Lesní omalovánky BRUSNICE BORŮVKA BEZ HROZNATÝ

Transkript

1 PLODY LESA Lesní omalovánky Některé blízce příbuzné druhy se na první pohled liší jen barvou svých plodů. Dokážete správně přiřadit obrázky ke jménům rostlin a vybarvit jejich plody? S pomocí atlasu plodů (a další literatury) doplňte ke každému druhu, zda jsou jeho plody JEDOVATÉ, NEJEDLÉ nebo JEDLÉ, případně jak se dají využít. BEZ HROZNATÝ MALINÍK BEZ ČERNÝ BRUSINKA BRUSNICE BORŮVKA OSTRUŽINÍK 1

2 Prémie pro zájemce: KOKOŘÍK PŘESLENITÝ SVÍDA KRVAVÁ DŘÍN OBECNÝ ZIMOLEZ PÝŘITÝ KOKOŘÍK MNOHOKVĚTÝ ZIMOLEZ ČERNÝ 2

3 Co ukrývají plody 1. Při procházce v lese nasbírejte plody, které právě zrají. 2. Vyberte si jeden suchý a jeden dužnatý plod, pojmenujte a nakreslete. SUCHÝ PLOD DUŽNATÝ PLOD 3. Víte, jak vypadá květ tohoto druhu? Květ zakreslete (podle předlohy např. v atlase) a označte šipkou tu část květu, ze které tento plod vznikl. 4. Nakreslete řez plodem. Zamyslete se nad tím, která část je zárodkem budoucí klíčící rostliny, která část ji bude vyživovat a která část slouží pouze pro šíření a při klíčení odpadne nebo shnije. Tyto části označte do obrázku a pojmenujte. 5. Dovedete pojmenovat typ plodu (např. nažka, oříšek, bobule, malvice)? 6. Odhadněte ze stavby plodu, jakým způsobem se šíří (větrem, vodou, prostřednictvím živočichů ). 7. Sem můžete nanést barvivo obsažené v plodu. 8. Plod nechte klíčit (buď v květináči s hlínou, nebo do průhledné nádobky dejte vlhkou vatu a na ní plod položte, zalévejte, aby vatička zůstávala vlhká ne mokrá) a klíčící rostlinu s dělohami zakreslete. 3

4 Kdo přijde na hostinu? Proč jsou plody často jedlé a chutnají různým ptákům, zvířatům i lidem? Pokuste se spojit každého živočicha se všemi plody, které může pojídat. veverka myšice dlask brhlík plšík lískový sojka ořešník křivka tetřev sýkora parukářka srnec prase jezevec medvěd jelen Jak mohou být semena šířena a současně sloužit jako potrava? 4

5 PLODY LESA METODIKA PRO UČITELE VELKÁ MYŠLENKA: Plody jsou důležitou součástí lesního ekosystému, slouží k rozmnožování a šíření rostlin (stromů, keřů i bylin) a zároveň jako potrava pro živočichy i člověka. ZÁSADNÍ OTÁZKY: K čemu slouží plody rostlinám? Co jim umožňují? Je pro rostliny prospěšné nebo naopak nežádoucí, když jsou jejich plody požírány živočichy? Kteří lesní živočichové jsou závislí na plodech jako potravě? Jak a které lesní plody můžeme využít? Proč si dáváme pravidla pro sběr lesních plodů? TRVALÉ POROZUMĚNÍ: Žák chápe, že plody (a v nich obsažená semena) slouží rostlinám k rozmnožování a šíření. Semeno obsahuje živiny, které jsou nutné pro vývoj klíčící rostliny. Semena (případně dužnatá část plodu) jsou pojídána živočichy, což vede k šíření semen v prostoru. Žák si je vědom toho, že běžně sbírané lesní plody jsou důležitou součástí jídelníčku mnoha živočichů a že je tedy lidé nemohou využívat beze zbytku nebo neudržitelně. Zná význam lesních plodů pro člověka jako zdroje potravy (a hlavně vitamínů) v minulosti a rozmanitost způsobů jejich uchování a kulinářského využití. VZDĚLÁVACÍ OBORY: 1. stupeň: Člověk a příroda, Člověk a jeho svět (Rozmanitost přírody, Člověk a jeho zdraví) 2. stupeň: Přírodopis, Člověk a svět práce (Pěstitelské práce, Příprava pokrmů), Výtvarná výchova PRŮŘEZOVÁ TÉMATA: Environmentální výchova POPIS: Metodika tématu Plody lesa je členěna do 4 kapitol, které je vhodné projít s žáky postupně. 1. Nejprve by se měli seznámit s rostlinami a nápadnými plody v jejich přirozeném prostředí lese (Poznávání plodů Pexeso a Lesní omalovánky). 2. Sami prozkoumají stavbu různých plodů a vyvodí z nich funkci plodu a jednotlivých jeho částí a jejich význam pro šíření rostlin (Co ukrývají plody). Uvědomí si roli semenného rozmnožování pro zachování genetické diverzity a dlouhodobé přežití druhu (Rozmnožování a šíření semen Hra na semena). Poznají, že rostliny jsou úzce provázány s některými živočichy, protože na nich závisí šíření jejich semen (Kdo přijde na hostinu, Hra na veverky a zásobárny, Šíření rostlin prostřednictvím živočichů). 3. Žáci sami formulují zásady pro sběr lesních plodů. Tuto část je také možné zařadit až nakonec pro shrnutí a sebehodnocení (Pravidla sběru). 4. Na základě získaných znalostí by měli žáci být schopni bezpečně poznat jedlé lesní plody, ohleduplně je sbírat a oceňovat jejich význam jako zdravé potraviny (Využití plodů). Výsledkem jejich práce může být kuchařka z receptů využívajících lesních plodů (viz Tipy na prázdniny) nebo tkaniny obarvené přírodními barvivy obsaženými v plodech. 5

