Obsah. Obsah. Úvod Fotoaparát... 13

Transkript

1

2

3

4

5 ŠKOLA DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE 5 Obsah Úvod Fotoaparát Něco z historie Jak to bylo s fotografi í Jak to bylo s fotografi ckým přístrojem Film versus snímací prvek V čem je rozdíl? Temné stíny elektroniky Druhy fotoaparátů Telefon s CCD Kompaktní přístroje SLR-like Digitální jednooké zrcadlovky DSLR Digitální stěny Objektiv Objektiv? Na co to je? Ohnisková vzdálenost a obrazový úhel Objektivy podle konstrukce Jak zjistit, jaký mám objektiv Světelnost Rozlišovací schopnost objektivu Clona a závěrka Clona Závěrka Spolupráce clony a závěrky Hloubka ostrosti Práce s časem Expoziční měření Jak to vlastně začalo Druhy expozičního měření Expoziční režimy Automatické expozičq t UHå LP \ 3 Obsah

6 6 ŠKOLA DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE Poloautomatické expozičq t UHå LP \ $ ( Priorita závěun\ 79 3ULRULWD FORQ \ $ 9 0 DQ X i OQ t UHå LP Automatika versus manuál Snímací prvek Jak oslovovat digitální přístroj Jak funguje snímací prvek Pohled do minulosti Současné řešení Interpolace Změna citlivosti Paměťová média Interní paměť versus karty Druhy paměťových médií Další varianty ukládání dat Energetické zdroje Baterie a akumulátory Alternativní zdroje Jak šetřit energií Příslušenství digitálních fotoaparátů Filtry UV fi ltry Polarizační fi ltry Filtry Neutral Density ( IHNWRY pfi ltry Konverzní fi ltry Předsádky a přídavné objektivy Sluneční clony Stativ Výběr přístroje Křtå RY ê Y ê VOHFK K čemu je to dobré? Světlo a barvy Světlo ve fotografii G H VH Y ] DOR WX VH Y ] DOR DQ HE ětlo... EX G Lå VY Vlastnosti světla Zdroje světla a teplota chromatičnosti Obsah

7 ŠKOLA DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE Kolorimetrie \ X å LWt Y SUD[ L DQ HE & RORU P DQ DJHP HQ W 2.2 Základy teorie barev UDQ å RY i WUi Y D Míchání barev Teplé a studené barvy a barevný kontrast Kompozice Základy kompozice Co je to kompozice? Ostrý bod Horizont Opticky citlivý bod Zlatý řez Velikost fi gury a měřítko Vyčuhující předměty Náročnější kompoziční pravidla První krok Plošná a prostorová fotografi e Plošná fotografi e Prostorová fotografi e První a druhý plán Rám fotografi e Lineární a tonální řešení Praktické příklady Držení fotoaparátu a tipy pro expozici DN G Uå HW IRWRDSDUi W Obecné tipy pro expozici ( [ SR] LFH Q D VYětla a stíny ŘHã HQ t SRWtå t Sři ostření Podexpozice Regulace interního blesku Pohybová fotografie Makrofotografie Noční fotografování Reprodukční fotografie...92 Obsah

8 8 ŠKOLA DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE 4.6 Fotografie krajiny Fotografie architektury Portrét Editace Počítač Fenomén jménem počítač Zobrazení Pár slov o ergonomii Několik postřehů z praxe Zálohovací média Pohled z druhého konce čtečky Editace záchranná Rotace Ořez Perspektivní deformace Retuš Úpravy jasu Úrovně Křivky Světelné efekty a Rozsah barev Kalibrace barev Formát RAW Zostření Editace tvůrčí Černobílá fotografi e Kolorování Tónování Rozostření Vytvoření pozadí snímku HG Q RG X FKi IRWRP RQ Wi å 5.4 Prezentace Prezentace v digitální formě Tisk fotografi í Digitální minilab Laserový tisk Inkoustové tiskárny ( G LWDFH SUR WLVN D NDOLEUDFH Obsah

9 ŠKOLA DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE 9 Závěr Příloha: Slovníček některých anglických termínů Rejstřík Obsah

10 10 ŠKOLA DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE Obsah

11 ŠKOLA DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE 11 Úvod Úvod Publikace, kterou držíte v rukou, se věnuje poměrně široké problematice. Ať už máte zkušenosti s fotografováním digitálním přístrojem, nebo teprve začínáte, jistě jste seznámeni s tím, že pro radost z finální fotografie je nutné disponovat znalostmi z oboru fotografie i počítačové editace. Kompozice, expoziční automatika, rotace, transformace, datové soubory. To vše jsou termíny, se kterými se musíte seznámit v případě, že chcete dobře fotografovat. Škola digitální fotografie zahrnuje všechny články řetězce práce s digitální fotografií. Obsahuje informace, jež jsou v odborné literatuře velice často opomíjeny, a přesto jsou pro fotografii velice důležité. Například teorie vlastností světla a barev vám pravděpodobně nebude připadat důležitá, ale opak je pravdou, vždyť fotografie je malba světlem. Zkuste tedy pracovat s touto knihou jako s kompaktní jednotkou, informace z kapitoly jedné mohou být důležité i pro dostatečné pochopení kapitol ostatních. Nezapomínejte také na to, že nejlépe si teorii ověříte v praxi. Je nezpochybnitelným faktem, že digitální fotografie je právě pro praktickou činnost, zkoušení a experimentování ideálním nástrojem. Úvod

12 12 ŠKOLA DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE Úvod

13 ŠKOLA DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE Fotoaparát Fotoaparát 1.1 Něco z historie Ti z vás, kteří zcela vynechali jednu dějinnou epochu vývoje fotografie, a to její klasickou éru, a vrhli se přímo do vln digitalizace, budou jistě překvapeni tím, jak blízko k sobě oba dva druhy fotografie mají. I přes veškeré názory odborníků a reklam je v primární části fotografického procesu, to znamená v okamžiku expozice pomocí fotografického přístroje, dělí pouze velice málo. V podstatě jedna jediná elektronická součástka, jež se vejde do kapsy kalhot. Bez nadsázky lze tedy říci, že ten, kdo přeběhl k fotografii digitální od fotografie klasické, je vybaven dostatečnými vědomostmi o funkci fotoaparátu a technologická změna pro něho nebude příliš náročná. Jestliže patříte do skupiny jmenované v úvodní větě a fotografie se vám stala blízkou právě pro svou přístupnost, jejíž příčinou digitalizace zcela určitě je, nebude vůbec na škodu, když se seznámíte s tím, jak pracuje váš fotoaparát, který prvek je důležitý natolik, že s ním musíte počítat i v okamžiku expozice, a který můžete v určitý okamžik odsunout do pozadí. 1.1 Něco z historie

14 14 ŠKOLA DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE Jak to bylo s fotografií Fotografie jako malba světlem může z historického hlediska velice těžko konkurovat malbě tak, jak ji vnímá většina z nás, tedy malbě některým druhem barev, za pomoci tužky, křídy nebo pera. Fotografie je o mnoho set let mladší. Počátky fotografických objevů se datují do první poloviny sedmnáctého století, kdy anglický astronom a alchymista Fabricius zjišťuje, že chlorid stříbrný na světle černá. Z hlediska fotografie se jistě jedná o velice důležitý objev, nicméně následující roky přinesly objevy další a pro praktickou fotografii přinejmenším stejně důležité. O několik let později se na scéně objevuje Francouz Niépce, který dal jednoznačně přednost asfaltové vrstvě na kovové desce. Ten samý člověk posléze exponuje zřejmě první technickou fotografii, a to rytinu portrétu papeže Pia VII. Do třetice všeho dobrého, Niépce vytváří první dochovanou fotografii, jedná se o snímek Pohled z okna na dvůr. Jeho expoziční doba dosáhla údajně osmi hodin. O hodně dlouhý kus cesty dále se ocitá další významná postava fotografie, opět Francouz jménem Daguerre, jenž používá postříbřené měděné desky s jodidem stříbrným a snižuje čas expozice na šest minut Jak to bylo s fotografickým přístrojem Ale nebyl to jenom chlorid, jód nebo asfalt, co chybělo obyvatelům jeskyně Altamira k tomu, aby pro své sdělení následujícím generacím použili místo maleb na stěnách fotografického procesu. Mezi další důležité součásti fotografické praxe patří objektiv a samotné tělo přístroje. Přibližně v době velikých chemických objevů svázaných s fotografií se objevuje i první přístroj s achromatickým objektivem, jejž zkonstruoval pařížský optik Chevaliér. V srpnu roku 1839 je na zasedání francouzské akademie věd oficiálně vyhlášen vynález daguerrotypie a tím je odstartována éra fotografie, na jejímž posledním stupni vývojového stádia se momentálně nalézáme. Krátký výlet do historie jsem nezvolil náhodně. Chlorid, jodid, asfalt a kdovíco všechno, čím se badatelé zaobírali, slouží totiž k jedné velice důležité věci, a tou je zachycení exponované scény a poněkud technokraticky řečeno, uchování informací do okamžiku, kdy na ně budeme mít čas, náladu nebo dokonce obojí Film versus snímací prvek Světlo, které je v oblasti fotografie tím nejdůležitějším, je třeba zachytit na nějakém médiu. Ještě donedávna měl výhradní postavení světlocitlivý materiál, konkrétně film založený do fotoaparátu. Jeho následným vyvoláním chemickou cestou dochází k vyvolání latentního, neboli skrytého obrazu. Nyní se dostávám k podstatnému. Digitální fotoaparát se od klasického liší především médiem, na které je obraz zachycen. Klasické fotoaparáty využívají zmiňovaný fotochemický materiál, neboli film o určitém rozměru, například všeobecně známý kinofilm, jenž je v konzumní sféře zcela určitě nejvíce rozšířen. Na chemické vrstvě tohoto materiálu reagují na světlo halogenidy stříbra, které zachycenou informaci uchovávají. Poté, co se celý film exponuje, je nutné vyjmout kazetu s filmem a film vyvolat, ale to je teprve první část poměrně dlouhé a komplikované fotochemické cesty. Vizualizovaný latentní obraz na negativu je třeba přenést na pozitiv a zde chemika- -dobrodruha čekají další úskalí ve formě zvětšovacího přístroje, vyvolávací a ustalovací lázně nebo leštičky. 1. Fotoaparát

