouzavým materiálem. Barva je libovolná (Obr. 4). Fixací je karabinka, která spojuje stuhu s tyčkou. Materiál fixace je libovolný, délka max. 7 cm (Obr. 5). Stuha je vyrobena ze saténu nebo podobného materiálu. Délka stuhy je 6 m, 5 m pro gymnastky menší než 140 cm. Začátek stuhy, který je připevněn fixací může být až do 1 m zdvojen a na horním konci zdvojení je povolena výztuha max. 5 cm. Šířka stuhy může být 4-6 cm. Váha je minimálně 35 g (Obr. 6). (Reyna Chan) Obr. 4 tyčka (Tyčka ke stuze Sasaki M-700G FRR, 2008) 11

12 Obr. 5 karabinka (Karabinka na stuhu Sasaki M-740, 2008) Obr. 6 stuha (Stuha Venturelli, 2008) Kužele Jsou vyrobeny ze syntetického materiálu. Délka je cm. Tvar kuželí je lahvovitý. Tělo nejsilnější část kužele, krk je tenká část, hlavice je kulová část s rozšířením. Je povolena adhezní páska nebo neklouzavá hmota kolem všech částí. Váha je minimálně 150 g každý kužel. Průměr maximálně 3 cm. Barva je libovolná, jedno i více barevná (Obr. 7). (Reyna Chan) 12

13 1.4. Cvičení s náčiním Obr. 7 kužele (Kužele Sasaki M-35 BRP, 2008) Cvičení s náčiním kladou speciální nároky na koordinaci náčiní a pohybu těla. Jednotlivé druhy náčiní mají svoji odlišnou techniku. Mnohé prvky jsou však pro různé druhy náčiní podobné. Podle typu náčiní je volen hudební doprovod. Prvky s náčiním musejí být prováděny pravou i levou paží. Dnes rozlišujeme cvičení s pěti náčiními. 1. Švihadlo cvičení se švihadlem má vydatné fyziologické účinky, působí především na rozvoj svalových skupin dolních končetin, zvláště svalu lýtkového, zvyšuje pružnost v kotnících a dále zdokonaluje kloubní pohyblivost paží, nejvíce zápěstí. Cvičení se švihadlem učí i smyslu pro rytmus. Z hlediska dlouhodobé sportovní přípravy bývá švihadlo zařazeno jako první náčiní, jehož techniku si děvčata osvojují. Sestava se švihadlem by měla být dynamická, se změnami rytmu, založená především na skokových kombinacích. Hodnotí se výška skoku, pohybový rozsah 16 kloubů, záklon u skoků se záklonem, propnutá kolena a nárty. Důraz je v neposlední řadě kladen na vedení švihadla. Švihadlem kroužíme: a) vpřed b) vzad c) stranou d) vodorovně (oba konce švihadla obvykle držíme v jedné ruce). Švihadlo může být drženo obouruč či jednou rukou a složeno na poloviny, třetiny a čtvrtiny. Základní technikou jsou poskoky a skoky přes rozložené švihadlo (držené obouruč za konečky). Je rovněž možné provádět zavinutí, spirály, odbíjení, mlýnky. Tyto pohyby, stejně jako pohyby se složeným švihadlem, nebo uzlem, nejsou typické pro toto náčiní, ale nesmějí v kompozici převažovat. V sestavách se švihadlem nesmí chybět: a) přeskoky s kroužením vpřed, vzad a stranou b) drobné přeskoky přes švihadlo c) manipulace: komíhání, kruhy, švihy, osmy d) kroužení e) házení, chytání f) vypuštění jednoho konce švihadla ešapé. 13

14 2. Obruč cvičení s obručí je vhodné pro mládež i pro vyspělé cvičenky. Pohyby s obručí jsou převážně dynamického charakteru, zdokonalují nervosvalovou koordinaci a přispívají velkou měrou k postřehu, obratnosti a hbitosti cvičenek (Főrlová & Livorová & Petrová, 1962). Polohy obruče: a) rovná b) svislá c) šikmá Držení obruče: a) jednoruč b) obouruč c) popř. jinými částmi těla. Dělení cvičení s obručí: a) pohyby obruče v rovinách b) kroužení c) házení a chytání d) přeskoky a skoky do obruče e) kutálení (po zemi a po těle) a kutálení se zpětnou rotací f) manipulace: překlopení, roztáčení přetáčení, švihy, kruhy, osmy g) průchody obručí h) prvky prováděné nad obručí apod. 3. Míč při cvičení musí míč spočívat na dlani, nesmí být držen prsty (jen při některých cvičeních mohou prsty míč lehce přidržovat). Míč při cvičení držíme jednoruč nebo obouruč. Cvičení s míčem dělíme na: a) házení a chytání (do téže ruky, přehození do druhé ruky) b) odbíjení c) kutálení d) manipulace: kruhy, švihy, osmy, odrážení, převracení či bez kruhových pohybů míče (míč je vyvažován na jedné ruce nebo jiné části těla. Je rovněž možné provádět vedená kutálení, pasivní odbíjení a otáčivé pohyby s míčem. Avšak tyto pohyby, stejně jako držení míče oběma rukama nejsou typické pro toto náčiní a tudíž nesmí v kompozici převažovat. Provedení všech technických pohybů s míčem drženým v jedné ruce je správné pouze, když jsou prsty drženy přirozeně. Zmáčknutý/stlačený míč je považován za statický. Míč držený v ruce bez samostatného pohybu paže je považován za statický, a tudíž je povolen pouze při jednom pohybu těla. Základní vyhození míče rukou musí být provedeno s jeho odvinutím, tj. s pohybem míče z dlaně přes konečky prstů a vytažením trupu do výšky. Míč vyhazujeme, stejně jako ostatní náčiní v předpažení vzhůru nebo upažení. Chycení míče musí být provedeno stažením přes prsty zpět do dlaně, nesmí být přichycen druhou rukou nebo trupem. Chycení do obou rukou snižuje hodnotu prvku o 0,1 bodu, pokud není provedeno bez zrakové kontroly. 4. Kužele Technika s kuželi je obtížná, neboť vyžaduje soulad pohybu celého těla s přesným rytmickým pohybem paží s kuželi (Főrlová & Livorová & Petrová, 1962). Paže nesmí být při cvičení strnulé, ale měkce protažené. U kužele 14