6 1. POZNÁVÁNÍ PLODŮ: Dílčí cíle: Žák pozná běžné nápadné plody a je schopen poznat daný druh rostliny, i pokud právě nekvete a neplodí (ve vegetativním stadiu). Žák rozliší plody jedovaté a nejedlé od jedlých a popíše jejich využití člověkem. Žák vyjmenuje některé typy plodů. Jako plod označujeme útvar vzniklý ze semeníku nebo celého pestíku, který obsahuje semena. Plody z morfologického hlediska dělíme podle různých kritérií jako je typ semeníku, počet plodolistů, typ oplodí - suché nebo dužnaté, typ otevírání plodu pukavé, nepukavé. Toto dělení uvádím jen pro úplnost, nepovažuji jej za důležité pro porozumění významu plodů pro rostliny a les. TYPY PLODŮ U NAŠICH BĚŽNÝCH LESNÍCH DRUHŮ: BOBULE (dužnatý plod s dužnatým vnitřním oplodím): borůvka, brusinka, konvalinka, rulík, zimolez PECKOVICE (dužnatý plod s tvrdým vnitřním oplodím peckou): bez, dřín, svída MALVICE (dužnatý plod typický pro některé růžovité, vzniká srůstem plodolistů a květního lůžka, pestíky jsou přeměněny v blanitá pouzdra se semeny jádřinec u jablka): jeřáb, hloh OŘÍŠEK (jednosemenný plod s tvrdým oplodím, které volně objímá semeno): lípa, líska NAŽKA (jednosemenný plod s kožovitým nebo blanitým oplodím pevně objímajícím semeno): dub, habr, jasan DVOUNAŽKA javor SOUPLODÍ NAŽEK jahoda SOUPLODÍ PECKOVIČEK malina, ostružina PLODENSTVÍ DVOUNAŽEK buk Souplodí soubor plodů vzniklých z jednoho květu, navzájem spojených květním lůžkem Plodenství soubor plodů vznikající z celého květenství les s podrostem bylin a keřů v době zrání plodů Pexeso venku vevnitř Pomůcky: pastelky, fotoaparát, plastové krabičky (nebo krabičky od sirek), lepidlo, papír POSTUP: Vydejte se do lesa v době zrání lesních plodů a vytvořte si vlastní lesní pexeso. Při hře hledá žák plod a k němu náležející rostlinu nebo její část (list, větvičku). Pexeso můžete sestavit z kreseb nebo fotografií, které připraví sami žáci. Při hledání plodů se žáci seznámí s jejich jmény, zařazením do druhu, příp. čeledi a s jejich důležitými vlastnostmi. Mohou využít např. publikaci Jedlé a nejedlé plody. Další možností je vylisovat listy nebo větvičky a plody nasušit. Dbejte na to, aby žáci sbírali plody a trhali části rostlin jen pod vaším dozorem a jen v nezbytně nutné míře. Tyto přírodniny pak uzavřete do průhledných plastových krabiček (např. od lahůdkového salátu) podlepených z jedné strany papírem se vzorem, který bude tvořit rub vašeho pexesa. Můžete také použít krabičky od sirek, které lze při každém tahu snadno otevřít. Starší žáci mohou hrát pexeso s upravenými pravidly, např. získávají dvojici pouze pokud správně odpoví na určitou otázku. Otázky můžete připravit předem na kartičky a nechat je žáky tahat v případě, že naleznou dvojici, která k sobě patří. Příklady otázek: O jaký druh rostliny se jedná? Jedná se o strom, keř nebo bylinu? Určete druh plodu (bobule, malvice apod.). Je tento druh jedlý nebo jedovatý? Jak se tento plod šíří? 6

