z perspektivy bydlení

Transkript

1 1 UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Fakulta humanitních studií Azylový dům jakožto nástroj sociálního začleňování z perspektivy bydlení Bakalářská práce Autorka práce: Vedoucí práce: ANETA HANKOVÁ Ing. LIBOR PRUDKÝ, PhD. Praha 2016

2 2 Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracovala samostatně. Veškeré použité prameny a literatura byly řádně citovány. Práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne... Jméno autorky...

3 3 Poděkování Ráda bych poděkovala panu Ing. Liboru Prudkému, PhD. za množství cenných námětů při tvorbě této bakalářské práce, čas a trpělivost mi věnovanou při diskusích, jakož i za jeho osobní nasazení po odborné i lidské stránce, které věnuje problematice bezdomovectví a mně bylo ctí jej sledovat. Mé poděkování dále patří všem participujícím na výzkumu v azylovém domě Naděje, o.s. V neposlední řadě, děkuji za podporu své rodině.

4 4 Anotace Tato bakalářská práce se zabývá problematikou bezdomovectví a zejména specifiky, jaké v jeho řešení zaujímá v současném českém prostředí sociální služba Azylový dům. Klíčové pojmy Bezdomovectví, sociální vyloučení, sociální začleňování, Bydlení, Azylový dům, Občanské sdružení Naděje, Vícestupňový model, Sociální bydlení, Model bydlení až po přípravě, Model bydlení především Keywords Homelessness, Social exclusion, Social inclusion, Homeless shelter, Housing ready, Housing first Rozsah práce: znaků

5 OBSAH: ÚVOD TEORETICKÁ ČÁST kapitola BEZDOMOVECTVÍ SOCIÁLNÍ VYLOUČENÍ (EXKLUZE) VYLOUČENÍ Z BYDLENÍ Význam domova a bydlení Celospolečenský rozměr bezdomovectví CHUDOBA Vztah sociální exkluze a chudoby VYMEZENÍ DEFINICE BEZDOMOVECTVÍ - ETHOS FORMY BEZDOMOVECTVÍ FAKTORY BEZDOMOVECTVÍ Četnost příčin OSOBNOST BEZDOMOVCE Vliv doby trvání bezdomovectví SOCIÁLNÍ ZAČLEŇOVÁNÍ (INKLUZE) Vymezení definice Nástroje v rámci sociální politiky EU a ČR Dimenze sociálního začleňování Přístupy k sociálnímu začlenění LEGISLATIVNÍ POZADÍ kapitola BEZDOMOVECTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE KONTEXT BEZDOMOVECTVÍ V ČR POSKYTOVATELÉ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB... 36

6 6 11. AKTUÁLNÍ STAV V ČR MODEL ŘEŠENÍ BEZDOMOVECTVÍ V ČR Současný právní a institucionální rámec řešení bezdomovectví v ČR AZYLOVÝ DŮM Příčiny vyhledání azylového domu Integrační program občanského sdružení NADĚJE Dispozice Naděje, o.s. a návazné možnosti Efektivita azylových domů Naděje v Praze kapitola MOŽNOSTI NÁVRATU ZPĚT DO BYDLENÍ Sociální bydlení Programy začleňování do bydlení Specifika při návratu z bezdomovectví jednotlivců - mužů Model bydlení až po přípravě (housing ready) Model bydlení především (housing first) PRAKTICKÁ ČÁST METODOLOGIE VÝZKUMU Výzkumný záměr Výzkumná strategie Techniky sběru dat Výběr vzorku; prostředí výzkumu Analytické postupy Hodnocení kvality výzkumu Etické otázky... 61

7 7 20. SPECIFIKA SOCIÁLNÍ SLUŽBY AZYLOVÝ DŮM Vstup a průběh pobytu v azylovém domě Délka doby pobytu v azylovém domě Individuální plány klientů Povinnosti Pravidla versus individuální přístup Přínos pravidel Poskytované možnosti klientovi BARIÉRY PŘECHODU DO SAMOSTATNÉHO BYDLENÍ Přehledová tabulka respondentů Neexistence fondu obecních bytů pro tento účel Finanční nedostupnost soukromého nájemního bydlení Záznam v rejstříku trestů Dluhy Závislosti Systém sociálních dávek DALŠÍ ZJIŠTĚNÉ BARIÉRY VE VZTAHU K BYDLENÍ Úřední regule a praktiky Nedostatek služeb pro obtížně umístitelné (v Praze) Absence sociálních vazeb a vztahů AZYLOVÝ DŮM JAKO UZAVŘENÝ MIKROSVĚT SHRNUTÍ ZÁVĚR: POUŽITÉ ZDROJE 88

8 8 ÚVOD..Téma zvolené studie úzce souvisí se sociálně patologickým fenoménem bezdomovectví. Jednou z forem pomoci lidem na okraji společnosti je poskytnutí azylového ubytování. Setkáme-li se v běžné komunikaci s klienty těchto zařízení, mnohdy nepoznáme, jak v tíživé situaci se nacházejí, nenapadne nás, že se jedná o bezdomovce. A přesto, tito lidé čelí skutečnosti, že jejich střecha nad hlavou a určité zázemí jsou pouze přechodné. Jak bude vypadat jejich život po ukončení azylového pobytu? Dokáží během něj stabilizovat svou situaci v podobě přechodu do samostatného bydlení, případně na jaké bariéry v této cestě naráží? Kam vedou jejich kroky po ukončení azylového ubytování? A jaký vliv má život v azylovém domě sám o sobě? Liší se v něčem přístup klientů při svém prvním pobytu od těch, co se ocitli v azylovém domě opakovaně? Problematika bezdomovectví a cesty z něj je multidimenzionální, a stejně tak tato práce zasahuje do vícera vědních disciplín. Upřednostněna je perspektiva sociologie a psychologie (př. sociální psychologie, psychopatologie). Protože studie reflektuje současnou situaci v českém prostředí, tedy společenské dění ve věci, aktuální možnosti bydlení dotčených bezdomovectvím, jakož i návrhy dalších řešení, nutně práce s relevantními daty přesahuje také do oblasti práva a veřejné a sociální politiky. Téma má široký záběr, vytyčený cíl neumožňuje podrobné teoretizování o bezdomovectví ve všech jeho aspektech a podobách. Zaměřím se primárně na muže, kteří se ocitli v azylovém domě v Praze a zkoumat budu perspektivu jejich sociálního začlenění s důrazem na žádoucí přechod do navazujícího samostatného bydlení. Také to, zda je vůbec vždy možný. Cílem bude v této věci také rozklíčovat potencionální vliv samotného pobytu v azylovém domě, potažmo rozkrýt vliv této skutečnosti na motivovanost a aktivizaci klienta. V kontextu aktuálního dění v této oblasti (mimo jiné připravovaný Zákon o sociálním bydlení či průkopnické aktivity některých českých neziskových organizací) je cílem poskytnout jak teoretická východiska, tak také přispět vhledem pod povrch věci a přiblížit život po azylových domech. Z uvedeného také vyplývá, že práce je do značné míry zachycením v čase. To je také důvod, proč je zvolen důraz na teoretickou část práce. Mám