15 ŠKOLA DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE 15 Přístroje digitální používají místo filmu světlocitlivý elektronický prvek, jenž ovšem informaci zachytí, ale neudrží. K tomu, aby to, co fotograf exponuje, zůstalo uvnitř přístroje zachováno, slouží paměťové médium, pro které se vžil název paměťová karta. Po zpracování elektronického signálu interním procesorem fotopřístroje putují data už v digitální formě právě na tuto kartu. V případě potřeby fotograf kartu vyjme a místo do chemické lázně vloží digitální médium do zařízení, jehož pomocí se data umístěná na kartě přenesou do počítače. Potud základní a nejdůležitější rozdíl mezi klasickou a digitální fotografií. Představuje ho právě médium, na které je obraz vykreslený světlem zachycen V čem je rozdíl? Jeden ze základních rozdílů mezi klasickou a digitální fotografií jste zcela určitě zaznamenali je jím podstatné zjednodušení celého procesu vizualizace zachycené informace. Stačí srovnat následující dvě cesty: Klasická fotografie: film chemická lázeň sušení zvětšování vyvolání ustálení sušení Digitální fotografie: světlocitlivý prvek záznamové médium počítač tiskárna Jak sami vidíte, digitální proces je kratší a jednodušší, i přes fakt, že v případě fotografie klasické se fotograf zpravidla spoléhá na služby některé fotolaboratoře nebo minilabu, a tím je pro něj cesta značně schůdnější. Ovšem fotografie digitální umožňuje v dnešní době vyřešit problém vizualizace pod jednou střechou, nebo dokonce pod jedním stropem místnosti, ve které je umístěn počítač. Na rozdíl od fotokomory si při práci s počítačem můžete svítit, jen velice těžko se pocákáte chemikáliemi a vytištěnou fotografii už sušit nemusíte. V dnešní dynamické době konzumu se jistě jedná o argumenty, na jejichž základě nezbývá nic jiného než zvolat: Fotografie digitální, fotografie vítězná! Jestliže se ovšem na chvilku zastavíte a zamyslíte, může dojít i na heretickou myšlenku je tomu skutečně tak? Fotoaparát Temné stíny elektroniky Zhruba před deseti lety jsem v souvislosti s rychlým nástupem digitálních technologií do oblasti fotografie v rámci fotografického fóra vyjádřil myšlenku, že v dohledné době nám bude nabízen i digitální toaletní papír. Byla to reakce na zcela nekritické vzývání všeho digitálního, co z neznámých končin přichází. Jak jistě tušíte, s přílišným pochopením jsem se nesetkal, ač jsem jako jeden z mála účastníků již fotografoval digitálně. Proč se o této události tak sáhodlouze zmiňuji? Je to proto, že vás chci inspirovat k zamyšlení nad tím, zda je digitalizace v případě fotografie skutečně všemohoucí, a hlavně upozornit na negativní jevy s ní spojené. V prvé řadě se jedná o úplnou závislost na energetických zdrojích. Dále o vlastnosti snímacího prvku, konkrétně způsob vzorkování signálu, kterému se věnuje jedna z následujících kapitol. Editace spojená s číselnou formou snímku je v mnoha případech idealizována. I přes nesporné výhody digitální fotografie doporučuji upřednostnit vlastní praktické poznatky před zavádějícími informacemi a reklamou, a to i v případě, že jste doposud pracovali s přístrojem klasickým. 1.1 Něco z historie

16 16 ŠKOLA DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE 1.2 Druhy fotoaparátů Jistě mi dáte za pravdu, že pouhé rozdělení fotoaparátů na klasické a digitální není příliš uspokojující ani pro začátečníka, ani pro pokročilého uživatele nebo potenciálního zájemce. V počátcích digitální éry nebylo z pohledu konstrukce příliš na výběr. Vzhledem k tomu, že přístroje pro větší formát snímaly barevnou scénu v několika expozicích, každý barevný kanál zvlášť, jejich určení bylo jednoznačné práce v ateliéru a fotografování nepohyblivých objektů. Je tedy zcela logické, že nutnost miniaturizace u nich ani nepřicházela v úvahu. Na straně druhé patřily první pokusy o mobilní digitální fotoaparát zcela jednoznačně přístrojům, jež by se daly označit jako přístroje kompaktní. Od doby prvních nesmělých pokusů v oblasti konstrukce se hodně změnilo, a tak je v tento moment seznam druhů digitálních fotoaparátů přece jenom rozsáhlejší. Obr. 1.1: Předchůdci dnešních přístrojů vypadali takto Telefon s CCD Poměrně dlouho jsem přemýšlel o tom, zda se mám o těchto přístrojích vůbec zmiňovat, ale škola je škola a je třeba poskytnout informace co možná nejúplnější. Jedná se o mobilní telefon, o němž se v reklamě můžete dozvědět, že je zároveň fotoaparátem. Parametry jeho snímacího prvku jsou sice skutečně na vyšší úrovni než u prvních průkopníků v kategorii kompaktů z první poloviny devadesátých let, tím ovšem výčet pozitiv končí. Na několika místech této publikace se zmiňuji o tom, že digitální fotoaparát není jenom prvek CCD nebo CMOS. Nezanedbatelnými součástmi jsou i objektiv a funkce pro vytvoření skutečné fotografie zcela nezbytné. O objektivu se u telefonů mluvit nedá. Jedná se o plastové vypoukliny nepatrných rozměrů, konstrukčně řešené jako fix-fokus. Fix-fokus se ale používal a používá i u velice levných klasických fotoaparátů, takže proč se jedná u telefonu o problém? Objektiv tohoto typu totiž postrádá jakékoli pohyblivé segmenty a je vlastně neustále zaostřen. Stačí zamířit a stisknout spoušť, snímek nějak dopadne. Z hlediska poruchovosti jde jistě o velice zajímavou věc; jestliže se nic nehýbe, nemůže se nic rozbít. Zmiňované neustálé zaostření má ovšem několik háčků. V prvé řadě není možné, aby ten, kdo s takovýmto objektivem pracuje, sám určil, kam chce zaostřit, a pak pomocí svých zkušeností volbu precizoval. Pevné zaostření pochopitelně přináší celou řadu negativ i vzhledem k optickým vadám, o plastu jako materiálu ani nemluvě. Osobně považuji tyto přístroje, o kterých se zdráhám mluvit jako o fotoaparátech, spíše za obrazové zápisníky, hodící se k zaznamenání zajímavých okamžiků z firemní besídky, a to se značně nejistým 1. Fotoaparát