7 Lesní omalovánky Pomůcky: pastelky, barevný atlas rostlin, publikace Jedlé a nejedlé plody nebo přístup na internet, pracovní listy Tento úkol můžete zadat mladším žákům, pokud okopírujete jen první polovinu obrázků. BRUSNICE BORŮVKA opadavý keřík má jedlé tmavě modré bobule, s mnohostranným kulinářským využitím. Používají se k léčbě cukrovky, za čerstva mají projímavé účinky, sušené borůvky působí proti průjmu. Borůvky lze zaměnit s plody brusnice vlochyně tzv. opilky (modré, sivě ojíněné, uvnitř bělavé bobule), které při požití většího množství mohou působit bolesti hlavy. Na horách je také možná záměna s jedlými plody šichy. Malé děti je nutné upozornit na zdánlivou podobnost s jedovatými plody vranního oka. BRUSNICE BRUSINKA stále zelený keřík má jedlé červené bobule, s vysokým obsahem vitamínu C. Brusinkový kompot se podává k svíčkové a ke zvěřině. Obsahují kyselinu benzoovou, takže zavařeninu není nutné chemické konzervovat. Brusinky i odvar z celé rostliny se využívají při léčbě močových cest. Pod názvem kanadské brusinky jsou díky mylnému překladu často prodávány zázračné antioxidační preparáty vyrobené z klikvy (angl. brusinka = cowberry, klikva = cranberry). Klikva roste také u nás, roztroušeně na rašeliništích, proto se příliš nevyužívá. OSTRUŽINÍK MALINÍK keř se vzpřímenými, později převislými výhony s lichozpeřenými 3 7 četnými, na rubu šedobíle plstnatými listy. Maliny (souplodí peckoviček, zralé maliny se snadno oddělují od květního lůžka) jsou červené, chutné, využívané k výrobě sirupů a marmelád. OSTRUŽINÍK druhů rodu ostružiník najdeme v naší květeně několik desítek. Jsou to nejčastěji plazivé polokeře s 3 5 četnými listy na nekvetoucích výhonech. Plody ostružiny (souplodí černých peckoviček, které se od květního lůžka neoddělují) se mezi druhy výrazně liší chutí i dobou zrání. Např. ostružiník ježiník má plazivé, ojíněné výhony se snadno stíratelným povlakem a plody sladkokyselé, modročerné, světle ojíněné. Ve starších atlasech je většina dalších druhů (s chutnými lesklými černými plody) shrnuta pod názvem ostružiník křovitý. BEZ ČERNÝ strom nebo keř s černofialovými lesklými plody s purpurovou dužinou v okolících (bezinkami). Vyskytuje se v okolí lidských sídel, větve mají bílou dřeň. Bezinky se konzervují mnoha způsoby (marmeláda, sirup, víno, povidla) a používají se k barvení potravin i tkanin. Požití většího množství syrových plodů vyvolává nevolnost. BEZ HROZNATÝ keř rostoucí na pasekách nebo jako podrost ve světlých lesích, větve mají hnědou dřeň. Plody jsou červené peckovičky v hustých hroznech, semena obsahují jedovatý glykosid amygdalin, otravy však nebyly zaznamenány. Oba druhy bezů jsou rozšiřovány ptáky. PRÉMIE PRO ZÁJEMCE: DŘÍN OBECNÝ rozložitý keř nebo menší strom, roste v teplejších oblastech na vápencovém podkladě. Plody jsou podlouhlé červené peckovice dřínky, bohaté na vitamin C, s všestranným využitím (kompot, marmeláda, drienkovica). SVÍDA KRVAVÁ keř s nápadně červenou kůrou na mladých větvích a na podzim červenajícími listy. Plody jsou modročerné peckovice, které nejsou jedovaté, ale nevyužívají se pro svou hořkou chuť. ZIMOLEZ ČERNÝ keř rostoucí v lesích hor a podhůří, s černými bobulemi. Děti je mohou zaměnit za borůvky. Plody všech zimolezů jsou bobule rostoucí na stopce po dvojicích a jsou dle různých zdrojů nejedlé až jedovaté. ZIMOLEZ PÝŘITÝ keř s pýřitými letorosty a červenými lesklými nejedlými až jedovatými bobulemi. Roste ve světlých lesích od nížin do hor. KOKOŘÍK PŘESLENITÝ statná bylina s kopinatými listy v hustých přeslenech, rostoucí v horách. Plody jsou jedovaté červené až tmavofialové bobule. KOKOŘÍK MNOHOKVĚTÝ bylina s plazivým oddenkem a střídavými vejčitými listy a jedovatými modrými bobulemi. Narozdíl od podobného kokoříku vonného má lodyhu oblou, nikoli hranatou. Roste v lesích a křovinách, k. vonný spíše v teplejších oblastech na křovinatých stráních a ve světlých lesích. 7

8 2. ROZMNOŽOVÁNÍ A ŠÍŘENÍ SEMEN Plod vzniká ze semeníku nebo celého pestíku, popř. i jiných květních částí (z květního lůžka, květní stopky, listenů) během přeměny vajíček v semena. Uzavírá jedno nebo více semen. Plody chrání semena během zrání a často přispívají k jejich rozšiřování. Při zrání plodu blizna a čnělka zpravidla zasychají a stěny semeníku se mění v oplodí (perikarp), který může být dužnatý, suchý nebo kamenný. Příklady řezů plodem i s popisem naleznete např. v anatomickém atlasu na Semena jsou tvořena osemením a dělohami, které obsahují zásobní látky pro výživu klíčící rostliny, a vlastní zárodek rostliny (embryo). Při klíčení dělohy zezelenají, začne v nich probíhat fotosyntéza a tím dodávají další živiny klíčícímu semenáči. Co ukrývají plody sběr Pomůcky: pracovní list, tužky, obrázkový atlas rostlin plodů Dílčí cíl: Žáci popíší a nakreslí, z čeho plod vzniká, z čeho se skládá a z kterých jeho částí se vyvíjí klíčící rostlina. vyplňování listu POSTUP: Pro popis částí plodu a následné pozorování klíčení je nejvhodnější žalud, třešeň nebo nažka javoru. V atlase najděte květ daného druhu, pokud jej žáci neznají. Květ mohou žáci nakreslit do pracovního listu. Při řezu plodem by měli žáci označit semeno a v něm zárodek rostliny a dělohy a dále dužinu nebo létací aparát (např. křidélko u nažky javoru) sloužící k šíření. Můžete se s dětmi zamyslet nad tím, zda je pro některý druh plodu typický nějaký způsob šíření a proč. NÁPOVĚDA PRO MLADŠÍ ŽÁKY K URČENÍ TYPU ŠÍŘENÍ SEMEN: Je plod nebo v něm obsažené semeno tak lehké, že by se mohlo šířit větrem nebo vodou? Má plod/semeno nějaké přizpůsobení sloužící šíření větrem (např. křidélko)? Má plod dužinu, která může sloužit živočichům jako potrava? PŘÍKLADY ŠÍŘENÍ SEMEN NAŠICH DŘEVIN: olše semena vypadaná z šištic se šíří vodou jehličnany (smrk, borovice atd.), lípa, javor, jasan, habr semena s létacím aparátem se šíří větrem buk, dub, malina, borůvka jedlá semena jsou roznášena živočichy ROZMNOŽOVÁNÍ ROSTLIN Rostliny se mohou rozmnožovat semeny (generativně) nebo výmladky z mateřské rostliny (vegetativně). Vegetativní šíření využívá řada lesních bylin (klonální rostliny: např. sasanka, kopytník; více ke klonálním rostlinám najdete např. v Pracovních listech Jaro v lese str. 35 aktivita Kde kytička začíná a končí?), ale také některé stromy (např. kořenové výmladky jeřábu). Rozmnožování semeny je důležité, protože při něm dochází k rekombinaci genů rodičovských rostlin a vznikají tak noví jedinci s jedinečnou kombinací genů, a tedy i s různou tolerancí podmínek prostředí (teplota, vlhkost) a odolností proti chorobám a škůdcům. Rostlina produkuje velké množství semen (stromy až několik tisíc semen) a jen zlomek jich přežije a dále se rozmnoží. Na stanovišti tak stále dochází k přirozenému výběru, při němž přežívají jen ti jedinci, kteří jsou nejlépe přizpůsobeni daným podmínkám. Tyto podmínky se mohou samozřejmě v čase měnit (kolísající přítomnost patogenů, změna podnebí apod.). Bez generativního rozmnožování nemůže většina druhů dlouhodobě přežívat. 8