9 za to, že rozbor východisek, jakož i vzešlá zjištění, by se mohla stát inspirací pro sociální práci s bezdomovci, jakož i námětem k diferenciaci přístupů k prevenci či adekvátní podpoře. 9 Práce je rozčleněna na část teoretickou a část praktickou věnovanou samotnému výzkumu. Teoretická část je koncipována do tří hlavních tématických celků. Úvodní kapitola poskytuje teoretické východisko pro problematiku bezdomovectví jako takového. Poskytne rovněž teoretický rámec pro sociální začleňování (inkluzi). Ve svém závěru seznámí s legislativním pozadím. Ačkoliv je nezbytné základní pojmové vymezení v obecné rovině, v průběhu celé práce se zaměřuji blíže na mnou sledovanou cílovou skupinu. Tou jsou specificky muži, kteří využívají služby azylového domu pro bezdomovce. Druhým důrazem je sledovat problematiku z perspektivy bydlení. Při vymezení sociálního vyloučení a začleňování tak rovněž konkrétně cílím na vyloučení z bydlení, potažmo začleňování do bydlení. Navazujíce na legislativní pozadí problematiky bezdomovectví, je druhá kapitola orientovaná více prakticky a seznamuje s východisky a současným stavem bezdomovectví v České republice. To zahrnuje také seznámení s aplikovaným modelem řešení (vícestupňový model). V tomto kontextu dále rozvádím specifika sociální služby Azylový dům a dále občanského sdružení Naděje, kde byl prováděn výzkum. V poslední třetí kapitole teoretické části se věnuji možnostem sociálního začlenění v podobě návratu bezdomovců do samostatného bydlení. Věnovat se budu také dvěma hlavním přístupům zaměřeným na bydlení, zahrnujíce alternativní model řešení bezdomovectví používaný v zahraniční praxi (model Housing first - Bydlení především). V praktické části se věnuji kvalitativnímu výzkumu. Věřím, že zjištění vyplývající z perspektivy samotných aktérů (přechodně ubytovaných v azylových domech a sociálních pracovníků) má svou váhu, humanistický přesah. Samotnám výzkumným záměrem je porozumět specifikům sociální služby azylového domu a identifikovat možné bariéry jeho klientů při návratu do samostatného bydlení.

10 10 Zaměřila jsem tak svou pozornost, mimo jiné, na ty v současném systému (vícestupňovém modelu) selhávající. Množství "korzování" po azylových domech není zanedbatelné. Nejde o ideální stav pro žádnou z dotčených stran (klient, organizace, veřejnost, stát). Pro tyto lidi je mít zázemí a střechu nad hlavou podstatné. Ať již je jejich životní příběh jakýkoliv, jsou některá sociální kritéria a (ne)možnosti v současnosti nastaveny tak, že spíše prohlubují jejich indispozice. Azylový dům, pro mnohé esenciální služba a poskytnutí záchranné sítě, může ve své formě a v rámci stávajícího nastavení systémů nést i nezamýšlené vedlejší efekty. Pomyslným cílem v mé práci je rovněž zviditelnit současný stav a vybídnout k úvahám o možných inovacích.

11 11 TEORETICKÁ ČÁST 1. kapitola BEZDOMOVECTVÍ 1. SOCIÁLNÍ VYLOUČENÍ (EXKLUZE) Bezdomovectví je komplexním problémem o mnoha faktorech (viz dále) a lze se tak setkat s různými specifičtěji zaměřenými definicemi. Napříč nimi je společné, že se jedná o formu krajního sociálního vyloučení 1, v tomto případě spojenou s absencí trvalého bydlení. 2 Podstatou sociálního vyloučení (neboli sociální exkluze) 3 je skutečnost, že exkludovaní jednotlivci (skupiny, komunity) se nepodílejí stejnou měrou jako ostatní na zdrojích společnosti (hmotných i nehmotných), to pak vede k jejich chudobě a sociální či kulturní izolaci. Zároveň jsou tak zbavováni práv i povinností, souvisejících s příslušností k nějakému společenství. 4 Mareš se zabývá pojetím uznávaným v Evropské unii 5, přičemž upřesňuje, že sociální vyloučení je založeno na dvou myšlenkách, a to na myšlence práva jedince na základní životní standard (bydlení, vzdělání, zdraví, služby, práci) a na myšlence jeho práv i povinností 1 Hradecký I. Bezdomovství jako extrémní vyloučení 2 Mišíková (in Sociální vyloučení, str. 181) uvádí dvě možné formy extrémního sociálního vyloučení: bezdomovectví (absence domova) a dále gheta 3 Evropský sociální fond (viz předkládá širší definici: Sociální vyloučení je proces, v jehož rámci je jedinci, skupině jedinců či komunitě výrazně znesnadňován, či zcela zamezován přístup ke zdrojům, pozicím a příležitostem, které umožňují zapojení do společenských, ekonomických a politických aktivit většinové společnosti. 4 Misíková, Sociální vyloučení: Profesní dovednosti terénních sociálních pracovníků, str , dále př. Mareš (2008), str Definice EU dále vymezuje socialně vyloučene jedince jako obyvatele/občany dane společnosti, kteři z důvodů, ktere nemaji sami pod kontrolou, nemohou participovat na obvyklych aktivitach, k nimž by je jejich občanstvi opravňovalo a na něž aspiruji [Burchardt, Le Grand, Piachaud 1999: 229], viz Mareš, Sirovátka (2008)

12 12 na participaci ve společnosti (v oblasti uplatňování lidských práv, občanských, politických a sociálních). 6 Také Schwarzová specifikuje blíže, sociální vyloučení je nerovnost v účasti na životě společnosti z důvodu nedostatku příležitostí, jde o nerovnost v přístupu k pěti základním zdrojům společnosti, jimiž jsou vzdělání, zaměstnání, zdravotní péče, bydlení a sociální ochrana VYLOUČENÍ Z BYDLENÍ Jak je patrné z výše vyjmenovaných oblastí, sociální exkluze je svou podstatou multidimenzionální. Jednou z dimenzí sociálního vyloučení je právě oblast bydlení. V souladu se sledovaným cílem této práce, zamysleme se nad významem domova, bydlení a krátkým exkurzem nastiňme celospolečenský rozměr skutečnosti, jsou-li ve společnosti lidé, kteří nemají kde bydlet. Význam domova a bydlení Bezdomovectví je chápáno jako krajní forma sociálního vyloučení, spojená s absencí domova či přímo střechy nad hlavou, nezřídka obojím. Samotný pojem domov neznamená pouze střechu nad hlavou 8. Jde o místo, kde se člověk učí žít v lidské společnosti, přijímá určité hodnoty, osvojuje si určitý životní styl. Je to zázemí, kam se může kdykoli vrátit a kde se mu dostane vřelého přijetí, jistoty, bezpečí, ochrany, podpory v nouzi. Dle Průdkové a Novotného, mít domov znamená vědět, že se mám kam vrátit a že existují lidé, kteří mě mají rádi. 9 S domovem a bydlením se pojí také důležité soukromí. 6 Mareš P., Sirovatka T.: Socialni vyloučeni (exkluze) a socialni začleňovani (inkluze) koncepty, diskurz, agenda. In Sociologický časopis str Schwarzová G., Sociální práce s bezdomovci in Průdková, Novotný: Bezdomovectví, str Mluvíme-li o bezdomovcích jako o lidech na ulici (dle ETHOS kategorie bez střechy, viz dále) rozumíme ulicí jakékoli otevřené neistitucializované prostředí, a to nezastřešené i zastřešené (např. nádraží, pod mosty, noční tramvaje atd). Def. Bednářová, Pelech. Sociální práce na ulici, streetwork, str. 7. In Průdková, T., & Novotný, P. (2008). Bezdomovectví. str Průdková, T., & Novotný, P. (2008). Bezdomovectví. str