15 rozeznáváme: hlavici, krk, tělo a patu. Pohyb vychází z ramenního kloubu u velkých kruhů a ze zápěstí u malých kroužků a mlýnků. Pohyby paží musí být v souladu s pohyby celého těla, jeden pohyb navazuje na druhý. a) malé kroužky b) mlýnky c) házení, chytání jednoho nebo obou kuželů s rotací nebo bez rotace, asymetrická házení a chytání d) ťukání e) manipulace: švihy, kmihy a kruhy paží Švihy, kmihy a kruhy kuželů, osmy, asymetrické pohyb. Asymetrické pohyby musí být prováděny s různým pohybem kuželů (tvar, rovina, amplituda, směr). Malé kroužky prováděné se zpožděním, nebo různými směry nejsou považovány za asymetrické pohyby, protože mají stejný tvar a amplitudu, 50% manipulace kuželů během sestavy musí být provedeno s kuželi drženými za hlavu. Asymetrické házení může být prováděno jednou nebo oběma rukama najednou. Pohyb kuželů se musí lišit ve tvaru či výšce (jeden kužel letí výš, než druhý), lišit se rovněž může rovina či směr vyhození. Kutálení, odrážení, či klouzání, stejně tak jako držení kuželů za krk, nebo tělo nesmí v kompozici převažovat. 5. Stuha patří k obtížnějším náčiním, proto je nácvik techniky s tímto náčiním zařazen v dlouhodobé přípravě mládeže spolu s kuželi až za švihadlo, obruč a míč. Šestimetrová stuha musí být v průběhu celé sestavy v pohybu, její konec se nesmí dotýkat země a těla cvičenky. V manipulaci se stuhou rozlišujeme: a) hádky/vlnovky (4 5 hádků) b) spirály (4 5 spirál) c) manipulace: kruhy, švihy, kmihy, osmy d) házení e) házení s návratem - stahovačka f) malé házení ešapé g) průchody stuhou nebo přechody nad kresbou stuhy celým tělem nebo částí těla. Je rovněž možné provádět odrážení, namotání a vymotání ze stuhy. Tyto prvky však nejsou považovány za typické pro toto náčiní a tudíž nesmí v kompozici převažovat. (Hamžová, 2008) 1.5. Hudební doprovod Hudební doprovod byl od počátku součástí umělecké gymnastiky. Povinné i volné sestavy cvičily gymnastky s doprovodem klavíru. Živá hudba znamenala lepší kontakt závodnice s hudbou. Cvičilo se na lidové písně a na nejrůznější hudební motivy. Využívalo se úryvků skladeb předních světových hudebních skladatelů, anebo byly komponovány skladby přímo pro určité sestavy. Později přišly italské gymnastky s nápadem využít pro doprovod větší hudební tělesa, která znamenala dokonalejší hudební prožitek, avšak za cenu vyšších nákladů. V důsledku toho byla živá hudba nahrazena hudbou reprodukovanou, která umožňuje větší variabilitu a širší repertoár. Přestože je nabídka v tomto ohledu velmi bohatá, nedaří se vždy skloubit náročné pohybové kreace s vybranými hudebními motivy. Cílem je, aby byl pohyb dokonale sladěn s hudbou, aby vystoupení působilo uceleným dojmem. 15

16 Plisková se však k současně nastaveným trendům staví kriticky: Poukazuje na složitost prvků a na jejich nepřiměřené množství, které vede k upřednostnění technické stránky nad estetikou. Sestavy mnohdy připomínají až artistické výkony, avšak zdá se, jakoby hudební složka nebyla cítěna a prožívána. V nevhodně zvolených složitých skladbách nemusí být hudba správně pochopena, a naopak dobře zvolené skladby nemusí být v souladu s pohybovou stránkou. Nepřiměřené množství prvků ubírá na estetice. Věc je tradičně dobře vyřešena u tzv. bývalé sovětské školy, kde je na celkové sladění kladen zvýšený důraz. Ideální situace je zejména u gymnastických exhibic, kde mají závodnice větší volnost ve výběru předváděných prvků. Řada exhibičních vystoupení má velmi dobrou úroveň a pro mnoho diváků jsou pro rozmanitost a různorodost pojetí velmi atraktivní. Závodní sestavy byly v minulosti od sebe výrazně odlišné, v současnosti jsou si podobné. To je zřejmě příčina, proč se z moderní gymnastiky vytrácí krása a příjemný dojem. (Hamžová, 2008) 1.6 Struktura řídících složek Správní institucí je Mezinárodní gymnastická federace FIG (francouzsky: Fédération Internationale de Gymnastique), která byla založena v roce 1881 a zahrnuje všechny gymnastické disciplíny. Moderní gymnastika je jejím právoplatným členem od Pořádá mistrovství světa a olympijské hry. Evropská gymnastická unie UEG (European Union Of Gymnastics / Union Européenne de Gymnastique), 47 členů. Pořádá mistrovství Evropy. Český svaz moderní gymnastiky, ČSMG od roku 1963, pořádá mistrovství České republiky. Obecná charakteristika sportovní disciplíny, která vešla do povědomí jako umělecká gymnastika, předznamenává význam a postavení této činnosti v kontextu sportu jako důležitého kulturního fenoménu. Kapitola se zabývá podrobně základními cvičebními kategoriemi a zejména rozebírá jednotlivá náčiní, hudební doprovod a ostatní významné aspekty. (Hamžová, 2008) 16