9 prostor rozdělený provazy na různá stanoviště Hra na semena Pomůcky: různobarevné papíry s předtištěnými vlastnostmi (viz níže), tužky, pět papírů od každé použité barvy na vajíčka, pingpongové míčky či papírové koule na pylová zrna (několik např. pět pro hráče) a fixy, provazy, hrací kostka Dílčí cíl: Žáci vyzkouší důležitost semenného rozmnožování pro přežívání rostlin. POSTUP: Evokace: Žáky motivujeme ke hře otázkami: Jaké vlastnosti musí mít strom, aby přežil v lese? Co (jaké faktory prostředí) může ohrozit jeho růst? Myslíte si, že strom a jeho potomstvo (semenáčky vyrostlé ze semínek) mají stejné vlastnosti? Zdůvodněte. Odpovědi zapíšeme na tabuli či veliký papír a na konci hry se k nim vrátíme. Uvědomění: Na dělení žáků do skupin použijeme papíry nejméně tří různých barev. Počet skupin = počet barev; celkový počet žáků = celkový počet papírů; počet žáků ve skupině, tedy počet papírů jedné barvy, by měl být přibližně stejný. Na papíry každé barvy natiskneme jinou kombinaci čtyř vlastností z následujících šesti: Odolnost vůči: mrazu, suchu, houbovým onemocněním, virům, okusu (býložravci), zastínění. Žáci, kteří dostali papír stejné barvy (se stejnými čtyřmi vlastnostmi) vytvoří skupinu strom. Všechny skupiny jsou stromy téhož druhu. Každý z nich nese soubor vlastností, které předurčují jeho odolnost vůči podmínkám prostředí, kde roste (každý strom je jedinečný, má jinou kombinaci čtyř vlastností než ostatní stromy). Tento strom je jako většina našich lesních druhů opylován větrem. Členové skupiny představují květy (pro jednoduchost oboupohlavné), které se v průběhu hry mění v semena a následně v mladé stromky. Každý hráč květ má k dispozici několik (např. pět) pylových zrn (např. pingpongové míčky nebo papírové koule) a pět vajíček papírů barvy svého stromu. Hráč napíše na svá pylová zrna a vajíčka vždy dvě vlastnosti ze čtyř (může vybrat různé na různá zrna a vajíčka), které má jeho strom. Hráči se nesmí hýbat a jsou rozmístěni v kruhu (na stromě), který je ohraničen např. provazem položeným na zemi. Stromy jsou rozmístěny rovnoměrně v prostoru. Při povelu kvetení začnou hráči házet svá pylová zrna na okolní stromy a chytat pylová zrna, která k nim letí od sousedních stromů. Při povelu opylení hráči spojí informaci o vlastnostech vždy od jednoho pylového zrna a jednoho vajíčka (dopíší tedy dvě vlastnosti na papír, kde jsou již dvě vlastnosti vajíčka) a tím vzniká semeno. Každé semeno má tedy celkem čtyři vlastnosti. Na povel šíření rozmístí hráči svá semena v prostoru. Hrací prostor rozdělíme provazy na různá stanoviště. Pokud hrajeme hru v lese, využijeme přirozené rozdíly (světlina, vlhké místo). Učitel obchází jednotlivá stanoviště a hází kostkou. Hod kostkou: 1... mráz 2... sucho 3... houbové onemocnění 4... viry 5... okus 6... zastínění Učitel kontroluje, zda semenáčky rostoucí na daném stanovišti mají vlastnosti, které jim umožní odolat těmto vnějším činitelům. Na zemi nechává ležet (růst) jen tyto odolné semenáčky, ostatní papíry (semenáčky) odnese. Pokud zbývá čas, nebo pokud je výsledek nerozhodný, může učitel házet na každém stanovišti několikrát. Vyhrává skupina (strom), který je mateřským stromem nejvíce přežívajících semenáčků. 9

