ZPRAVODAJ METTĀČEK KARUNĀ SEVENA

Transkript

1 ZPRAVODAJ METTĀČEK KARUNĀ SEVENA Vážení přátelé, zasíláme vám další zpravodaj Mettāček o aktualitách Karunā Sevena. Začínají Vassa, ve kterém buddhističtí mniši a mnišky tradičně zůstávají ve svých klášterech a věnují se praxi po dobu tří měsíců. Toto období je také pro nás pro laiky příležitostí se intenzivněji zaměřit na praxi spolu s nimi. Ctihodná pro vás napsala příspěvek o Āsāḷha Puje a přeložila rozhovor s Bh. Pemasirim o důvěře, také si můžete přečíst hezkou reflexi od jedné praktikující a článek o daru pro Suriya Lamai, který proběhl již před časem, ale píšeme vám teď více detailů. Hezké prázdniny přeje Karunā Sevena Obsah: Den Uposatha - Āsāḷha Puja... 2 SADDHĀ víra, důvěra... 6 Suriya Lamai podporujeme Dhamma vzdělání dětí na Srí Lance Proč praktikovat ve světě příčin a následků

2 Den Uposatha - Āsāḷha Puja Vznešený Buddha pronesl svou první rozpravu na den, který se nazývá Āsāḷha Puja. Historie Āsāḷha Puja je dalším z významných dnů v buddhismu. Připadá na patnáctý dorůstající měsíc osmého lunárního měsíce. V době našeho Buddhy se odehrály čtyři následující události: 1. Vznešený pronesl první rozpravu k pěti asketům, v lese Isipatana nedaleko Vārāṇasī. 2. Ct. Aññā Kondañña během přednesu Buddhovy rozpravy dosáhl prvního stupně osvícení (sotāpanna). 3. Poté, co se stal sotāpanna, požádal o přijetí do mnišského řádu. Vznešený Buddha ho ordinoval a Añña Koṇḍañña se tak stal jeho prvním žákem a mnichem (bhikkhu). 4. Zrození Trojího klenotu, který zahrnuje Buddhu, Dhammu a Saṅghu. První svědectví o Buddhově osvícení tím bylo zhmotněno a Buddha dovršil svého buddhovství. To znamená, že po dosáhnutí osvícení nepodržel své znalosti pouze pro sebe, jako tomu je v případě tichého Buddhy (paccekabuddha). Āsāḷha Puja měla svůj počátek takový, jak je popsáno níže. Buddha po svém osvícení strávil 7 týdnů ponořený v blaženosti (vimutti sukha). Po uplynutí tohoto blaženého období byl znepokojen tím, že jeho znalost probuzené mysli byla tak hluboká, že by bylo obtížné pro bytosti s hlubokými nečistotami ji pochopit. Nebeský král Brahmā Sahampati věděl o Buddhových obavách a požádal ho, aby předával své učení, neboť jsou stále ještě bytosti, které mají méně prachu na očích. Ti dokonalí, ctihodný, kteří byli plně osvíceni v minulosti, žili tak, že si vážili právě této Dhammy a uctívali právě tuto Dhammu! I ti dokonalí, kteří budou budoucnosti, budou žít tak, že si budou vážit právě této Dhammy a budou uctívat právě tuto Dhammu. Ctihodný, nechť i nyní Vznešený, dokonalý, plně osvícený žije tak, že si váží právě této Dhammy a uctívá právě tuto Dhammu. Toto řekl Brahmā Sahampati a když to vyslovil, mluvil ještě dále: Ti, kteří byli osvícení v minulosti, ti osvícení v budoucnosti i ti osvícení v přítomnosti, kteří rozptylují zármutek mnohých - ti všichni žili, budou žít a žijí tak, že uctívají pravou Dhammu. To je povaha buddhů. Proto kdo si přeje vlastní dobro a má naději na svoji velikost, určitě by měl uctívat pravou Dhammu, pamětliv poselství buddhů. Díky svému velkému soucitu (karuṇā), použil Vznešený svou buddhovskou vizi a spatřil všechny bytosti tří světů, jak jsou chyceny v pasti. Při svém vidění spatřil tvory, kteří měli ve svých očích málo nebo mnoho prachu, kteří byli s bystrým intelektem nebo těžko chápající, s dobrými nebo špatnými rysy, tvory, které lze učit snadno nebo s obtížemi, a málokteré, kteří žijí tak, že považují hříchy za pramen strachu pro onen svět. Tak jako v jezírku s lotosy modrými, červenými a bílými, některé lotosy zrozené ve vodě rostou ve vodě, zůstávají ponořeny ve vodě a prospívají ponořeny ve vodě; některé jsou zrozeny ve vodě, rostou ve vodě a zůstávají na povrchu vody; některé jiné jsou zrozeny ve vodě, rostou ve vodě a zůstávají vynořeny z vody, vodou neposkvrněny. Právě tak, když Vznešený přehlédl svět svým duchovním zrakem, uviděl tvory, kteří měli ve svých očích málo nebo mnoho prachu, kteří byli s bystrým intelektem nebo těžko chápající, s 2