17 ŠKOLA DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE 17 výsledkem. Pokud chcete fotografovat, pokud chcete, aby na vašich obrázcích bylo něco vidět a aby vám obrázky přinášely radost, používejte telefon k telefonování a nenechte se oklamat nesmyslnými reklamami. Víc nemá cenu se o těchto typech zmiňovat Kompaktní přístroje Za předlohu přístrojům tohoto typu posloužily zcela bez pochyb kompaktní fotoaparáty klasické a konstrukce je velice podobná. Kinofilm byl nahrazen snímacím prvkem a objektiv není nutně umístěn uprostřed těla fotoaparátu. Kompaktní přístroje používají elektronický hledáček, kterým je multifunkční LCD panel umístěný na zadní straně těla přístroje. LCD tedy slouží nejen ke kompozici scény obraz dopadající na snímací prvek je po patřičné elektronizaci zobrazen právě na tomto panelu. Zároveň slouží ke kontrole vyfotografovaného obrázku a především k nastavení vhodných expozičních parametrů. Mechanické ovládací prvky jsou využívány minimálně, což je u tohoto druhu přístrojů více než žádoucí, kompaktnost je podtržena absencí všeho, co nějakým způsobem z těla vyčuhuje. Ovládací prvky se tedy u kompaktních přístrojů redukují na spoušť a tlačítko, opět multifunkční, jež slouží pro pohyb po nabídkách zobrazovaných na LCD. Některé přístroje jsou vybaveny i optickým průhledovým hledáčkem, který lze při samotné expozici také využít. Výhodou je úspora energie, neboť LCD je poměrně nenasytné zvířátko a v případě fotografování za plného slunečního světla na něm nemusí být scéna vzhledem k dopadajícím světelným paprskům dobře viditelná. Nevýhodou optického průhledového hledáčku je ovšem problém s paralaxou, což řečeno velice jednoduše znamená, že se pomocí hledáčku díváte jinak než objektiv a fotografovaný objekt vidíte z jiného úhlu. Kompakty jsou velice praktickými přístroji, a to nejen pro svou kompaktnost. Jejich rozlišení je ve většině případů dostatečně velké a vhodné pro tisk zvětšenin do formátu A4. Jsou vybaveny objektivem s proměnnou ohniskovou vzdáleností, jež sice není nikterak oslňující, ale pro většinu běžných situací zcela bezpečně postačuje. Určitou překážku představovalo do nedávné doby paměťové médium, které bylo pro kompaktní přístroje veliké. Například karta Compact Flash by včetně šachty zabírala značný prostor. Vzhledem k dostupnosti a kapacitě menších karet, jako je například typ Secure Digital, je ovšem i tento problém vyřešen. Nic tedy nebrání tomu, aby byly digitální kompakty schopny vytvářet kvalitní fotografie a zároveň se mohly stát předmětem aplikace zajímavých nápadů designérských dílen. Přístroje jsou určeny uživatelům, kteří fotografii nechtějí věnovat více času, než je nutné pro přečtení manuálu, což rozhodně neznamená, že se s nimi nedají vytvořit kvalitní, nebo dokonce vynikající fotografie. Možnost přímého zásahu do procesu kompozice je však minimalizována. Fotoaparát Obr. 1.2: Kompaktní fotoaparát firmy Sony 1.2 Druhy fotoaparátů

18 18 * ŠKOLA DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE SLR-like SLR-like je termín, který na rozdíl od všech ostatních názvů má svůj základ v klasické fotografii pouze částečně, a to hned v první části SLR (Single-Lens Reflex). Tímto způsobem je v angličtině definována zrcadlovka, přesněji zrcadlovka kinofilmová. Jak jistě tušíte, ono like tedy vyjadřuje vše podstatné; jedná se o digitální fotografický přístroj ležící z konstrukčního hlediska mezi kompaktními přístroji a zrcadlovkami, kterým se pouze podobá. Zrcadlovkám, jejichž digitální odnoži se budu věnovat za chvíli, se SLR-like podobají vzhledově, objektiv trčí z těla přístroje mnohem více než u kompaktů, což souvisí s jeho vyšší kvalitou, vyžadující i větší rozměry. Na rozdíl od skutečných SLR není objektiv vyměnitelný. Tento fakt ovšem nikterak nesnižuje hodnotu přístroje, neboť objektiv má proměnnou ohniskovou vzdálenost. Samotné tělo přístroje je robustnější než u kompaktů a rovněž mechanických prvků je poněkud více. LCD panel jako multifunkční zařízení ovšem zůstává a ve většině případů disponují SLR-like i hledáčkem optickým, jenž ovšem v tomto případě není průhledovým, ale elektronickým. To znamená, že informace, které v hledáčku vidíte, prošly objektivem a stejně jako u LCD hledáčku byly elektronizovány. Vzhledem k tomuto faktu není nutné se obávat paralaxy a nutnosti pracovat pouze s LCD panelem coby prostředkem pro vytvoření vhodné kompozice. Z hlediska samotného fotografování nabízí přístroje tohoto typu mnohem širší možnosti než přístroje kompaktní, i když rozměrově i váhově jsou jim podobné. Obr. 1.3: Konica Minolta Dimage Z5, příklad elegantní SLR-like Digitální jednooké zrcadlovky DSLR V tento okamžik se dostávám k druhu přístrojů, jež osobně považuji za vrchol pomyslné konstrukční pyramidy, fotoaparátům, jež se musí vejít do ruky, musí být mobilní a jejich parametry se musí blížit ve všech směrech parametrům studiových přístrojů přístrojům, které nejsou ani příliš kompaktní, ani like. Jedná se o typy, pro které na rozdíl od dvou předchozích kategorií existuje zcela přesné vyjádření v češtině, a to jednooké digitální zrcadlovky. Tento termín byl opět částečně převzat z klasické fotografie a vznikl pouze výměnou slov kinofilmové za digitální. Tím došlo i k poněkud kurióznímu převzetí jednookosti. Na rozdíl od přístrojů klasických totiž ty digitální dvouoké nejsou a nikdy nebyly. Pro upřesnění dodávám, že ona dvouokost není způsobena symbiózou průhledového hledáčku a LCD, ale dvěma objektivy, z nichž jeden slouží k přípravě expozice 1. Fotoaparát

19 ŠKOLA DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE 19 a druhý pouze pro regulaci světelných paprsků dopadajících na filmový materiál. Typickým představitelem byl proslulý přístroj československé výroby Flexaret. Digitální zrcadlovky mají robustní objektivy, jež jsou k tělu fotoaparátu přichyceny závitem nebo bajonetem a jsou výměnné. Většina z nich pracuje s objektivy osvědčenými v kategorii klasických zrcadlovek, což přináší značnou výhodu fotografům, kteří podobný klasický přístroj vlastní. LCD panel neslouží k zobrazení scény při samotné expozici, ale k nastavení parametrů a ke kontrole snímků. Stejně jako u klasiky je k dispozici optický hledáček, ve kterém je zobrazena scéna procházející skrze objektiv. Světelné paprsky jsou před závěrkou nebo snímacím prvkem do hledáčku odkloněny zrcadlem, které se v okamžiku expozice sklopí, a tím umožní světlu přímou cestu na snímací prvek. U zrcadlovek jsou expoziční hodnoty nastavovány jak na objektivu samotném (clonové číslo, manuální ostření), tak na těle přístroje. Samotné tělo nebývá výhradně z plastu, ale v mnoha případech z lehkých slitin. V současné době jsou čím dál tím více užívány i v profesionální reportážní praxi. Jejich ovládací prvky umožňují práci ve stejném rozsahu jako u klasických kolegů a rozlišení snímacího prvku přístrojů je adekvátní požadavkům pro foto-žurnalistickou oblast. Výrazným a nepřehlédnutelným prvkem těchto přístrojů je ovšem i jejich cena, oproti předchozím kategoriím výrazně vyšší. Z hlediska uživatele se jedná o přístroje značně univerzální, ovšem pro maximální využití jejich schopností je nutné věnovat se fotografování více než jako okrajovému koníčku. Fotoaparát Obr. 1.4: Digitální zrcadlovka Canon Digitální stěny Digitální stěny jsou poslední kategorií, o které bych se chtěl zmínit. Jedná se o vysoce kvalitní snímací prvky s vysokým rozlišením, které spolupracují s tělem klasického fotoaparátu, jenž je ve většině případů modifikován právě pro spolupráci s digitálním prvkem. Pochopitelně není hostitelský přístroj ani kompaktem, ani zrcadlovkou, jedná se o klasické přístroje středoformátové a velkoformátové, jež svou konstrukcí k připojení digitálního modulu přímo vybízejí, a to tím, že filmový materiál se nevkládá přímo do těla přístroje, ale nejprve do speciální kazety, která je následně k přístroji připojena. Řešení je a bylo velice jednoduché, místo kazety s filmem se pomocí adaptéru připojí kazeta se snímacím prvkem. Na rozdíl od kompaktů a zrcadlovek jsou tyto přístroje, u nichž se nepočítá s výraznou mobilitou, propojeny přímo s počítačem nebo notebookem a datová 1.2 Druhy fotoaparátů