17 2 Pravidla moderní gymnastiky 2.1. Chování gymnastek a trenérů Gymnastky jednotlivkyně a šest gymnastek společné skladby by měly být přítomné na závodní ploše pouze tedy, pokud byly vyhlášeny mikrofonem, nebo Koordinační rozhodčí, nebo když svítí zelené světlo. Srážka udělována koordinační rozhodčí: Brzký nebo pozdní nástup gymnastky nebo společné skladby 0,5b. Gymnastka, která se rozcvičuje v závodní hale 0,5b. Gymnastky společné skladby, které spolu verbálně komunikují v průběhu sestavy 0,5 b. Jednotlivkyně i společné skladby musí na závodní plochu nastoupit rychle a bez hudebního doprovodu a ihned zaujmout počáteční pozici. Srážka udělována Koordinační rozhodčí 0,5 b. pokud toto není dodrženo. Během vlastní sestavy, nesmí trenér gymnastky, nebo společné skladby jakýmkoliv způsobem komunikovat s gymnastkou / gymnastkami, hudebníkem, nebo rozhodčími. Srážka udělovaná Koordinační rozhodčí 0,5 b. (Rhytmic gymnastics, 2013) 2.2. Úbor gymnastek Vhodný gymnastický trikot musí být z neprůhledného materiálu. Trikoty, které mají některé části z krajky, musí být podšité (od trupu po hrudník). Přední a zadní výstřih trikotu nesmí být hlubší, než do poloviny hrudní kosti a maximálně do úrovně spodní části lopatek. Trikoty mohou být s rukávy, nebo bez rukávů, ale taneční trikoty s úzkými ramínky nejsou povoleny. Trikot musí být přiléhavý, aby umožnil rozhodčím ohodnotit správnou polohu každé části těla. Trikoty pro společnou skladbu musí být identické (stejný materiál, styl, střih, a barva). Nicméně, pokud je trikot z materiálu s určitým vzorem, budou tolerovány malé rozdíly, které mohou vzniknout střihem. Je povoleno nosit: dlouhé punčocháče ke kotníkům přes nebo pod trikot, celotrikot v případě, že je přiléhavý. Délka a barva látky zakrývající nohy musí být stejná na obou nohách (vzhled harlekýn je zakázán), pouze styl (střih a zdobení) smí být odlišné. Sukýnka přes trikot, punčocháče, nebo celotrikot, která nepřesahuje oblast boků. Styl sukýnky (střih a zdobení) je libovolný, ale sukýnka musí být přiléhavá na bocích (střih baletní 17

18 sukýnky je zakázán). Gymnastky mohou předvést sestavu bosy, nebo v gymnastických špičkách (Obr. 8). Účes musí být úhledný a upravený a make-up lehký. Šperky a všechny druhy piercingu, které by mohly ohrozit bezpečnost gymnastky, nejsou povoleny. Srážka udílena Koordinační rozhodčí: trikot jednotlivkyně nebo společné skladby neodpovídá pravidlům 0,3 b. Emblém nebo reklama neodpovídající oficiálním normám 0,3b. Obvazy, nebo jiné bandáže nemohou být barevné a musí mít béžovou barvu. Srážka udílena Koordinační rozhodčí 0,3 b. za nedodržení tohoto pravidla. (Rhytmic gymnastics, 2013) Obr. 8 špičky (Ťapky Venturelli Turn up, 2008) 2.3. Závodní plocha Překročení závodní plochy náčiním, nebo jednou či více částmi těla, která se dotkne země mimo vymezenou plochu, nebo náčiní, které opustí závodní plochu a samo se vrátí, bude penalizováno. Srážka je udělována Koordinační rozhodčí: 0.3b., vždy pro jednotlivkyně nebo za každou chybující gymnastku společné skladby. Srážka nebude udělena, pokud náčiní opustí závodní plochu na konci sestavy, po skončení hudby, nebo pokud je náčiní upuštěno v posledním pohybu. Pomezní rozhodčí: musí zdvihnout 1 praporek, pokud náčiní či tělo překročí závodní plochu, a 2 praporky pokud náčiní i tělo překročí závodní plochu, musí zapsat srážku na speciální formulář a toto poslat Koordinační rozhodčí. Pokud náčiní překročí vymezenou plochu, aniž by se dotklo země, 18

19 srážka nebude udělena. Každá sestava musí být předvedena celá na jedné závodní ploše: Srážka udílená Koordinační rozhodčí: 0,3 b., pokud gymnastka nebo společná skladba změní závodní plochu nebo ukončí sestavu mimo závodní plochu nebo opustí závodní plochu během sestavy. Pomezní rozhodčí: musí zdvihnout 1 praporek, pokud gymnastka nebo gymnastky ze společné skladby změní závodní plochu nebo opustí závodní plochu během sestavy, musí zapsat srážku na speciální formulář a toto poslat Koordinační rozhodčí.(rhytmic gymnastics, 2013) 2.4. Sbor rozhodčí Každý sbor rozhodčích (soutěže jednotlivkyň i společných skladeb) se skládá ze 2 skupin rozhodčích: rozhodčí Obtížnosti a rozhodčí Provedení. Obtížnost (D): 4 rozhodčí, průměr 2 společných známek. Každá podskupina udělí 1 společnou známku D (součtem). Celková známka za obtížnost průměr 2 známek, udělených 2 podskupinami. Provedení (E) 5 rozhodčích pro MS a OH + 2 Referenční rozhodčí. 4-5 rozhodčích pro mezinárodní soutěže. Celková známka za provedení (E) (odčítáním) s 5 rozhodčími: průměr 3 středních známek. Celková známka za provedení (E) (odčítáním) se 4 rozhodčími: průměr 2 středních známek. (Rhytmic gymnastics, 2013) Rozhodčí 3. tříd jsou pouze proškolovány na školících akcích na rozdíl od rozhodčích 1. tříd. Na prvním školení rozhodčí musí složit závěrečnou zkoušku, která umožňuje rozhodovat na pohárových závodech. Doškolení je po 4 letech nebo po obnově pravidel. Rozhodčí 1. tříd mají vystudovanou vysokou školu, která je zaměřená na rozhodčí 1. třídy moderní gymnastiky, která trvá 2 roky a je pouze v Praze. Od roku 2013 jsou nové pravidla, které platí do roku Krátký výtah z pravidel je v předešlých kapitolách. Hlavní změny v pravidlech je rozřazení prvků pouze do 3 skupin a to na skoky, rovnováhy, rotace dříve do 4 skoky, rovnováhy, obraty, vlny a ohebnost. Poslední skupina vlny a ohebnosti jsou rozřazeny do rotací a rovnováh. Také došlo k bodovému ponížení prvků max. 0,5b. Ve starých pravidlech byly prvky obtížnosti max. 1.0b. 19