3 dobrými nebo špatnými rysy, tvory, které lze snadno učit nebo s obtížemi, a málokteré, kteří žijí tak, že považují hříchy za pramen strachu pro onen svět. Obrátil se po tom na Brahmu Sahampatiho ve verších takto: Otevřeny jsou pro ně dveře ke stavu neumírání. Nechť ti, kdo mají sluch, pojmou důvěru. Jsa si vědom obtíží, Brahmo, neučil jsem lidi tuto vznešenou Dhammu." Po přijetí výzvy, aby učil Dhammu, prvá myšlenka, která Buddhovi napadla dříve, než se vydal na svoji velkou misi, byla: Koho budu učit Dhammu nejdříve? Kdo porozumí Dhammě rychle? Nuže, bude to Alāra Kālāma, který je učený, zdatný, moudrý a dlouho měl jen málo prachu v očích. Co kdybych jej prvního učil Dhammu. Ten porozumí Dhammě rychle." Na to se objevila před Buddhou nějaká božská bytost a řekla: Ctihodný pane, Alāra Kālāma zemřel před týdnem. Se svojí neobyčejnou vizí zpozoroval, že tomu tak bylo. Potom pomyslel na Uddaku Rāmaputtu. Okamžitě jej informovala tato božská bytost, že ten zemřel předcházejícího večera. Svým neobyčejným zřením zpozoroval, že tomu tak také je. Buddha si pomyslel, že je to opravdu jejich velké neštěstí, protože jestliže by mohli vyslyšet Dhammu, okamžitě by jí porozuměli. Nakonec Buddha pomyslel na pět odhodlaných asketů, kteří se kdysi k němu velmi dobře chovali. Praktikovali s ním v době, kdy byl ještě bodhisatta. Pomocí svého nadpřirozeného zření zpozoroval, že pobývali v Oboře u Isipatany, poblíž Benārasu. Když Buddha pobyl u Uruvely podle přání, vypravil se postupně směrem k Benāresu a rozhodl se je navštívit v lese, kde 3 přebývali. Když tito asketové Buddhu z dálky uviděli, dohodli se mezi sebou, že mu neprokáží patřičnou úctu, jelikož si jeho přerušení přísné askeze vykládali špatně. Řekli si: Přátelé, asketa Gotama přichází. Je žádostivý přepychu a vrátil se k životu v pohodlí. Neměli bychom jej pozdravit a obsluhovat. Neměli bychom mu odebrat misku a šat. Nicméně by se mělo připravit místo k sezení. Jestliže si bude přát, nechť si sedne. Jak však Buddha postupně přicházel blíže, jeho majestátní osobnost zapůsobila tak, že byli nuceni ho přijmout s patřičnou úctou. Jeden vyšel vpřed a odebral mu almužní mísu a roucho, druhý připravil místo k sezení a jiný nachystal vody k umytí nohou. Nicméně jej však oslovili jeho jménem a nazývali ho přítelem (āvuso), což byla obecná forma užívaná k oslovení mladších nebo rovných. Vznešený je napomenul se slovy: "Neoslovujte, mniši, Tathāgatu jménem nebo slovem āvuso, Vznešený je mniši, Tathāgata. Je plně probuzený. Dopřejte sluchu, mniši! Neumírání (amata) bylo dosaženo! Budu učit, budu vykládat Dhammu. Budete-li jednat podle mého poučení, dosáhnete vlastní intuitivní moudrosti zanedlouho, v tomto svém životě, toho, kvůli čemu právem synové z ušlechtilých rodin odcházejí do bezdomoví a sice nejvyššího a nesrovnatelného završení čistého života. Nato pět asketů odpovědělo: Oním svým jednáním, āvuso Gotamo, onou kázní, onou bolestivou askezí nedosáhls žádného zvláštního nadlidského poznání a vhledu hodného ariyi. Jak bys mohl dosáhnout, když ses stal žádostivý přepychu, vzdal ses úsilí a vrátil ses k životu v pohodlí? Jako vysvětlení jim Buddha znovu zopakoval, co již řekl. A podruhé zaujatí asketi vyjádřili své zklamání

