Úmysly modliteb Rytířstva Neposkvrněné v jubilejním roce narození

Transkript

1 3/1994

2 Úmysly modliteb Rytířstva Neposkvrněné v jubilejním roce narození sv. Maxmiliána Kolbeho: květen 1994 PŘIJĎ KRÁLOVSTVÍ TVÉ Dej, aby církev, která po příkladu sv. Maxmiliána hledá nové cesty evangelizace, hlásala evangelium spásy, červen 1994 BUĎ VŮLE TVÁ JAKO V NEBI, TAK I NA ZEMI Dej, aby všichni, kteří vládnou, hledali společné dobro podle zásad spravedlnosti a pokoje. Úkon odevzdání se Neposkvrněné Neposkvrněná, Královno nebe a země, Útočiště hříšníků a naše nejlaskavější Matko, Tobě svěřil Bůh celý řád milosrdenství. Já,...nehodný hříšník, padám k Tvým nohám a pokorně prosím, abys mě celého a úplně přijala za svou věc a vlastnictví a udělala se mnou, se všemi schopnostmi mé duše a mého těla i s celým mým životem, smrtí a věčností, cokoli se Ti zalíbí. Chceš-li, použij také mne celého bez jakékoliv výhrady k uskutečnění toho, co bylo o Tobě řečeno: Ona potře tvou hlavu a též: Ty sama jsi na celém světě vyhladila všechny bludy, abych se stal v Tvých neposkvrněných a nejlaskavějších rukou užiteěným nástrojem k probuzení a největšímu vzrůstu Tvé slávy v tolika zbloudilých a lhostejných duších a tímto způsobem k co největšímu rozšíření blaženého království Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Neboť kam Ty vejdeš, tam vyprosíš milost obrácení a posvěcení, vždyť Tvýma rukama stékají na nás všechny milosti z nejsladšího Srdce Ježíšova. - Dovol mi, abych Tě chválil, přesvatá Panno. - Dej mi moc zvítězit nad Tvými nepřáteli. Ó, Maria, bez hříchu počatá, oroduj za nás, kteří sek Tobě utíkáme, i za všechny, kdo sek Tobě neutíkají, a zvláště za nepřátele církve svaté a za ty, kdo jsou Ti svěřeni. Redakce čtenářům M ilí čtenáři, z celého srdce Vám děkujeme za Vaši velkorysost, s jakou podporujete toto Mariino apoštolské dílo. Zatím není v našich silách, abychom Vám jednotlivě děkovali za dary, které posíláte do nakladatelství na pokrytí nákladů spojených s vydáváním časopisu. N yní jsm e aspoň začali uvádět na adresním lístku pod Vaší adresou poznámku děkujeme za dar, abyste měli jistotu, že se peníze cestou někde neztratily. Tuto poznámku zapisujeme do počítače ihned po obdržení Vašeho daru a Vy j i pak dostanete při další zásilce našeho časopisu. Za všechny Vaše dary jsm e Vám velmi vděční. Uvědomujeme si, že finanční situace mnohých z Vás není lehká a že dary nám někdy posíláte i za cenu velkých osobních obětí. S obětí je spojená láska, která má u Pána Boha velikou hodnotu, a právě toho si Neposkvrněná nejvíce váží. Věříme, že Vám nikdy nezapomene, co jste pro Ni udělali. Zatím nemáme ještě všechny přístroje potřebné pro práci v nakladatelství. Zakoupili jsm e jeden počítač a malou tiskárnu. Věříme, že se Neposkvrněná bude i nadále o nás starat jako doposud. Zvláště děkujeme také těm, kteří odebírají větší m nožství výtisků, aby je mohli nabízet ve svém okolí. Je to velmi záslužná práce, ze které má Neposkvrněná určitě velkou radost. Znovu Vás prosíme, abyste své adresy psali čitelně. Stává se nám, že se některé časopisy vracejí zpátky s poznámkou, že adresa je nesprávná. Pokud tedy nedostáváte svůj časopis, který jste si předplatili, anebo se vyskytla chyba ve Vaši adrese, prosíme napište nám, abychom mohli případnou závadu odstranit. S radostí Vám budeme časopis posílat. Prosíme Vás také, abyste uváděli při opětovném kontaktu s námi stále stejné příjm ení a jm éno spolu se svým identifikačním číslem, popř. nám můžete poslat svůj adresní lístek z předchozí zásilky Immaculaty, na kterém jsou tyto údaje již uvedené. Usnadňuje nám to velmi práci a zamezuje vzniku event. omylů. Velmi se omlouváme za opožděné zaslání Immaculaty všem čtenářům, kteří si j i objednali ještě na začátku letošního roku v nakladatelství Cor Jesu v Českém Těšíně. K opoždění došlo v souvislosti s určitými komplikacemi, které vznikly při stěhování redakce a zakládání nového nakladatelství v Brně. Dále Vás prosíme, abyste nám neposílali zpátky výtisky, které dostanete navíc. Jsou to výtisky, které máte již předplacené a nemusíte nám za ně nic posílat. Věnujte je někomu ze svých známých anebo je položte na viditelné místo ve Vašem kostele, aby se i Pokračování na str. 32

3 Máj o vý pozdrav V den kdy se slunce z jihu vrací by zemi petrklíči zlatilo kdy z vlasti palem přilétají ptáci a první poupátko se rozvilo tu jaro sedá na javoru obláčkem zdobí každou horu a zvonkem zpívá nad kolébkou kraje Zdrávas buď Královno máje Stín který příchod noci hlásá když v kouty schoulí plachý strach v zášeří zvonic kovově jásá ke chvále volá hvězdnatý prach Pod klenbou chrámů tisíceré rety zpívají vroucně vznícené věty ze kterých září záblesky ráje Zdráva buď Královno máje Ty věži ze slonové kosti buď záchranou všech hříšníků Ty vzore pravé poslušnosti uč úsměvu nás ve vzlyku Královno Paní Matko naše ač jméno Tvé si šeptáme jen plaše při zvuku tom žal v srdci taje Zdráva buď K rálovno m áje M arie H olková Svatý M axm ilián M aria Kolbe životopis - pokračování Když se jednou podíval táborový lé k a ř R u d o lf D iem na z u b o ž e n é h o o. M a x m iliá n a, n a v rh l m u p o b y t v nem ocnici. A však o.kolbe řekl: V ezměte, pane doktore, tady toho, který čeká v řadě, a ukázal na někoho mladšího. Když se ho pak lékař zeptal, zdali je nutné v koncentračním táboře, kde každý bojuje o život, až takové sebezapření, odpověděl, že každý má v životě svůj cíl; někdo návrat k m anželce nebo matce, avšak on obětoval svůj život pro dobro každého člověka. Jako projev vděčnosti za prokázanou laskavost nabídl lékaři svatou zpověď, protože nevěděl, že je evangelík. O. M axm ilián stále usiloval o spásu a posvěcení lidí. Dle očitých

4 svědků dokázal sv. M axm ilián svým vlivem ja k na Paviaku, tak i v koncentračním tá b o ře k až d éh o p o sílit a p o v zb u d it k vytrvání. Zdržoval se převážně ve větších sk u p in k á c h a n e u s tá le byl čin n ý. Jin é utvrzoval ve víře. Lidé se k něm u hrnuli. N ěkteří si dodnes pam atují úryvky jeho kázání, která přednášel podle okolností, sam ozřejm ě tajně. Posadil se na hrom adě k a m e n ů n eb o n a k o le č k u a m lu v il o N eposkvrněné, o její úloze v plánu Boží Trojice, o tom, ja k je m ocná a krásná. P řesvědčoval jin é, že konečným cílem každého člověka není země, ale lepší svět - u Boha. Jiné také vybízel, aby se s důvěrou odevzdávali do rukou N eposkvrněné. Snažil se odstraňovat nenávist k těm, kteří je trýznili. V ždy říkal: N enávist není tvůrčí. Tvůrčí silou je láska. M odlíval se se spoluvězni. Rád zpovídal ty, kteří byli nešťastní. Schválně si vybral lehátko těsně vedle dveří, aby vězňové m ěli k něm u jednodušší a bezpečnější přístup. N ejvíce na všechny však působil jeho příklad. K něz Zikm und Ruszczak prohlásil: Pokaždé, když jsem se setkal s o. Kolbem, pociťoval jsem jakoby vyzařování dobroty a pokoje. I když byl oblečen stejně jako každý jiný vězeň v roztrhaném vězeňském úboru a dřevěných botách, s m iskou, která visela u pasu, přece jen na něm toto nebylo vidět p ro p ů v ab je h o o d u še v n ě lé tv á ře a svatosti, která vyzařovala z jeho postavy. O. Kolbe ověnčil apoštolát atáborové mučednictví dobrovolným obětováním svého života za bližního. Ke konci července roku 1941 utekl z bloku 14, ve kterém bydlel o. Kolbe, jeden vězeň. Jako pom stu za to zavolal velitel tábora Karel Fritzsch k apelu všechny vězně z bloku, ze kterého byl utečenec, a z nich vybral deset, kteří byli odsouzeni k smrti hladem. Krom ě jiných vybral Františka Gajowniczka, který hlasitě naříkal, že zanechá po sobě m anželku a děti. Tehdy se stalo něco neobvyklého. O. Kolbe před očima všech přistoupil k veliteli, sundal čepici a poprosil ho, aby mu dovolil výměnu s tím to odsouzencem. Užaslý velitel se zeptal, kdo je to, a uslyšel odpověď: Jsem katolický kněz. Souhlasil s výměnou vězňů. Gajowniczek se vrátil do zástupu (a po nějaké době i na svobodu) a o. M axm ilián se místo něho octl v bloku sm rti (13, pak 11), v hladom orně spolu s devíti jiným i vězni. Tato hladomorna, ze které bývalo slyšet proklínání a zoufalé výkřiky, se nyní změnila v kapli naplňenou m odlitbam i a zpěvy odsouzených. To způsobil Rytíř Neposkvrněné, který připravoval své druhy na křesťanský přechod do věčnosti. Sám odešel jako poslední. Dva týdny vydržel bez kousku chleba a kapky vody, až teprve fašisté, kteří

5 se nem ohli dívat na jeho klidný pohled, jej zabili injekcí fenolu. Stalo se to 14. srpna 1941, den před slavností N anebevzetí Panny M arie. Dle svědectví táborového p ísa ře B ru n a B o rg o w ce z e sn u lý kněz v y p ad al ja k o živ ý a je h o obličej nějak podivně zářil. N ásledující den bylo tělo o. M axm iliána spáleno v krematoriu. H rdinství o. Kolbeho, které pram e nilo z těch nejšlechetnějších pohnutek, zapůsobilo m ocně na všechny. Odehrálo se něco n epochopiteln ého. Jo se f Stem ler, bývalý ředitel Polské matice, to vysvětluje následovně: V těchto podm ínkách, kde došlo k nebývalému pošpinění myšlenek, citů a řeči, se člověk skutečně stával člověkovi vlkem. Do této duchovní atm osféry přišla oběť o. M axm iliána. Byla jako uhození blesku a vyvolala hluboký blahodárný o třes. Jiný svědek těchto událostí, ing. Jiří Bielecki, řekl, že to byl otřes naplněný optim ism em, regenerující síly, můžeme říci m ohutná exdloze světla v černé táborové noci". Dokonce i esesáci mluvili mezi sebou: Takového kněze jsm e tu ještě nem ěli. To m usí být nějaký m im ořádný člověk. O. K olbe se zachoval ja k o jeho božský M istr Ježíš Kristus, když nabídl sebe samého jako oběť pro záchranu svých bratří. Prokázal lásku v takové m íře, že se stal celopalnou obětí. A nad takovou lásku není větší. S odstupem doby popsal tuto oběť kardinál Stefan W yszyňski, primas Polska: V podstatě m ůžem e říci, že tuto válku nevyhrály velm oci, ale o. M axm ilián M aria Kolbe! Právě tehdy, když se do popředí d o sta la n en áv ist, k te ro u n ebylo m ožno přem oci ještě větší nenávistí - protože větší už ani být nem ohla -, zůstala jen jedin á volba: nenávist přem oci ještě větší láskou. T en to z p ů so b v ítě z s tv í si z v o lil o. M axm ilián M aria. Tváří v tvář tom uto příkladu se zastavily m ocnosti nenávisti ú ž a s lé nad ta k o v o u v e lik o u lá sk o u. T i ř í T í n m n ň s U i

6 Petr našich dnů Svatý otec Jan Pavel II. při nedělním A nděl Páně 20. únorařekl: Vstoupili jsm e do postní doby roku 1994, který byl OSN i Církví nazván Rokem rodiny. K úkolům církevní i občanské společnosti náleží zejm éna upevnění rodinného svazku a pravé identity rodiny. P roto bude 22. února zveřejněn D o p is ro d in á m, který je především pozváním k modlitbě za ro d in y a s rodinam i. Skryté útoky proti rodině v m oderní hedonistické společnosti, k te rá n a v z d o ry všem proklam acím o právech člověka pracuje pro ti jeho blah u, m ohou být odvrácenyjen modlitb o u, p o ste m a v z á je m n o u láskou. Jistě dnes nescházejí rodiny, které se za sebe samy i za jin é modlí. V tomto světě, který je ohrožen tak m noha nebezpečím i m orálního charakteru, se rozvijí, jako by vyvolán Prozřetelností, apoštolát rodin. N a druhé straně však, bohužel, právě v tomto Roce rodiny existují iniciativy, které, hojně propagované m aso v ý m i sd ě lo v acím i p ro střed k y, se ukázaly rodině nepřátelské. Považují za prioritu to, co škodí rodině, člověku, muži či ženě nebo dítěti. Ve skutečnosti- řekl Svatý otec - se nazývá zlo dobrem: snadné rozvody, m anželská nevěra, která se nejen trpí, nýbrž je dokonce oslavována, volná láska představová často jako vzor. Kom u prospívá tato propaganda? Jaký m á původ? Každý dobrý strom nese dobré ovoce; ale špatný strom, který lidstvo nese v sobě a který s pom ocí obrovských finančních výdajů a m asových sdělovacích prostředků, je pěstován a podporován. M ám e zde na mysli nejnovější, od E v ro p s k é h o p a r la mentu schválenou rezoluci. V ní nejsou osoby s h o m o se x u á ln ím i sklony pouze bráněny proti nespravedlivé disk rim in a c i. S tím i C írk e v s o u h la s í, neboť k aždá lidská osoba je hodna úcty. M orálně nepřijatelné je však právní schválení h o m o sexuáln í praxe. Být plný porozum ění vůči tom u, kdo hřeší, neznam ená zm ěkčení m o rá ln íc h n o rem (Veritatis splendor č. 95). K ristus odpustil cizoložnici a zachránil v B E ji před ukamenováním, ale současněji řekl: Jdi a nehřeš více. (Jan 8,11). Rozhodnutím Evropského parlam entu se le g a liz u je m rav n í n eřá d. P a rla m e n t poskytl institucionální význam bezprávnému jednání, které neodpovídá Božím u plánu, a podpořil slabosti člověka. Nebylo uznáno, že skutečné právo člo v ěk a je vítězství nad sebou samým, život v jednotě s p rav ý m sv ěd o m ím. B e z to h o to fundamentálního vědom í m ravních norem jso u život a důstojnost člověka vystaveny