20 3 Vznik a vývoj moderní gymnastiky 3.1. Historie moderní gymnastiky Tato elegantní forma gymnastiky vznikla jako ilustrace projevu prostřednictvím pohybu ke konci 19. a na počátku 20. století. Společnost byla založena na vizích Jean-Georges Noverre a François Delsarte, gymnastika používá taneční prvky k rozvoji estetického výrazu a milosti v lidském těle. I když je hlavním znakem moderní gymnastiky soulad hudby a pohybu, proto je možné pokládat za její předchůdce Delsartovu estetickou gymnastiku, která ještě nemá tyto hlavní rysy. Francouzský zpěvák a herec Francois Delsarte ( ) založil roku 1834 v Paříži vlastní školu, ve které chtěl systematickým školením pohybů naučit herce výrazovému projevu zvládnutím výrazových technik. Tato technika se opírala o zákonitosti postojů a gest jevištní plastiky a tance. Delsarte odmítal současnou dekadenční formu umění uznával jen antické umění, které pokládal za nejdokonalejší formu umění vůbec. První poukázal na to, že k výrazovému projevu herce je potřebný nejen estetický pohyb obličeje, ale i celého těla. Jeho žáci Steele Mackaye a Genevieve Stebbinsová rozšířili jeho názory v Americe, kde například estetická gymnastika Stebbinsové byla zavedená na veškerých amerických dívčích školách. Vznik moderní gymnastiky je úzce spojený se jménem švýcarského Francouze Emil Jaques Dalcrozea ( ). Dalcroze byl profesorem hudební teorie na ženevské konzervatoři a podobu svojí pedagogické praxe zkoumal nedostatky výchovy hudebního sluchu. Zjistil, že žáci, kteří taktovali správně, projevovali prožití hudebního rytmu celým tělem a zjistil, že jak jsou žáci strnulí k pohybům silným rytmickým citům, tak tyto pohyby můžou vyplívat na zvýšení smyslu pro rytmus hudby. Uvědomování si hudebního rytmu nezávisí teda jen na výchově sluchu, ale i na jiných schopnostech, které spočívají ve vzruchu nervů a svalů celého těla. Jinými slovy: spojení pohybu s hudbou vzniká intenzivnější výchovný prostředek k výchově hudebního sluchu. Do Dalcrozea se sice už hudba užívala jako doprovod ke gymnastickému 20

21 cvičení nebo k tanci, ale hudba měla jenom funkci zdůraznění taktu nebo jen uživení a obveselení. Rytmus pohybu byl vždy velmi jednoduchý, obyčejně pohyb začínal na první dobu v taktu, zatím co podobu ostatních dob byla výdrž. Mezi rytmem hudby a rytmem pohybu neměla být tělesná spjatost. Dalcroze první spojil pohyb s hudbou jako výchovný prostředek a vytvořil tak základ rytmiky. První žádal, aby se rytmus pohybu kryl s rytmem hudby, tj. aby každý hudební motiv byl vyjádřený přesně pohybem. Delcroze vychází ze zásady, že každý rytmus je pohyb, každý pohyb je vázaný na hmotu, každý pohyb potřebuje prostor a čas. Z této zásady vyplynul i požadavek souvislosti mezi hudbou a časovými hodnotami a též mezi hudbou a dynamickými projevy člověka v prostoru. Pod Dalcrozeovou rytmikou můžeme teda rozumět pohybové vyjádření hudby a její složek, kterými jsou rytmus, tempo, takt, dynamika, forma, výraz. Nejznámější jeho dílo je šestisvazková práce Der Rhythmus als Erziehungsmittel für das Leben und die Kunst z kterého označují za nejznámější Methode Jacques Dalcroze, dále jen Le Rythm, la Musique et l'education. Základním požadavkem Dalcrozeovým je, aby vlastní hudební zkušenost předcházela teoretické výuce, co znamená, že dítě má být vedené k tomu, aby mohlo říct cítím skoro jako vím. Dalcrozeova soustava měla žáky uvést do dvou základních prvků hudby: rytmu a tónu. Jeho metoda se dělí na tři části, které souvisí navzájem: 1.rytmická gymnastika 2.výcvik sluchu 3.hudební plastika a improvizace Rytmická gymnastika má za úkol 1. Upravovat a zdokonalovat rytmický smysl, 2. zdokonalovat sílu a pružnost svalů v závislosti na časové složce, teda rozvíjet rytmický smysl hudební a cit pro hudební symetrii, 3. zdokonalovat sílu a pružnost svalů v závislosti na prostorové složce, tedy rozvíjet smysl pro rytmus plastický. Dalcrozeův směr přechází nejdříve do scénického umění, rytmickým pohybem znázorňuje různé děje, city, a nálady člověka. Dalcroze vnesl do cvičení 21