4 tímtéž způsobem. Když neústupní asketi odmítající mu uvěřit vyjádřili svůj názor potřetí, Buddha se jich otázal: Víte, mniši, o případu, že bych kdy k vám tak mluvil? Věru, že nikoli, ctihodný pane! Buddha tedy i potřetí opakoval, že dosáhl osvícení a že i oni mohou dosáhnout pravdy, jestliže budou podle jeho poučení jednat. Vznešený pronesl první rozpravu, Dhammacakkappavattana sutta k pěti asketů Vzdělaní asketi, ač neúprosní ve svých názorech, byli potom plně přesvědčeni o velkých úspěších Buddhy a o jeho oprávněnosti jednat jako jejich morální vůdce a učitel. Uvěřili jeho slovům a seděli tiše, aby naslouchali jeho ušlechtilému učení. Dva z asketů Buddha učil, zatímco tři odešli pro almužny. S tím, co tři asketi přinesli z jejich pochůzky za almužnou, šest žilo. Tři askety učil, zatímco dva vyšli za almužnou. Tím, co ti dva přinesli, se šest živilo. A těch pět asketů, takto Buddhou napomenuti a poučeni, sami podléhajíce zrození, stárnutí, nemocí, zármutku a nečistot, si uvědomili skutečnou povahu života a hledajíce oproštění od zrozování, oproštění od stárnutí, oproštění od nemocí, oproštění od zármutku a oproštění od nečistot, hledajíce nesrovnatelný nejvyšší mír, nibbānu, dosáhli nesrovnatelného bezpečí, nibbāny, která je prostá zrozování, stárnutí, nemoci, smrti, zármutku a nečistot. Poznávali, že jejich osvobození bylo nezvratné, že to bylo jejich poslední zrození a že z tohoto stavu dále už nic nevzejde. Dhammacakkappavattana sutta, která pojednává o čtyřech ušlechtilých pravdách, byla první rozpravou, kterou k nim Buddha pronesl. Když ji nejstarší z nich, Aññā Koṇḍañña uslyšel, dosáhl prvého stupně svatosti. Když dostali další poučení, dosáhli později i ostatní čtyři sotāpatti. Když uslyšeli Annata lakkhaṇa suttu, která pojednává o neexistenic trvalého Já, všech pět dosáhlo arahanství, konečného stavu svatosti. Prvních pět žáků Pět učených mnichů, kteří tak dosáhli arahanství a stali se Buddhovými prvními žáky, byli Koṇḍañña, Bhaddiya, Vappa, Mahānāma a Assaji z brahmánského rodu. Koṇḍañña byl nejmladší a nejbystřejší z osmi brahmánů, které král Suddhodana povolal k dávání jména svému vnoučeti. Ostatní čtyři byly syny oněch starších brahmanů.. Ctihodný Koṇḍañña se stal prvým arahantem a nejstarším členem saṅghy. Byl to Assaji, jeden z oněch pěti, kdo získal za stoupence velkého Sāriputtu, hlavního žáka Buddhy. Āsāḷha Puja den je dnem zrození Trojího klenotu, který zahrnuje Buddhu, Dhammu, a Saṅghu. V důsledku první Buddhovy rozpravy, nebeské bytosti v každé říši od země skřítků až po Brahmovu oblast, všechny pěly chválu Buddhovi. Zvuk rezonoval přes desítky tisíc 4

5 vesmírů a nesrovnatelný jas prostupoval všude jako důsledek nebeské moci. Co bychom na Āsāḷha puja měli dělat Nyní jsme se dozvěděli něco o dni Āsāḷha Puja. Každý z nás, buddhistů by měl prohloubit svou víru v Trojí klenot a být více odhodlaný pro praxi meditace, dokud nedosáhneme konečného probuzení, nibbāny. Vznešeného Buddhy, jeho nezměrným kvalitám a daru Dhammy zejména v obsahu Dhammacakkappavattana sutty, kterou je Ušlechtilá osmidílná stezka. Napsala bh.visuddhi použity citace z knihy Josefa Marxe: Buddha a jeho učení Vzhledem k významu dne Āsāḷha Puja si naši předchůdci uvědomili, že pokud chtějí studovat dobře každý předmět a hluboce ho pochopit, musí pochopit jádro této věci. Například, pokud chtěli studovat pokročilou matematiku, museli si pamatovat násobilku. Stejně tak, když chtěli dobře nastudovat Dhammu, museli se naučit Dhammacakkappavattana suttu. Buddhisté by měli v tento den jít do kláštera nabídnout dānu saṅgze, držet osm etických rozhodnutí a meditovat. Naši předchůdci chápali tyto věci dobře, připravili se na to a v tento významný den přicházeli do klášterů a poslouchali Dhammacakkappavattana suttu, první Buddhovu rozpravu, která uvádí na vznešenou stezku a snažili se chápat a uskutečňovat její význam. Dalším aspektem toho, co děláme, ať už pro osobní nebo veřejný prospěch je, že musíme mít jasné zásady a tyto zásady by měly korespondovat s Dhammou a zásadami buddhismu. Měli bychom je praktikovat tak dlouho, dokud se nestanou naším dobrým zvykem, který nám bude prospěšný, stejně tak jako celé naší společnosti, a náš národ tím bude vzkvétat a bude naplněn mírem. Den Āsāḷha Puja se také nazývá Dnem Dhammy a my si ho v tento den připomínáme tím, že vzdáme úctu velkoleposti 5