10 Reflexe: Nejprve zhodnotíme průběh aktivity. Můžete využít otázky: Jak jste se cítili? Co bylo náročné? Co vám pomohlo? Jak hodnotíte práci ve skupině? Poté se vrátíme k otázkám ze začátku hry. Jaké vlastnosti jste museli mít jako strom, abyste přežili v lese? Jaké faktory prostředí mohly ohrozit váš růst? Zobecněte: Jaké vlastnosti musí mít stromy v lese a jaké faktory mohou ohrozit jeho růst? Má strom a jeho potomstvo vyrostlé ze semínek stejné vlastnosti? Zdůvodněte. ŠÍŘENÍ ROSTLIN Semena slouží rostlinám nejen k rozmnožování, ale také k šíření na delší vzdálenosti. Šířit se mohou semena vypadlá ze zralého plodu, nebo celé plody. K šíření dochází buď větrem, vodou nebo prostřednictvím živočichů a člověka. Živočichové se živí celými plody, případně pouze semeny rostlin. Využívají přitom toho, že rostlina uložila do semen zásobní látky (cukry, tuky). Ty jsou určené pro výživu klíčící rostlinky v době, kdy ještě není sama schopná pokrýt svoji spotřebu, protože má příliš malou listovou plochu využitelnou při fotosyntéze. Živočichové samozřejmě ničí velkou část úrody semen, což je pro rostliny nežádoucí. Na druhou stranu však přispívají k šíření rostlin na velké vzdálenosti. To je klíčové zejména u stromů, protože v zástinu mateřského stromu má malý semenáč pouze malou šanci uchytit se a vyrůst. Za adaptaci stromů proti semenožravým živočichům jsou považovány tzv. semenné roky, které se opakují v cyklech jednou za několik let. V těchto letech je úroda semen tak velká, že ji živočichové nestačí celou sníst. (viz zdroje - Jaro v lese). Působením semenožravých živočichů, které je nejintenzivnější těsně u mateřského stromu a se vzdáleností od něj se snižuje, je vysvětlováno rovnoměrné rozmístění různých druhů stromů v prostoru a tím také obrovská rozmanitost stromů v tropických lesích (Janzen-Connellova hypotéza). Semena mohou být šířena prostřednictvím trusu živočichů. Některá semena přímo vyžadují průchod zažívacím traktem k tomu, aby byla schopna vyklíčit (hloh, bez, jmelí, tis). Některé jedlé plody rostlin mají jedovatá semena. Lákají tedy k pozření, ale jejich konzumenti jejich semena nejsou schopni strávit, nebo je záměrně vyvrhují (tis). sběr exkrementů a semen v lese v době zrání semen, pokus ve třídě či skleníku Šíření semen prostřednictvím živočichů Dílčí cíl: Žáci ověří, zda plodožraví živočichové skutečně přispívají k šíření semen. sběr příprava misek jednou týdně : pravidelné zalévání a určování a zapisování vyklíčených rostlin POKUS 1: Pomůcky: misky, písek, perlit nebo sterilní substrát, květináče Na misky s pískem, perlitem nebo sterilním zahradnickým substrátem dáme klíčit trus plodožravých ptáků nebo živočichů, např. srnčí bobky. Pokud použijete tužší bobky (srnky, zajíce...), doporučujeme předem usušit a rozmělnit. Trus dáme klíčit brzy na podzim, dokud jsou ještě dlouhé dny (v září), nebo ho uschováme v plastových sáčcích v mrazáku a dáme klíčit až na jaře. Misky umístíme do skleníku, nebo za okna učebny a pravidelně zaléváme, nebo je udržujeme vlhké pomocí zavlažovacích knotů do truhlíků. Exkrementy sbíráme v blízkosti zdrojových porostů zralých plodů. Klíčící rostlinky přesaďte do květináčů a dopěstujte do velikosti, kdy je dokážete určit do druhu. Jaké rostlinky vám vyklíčily? POKUS 2: ZAJÍC HRABOŠ KUNA SRNEC VEVERKA Pomůcky: misky, písek, perlit nebo sterilní substrát, kamínky nebo smirkový papír, 1M kyselina sírová nebo chlorovodíková, pokud je pro vás dostupná Průchod zažívacím traktem můžeme simulovat tak, že nasbíraná semena nejprve odřeme smirkovým papírem, nebo třepeme spolu s kamínky v kádince (kamínky v zažívacím ústrojí ptáků) a naložíme je do zředěné kyseliny roztok 1M kyseliny sírové či chlorovodíkové (simulace kyselého prostředí žaludku) a pak dáme klíčit. Tyto kyseliny se běžně používají ve školní laboratoři. Pokud sama/sám nejste chemikář, můžete tento pokus uskutečnit ve spolupráci s ním. Dodržujeme zásady pro práci s chemikáliemi (nebezpečí poleptání). Jako kontrolu použijeme pro klíčení semena rovnou z rostliny. 10

11 les s ohraničeným hracím prostorem Hra na veverky a zásobárny Pomůcky: kartičky s obrázky semenožravých živočichů, žaludy nebo barevné kartičky, papíry, tužky, pracovní list Dílčí cíl: Žáci vyzkouší, jak mohou semenožraví živočichové přispívat k šíření semen. Někteří živočichové si tvoří skrýše nebo zásobárny na horší časy (např. sojka, veverka, myšovití hlodavci, žluna). Na některé z nich pak tito živočichové zapomenou a semena jsou tak vlastně zasazena často ve značné vzdálenosti od mateřského stromu. POSTUP: Žáky rozdělíme do skupin tím, že jim rozdáme kartičky s obrázky semenožravých živočichů (veverka, sojka, myšice, žluna v příloze 1). Takto utvořené skupiny se rozdělí na dvě poloviny. Vytyčíme část lesa, kde bude hra probíhat. První část všech skupin má za úkol během 5 minut vytvořit co nejvíc zásobáren semen a zakreslit je do plánku. Musí semena dobře ukrýt, aby je náhodou neobjevili soupeři. Každá skupina má k dispozici stejné množství semen (např. skutečných žaludů nebo barevných kartiček), které může ukrývat maximálně po deseti semenech najednou. Druhá část všech skupin se během dalších 10 minut snaží objevit co nejvíc skrýší. Používá přitom plánek, který nakreslila první polovina jejich skupiny. Hráči mohou samozřejmě vyslídit i skrýše soupeřících skupin. Část skupiny, která právě nesoutěží, se usadí mimo prostor vyhrazený pro hru a vyplňuje úkol: Kdo přijde na hostinu v pracovním listu. Rozeberte hru s žáky. Bylo pro vás hledání obtížné? Kolik která skupinka našla semen? Jsou to všechna semena, která byla ukryta? Co se stane s těmi, která zůstala uschována? Jací živočichové využívají plody jako zdroj potravy? Slouží toto využití také nějak rostlinám? Jak? Řešení úkolu Kdo přijde na hostinu: BORŮVKA tetřev medvěd dále např.: tetřívek, jeřábek MALINA medvěd srnec jelen SMRKOVÁ ŠIŠKA sýkora parukářka veverka křivka brhlík dále např.: sýkora uhelníček, strakapoud větší, šoupálek dlouhoprstý LÍSKOVÝ OŘÍŠEK veverka plšík lískový ořešník brhlík myšice dále např.: žluna, strakapoud velký ŽALUD sojka jezevec dlask prase medvěd dále např.: hýl BUKVICE prase jezevec srnec jelen veverka medvěd dále např.: hrdlička, sýkory 11