22 dynamiku, ruch. A osvobodil tělocvik ze cvičení na místě. V Mellerau (při Drážďanech) založil Dalcroze vzdělávací ústav (1910), později ho přestěhoval do Lucenburgu. Ovlivnil rozvoj gymnastiky v celé Evropě a Americe a vychoval řadu žáků vynikajících propagátorů a pracovníků. Z jeho žáků a následovníků připomenout třeba Böppla, Bodeho a sestry Duncanové a našeho Otčenáška. Po druhé světové válce poskytuje rytmický tělocvik vhodnou bázi pro vznik ještě výraznějšího zdůraznění spojení hudby s pohybem, pro uměleckou gymnastiku (La gymnastique moderne). Dr. Rudolf Bode, blízký spolupracovník Dalcrozea (neshodli se však v otázce taktu a rytmu a tak jejich spolupráce končí v roce 1925). Bode se stal známí zejména svou výrazovou gymnastiku (Ausdruckgymnastick). Bode hovoří, že konečné a vrcholové projevy duševní činnosti, díky zabarvené citové a esteticky působivé, není možné měřit metronom, ale skutečně lidsky prožít a procítit. Pravidelnost označuje Bode za smrt v rytmu. Podobně jako Laban, ani Bode si nevzal za základ svůj systém hudby, ale i přes rytmický pohyb je základem jeho gymnastiky. Bodeho pohyby vycházejí ze středu těla a odtud se šíří přes celé tělo, provázeným citovým výrazem. Předpokládal, že svůj gymnastický systém uvolní a zvláční nejen tělo, ale že tím uvolní i psychické zábrany a křečovitosti. Vychází sice z rytmických pohybů těla i z tance, přece se však zdá, že v jeho cvičebních pohybech je něco nadpřirozené. Gesta a mimika jsou z části divadelní a z části taneční, proto ho někteří gymnastičtí odborníci kritizují. Jeho dílo je však přínosem pro gymnastiku, protože obohatil o rytmicko-výrazové prvky nejen cvičení bez náčiní (zvlášť rozpracované vlny trupem), ale například i cvičení s krátkými tyčemi, plnými míči, malýma činkami, koulí, malým míčem, tamburínou, švihadlem apod. Bode se snaží přenášet zákonitosti na lidský pohyb v jeho rytmickoorganickém skloubení. Pohyb dělí na tři fáze: začátek, důraz, doznění. I jednoduchý švih má začátek (nápřah), důraz (impulz) a doznění (nebo návrat do původní pozice). Rytmus cvičení doplní Bode i hudebním rytmem. Gymnastiku povýšil na 22

23 nauku o pohybu a zeširoka rozebírá i psychologii tělesných cvičení. Bode se nejdřív přikláněl k rytmicko-organické gymnastice. Hovoří, že s každým organickým pohybem je spojený aj rytmický princip. Základními vlastnostmi rytmiky jsou plynulost a změna napětí a uvolnění. Organický pohyb je vždy celkový pohyb, vždy plynulý, rytmický a vždy živý, vypadá jednoduchý a přirozený, vyžaduje značný trénink v pohybové výchově, než se takový stupeň dosáhne (Rothemberg). Podle Bodeho každý pohyb v přírodě je správný, špatné pohyby v přírodě nejsou proto se i člověk snaží rozvíjet své přirozené pohyby. Gymnastika tříbí v první řadě smysl pro pravý ekonomický pohyb, pohyb který při vynaložení malého kvanta síly vyjádří kvalitativně nejlepší výkon. V souvislosti s rytmickou gymnastikou je třeba vzpomenout i jméno bratislavského rodáka Rudolfa Labana ( ). Labana vychází ze zvláštních zákonitostí pohybů lidského těla a vidí vzájemnou souvislost pohybu a prostoru. Ve svém systému výrazového tance hlásá, že tanec má být čistým výrazem zážitků. I když Labanova tvorba byla orientovaná na tanec, přece poznatky o výrazovém pohybu a vnímání prostoru platí i pro gymnastiku. Svým tanečním písmem přispěl k tvorbě základu nauky o taneční harmonii a tanečních formách. Nejznámější z jeho děl: Die Welt des Tänzers (1920), Des Kindes Gymnastik und Tanz, Gymnastik un Tanz (1926). U nás rozvil Dalcrozeovu rytmiku v období před první světovou válkou Augustýn Očenášek. Dalcrozeův směr poznal roku 1913 na světovém kongrese tělesné výchovy v Paříži. Pod tímto vlivem a pod vlivem Deményho a Méberta vytváří u nás pohybové skladby, které jsou už s hudbou, mají scénický charakter a dějový obsah. Protože rytmika byla novinkou, chtěl s ní seznámit co největší počet cvičitelů, a to i takových, kteří nemají hudební vzdělání. Rozpracovali spolu s Karlem Pospíšilem jednoduché rytmické cvičení a vydali je pod názvem Sokolská rytmika. Očenášek sice uváděl rytmiku do sokolských jednot, rozpracovával ji teoreticky, ale současně respektoval hledisko fyziologické. Svojí soustavou chtěl přepracovat každý sval v těle, každou skupinu a jejich vzájemnou souhru. 23

24 Dalcrozeova metoda se mu zdála nepřípustná širokým masám, nebo stránka hudební tu převyšovala stránku pohybovou. Jeho snahou bylo právě zpřístupnit tento rytmický tělocvik širokým cvičitelským řadám. Nejdřív teda zpracoval rytmické motivy pochodové, při kterých učili cvičence taktovat, potom se přistoupilo k výdržím a poklusu, zatím k výponu, úklonu, výpadu, poskokům a jen tak ke krouživým pohybům. Dalcrozeovu nauku takto přepracoval na jednodušší cvičební tvary se zaměřením pro široké vrstvy sokolské. Po zvládnutí těchto jednoduchých prvků následovalo spojení pohybů za pochodu (pohyby hlavy, paží a trupu) až skončil pohybovou skladbou. Očenášek však šel ve své tvorbě ještě dál: rozložil pohyby lehké atletiky (běh, skoky, vrh koulí, hod diskem a oštěpem) a úpolů a stylizoval je jako pohyby rytmické. Při čem původní podoba jednotlivých pohybů zůstala, tak divák věděl o jakou disciplínu jde, ale byla znázorněna prvkami stylizovanými a hudbou zidealizované. Klíma (75) mluví, že uměním hudebním se jim dostalo citového produševnění, stylizační syntézou zase ideového spojení, které v celku sestav mluvilo k divákům zřetelnou symbolickou řeč. Očenášek rozděluje skladbu od oddílů, oddíly dělí na věty, věty na takty. Jednotlivé oddíly mají tvořit celky a mají být odlišné pohybově i rytmicky. První oddíl má obsahovat jednodušší pohyby, v dalších oddílech má složitost pohybů a rytmu stoupat. Doporučuje úvod, mezihra a závěr. Při tvorbě rytmických sestav doporučuje: a) postup matematický, to jsou pohyby jednodobé, dvojdobé, trojdobé a delší, kratší jako jednodobé, pozvolné pohyby spojené, rychlé pohyby spojené, pohyby vlnité, poskoky a cval, b) postup metodický, to jsou známé zásady od jednoduchého ke složitějšímu, od známého k neznámému, od lehčího k těžšímu. Při čem obtížnost zvyšuje stupňování rychlosti a složitosti cviků a námahu opakováním cviků, c) postup účelový, tj. respektování z hlediska zdravotního, užitkového a estetického. Očenášek doporučuje cvičení rozmanité a varuje před planými efekty, jako jsou nadměrné skupiny, rejovitá přesycenost a nesmyslné symboly. 24