6 SADDHĀ víra, důvěra Dhamma přednes bh.pemasiri Prosinec 2012 STUDENT: Bhante, mohl byste nás prosím poučit o tom, co je to saddhā. BH.PEMASIRI: Budu s Vámi mluvit o saddhā, důvěře v Trojí klenot, na základě toho, co je psáno v knihách (tipiṭaka). Existují dva druhy víry: dassanamūlika - kde člověk má důvěru nebo víru bez nějakého zjevného důvodu. Neexistuje žádný zřejmý důvod v jednání takové osoby pro vznik tohoto druhu víry. Na druhou stranu je člověk, který má typ ākāravatā saddhā, která je odůvodněná a víra takového člověka je založena na úvaze. Saddhā není oddanost (bhakhti). Rovněž není uctívání. Pokud se člověk cítí oddán, nemůžeme říci, že je to saddhā. Stejně tak, pokud někdo následuje zbožné praktiky, člověk si například může myslet, že existuje božstvo nějakého stromu a dělá pro toto božstvo obětiny, potom takový druh rituálních praktik není druhem víry, o kterém mluvím. Tento druh víry by mohl být zahrnut do prvního druhu víry - dassanamūlika. Ākāravatā saddhā, druhý typ víry je úplně jiný, vzniká tehdy, když má člověk fakta a vzorce, dívá se na ně, zkoumá jejich příčiny, a na základě nich získává porozumění. Člověk, který má ākāravatā saddhā plně chápe, že Vznešený Buddha dosáhl osvícení a přijímá to na základě uvažování. Nemůžeme nazývat tento druh chápání osvícení Vznešeného Buddhy oddaností. Také to není uctívání. Saddhā je zásadní otázkou pro člověka usilujícího o to, dostat se ze saṃsāry. Saṃsāra je myšlena jako záplava (ogha) a jsou čtyři typy záplav: 1. Kamma ogha - záplava činností, (připoutanost k pěti smyslům) 2. Bhava ogha - záplava nastávání, (připoutanost k zrození) 3. Diṭṭhi ogha - záplava názorů, (62 druhů nesprávného názoru) 4. Avijjā ogha - záplava nevědomosti, (neznalost Vznešené pravdy) Jsme chyceni v této záplavě a v jejích čtyřech dimenzích ulpíváním na kammě, bhava, diṭṭhi a avijjā. Za účelem překonání této záplavy je zapotřebí mít saddhā. Jedná se o základní prvek v přechodu na druhý břeh. Osoba, která usiluje o překonání ogha si začíná uvědomovat, že smyslnost a ulpívání na ní je bezcenné. Podobně existují lidé, kteří lpí na nastávání a ti začnou vidět, že je zbytečné chtít věci a lpět na nich. Diṭṭhi ogha znamená, že lidé mají různé názory na bázi různých druhů náboženství, které vidíme ve světě, a tito lidé lpí na svých názorech, jak je to zmíněno v těchto náboženstvích. Osoba, která má saddhā je někdo, kdo dočasně opustil čtyři druhy záplav. Dokonce i mezi schopnostmi je první spirituální schopností (kvalitou) saddhā. Praxe štědrosti (dāna) je prvním krokem v praxi saddhā. 6

7 Osoba s takovým typem důvěry, o které mluvím, není schopna přijmout, co Vznešený Buddha řekl, aniž by o tom přemýšlela. Uvažuje o tom, zkoumá, prověřuje důvody a pak akceptuje to, co Vznešený Buddha řekl. Zmínil jsem se, že první charakteristikou člověka, který má ākāravatā saddhā je, že má porozumění, že Vznešený Buddha dosáhl osvícení. Druhým charakteristickým rysem je, že tento člověk má porozumění, že existuje skupina s názvem Saṅgha, a jsou jí osoby, které praktikovaly a následovaly Dhammu nebo které ji stále praktikují. Jsou texty v pāli, které vzato povrchně, uvádějí, že arahant nemá saddhā, co je tím ale opravdu myšleno je, že arahant je někdo, kdo maximálně uplatnil saddhā. Ti, kteří nejsou v obraze proto tvrdí, že výklady textů říkají, že arahant nemá saddhā, ale to je špatně. Osoba, která má ākāravatā saddhā je někdo, kdo nemá pochyby ve své mysli. A kdo je osoba, u které je saddhā velmi dobře nebo nejlépe stanovena? STUDENT: Vznešený Buddha? BH.PEMASIRI: Pokud nebudeme počítat Buddhu a nezahrnujeme arahanty, tak kdo z nás má nejlépe ustanovenu saddhā? STUDENT 2: Ten, kdo praktikuje Dhammu. BH.PEMASIRI: Je to někdo, kdo praktikuje metodu Satipaṭṭhāna k tomu nejlepšímu. V Mahā Gosiṅga sutta arahanti ctihodný Sāriputta a ctihodný Moggallāna přišli k Vznešenému Buddhovi a diskutovali o tom, kdo učí Dhammu nejlépe. Chválí se navzájem: Ctihodný Moggallāna správně hovořil, když takto hovořil, a tak dále. Potom Vznešený Buddha řekl: Vyslechni si rovněž ode mě, jaký druh bhikkhua učí Dhammu nejlépe, a dává příklady. Také říká, že jeho společenství mnichů a mnišek (Buddha sāsana) nezáří kvůli přítomnosti ctihodného Sāriputty, ctihodného Moggallāny a dalších zde prezentovaných arahantů, ale kvůli lidem, kteří se po celou dobu odříkají a kteří tráví každý okamžik praxí. Tito lidé, se stávají příkladem, a září v Saṅgze Vznešeného Buddhy. Takový člověk, který cvičí sám sebe a který praktikuje Dhammu každým okamžikem, takový má nejlépe ustanovenu saddhā. Je však možné, že saddhā v takových praktikujících může zmizet z jakéhokoliv důvodu. Například proto, že přestal praktikovat meditaci. Může se stát, že saddhā zmizí a opět se navrátí a zvyšuje se, když člověk začne opět praktikovat. A kdo je osoba, v němž je saddhā stoprocentně ustanovena? Jaký člověk to je? Odkazuje na někoho, jehož saddhā je trvalá a neměnná. To není člověk, který je arahant, ale osoba, která je zaručeně v této saṅgze, která nehledá spirituální nebo náboženské vůdce a která je zanícená a zaměřená na plné osvícení. Tento druh saddhā je neměnící se, je pevný a neochvějný. Tato osoba je někdo, kdo ví zcela dobře, kdo a co je Buddha, Dhamma a Sangha. Tento druh člověka chápe hodnotu Trojího klenotu. 7