7 b propadu a zničení. Zatímco Kristovo slovo Právda vás osvobodí...(jan 8,32) zůstává mimo pozornost, morální zlo se pokouší představit obyvatelům našeho kontinentu jako cesta o sv o b o zen í. P o d stata rodiny se falzifikuje. Svazek dvou mužů nebo dvou žen nemůže být žádnou pravdivou rodinou a ještě méně může příslušet takovému svazku právo adopce dětí postrádajících rodiče. Těmto dětem se působí těžká újma, když nenacházejí otce a matku, nýbrž dva otec nebo dvě m atky. Spoléhám e na to, že parlamenty evropských zemí se od tohoto rozhodnutí budou distancovat a u příležitosti Roku rodiny stará společenství a národy před tímto nebezpečím ochrání. Avšak stojíme bezpochyby před strašlivým pokušením. Pivní postní neděle nám připomíná Krista, který se postavil věčném u pokušiteli člověka a přemohl jej: V ítězství, které předpovědělo velikonoční vítězství skrze kříž a vzkříšení. Kristus říká nám, křesťanům i nám, obyvatelům Evropy, že tento druh zla m ůže být přemožen jen modlitbou a postem. Ano, my můžeme toto zlo, toto ohrožení přem oci jin ak. Jediným i instancem i, na něž se m ůžem e obrátit, jso u svědom í a vědom í odpovědnosti národů, které nesmějí dovolit, aby rodina byla zničena, neboť na ní závisí budoucnost každého z nás. N a počátku postní doby n aslo u ch á církev novém u volán í Kristovu a přijím á ho, jak ho přijali apoštolové. Přestaňme být lidmi malé víry a staňme se lidm i m odlitby a pokání! V šichni... zahynete, když se neobrátíte (Luk 13,3), říká Kristus. To nejsou prázdná slova. Prokázala často už v d ě jin á c h sv o ji p ra v d iv o st. Neznáme den ani hodinu (M t 25,13). Postní doba slouží k obnově našeho spojení s Bohem v Kristu. V Něm jediném je spása člověka. V úkonu odevzdání se Neposkvrněné, který napsal sv. M axm ilián M aria, nacházím e na konci větu, skrze kterou se obracíme k Ní: "N eboť kam Ty vejdeš, tam vyprosíš m ilost obrácení a posvěcení, vždyť Tvým a rukam a stékají na nás všechny m ilosti z nejsladšího Srdce Ježíšova. Tato slova, která vyjadřují víru, že M aria je prostřednicí všech m ilostí, jsou základem, ze kterého vycházejí snahy Rytířstva Neposkvrněné o obrácení a posvěcení lidských duší. K dyž byl sv. M axm ilián tázán, odkud pochází jis to ta týkající se síly Neposkvrněné, ukazoval na učení církve a na zkušenost. Otcové a učitelé církve hlásají, že M aria je potrubím Božích milostí, nadějí a naším útočištěm. Podobně učili papežové zvláště ve XX. století. Lev XIII. učil: M ůžem e říci, že ze štědrého pokladu milostí, který nám přinesl Pán...,dostávám e všechno jenom skrze M arii, protože tak se to Bohu zalíbilo. Působení M atky Boží vidím e při obráceních a v životě světců. V roce 1921 se z podnětu kardinála M erciera začal slavit v Belgii svátek Panny M arie Prostřednice všech milostí. Sv. M axm ilián se zasadil o to, aby se tento svátek slavil v jeho řádu. Pak za několik let se tento svátek začal slavit skoro v celé církvi. Il.vatikánský sněm nazývá Pannu Marii Orodovnici, Pomocnicí, Prostřednicí, avšak hlavní pozornost zaměřil na mateřství M ariino v plánu m ilostí, které trvá nepřetržitě...až do věčného zakončení spásy všech

8 vyvolených (LG 62). Díky tom u byla nazývána již církevním i otci m atkou údů Kristových, matkou živých. Pavel VI. prohlásil slavnostně v roce 1964, že přesvatá Panna M aria je M atkou církve, tj. všech křesťanů, kteří ji nazývají nejmilejší M atkou. V apoštolské adhortaci Veliké znamení papež poznamenal, že i když to není ještě dogmatické prohlášení, přece jen tato pravda patří do tajemství vykoupení, a proto by ji všichni křesťané měli s vírou přijm out. Měli bychom vždy pam atovat, že poslání M ariino vůči lidem nijak nazastiňuje ani nezmenšuje činnost Krista, jediného prostředníka, ale spíše ukazuje jeho sílu. Žádný spasitelný vliv Mariin na lidi není nutný, ale závisí na svobodném Božím rozhodnutí a vyplývá z nadm ěrných zásluh Kristových, m á základ v jeho činnosti prostředníka, na ní úplně závisí, z n í čerpá veškerou sílu. Přím ém u spojení věřících nejen že nebrání, nýbrž právě m u napom áhá. (LG 60) Tvůrce MI vždy spojoval M ariino prostřednictví s jejím duchovním m ateřstvím a zdůrazňoval jeho úplnou závislost na Kristu. Říkal, že Kristus nám dal ve své závěti svou M atku za matku (srov.j 19,26-27). Udělal to v přem íře své lásky, aby mohl ještě více přitahovat k sobě duše. Nespokojil se s dosavadním i projevy své lásky: vtělení, oběť na kříži, eucharistie. Tvé srdce - říká Bohu sv. M axm ilián- nám dalo ještě jeden dar... Ty jsi nám přikázal, abychom se stali dětmi, pokud chceme vejít do Božího království (srov.m t 18,3). A Ty víš, že dítě potřebuje také matku; sám jsi stanovil takový zákon lásky. Tvá dobrota a milosrdenství nám stvořila Matku - věrný obraz Tvé dobroty a Tvé bezmezné lásk y-a pod křížem na Golgotě jsi nás Jí odevzdala nám Ji daroval... A nařizuješ, milující Bože, aby se stala Safářkou a Prostřednicí všech Tvých m ilostí - Ty Jí nic neodm ítneš, jak rovněž i O na není schopná někom u něco odmítnout...kdo tedy může být ještě zavržen? Kdo nepřijde do nebe? N ejednou opakoval sv. M axm ilián se sv. Bernardem, že Jí Bůh svěřil celý řád svého m ilosrdenství a sobě ponechal spravedlnost. Tento výrok ukazuje skrze srdce přesvaté M atky něžnou lásku Ježíšova srdce, ze kterého Ona čerpá jako ze zdroje a jehož je také nástrojem a věrným obrazem. Teolog T.K oehler vysvětluje, že v Ní mohou lidé snadněji pochopit Boha milosrdenství, Boha, který podřizuje spravedlnost lásce a odpuštění, což je tak těžké v lidském řádu. Dante správně postřehl, že stejně jako K ristus je viditelným obrazem neviditelného Otce, tak skrze M arii m ůžem e lépe poznávat K ristovu podobu. Tuto myšlenku nacházím e v encyklice Vykupitel člověka: "Odvěká láska Otce vyřčená v dějinách lidstva skrze Syna...přibližuje se ke každému člověku skrze Matku, přijímá podobu, která je člověku blízká a jakoby snadněji dostupná. M ariinu mateřskou úlohu viděl o. Kolbe vždy v rámci působení lásky Nejsvětější Trojice. V roce 1940 napsal: Slovo se stálo tělem jako plod lásky B oha a Neposkvrněné. A stejně se znovuzrodí duše v K ristu skrze lásku Boha k N eposkvrněné a v N eposkvrněné...k aždá m ilost je plodem života N ejsvětější Trojice: Otec rodí Syna a Duch Svatý z N ich vychází. Toutéž cestou přichází k nám veškerá dokonalost. Každá m ilost vychází od Otce, který rodí Syna. Duch Svatý, který z Otce a Syna vychází toutéž m ilostí v N eposkvrněné a skrze Ni, utváří duše k podobě jednorozeného Syna Božího. F rancouzský teolog o. Jindřich M anteau-b onam y, který prohlásil, že m yšlenky o \ r lv / I a v m ilic m a!!/*<=»n í I I v a f -iv c m c V r M in c n p t m i n s n c a l M í i r i í l if> s l í l l t p r n č O r o d o v n i c i.

9 Pomocnicí, Prostřednicí právě díky úzkému sjednocení s Duchem Svatým, druhým Utěšitelem. Je daleká tomu, aby zdvojovala nebo doplňovala prostřednictví Kristovo. Neposkvrněná, Panna-Matka je Prostřednicí, protože svým působením ve stínu Ducha Svatého přivádí všechny jiné údy církve k jedinému Prostředníku mezi Bohem a lidmi, k Ježíši Kristu. Svou víru v duchovní mateřství N eposkvrněné vyjadřujem e, když se k N í utíkáme ve všech protivenstvích a potřebách. Stejně to dělali křesťané v prvních stoletích křesťanství, jak nám to připom íná sněm (LG 66). Jan Pavel II. nás stále povzbuzuje slovem i příkladem: Obracejte se často v modlitbě k M arii, protože nebylo slýcháno, že by byl od Ní opuštěn, kdo s e k N í utíká a o pomoc prosí. Vzpom eňm e na důvěrnou m odlitbu Svatého otce k M atce Boží ze dne 25. března roku 1984 u příležitosti zasvěcení světa N eposkvrněném u srdci panny Marie: M atko lidí a národů! Ty znáš všechna jejich utrpení a naděje. Vezmi do svých rukou tento náš svět, který Ti zasvěcujeme plní starosti o dočasný av ěčn ý o su d lidí, a národů. Ó, N eposkvrněné srdce, pom oz nám přem oci hrozící zlo, které se tak snadno zakoreňuje v srdcích současných lidí, a které ve svých nepředvídatelných důsledcích již ohrožuje současný život a zdá se, že zavírá cesty do budoucna! Vysvoboď nás od hladu a války!...vysvoboď nás od hříchů proti Duchu Svatém u!... Jako členové MI se obracím e na Pannu Marii, Prostřednici všech milostí, s našimi prosbam i za obrácení a posvěcení všech lidí. Sv.M axm ilián řekl: Jestliže Neposkvrněná je Prostřednicí všech milostí, pak neexistuje účinnější způsob apoštolátu, než přiblížit se k Ní, abychom obdrželi milost obrácení pro ty, které chceme získat pro Krista a jeho církev. A také k Neposkvrněné přibližovat duše, aby mohly získat jejím prostřednictvím od Nejsvětějšího Srdce Ježíšova milost obrácení, posvěcení a vytrvání v dobrém. Snažm e se proto každý den stále více přibližovat k Neposkvrněné, abychom se stále více přibližovali k Srdci Ježíšovu, k Bohu Otci a k celé N ejsvětější Trojici, protože nikdo z tvorstva nestojí tak blízko Pána Boha jako Neposkvrněná. Uctívejm e přesvatou Pannu Marii, Prostřednici všech m ilostí, stejně jako sv.m axm ilián M aria. Utíkejm e se každý den k N í v důvěrné m odlitbě. Zapojm e se do apoštolátu pod záštitou a prostřednictvím Neposkvrněné, aby se skrze N eposkvrněnou rozšířilo na celém světě a v každé duši blažené království N ejsvětějšího Srdce Ježíšova. R ytíř N ep o skvrn ěn é