12 sběr plodů les, výtvarná aktivita - třída Výtvarná aktivita Pomůcky: špejle, lepidlo, nebozízek Dílčí cíl: Žáci na základě znalostí o potravních vztazích mezi rostlinami a plodožravými živočichy vytvoří zvířátko z těch plodů, kterými se živí. Vytvořte postavičku zvířátka z těch plodů, kterými se živí. Ke spojování jednotlivých přírodnin použijte špejle a lepidlo. Např.: veverka tělo: smrková šiška, hlava: borová šiška, oči a čumáček: lískové oříšky, jeřabiny nebo semena buku, nožičky: menší šišky nebo větší žaludy, vylisovaný list, ocásek borová větvička, ouška - modřínová šiška se zabodnutým svazečkem modřínových jehlic. DÁLKOVÉ ŠÍŘENÍ SEMEN NAŠICH DŘEVIN Většina semen samozřejmě spadne v těsné blízkosti mateřského stromu. K šíření na dlouhé vzdálenosti dochází spíš vzácně (silné vzdušné proudy, sojka letící s žaludem v zobáku), ale z hlediska migrací dřevin v dlouhém časovém měřítku jsou tyto případy velmi důležité. Ukažte dětem na mapě Evropy místa refugií*, ve kterých přežívali druhy našich dřevin v glaciálu** (předhůří Alp, Karpaty, jižní svahy Pyrenejí). Vypočítejte, jakou rychlostí se musely šířit, aby doputovaly na naše území, pokud začaly migrovat se začátkem holocénu (před lety). Tato rychlost se pohybuje řádově v km/rok, přitom pozorované vzdálenosti šíření semen stromů jsou řádově desítky metrů (např. buk 40 m). Tento jev, známý jako Reidův paradox, popsal britský vědec C. Reid již v roce * refugium (z lat. útočiště) stanoviště s příznivými podmínkami, kde druhy dříve běžně rozšířené přežívají nepříznivá období a odkud se např. při změně klimatu mohou opět šířit. ** glaciál doby ledové, fáze celosvětového ochlazení vedoucí ke vzniku velkoplošných pevninských zalednění. V našich podmínkách jde o dočasný pokles ročních průměrů teploty až o stupňů Celsia oproti dnešnímu stavu v době kulminace ochlazení, poslední glaciál skončil zhruba před 10 tisíci lety. 3. ZÁSADY SBĚRU Dílčí cíl: Žáci formulují zásady sběru lesních plodů. POSTUP: Nechte žáky samotné sepsat obecná pravidla pro sběr lesních plodů. Mladším dětem můžete jako nápovědu vyjmenovat okruhy, kterých by se tato pravidla mohla týkat: možnost záměny s jedovatými druhy, opakovatelnost sběru v dalších letech, zachování potravních zdrojů pro zvířata, sběr v chráněných územích. Společná pravidla můžete dávat dohromady z jednotlivých návrhů žáků např. formou řeky (po formulaci pravidel se spojí žáci do dvojic a dohodnou se na společných pravidlech, pak do čtveřic atd. až máte dvě skupiny a dvoje pravidla, pak všichni dohromady diskutujete nad zněním jedněch společných pravidel), můžete probrat jednotlivé okruhy a k nim každý přečte, co vymyslel, společně se shodnete nad formulací pravidla či pravidel pro každý okruh. Pravidly se poté opravdu řiďte při vycházkách s žáky do lesa. Soupis pravidel lze také vhodně využít k vlastnímu sebehodnocení žáků po návratu z lesa. Příklady pravidel: Sbíráme pouze plody druhů, které bezpečně známe. Pokud neseme nějaký jedovatý nebo neznámý druh jako ukázku, dbáme na to, aby se nepřimísil mezi ostatní jedlé plody. Sbíráme plody ohleduplně a takovým způsobem, abychom neponičili celou rostlinu a nesnížili její schopnost přinést plody opět v příštích letech (např. nepoužíváme hřeben pro sběr borůvek, netrháme plody i s celými větvičkami). Máme na paměti, že plody nechutnají jen nám, ale slouží jako potrava mnoha lesním živočichům. (Na každé rostlině nebo na každém stanovišti, kde plody sbíráme, necháme vždy část úrody také těmto živočichům). Víme kde jsme a jaká tu platí pravidla. Při sběru plodů v chráněných územích se předem informujte o pravidlech upravených v jeho návštěvním řádu. Sběr lesních plodů může být omezen ustanovením návštěvního řádu konkrétního národního parku (např. v I. a II. zóně Krkonošského národního parku). V jiných národních parcích a maloplošných chráněných územích sice 12