20 20 ŠKOLA DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE komunikace je kontinuální. V případě středoformátových digitálních přístrojů se ovšem v poslední době velikost potřebné obslužné výpočetní techniky natolik zredukovala, že s nimi lze bez obav vyrazit do přírody a věnovat se například krajinářské fotografii. Velkoformátové přístroje, ať klasické, či digitální, jsou primárně určeny pro fotografování v ateliéru a na tomto faktu se jen těžko něco změní. Příčinou ovšem poněkud paradoxně není část digitální, ale část klasická, která svým rozměrem působí dosti impozantně, jak se o tom můžete přesvědčit na obrázku Obr. 1.5: Digitální stěna připojitelná k velkoformátovému přístroji pomocí adaptéru Myslím, že není třeba dodávat, že střední a velký formát je už ve své klasické části ze všech zmiňovaných kategorií finančně nejvíce náročný. Za jeden objektiv Digital byste velice snadno pořídili minimálně deset velmi kvalitních kompaktů nebo přístrojů SLR-like. Ceny nesrovnatelné, ovšem to samé pochopitelně platí pro kvalitu optiky, snímacího prvku a potažmo i výsledného souboru. Práce s těmito přístroji už vyžaduje značně pokročilé znalosti i zkušenosti jak z oblasti fotografie, tak výpočetní techniky. Obr. 1.6: Camera obscura, předchůdce fotografického přístroje 1. Fotoaparát

21 ŠKOLA DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE Objektiv O objektivu mohu s klidným svědomím hovořit jako o oku nebo očích fotografického přístroje. Bez objektivu by nám fotoaparát mohl sloužit pouze jako módní doplněk, bez objektivu není fotoaparát ničím. Pro přesnost a pobavení udělám opět krátkou odbočku do historie. Předchůdce našich fotoaparátů, totiž přístroj stojící na počátku fotografické éry, jímž byla camera obscura, jinak též dírková komora, objektiv nepotřeboval. Světlo dopadalo, jak už sám název napovídá, na matnici bez přispění nějakého optického prvku, ale pouze malým otvorem. Tento fakt ovšem poněkud omezoval možnosti expozice, i když se rozhodně nejednalo o situaci, jež by průkopníky fotografie znepokojovala. Vždyť bylo nejprve nutné vyřešit samotný záznam a ustálení fotografického obrazu. Když tomu tak bylo, přišel na řadu jednoduchý objektiv, jenž se umístil v prostoru původního otvoru. Fotoaparát Objektiv? Na co to je? Není vyloučeno, že fotograf-badatel si bude chtít vyzkoušet, jak pracuje jeho fotoaparát bez objektivu. Jestliže disponuje digitální zrcadlovkou s výměnným objektivem, v pokusu mu nic nebrání objektiv stačí odejmout a exponovat. Troufám si tvrdit, že výsledek pokusu uspokojí jen málokterého fotografa. Aby výsledek alespoň částečně odpovídal představám svého autora, je nutné světelné paprsky, jež dopadají na světlocitlivý prvek, nějakým způsobem regulovat. Částečnou regulaci provádí objektiv sám, ale v případě, že toužíte po špičkových výsledcích a chcete mít nad fotoaparátem převahu, je nutné se s objektivem seznámit důkladněji a následně se ho naučit používat. Objektiv je soustavou několika čoček, jež lze rozdělit na spojky a rozptylky. Tyto čočky se spojují do různých skupin a ty jsou nazývány termínem členy. Předpokládám, že v případě, že těmto řádkům věnujete dostatek pozornosti, měla by téměř automaticky následovat otázka: Proč existují různé druhy čoček, navíc řazených do členů, a proč je nutné se tím vůbec zaobírat? Nutné to pochopitelně není, fotoaparát, jejž si pořídíte, je jednou vybaven nějakým optickým systémem a vám může být v zásadě jedno, jakou cestu světlo před dopadem na světlocitlivý prvek musí absolvovat. Pokud je ovšem tato publikace zvána školou, měla by obsahovat i jiné informace než pouze ty, jež se týkají obecného popisu. Podle počtu čoček a členů totiž může fotograf nebo potenciální zájemce o celý fotoaparát, případně pouze o výměnný objektiv, zjistit, jak na tom je kvalitativně objekt jeho zájmu. Spojky a rozptylky organizované v členech nejsou v objektivu jen tak pro zpestření teorie nebo zvýšení jeho váhy, případně finanční náročnosti. Plní hned několik funkcí a jednou z nich je eliminace optických vad objektivu. Že to zní poněkud zmateně? Možná, ale postupujme dále. Objektiv přístroj potřebuje proto, aby bylo regulováno světlo jím procházející. K tomu potřebuje čočky, čočky mají optické vady související s jejich tvarem a lomem světla a tyto vady lze korigovat dalšími čočkami nebo jejich soustavami v členech. Zcela paradoxně je tedy jednou z důležitých funkcí čoček eliminace vad, jejichž příčinou jsou. Z toho vyplývá následující. Čím více prvků objektiv má, tím je kvalitnější, neboť je kvalitnější i eliminace optických vad. Od objektivu s dvěma čočkami lze skutečně velice těžko předpokládat špičkovou kvalitu, jež se projevuje právě v co největší eliminaci chyb. Jednoduše řečeno, čím více čoček, tím větší váha a finanční náročnost, ale zároveň i vyšší kvalita. S kvalitou pochopitelně souvisí i použitý materiál. Jen naprostý blázen by předpokládal, že objektiv, jehož optické prvky jsou zhotoveny z plastu, bude dosahovat výsledků stejných jako objektivy se skleněnými prvky v ceně několika desítek tisíc. 1.3 Objektiv

22 22 ŠKOLA DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE Poznámka Zcela přesnou alegorií jsou čočky dioptrických brýlí. Plastové jsou v základních sadách nabízeny levnější a lehčí na rozdíl od čoček skleněných, které mají vyšší parametry jak váhové, tak finanční. Proč tomu tak je? Sklo je jednoduše materiálem s větší čirostí než plast a to umožňuje lepší průchodnost světla. I když v poslední době se objevují plastové materiály s vysokou kvalitou, tato kvalita je doprovázena o dost vyšší cenou a kruh se nám tedy pěkně uzavírá Ohnisková vzdálenost a obrazový úhel Čočky v členech máme tedy pěkně uzavřeny v pouzdře s názvem objektiv a nyní budou následovat informace, jež mají pro většinu z vás větší váhu. Jedná se o informace týkající se vlastností objektivu. Jako první jmenuji ohniskovou vzdálenost, jež je označována jako f. Co to je ohnisková vzdálenost a k čemu se hodí? Ohnisková vzdálenost je závislá na vzdálenosti jednotlivých čoček nebo prvků a roviny zobrazení, jež je v našem případě tvořená prvkem CCD nebo CMOS. Změnou této vzdálenosti se při jejích menších hodnotách obraz zaostří, v případě větších hodnot se změní obrazový úhel objektivu. A je zde další termín. Obrazový úhel objektivu je další velice podstatnou vlastností tohoto optického prvku a úzce souvisí s ohniskovou vzdáleností. Nepochybuji o tom, že jste se v rámci své fotografické praxe setkali s termíny širokoúhlý objektiv neboli širokáč, dlouhé ohnisko neboli teleobjektiv, nebo záklaďák neboli padesátka. Jak už název napovídá, jedná se o vlastnost týkající se velikosti úhlu, jehož okraje tvoří vymezení scény, které vidíte v hledáčku přístroje. Obr. 1.7: Schematické vyjádření obrazového úhlu Jak již bylo řečeno, jedná se o vlastnost objektivu související s ohniskovou vzdáleností a praxe je velice jednoduchá, čím kratší ohniskovou vzdálenost objektiv má, tím širší je jeho obrazový úhel. Klasická fotografie rozeznává tři druhy objektivů podle obrazového úhlu: Širokoúhlý, který má obrazový úhel 60 a více stupňů. Základní, jehož obrazový úhel je 60 až 35 stupňů. Dlouhoohniskový, který má obrazový úhel menší než 35 stupňů. 1. Fotoaparát