10 Kardinál Beran velký ctitel Neposkvrněné Kardinál Josef Beran V tomto roce si dne 17. května (den po svátku Jana Nepomuckého) připom ínám e 25. výro čí ú m rtí p a n a kardinála Josefa Berana. V této souvislosti naše redakce položila několik otázek o.biskupu Jaroslavu Skarvadovi, generálním u vikáři pražské arcidiecéze, který byl dlouhá léta osobním sekretářem otce kardinála. 1. K dy jste se p oprvé setk al s panem kardinálem? Poprvé ještě jako student jsem ho viděl kázat. Pak jsem se s ním setkal po květnové revoluci v roce 1945, kdy jsem konečně mohl vstoupit do semináře, tehdy je š tě p ro v izo rn ě u m ístěn ého v D olních Břežanech. Přijel tam přímo zd achau, ještě v esesácké uniform ě pošité čs. vlaječkami. Pak jsem se s ním po prázdninách 1945 roku loučil před odjezdem do Říma. 2. Co se Vám osobně na něm nejvíce líbilo, popř. jaký dojem na Vás udělal? N ejvíc asi člověku padla do očí jeho zbožnost. Hned tam, v Břežanech jak mohl, byl v kapli, když přecházel kolem kaple, většinou poklekal. Měl velmi živý vztah ke K ristu v eucharistii a ten sam o zřejm ě nesm írně prohloubil během své internace v době komunismu. Když jsem ho n n 7n a l \r R ím p Vwl tr\ nrvrcivhn rlm /p V modlitby. V kapli před svatostánkem trávíval denně dlouhé hodiny, a to i na cestách. V posledních m ěsících - to velm i udivilo i lékaře - zatímco ostatní vjeho situaci by leželi v posteli, on se prakticky přestěhoval do 'kaple. Tam trávil celý den, tam byl ještě i ráno v den své smrti. Teprve lékař ho přinutil jít do postele poznám kou, že v kapli ho nemůže prohlížet. Ten stálý styk s Bohem samozřejmě prozářil celou jeho tvář, Boží přítom nost z něho přímo vyzařovala. 3. Kdy a jak došlo k internaci pana k ardinála, v jakých p odm ínk ách žil v době internace? O tom by mohli vyprávět lépe jiní, já byl v té době v Římě na studiích a pak jako exulant, kterém u byl znem ožněn návrat. Všichni snad ale víme o tom dram atickém Božím Těle v pražské katedrále v roce 1949, které znamenalo začátek jeho internování. Potom byl na různých místech, my v cizině jsm e se jednu dobu domnívali, že je mrtvý. Já sám jsem za něho sloužil už zádušní mši svatou. 1 o podm ínkách internace by měli svědčit jiní. Byl prakticky pohřbený zaživa, n e v ě d ě l, kde se n a c h á z í, n em o h l ani poslouchat státní rádio nebo číst Rudé právo. 4. Jakým způsobem toto pronásledování přijímal? Z ruky Boží, jako kříž. Proto nikdy nezatrpkl. O své internaci nerad mluvil. Když ale musel, nebyla v je h o slovech ani stopa po nějaké zahořklosti. On ta dlouhá léta neztratil, on je získal. Jak známo, v té době se modlil a psal, ovšem bez dostatečných

11 pram enů, životopis blahoslavené - dnes svaté - Anežky. To byla jeho útěcha. 5. Jak působil pan kardinál v době své nucené em igrace? I tu em igraci přijal jako kříž. Tedy jako něco těžkého, bolestného, co však nesl v odevzdanosti do Boží vůle. Je zajímavé prohlížet některé jeho fotografie z té doby. Je v nich tolik smutku. I ten je ale nějak prozářen radostí. Smutek toho, kdo je vyhnán z milované vlasti. Radost toho, kdo nese svůj kříž s láskou. 6. Jaké byly vztahy m ezi ním a tehdejším papežem Pavlem VI.? V elm i dobré. Pavel VI. si našeho otce kardinála velm i vážil, viděl v něm vyznavače. Svou lásku dával najevo všemi možnými způsoby: hned na začátku mu věnoval kalich a biskupský kříž, zvával ho k předsedání při různých obřadech ve svatopetrské bazilice, pan kardinál, na druhé straně, ho ctil jako K ristova zástupce, jako sladkého K rista na zem i, ja k nazývala papeže sv. K ateřina Sienská. Pavel VI. také věděl, co znamená jm éno Beran. Tak se stalo, že jednou o velikonocích přijela do Nepom ucena vatikánská lim uzína a z ní vyběhl celý zm atený, bečící beránek. Byl to jeden z těch, které Svatý otec dostává, aby se z je jic h vlny tk a la p alia (odznaky a rc i biskupů). O tec kardinál vzal beránka do náručí a dal se s ním také fotografovat. C hudák beránek ovšem pak neobstál na dlaždičkách. Tam m u kopýtka klouzala jako koze na ledě. T akjsm e ho museli přestěhovat do zahrady. 7. J a k ý m z p ů so b e m p r o je v o v a l p an kardinál úctu k N eposkvrněné? Pan kardinál byl velikým ctitelem Panny M arie a vážil si jejího fatim ského poselství. K aždou první sobotu zasvěcoval jí, sloužil mši svatou k její poctě. Proto byl nesm írně rád, když ho P. W erenfried van Straaten, znám ý Speckpater, pozval na pouť do Fatimy. Tam mohl Panně M arii otevřít své srdce, plné bolesti, lásky, radosti i naděje. 8. Co byste chtěl, Otče biskupe, vzkázat čtenářům Im m aculaty? M odleme se a doufejm e! tak nás vždy povzbuzoval otec kardinál Beran, věrný ctitel Panny M arie, u níž čerpal důvěru i v nejhorších zkouškách. Nakonec nám otec biskup sdělil, že se za h a ju je b e a tifik a č n í p ro c e s p a n a kardinála Berana, a všem čtenářům Im m a- culaty poslal své apoštolské požehnání. '''*1.Vf 7 / 'i.t -,/llx'l / íluvirii&j.' C- -H-4 sx u,crt OK e. ^ - * * * w'vl - ŕ t t y. - d -. t / t v / í, r. <

12 t c. Venku byl zářivý den, okno bylo pootevřeno, ale nemocné A nně se zdálo, že v pokoji je vzduch těžký. Tlačilji jako kamenný příklop. Já přece ještě nejsem v hrobě, jen můj dech je těžký. Matičko májová, sepjalaanna bezděky ruce, s plnou důvěrou se k Tobě utíkám. Byla jsi také matkou, hovoří nemocná v modlitbě, jako by Maria seděla na její pelesti. Matičko bolestná, Ty víš, ja k je těžko mateřskému srdci loučit se s dítětem. A já mám dvě! Což Anička, už si vybírá ženicha, ale o malého Em ánka se bojím, vždyť je to školák teprve třináctiletý. 1 když mluvila jen v myšlenkách, modlitba ji unavovala. Musela si odpočinout. Srdce j í zalila vlna teplé něhy, když pomyslela na klučinu, který se ozval pod jejím srdcem, když j í bylo dvaačtyřicet. - Uvaž, Matičko milovaná, že já se vdávala dost pozdě. Andulka se narodila, když mi bylo třicet dva, a pak dlouho nic. A ž za deset letnám Pán Bůh poslal chlapečka, kterého jsm e s láskou přijali. Teď se bojím, že si mě Tvůj Syn chce vzít k sobě. B uď vždy vůle Páně! Ale uvaž, naše předobrá Matko, Emáinek mne ještě potřebuje. Vodím ho v neděli do kostelíčka, v květnu nevynecháme ani jednu májovou. Manžel by to při zaměstnání nezvládl. Kdyby se znovu oženil, nevyčítala bych mu to. Ale byla by ta druhá Emánkovi dobrou a zbožnou matkou? - Anna si vytáhla zpod polštáře kapesník, aby otřela slzy. Matičko Boží, slyšela jsem otevřeným oknem včera, ja k se sousedky bavily.»už. j í svíčka dohořívá. Slyšela jsem, že doktor moc naděje nedává«nikoho nejmenovaly, ale já vím, že mluvily o mně. Každému jednou svíčka dohoří, to se tak povídá. Jednou m usí každý umřít. Ale m ně je teprve padesát pět let, to ještě přece není stáří a mám dvě děti. OdAničky bych se chtěla dožít vnoučete. Já bych m u také vyprávěla o Tobě, Matičko májová, vždyť mne znáš. Je mi najednou moc horko, snad dojdu k oknu... Nemocná nedošla. Jak se přidržovala nočního stolku, udělala krok, dva a svezla se na podlahu. Tatí, tatínku!" křičel polekaný Emánek, který právě vcházel do pokoje, aby nemocnou maminku pohladil. Teď klečel u nehybné maminky a hlasitě vzlykal, protože se maminka nehýbala a měla zavřené oči. M am inka um řela. Přiběhla A n dulka a zvolna, váhavě vstoupil i otec. Zřejmě ho přepadla zlá myšlenka, kterou Emánek vyslovil nahlas. Ale A nička, která pracovala ja k o ošetřovatelka v nemocnici, neztratila hlavu. "Nebreč, jelim ánku! odstrčila bratříčka stranou. Maminka jen omdlela. Dýchá, srdce také pracuje. Pomoz mi, tati, uložit maminku na postel. Zatímco dcera běžela k sousedovi telefonovat pro lékaře, prožívala matka zvláštní vidění. Věděla, že upadla u nočního stolku, na kterém byla elektrická lampička. Ale teď

13 tam m ísto lam pičky stál svícen a v něm dohořívající svíce. Užjí bylo jen na sílu malíčku. Anna ví: to je moje svíčka a už (lohořívá. Tají decli, aby snad ten slabý plamínek nesfoukla. Ale co to? Přichází neznámá Paní. Krásná. Překrásná. Annu napadá - tak překrásná může být jen Panna Maria. Nezmůže se ani na slůvko modlitby. Ale Paní to ani nežádá. Mlčky se na nemocnou usmívá. Z pod stříbrobílého p lá ště vytahuje dlouhou silnou svíci a hle, přikládá ji k plameni svíčičky dohasínající. Velká svíce se rozzáří a Panna ji pak postaví pevně na tu malou. Už není dohořívající, už je jen jasně svítící. Nemocná chce pokleknout a poděkovat, ale jakýsi cizí hlas ji ruší. Doširoka otevírá oči na muže v bílém plášti. Tak už je zase při vědomí. Nebezpečí zažehnáno. "Anna všechny překvapí: M á svíčka nedohořela, Panna Maria mi ji prodloužila. Pan doktor odešel s postranní poznámkou, že to blouznění je přechodné. Ale večer se Anna cítila dost silná, aby své rodince dopodrobna vypověděla svůj zážitek v mdlobě. To jsi měla krásný sen, řekla Anička. Ale Emánek, vždy v opozici vůči sestře, namítl rozhodně: Žádný sen, to byla opravdu Pannu Maria. Ona je přece stále živá. Proč by nenavštívila nemocnou maminku, která si s ní často povídá. Ze mám pravdu, maminko?" A nna si přitáhla k sobě chlapeckou kudrnatou hlavu. Samozřejmě máš pravdu. Já si s Matičkou Boží ráda povídám a budu si s n í o Vás povídat ještě moc dlouho. I ona měla pravdu. Už si poležela jako rekonvalescentka jen šest týdnů, neboť tromóza zmizela, jako by nikdy nebyla. Anna Machová si pak mohla s Májovou paní povídat ještě dlouhá léta, neboť je jí nová svíce dohořela, až kdyžjíbyločtyřiadevadesátlet.a jejíemánek pokračuje v mariánské úctě, jak ho to maminka naučila, ač na životním počítadle mu prst času posunul již jedenasedmdesátou kuličku. M arie H olková Učenci přírodních věd znají a zkoumají věci a úkazy jen z předchozí příčiny. K poznání stvoření světa je nutné pochopit prvou příčinu celku. Totiž. Jako každý stroj má svého vynálezce, stavba stavitele, tak i příroda a vesmír má svého Stvořitele. Platí tu stejný zákon příčiny, náležité příčiny. U lidských výrobků také nevidím výrobce nebo vynálezce. Z jistých znaků poznám, že výrobek je dílem člověka. V přírodě a ve vesmíru také nevidím Stvořitele. Jsou tu však rovněž znaky, jsou tu jeho tvůrčí stopy. Vývoj, účelnost, smysl, cíl. Informace vývoje jsou vloženy do neživé a nemyslící hmoty, předchozí příčiny vývoje jsou seřízeny a vedeny účelem, cílem, programem. To svědčí o tom, že někdo znal smysl vývoje. A ten rozum, který všechno zná a řídí, tkví v bytosti, které od pradávna říkám e Bůh. A to, aby tu byl nakonec člověk, a měl oči a uši a tak dovedné ruce pro svou budoucí činnost, není náhodou, ale promyšleným procesem. A člověk má rozum, aby svého Stvořitele poznal, když je stvořen podle jeho obrazu a podobenství. Záleží už jen na důvtipu a chápavosti, ale ty všichni nemají stejné, aproto říkají, že Bůh není. Viditelně řídí mé auto ruce. Ve skutečnosti je řídí můj rozum a má vůle, ale ty už nejsou vidět. A když Bůh viditelně klidem mluvil, jak svědčí pravé křesťanství, tak projevím snahu pochopit, co Bůh po mně chce a nač tu vlastně jsem. In a p f K fi/nhiv