13 13 Ostatně jak uvádí Štěchová, bezdomovectví je nepochybně krajní formou sociálního vyloučeni a je projevem extrémní chudoby. Vyjadřuje existenci osob, které ztratily (nebo nikdy neměly) bydleni, rodinné zázemí a sociální postaveni. 10 Přitom, bydlení dává životu zakotvenost a je východiskem pro budování vztahů s okolím, pro založení a podporu rodiny, pro hledání práce a základní vzdělávání dětí. Jeho ztráta zbavuje člověka možnosti vrátit vlastnímu životu kvalitu, důstojnost a soběstačnost. 11 Mezi další možné důsledky a rizika, nemá-li člověk kde bydlet (popř. hrozí-li ztráta bydlení), patří zvýšená nemocnost a kratší délka života, dlouhodobá nezaměstnanost, eventuální závislost na sociálních dávkách či doprovodný výskyt nejrůznějších forem sociálně patologických jevů. 12 Problém představuje také jak kriminalita, tak i viktimizace, neboť bezdomovci se častěji stávají obětí trestného činu (kam lze zařadit i zaměstnávání bez pracovní smlouvy či zneužívání dokladů) a objektem různých násilných útoků, vraždy nevyjímaje. Důvodem je jak averze, kterou ve společnosti vzbuzují, tak sám způsob jejich života na ulici, kde je snadné být terčem. 13 Celospolečenský rozměr bezdomovectví 14 Nemají-li lidé kde bydlet, platí to také naopak: bezdomovectví má své dopady na většinu oblastí života společnosti, jde o vzájemný vztah. Přibližme příklady. Bezdomovectví je zjevně problém humanitární, kdy například lidé na ulici v zimních mrazech jsou v situaci přímého ohrožení života. Z hlediska sociálního a celospolečenského lze usoudit na problém s nezaměstnaností a nezaměstnatelností, na nedostatky ve vzdělávací soustavě (projevující se v nedostatečné vzdělanosti, nízkých kvalifikacích atd.) a ve vytváření rovných příležitostí pro přístup k možnostem uplatnění. Jedná se ale také o nedostatečnou pozornost věnovanou výchově dětí a mladých lidí, potažmo jejich přípravě na převzetí odpovědnosti (projevem jsou pak např. 10 Štěchová, str MPSV, Metodika vytváření strategie sociálního začleňování na místní úrovni (2015), str blíže viz Štěchová (2008), str viz př. Štěchová (2009) nebo Expertní tým. Souhrnný materiál pro tvorbu Koncepce práce s bezdomovci v ČR na období do roku (2012), str dle Expertní tým H.S.P., o.s., Praha. Souhrnný materiál pro tvorbu Koncepce práce s bezdomovci v ČR na období do roku Praha. 2012, str

14 14 nízké sociální kompetence, nízký sociální a kulturní kapitál, inklinace ke spoléhání se na nárok na státní pomoc, finanční negramotnost vedoucí k zadluženosti atd.). Z hlediska regionálního, bezdomovectví představuje problém také pro větší města a metropole, kam se koncentrují nejen lidé bez bydlení, ale také kriminalita. Lze také usoudit na ne zcela dostačující síť sociálních služeb, které by mohly tyto vlivy a jejich důsledky zmírnit. Bezdomovectví však také představuje významný ekonomický problém. Ve svém důsledku celospolečenský ekonomický dopad je patrný při stavu dlouhodobě nezaměstnaných, který vylučuje možnost pro ekonomický přínos plynoucí ze zaměstnání. Vedle toho, ekonomickým pohledem; ze zahraničních studií vyplývá, že finanční nároky na prevenci bezdomovectví jsou znatelně nižší než potřeby financování následných služeb a pomocí. Příkladem je srovnání nákladů na prevenci vystěhování s náklady na sociální služby po vystěhování, kdy například děti jsou pro nevhodné bytové podmínky odebrány do diagnostických ústavů či přímo umístěny do ústavní péče 15. Z perspektivy zdravotní představuje bezdomovectví riziko přenosu či šíření infekčních onemocnění. Ohrožením pro společnost mohou být také psychická onemocnění lidí v bezdomovectví, často navíc nediagnostikovaná. Příčinu lze hledat také v tom, že zdravotní péče o bezdomovce je stále spíše vzácná. Problém bezpečnostní spočívá především v narušování veřejného pořádku, případně v přestupkových či kriminálních aktivitách lidí z okraje společnosti. A konečně, v bezdomovectví lze rozeznat také problém politický, kdy politici zvažují svou angažovanost v přijetí odpovídajících opatření ve snaze vyhnout se poklesu svých volebních preferencí. Lze se setkat i s politikou odmítání a snah o eliminaci bezdomovců a tím tedy posilování politiky intolerance, nesnášenlivosti a násilí ve společnosti. Tím se směřuje proti základům svobodné demokratické společnosti, založené na respektu vůči lidským právům a dostáváme se zpět k prvnímu jmenovanému, humanitárnímu rozměru, jehož součástí je také solidarita s vyloučenými a bezmocnými. 15 Např. ze statistik z roku 2014 stál roční pobyt jednoho dítěte v dětském domově pro děti do tří let Kč, což činí Kč za měsíc. Celkové náklady jsou ve skutečnosti ještě vyšší, neboť dětské domovy nefungují jen s financemi ze státního rozpočtu, ale mají i částky ze soukromých zdrojů. Oproti tomu roční terénní sociální práce s rodinou přišla celkem na Kč, tzn Kč/měsíc. Zdroj: tabulka Roční náklady na péči o dítě, dostupné online Článek vydán Zdroj dat: Lumos. Zdroj článku: České noviny. Citace