8 Dnes jsi dal velkou dānu. To je příklad tvého saddhā. Naše záměry a naše praxe morálky, naše činy velkorysosti mají saddhā jako základ. Pak je tu další aspekt saddhā, který se nazývá okappana saddhā a to je, když osoba, pouze reflektováním a uvažováním o Trojím klenotu je potěšena, cítí se šťastně a blaženě. Říká se, že tělo člověka se stane tak lehké, že se může vznášet. Tento druh transformace se nestane následkem meditace, není to tak, že jste dělali samatā nebo vipassanā praxi, ale jednoduše nastane skrze uvažování o kvalitách Trojího klenotu. Někteří lidé mohou zažít tento druh jevu. Je to popsáno v suttách, kde se říká, že tělo se stane tak lehkým, že je plovoucí, ale většina lidí nevěří, že je to možné, tak že je lepší o tom příliš mnoho nemluvit. Kdybych se vás zeptal, jaká je vaše víra nebo porozumění Trojího klenotu, co by byla vaše odpověď? BH.VINĪTA: Je to útočiště. STUDENT: Poukazuje na správnou cestu. BH.PEMASIRI: Obě odpovědi jsou dobré. Ale nejlepší odpověď by byla, že je to člověk, který se snaží zjistit, co je správné (kusala). Je pro to věta v Ariyapariyesanā suttě v Majjhima Nikāyi. V této suttě se říká: Snažím se najít, co je ušlechtilé jednání. Āḷāra Kālāma a Udakka Rāmaputta měli víru, ne v Trojí klenot, ale ve stavy pohroužení. Jejich saddhā nebylo spojené s nibbānou, ale s vnory (jhānou). Tehdy si Bodhisatta uvědomil a pochopil, že tato pohroužení která jeho dva učitelé měli a mysleli si, že to byla nibbāna, ve skutečnosti nebyla nibbāna. Řekl si: Půjdu najít co je pravé a prospěšné (kusala). Takže na této cestě, na naší cestě se také snažíme zjistit, co je prospěšné (kusala), ale někteří lidé se zastaví na cestě hledání prospěšného. Někteří se zastaví na aktu velkorysosti, někteří na morálce, někteří u meditace v sedící pozici. To je v pořádku. Někteří lidé si myslí, že jsou ordinovaní, to je místem, kde se věci zastaví. To je také v pořádku. Někteří lidé říkají, že jejich cílem je postavit stupy a to je místo, kde se zastaví. Někteří lidé si myslí, že jejich cílem je poskytnout Dhamma přednesy a zastaví se na této úrovni. Pak jsou tu ti, kteří si myslí, že jejich povinností je dávat meditační instrukce. Takže jsou různá místa, na kterých se lidé zastaví. Stejně tak i vy, laici se také zastavíte někde na nějakém místě. Osoba, která jde cestou správně, je ve srovnání jako kláda, která je chycena v proudu řeky, ale na žádném místě neuvízne. Pluje řekou rovně, přímo do velkého oceánu. Tudíž, kde jsme se zastavili? Člověk by měl uvidět konec svého hledání prospěšného (kusala). Osoba, která je jako ta kláda v řece a neuvízne na žádném bodě, ale jde rovnou a cíleně do oceánu, je někdo, kdo vidí, co je skutečně prospěšné, osoba s ākāravatā saddhā, s vírou, která je neotřesitelná a neochvějná. Takový člověk nepřemýšlí o pěstování saddhā a nezpochybňuje to, protože je v něm saddhā již ustanovena. Tudíž, co je neochvějná saddhā? Ten, kdo má pevnou, neochvějnou saddhā je někdo, kdo nemá sebemenší myšlenky hledat útočiště u jiného náboženství nebo duchovního učitele, protože rozumí, jaká je ta pravá cesta, a jeho 8

9 hledání prospěšného je velmi cílené. Cesta je pro něj velmi jasná. To je také popis osoby, která se stala sotāpanna. My všichni tady, bez ohledu na jaké úrovni rozvoje jsme, máme určité množství saddhā v Trojí klenot. Někdy je naše saddhā velmi aktivní a velmi dobře zaměřená a jindy není tak jasná. To ale neznamená, že naše saddhā zmizela úplně, vždy je zde míra víry a porozumění Trojímu klenotu. Faktor mysli saddhā v nás existuje, ale její aktivní, racionální složka se může lišit od okamžiku k okamžiku. Někdy vidíme, že v určitých dnech v nás saddhā existuje, je přítomna na základě toho, co právě děláme. Ale jsou i dny, kdy je saddhā přítomna, máme důvěru v Trojí klenot, ale bez jakékoliv příčiny sādhā není aktivní. To ale to neznamená, že jsme saddhā úplně ztratili. Existuje název pro situaci, kdy naše saddhā není aktivována, ale naše mysl je ve stavu, kdy věříme v to, co je prospěšné. Jak se jmenuje taková konkrétní situace, která nastane, když věříme v to, co je prospěšné, víme, co je prospěšné, ale z nějakého důvodu podle toho nejednáme, nemáme saddhā aktivovánu? STUDENT: Pochyby? BH.PEMASIRI: Ne. Dám vám příklad. Řekněme, že meditujeme dva týdny a pak po dobu jednoho roku nemeditujeme. Nebo meditujeme dva roky a pak příštích pět let nebudeme meditovat. Nějaký člověk mi zavolá a zeptá se: "Můžu přijít na pět, šest dnů meditovat?" Přicházejí a pak každý den meditují hodinu a po zbytek dvaceti tří hodin dělají jiné věci. Takže saddhā se občas aktivuje a jindy zase ne. Jaké je jméno pro to, kdy saddhā skutečně aktivujeme? STUDENT 2: Viriya. BH.PEMASIRI: To je správně! Viriya nebo úsilí je především mentální energie, která nedopustí neprospěšné. Je to viriya, která nám pomáhá převést a transformovat povahu naší saddhā do chování a jednání. Například jeden den aktivně pracujeme na kultivaci prospěšného (kusala) po dvanáct hodin a během zbývajících dvanácti hodin si prostě chceme dát pauzu. V druhé části dne naše úsilí chybělo. Ne vždy aktivně hledáme to, co je prospěšné. Aby bylo možné pracovat na ustanovení naší saddhā a aktivovat ji v plném rozsahu, potřebujeme viriya. Dám vám příklad: člověk má saddhā, aktivuje ji a udržuje aktivní skrze své úsilí a pak se v mysli této osoby objeví něco, co pro něj vypadá jako osvícení, ale není tomu tak. Co je tím, co tato osoba skutečně našla? Člověk, který následuje tuto cestu, má saddhā, kterou přeměnil do aktivní podoby, viriya je přítomna - hledá to, co je prospěšné (kusala), udržuje a pokračuje v hledání prospěšného a našel to, ale není to nibbāna. A co našel? STUDENT 3: Sati? BH.PEMASIRI: To je správně. Člověk našel uvědomění (sati), nejčistší formu prospěšného. Došel k bodu, kdy mysl setrvává v sati, neboť saddhā je na prvním místě. 9