14 Farnost na cestě s Ježíšovou Matkou C estou svého k řesťan sk éh o života m ůžem e svěřit celí, a ona nás odevzdá m ů žem e k rá čet rů zn ým i zp ů so b y. svém u Synovi. (Pastýřský list biskupů M ůžem e jít sam i, nebo ve společenství, Čech a M oravy k zasvěcení našich zem í s velkým rozruchem a reklam ou, nebo Kristu rukama Panny M arie). Sam i sebe v tichosti a pokoře. M ůžeme přímo kráčet a celou naši zem i zasvětili otcové biskupové do rukou Panny M a rie při slavnostním obřadu na Velehradě dne 5. července 1993 a vyzvali rovněž nás a n aše fa rn o sti k podobném u činu. Ve farnosti u Svatého Ducha v Opavě, několik m ěsíců zrálo rozhodnutí k zasvěcení. Bylo zde vědom í zodpovědnosti. Přece,rozh o d n o u t se p ro za svěcen í sk rze P a n n u M a rii z n a m ená rozhodnout se napodobovat ji, sjednocovat se Zleva : opavský děkan m ons. Josef Veselý, Olom oucký arcibiskup mons. Jan G raubncr ;i autor člunku S ní, Stávat Se dru h ou M a- k cíli, anebo upadat a začínat stále znovu. r ií. (Pastýřský list...)a le na druhé straně Je velm i mnoho m ožností. M ůžem e si též vybrat zvláštní způsob, jd o u ce s M arií, M a tkou Ježíše (Sk 1,14). Tuto cestu nám nabídli biskupové Cech a M oravy ve svém pastýřském listě, který se četl v kostelích N ab íd li nám cestu zasvěcení se Bohu skrze M arii. V ždyť ona j e n á m tak blízká, že n á s tá h n e k n a p o d o b ování, ta k d ů věry h o - k o s ic i u i i c n a a v a i c n o a K ia s tc r M in o r itu v u p a v č dná, že často přicházím e se svým i m odlitbam i k ní, aby ja k o naše dobrá m atka sa m a předložila naše záležitosti B ohu. Ja k o j í svěřujem e své prosby, ta k se j í připravit s e n a zasvěcení skrze P annu M arii znam ená prožít úžas a uchvácení p ři pohledu na Snoubenku D ucha Svatého, které se n ikdy n ed o tkl hřích..., na P annu, pro kterou se B ů h stal vším, a která m u zasvětila svůj život, pro kterou B o ží vůle byla jed in ým zákonem života..., na M atku, která se p o d křížem stála i M atkou m ou... (tam též). S od vahou zap očatá cesta duchovní ob novy farn osti dopom ohla k rozhodnutí: O tevření se B oží m ilosti nem ůže být pouze částečné, ohraničené, ustrašené. Naopak, je potřebná rozhodnost, připravenost ke všemu. Datum aktu zasvěcení farnosti bylo stanoveno na den 8. prosince, tedy na den, ve kterém oslavujem e N eposkvrněné Početí Panny M arie. Přípravu na toto zasvěcení vedli d uchovní farnosti sv. D ucha - bratři m inoritě. O ni - d ěd icové m arián sk é tradice řádu sv. Františka - se s radostí, společně s farníky, připravovali na slavný den. Každý ze tří dnů, které předcházely slavnosti, měl svůj program a své téma: - M aria uprostřed modlící se církve. - Maria uprostřed putující církve - M aria, naše průvodkyně na cestě obnovy. Slavnou mši svatou s obřadem zasvěcení celebroval olomoucký arcibiskup Mons. Jan Graubner. Věřící, kteří v hojném počtu zaplnili m inoritský kostel, op akovali se svým arcipastýřem slova zasvěcení: M aria, m á dobrá m atko, dnes ti znovu svěřuji sebe se vším, co jse m a m ám. Tobě svěřuji i své ro zhodnutí dávat B o h u p rv n í m ísto a je h o v ů li p ř ijím a t za sv o u. P o m o z m i d o sá h n o u t svatosti a je d n o u se radovat s tebou a svatým i u tvého Syna. Všichni jsm e cítili význam nost této chvíle, cítili jsm e, že za č ín á m e sp o lečn o u cestu kježíšispolu s Marií. Začínáme společně přes vzájem né rozdíly mezi námi i přes vzájem nou nedůvěru. M ám e nadě ji a víru v dobrou budoucnost našeho společenství, protože jdem e k Ježíši společně s M arií - Jeho i naší M atkou. o. Stanislav Jarom i OFM Conv. Postoj Církve k soukromým zjevením Slovem zjevení překládáme dva latinské výrazy, totiž revelatio a apparitio. Prvním výrazem označujem e Zjevení Boží, kterým Bůh projevil celém u lidstvu svou dobrotu a lásku, nejprve ve Starém Zákoně, nejdokonaleji pak v osobě Ježíše Krista, Božího Syna a našeho Spasitele. N aproti tom u výraz apparitio označuje zjevení rázu soukrom ého, které je výrazem charismaticko-m ystického daru Božího. Je to vnitřní vize, m ystický jev, který neodlučitelně patří k živým dějinám Církve. Bůh v těchto zjeveních působí na duševní život člověka a dopřává m u setkat se s osobami svatých (Panna M aria nej častěji, ale také jiní svati, ba i K ristus sám) nebo s minulými událostm i (např. utrpení K ristovo) jako sm yslově přítom ným i, tedy viditelným i a slyšitelnými. Zatím co celé Zjevení Boží, zvláště m nohá zjevení vzkříšeného K rista apoštolům, patří neodlučně k prvokřesťanským dějinám a je jic h obsah tv o ří podstatu víry, nelze to říci o zjeveních soukromých. Protože Kristus je konečným sebezjevenim Boha, k němuž už není možno něco více přidat, nem ohou být už žádná pozdější zjevení, která by byla konstitutivním prvkem víry. Taková soukrom á zjevení nesměřují k rozšíření víry, ale k p rak tick ém u živ o tu v ě říc íc h. Jso u prorockým impulsem lidském u srdci a vůli k uskutečňování pokladu Božího Zjevení ve specifické dějinné situaci. Jsou zároveň i charism atickým znam ením ke sjednocení všech, kdo patří Kristu. N e všechna soukromá

15 zjevení - tedy i m ariánská - mají stejnou závažnost. N ěkterá mohou být skutečně jen čistě soukromá, týkající se jednotlivého člověka, jin á však mohou m ít dalekosáhlý význam pro určitou skupinu lidí či pro celou zem i (zjevení sv. Janě z A rku) nebo dokonce pro celou Církev, která je tím obohacena (Lurdské zjevení potvrdilo dogm a o N eposkvrněném Početí). Žádné z těchto zjevení však nepatří k pokladu víry, nezavazují ke stejném u úkonu víry jako Zjevení Boží, a proto je třeba vůči nim uplatňovat ctnost prozíravosti. U čitelský úřad Církve nem ůže nikoho zavazovat ve svědom í k uznání těchto soukrom ých z je v e n í. C írk e v n í še tře n í o p ra v o sti soukromých zjevení trvá dlouhou dobu. Jsou k tom u pozváni nejen teologové, ale i lékaři, psychologové a psychiatři. Je proto n e ro z u m n é ž á d at n ed o č k av ě a ry ch le defin itiv n í stanovisko C írkve, které by s jistotou mohlo prohlásit, zda se jedná o je v y n a d p řiro z e n é, či p řiro z e n ě vysvětlitelné. Důležité je také zjištění, zda sdělení Panny M arie odpovídají Zjevení Božím u a učení Církve, protože není m yslitelné, aby Panna M aria hlásala něco jiného než Církev, jejíž je matkou. Je však dobře si uvědom it jedno: kdo následuje výzvy Panny M arie, které se z M edjugorje i odjinud šíří, kdo se obrací k Bohu, je horlivější v m odlitbě, zbožně přijímá svátosti a je ochoten správným způsobem se postit, ten koná nejen to, k čemu Matka vyb ízela v L asalletě, v L urdech a ve Fatimě, ale řídí se v podstatě tím, co hlásal už Kristus při svém prvním vystoupení: Zm ěňte sm ýšlení a věřte evangeliu! A toho M atka Boží přijímá pod svou zvláštní ochranu stejným způsobem jako ty, kteří putují na místa jejího zjevení. A cta Archiepiscopalis Curiae O lom ucensis Je líbání Nedávno jsem byl svědkem diskuze skupinky mladých lidí, kteří si vyměňovali názory na otázku známosti a v souvislosti s ní i na líbání. Mezi jinými přišla řeč i na článek, který se objevil v minulém roce v Immaculatě. Někteří se s úšklebky vyjadřovali o tom, že článek v nich vzbuzoval smích a že autor asi nepochopil problem atiku mladých lidí. Jiní zase byli přesvědčeni o tom, že líbánípatří až do manželství a že v podstatě měl autor pravdu. Zdá se, že ti první se spíše zaměřili u tohoto článku o líbání na jeho formální stránku, která skutečně nebyla adekvátní vyjadřování mladých lidí. A v tom zajisté měli pravdu. Ti druzí kladli spíše důraz na vnitřní moudrost, která byla v článku obsažena. Také oni měli pravdu. Hlavní však je, že se o tomto problému konečně začalo aspoň trochu uvažovat. Velmi často se stává, že o mnohých věcech ani nepřemýšlíme a děláme je skoro automaticky jen proto, že to tak dělají jin í. Takové je d n á n í však je nerozum né a. nedůstojné člověka. Každý člověk dostal rozum k tomu, aby přemýšlel o tom, co je správné. Má také vůli, kterou má usměrňovat své chování podle toho, co mu říká jeho vlastní svědomí. Svědomí ovšem také není neměnné. Mělo by být zušlechťováno tak, aby se stále více dostávalo do souladu s vůlí Boží. Pokud jde o tento intimní projev vztahu mezi dvěma lidmi, můžeme říci, že ne každé líbání je hříchem. A utorovi zmíněného článku se ale jednalo o líbání, které vzbuzuje v člověku sexuální vzrušení. Zkusme tedy sledovat, co k tomuto tématu promlouvá Pán Ježíš. Možná, že někteří budou namítat, že Ježíš o líbání nemluvil. Rozjímejme však pozorně nad Ježíšovými slovy o vztahu muže a ženy, kteří nejsou spojeni manželským svazkem: Každý, kdo se dívá na ženu se žádostivostí už s ní zcizoložil ve svém srdci (Mt 5,28)". Z toho

16 hříchem? můžeme odvodit, že každý, kdo se dotýká ženy se žádostivostí, dopouští se obdobného hříchu. Stejně jako ten, kdo ženu se žádostivostí líbá. O tom, že výše zmíněný dmh líbáníje nerozlučně doprovázen žádostivostí není třeba pochybovat. Jak bylo výše napsáno, toto líbání vyvolává zákonitě sexuální vzrušení a sexuální vzrušení, které není usměrňováno rozumem a vůli v souladu s Božím řádem, je vždy spojeno se žádostivostí. Bez žádostivosti by bylo toto líbání odporné. Dle Ježíše je tedy hříchem pro ty, kteří nejsou spojeni manželským svazkem nejen výše zmíněný druh líbání, ale jso u jím i jin é projevy vyvolávající sexuální vzrušení doprovázené žádostivostí. Neúmyslné sexuální vzrušení není hříchem. V období dospívání slouží k tomu, aby se je mladí lidé naučili ovládat a dokázali se od něho odpoutat. Tak mohou dosáhnout ideálu čistoty, o kterém mluvil Ježíš. Čistota je zase nezbytným předpokladem věrného a harmonického manželství. Ovládnout sexuální pud není vůbec jednoduché. Především je k tomu zapotřebí solidního duchovního života, který nám, díky Boží milosti, umožňuje odpoutat se od vtíravých myšlenek z oblasti sexu. Dále je nutná pevná vůle, která se získává sebezapřením a odříkáním, tj. jejím neustálým trénováním, tedy téměř obdobně, ja k o se neustálým trénováním získává dobrá fyzická kondice ve sportu. Člověk, který má pevnou vůli, je jako dobře trénovaný sportovec. Vítězí tam, kde jiný, kdo netrénoval, selhává. Ani manželé nejsou imunní vůči sexuálnímu vzrušení, které v nich může vyvolat cizí člověk. Věrný manžel nebo manželka toto snadno překoná pomocí pevné vůle a věrnost dodrží. Ten, kdo si neumí nic odříci, selhává. V období známosti proto velmi záleží na tom, ja k mladí lidé vedou své budoucí partnery k dosažení ideálu čistoty. Ti, kdo tak nečiní, kopou pro své budoucí manželství hrob. Pak by se ale neměli divit, proč je jejich partner opustil. Samozřejmě, že ve skutečnosti je tento problém je š tě mnohem složitější. Období známosti je opravdu velmi důležité. Slouží k takovému poznání druhého člověka, které umožní odpovědnou volbu celoživotního partnera. Není to vůbec jednoduché. Úmyslné vyvolávání sexuálního vzrušení nasazuje mladým lidem růžové brýle, skrze které nedovedou realisticky zhodnotit, zdali jejich snoubenec bude vhodný pro manželství, či nikoliv. Proto si také ve většině případů zvolí svého budoucího partnera špatně a celý život pak nesou důsledky této krátkodobé nerozvážnosti. Modleme se proto za mladé lidi, aby měli větší důvěru k Ježíši a nechtěli zkoušet před svatbou to, co patří výlučně do manželství, a tak mohli budovat krásné harmonické rodiny, předpoklad nejen jejich budoucího štěstí, ale i celého našeho národa. Lukáš Maria Koch

17 I V! e d a i l k a k o n t r a K C T V Im m aculatě č. 11 na str. 25 bylo pojednání o zázračné medailce M atky Boží. Poprvé jsem s e s m edailkou obeznámil za války na teologických studiích v Brně. N a cyklo sty lu jsm e si rozm nožili krátkou inform aci a rozšiřovali jsm e tento text i posvěcené m edailky, kde se dalo. Také v pastoraci jsem v tom pokračoval. Vyplatilo se mi to. V M ariánském roce 1954, kdy jsm e s la v ili sté v ý ro č í v y h lá š e n í d o g m a tu o N eposkvrněném početí Panny Marie, stala se mi následující příhoda. N a začátku listopadu jsem dostal pozvánku, abych se zúčastnil shrom áždění všeho duchovenstva d iecéze v H radci K rálové, kde měl na mírové slavnosti řečnit odpadlý kněz, ministr zdravotnictví Josef Plojhar. Pozvánku jsem hodil do koše. Za několik dní po slavnosti m ě navštívil OCT (okresní církevní tajem ník) a ptal se mě, proč jsem nebyl na tom shrom áždění. Řekl jsem mu, že to nepovažuji za důležité, že se těmi řečmi stejně m ír nevybuduje a že to je všechno pro kočku. Pan OCT se na mne přísně podíval a odešel. Pár týdnů bylo ticho. Pak mi přišla poštou obsílka, abych se dostavil v sobotu 27. listopadu do Pardubic, do kanceláře KCT (krajského církevního tajem níka) kvůli vyřízení úředních formalit, protože se mi odebírá státní souhlas k duchovní činnosti. N ijak to na mne nezapůsobilo. Nemohlo mě to rozházet po tvrdých prověrkách života, když jsem musel osm roků jezdit na kole do gym názia za každého počasí (krom ě prosince a ledna- bylo to denně dvacet kilom etrů cesty). Taky jsem s kolegy prožil službu u P T P ap o d. Hlavně mi svitla naděje, že m ůj v y h azov byl nap lán o v án na M ariánskou sobotu na sklonku Mariánského roku, a to na den 27. listopadu; Toho dne se v ro c e 1830 z je v ila P an n a M a ria sv. K ateřině L abouré a o d ev zd ala jí zázračnou medailku. Jak je dobré malým apoštolátem si získat přízeň N ebeské matky! V sobotu jsem nasedl do vlaku a jel do Pardubic- našel jsem dveře za nim iž se měl zm ěnit můj osud, a vstoupil jsem dovnitř. V první místnosti seděla účetní, hodná paní, a soucitně se na mě podívala. Za druhými dveřmi vyřvával pan KCT, že to už musí jednou se m nou skončit (asi to říkal panu OCT, který přijel, aby byl svědkem mého vyhazovu). Rozletěly se dveře a KCT zařval: Tak si to pojďte vyslechnout. Víte, že už mám popsanou celou řadu listů těch vašich politických prohřešků? Vy si vůbec děláte, co chcete, ignorujete naše m írové hnutí a řeknete, že je to všechno pro kočku. Tak abyste věděl, dnes poletíte! Seděl jsem v hlubokém křesle a klidně se díval na soudruha, jak mě péruje. Asi ten klid ho překvapil. Promluvil jsem : Mne nemůžete vyhazovem nikterak poškodit. Jsem zvyklý