15 15 2. CHUDOBA Stav bezdomovectví úzce souvisí s chudobou, dle Štěchové je sociální vyloučení v kontextu bezdomovectví primárně právě důsledkem chudoby. Chudoba je jen jeden z mála fenoménů, který je společný všem bezdomovcům, protože lidé, kteří nejsou chudí, se mohou bezdomovectví vyhnout, i když budou vystaveni osobním krizím. 16 Samotnou chudobu lze obecně definovat jako stav, kdy lidé nejsou schopni uspokojit své základní životní potřeby v míře, kterou společnost v dané době uznává jako minimální nebo nezbytně nutnou. 17 Rozlišujeme chudobu subjektivní (kdo se cítí být chudý) a objektivní (jeho příjem nedosahuje životního minima), absolutní (nemá-li dostatek prostředků k zajištění přežití) a relativní (určena jistou vzdáleností od průměrného životního standardu). 18 Dle oficiálního vládního materiálu, kterým je Národní akční plán sociálního začleňování pro léta , se počet osob v ČR k roku 2012, které jsou ohroženy chudobou (s disponibilním příjmem pod hranicí chudoby) nebo sociálním vyloučením odhaduje na 1580tisíc Vztah sociální exkluze a chudoby Pojem sociální vyloučení a chudoba však neznamenají totéž. Daný pojem je obsažnější než chudoba, která může být faktorem sociálního vyloučení, ale také nemusí. Chudoba je důsledkem nerovného přístupu k rozdělovanému bohatství společnosti a výsledek nerovnosti 16 Štěchová, Bezdomovectví a bezdomovci z pohledu kriminologie (2008), str Žižkovská, Chudoba a sociální vyloučení, in Krebs a kol., Sociální politika, str. 129, in Průdková, Novotný: Bezdomovectví, str. 31, dále např. také viz Dlouhodobá vize resortu práce a sociálních věcí v oblasti sociálního začleňování schválená MPSV dne 31. května 2012, dostupná na 18 viz Průdková, Novotný: Bezdomovectví, str Česká republika. MPSV, Strategie sociálního začleňování , Praha, leden 2014, str Přičemž z toho nejohroženější skupina populace čítá cca 128,5 tis. (tj. tvořena osobami, které jsou ohroženy všemi třemi indikátory zároveň: příjmovou chudobou, materiální deprivací a jedná se o domácnosti s nízkou pracovní intenzitou). Jsou to zejména dlouhodobě nezaměstnané osoby a osoby žijící v neúplných rodinách s dětmi. Viz souhrnný indikátor EU Míra ohrožení chudobou nebo sociálním vyloučením, in Strategie sociálního začleňování Praha. 2014, str. 7-11

16 16 při distribuci bohatství vytvářeného tržní ekonomikou. Chudoba je tedy vyloučením od materiálních zdrojů společnosti. 21 Mezi sociální exkluzí a chudobou rozlišuje také Room (1995), podle něhož je rozdíl v tom, že sociální exkluze je vlastně charakteristikou systému, který vytváří exkludující prostředí. Chudoba je potom výsledkem exkluze. 22 Podle Rooma je tedy nutné rozlišovat mezi příčinami a procesy, které vedou k nevýhodné pozici určitých jedinců ve společnosti a mezi výstupy či důsledky těchto příčin (procesů). 23 Dle Mareše (2008), oddělení pojmu chudoby a sociálního vyloučení rozšiřuje pozornost i mimo oblast nedostatku finančních a materiálních zdrojů jedinců, a to k neadekvátnosti jejich sociální participace a integrace. Sociální vyloučení zahrnuje několik dimenzí 24 a oblastí života, které se navíc vzájemně ovlivňují. Zahrnuje totiž nezaměstnanost, sociální izolaci, materiální deprivaci a chudobu, ale také diskriminaci a sociální utrpení. Rovněž ne všichni chudí musí být sociálně vyloučení a zároveň ne všichni sociálně vyloučení musí být chudí (př. vyloučení na etnickém, náboženském či kulturním základě). Problém sociálního vyloučení se tedy nejeví ani tak v distribuci bohatství ve společnosti, jako spíše v síle pout, které váží jedince i jednotlivé kolektivity k celku. 25 Jinak řečeno, přítomnost sociálního vyloučení zároveň posiluje nesoudržnost společnosti, respektive narušuje sociální soudržnost 26, a znamená i zpochybnění humanistického obsahu existence současných společností. 27 Rovněž Strobel (1996) uvádí, že koncept sociální exkluze ukazuje chudobu na jedné straně jako systematický proces marginalizace jedinců a kolektivit, proces 21 Prudký, Šmídová (2010), Kudy ke dnu, str. 20, dle Kotýnkové M.(2000): Rozsah a průběh sociálního vyloučení v české společnosti. in: Sociální exkluze nové třídy, Brno: Nakladatelství Georgetown a FSS MU 22 Room, G. [1995] Poverty in Europe: Competing Paradigms of Analysis. Policy and Politics, Vol. 23, No. 2, in Valentová M., Evropský sociální monitoring: jak uchopit sociální kvalitu, přehledová studie a konceptualizace problému. Brno: 2003,, str Valentová M., Evropský sociální monitoring: jak uchopit sociální kvalitu, přehledová studie a konceptualizace problému. 2003, str Dle Percy-Smith (2000) jsou analyticky rozlišovanými dimenzemi sociálního vyloučení : ekonomická, sociální, politická, komunitní, individuální, skupinová a prostorová. Blíže viz Mareš (2008) str Mareš, Sirovátka (2008): Socialni vyloučeni (exkluze) a socialni začlenovani (inkluze) koncepty, diskurz, agenda, str Sociální soudržnost označuje stav sdílené identity, loajality a solidarity ve společnosti. Vyjadřuje schopnost společnosti zajistit dobré odpovídající životní podmínky všem svým členům. Soudržná společnost je vzájemně se podporující společenství svobodných jedinců sledujících společné cíle demokratickými prostředky a přispívá též k ekonomickému růstu. - zdroj: MPSV, Metodika vytváření strategie sociálního začleňování na místní úrovni (2015), str Prudký, Šmídová (2010), Kudy ke dnu, str. 22

17 17 jejich (společenské i prostorové) izolace a na druhé straně jako proces zeslabování sociálních vazeb společnosti. 28 V problematice bezdomovectví autoři opodstatněně operují jak s pojmem sociální exkluze, tak s pojmem marginalizace. Bezdomovectví samotné je více než nedostatkem přístřeší a více než chudobou, je součástí širšího procesu marginalizace, 29 založeného na neschopnosti bezdomovců participovat na způsobu života, který je standardní pro většinu populace 30. Marginalizací pak rozumíme odsouvání na okraj společnosti, vyloučení z účasti na životě společnosti, ztrátu místa ze života společnosti doprovázenou psychickým strádáním 31. Pojem marginalizace odráží myšlenku, že člověk je odsunován na okraj procesem probíhajícím ve společnosti bez vlastního vlivu. Ne on, nýbrž struktura fungování společnosti je zodpovědná za jeho životní situaci VYMEZENÍ DEFINICE BEZDOMOVECTVÍ - ETHOS Nejkomplexnější vymezení bezdomovectví poskytuje FEANTSA 33, která je na evropské úrovni považována za nejvýznamnější instituci v oblasti bezdomovectví. Z počtu specifičtěji zaměřených pokusů o definování bezdomovectví volím jako výchozí definici (respektive typologii) FEANTSY také proto, že namísto užšího vymezení z perspektivy sociálních služeb či příčin bezdomovectví (viz dále), FEANTSA člení osoby bez domova přímo podle jejich životní situace nebo situace jejich bydlení. Zároveň odmítá nabízející se zjednodušené chápání bezdomovectví jakožto přespávání na ulici, bezdomovectví je v jejím pojetí komplexní, dynamický a diferencovaný proces, v jehož rámci různí jednotlivci i skupiny procházejí různými vstupními a výstupními body in Prudký, Šmídová, Kudy ke dnu, 2011, str Marginalizaci lze chápat jako odsouvání určitých osob a koektivit na okraj společnosti, sociální vyloučení (exkluzi) jako odsouvání již mimo společnost. Blíže viz Mareš, Sirovátka (2008), str Mareš, Sociologie nerovnosti a chudoby str Průdková, Novotný, Bezdomovectví, str Sirovátka, Tomáš. Menšiny a marginalizované skupiny v České republice. 2002, str. 26, in Veselý Pavel, Problémy sociálně marginalizovaných skupin pohledem zastupitelstva města Mostu, FEANTSA - Evropská federace národních sdružení pracujících s bezdomovci, založena v roce 1989, sídlí v Bruselu, jejím hlavním zaměřením je prevence bezdomovectví a jeho odstraňování. více viz 34 viz Koncepce prevence a řešení problematiky bezdomovectví v ČR do roku 2020, Praha 2013, str. 4, dle Hradecký et al., 2012