10 Je konkrétní verš, ve kterém Buddha říká, že všechny prospěšné stavy mysli jsou sati: Satiṃ cha kho ahaṃ bhikkhave sabbatthikaṃ vadāmi. Když říkáme prospěšné, myslíme tím stav mysli, ve kterém není přítomna chtivost nebo odpor a nemá žádné překážky (nivāraṇa). To nemusí nutně znamenat, že mysl je trvale čistá, ale překážky jsou v daném okamžiku zcela neaktivní. Obecně platí, že druh lidí, se kterými se v těchto dnech setkáváme, jsou ti, kteří mají "sati s přítomnými aktivními překážkami." Ve skutečném sati, jsou všechny překážky zneškodněny. Dám vám příklad někdo v místnosti medituje a praktikuje satipaṭṭhānu, sedí v úhledné lotosové pozici snaže se udržet se jako obrázek. Sleduje dýchání, nádech, výdech... sleduje břicho, zvedání, klesání... někdo zaklepe na dveře. Meditující z poloviny otevře jedno oko, zamíří ho směrem ke dveřím, kde zaznamenal vyrušení, rozhodne se ignorovat klepání, poté zkontroluje, že jeho postoj je znovu dokonalý a pokračuje s meditací. Nádech... výdech... nádech... Klepání se opakuje. Meditující je nyní viditelně naštvaný. Klepání pokračuje. Proč proboha někdo jde zrovna teď!? Pak se otevřou dveře a on s půvabným úsměvem na tváři zároveň doufá, že ten, kdo přichází na návštěvu, si uvědomí, že v tomto okamžiku není vítán. Pokud budeme analyzovat tuto situaci, je zřejmé, že člověk, co meditoval má saddhā, které je důvodem, proč sedí v meditaci. Úsilí bylo minimální, ale stále existující, co ale chybí, je sati! To je to, co velmi často můžeme vidět mezi meditujícími. Nebyl jsem jiný v minulosti. Když někdo zaklepal na dveře, cítil jsem se naštvaný, že přišli a přerušili mou meditaci. Kdyby to byl někdo, komu bych mohl vynadat, tak bych mu vynadal. Kdyby to byl někdo, o kom bych si myslel, že by nebylo příliš diplomatické mu vynadat, tak bych se na něj usmíval, zatímco ve skutečnosti jsem se nemohl dočkat, až odejde a budu moci znovu pokračovat v meditaci. To je další případ, kdy saddhā je přítomna, ale ostatní aspekty byly neúplné. Proto je potřeba vyvinout naše úsilí na nejlepší možnou úroveň a též sati musí být velmi dobře ustanovena, aby se mohlo zabránit reakcím v podobných situacích, jakož i v situacích, které jsou mnohem náročnější. Teď vám dám další příklad, ve kterém je jiný meditující, jehož saddhā, viriya a sati jsou opravdu dobře ustanoveny. Takový člověk uslyší klepání, ale chamtivost nebo averze vůči zvukům nebo klepání u něj není přítomna, protože sati je v tomto okamžiku přítomna. Jako další příklad si můžeme myslet, že máme sati - někdo nám daruje nějakou dānu a my se na to toho člověka zlobíme. V minulosti jsem se takto často zlobil, protože někteří lidé, kteří mi nabídli dānu, dávali určité věci do mé mísy. Můj učitel mi řekl, že bych se měl vrátit domů, pokud nezměním své způsoby chování. Nyní, díky své osobní zkušenosti z minulosti, žádám lidi, aby neservírovali jídlo do talíře jiným lidem. Ale ten, kdo skutečně má sati nebude mít problém, pokud mu někdo daruje jídlo a servíruje ho pro něj. 10