18 na tvrdý život. Poškodíte hlavně moje rodiče, u nás dom a je v této době sedm školáků a já je podporuji, poškodíte mé farníky, dělníky v kam enolom u a všechny poctivě pracující občany. Oni vědí, že jsem z chudé početné rodiny a tím si dobrou reklam u pro so c ia listic k o u republiku neuděláte. Cítil jsem, že se v tu chvíli naplnila slova Páně, že se nem áme připravovat, co m ám e mluvit, ženám bude dáno. A opravdu. Pan K C T najednou zm ěkl. Nechoval se už ke mně nepřátelsky, byl jako jiný člověk. M írně řekl, že jich doma bylo pět dětí a že rodiče byli chudí a že všechno bere zpět, že mi přidá nové čisté listy, a zavolal paní účetní, ať brnkne do banky, ať mi nezastavují plat. A abych podruhé neříkal, že mírové hnutí je pro kočku. Dal mi pokutu. Budou mi srážet tři m ěsíce dvě stovky. Tenkrát můj m ěsíční plat byl šest stovek. Pan OCT byl očividně zklamán. Těšil se, že se mě zbaví. A KCT? Od toho dne mi byl nakloněn. To se stalo Katolíkům ochabuje víra a mnozí se zapletli do tenat hm otařských zájmů. Přál bych si, aby tento živý příběh pozvedl m dlá srdce z mrákot, které nás obklopují, aby je povzbudil k hledání toho, co je v nebi, ne na zemi, aby m odlitbou, m edailkou a růžencem si udrželi v chodu linku důvěry směrem k M atce Boží. Jaroslav Olšava V roce 1950 byl náš klášterní ústav pro léčbu tbc zestátněn. Posílali nám sem těžké případy plicní tuberkulózy, ale hlavně pacienty po resekci plic. Léčba byla zdlouhavá, spočívala pouze v klidu, v kvalitní a hojné stravě a v pobytu na zdravém vzduchu. V té době se k nám dostala na léčení Jiřina, ateistka a funkcionárka kom unistické strany. Seznám ila se zde s devatenáctiletou M aruškou, katoličkou. Po půl roce společného přátelství a života na jednom pokoji se M aruščin zdravotní stav velm i zhoršil. Její tělo sice umíralo, avšak duše rostla a sílila, těšíc se na brzké setkání s Pánem. K rátce před tím, než její duše opustila tělo, si zavolala sestřičky, aby spolu s ní zpívaly m ariánské písně. Při třetí sloce O M atko Páně, M atko rajských krás zem řela. Na Jiřinu tato sm rt velice zapůsobila. K dyž opouštěla ústav, prosila nás o nějakou památku, která by jí M arušku připomínala. Po poradě s M atkou představenou jsm e jí daly zázračnou medailku Neposkvrněné Panny M arie. Od první chvíle ji Jiřina nosila na krku. V průběhu dalších šesti let se Jiřina u nás léčila ještě čtyřikrát. Při svém třetím pobytu se začala živěji zajím at o víru. A le my, řeholní sestry jsm e m ěly zakázáno o věcech víry hovořit, proto jsm e na její otázky odpovídaly jen krátce a o to více jsm e se za ni modlily. Když přijela počtvrté, hned po pozdravu řekla: Tentokrát jsem se přišla opravdu obrátit. A skutečně vložením ruky na Písm o svaté za přítom nosti kněze a několika sester se zřekla kom unistického učení. Vše m uselo proběhnout v naprosté tichosti, neboť by to mohlo způsobit velké potíže jak sestřičkám, tak i Jiřině. A le Jiřina se nebála nepochopení od příbuzných a znám ých a po čtrnácti dnech prohlásila, že se vrací zpět domů; Přes protesty zastavila aktivní činnost ve straně a věnovala se tichém u apoštolátu ještě dalších čtrnáct let. Sestry A lzbětinky B ezručova Ja blunkov

19 Ochránkyně nenarozených Až. tam ten kostel bude stát, až tam budou stále p řich á zet lidé p ro sit za nenarozené, ale i narozené malé i velké Boží děti, pak v čase, který na přím luvu Panny Marie určí Pán, skončí nejliorší masový zločin lidstva i našeho národa a dojde k celkové morální nápravě. MUDr. Stanislav Hanák, bývalý poslanec FS ČSFR M ariánská úcta trvá v katolické církvi nepřetržitě od samých počátků křesťanství. D ívka Páně, která životem prošla tak skromně a pokorně, byla pro své zásluhy obdařena silou nadpřirozené ochrany a uzdravující moci. Pod její záštitu se utíkali jednotlivci, m ěsta i celé národy. Sílu M ariiny přím luvy už tisíc let dobře znají i věřící v českých zemích. Poutních míst, zasvěcených Nebeské M atce, bychom u nás napočítali desítky. A ať jsou to svatyně skromné, či monum entální, jedno mají společné:jsou duchovními středisky upřím né zbožnosti, m ísty nejen tělesného, ale především duchovního uzdravování. V oblasti Zlatých Hor, jak jsm e už o tom psali před rokem v Im m aculatě č. 7, má zvláštní m ariánská úcta kořeny z dob třicetileté války. M ohutné jesenické horstvo je zde, ve výběžku Slezska, donedávna patřícím u k vratislavské arcidiecézi, zvlášť div o k é a n e p řív ě tiv é. H o rsk é m asiv y s temnými, hlubokými hvozdy, rozeklaným i stržem i p ru d k ý ch p o to k ů, d áv a ly je n skromnou obživu. Tém ěř jedinou pracovní příležitostí bylo zde hornictví. Tady potřebu pomocí Boží a přím luvy M ariiny lidé po ciťovali vždy zvlášť naléhavě. Také proto byl zdejší poutní stánek zasvěcen právě Panně M arii Pom ocné. M aria Hilf. Proti m noha centrům duchovního ž i vota, především pak p ro ti m a riá n sk ý m poutním místům, vede sa tan ú p o rn ý boj. Vždyť i středisko nejmilovanější - Svatý Hostýn - bylo kvůli lidské hlouposti a zlobě kdysi v troskách. Ale jen na jediném místě, v případě M aria Hilf, triumfoval tém ěř dokonale. Podařilo se mu srovnat m ariánskou svatyni se zemí, vymazat tohle středisko živé víry sudetského Slezska z mapy. Jako nacisté Lidice. Kdo by se však domníval, že M atka Boží svůj lid opustí, že na něho pro takový nevděk zanevře, těžce se mýlí. Stačilo jen několik m ěsíců od chvíle, kdy byla zlom ena moc utlačovatelů lidských práv, a M aria H ilf znovu povstává. A bude již více než pouhým poutním místem. Spolupráce na m e z in á ro d n í ú ro v n i, k te rá se v ú s ilí o znovuvybudování vytváří,je také jedním ze základů upřím ného usm íření a příštího

20 T9 opravdového bratrství mezi národem naším a nem eckým, jehož lid tuto oblast ještě před půlstoletím obýval, stejně jako s národem polským, najehož hranicích nyní Zlaté Hory leží. Krom ě toho se Stánek Panny Marie Pomocné stává symbolem a centrem proseb o zastavení zabíjení nenarozených dětí, toho strašlivého novodobého barbarství, jež hroznými důsledky překonává všechny války a pohromy, které lidstvo ve svých dějinách dosud způsobilo aprožilo. Od roku 1957, kdy byl u nás přijat zákon legalizující um ělý potrat, byly tím to způsobem v našem národě zabity tři miliony dětí. Na tomto místě, v tomto budovaném chrámu, budou zn ít p ro sb y a m o d litb y za o d p u ště n í a o d čin ěn í vin, kterých se náš národ dopouští. Připojíte se i vy k tomu proudu modliteb, který již dnes z tohoto místa plyne k nebesům? K éž Panna M aria, Ochránkyně nenarozených a Pomocnice křesťanů, kterou zde vzýváme, vkládá neustále svoje ruce na všechny lidské děti a ukrývá je ve svém náručí! C elkový rozpočet stavební části poutního objektu představuje částku 19 mil. Kč (tj.hodnota bez vnitřního vybavení). Pokud nedojde k podstatném u zvýšení cen stavebního materiálu, lze předpokládat v této položce nezanedbatelnou úsporu. Z ajistit příslušné finance za současné ekonomické situace je nad naše omezené lidské možnosti. Proto svěřujeme nadále celé naše dílo pod mocnou přímluvu Neposkvrněné - v důvěře, že O n a v y p ro sí v še c h n o, co je třeb a. O, M aria, pom oz! N a konto obnovy lze přispět: na účet u Komerční banky Bruntál č /0100 č. devizového účtu: /0100 Č lenové sdružení pro obnovu p outníh o m ísta Panna M aria Pom ocná děkují ze srdce všem, kteří v m inulém roce přispěli na obnovu Maria Hilf. Kéž Panna M aria Pomocná vyprosí všem štědrým dárcům tu nejkrásnější odměnu! V e Spolkové republice N ěm ecko v yvolal potlesk na je d n é str a n ě a sk a n d á l na d ru h é stra n ě m inistr sociálních v ěcí spolk ové zem ě P orýní- F alcko d r.g a lle. V eře jn ě se v y slo v il pro e ro tiza ci m lá d eže v e šk olách a d o p o ru čil p u b lik a c i p od n á zv em S e x u á ln í se šit p ro m la d é, k terou v y d a lo zem sk é C en tru m pro zd ravotn ictví. V brožurce jsou návody slovem i ob razem, ja k se m ají hoši a d ívk y vzájem n ě svád ět k pohlavním u styku, rady k vyu žíván í m ožn ostí tzv. rek reačn íh o sexu, u jišť o v á n í o sp oleh livosti p reven ce kondom u p rotia ID S apod. T yto in form ace nám zaslala redaktorka s p ř á te le n é h o č a so p isu " F e u n d e k r e is M a r ia G oretti p an í B ayerlová. Pan m inistr G alle na protesty rodičů odpověděl: A ť si rodiče klidně ř v o u! N ěm eck o je d e m o k r a tic k o u zem í, a lesp o ň se o to m d o su d n e o d v á ž il n ik d o p o c h y b o v a t. M y ta k čin ím e a jsm e v tom zajedno s redakcí časopisu F reundekreis. Stát, kde m inisterstvo vnucuje svůj program vých ovy dětem proti vůli značné části rodičů, nelze nazvat dem okratickým, neboť opravdová dem okracie a sv o b o d a p ř e d p o k lá d a j í r e s p e k t s t á t n í a d m in is tr a tiv y v ů č i p ř á n í o b č a n ů, z v lá š tě v p ř íp a d e c h, k d y z a m ý šle n é o p a tř e n í m á n eb la h ý v liv n a n ě k te r é z n ich po str á n c e zdravotní a psychické. Celá řada dopisů zasílan ých do red a k ce zm ín ěn éh o ča so p isu sv ě d č í o tom, že k těm to jevů m dochází. Z a všech ny d o p isy u v á d ím e je d e n, p sa n ý r o z h o ř č e n o u m atkou: N aše sexuáln í vých ova ve školách je katastrofou. M ůj chlapec m i dlouho nic neřekl, jen byl zam lk lý a dával najevo, že je s ním cosi p sy c h ic k y v n e p o ř á d k u. T e p r v e p o z d ě ji se v y já d ř il: B y lo to str a šn é, sv á d ělo m ne to k necudnostem. Ještě dnes tím trpí. T eď přišel d o m ů v e s te jn é m sta v u i m ůj d r u h ý sy n. P roběhla ve škole sexuáln í vých ova. P řirozen ě se h n ed za p o ju ji do a k cí p ro ti to m u. P roč u v á d ím e tu to zk u še n o st z N ěm eck a? P roto, neboť i u nás se stala tem atik a sexuáln í vých ovy v e šk o lá c h ž h a v á. J a k o k a to lič tí k ř e s ť a n é n esm ím e m lčet. R.M alý

21 20 í l Tak dlho som unikal, klamal seba samého, argumentoval a zdôrazňoval, že se obíjdem bez Teba, že mi nechýbaš a že si zbytočný... Veď mám všetko, čo mi život môže dopriať. Skvelú kariéru, d k r i ž o v Q n ý luxusný dom, manželku s titulom. Perfektne som všetko držal v rukách - organizoval dovolenky, večierky, p o sedenia. M ali sme veľa znám ych a priateľov. Mali, ale už nemáme... Raz sa mi manželka priznala, že túži viac po detskom džavote, plači a úsmeve, ako po preflámovaných nociach. Život beží ďalej a my sme sa tešili na dieťa. Jedného dňa manželku som priviezol na pôrodnické oddelenie. Každú minútu som vytáčal telefón a načúval. Až raz sestrička mi oznámi s takou príchuťou smútku: Ano, narodil sa vám chlapček. Ani neviem ako som zložil slúchadlo a ponáhľal som sa do nemocnice. Pri stretnutí s manželkou zbadal som na jej tvári bolesť. Aj hlas mala zmenený. Vieš, ako keby sa za sekávala, máme chlapca. Bude sa volať podľa teba - Martin. Ale, on sa nám narodil bez rúčiek...a rozplakala sa. Stál som tam vtedy ako skamenelý. Zmohol som sa iba na jediné slovko: Prečo? Zrazu som prestal m ať chuť na večierky, zábavy. Bolo mi zo všetkého nanič. Zmocňoval sa ma hrozný plán. Nie, nechcem ani vidieť to dieťa. A keď príde domov, prvú noc ho zahrdúsim! Keď sa manželka vrátila domov, naoko som všetko prijal. Ale v noci som sa zobudil. Keď som videl, že manželka spí, priblížil som sa k nášmu dieťaťu. Užšom aj siahal rukami naňho. Tu zrazu som vočul hlas