23 ŠKOLA DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE 23 Co z toho všeho vyplývá pro praktické využití? Je to prosté a jednoduché. Pokud fotografujete některou z klasických scén, jako je například ta na následujícím obrázku, širokoúhlým objektivem vidíte více do široka, zaberete širší scénu, ovšem jednotlivé objekty v této scéně se jeví jako zmenšené. Dlouhoohniskový objektiv naopak objekty přiblíží, potažmo zvětší, ovšem za cenu výrazného zúžení scény. Základní objektiv je kompromisní řešení, ovšem s velice důležitým prvkem na rozdíl od širokoúhlého objektivu nedeformuje fotografované objekty ani nikterak výrazně nezplošťuje scénu, jako to činí objektiv s dlouhým ohniskem. Fotoaparát Obr. 1.8: Na ilustračních fotografiích vidíte rozdíl mezi expozicí krátkým a dlouhým ohniskem 1.3 Objektiv

24 24 ŠKOLA DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE Poznámka Změna ohniskové vzdálenosti a obrazového úhlu je velice mocnou zbraní jak v případě nutnosti, kdy nemůžete od fotografovaného objektu dostatečně odstoupit a do základního objektivu se vám prostě nevejde, tak v situaci, kdy si potřebujete některý objekt přiblížit. Změna obrazového úhlu je i silným nástrojem v případě fotografie tvůrčí a využití vlastností objektivu se budu věnovat v příslušné kapitole. Každý fotograf by měl mít ovšem na paměti, že v případě použití krátkého ohniska dochází k deformaci, jež je zvána soudkovatostí. Snímek pořízený extrémně širokým objektivem může pak vypadat jako poměrně zdařilá vypouklina Objektivy podle konstrukce V souvislosti s ohniskovou vzdáleností je třeba upřesnit některé konstrukční charakteristiky. Objektivy lze totiž rozdělit na objektivy s pevnou ohniskovou vzdáleností a objektivy s proměnnou ohniskovou vzdáleností, pro které se vžil termín zoom. Jak už ze samotných názvů vyplývá, u pevného ohniska nelze měnit ohniskovou vzdálenost. V případě, že se rozhodnete nějaký objekt přiblížit, nezbývá nic jiného, než objektiv vyměnit. Neděje se tak pochopitelně za pomoci nějakého násilí. Výměnný objektiv používá jako nejčastější spoj s tělem fotoaparátu bajonet nebo závit. Nevýhodou tohoto řešení je poměrně značná časová prodleva při výměně objektivu a potřeba mít možnost tyto objektivy bezpečně uskladnit během samotného fotografování. Výhodu představuje větší spolehlivost a trvanlivost, neboť v těchto objektivech je pohyb členů minimalizovaán, a tudíž nehrozí nebezpečí závady, například proniknutím nečistot do některého pohybujícího se elementu. Naproti tomu objektivy s proměnnou ohniskovou vzdáleností, u kterých toto nebezpečí hrozí, poskytují uživateli větší adaptabilitu a rychlost. Ohniskovou vzdálenost změní pouhým otočením prstence na obvodu objektivu. Další prvek, podle kterého lze objektivy rozdělit, se netýká přímo problematiky ohniskové vzdálenosti. Podle toho, jakým způsobem zaostřují, se objektivy rozdělují na objektivy s manuálním a automatickým ostřením neboli autofokusem, což je další z velice často používaných termínů. Objektivy s autofokusem disponují výhodou rychlého zaostření, a to nejen u špičkových fotoaparátů. V menší míře se lze setkat s objektivy s výhradně manuálním zaostřováním. Ruční zaostřování je doménou ateliérových přístrojů, u kterých se nepředpokládá nutnost reagovat při expozici rychle a okamžitě, jako například u reportážní fotografie. Nejrozšířenější je však kombinace auto a manuálního ostření, a to zvláště u finančně náročných typů. Možná se ptáte, proč vůbec používat ruční, když mám k dispozici automatické ostření. Je to proto, že některé světelné situace nedovolí automatice fotoaparátu přesně zaostřit a pak nezbývá nic jiného než pěkně kroutit ostřicím kolečkem podle vlastního uvážení. Jedná se především o scény, které nemají dostatek ostře kontrastních ploch, jež jsou pro autofokus hlavním vodítkem. Pro úplnost musím zmínit i takzvané objektivy fix-fokus, které se uplatňují zvláště u velice levných typů přístrojů. Takovýto objektiv je pevně zaostřen na neurčito s velkou hloubkou ostrosti. V případě, že jste věnovali dostatečnou pozornost předchozím řádkům, nemusím jistě zdůrazňovat, že přístrojům s takovýmto objektivem je lépe se zdaleka vyhnout. 1. Fotoaparát

25 ŠKOLA DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE 25 Fotoaparát Obr. 1.9: Pro autofokus je složité zaostřit scénu s převažujícím nízkým kontrastem Jak zjistit, jaký mám objektiv Jistě jste si všimli, že předcházející řádky zcela postrádají jakékoli upřesnění nebo definici toho kterého objektivu ve smyslu 50mm objektiv je základní, 300mm hodnota zcela určitě přináleží dlouhoohniskovému objektivu. To jsou údaje, jež platí pro fotografii klasickou, přesněji pro přístroje pracující s kinofilmem s políčkem o rozměrech mm, na které se exponuje. U digitální fotografie je situace složitější, a to také proto, že snímací prvek digitálního fotoaparátu je ve většině případů menší než políčko kinofilmu. Tento stav se týká hlavně digitálních zrcadlovek s výměnnými objektivy, které jsou konstrukčně stejné jako klasické přístroje a používají i klasické objektivy se stejným značením pouze záznamové médium je jiné. Digitální přístroje kompaktní potom využívají již jiného systému značení, neboť jejich objektivy jsou konstrukčně přizpůsobeny snímacímu prvku. Aby byl zmatek v této oblasti ještě větší, používají někteří výrobci pro označení parametrů objektivu i ekvivalent kinofilmového formátu. Z toho důvodu není možné paušalizovat a jednoznačně prohlásit, že objektiv o velikosti 20 mm je v případě digitální fotografie objektivem základním, širokoúhlým, nebo dokonce dlouhoohniskovým. Vzniklý gordický uzel nebudeme přesekávat, ale docela jednoduše ho rozmotáme. Pro objasnění není nutné seznamovat se s žádným komplikovaným matematickým vzorcem. Ohniskovou vzdálenost a obrazový úhel lze vypočítat na základě velikosti úhlopříčky plochy snímacího prvku, to znamená pomocí Pythagorovy věty. Jestliže tedy znáte velikost snímacího prvku vašeho fotoaparátu, již zjistíte v manuálu přístroje, dokážete rovněž teoreticky určit, které nastavení objektivu má charakter dlouhého nebo jiného ohniska. O fenoménu ohniskové vzdálenosti ve vztahu k velikosti snímacího prvku se vedly a vedou rozsáhlé diskuze, a to převážně v teoretické rovině. Pro praxi je však podle mého názoru důležitá zkušenost, kterou získáte používáním nebo testováním možností svého přístroje. V rámci expozice je nutné, aby se vám v objektivu zobrazilo to, co potřebujete. Neznám fotografa, jenž by před stisknutím spouště s nadšením řešil matematickou úlohu, a ani není důvod, proč by tak Poznámka 1.3 Objektiv