13 může být sběr plodů povolen, ale přitom je obecně zakázáno pohybovat se mimo značené cesty, takže lesní plody můžeme sbírat jen přímo u cesty. Nešetrný sběr borůvek hřebenem může být posuzován jako přestupek proti lesnímu zákonu, který zakazuje sbírat plody způsobem poškozujícím les. Sběr borůvek hřebenem je vážným problémem např. v Krkonoších, kde borůvkáři ruší zvěř a ničí potravní zdroje tetřeva a tetřívka (Zdroj: M. Skalka: Boj o modré zlato, Časopis Krkonoše - Jizerské hory, listopad 2007). 4. VYUŽITÍ PLODŮ SLOŽENÍ PLODŮ A JEJICH VÝZNAM PRO VÝŽIVU ČLOVĚKA Konzumace plodů je zdraví prospěšná kvůli obsahu vlákniny, pektinů a dalších látek, které pomáhají při správném trávení. Ačkoli mají lesní plody zanedbatelnou energetickou hodnotu, jsou důležité pro obsah vitamínů, solí, organických kyselin, tříslovin, aromatických a dalších látek. Např.: Vitamin C nalezneme ve významném množství v šípcích, dřínkách či plodech rakytníku. Vitamin A si tělo vytváří z provitaminů (karotenů) obsažených v barevném ovoci (zejména jeřabiny a šípky). Lískové oříšky obsahují vitamin B1. Z minerálních látek lze zmínit např. vysoký obsah železa (jahody, brusinky), manganu (borůvky), hořčíku (ostružiny) a fosforu (maliny). Dále lesní plody obsahují malé množství organických kyselin (kyselina vinná, jablečná, citronová). Jako léčivo se používají syrové borůvky, které snižují obsah cukru v krvi. Účinek čerstvých a sušených plodů může být odlišný (např. sušené borůvky působí proti průjmu, čerstvé jsou projímavé). V minulosti byly lesní plody významným zdrojem vitamínů, zejména vitamínu C v zimním období. Plody byly proto různým způsobem konzervovány (sušení, výroba marmelád, šťáv, povidel). Lesní plody museli lidé dobře rozlišovat a pojmenovat. Dodnes se lze proto setkat s různými lidovými názvy lesních plodů. Vytvořte si ve třídě vlastní kuchařku z receptů využívajících lesní plody. Každý žák může z domova přinést recept (na marmelády, sušené plody, sirupy, koláče). V červnu či v září můžete některý společně vyzkoušet. K dokonalosti nejlépe dovedete kuchařku o prázdninách, viz Tipy na prázdniny. Zdroje: Mikula, Alois. Vanke, Přemysl. Plody planých a parkových rostlin. Praha: SPN, HISTORIE VYUŽÍVÁNÍ LESNÍCH PLODŮ Bukvice a žaludy se dnes téměř nevyužívají, slouží pouze pro přikrmování lesní zvěře. Dříve sloužily jako krmivo pro dobytek, který se pásl volně v lesích. V minulosti měly zejména žaludy zásadní význam při výživě lidí v dobách neúrody obilí. Z bukvic se lisoval olej a žaludy se díky vysokému obsahu škrobu mlely na mouku a přidávaly do chleba. Využití žaludů pro lidskou výživu je historicky doloženo v celé Evropě a Středomoří. První zmínky nacházíme už v 7. stol. př. n. l. v Hésiodově díle Práce a dni, kde chválí výskyt dubů se sladkými žaludy v Řecku slovy:...nikdy netrhne hlad na ty muže...v hojnosti chleba jim rodí země a na horách duby s vršku jim žaludy sypou.... Takzvaný hladový chléb např. v carském Rusku se skládal z 10 dílů žaludové mouky, 2 dílů žitné mouky a 2 dílů žitných otrub. Ještě začátkem 20. století byl na Haliči žaludový chléb tak obvyklý, že lidé chléb bez žaludové mouky ani neznali. Také u nás se žaludový chléb jedl v dobách nouze ještě za 1. světové války. Různé druhy dubů byly využívány také americkými Indiány, např. kalifornští Indiáni vůbec nepěstovali obilí, ale byli závislí na úrodě žaludů a cedrových oříšků ještě v minulém století. Žaludy se liší obsahem tříslovin, které způsobují trpkou chuť. Rozdíly najdeme mezi druhy, ale také mezi jedinci téhož druhu. Lidé vyvinuli řadu technik, jak žaludy této trpkosti zbavit, např. máčením v horké vodě, pečením nebo pražením. Bukvice se mohou jíst syrové nebo pražené a jsou velmi chutné. (U citlivých lidí může nadměrná konzumace syrových bukvic vyvolávat nevolnost.) 13