22 r vo svojom vnútri: Martin, Martin, prečo siahaš svojimi hriešnymi rukami na to nevinné dieťa. Spomeň si, čo urobil tvoj otec pred mnohými rokmi... Zarazil som sa. Vrátil som sa do postele a celú noc som. nespal, ale premýšľal. Rozpamätal som sa, ako otec pred mnohými rokmi hanobil kríž. Veď on odťal Ukrižo vanému nie len ruky, ale aj nohy. A naše dieťa má zdravé nohy. Žeby to bolo napomenutie? Pri raňajkách som povedal manželke: Po práci pôjdem navštíviť rodičov. Náš rozhovor s otcom sa pretiahol dlho do noci. Nevysmieval som sa otcovi, nepohŕdal som jeho presvedčeniu, ako to bolo doteraz. Bol som akýsi vnímavý pre jeho slová, ktorými hovoril o svojom obrátení. To on mi povedal: Martin, vieš že k vám prišiel bývať ukrižovaný Kristus! Uver tomu a nájdeš pravé šťastie! Som na križovatke, mám šancu uveriť alebo odmietnuť to, čo mi hovoril otec. Doma som prekvapenej manželke povedal všetko. Aj to, že poslúchnem otca. Chce nám zariadiť stetnutie s kňazom. Ja som rozhodnutý uveriť a ty? Po dlhšom váhání manželka prikývla. A tak sa začalo v našej rodine úžasné dobrodružstvo: Hľadanie a nachádzanie Božieho tajomstva. Pripravujeme sa teraz na náš krst a prijatie ďalších sviatostí ako aj na krst nášho dieťaťa. Od teraz sa v našej rodine žije inakšie. Už nemáme priateľov z dovoleniek, z večierkov. Tí všetci sa sťahli, ba zľahostajneli, keď videli našu 21 plytké a neúprimné naše priateľstvá. Na prekvapenie našich susedov každú nedeľu ideme do chrámu. Zistil som, že teraz v rodine máme čas pre Božie veci, na modlitbu vlastnými slovami, spytovanie svedomia, ba i čítanie Písma svätého. Nie, nikto nám to nenariaďuje, nikto nás k tomu nenúti. Ale uznajte: Žiť s ukrižovaným Kristom pod jednou strechou - to ani inakšie nevychádza. Už dnes vyslovujeme slová vďaky Bohu, že sa k nám takto prihovoril. Koľko krásných dotykov, pohladení, slov a radosti zažijeme každý deň u nás doma s Ukrižovaným skrytom v našom malom Martinkovi. Drahý čitateľ, možno sa pri čítaní tohto príbehu uškrnieš a povieš si: To nie je pravda. Žiť s mrzáčikom pod jednou strechou a tešiť sa? Veď tá bolesť je až priveľká. Kričí sama za seba. Aká potom radosť... Samozrejme, je tu kríž, ale my sme v tomto kríži objavili Spasiťela! Je tu bolesť a otvorená rana, ale my denne s manželkou prosíme Pána, aby sme Jeho očami sa pozerali na to dieťa, aby sme Jeho srdcom ho milovali, Jeho rukami sa ho dotýkali a tak sa podobali Šim onovi z Cyrény, ktorý pom áha niesť kríž na Golgotu. Len hlboko ponorení do tajomstiev krížovej cesty nanovo prežívajúci príbeh z evanjelia v našej rodine, môžeme povedať Bohu i nášmu Martinkovi: Ano! Je to ťažké, ale najkrajšie slovo, ktoré sme sa naučili vyslovovať. o. Ján Karas h/~ll/jci-ŕ* A V s-1 n /"> 1/1/1 n A / i í i A t T t / /-V Ír A 1~\ /i J i

23 Zapom enutí m učedníci - výkřik katolických křesťanů v Číně V padesátých letech nutil komunistický stát vedený, M ao Tse Tungem, katolickou církev k odtržení od Říma - podobně jako v Albánii - aby získal kontrolu nad křesťany. A le čínští v ěřící se sam i bránili tom uto schizm atu. K atolická církev žije v podzemí v nejtěžších podm ínkách. N ová naděje se objevila v květnu 1989, kdy se v celé zemi zdálo, že nastává nová svoboda, která však byla rozdrcena 4.června 1989, když čínská a rm á d a b ru tá ln ě z m a sa k ro v a la tis íc e studentů na nám ěstí T ianm en v Pekingu. V jednom dram atickém dopisu zástupců katolíků věrných Římu, žijících v podzemí, kteří mají obavy o životy svých biskupů, je psáno:...h ovořím ejen o jednom obvodu, o diecézi B oading: v roce 1990 zatkli všechny biskupy, kteří zůstali věrni papeži, b ez oh led u n a to, je stli byli staří nebo n e m o cn í, a u v rh li je do v ě z e n í. D rze prohlásili, že budou věznit biskupy, až do jejich smrti. Jediným proviněním biskupů byla jejich věrnost Vatikánu. Co věznitelé řekli, to také dodrželi. 3. listopadu 1991 předali dom ů m rtvolu starého, slepého biskupa Shi Chunije (Pavla), kterého utýrali k smrti. Zdráhali se sdělit příčinu smrti. V té době byla už zima, ale biskup měl na sobě jen lehkou košili a dva páry roztrhaných lehkých kalhot. Zmrzl snad? N ebo byla nějakájiná příčinajeho smrti? Zdráhali se podat o tom zprávu. N a biskupově těle byly fialové modřiny. Zakázali věřícím účast na pohřbu. P řesto se shrom áždilo zb lízk a i zdaleka více než deset tisíc věřících... Ale neuplynul ani rok a poslali nám v pytli z u m ě lé h m oty i m rtv o lu b isk u p a Fan Xueyana. Také tentokrát se opakovalo jejich nepřátelské jednání: zdráhali se sdělit příčinu biskupovy smrti. N a biskupově čele a tvářích byla vidět poranění. N ohy se zdály být zlám ané. O bě nohy byly to tiž pevně převázány bílým šátkem...bylo jasné, že musí něco skrývat... Zatímco truchlící bděli u m rtvého, opakovaly úřady jejich nepřátelské je d n án í tím, že uložili lidem n esm y sln á o m e ze n í. K rom ě p o lic ie a zv láštn ích b e z p ečn o stn íc h o d d ílů byli k atolíci tak é sledován i v ětší skupinou dělníků, kterým za to byly vypláceny vysoké denní mzdy. Přesto přišlo více než deset tisíc katolíků, když se tu zprávu dověděli. Všichni katolíci, přijíždějící vozy nebo traktory z jin ý ch obcí, byli zadrženi. P řicházeli pak pěšky, drželi se za ruce a společně se modlili. Přicházeli po celou noc v m enších a větších skupinách, prolomili blokádu... M á se za to, že biskup Liu Shue z diecéze Yixiang v provincii Hebei zemřel ve vězení. Život žalářovaného biskupa Chen Jianz-hang je rovněž v nebezpečí... Všichni biskupové byli předtím dlouho vězněni a prodělali m nohé nemoci. Žádný z nich nebyl právně odsouzen, a přece prožili své životy za mřížemi. Nyní, kdyjsou jejich životy v nebezpečí, je naléhavě nutné něco podniknout. Tito biskupové stojí na prahu smrti. Policisté umučili dvaadvacetiletého křesťana k smrti. Večer 27. března se jako obvykle shrom áždilo třicet křesťanů vjednom bytě ve středočínském Taoyuanu. Náhle vpadlo do m ístnosti devět uniformovaných mužů. Bez udání důvodu začali věřící tlouci obušky. Byl tam také devítiletý hoch, který utrpěl tržnou ránu na hlavě. Ale zvlášť spadeno m ěli na návštěvníky ze sousedního Ankangu, tři muže a dvě ženy. Ti byli ztlučeni do bezvědom í. Ženy byly pak znásilněny. Toto mučení trvalo celou noc. N ásledujícího rána byly těžce zraněné oběti odvlečeny na místní policejní stanici a dalších osm dnů byly drženy v malé m ístnosti bez sanitárního zařízení. Během této doby neotevřeli hlídači ani jednou dveře. Zranění zůstali bez potravy a bez ošetření. Dvaadvacetiletý Lai M anping utrpěl tak těžk á poranění, že nutně potřeboval lékařskou pomoc. Když policisté zjistili, že už nebude dlouho živ, přinutili ho, aby se vydal do asi deset kilom etrů vzdáleného místa. Cestou se zhroutil a krátce nato zemřel. Rodiče Lai M anpinga obžalovali policisty z vraždy, ale ti odmítli veškerou odpovědnost s tím, že podle pitevního n álezu je jic h syn zem řel na n ějak o u chorobu. A by zabránili rozšíření zprávy o násilné sm rti, zavřeli v následujících týdnech v šechny křesťan y v okolí. Přes devadesát z nich je ještě dnes ve vězení. Podle zprávy církevních vedoucích to není o je d in ě lý p říp a d. N ě k o lik k ře s ť a n ů z Ankangu bylo nedávno uvězněno na tři roky, protože převzali několik biblí. Čínské úřady jso u zneklidněny stále rostoucím i křesťanskými obcemi. Těmito přepady chtějí lidi zastrašit, aby se nepřikláněli k víře. Převzato z. časopisu Frieden unii H eil MiR

24 Rodina Neposkvrněné V roce 1975 vzniklo v m artinské nemocnici sdružení nemocných, které bylo bez názvu. Jednoduše se začali modlit svatý růženec, jako odpověď na výzvu Svatého otce Pavel VI. k modlitbě, aby se celý svět zapálil evangelizací lásky. V červnu 1991 roku na svátek Neposkvrněného Srdce Panny M a rie schválil Svatý otec Jan Pavel II. R odinu Neposk v rn ěn é jako c h a rismatické silné mariánské hnutí pod vedením kong regace M ilosrdných sester sv. Vincence - Sat- m árek. Rozhodli jsm e se obětovat na tento úmysl svůj osobní kříž. Svatému otci jsme každý vlastnoručně napsali na svatý obrázek: Aby evangelizace lásky objala celý svět, obětuji zbytek života, osobní kříž i svoji sm rt kdykoliv a jakkoliv. Pod touto větou jsm e se podepsali. Na Letnice bylo zasláno prvních sedm obětování, do Vánoc už 846. Svatý otec to nazval jako Jedinečný d ar spod Tater!. Označil to za nejcennější dárek z celého světa. Pak jsm e se všichni rozhodli, že se budeme denně spojovat ve společné modlitbě svatého růžence na následující úmysly: 1) Svatý otec, biskupové, kněží; 2) Bohoslovci, řeholníci, mládež; 3) Hříšníci (zvláště jsme mysleli na Rusko), nemocní tělesně i duševně, duše v očistci. T u to m o dlitbu jsm e pojm enovali jak o Zdrávasový útok. Na stejné úmysly jsm e obětovali i svůj osobní kříž - nemoc, stáří apod. Později jsme si určili duchovní střetnutí v 15 hodin. Toto střetnutí bylo krátkou adorací svatého kříže a společnou střelnou modlitbou: UI/'I : t : d i s;x; i/,1x1, Ti, neboť svým křížem jsi vykoupil svět. Pak následovala kratičká myšlenka: Kristus byl za nás poslušný až k smrti, a to k sm rti na kříži. Po chvíli ticha (alespoň jednu minutu) jsme se pomodlili Otče náš..., Zdrávas..., Sláva Otci... za nejo p u štěn ější a nem ocné na celém světě. Patnáctou hodinu jsme navrhli proto, že je to poslední chvíle života našeho Spasitele a chvíle jeho sm rti. Zpočátku si každý těžce zvykal, aby na tu patnáctou hodinu nezapomněl. Někteří si udělali malou vývěsku při domácím oltáříčku: Patnáctá hodina - stop! Někteří si zase včlenili své soukromé pobožnosti i ten společný růženec na poslední hodinu života našeho Pána, tedy na hodinu. Později jsm e opustili název: Zdrávasový útok. V bývalém režimu to někomu vadilo, že jsme nějaká skupina se zbraněmi, a přišli vyšetřovat jednu pacientku až do nemocnice a vyzvali ji, aby jim ihned odevzdala z b raň. N ejd řív e jim nerozum ěla, ale když jí tvrdili, že p atří do nějakého útoku, vytáhla svůj růženec a ukázala: Hle, toto je moje zbraň! Odešli zahanbeni. ToVirlv íem o co nvíiimanm/ali n a TínHlimi fvpnn-