11 Když jsou saddhā, viriya a sati dobře vyvinuté a na stejné úrovni, člověk dosahuje samādhi. Samādhi je pro nás důležité. Když má člověk sati, vidí a chápe překážky (nīvarana), v samādhi nejsou překážky aktivní. To je vztah mezi těmito dvěma schopnostmi. Díky sati si můžeme všimnout překážek. V Satipaṭṭhāna suttě v kategorii dhammānupassanā, je sati přítomno tehdy, když člověk skutečně ví, co je překážkou. A když je samādhi rozvinuto, překážky nemohou vzniknout. Nicméně, toto konkrétní samādhi, kdy překážky nejsou aktivní a jsou potlačeny, je samozřejmě pouze dočasná situace. Pak nastoupí moudrost a jednoho dne toto dočasné potlačení překážek bude zcela vykořeněno. Úplné odstranění překážek u člověka nastane, díky jeho moudrosti (paññā). Proto celý tento proces, celý tento růst nastává díky saddhā, která byla prvním krokem v celém tomto procesu. Theruwan saranai. Kéž vás Trojí klenot ochraňuje. překlad bh.visuddhi Suriya Lamai podporujeme Dhamma vzdělání dětí na Srí Lance V rámci projektu Suriya Lamai jsme se rozhodli podpořit Meditační a výcvikové centrum Sakyadhita. Letos jsme věnovali finanční podporu ve výši padesát tisíc korun tímto směrem. Mnišky v tomto centru dobře známe a zejména hlavní mnišku ctihodnou Vijitanandu, která je dlouhodobou přítelkyní v Dhammě ctihodné Visuddhi a ve kterou máme hlubokou důvěru. Věříme v její schopnost použít peníze správným, užitečným a prospěšným způsobem. Dle tradice našeho fondu a projektu Suriya Lamai byl obnos určen na podporu dětí. Specificky jsme se rozhodli podpořit charitativní činnost zaměřenou na děti v nouzi, výuku dětí k Dhammě, která je pro mnohé Sinhálce kotvou a základní oporou v životě, dále poradenské programy pro těhotné ženy, rodiny s dětmi a péči o dívky z nápravných škol. Ctihodná Vijitananda říká: "Když dáme dětem jídlo a oblečení, tak je to zasytí jen krátkodobě. Když jim však dáme vzdělání, nasytí je to celoživotně." Já z toho všeho mám velikou radost a doufám že i vy. Myslím, že takto bude dar sponzorů opravdu velmi dobře využit. Mnišky z centra Sakyadhita jezdí také často do postižených oblastí na Srí 11

12 Lance a zaměřují se právě zejména na děti, jsme si v tom velmi podobné, říká Ctihodná Visuddhi. Ct.Vijitananda s námi sdílela příběh, kdy na Dhamma program v centru chodil jeden velmi agresivní muž a dělal spoustu problémů. Poté, co začalo jeho dítě chodit do Dhamma školy, úplně to otce změnilo a začal podporovat i mnišky. Ctihodná Visuddhi k tomuto příběhu dodává: Náš klášter je v chudé oblasti a do kláštera moc bohaté děti a lidi nechodí, naopak. Sama vím, kolik dětí jsme krmily a zaopatřovaly. Tak budu taky ráda, když i toto pomůže mniškám a lidi je budou více podporovat. Buddhovo učení a meditace, se také mnišky intenzivně věnují sociální činnosti. Jana Horsáková a Ivona Mollberg Někteří z vás tento rok také poslali pro děti z centra Sakyadhita dárky balíkem, za což mnohokrát děkujeme. Bh. Vijitananda říká, že tyto záměry jsou prospěšné. Ona sama zná mnoho dětí, co nikdy neviděli žádnou hračku a určitě jim tímto můžeme udělat velkou radost. Štědrost je opravdu jedna z nejhezčích lidských kvalit, nemyslíte? Děkujeme všem, kdo se na tomto daru podíleli. Kéž Vaše zásluhy Vám přinesou do života mnoho radosti. Sakyadhita je centrum na Sri Lance, kde praktikují buddhistické mnišky. Vedle systematické výuky mladých mnišek i zájemců o 12