18 18 Základní definice FEANTSY zní, Bezdomovectví je absence vlastního, trvalého a přiměřeného obydlí. Bezdomovci 35 jsou ti lidé, kteří nejsou schopni získat vlastní, trvalé a přiměřené obydlí, nebo si nejsou schopni takové obydlí udržet kvůli nedostatku finančních prostředků nebo jiným sociálním bariérám. 36 Pro praktické užití, tedy monitoring a tvorbu strategií v problematice bezdomovectví, pak FEANTSA vypracovala zmíněnou typologii bezdomovectví a vyloučení z bydlení, nazvanou ETHOS 37. Jedná se o typologii uznávanou Evropskou unií, tedy o v mezinárodním měřítku společnou rámcovou definici. Česká republika ji jakožto funkční definici oficiálně přijala v roce 2013 prostřednictvím schválení Koncepce prevence a řešení problematiky bezdomovectví v České republice do roku ETHOS vychází z principu, že pojetí domova lze chápat ve třech oblastech, jejichž absence může vést k bezdomovství. 38 Těmito třemi doménami tvořícími domov, stanovenými Evropskou observatoří bezdomovství 39, jsou: doména fyzická (mít slušné obydlí způsobilé k naplňování potřeb svých a své rodiny), sociální (mít možnost soukromí a udržovat společenské vztahy) a právní (mít jistotu užívání a právní nárok). V případě některé jejich absence pak lze podle vztahu ke třem doménám stanovit odlišný rozsah a hloubku jednotlivých forem bezdomovství. 40 Z tohoto rozdělení dále vyplývají čtyři formy vyloučení z bydlení. Bezdomovcem může být člověk: 1) bez střechy (roofless) = Jedná se o lidi spící venku nebo v noclehárně. Jedná se o tzv. zjevné bezdomovství popsané dále. 2) bez bytu (houseless) = Jedná se o lidi nacházející se v ubytování s podporou (př. azylový dům, věznice). Řadíme sem také skupinu tzv. skrytého bezdomovectví, viz dále. 3) v nejistém bydlení = Jde o bydlení v provizoriu, dočasné, eventuálně pod násilím. 4) v nevyhovujícím bydlení = Jde o bydlení nestandardní, nevhodné, neobyvatelné, případně přelidněné Co se týče českého prostředí, v běžném vyjadřování veřejnosti nese slovo bezdomovec pejorativní zabarvení, s prvky stigmatizace. V legislativních předpisech ČR se užívá pojmu osoby bez přístřeší (dle zák. č. 108/2006 Sb.; samotný termín bezdomovec je pojmem pro osobu bez státního občanství). viz Hradecký. Definice a typologie bezdomovství str in Štěchová, Bezdomovectví a bezdomovci z pohledu kriminologie (2008), str ETHOS = Evropská typologie bezdomovství a vyloučení z bydlení 38 terminologicky bezdomovství jakožto absence domova 39 Evropská observatoř bezdomovství (EOH), vytvořena roku 1991 FEANTSOU a jejíž je součástí, jedná se o síť národních výzkumníků, kteří monitorují vývoj bezdomovství v členských státech Evropské unie 40 Hradecký: Definice a typologie bezdomovství, 2007, str. 11,12 - podle B. Edgar, H. Meert, Third Review of Statistics on Homelessness in Europe, Developing an Operational Defi nition of Homelessness, FEANTSA volně dle: referát Ilja Hradecký, Zkušenosti s typologií ETHOS a pokus o její aplikaci v podmínkách ČR, dostupné též v Hradecký: Definice a typologie bezdomovství, str. 23

19 19 Čtyři základní koncepční kategorie se dále člení na 13 operačních (pracovních) kategorií. V rámci realizovaného národního projektu Strategie sociální inkluze bezdomovců v České republice (v letech ) byl k závazným operačním kategoriím a generickým definicím vytvořen soubor relevantních národních subkategorií. 42 Ze samotného závěru pak vyplynuly dvě základní skupiny, a to bezdomovci a osoby bezdomovstvím ohrožené. 43 Pro přehlednost níže uvádím souhrnnou tabulku ETHOS - Evropská typologie bezdomovství a vyloučení z bydlení v prostředí ČR. Jak patrno, ETHOS příhodně poukazuje na spojitost situací, a že bezdomovectví není statický jev, nýbrž proces. 44 Je tak bráno v potaz, že tito lidé se nezřídka pohybují mezi odlišnými formami bydlení, např. mezi spaním na veřejných místech, krátkodobými pobyty u příbuzných a přátel, případně pobyty ve vězení, v zdravotnickém zařízení či procházejí opakovanými epizodami bezdomovství. 45 V této práci sledovanou kategorii osamocených mužů v produktivním věku, toho času pobývajících v azylovém domě, tak dle ETHOS řadíme do koncepční kategorie Bez bytu. Spadají pak do třetí operační kategorie Osoby v ubytovnách pro bezdomovce a generické definice Osoby v azylových domech s krátkodobým ubytováním. Tabulka ETHOS Evropská typologie bezdomovství a vyloučení z bydlení v prostředí ČR 46 Koncepční kategorie Operační kategorie Životní situace Generická (druhová) definice Národní subkategorie * BEZ STŘECHY 1 Osoby přežívající venku 1.1 Veřejné prostory nebo venku (na ulici) Osoby přežívající na ulici nebo ve veřejně přístupných prostorách bez možnosti ubytování Osoby spící venku (např. ulice, pod mostem, nádraží, letiště, veřejné dopravní prostředky, kanály, jeskyně, odstavené vagony, stany, garáže, prádelny, sklepy a půdy domů, vraky aut) b 2 Osoby v 2.1 Noclehárna Osoby bez obvyklého bydliště, Osoby v nízkoprahové noclehárně b 42 ETHOS Evropská typologie bezdomovství a vyloučení z bydlení v prostředí ČR,-dále What is homelessness? - dostupné online 43 Hradecký I. et al. (2007). Definice a typologie bezdomovství, Praha. 44 referát Bill Edgar, Evropská observatoř bezdomovství, Sociální vyloučení a bezdomovství v Evropě, Evropské politiky a strategie Seminář v Praze v roce 2006,, dostupné též v Hradecký: Definice a typologie bezdomovství, str Souhrnný materiál pro tvorbu Koncepce práce s bezdomovci v ČR na období do roku 2020, Přílohy 1 až 7, str. 17, Podrobněji viz B. Edgar, H. Meert, (2005). Fourth Review of Statistics on Homelessness in Europe, The ETHOS Definition of Homelessness, FEANTSA 46 online převzato z Koncepce sociálního bydlení České republiky , str.18-19