25 skvrněné. Proč Rodinu? Do rodiny patři děti, rodiče, dědečkové, babičky. Tedy lidé různého věku, pohlaví, vzdělání. Prakticky každý může být členem této Rodiny. Stačí, když se písemně přihlásí a přijm e následující podmínky: Každodenní modlitba svatého růžence. Obětování svého osobního kříže (opuštěnosti, nemocí, či stáří) na společné úmysly. Nemocní mají ještě setkání v 15 hodin pod křížem. N ěkteří se obávají, že se nestihnou pomodlit svatý růženec, a ptají se, zdali to není hřích. Odpovídáme, že nic nezavazuje pod hříchem! Podmínkou je: Pokud mi tělesné a duševní síly stačí, chci se modlit z lásky! M odlitby na vlastní úmysly mohou připojit ke společným úmyslům svatého růžence. Do Rodiny Neposkvrněné se původně hlásili jen nemocní. Nemocní m ají povinnost apoštolovat, blízké i vzdálené vést k modlitbě svatého růžence, aby se tak všichni spojili v jed n o m m ohutném ch o rálu na zemi a připodobnili se mohutnému chorálu v nebi. Nyní se řady rozšířily o zdravé, protože i zdraví mají svůj kříž a trápení, nebo mohou nemocným pomáhat. Na přihláškách do Rodiny Neposkvrněné v šak tře b a u v ád ět, zda se je d n á 0 nemocného, či zdravého. Zaposlouchejme se 1 my do volání Panny M arie v Lurdech, ve Fatim ě... Všude prosí o m odlitbu a pokání. Kdo se stane členem R odiny N eposkvrněné a rozhodne se, že se bude - do své sm rti - modlit jednu z nejkrásnějších modliteb, tj. sv. růženec, zapíše se do tzv. Zlaté knihy fatimské. Název Zlatá si zaslouží. Kdo je do ní zapsán, za toho se ve F atim ě denně obětu je m še svatá, a to za jeho posvěcení. Když zemře, pak za jeho duši v očistci, pokud to potřebuje. Do Zlaté knihy se hlásí lidé z celého světa. Také my sbíráme jejich adresy a na konci roku je posíláme do Fatimy. Dříve je posílal otec kardinál Tomášek, jenž byl mezi prvními, kteří se přihlásili do Rodiny Neposkvrněné a zapsali se do Zlaté knihy. On také napsal: Pro mne je jenom samozřejmé denně se m odlit tř i rů žence. R ůženec m odlím e vždy rozjím avé. T ajem ství jsou myšlenky, které nás uvádějí do života Pána Ježíše i Panny M arie a pom áhají nám k posvěcení a zdokonalení. Dle sestry Lucie, vizionářky z Fatimy, je růženec mocná zbraň, silnější než atomová bomba, neboť: - zachraňuje duše, - otevírá nebe, - zavírá peklo. Růženec je postrachem ďábla, který mnoho lidí od této modlitby odrazuje. Panna Maria zase právě touto modlitbou posvěcuje duše a zachraňuje je před věčnou záhubou. K růženci můžeme ještě připojit modlitbu za duše v očistci: Ježíši, Maria miluji Vás, zachraňte duše!, kterou m ůžem e během dne n ě k o lik rá t opakovat. se Zájemci o členství v Rodině Neposkvrněné se mohou hlásit na adresách: Sr. M. Bernadeía Pánčiová, Vrícko 195, Slovensko Bohumila Vysírčilová, Bánov 224 Jan Smrček, Střednice 52,27724 Vysoká u Mělníka.

26 Gulag mezi námi sené oním systémem, ještě pranýřovány, trvá vjistém smyslu onen režim dál. Jsme p rá vě v takové situaci. Jedné chobotnici byla uťata některá chapadla nebo aspoň je jic h části. P racovní lágry, justičnívraždy, kádrování, špiclování... Otázkou je, zdali ta chapadla nežijí dál a zdali opět nesrůstají s hlavou. Ale to nyní nechrne stranou. Zkusme se podívat na to, co zůstalo nedotčeno. Jednou Čím horší režimy, tím příjem nější pocity zpočátku navozují v m nohých lidech. Svým i sliby je ukolébávají k spánku v očekávání ráje. Teprve když takový režim padne, začne se naplno mluvit o všech zlech, která napáchal Opravdu o všech? Vlastně ano. Pokud nejsou některé jevy, přinetakovou oblastí je manželství a rodina. Zde se opravdu nic k lepšímu nezměnilo. Není ani mnoho možností poznat různé veřejně šířené lži, polopravdy, fráze. Žijeme v mnoha falešných, ale zato pevně zafixovaných představách, které nám jednostranná propaganda po léta předkládala. Je to třeba představa, že oblast rodiny nemá nic společného s politikou. To je nepochopení obojího. Skutečná politika v tom nejlepším slova smyslu je veřejná snaha o zkvalitňování všech oblastí života, tedy i rod i n n é h o. A naopak, jaké jso u rodiny, takový je stát. Dobrá rodinná politika j e opravdová politika. A tak se všechny m a nželské a výchovné problémy sváděly na obyčejné lidi. Jakoby stát a jeho představitelé za nic nemohli. Přístup socialistického státu k rodinnému životu stále zůstává z velké části zahalen rouškou utajení. Náš stát všemožně p o d p o ru je sta b ilitu m anželství a kvalitní výchovu d ětí... - takové a podobné fráze byly příkrovem, pod ním ž se dosud ukrývá něco zcela

27 opačného. Tento G ulag je však zvláštní. N ení ukryt někde daleko v pustinách nebo za vysokými zdmi. Ono pustošení lidských charakterů a tý rání lidí se odehrává přímo mezi námi, mnohdy za naší účasti. Utajení těchto věcí nespočívá v jejich fyzickém zakrytí, ale ve zmanipulování lidí k přesvědčení, že je to normální, že se s tím vlastně nedá nic dělat. Projevy hlubokého úpadku bývají nepřím o nazývány m oderním i vymoženostmi, zotročení osvobozením. Je to jako když někdo dostane pokrm, na kteiý má chuť. Neví však, že mu je j předtím otrávili, a tak se svobodně rozhodne, že ho sní. Zde pomůže jediná věc: naučit se vidět věci jinak než doposud. V knize Zvony Nagasaki popisuje dr. Nagai příběh studenta, zasypaného po výbuchu atomové bomby hromadou dřeva. Byla tak těžká, že ji nemohl ze sebe shodit a dostat se nahoru. Navíc se ještě k němu blížil požár. Tu si mladík vzpomněl, jak jim jeden profesor říkal: Nemůžete-li vyřešit nějaký problém, uvažujte o něm v opačných výrazech. Student tedy zkusil místo nahoru dostat se dolů. To ho zachránilo. Skrz porušenou podlahu prolezl o patro níž a utekl. Stav m a nželství v naší zemi je takovým zdánlivě neřešitelným problémem. Rodiny se stále častěji rozpadají, zatím co celá léta posloucháme řeči o zodpovědnosti, výchově k rodičovství a morálce. Řeči tedy zřejm ě nepomohou, je třeba konečně začítjednat. Jak? Na to se právě m usím e p o d íva t z opačné strany, z pohledu, na který vůbec nejsme zvyklí. Pnlnžmp. si 7,r.eln nové dosud víceméně tabuizované otázky: Je problém opravdu jen v soukromých osobách? Je snadná dostupnost rozvodu opravdu pokrokovou vymožeností? Musejí být v této oblasti zásadně špatná různá zákonná omezení? Má zrušení manželství opravdový smysl a je něco takového vůbec možné; není to náhodou pouhá iluze? Nutnou podmínkou změny společenské p ra xe j e zá sa d n í zm ěna m yšlen í a poznání nových - nebo spíš zapomenutých - skutečností. Nesmíme se bát začít vážně přem ýšlet i o takových názorech, je ž nám m ohou p řip a d a t extrém ní nebo zastaralé. K tomu je ovšem třeba odložit moderní předsudky a myslet samostatně. Situace je tak vážná, že si nemůžeme dovolit hodit za hlavu některé názory jen proto, že se nám zdají na první pohled hloupé nebo málo odborné. Jinak na tom i nadále budeme podobně jako bájný Ctirad, když se nechal po dlouhé cestě opít medovinou a ženskou krásou. Jeho důvěřivost ho zahubila. M ohl se zachránit, kdyby si dokázal Šárčina sladká slova vyložit v opačném smyslu. Viděl se na pokraji ráje, a čekalo ho peklo. Tak i nám dnes zase po letech úmorného plahočení dopřáli odpočinek a slibují ráj na zemi. Nejen slibují. Dokáží navodit patřičné pocity. M o žnost opuštění svého manžela i dětí bez následků, snadné rozvody a možnost nových sňatků, zcela volné soužití bez sňatku, volné potraty na žádost...-líbivé a příjem né. Jak posezení se Šárkou a medovinou. V ít C ig á n e k

28 Pro děti Pomni, abys den sváteční světil r A tanáš bydlel v Egyptě, na levém břehu N ilu. N em ěl veliký dům, ale je n m alou chatrč, ve které m ohl beze strachu z divokých zvířat trávit krásné a teplé noci. Bydlel úplně sám. Byl poustevníkem. M noho času trávil na m odlitbách, zvláště brzo ráno a v e č er - někdy až do půlnoci. Během dne si vydělával na živobytí. Převážel lidi z jednoho břehu N ilu na druhý. Po ranní m odlitbě nasedl n a loď a odplul sm ěrem k přístavu..jednou na jeho loď nastoupili tři chlapci, kteří se vraceli z trhu do své v e s n ic e. V š ic h n i b y li ta k unaveni, že spolu ani nerozm louvali. N ajednou si jeden z chlapců všim l, že na veslech jso u vyřezané nějaké nápisy. Zbystřil zrak, ale ani tak je nem ohl přečíst. Po chvíli přem ýšlení se zeptal starce: Drahý otče, co mají znam enat ta slova vyřezaná na veslech? M ohl bys nám prozradit to tajem ství? Stařec přestal veslovat uprostřed řeky, ve které se vody jen pozvolna šinuly sm ěrem k m oři. Zvedl obě vesla nahoru a chlapci nyní bez potíží m ohli číst. N a jednom bylo vesle napsáno»práce«a na druhém» M o d litb a «. C o to z n a m e n á? zeptal se opět jeden z chlapců. Atanáš uchopil beze slov pravou rukou veslo s n á p is e m» P rá c e «. K d y ž z a č a l v e slo v a t, lo ď k a se z a č a la o tá č e t doprava kolem své osy a nepohybovala se sm ěrem k druhém u břehu. Za chvíli uchopil druhé veslo s nápisem»m odlitba«. V ýsledek byl týž, s tím r r w H 11ŕ>m 7 P c a In rľv ci n a

29 opačnou stranu. Stařec řekl: Tato m alá zk ušenost vám pom ůže pochopit, že v životě je třeba práci sp o jo v a t s m o d litb o u. V jin é m příp ad ě zů stan em e stát na m ístě a nebudem e se přibližovat k cíli, který nám stanovil Ježíš Kristus. Už ve S tarém zákoně nás P án B ůh vybízí k práci, když říká: N aplňte zemi a podm aňte si ji, ale zároveň nám připom íná: Pom ni, abys den sváteční sv ě til. Š est dnů m ám e pracovat, ale sedm ý den si m ám e odpočinout, protože je to den našeho setkání s Pánem Bohem - setkání, které B ůh chce posvětit. Pro k řesťany je dnem svátečním neděle. Není to náhoda, ani nějaká nevýznam ná událost. Právě v prvním dnu po sabatu, tzn. v neděli, zm rtvýchvstal Pán Ježíš. N a pam átku této události se křesťané shrom ažďovali ke čtení P ísm a svatého a k E ucharistické oběti. Podobně to dělám i já. Jsem křesťanem. V neděli m ě tu nikdy nezastihnete. V tomto dni nepracuji, ale sp o lu s m ým i b ratry velebím Boha, m odlím se více než obvykle, rozjím ám učení K ristovo a přijím ám Tělo Páně během nedělní m še svaté. Dál již nic neříkal. Uchopil obě vesla a zam ířil sm ěrem ke břehu. Nikdo se již více na nic neptal. Josef Guzdek převzato ze Zrotlla js lák o d a nebo o d k m n a? Slunné listopadové dopoledne a krásná jízda na dálniční silnici, rychlost km/hod. v tom rychlejším pruhu, když tu náhle přede mnou zastavilo auto. Šlápl jsem na brzdu, kola zasvištěla a hned rána, náraz... Z auta vyběhl rozhněvaný muž, co prý dělám? Už jedno auto mu takto rozbili a teď druhé. Co jsem měl říci? Jen uznat svou vinu a omluvit se a nabídnout náhradu. Poodjel jsem se svým autem, podíváme se na jeho auto, na moje - a jaké překvapení? Na žádném ani nejmenší škrábnutí. Nasedli jsme do auta a v klidu pokračovali v cestě. Je to náhoda? Hle, další důkaz, jak Panna Maria chrání ty, kdo jsou Jí cele oddaní a týdně slouží mši svatou ke cti Panny Marie na její úmysly. A ještě druhý zázrak! Na zadním sedadle jsem vezl sádrovou sošku Panny Marie - Růži tajemnou - 50 cm vysokou. Po nárazu se podívám dozadu a soška nikde. Ležela na podlaze pod mým sedadlem a také zcela neporušená. A přitom by tak snadno mohla odpadnout hlava od trupu a mohly být uraženy její štíhlé sepjaté ruce. Hle, zase další důvod k mé vděčnosti vůči naší nebeské Mamince. Neboť není slýcháno, že by koho opustila, když se jí někdo cele odevzdá! Jak si škodí ti, kdo spoléhají jen na své lidské schopnosti a neuvědomují si, že jsme stále pod vlivem tajemných sil nadpřirozená - dobrých, bohužel i zlých! A je tragickým omylem pro čas i pro věčnost, když dnes tolik lidí má za svou skutečnou a nejvyšší hodnotu: v jedné ruce balík peněz a v druhé kus masa! Maria, pomoz dokud je čas! PaP