26 26 ŠKOLA DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE měl činit. Zkuste praktikovat malé fotocvičení. Exponujte jednu scénu v mezních hodnotách ohniskové vzdálenosti objektivu a pak věnujte dostatek času praktickému vyhodnocení výsledků. Na nich totiž krásně uvidíte vztah změny úhlu zobrazení a ohniskové vzdálenosti Světelnost Světelnost je další z důležitých vlastností objektivu. I když se o ní zmiňuji jako o jednom z velice podstatných faktorů při výběru fotoaparátu v patřičné kapitole, nebude jistě na škodu věnovat pozornost i teoretické stránce záležitosti. V případě světelnosti se fakticky jedná o optický průměr a čím větší tento průměr je, tím více světla proniká na světlocitlivý prvek fotografického přístroje. Na tom, jaké množství světla dokáže fotograf na CCD nebo CMOS dopravit, závisí hlavně expoziční možnosti, kterým se věnuje speciální kapitola. Obecně platí: čím větší světelnost, tím lépe. Jak ale hodnoty rozeznat? Pokud je vaše vášeň pro fotografii doprovázena vášní fyzikálně-matematickou, mám tu pro vás následující definici. Světelnost c je největší relativní otvor objektivu a platí, že c = f/d, přičemž f je ohnisková vzdálenost a D je optický průměr objektivu. V praxi je tento poměr zcela zřetelný, objektivy se stejným optickým průměrem, ale menší ohniskovou vzdáleností mají i vyšší světelnost, to znamená nižší hodnotu nejmenšího clonového čísla. Tento vztah si můžete ověřit i na svém fotoaparátu. Nastavte režim na automatické nastavení clony a pracujte s rozdílnou ohniskovou vzdáleností. Uvidíte, že čím větší bude ohnisková vzdálenost, tím vyšší clonové číslo bude nastaveno jako minimální mezní hodnota. Osobně se domnívám, že pro fotografickou praxi je důležitější výsledek tohoto matematického snažení, a tím je clonové číslo definované například tímto vztahem: f/2.6, kde f je proměnná. Jedná se totiž o číslo, se kterým fotograf přímo pracuje. Zanechme tedy matematiku matematikům a pojďme se podívat na to, jak výsledků jejich snažení využít. V tento okamžik je adekvátní zjištění světelnosti pomocí clonového čísla. O tom, jaké hodnoty má objektiv přístroje, se dozvíte buď z manuálu přístroje, konkrétně v jeho části věnované technické specifikaci, nebo přímo na obrubě objektivu. Pokud v těchto místech naleznete například vyjádření 1:4/50, víte, že váš objektiv má základní clonové číslo 4 a ohniskovou vzdálenost 50 milimetrů. Clonové číslo 4 ovšem není žádná sláva, špičkové objektivy disponují světelností až 1: Rozlišovací schopnost objektivu No nazdar, objektiv má také rozlišení? Copak se rozlišení netýká pouze snímacího prvku? Přiznám se, že tomuto tématu se věnuji s neobyčejnou chutí. Stává se totiž pravidlem, že mnoho odborníků na digitální fotografii, a to zvláště z řad publicistů, s tímto faktorem vůbec nepočítá a předmětem výhradní adorace je pro ně rozlišení CCD nebo CMOS. Pokud máte možnost, zkuste si vyfotografovat snímky hustě čtverečkovaného papíru přes libovolné sklo, například kousek okenní tabulky, a porovnat ho s další fotografií pořízenou přes kousek plexiskla. Pokud se vám bude chtít, můžete pokračovat v pokusu dál, vyzkoušejte si filtry objektivu různých výrobců a různých cenových hladin. Zjistíte, že výsledky nejsou stejné, a to zvláště při podrobném zkoumání nebo následném tisku. Různé materiály, kterými procházel světelný paprsek před dopadem na světlocitllivý prvek, mají i odlišné vlastnosti a stejně je tomu u samotných objektivů. Ve fotografické hantýrce se používá termín tvrdost objektivu a jedná se o schopnost objektivu rozeznat určitý počet čar na milimetru zachyceného obrazu. Rozlišovací schopnost objektivu je z toho důvodu udávána v čarách na milimetr. 1. Fotoaparát

27 ŠKOLA DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE 27 Špičkové objektivy mají tuto schopnost definovanou ve stovkách, objektivy z nižší cenové hladiny potom v desítkách. Jelikož střídavě pracuji s objektivem, jenž má rozlišení 300 čar na milimetr, a s objektivem konfekčním, mohu své tvrzení podložit praxí i bez znalosti matematicko-fyzikálních vlastností. S tvrdým, rozumějte špičkovým objektivem jsou na snímku patrné detaily i při extrémním zmenšení. U konfekčního detaily, tedy jemná kresba, zmizí. Daní za onu špičku je ovšem cena oproti Kč za výměnný objektiv mm dodávaný k DSLR. Poznámka Problematika ostrosti objektivu je velice oblíbena při teoretických debatách věnovaných prostředku, jenž je vyjádřen takzvaným rozptylným kroužkem. Poněkud jízlivý tón jsem použil záměrně a věřím, že pro něj jako čtenáři i jako fotografičtí praktici najdete pochopení. Kdo z vás si při fotografování vzpomene na patřičné poučky či akademická pravidla kuloárů? Tím rozhodně nechci říci, že by se jednalo o něco zbytečného, ale podle mého názoru jde spíše o záležitost, jejíž znalost pro praktické fotografování není příliš nutná. V případě, že se chcete ostřicími schopnostmi svého přístroje nebo přístrojů zaobírat prakticky a zjistit, jak se vlastně objektiv chová, zkuste malé cvičení, které je znázorněno na následujícím obrázku. Vezměte jakékoli měřítko s dostatečně zřetelnou stupnicí a zkuste zaostřit například na některou číselnou značku. Začněte od nejmenšího clonového čísla a postupně exponujte po clonové číslo nejvyšší. Sami se potom budete moci na monitoru počítače přesvědčit, že hloubka ostrosti se nerozšiřuje rovnoměrně směrem od a k objektivu. V některých odvětvích, jako je například aranžovaná fotografie, je nutné s tímto faktem počítat a lze ho využít. Fotoaparát Obr. 1.10: Na stupnici měřítka vidíte rozdíl v hloubce zaostření 1.4 Clona a závěrka Jak jste jistě poznali, veškeré dění okolo fotografie je úzce provázáno se světlem a samotná definice fotografie malby světlem hovoří zcela jasně. Jestliže malíř vytváří malbu olejem, má k dispozici štětec, barvy, ředidlo a svou představu o tom, jak by měl obraz po dokončení vypadat. Nejdůležitějšími nástroji fotografa jsou technické prvky fotoaparátu, jež mu umožňují v okamžiku expozice regulovat světlo, a tak ovlivňovat celkovou podobu finálního snímku. V případě fotografie digitální nebo digitalizované je ovšem nezanedba- 1.4 Clona a závěrka

28 28 ŠKOLA DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE telné i sekundární ovlivnění obrazu, a tím je počítačová editace, o níž pojednává speciální kapitola této publikace. V předchozím oddíle byla věnována pozornost objektivu, tedy prvku fotoaparátu, kterým dopadají na CCD nebo CMOS regulované světelné paprsky. Regulované jsou zatím pouze částečně, a to ohniskovou vzdáleností a obrazovým úhlem objektivu. Následující řádky se věnují podstatně výraznější regulaci, a to regulaci množství světla a času, po který na světlocitlivý prvek světlo dopadá Clona Clona úzce souvisí s objektivem a jak si jistě dobře pamatujete v kapitole o objektivu byla zmínka o clonovém čísle: co to tedy je clona a clonové číslo? Clona je vlastně jakousi bariérou kruhového tvaru, umístěnou uvnitř objektivu. Tato bariéra se skládá z jednotlivých lamel, jejichž vzájemná poloha vytváří uprostřed bariéry otvor. Velikost tohoto otvoru lze měnit a ovlivňovat tak množství světla, jež clonou prochází. Ke zmíněné změně velikosti clony pochopitelně nedochází samovolně. Jestliže pracuje fotoaparát v automatickém nebo poloautomatickém režimu, nastavuje velikost otvoru na základě hodnot vzniklých při expozičním měření. To samé dělá fotograf, pracuje-li v plně manuálním režimu. Ani fotoaparát, ani fotograf však neregulují velikost clony náhodným posunem lamel nebo plynulým pohybem, ale v krocích. Velikost clony je dána clonovými čísly, jež jsou naštěstí pro všechny uživatele fotoaparátů standardizovány a jen velice těžko se setkáte s přístroji, které by měly značení neodpovídající tomuto standardu. Tato čísla se nazývají clonová čísla a část jejich řady vypadá takto: 4, 5.6, 6.7, 8... Obr. 1.11: Velikost clony je závislá na clonovém číslu Poznámka Pracujete-li s objektivem s proměnnou ohniskovou vzdáleností, mění se i světelnost objektivu. V praxi to znamená, že v případě dlouhého ohniska není možné pracovat s nejmenším clonovým číslem, ale až s číslem následujícím. Větší světelnosti, a tudíž i možnosti využít nejmenší clonové číslo, dosáhnete při práci s ohniskem krátkým Závěrka Závěrka fotoaparátu není nic jiného než další bariéra ovlivňující tok světelných paprsků směřujících ke světlocitlivému prvku. Od clony se však výrazně liší. Zatímco clona určuje velikostí otvoru množství procházejících světelných paprsků, závěrka má velikost konstantní a určuje časový úsek, po který světlo proniká. Zkráceně lze funkce prvků vyjádřit takto: clona = množství, závěrka = čas. Pokud si vzpomenete na nějaký historický dokumentární film nebo komedii, ve které je určitá sekvence věnována fotografickému snažení, zcela určitě se vám vybaví okamžik, kdy vylétl ptáček. Onen vzlet byl doprovázen sejmutím a opětným nastavením krytky objektivu, a to většinou u deskového přístroje. Sejmutí a následné zakrytí objektivu suplovalo zmiňovanou závěrku, která v tomto vývojovém stádiu fotografie nedosahovala 1. Fotoaparát