20 20 noclehárně které využívají nízkoprahové noclehárny Osoby sezonně užívající k přenocování prostory zařízení bez lůžek BEZ DOMOVA 3 Osoby v ubytovnách pro bezdomovce 3.1 Azylový dům pro bezdomovce Osoby v azylových domech s krátkodobým ubytováním Muži v azylovém domě Ženy v azylovém domě Matky s dětmi v azylovém domě Otcové s dětmi v azylovém domě b b Úplné rodiny v azylovém domě Osoby v domě na půli cesty b 3.2 Přechodná ubytovna Osoby ve veřejných ubytovnách s krátkodobým ubytováním, které nemají vlastní bydlení Osoby ve veřejné komerční ubytovně (nemají jinou možnost bydlení) Osoby v přístřeší po vystěhování z bytu b b 3.3 Přechodné podporované ubytování Bezdomovci v přechodném bydlení se sociální podporou Bydlení s podporou výslovně určené pro bezdomovce neexistuje a 4 Osoby v pobytových zařízeních pro ženy 4.1 Pobytové zařízení pro ženy Ženy ubytované krátkodobě v zařízení z důvodu ohrožení domácím násilím Ženy ohrožené domácím násilím pobývající na skryté adrese Ženy ohrožené domácím násilím pobývající v azylovém domě a 5 Osoby v ubytovnách pro imigranty 5.1 Přechodné bydlení (azylová zařízení pro žadatele o azyl) Imigranti v přechodných ubytovnách z důvodu imigrace Žadatelé o azyl v azylových zařízeních a 5.2 Ubytovny pro migrující pracovníky Osoby v ubytovnách pro migrující pracovníky Migrující pracovníci cizinci ve veřejné komerční ubytovně (nemají jinou možnost bydlení) a 6 Osoby před opuštěním instituce 6.1 Věznice a vazební věznice Bez možnosti bydlení po propuštění 6.2 Zdravotnická zařízení Zůstává déle z důvodu absence bydlení Osoby před opuštěním věznice Osoby před opuštěním zdravotnického zařízení a a 6.3 Zařízení pro děti Bez možnosti bydlení Osoby před opuštěním dětské instituce Osoby před opuštěním pěstounské péče a 7 Uživatelé dlouhodobější podpory 7.1 Pobytová péče pro starší bezdomovce Senioři a osoby invalidní dlouhodobě ubytované v azylovém domě Muži a ženy v seniorském věku nebo invalidé dlouhodobě ubytovaní v azylovém domě b 7.2 Podporované bydlení pro bývalé bezdomovce Dlouhodobé bydlení s podporou pro bývalé bezdomovce Bydlení s podporou výslovně určené pro bezdomovce neexistuje a NEJISTÉ BYDLENÍ 8 Osoby žijící v nejistém bydlení 8.1 Přechodné bydlení u příbuzných nebo přátel Přechodné bydlení u příbuzných nebo přátel Osoby přechodně bydlící u příbuzných nebo přátel (nemají jinou možnost bydlení) Osoby v podnájmu (nemají jinou možnost bydlení) a 8.2 Bydlení bez právního nároku Bydlení bez právního nároku, Osoby bydlící v bytě bez právního důvodu a nezákonné obsazení budovy Osoby v nezákonně obsazené budově 8.3 Nezákonné obsazení pozemku Nezákonné obsazení pozemku Osoby na nezákonně obsazeném pozemku (zahrádkářské kolonie, zemnice) b 9 Osoby ohrožené vystěhováním 9.1 Výpověď z nájemního bytu Výpověď z nájemního bytu Osoby, které dostaly výpověď z nájemního bytu a 9.2 Ztráta vlastnictví bytu Ztráta vlastnictví bytu Osoby ohrožené vystěhováním z vlastního bytu a

21 21 10 Osoby ohrožené domácím násilím 10.1 Policejně zaznamenané domácí násilí Případy, kdy policie zasáhla k zajištění bezpečí oběti domácího násilí Osoby ohrožené domácím násilím policejně zaznamenané případy oběti a NEVYHOVUJÍCÍ BYDLENÍ 11 Osoby žijící v provizorních a v neobvyklých stavbách 11.1 Mobilní obydlí Mobilní obydlí, které není určené pro obvyklé bydlení 11.2 Neobvyklá stavba Nouzový přístřešek, bouda, chatrč, barák Osoby žijící v mobilním obydlí, např. maringotka, karavan, hausbót (nemají jinou možnost bydlení) Osoby žijící v budově, která není určena k bydlení, např. osoby žijící na pracovišti, v zahradních chatkách se souhlasem majitele a a 12 Osoby žijící v nevhodném bydlení 13 Osoby žijící v přelidněném bytě 11.3 Provizorní stavba Provizorní stavba Osoby žijící v provizorních stavbách nebo v budovách např. bez kolaudace 12.1 Obydlené neobyvatelné byty 13.1 Nejvyšší národní norma definující přelidnění Bydlení v objektu označeném podle národní legislativy jako nevhodné k bydlení Definované jako překračující nejvyšší normu podle rozměru nebo počtu místností Osoby žijící v nevhodném objektu obydlí se stalo nezpůsobilým k obývání (dříve mohlo být obyvatelné) Osoby žijící v přelidněných bytech a a a * Použité zkratky v posledním sloupci Stupeň ohrožení: a ohrožené osoby, b bezdomovci 4. FORMY BEZDOMOVECTVÍ Hradecký v roce 1996 uvádí rozčlenění bezdomovectví na zjevné, skryté a potenciální. Mezi zjevné bezdomovce patří ti, jež jsou nejvíce na očích - potkáme je na ulicích, na nádražích, v parcích, v dopravních prostředcích Do této skupiny však dle Hradeckého řadíme i ty osoby, které se obrátily na sociální služby, tj. veřejné noclehárny, ale také azylové domy. Bezdomovectví skryté se vyznačuje tím, že lidé bez přístřeší nevyhledávají veřejné či charitativní služby, nejsou tudíž nikde evidováni. Přespávají ve sklepích, kanálech, po známých atd. Tato skupina je početnější než viditelnější forma bezdomovství zjevného, potřebné služby jsou však leckde nedostačující. Do skupiny potenciálního bezdomovectví patří ti, kterým bezdomovectví reálně hrozí z důvodu nevhodných či nejistých bytových podmínek, ale jejich potřeby jsou úřadům neznámé. Patří sem lidé žijící ve vztahových potížích, čekatelé na propuštění z různých ústavů (dětský domov, věznice, psychiatrická léčebna), či migranti a přistěhovalci. 47 Zařadit sem lze ale i lidi žijící v podnájmu, rozvedené, nezaměstnané a ty, kteří pracují pouze příležitostně a 47 Hradecký: Bezdomovství - etrémní vyloučení, 1996, str