25 I když Očenášek hlásá, že skladba má být dynamická neodmítá výdrže úplné, nebo umožňují dokonalejší zacvičení a zjednodušují cvičení. Doporučuje pohyby na obě strany (to je vlevo i vpravo). Zvlášť zdůrazňuje při tvorbě jednoduchost: Skládat cvičení jednoduché, z dvou, tří pohybů opakující se, ale při zpěvu nebo hudbě. A to hlavně z místa. Nemučit hlavu nestvůrnými sestavami, v kterých je spletené několik osnov naráz, při kterých pracuje víc hlava než tělo, kde je zlátané do sebe všechno možné bez jakýchkoliv zákonů a důvodů. V roku 1913 uspořádal žižkovský Sokol akademii Zdraví, síla, krása. Tu se snažil Očenášek vyjádřit v jednotlivých skladbách charakteristické rysy směrů, z kterých i sám čerpal: ze severské soustavy držení těla a přípravné cvičení, od Deményho vlnivé a krouživé pohyby a doprovody, od Méberta užité cvičení (sám přeložil jeho Zákoník síly), od Dalcrozea souhru pohybu s hudbou. Na VIII. všesokolském sletu roku 1926 byla předvedená sletová scéna Kde domov můj, která byla odrazem toho, co se za poslední roky vneslo do vystoupení. Očenášek a Pospíšil vpracovali podrobnou učebnici sokolské rytmiky pod názvem Základy rytmického tělocviku sokolského (1928). Ovlivnili celou tvorbu skladeb tělovýchovných vystoupení, přece nejvýraznější se jejich zásah projevil na skladbách žen. Karel Pospíšil, hudební skladatel, který skládal hudební doprovody k sokolským cvičením už od roku 1907 (na sletech se začalo s hudebním doprovodem roku 1891) rychle pronikl i do myšlenek Očenáškových a ideálně doplnil jeho skladatelské mistrovství. Pospíšil přirovnával pohybové skladby ke skladbám hudebním, ze kterých jako doprovod považuje za nejvhodnější lidové písně, proto i sám z nich čerpá. Dovtípil se, že hudba by měla být víc jak doprovod, který by nahradil cvičencům uvádění taktu počítáním, že by měl charakterizovat příslušné pohyby, aby byl vždy hudební výraz podmětem k určité odezvě pohybové. Poprvé se o takovou skladbu pokusil už roku 1895 při scénickém šachovém turnaji, opakovanou ve větších rozměrech roku Tím, že využíval základní principy kompozice starých lidových tanců pro skladby rytmické, objevuje nejen v nich melodičnost, 25

26 ale např. i střídání rytmu, vsuvky nerovnorodých taktů uprostřed tance. Pospíšil přispěl i k teorii formální výstavby pohybové skladby. Kdybychom hodnotili jeho názory z dnešního hlediska, tak jsou už překonané, nebo dnes se vyžaduje k pohybové skladbě vlastní kompoziční hudba (a ne citování lidových nebo jiných písní). Na svoji dobu však bylo jeho učení pokrokové, nebo nejen že zvyšoval emociálnost skladeb, ale vyzdvihoval i národní vědění.(hrčka, 1968) Emile-Jacques Dalcroze ze Švýcarska šla po stopách jejích předchůdců, přidání hudby a rytmu na rostoucí koncepce. Později Rudolf von Laban, Marie Wigmann a Henrich Medau také šli dopředu jako průkopníci ve sportu éra, která byla v roce 1920, se nazývala moderní gymnastika. Disciplína se stala jedním z Eurythmu, našla inspiraci a umělecký výraz v hudbě, pro choreografi disciplína je specifický jazyk prostřednictvím nezměné fantazie. Ale to byla zásluha především nádherně krásné americké tanečnice Isadory Duncan, která se vzbouřila proti založení řádům a dogmatům klasického baletu, o radikální změny v způsobu, jaké umění a sport se proplétají v moderní gymnastice. Ona je matkou moderního a současného tance, tak jak ho známe dnes. Moderní gymnastika jako konkurenční disciplína se vyvinula 1920 v SSSR. Ta se rychle rozšířila do různých škol, a její první představení na špičkové úrovni bylo národní událostí v roce Moderní gymnastika musela čekat až do 1950 pro FIG uznání, a to bylo přes přesvědčivý závazek a obětavost dvou žen FIG, paní Andreina Gotta (ITA) a Berthe Villancher (FRA). Disciplína vstoupila do FIG v roce Po pánské a dámské umělecké gymnastice, moderní gymnastika se stala třetí oficiální konkurenční disciplína. Premiéra mistrovství světa v jednotlivcích se konala v Budapešti (HUN) v roce 1963 s účastí 28 závodnic z deseti evropských zemí. První titul mistryní světa byl udělen Ludmile Savinkové z Ruska. Premiéra mistrovství světa ve společných skladbách se konalo v roce 1967 v Kodani (DEN), Mistrovství Evropy se konalo v roce 1978 v Madridu. Paní Gotta napsala, že ve stejném roce, tento sport dobyl globální hranice, sbíral obdiv a zájem. Naší konečnou snahou je vidět moderní gymnastiku na olympijských hrách. (History of Rhythmic Gymnastics, 2011) 26