29 ŠKOLA DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE 29 potřebných technických parametrů. Později začala klasická fotografie používat několik druhů mechanických závěrek pracujících na různých principech. Impulzem k tomu bylo mimo jiné i radikální zmenšení formátu filmu a s tím související výrazné zmenšení fotografických přístrojů. Příklad sejmutého objektivu velice přesně definuje i princip práce závěrky. Bariéra, o které jsem hovořil, je tvořena plátýnkem, jež se v okamžiku expozice sroluje, a tím vytvoří patřičný otvor. Plátěná závěrka byla ovšem doménou starších klasických přístrojů a nedovolovala pracovat s vyššími rychlostmi. V současné době je většina klasických i digitálních přístrojů vybavena závěrkou lamelovou, která se skládá z několika pohybově nezávislých plochých dílů, jež se v okamžiku expozice posunou mimo otvor závěrky. Tento princip umožňuje dosáhnout daleko vyšších rychlostí, a tak donedávna bájná rychlost 1/4000 vteřiny není dnes nijak neobvyklá. Pro úplnost dodám část číselné řady rychlosti závěrky 1/60, 1/90, 1/125, 1/250 Mechanickou závěrku digitálních fotoaparátů nahrazuje u některých typů závěrka elektronická. V případě těchto závěrek se nejedná tak jako u clony o žádnou mechanickou součástku princip činnosti je velice jednoduchý. Čas, po který světlo na prvek CCD nebo CMOC dopadá, je určen jeho aktivní činností. Jednoduše řečeno, snímací prvek se na dobu expozice aktivuje a snímá, poté se deaktivuje. Výhodou těchto závěrek je, jak jistě tušíte, jejich prostorová nenáročnost, která je prakticky nulová. Přístroje s elektronickou závěrkou zároveň vykazují schopnost zachycovat snímek v kratších expozičních časech. Poměrně dlouho se zde vyjadřuji o expozičním čase, ale stále vám něco dlužím. Stejně jako v případě clonového čísla nelze expoziční čas regulovat způsobem, jakým například přidáváte plyn ve svém automobilu. Expoziční časy jsou opět standardizovány na jednotlivé kroky. Setkat se tedy můžete s vyjádřením 1 sec, což je poměrně dlouhý expoziční čas, častěji využívané jsou hodnoty 1/125, 1/250, což znamená, že je závěrka otevřena jednu stopětadvacetinu, respektive dvěstěpadesátinu sekundy. Extrémně rychlé fotoaparáty mají skutečně bleskové závěrky, například Canon EOS-1D Mark II dokáže exponovat osmitisícinou sekundy, pro ilustraci uvádím i číselné vyjádření 1/8000. Rozsah závěrky významnou měrou určuje šířku realizovatelných možností tvůrčího záměru. Jednoduše řečeno, čím širší rozsah času závěrky, tím více si budete moci pohrát se svým snímkem. Fotoaparát Obr. 1.12: Schematické vyjádření umístění clony a závěrky ve fotoaparátu 1.4 Clona a závěrka

30 30 ŠKOLA DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE Spolupráce clony a závěrky V tomto okamžiku tedy víte, kde je ve vašem fotoaparátu clona a závěrka, jak pracují a s jakými hodnotami. K čemu je to ale všechno dobré? Nestačil by snad k exponování pouze jeden regulátor toku světla? Samozřejmě, že by stačil a poměrně dlouhou dobu docela jednoduše stačit musel. Vzpomeňte si na výše zmiňované sejmutí krytky objektivu. Pokud budete chtít okusit kouzlo staré fotografie, není problém aplikovat podobný postup i na digitálním přístroji. Stačí nastavit plně manuální režim a clonové číslo na nejmenší hodnotu, abyste nestrávili s krytkou v ruce příjemný půlden nicnedělání. Pokud to váš přístroj umožňuje, zkuste nastavit expoziční čas na čtyři vteřiny nebo jednoduše na ten nejdelší, jejž máte k dispozici. Pak namiřte objektiv fotoaparátu na objekt, který chcete fotografovat, a rychle sejměte krytku objektivu. Počítejte třeba do tří a opět krytku nasaďte. Pokud má váš fotoaparát LCD panel, můžete hned zjistit, co že jste to vyfotografovali. Jsem si naprosto jist, a to i v případě, že pracujete se stativem, že výsledkem nebudete nadšeni. Teprve poté, co si podobný způsob vyzkoušíte s jinými hodnotami několikrát, bude možná na výsledném snímku něco vidět. Nepředpokládám však, že by vás podobný výsledek příliš uspokojoval. Asi těžko někdo z vás bude čekat na to správné světlo, jež by umožňovalo fotografovat tímto způsobem, a ještě méně z vás by se spokojilo s tím, že na snímku je jen několik rozmazaných skvrn. Za tu trochu námahy ovšem pokus stojí, neboť zjistíte, jak to měli vaši předchůdci těžké, a hlavně si uvědomíte důležitost clony a závěrky. Clona a závěrka ve vzájemné symbióze umožňují regulovat světlo tak, aby fotograf dosáhl požadovaného výsledku. To znamená, že i rychle se pohybující předmět bude ostrý jedná se o záležitost, již má na starost závěrka regulující čas, po který světlo dopadá na světlocitlivý prvek. Zároveň dosáhnete i toho, že rychle se pohybující předmět bude ostrý i do hloubky. K objektivu se přibližující Alík bude mít tedy ostrý nejen čenich, ale zároveň i ocas. V tomto případě se jedná o záležitost clonového čísla, potažmo velikosti otvoru clony. Pokud se v problematice času a hloubky ostrosti dostatečně zorientujete, lze směle prohlásit, že budete moci realizovat jakýkoli svůj záměr. Zatím jsem tedy hovořil o cloně a závěrce jako o dvou oddělených elementech a ne každému musí být jasné, jak to všechno vlastně pracuje. Představte si říční tok a na něm dvě přehrady v těsné blízkosti za sebou. Propusť první přehrady představuje clonu a závěrku. Přesněji velikost, na kterou se propusť otevře, představuje clonu a doba, po kterou bude otevřena, závěrku. Dolní přehrada, jež je zatím prázdná, představuje světlocitlivý prvek. V případě, že chcete spodní přehradu zaplnit co nejrychleji, je nutné otevřít propusť horní přehrady co nejvíc a k zaplnění bude stačit kratší doba. Jestliže chcete dolní přehradu naplnit pomalu, stačí propusť přehrady horní otevřít málo a naplnění bude trvat delší dobu. Co z toho vyplývá? Pokud máte závěrku nastavenu na největší otvor, to znamená na nejmenší clonové číslo, např. f/1.8 nebo f/4, budete potřebovat méně času k tomu, aby se na váš prvek dostalo dostatečné množství světla, například 1/250 nebo 1/500. Pokud bude clonový otvor malý, to znamená clonové číslo například 16, budete k zaplnění světlocitlivého prvku potřebovat času více. Poznámka Demonstruji sice funkci dvou prvků, ale v případě propusti přehrady se jedná o jeden regulující prvek. Je to správné? Pro demonstraci zcela určitě a opodstatnění v praxi by se také našlo. Existovaly a existují přístroje, jež mají funkci clony a závěrky integrovánu, a to v objek- 1. Fotoaparát