22 22 nelegálně či lidé trpící závislostmi (návykové látky, patologičtí hráči). Jsou to lidé, kteří se mohou ocitnout ze dne na den na ulici. 48 Jak vyplývá z popisu, indikátorem Hradeckého v této kategorizaci a názvosloví je (ne)využití sociálních služeb, respektive (ne)registrování v systému sociální pomoci. Nověji autoři 49 operují se stejným názvoslovím tak, že více reflektuje vizuální vnímání bezdomovců veřejností. Rozdělení v tomto smyslu zároveň souladně koresponduje s ETHOS jakožto širší koncepcí vyloučení z bydlení. Zjevné bezdomovectví se týká těch, kteří přespávají a přes den pobývají na veřejně přístupných místech a z pohledu na ně je patrné, že přežívají na ulici. Zjevné bezdomovectví v tomto pojetí lze zařadit dle ETHOS do první kategorie - bez střechy. Skryté bezdomovectví se týká těch, kteří nemají svůj domov, nicméně toho času mají střechu nad hlavou v podobě legálního nebo nelegálního ubytování. Jejich bezdomovectví tak na první pohled nemusí být patrné. Mohou pobývat například ve veřejných ubytovnách, nezákonně obsazených domech či právě v azylovém domě pro bezdomovce. Mezi pro veřejnost skryté bezdomovce se někdy počítají také lidé před opuštěním instituce (zdravotnické zařízení,věznice). Dle ETHOS se tyto případy blíží druhé kategorii - bez bytu. Potencionální bezdomovectví se pak týká lidí toho času žijících v bytě, nicméně jejich bydlení je ohroženo. V typologii ETHOS se jedná o třetí a čtvrtou koncepční katgeorii, tedy nejisté a nevyhovující bydlení (př. lidé přechodně žijící u příbuzných, čelící domácímu násilí, žijící v maringotce či v přelidněném bytě). Muže toho času pobývající v azylovém domě tak dle Hradeckého (kritérium využívání sociální služby s ubytováním) řadíme do bezdomovectví zjevného, kdežto dle nověji užívaného pojmosloví (na základě interakce s veřejností) do bezdomovectví skrytého. Skutečností je, že běžný člověk zpravidla u klienta azylového domu vizuelně nemá jak poznat, že dotyčný je bezdomovcem. 48 Průdková, Novotný: Bezdomovectví 2008,, str viz př. Příloha 1-7 Souhrnného materiálu pro tvorbu Koncepce práce s bezdomovci v ČR na období do roku 2020, str. 20

23 23 5. FAKTORY BEZDOMOVECTVÍ Souhrnně hovoří o bezdomovectví manželé Hradečtí, kdy uvádí v zřetel jak faktor uspořádání daného společenského systému, tak individuální osobnosti člověka. Bezdomovství můžeme popsat jako kontinuum důrazů, jako výčet jednotlivých faktorů, jako součást sociálního procesu, jako věc individuálního výběru, ale také jako důsledek sociálních a ekonomických sil. To zaměřuje naši pozornost jak k sociálním strukturám, k trhu práce, k trhu s byty, ke státním opatřením, tak i k sociálnímu zabezpečení, vzdělání, k výchově a k rodinným strukturám, ale také k procesu vyloučení a zranění některých lidí, v jehož důsledku se stanou bezdomovci. 50 Tímto definováním otevřeme tázání po spouštěcích mechanismech a vlivech vedoucích k bezdomovectví. Identifikování příčin a znalost specifických faktorů jsou důležité nejen pro kontinuální sociální práci s člověkem bez domova v podobě odlišných přístupů, ale také předurčují možná řešení jak v prevenci, tak pro opětovné začlenění do společnosti. Jak výše uvedené definování Hradeckého naznačuje, faktorů vedoucích k bezdomovectví je celá řada. Obvyklé je dělení na faktory objektivní (vnější, společenské, strukturální, případně institucionální) a faktory subjektivní (vnitřní, individuální). Nutno však vzít v potaz, že životní dráhy lidí postižených bezdomovectvím poukazují na příčinu v spolupůsobení vícero symptomů, přičemž nezřídka jde o souběh faktorů objektivních se subjektivními. Jak uvádí Štěchová, je možno konstatovat, že objektivni (vnějši) faktory ovlivňuji formu bezdomovectvi, zatímco subjektivní (vnitřní) faktory ovlivňuji šanci jedince na návrat zpět do společnosti, přičemž hranice mezi těmito skupinami faktorů nejsou vždy jednoznačné 51. Objektivní faktory jsou výsledkem interakce ekonomicko-politické situace země a celkového společenského klimatu. 52 Souvisejí se sociální politikou státu a sociálním zákonodárstvím. K příkladům uveďme politiku zaměstnanosti a boj s nezaměstnaností, sociálním vyloučením a chudobou; investice do vzdělanosti národa; bytovou politiku, potažmo ne/dostupnost bydlení; míru zabezpečení ve stáří a v nemoci, diskriminaci etnických minorit, kriminalitu, případně také institucionální příčiny (týká se lidí opouštějících ústav, 50 Hradecký, Hradecká, Bezdomovství - extrémní vyloučení, 1996, str. 57 dostupné online 51 Štěchová, M., Luptáková, M. A Kopoldová, B.. Bezdomovectví a bezdomovci z pohledu kriminologie: závěrečná zpráva. Vyd. 1., Institut pro kriminologii a sociální prevenci, Praha, str Průdková, Novotný: Bezdomovectví, str. 15