27 Cesta k Olympu Společné skladby cvičené s náčiním byly přiřazeny ke sportovní gymnastice, programem na olympijských hrách v Melbourne (AUS) v roce 1956, šest gymnastek cvičilo se švihadlem, některé byly zdobené květinami. Použití náčiní nakonec zmizí z umělecké gymnastiky, ale byla postupně vyplavena na povrch moderní gymnastice. První olympijské hry, které se plně věnují moderní gymnastice byly v Los Angeles (USA)1984. V roce 1996 v Atlantě (USA) vítají premiéra Group soutěže, ve které Španělsko zvítězí nad Bulharskem a Ruskem. (History of Rhythmic Gymnastics, 2011) Moderní éra V průběhu svého vývoje by disciplína měla jít od sportovní gymnastiky na rytmické sporty a to v moderní gymnastiku. Počáteční dominance pochází z Bulharska a Sovětského svazu do 1980, kdy po odstranění sovětského bloku, Ruska, Běloruska, Ázerbájdžánu, Ukrajiny a Bulharska podílel na medailích. Moderní gymnastika rostla v popularitě. Německo, Švýcarsko, Izrael, Čína a Japonsko byly rozvíjející se země. Moderní gymnastika zůstane svůdnou a poutavou, okouzlující a nadále roste zájem i očekávání.(history of Rhythmic Gymnastics, 2011) 3.2. Vznik a vývoj moderní gymnastiky v Československé republice Československou uměleckou (posléze moderní) gymnastiku členíme do 4 vývojových etap dle historických mezníků a vzniku mezinárodních či světových soutěží. I. etapa: První etapa je v Československu charakteristická vznikem ústřední komise umělecké gymnastiky při sekci sportovní gymnastiky (v prosinci 1953), zakládáním prvních oddílů a krajských komisí. V této době se formoval obsah a organizační zajištění gymnastiky. V roce 1954 se v Karlínském divadle konala podzimní celorepubliková soutěž pódiových skladeb různého charakteru-taneční, baletní, rytmické a akrobatické. Současně byly vypracovány první povinné sestavy, které usměrnily obsah a formu i další vývoj mladého sportu. První školení trenérek uspořádal Prešov v roce V prosinci téhož roku proběhla v Praze i první celostátní soutěž žen a dorostenek. Během roku 1956 se nový ženský sport rozšířil po celé zemi. Rostla členská základna, odborná příprava trenérek a rozhodčích, úroveň i výkonnost v soutěžích. Soutěžilo se v povinných i volných sestavách, ve skoku přes laťku a ve společných skladbách s náčiním a bez náčiní. První mistrovství republiky bylo pořádáno v Karlových Varech V pětiboji 27

28 startovalo 19 závodnic, titul získaly Dagmar Šťastná a Alena Toušlová. Druhé mistrovství Československa hostilo o rok později Brno. Titul zůstal doma, zasloužila se o to Jiřina Machatová. V roce 1960 se československé reprezentantky zúčastnily prvního mezinárodního trojutkání v umělecké gymnastice v Bulharsku. Pořadí: 1. SSSR, 2. ČSSR, 3. Bulharsko. Na třetím mistrovství Československa 1960 zvítězila Dagmar Šťastná, v následujících dvou letech svůj titul obhájila. Naposledy získala titul mistryně republiky v roce Roku 1962 dosáhla u nás umělecká gymnastika relativně vysoké úrovně a pokusila se odtrhnout od sportovní gymnastiky. Dagmar Šťastná potvrdila, že je nejúspěšnější gymnastkou tohoto období a získala zlato při premiéře na dlouho významné mezinárodní soutěže-o pohár MDŽ ve volných sestavách. Při Mistrovství světa ve sportovní gymnastice v roce 1962 v Praze bylo předvedeno exhibiční vystoupení umělecké gymnastiky pro technickou komisi Mezinárodní gymnastické federace (FIG), která se takto seznámila s koncepcí tohoto odvětví. Na základě ukázek byla umělecká gymnastika přijata za řádného sportovního člena FIG. Federace schválila návrh o uspořádání celosvětové soutěže v Budapešti Soutěžilo se ve dvojboji-volná sestava bez náčiní a s náčiním - míč či obruč. O rok později byl tento závod uznán jako I. MS a vítězkou se stala Ludmila Savinkovová (SSSR). Napoprvé soutěžilo 10 zemí a 28 závodnic. Naše Hana Machatová skončila čtvrtá, Jana Bérové šestá a Dagmar Šťastná desátá. Snahou tohoto mistrovství bylo sjednotit různé gymnastické směry, nepodléhat tanci a baletu a omezit akrobatické prvky. II. etapa: Roku 1963 byl ustaven samostatný Svaz umělecké gymnastiky v Československu, v čele s předsedkyní Dagmar Páclovou. Vynechal se přeskok přes laťku, jenž byl nahrazen sestavou se švihadlem. Titul mistryně v tomto roce vybojovala Hana Machatová, v roce 1965 a 1966 svůj titul úspěšně obhájila. Konalo se množství školení, seminářů pro trenérky, rozhodčí a hudebníky - klavíristy. Na II. MS, které hostila v roce 1965 Praha, dosáhla čs. umělecká gymnastika svého největšího úspěchu. Soutěžilo se ve čtyřboji - povinná a volná sestava bez náčiní, volná sestava s míčem a se švihadlem. Absolutní mistryní světa se stala Hana Mičechová-Sitnianská. Další titul přidala ve finále cvičení s náčiním. Bez náčiní vybojovala bronz. Na 3. místě ve víceboji skončila Hana Machatová, na 4. místě Jana Bérová. Hana Machatová navíc přidala stříbro v sestavě bez náčiní. Ve Svazu umělecké gymnastiky došlo k vytvoření nových věkových kategorií a k upřesnění pravidel pro výběr závodnic do reprezentačního družstva. Na III. MS v Kodani 1967 se stala Hana Mičechová-Sitnianská mistryní světa ve cvičení se švihadlem a získala 5. místo ve víceboji. Hana a sestra Jiřina Machatovy skončily v první desítce. Od roku 1967 byly do světových soutěží zařazeny i společné skladby s náčiním pro 6 cvičenek. Naše společná skladba v konkurenci 11 zemí se na MS umístila jako stříbrná-za SSSR. Jméno autorky i trenérky se také sluší zapamatovat, byla jí Květa Černá. Mistryní republiky v roce 1967 a 1968 se stala Hana Mičechová-Sitnianská. Roku 1967 byla ustavena subkomise moderní gymnastiky FIG (v roce 1970 vznikla samostatná komise). Zabývala se především technikou pohybu, metodikou, organizací. Květa Černá byla pak mnohaletou členkou technické komise. Od byl přijat Československým svazem umělecké gymnastiky z podnětu FIG nový název pro toto sportovní odvětví-moderní gymnastika. Tento název byl u nás zachován i při pozdější změně mezinárodního oficiálního názvu na "rytmickou sportovní gymnastiku- Gymnastique rytmique sportive" (1975). Československý svaz moderní (umělecké) gymnastiky, tvořený Českým a Slovenským svazem, kladl důraz na zkvalitnění metodiky tréninkového procesu, přípravy talentů a zvyšování výkonnosti našich reprezentantek. V roce 1969 se konalo IV. Mistrovství světa ve Varně. 6. místo získala Hana Mičechová- 28