31 ŠKOLA DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE 31 tivu. Princip je takový, že jsou lamely clony před expozicí uzavřené a po dobu expozice se otevřou po určenou dobu v nastavené velikosti clonovém číslu. Hloubavější, případně zkušenější z vás možná dospějí k přesvědčení, že celé demonstraci vztahu ještě něco chybí, a mají pravdu. Poněkud jsem opomněl zakalkulovat do ilustračního příkladu velikost spodní vodní plochy, jež má na čas potřebný k naplnění pochopitelně výrazný vliv. Ihned chybu napravím. Velikost plochy demonstruje citlivost snímacího prvku, přesněji jeho proměnnou citlivost, jež může být ilustrována proměnnou výší hladiny dolní nádrže. Ani tentokrát se však nevyhnu zdánlivému rozporu. Stejně jako v případě clony velké clonové číslo versus malý otvor platí i zde vyšší citlivost udávaná v ISO menší velikost clonového otvoru a kratší čas závěrky, kterou potřebujete k zaplnění. Celý vztah clona závěrka citlivost a osvětlení je vlastně soustavou proměnných a změna jedné veličiny má přímý vliv na veličiny zbývající. Naštěstí pro fotografickou veřejnost je již od dob klasické fotografie tento vztah definován jako reciproční zákon a podle mého názoru se jedná o vyjádření velice výstižné a hlavně v praxi využívané, pracuje s ním i procesor vašeho přístroje. Tento zákon definuje například to, že v případě určité intenzity osvětlení je nutné pracovat s clonou f/8 a časem 1/125 při nastavení citlivosti ISO 100. V případě, že se intenzita osvětlení sníží nebo chcete pracovat s jiným clonovým číslem, změní se i ostatní hodnoty: f/5.6 1/250 ISO 100 nebo f/16 1/90 ISO 100. Schematicky se vztah dá vyjádřit tak, jak vidíte na obrázku Fotoaparát Obr. 1.13: Schematické vyjádření recipročního zákona Při současné praxi, a to zvláště s digitálním fotoaparátem, je podrobná znalost clonového čísla spíše záležitostí chuti věnovat se problému detailně. Expoziční měření obstarává automatický nebo poloautomatický režim, který vhodný vztah clona závěrka v závislosti na nastavené citlivosti nadefinuje sám, a to právě na základě recipročního zákona. V případě, že pracujete manuálně, máte k dispozici i stupnici v hledáčku fotoaparátu, jež identifikuje stupeň podexpozice nebo přeexpozice. Bez složitého výpočtu lze tedy dosáhnout optimálního nastavení. Možná se ptáte, proč se tedy o proměnných tak obsáhle zmiňuji, když je jejich nastavení svým způsobem vždy záležitostí fotoaparátu. Je to proto, že přinejmenším jedno z nastavení clona závěrka citlivost (a v případě, že pracujete s umělým osvětlením, i svítivost) můžete ovlivňovat ve prospěch svého záměru Hloubka ostrosti Změna clonového čísla, respektive velikosti clonového otvoru má kromě regulace světelného toku ještě jednu výraznou vlastnost, a tou je změna hloubky ostrosti. Hloubka ostrosti určuje, jaký prostor snímku bude v ose objektivu ostrý. Jestliže jsem v souvislosti s clonovým číslem hovořil o tom, že není nutné nosit patřičné pravidlo neustále v hlavě, v případě hloubky ostrosti je situace zcela jiná. Každý skutečný fotograf musí mít vždy na paměti fakt, že se změnou clonového čísla se tato hloubka mění. Platí následující pravidlo čím větší je clonové 1.4 Clona a závěrka

32 32 ŠKOLA DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE číslo, tím větší dosáhnete hloubky ostrosti. Jestliže potřebujete mít například obrázek ostrý v popředí i pozadí, je nutné pracovat s vysokým číslem (např. f/16, f/22). Jedná se o situaci, kterou využijete při fotografování krajiny nebo rozptýlené skupiny osob na nějakém večírku, případně při makrofotografii. Pokud vysoká hloubka ostrosti vašemu záměru nevyhovuje, například v situaci, kdy chcete eliminovat rušivý prvek na pozadí, využijete nízké clonové číslo (např. f/4, f/5.6). Obr. 1.14: Hloubka ostrosti demonstrovaná na praktickém příkladu Obr. 1.15: První snímek byl exponován s dlouhý časem, druhý s časem krátkým 1. Fotoaparát

33 ŠKOLA DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE Práce s časem Přímý vliv na tvůrčí proces má i rychlost závěrky. Čím rychlejší bude čas závěrky vašeho fotoaparátu, tím rychlejší předměty si budete moci dovolit fotografovat, a přitom budou ostré, neboť čas expozice bude kratší. Jestliže pracujete s delšími časy, lze dosáhnout určitého stupně neostrosti, který může být fotografii zdánlivě pouze ku škodě. Není tomu tak, neostrost je možné a mnohdy žádoucí využít k realizaci tvůrčího záměru a v kapitole věnující se kompozici a praktickým pravidlům se dozvíte více. 1.5 Expoziční měření Světelné paprsky, tok světla, clonové číslo, rychlost závěrky termín střídá termín a vy možná začínáte propadat panice, ale je to naprosto zbytečné, neboť následně provedu drobnou redukci. Pro fotografa jsou při expozici důležité pouze clonové číslo a rychlost závěrky, což jsou hodnoty, se kterými je nutné pracovat. Dobrá, ale jak nastavit konkrétní správné hodnoty clony a závěrky, jak je vlastně získat? V nějaké příručce nebo jen tak odhadem a jaké hodnoty lze vlastně považovat za správné? Na první část otázky není složité odpovědět. Požadované hodnoty získáte pomocí expozičního měření, přesněji měřicího prvku ukrytého ve vašem přístroji, jenž ve spolupráci s procesorem fotoaparátu vyhodnotí světelné podmínky scény, kterou chcete fotografovat. Druhá část otázky týkající se relativní správnosti měření rozvádí problematiku expozičního měření poněkud do široka a vyhodnocení měření je už úkol pro zkušeného fotografa, nicméně vždy je třeba vycházet z recipročního zákona, o kterém byla zmínka v části věnované cloně a závěrce. Následující řádky se zabývají technickou podstatou expozičního měření, ale nebojte se, o nic nepřijdete. V kapitole věnované přípravě expozice se dozvíte o tom, jak veškeré možnosti expozičního měření využít k získání správné expozice a zároveň pracovat s měřením tvůrčím způsobem. Fotoaparát Jak to vlastně začalo Mistrovství klasických fotografů počátků éry fotografie spočívalo, mimo jiné, i v tom, že postupem času získávali při praktické činnosti zkušenosti nejen v oblasti kompozice, kde mohli koneckonců opisovat od malířů, ale hlavně v oblasti technické. Po určité době starý mistr věděl, že v pravé poledne může krytku objektivu vrátit vmžiku, pokud fotografoval a nebe bylo pod mrakem, mohl si před vrácením krytky oddychnout. Později, u fotoaparátů se závěrkou, se situace příliš nelišila, jen byla expozice pohodlnější stačilo jednoduše něco zmáčknout a pak zase pustit. Ilustrativním příkladem jsou fotoaparáty s balónkem, jež jsou občas k vidění ve filmech z první poloviny minulého století. Postupem času se začaly objevovat expozimetry, zařízení nezávislá na fotoaparátu, která měřila požadované hodnoty intenzity dopadajícího světla před expozicí. Součástí přístrojů byla stupnice, na níž se indikoval v závislosti na naměřených hodnotách poměr clona/čas. V případě složitějších scén v ateliéru je expozimetr, kterým lze měřit světlo odražené i přímé, nezbytností a samotné proměření scény záležitostí poměrně zdlouhavou, nicméně přesnou. Jestliže se budete věnovat ateliérové fotografii, vyplatí se vědět i něco o zmiňovaném expozimetru, případně luxmetru. Na obrázku 1.16 je alespoň schematicky vyjádřený základ. Poznámka 1.5 Expoziční měření

34 34 ŠKOLA DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE Dalším stádiem vývoje expozičního měření bylo hybridní řešení. Jednalo se o umístění citlivého měřicího prvku na tělo fotopřístroje. Expozimetr dokázal sice změřit odražené světlo, ale měření bylo značně nepřesné, přesněji značně nepřesné z dnešního pohledu. Zařízení totiž měřilo světlo dopadající na jeho světlocitlivý prvek, a nikoli světlo dopadající na film a nebralo v úvahu úbytek světla při průchodu objektivem. V současnosti jsou totiž tyto přístroje implementovány přímo do těla fotoaparátu a na fotografa s expozimetrem lze v plenéru narazit jen velice zřídka. Expozimetr je tedy zabudován v těle přístroje, a to tak, Obr. 1.16: Měření odraženého (expozimetr) a dopadajícího (luxmetr) světla aby měřil hodnoty světla po jeho průchodu objektivem, jedná se tedy o hodnoty, jež se co nejvíce blíží hodnotám reálným. Poněkud skeptické vyjádření ohledně reálnosti naměřených hodnot je zcela na místě, neboť ne každý expozimetr je kvalitní a jedná se přece jenom o elektronickou součástku. Za chvíli se dozvíte o druzích měření, jež mají na správnost naměřených hodnot také výrazný vliv. Systém měření za objektivem se nazývá TTL (Throught The Lens), a zatímco ještě před několika desítkami let šlo o vrchol technické vyspělosti fotoaparátu, dnes se jedná o záležitost zcela běžnou Druhy expozičního měření Z praxe vím, že možnosti změny způsobu expozičního měření se příliš nevyužívá. U některých, a to zvláště levnějších fotografických přístrojů se jedná o nutnost, neboť zcela jednoduše možností změny nedisponují. U fotoaparátů vyšších cenových relací jsou ale vždy k dispozici nejméně tři druhy expozičního měření. K čemu je změna expozičního 1. Fotoaparát Obr. 1.17: Poněkud archaické řešení umístění expozimetru obdélník mezi objektivem a názvem přístroje