24 24 zejména dětský domov, vězení, případně zdravotnické zařízení). S legislativou i společenským klimatem souvisí také dodržování lidských práv, respektování zásady rovných příležitostí (př. rovnost žen a mužů) 53 či jednání úřadů. Subjektivní faktory jsou ovlivněny jednotlivci, rodinami, společenskými skupinami, jejich schopnostmi, rysy, temperamentem, charakterem, věkem, osobností, dosaženou úrovní vzdělání apod. 54 Dle Štěchové aj., která tyto faktory specifikuje souhrnně jako osobnostní a vztahové 55, sem patři celková sociální a osobnostní situace konkrétní osoby. Stručně řečeno jsou to interpersonální vztahy, struktura osobnosti, dále různé schopnosti a dovednosti a duševní či tělesné danosti, příp. poruchy a choroby. 56 Obvyklé rozšířenější členění subjektivních faktorů zahrnuje krom vztahově-osobnostních také příčiny materiální, například nízký příjem, zadluženost, ztráta zaměstnání či přímo bydlení, dlouhodobá nezaměstnanost, ale také tragická událost ve formě ztráty živitele či majetku. Někteří autoři 57 sem řadí také příčiny institucionální 58 (opuštění ústavu, viz výše). Mezi zmíněnými vztahovými faktory jmenujme nefunkční rodinu, narušené vztahy, absenci rodinného zázemí, rozvod či manželské konflikty, domácí násilí či sexuální zneužívání, ale také osamělost. Mezi osobnostní faktory pak řadíme duševní či tělesná onemocnění - často chronická, poruchy osobnosti, závislosti (alkoholismus, toxikomanie, hráčství), ale také nízkou kvalifikaci, sociální nezralost a nesamostatnost, eventuálně poznamenání prožitými traumaty (například smrt blízké osoby, týrání, závislost rodičů na návykových látkách) atd viz př. Hradecký.: Bezdomovství extrémní vyloučení, str. 33; Průdková, Novotný: Bezdomovectví, str Hradecký.: Bezdomovství extrémní vyloučení, str v jiném prameni Štěchová, která se v rámci svého odborného zájmu o pohled kriminologický 56 Štěchová, M., Luptáková, M., Kopoldová, B., ed. Bezdomovectví a bezdomovci z pohledu kriminologie: závěrečná zpráva str viz např. Koncepce do roku 2020,příloha 1-7, str faktory institucionální se váží k individuální osobě, nicméně mají vnější původ v působení společnosti, respektive státu, který za ně nese odpovědnost. Blíže viz Koncepce do r. 2020, příloha 1-7, str zprácováno dle ČR-MPSV. Souhrnný materiál pro tvorbu Koncepce práce s bezdomovci v ČR na období do roku Přílohy 1-7, str ; dále Průdková, Novotný: Bezdomovectví, str.16

25 Četnost příčin Nejčastější příčinou ztráty domova v českém prostředí je dle Vacínové rozpad rodiny, co do četnosti následující ztrátou zaměstnání. 60 Z výsledků rozsáhlé analýzy 61 Prudkého a Šmídové (2010) vyplývá, že mezi mnoha příčinami a jejich variantami v prvních letech tohoto století převažovala kombinace čtyř základních. Těmi jsou finanční důvody (dluhy, nedostatek peněz, hmotná nouze - chudoba) v kombinaci se ztrátou zaměstnání, dále ztráta bydlení a opuštění instituce (vězení, ústavní péče). 62. Co se týče ztráty zaměstnání, která bývá nejčastěji zjišťovanou příčinou, nezřídka se tento spouštěč pojí s řadou dalších důsledků, které dovedou až k bezdomovectví. Člověk, který ztratí práci, často bez vlastního zavinění, začne pochybovat o svých schopnostech, ztrácí sebeúctu. Společně s nedostatkem financí a problémy se sehnáním nového místa se situace komplikuje a často vede k negativním změnám v jeho osobnosti a následně i v životním stylu. S určitou nestabilitou osobnosti v náročné životní situaci, což nezaměstnanost často způsobuje, souvisejí neshody v partnerském životě a následný rozvod nebo rozchod s partnerem/partnerkou.v současnosti je navíc velmi málo pracovních míst, která by byla nabízena společně s ubytováním, což je právě často poptávanou možností mezi klienty azylového domu OSOBNOST BEZDOMOVCE Způsob života na okraji společnosti s sebou nese šrámy i na duši, devastuje osobnost člověka. Mezi negativní faktory bezdomovectví, podílející se na prohlubování vyloučení z většinové společnosti, patří nekonvenčnost životního stylu a extrémní životní podmínky, 60 Vacínová, Problematika bezdomovectví, In Vybrané psychologické aspekty terénní sociální práce, str in Kudy ke dnu - Analýza charakteristik klientů Naděje, o.s.. Jedná se o analytický převod dat o 4622 osobách, které byly zaznamenány do karet při první návštěvě klientů o.s. Naděje, nízkoprahového denního centra v Bolzanově ulici (dle klasifikace ETHOS se tedy jedná o kategorii bez střechy ).. Tato dosud unikátní studie v hromadně zpracovaných datech informuje o sociálním a demografickém složení a životních cestách této zvláštní vrstvy občanů ČR. 62 Prudký, Šmídová. Kudy ke dnu (2010), str viz Štěchová, M. Bezdomovci a vybrané sociálně patologické jevy. Institut pro kriminologii a sociální prevenci, Praha str 3

26 26 přičemž osobní vztahy dotyčného jsou tvořeny jen jedinci v podobné situaci. Tito lidé si vytvářejí jakýsi subkulturní způsob uvažování a jednání. Dle Vágnerové (1999) je bezdomovství výsledkem generalizovaného psychosociálního selhání, spojeného se ztrátou komplexu běžných rolí. Ke vzniku přispívají do značné míry ekonomické faktory, nicméně zvýšené riziko stát se bezdomovcem je u těch osob, které jsou komplexně, somaticky, psychicky i sociálně handicapováni. Příčinu tohoto jevu lze vysledovat velkou měrou již v dysfunkční orientační rodině (oblast socializace). Mezi typické znaky osobnosti bezdomovce patří snížená schopnost samostatně účelně jednat (odolnost, vytrvalost, ovládání se), řídit se normami společnosti, či poučit se ze zkušenosti (tj. změnit nefunkční způsob chování). Častý je postoj apatie a fatalismu; rezignují na přirozené potřeby nových zkušeností, citových vazeb 64, jistoty (soukromí domova) a seberealizace. Lidé v této situaci neuvažují o budoucnosti, žijí přítomností. Následkem neuspokojených potřeb i nízkého sebehodnocení pak bývá časté jejich hostilní a depresivní chování (pocity beznaděje) Vliv doby trvání bezdomovectví Roli hraje i délka pobytu na ulici, přičemž platí čím déle, tím obtížněji se člověk začleňuje zpět do společnosti (vznikají změny též ve struktuře osobnosti). Znalost doby trvání je důležitým ukazatelem ve vztahu k sociální prevenci i pro poskytování sociálních služeb, umožňuje tak volit specifický přístup k řešení. Rychlá pomoc bezprostředně po ztrátě domova je zpravidla nejúčinnější. Obvyklá kategorizace podle doby trvání rozlišuje bezdomovectví krátkodobé (přibližně do 1 roku trvání), střednědobé (1-5 let) a dlouhodobé (nad 5 let). Vedle toho existuje epizodický charakter bezdomovectví u lidí, kteří v nepravidelných intervalech rotují mezi běžným způsobem života a ztrátou bydlení. Někteří autoři doplňují kategorizaci o typ vícegenerační. 66 Dle Pěnkavy lze považovat za rozhodné období pro motivovanost k návratu jeden rok, poté dochází k myšlenkovému zlomu, plíživému přivyknutí si a postupnému ztotožnění se s rolí bezdomovce. 67 Naproti tomu Štěchová odvolávajíc se na názor sociálních pracovníků či odborníků uvádí, že v případě bezdomovectví trvající v rozmezí 1-5 let, je stále možné 64 u osob se vyskytuje celková emoční oploštělost 65 Vágnerová, M. Psychopatologie pro pomáhající profese str viz např. ČR-MPSV. Souhrnný materiál pro tvorbu Koncepce práce s bezdomovci v ČR na období do roku Přílohy 1-7, str Pěnkava: Specifika sociální práce s osobami bez přístřeší str