29 Sitnianská, bronz společná skladba. Bronz navíc přidala Hana Mičechová-Sitnianská spolu s Janou Vonáškovou v povinné sestavě s míčem. Přicházela nová generační vlna závodnic. Titul absolutní mistryně republiky v roce 1970 získala Julie Pekeländrová, v dalších třech letech pak Marcela Klingerová. Po 10 letech začlenění moderní gymnastiky do FIG se stabilizovaly celosvětové soutěže jednotlivkyň i soutěže společných skladeb. Z MS v Rotterdamu v roce 1973 přivezla společná skladba stříbrnou medaili. U nás lze období od roku 1975 charakterizovat jako období rozvoje masové, výkonnostní a i vrcholové gymnastiky. Byl vytvořen nový klasifikační program a systém soutěží. Zvýšil se počet závodnic, kvalifikovaných trenérek a rozhodčích. O ženském sportu se téměř denně psalo v novinách, byl k vidění v televizi. Trenérky vypracovaly jednotný systém, rozdělený do čtyřleté všeobecné a speciální pohybové přípravy. Čs. moderní gymnastika stále patřila ke světové špičce. Roku 1977 se na kongresu FIG odhlasovalo pořádání nové vrcholové soutěže-mistrovství Evropy pro jednotlivkyně (ve třech sestavách) a pro společné skladby. MS v Basileji v roce 1977 vylo pro nás opět úspěšné. Společná skladba vybojovala bronzovou příčku. Stříbro ve cvičení se švihadlem přivezla Zuzana Záveská a bronz ve švihadle získala Iveta Havlíčková, která se v témže roce stala mistryní republiky. Před ní v roce 1974 vyhrála Alena Baťková, po ní ještě jeden titul přidala Marcela Klingerová, v roce 1976 Taťána Mrenová. III. etapa: V roce 1978 nás na I. ME v Madridu reprezentovala trojnásobná (1978, 1979, 1980) mistryně republiky Daniela Bošanská. Ve víceboji obsadila 4. místo a stříbrnou příčku v sestavě se stuhou. Iveta Havlíčková byla ve víceboji osmá a společná skladba se šesti obručemi vybojovala bronz. Další rok na MS v Londýně potvrdila čtyři československá medailová umístění pozici československé moderní gymnastiky ve světové špičce (Daniela Bošanská získala zlato s kuželi, Iveta Havlíčková a Zuzana Záveská bronz ve švihadle. Společná skladba pod vedení paní Květy Černé vyhrála stříbro). Na LOH v Moskvě 1980 se MG předvedla světu jako olympijský ukázkový sport. O čtyři roky později měla soutěž jednotlivkyň premiéru na LOH v Los Angeles. Bohužel bez závodnic socialistických zemí. I přesto se hodí říci, že první olympijskou vítězkou se stala Lori Fungová z Kanady. Z II. ME v Amsterodamu přivezla Daniela Bošanská bronz ze cvičení se švihadlem a stejně cenný kov vybojovala i společná skladba. Z dostupných archívů: roku 1981 bylo v ČSSR 146 oddílů MG, se členy (členkami), 1110 trenérů a trenérek a 511 rozhodčích. Mezi světovou elitu stále patřila československá společná skladba. Autorkami byly paní Marie Čížková a Zdena Hrazdírová, skladba se účastnila MS v Mnichově 1981 a ME ve Stavangeru 1982, na obou mistrovstvích získala bronz. Mistryněmi republiky se staly Šárka Baťková (1981 a 1982), Zuzana Záveská (1983), Libuše Mojžíšová (1984). Roku 1983 oslavila moderní gymnastika 30 let od svého založení. Za těchto 30 let získaly československé závodnice na MS a ME celkem 24 medailí. Z toho čtyři tituly mistryň světa. Bohužel to byly zatím poslední nejcennější medaile pro moderní gymnastiku u nás. Na mezinárodní scéně se zrodil roku 1983 v Bělehradě Světový pohár, kde zvítězila Lilia Ignatovová a naše Daniela Bošanská byla šestá. Ve stejném roce se ve Štrasburku konalo XI. MS, které bylo zároveň kvalifikací na OH v Los Angeles. Dvě místa pro ČSSR vybojovaly Libuše Mojžíšová s Danielou Záhorovskou (mistryně republiky z roku 1985). Poprvé přijela společná skladba z MS bez medaile. Po bojkotu LOH bylo vrcholem pro rok 1984 ME ve Vídni. Nejlépe skončila Daniela Záhorovská na 7. místě a společná skladba na 6. místě. Druhá polovina 80. let přinesla moderní gymnastice velké změny v pravidlech, zvýšila se obtížnost sestav jak po technické, tak i umělecké stránce. To už byl úkol pro další generační vlnu československých reprezentantek. Řada závodnic se připravovala ve vrcholových 29