30 Můj příběh, se kterým bych Vás rád seznámil, se odehrál před šestácti léty a budu ho vyprávět tak, j ak ho slýchávám z úst mých rodičů. Několik týdnů po mém narození jsem onem ocněl těžkým zánětem m ozkových blan a ačkoli jsem pobyl v nemocnici m noho dní, nedávali lékaři mé mamince m noho naděje. To znamená: Buď budu žít, ale s duševní chorobou, anebo můj život uhasne, jako fouknutím do plamene svíčky. Po celou dobu nemoci se m am inka modlila za mé uzdravení a po šťastném ukončení vážného chirurgického zákroku se dověděla, že b u d u žít. N yní je mi še stn áct let a navzdory všem nepříznivým prognózám lékařů jsem duševně i tělesně naprosto zdráv. Tím to bych chtěl prostřednictvím časopisu Immaculata poděkovat Panně Marii za v y sly šen í p ro seb m é m am inky a za záchranu života. R ostislav Ch. C htěl bych se s V ám i p o d ě lit o velkou radost a požehnání, které jsm e přijali od Boha. Tedy. Hned po narození naší dcery Lenky v roce 1989 jsm e pro ni chtěli sourozence. N aše snaha však byla marná. Víc než tři roky jsm e se snažili dát život dítěti. Marně. Léčila se m anželka i já, avšak bez výsledků. M anželka pak byla vedená jako neplodná. V lednu loňského roku jsm e si podali žádost o adopci. V květnu 1993 je la moje žena na mariánskou pouť do Filipova a učinila tam před oltářem závažný příslib. Slíbila M atce Boží, že jestliže nám B ůh dá dítě, vychovám e ho pro Boha skrze jeho M atku, Pannu M arii. Tři neděle po to m to slib u m á žen a o tě h o tn ěla, zcela n e č e k a n ě a n e p lá n o v a n ě. P o zd ěji při lékařském vyšetření jsm e se dověděli, že v sobě nosí dva lidské životy. Já jsem měl slzy v očích, když jsem se to dověděl. Hned jsem si vzpom něl na ten slib. Pán nám požehnal skrze Pannu M arii dvojnásobně. Buď mu za to vzdána čest a chvála. Tom áš S u ch á n ek Zkušeností s pomocí Panny M arie jsem měla ve svém životě mnoho. Vzpomenu ) alespoň některé. První její velikou pom oc jsem pocítila, když jsm e sháněli pro naši rodinu domek. Bydleli jsm e totiž ve stísněných podm ínkách ve starém domě u mé maminky na vesnici. Přála jsem si bydlet tam, kde je blízko kostel, protože dosud jsm e museli na bohoslužby dojíždět autobusem a s m alým i dětm i to bylo v elice obtížné. Svěřila jsem to tehdy M atce Boží s velikou důvěrou. N a tento úmysl jsem se m odlila a přinášela oběti. A opravdu asi do jednoho roku jsm e měli nabídku pěkného domku i se zahrádkou, kterou jsem si také m oc přála, pro to že rád a p ěstu ji ovoce a zeleninu. Kostel máme kousek od domku, a proto z vděčnosti k M atce Boží se snažím e tém ěř denně chodit n a bohoslužby, d ě kujeme Bohu a prosím e i za ostatní lidi, aby poznali Boha. Také je podivuhodné, jak M atka Boží pomáhá při záchraně duší. Když se dozvím, že je někdo vážně nem ocen a nebyl už řadu let u svátostí, dám tom u člověku nebo jeho rodinném u příslušníkovi medailku Panny Marie, úplně Jí toho člověka svěřím a modlím se za něj denně (nejvíce pom áhá novéna). Také bylo potřeba někdy přinést oběť, sebezapření a po čase si ti lidé sami přejí kněze ajejich smír s Bohem je pokorný a úplný. Stává se, že i zatvrzelý hříšník, který nebyl u svátosti třeba třicet roků, se obrátil a úplně změnil život k lepšímu a potom zem řel odevzdán do vůle Boží. Proto každému doporučuji: Důvěřujte plně Ježíši a přím luvě Panny M arie. Za všechny nkhrťpnp m iln cti HpVnii P á n n Tpříši a Tehn l

31 přesvaté M atce, N eposkvrněné Panně Marii. M arie Kotvrdová Jsem stálou ctitelkou Panny M arie Pomocné. C htěla bych poděkovat Panně Marii za její pomoc, že se mě ujala spolu se svým Synem Ježíšem Kristem. Sjejí pomocí jsem se dočkala krásného vnoučka. Nebýt Jí, tak bych již asi nežila. Časté srdeční záchvaty mě trápily několik let. Až nyní po uposlechnutí Božího vnuknutí mám klid. V manželství jsem nenašla to, co jsem hledala, to jest - lásku, pochopení a cit. To vše jsem našla až v Panně M arii a Ježíši Kristu. V jejich přítom nosti se cítím nejlépe. Dcera i její manžel jso u též pokřtěni, ale do kostela nechodí. I mí dva přátelé jsou z věřících rodin, ale nem odlí se, ani nechodí do kostela, i když v dětství chodili. Modlím se za ně, aby všichni našli cestu k Bohu a začali se znovu m odlit a chodit do kostela. Věřím, že mě Panna M aria vyslyší tak, jako mě již tolikrát vyslyšela. Prosím proto o zaslání pěti zázračných medailek, abych m ohla pom oci svým blízkým najít cestu k N eposkvrněné Panně Marii. H ana D oležalová Strážovice M oc Vám d ěkuji za časopis, který vydáváte. Každému katolíkovi může otevřít cestu k Marii. Snažím se každé číslo půjčovat katolíkům, hlavně spolužačkám ve třídě. Jsem moc ráda, že existuje právě takový protipól časopisů pro mládež, hlavně pro holky, které čekají na každé další číslo Dívky nebo Brava. Váš časopis je úplný protiklad, je to druhá strana a jsem moc ráda, že promluvila. Moc Vám fandím. Lidku Veselí nad Lužnicí Chtěla bych se stát rytířkou Neposkvrněné, protože chci pomáhat mým přátelům na cestě k Bohu. Panna M aria mi hodně pomáhá a vždycky mě potěší. Panno Maria, pomáhej nám všem, abychom se jednou setkali v nebi. Iva Rybenská Žatec Od jsem členem Rytířstva Neposkvrněné. Mám dost silnou osobní zkušenost s tím, že mi Panna M aria výrazně pomáhá v boji se zlem. Rozumem se to dá jen velmi těžko definovat, ale cítím to velmi intenzívně. Jsem velm i rád, že i já mohu být spojovacím článkem mezi Pannou M arii a lidmi a mohu být nápomocen lidem při řešení těžkých problémů dnešní doby. Podařilo se mi i to, že jsem mohl být prostředníkem pro získání několika nových zájemců o členství a několik lidí mi nadšeně sdělilo, že m ají také velmi dobrou zkušenost a cítí pomoc Panny M arie. Našlo by se i několik dalších zájemců o Zázračnou m edailku, ale ostýchají se k Vám napsat. Někteří z nich by medailku sice nosili, ale nechtějí zatím být členy MI z důvodu, že necítí důvěru k církevním institucím. Uvědomuji si, že není v mých silách obrácet lidi. Jsem jen služebník. Domnívám se však, že jejich obrácení je v rukou Panny Marie. Prosím Vás proto o zaslání několika kusů medailek. Daroval bych je lidem, kteří by medailku chtěli nosit a stojí o ni. Přišel jsem na to, že mnoho lidí vlastně vnitřně Boha vyznává, ctí Pannu Marii a Ježíše Krista, ale m ají nám itky proti tom u, aby byli členy viditelné církve. Chápu to tak, že jsou na počátku cesty. M ůžem e jim p om oci tím, že je vh od n ě nasměrujeme a potom si je už bude řídit sám Pán Bůh, pokud budou po Pravdě a Lásce toužit. Pán Bůh přece nikoho neodmítá. Náš kraj je takovým dost pohanským a vlastně misijním územím. Řada lidí však začíná něco hledat a to je pro nás vynikající příležitost, jak bojovat o každou duši. Pod takovým vedením, co máme my, nás přece nemůže už nikdo porazit. Armáda, která rozšlápne Hadovi hlavu, už pracuje. M noho lidí však neví, že se jedná hlavně o boj duchovní, o boj za morální a duchovní obrodu naší zem ě a vlastně i celé naší planety. Děkuji Vám za pomoc Ing. Zdeněk Klouček

32 Zprávy Suha Taw ill A rafat, m anželka předsedy Organizace pro osvobození Palestiny Jasíra A rafata, přijela do Fatim y, aby poděkovala Panně M arii za m ír a za podepsání dohody mezi Izraelem a OOP. Paní Suha T aw ill je křesťankou pravoslavné církve. Během její návštěvy ve Fatim ě ji doprovázela m anželka portugalského prezidenta Soarese a biskup z Leiria. Sestřičky kontem plativního řádu v D ubrovníku oznám ily zajím avé věci, které se odehrály v okolí jejich kláštera během nedávných útoků na město. Asi 1500 nábojů dopadlo v blízkosti kláštera a starobylého kostela. Z nich jen 120 explodovalo. Ř eholní sestry tuto událost připisují m ocné ochraně B oží na přím luvu Panny M arie. K aždý den se v ro u c n ě m o d lily p ře d v y sta v e n o u N ejsvětější svátostí a před sochou Panny Marie. Mariánské zvony K atolíci představují, podle nejnovějších statistik, necelých 18 procent obyvatelstva naší planety. Oznámení V Evropě to činí 40 procent, v Asii necelá 3 procenta, v A frice 14 procent, v A ustrálii a Oceánii 26,5 procenta, v Severní Am erice 24 procenta. N ejpočetnější zastoupení m ají v Latinské A m erice, kde se hlásí ke katolické víře 88 procent obyvatel. Prefekt K ongregace pro doktrínu víry, kardinál Jo sef R atzinger řekl italském u katolickém u časopisu II R egno, že nedávný pastýřský list tří n ěm eckých bisk u p ů S aiera, L eh m an n a a K aspera, p o v o lu jící za u rčitý ch okoln o stí rozvedeným a znovu sezdaným p řístu p ke svátostem sm íření a Eucharistie, m usí být znovu prodiskutován. Ratzinger požaduje především jasné stanovení podm ínek. N esouhlasí zejm éna s tvrzením, že Církví m usí být respektováno svědom í těch, kteří o neplatnosti svého prvního m anželství jso u přesvědčeni. To by otevřelo dokořán dveře subjektivism u. Tag des H erm Porta Catholica 1994 Sedm é setkání křesťanských rytm ických skupin i jednotlivců se uskuteční letos v sobotu 11. června v B enátkách nad Jizerou! Přihlášky zašlete nejpozději do 15. května 1994 na adresu: P.Jan Pata, D ěkansk ý úřad, B enátky nad Jizerou a přiložte texty písní, které byste chtěli zpívat, i počet osob k ubytování. Pomoc pro děti Chorvatska, Bosny a Hercegoviny M ůžete posílat dětské pleny, botičky, látku na ušití dětských košilek, jedlý olej, cukr na adresu: D ě k a n s k ý ú řa d B e r o u n, Seydlovo nám. 24,26700 Beroun, tel ev. přispět na konto: K B B eroun účet č /0100 Pokračování z druhé str. obálky další lidé mohli s lmmaculatou seznámit a případně si ji mohli i objednat. S tímto číslem Immaculaty dostanou někteří z Vás i některé starší číslo se žlutou poštovní poukázkou, která je pro případného nového předplatitele. Zelená poštovní poukázka je určena pro ty, kteří by chtěli přispět na obnovu poutního místa Panny Marie Pomocné ve Zlatých Horách. Bližší informace o uvedeném poutním místě najdete uvnitř tohoto čísla. Čtenáře ze Slovenska prosíme, aby své předplatné posílali na adresu Kláštor Minoritov, Košická 2, Levoča, ale požadavky týkající se odběru časopisu na naši adresu v Brně, jako doposud. Všem čtenářům Immaculaty vyprošujeme něžnou ochranu přesvaté Panny Marie a prosím e o modlitby za cei U.. H /i/> Ii/í<T />7/> m iiw /1 v c*v7/»» b n v s ló li n ř ln v o lr n

33 M ájový pozd I Svatý M axmilián - životopis! Petr našich dnů 4 Boží působení skrze N eposkvrněnou 5 K ardinál Beran 8 Byl to jen sen? 10 Jak vznikl svět II Farnost na cestě s Ježišovou M atkou 12 Postoj C írkve k soukrom ým zjevení m 13 J c líbání hříchem 14 M edailka kontra KCT 16 Zázračná m edai 1ka 17 OBSAH O chránkyně nenarozených 18 Spravedlivé rozhořčení 19 U nás býva Ukrižovaný 20 Zapom enutí mučedníci 22 Rodina N eposkvrněné 24 Gulag mezi námi 26 Pomni, aby den sváteční světil 28 Náhoda, nebo ochrana? Poděkováni Dopisy čtenářů Zprávy Oznámení z y Immaculata (dvoum ěsíčník): 3/1994, ročník III. ISSN S církevním schválením č. j. 868/94 Brno R egistrační značka: M K ČR Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt v Brnč č.j.:p/2-4363/93 Vydávají: Bratři minoritě N akladatelství: Konvent minoritů u sv. Janů v Brně V ýrobní náklady na 1 výtisk: 9, - Kč. N evyžádané rukopisy se nevracejí. Fotografie: 3. Planeta, P. Laska, A. Předplatné n a r o k 1994: D obrovolné dary. Tyto je možno zasílat na adresu: Konvent minoritů, Minoritská /, Brno poštovní poukázkou typu C (žlutou) s poznám kou předplatné Immaculaty v rubrice zpráva pro příjemce. Dle finančních možností budeme posílat náš časopis i těm, kteří nem ají dostatek financí k zaplacení předplatného a o časopis si požádají. Stálé předplatitele prosíme, aby při poštovním styku s námi uváděli číslo vytištěné v levé horní části svého adresního lístku za zkratkou IC P, anebo aby nám poslali svůj adresní lístek, který obdrželi spolu s naším časopisem. rlik, A. Mari, A. Lunghi/San Francesco Všem dobrodincům, kteří přispěli fin a n č n ím darem na krytí výrobních nákladů, vyjadřujem e srdečné Pán B ůh zaplať. Prosím e všechny čtenáře, kteří obdrží náš časopis, aby je j zapůjčili také svým přátelům a znám ým a takto um ožnili N eposkvrněné získávat srdce lidí pro Ježíše. Vatikánský rozhlas vysílá pro Vás denně na středních vlnách 1530 khz a na krátkých vlnách 6245 khz (49m) * česky v 5.15 hod a v hod * * slovensky 5.30 hod a v hod * Katolický týdeník Světlo, který nyní vychází s církevním schválením, si m ůžete objednat na adrese: Dolní nám. 24, 7 00 Olomouc

34