13 Proč praktikovat ve světě příčin a následků Na následujících řádkách bych s Vámi ráda sdílela jeden zajímavý den plný příčin a následků. Vzhledem k tomu, že každé jednání, hnutí mysli vyvolá svou reakci, není pro mne jednoduché vybrat Ty podstatnější. Pokusím se však o to. Dopoledne jsem strávila ve znamení přípravy a odchodu na foniatrickou kliniku se svou půlroční dcerou. Předpokládaná nutnost spícího dítěte pro technické vyšetření sluchu mě přiměla zaklepat na ordinaci o 20 minut dříve, než jsme měli domluvený termín. Sestřička se na mne tak zlobila, že mne to rozplakalo a na hodnou část dne uvrhlo do smutku a pochyb o své schopnosti žít mezi lidmi, kteří mají tolik zlosti a nenávisti. Druhou výjimečnou částí dne byla noc. Pro následné pochopení pointy je potřeba sdělit několik úvodních informací. Můj muž je člověk, který na nikoho nijak netlačí, nemá ani potřebu nějak zásadně zasahovat do dění. Svůj názor na svět si vytváří na základě mnohosti informací, které jeho inteligentní mysl dokáže analyzovat. Mimochodem se v pojímání světa až neuvěřitelně shodujeme, ale každý k tomu názoru dochází zcela jiným způsobem. Takto spolu i podporujeme určitou občanskou aktivitu. Jeho následný přístup je však sledovat a fandit, můj pomoc jim nějakou aktivitou, na kterou ale nemám kapacitu. Jasně jsem si srovnala, že práce pro Dhammu je pro mne priorita a pak samozřejmě zajištění výchovy mých dětí. Určitá vina, která mne honí životem, mne však i teď nutila se snažit, aby se alespoň můj muž stal aktivním. Manžel se odhodlal zúčastnit setkání podpůrců daného spolku. Určitý ostych rychle překonal a uvolnil pivem. K mé velké úlevě se před půlnocí vracel domů a zněl dobře. Předpokládaný čas návratu však nedodržel a z nějakého důvodu nebyl ani dostupný na telefonu. Pouze jednou mi řekl, že se snaží dostat domů, ale je mu hrozně špatně. Řešila jsem, co dělat. Sehnat hlídání v 1 v noci se mi nepodařilo. Už jsem se odhodlala volat městskou policii, když dorazil muž v doprovodu souseda. Bílý až zelený okamžitě ulehl. Jelikož neměl u sebe žádné věci, požádala jsem souseda o hlídání a vyběhla se podívat po okolí, kde muž trávil poslední hodinu a půl. Při návratu z neúspěšné obhlídky jsem před naším domem viděla chlapa, který měl v ruce červenou šňůrku klíčů mého manžela. Požádala jsem ho, ať mi klíče i baťoh, který si dal na záda, vrátí. Pán se chvíli se mnou dohadoval a urputně popíral, že by věci nebyly jeho. Pak začal odcházet, respektive odbíhat. A tak jsem, rozhodnuta klíče od našeho bytu dostat zpět, běžela za ním a zavolala pro pomoc policii. Po několika blocích liduprázdných ulic konečně policie dorazila a zloděje zadržela. I přes svůj strach jsem získala zpět, co jsem požadovala. Do baťohu manžela chlap přidal zlodějské nářadí a hlavně drogy a tak se na mne zlobil. Říkala jsem mu, že mi je to líto, ale měl mi vše vrátit, když jsem ho prosila. Oproti uběhlému dni jsem se tu noc cítila tak zvláštně postavená. Byla jsem hrdá, že jsem naši rodinu ochránila. Ráno jsme zjistili, že si muž zlomil nohu. Pro alkoholem a bolestí opojenou mysl neví, jak přesně se mu to stalo, ani jak přesně přišel o věci. 13

14 Co je dobře a co je špatně? Co je prospěšné a co neprospěšné? S mužem spolu žijeme a tedy se i vzájemně ovlivňujeme. On mne seznámil s občanským spolkem, ale bez mé motivace by pravděpodobně na setkání nešel. To znamená, že by ani nepil způsobem, jakým pil, nezlomil by si nohu a nebylo by potřeba honit cizího chlapa po nočních ulicích. V práci na sobě v tomto kontextu je potřeba se zamyslet nad tím, co mne tak nutí jednat ve světě? A když na to nemám kapacitu zapojovat do toho mé nejbližší? Je to vždy prospěšné? Co to má za kořen? Není tam někde nějaké utrpení a zaslepenost, které brání moudrosti vidět, co je správné? Když se podíváme na příběh od fáze pil. Docházíme k předpokládanému scénáři, že kdyby nepil, přišel by domů dříve, pravděpodobně by dobře viděl na cestu, nešlápl tedy špatně, nezlomil by si nohu, nehonila bych cizího chlapa po ulicích. Ve variantě, že by si i střízlivý zlomil nohu, pravděpodobně by dokázal být natolik při vědomí, že by zavolal a zajistil náležitou pomoc, nezažívala bych si tedy tolik strachu a také by pravděpodobně nepřišel o věci a nehonila bych cizího chlapa. To, že můj muž pil, nebylo prospěšné. Bylo by prospěšné, kdyby nepil. Zajisté je důležité starat se o prostředí, ve kterém budou naše děti vyrůstat a žít, ale rozhodně důležitější je, aby měly živého tatínka a maminku. jsem celkem jasně věděla, co mám dělat a neváhala jsem. Jsem si jista, že i setkání s pánem, co vzal naše věci, bylo karmické. A tak chci v závěru moc poděkovat za to, že tu máme buddhistickou mnišku ctihodnou Visuddhi, která má bodhisattvovské kvality a díky ní znám Quan Yin. Jsem ráda, že mám příležitost podporovat ctihodnou, pracovat na sobě, praktikovat pod jejím vedením, čistit svoji mysl, karmu a dostávat také péči, kterou mi poskytuje. Čím dál více si uvědomuji, že moje štěstí úzce souvisí právě s praxí Dhammy a podporou Sanghy. Moc za to děkuji a modlím se, ať nikde neustrnu. Můj aktuální cíl v oblasti mysli je rozvinout mettā a karunā na takovou úroveň, ve které s elegancí zvládnu agresivní zdravotní sestry :-) Ta, která nalezla Ráda bych však nějakým způsobem zkusila nastínit i třetí dimenzi pohledu na situace té noci. Vnímám, že ten den byla naše rodina v ohrožení. Ve fázi strachu o svého muže jsem z plného srdce poprosila bodhisattvu soucitu Quan Yin o pomoc. Nepochybuji, že Quan Yin mne pak v událostech noci provázela. Od určité chvíle 14