14 JEDOVATÉ PLODY Jako první pomoc při otravě jedovatými plody se doporučuje dostatečný přísun tekutin a podávání aktivního uhlí. Ve vážnějších případech je nutný zásah lékaře, který provede výplach žaludku. U dětí jsou relativně časté otravy způsobené plody vraního oka čtyřlistého. Tyto černomodré bobule bývají dětmi zaměňovány za borůvky, otravy nebývají smrtelné, je však třeba provést výplach žaludku. Naší rostlinou s nejjedovatějšími plody je rulík zlomocný z čeledi lilkovitých. Jeho atraktivní černé lesklé plody bývají dětmi zaměňovány za višně. K smrtelné otravě stačí požití několika bobulí. Obsahuje alkaloid atropin, který se používá např. jako protijed při otravě nervovými jedy (blokuje totiž svalové receptory neurotransmiteru acetylcholinu). Další nebezpečné rostliny z této čeledi (blín černý, lilek potměchuť) obsahují deriváty solaninu (stejně jako např. zelené části brambor). Z červeně zbarvených plodů je nejjedovatější lýkovec jedovatý. BARVIVA Plody obsahují přírodní barviva, která lze využít k barvení textilií. Mezi nejběžnější barviva patří karoten a xanthofyl způsobující žluté a oranžové zbarvení plodů. Dále se uplatňují anthokyany, látky glykotické povahy, které mění barvu podle ph prostředí od červené přes fialovou do modré, modrozelené až žluté. Proto je důležitá alkalita barvicí lázně. Při barvení se jako pomocné látky používají mořidla, jejich zkratky jsou uvedeny v závorkách za jménem rostliny: k (kamenec - síran hlinitodraselný), zs (zelená skalice - síran železnatý). ČERVENÁ: Bez hroznatý (k), Dřišťál obecný, Jeřáb ptačí (k), Ptačí zob obecný (k) ŽLUTÁ: Jalovec obecný (k), Jírovec maďal, Krušina olšová ZELENÁ: Břečťan popínavý (k), Jalovec obecný, Řešetlák počistivý (k) HNĚDÁ: Dub, Jírovec maďal MODRÁ: Bez černý (zs), Borůvka, Ptačí zob obecný (k), Trnka obecná (k) Zdroje: Zpracováno podle Z. Terčová: Zkuste barvit pomocí rostlin, Ekolist 6/98, Chcete to vyzkoušet? Podrobnější návod na barvení naleznete v Příloze 2. Úkoly na prázdniny k tématu Plody lesa najdete v Tipech na prázdniny str. 47. ZDROJE: Bidlová, V.: Barvení pomocí rostlin. Rosa, České Budějovice Mikula, Alois; Vanke, Přemysl. Plody planých a parkových rostlin. SPN, Praha Novák, J.: Plody našich i cizokrajných rostlin. GRADA, Praha Přikrylová, G.: Barevné kamínky - téma č.2: Sklízíme plody podzimu. Přikrylová Milada Plus, Praha Rystonová, Ida: Průvodce lidovými názvy rostlin i jiných léčivých přírodnin a jejich produktů. Academia, Praha Terčová, Z.: Zkuste barvit pomocí rostlin. Ekolist 6/1998. Tichá, I.; Tichý, L.: Barvy z rostlin. Rezekvítek, Brno Unar, Jiří; Unarová, Jitka: Jedovaté rostliny kolem nás. Rezekvítek, Brno Vencl, S.: Žaludy jako potravina. K poznání významu sběru pro výživu v pravěku. Archeologické rozhledy XXXVII (5), str , Vondrová, P.: Výtvarné náměty pro čtvero ročních období. Portál Anatomický atlas semen a plodů Publikace Sdružení TEREZA: Černá, M.; Čiháková, K.; Ernekerová,P.: Jaro v lese, Sdružení TEREZA, Praha str. 20 Kam se poděla semena? Dostálová, E.; Nováková, J.: Terénní karty Les (Pobytová znamení), Sdružení TEREZA, Praha Lafatová, M.: Jedlé a nejedlé plody, Sdružení TEREZA, Praha

15 SEMENOŽRAVÍ ŽIVOČICHOVÉ PŘÍLOHA 1 15

16 NÁVOD NA BARVENÍ PŘÍLOHA 2 K barvení pomocí přírodních barviv jsou vhodné textilie z přírodních materiálů, umělá vlákna výsledky znehodnocují. Velmi dobře barvu absorbuje len, vlna a nejhůře bavlna. Nejvhodnější je 100% vlna v přírodní bílé barvě. Z jedné rostliny lze použitím různých mořidel získat většinou několik barev a jejich odstínů. Kromě druhu použitého mořidla záleží také na tom, jaké množství rostliny použijeme a jak dlouho necháme vlnu v barvící lázni. Připravenou látku před barvením nejprve vypereme v mýdlovém roztoku, důkladně ji vymácháme a vymačkáme (neždímat!). Látky se většinou před barvením moří, aby bylo dosaženo lepší kvality, zejména větší trvanlivosti a lepšího výsledného odstínu. Mořit můžeme nejen před barvením, ale i po barvení, nebo můžeme mořidla přidávat přímo do barvící lázně. Nejméně náročným postupem a postupem s nejlepšími výsledky je způsob, kdy je mořidlo rozpuštěno v barvící lázni. Mnohé chemické látky používané jako mořidla jsou nepříliš šetrné k životnímu prostředí. Je proto dobré si jejich chemické vlastnosti uvědomit a používat ty méně škodlivé. Pokud moříme látku před barvením, ponoříme ji asi na hodinu do na 90 C zahřátého roztoku některé ze solí (mořidla) v množství 10 gramů na každý litr roztoku. Základní chemikálie používané jako mořidla jsou kamenec (síran hlinitodraselný), ten barvy projasňuje a zesvětluje, a zelená skalice (síran železnatý) používaná pro získávání tmavších odstínů. Kamenec se používá samostatně nebo s vinným kamenem (kyselinou vinnou). Dalšími mořidly jsou dvojchroman draselný, chlorid cínatý a síran měďnatý (modrá skalice). Pozor chlorid cínatý, dvojchroman draselný a modrá i zelená skalice jsou jedovaté. K ustálení barvy používáme octa (2 lžíce na 5 litrů vody při posledním máchání). Pozor na alkalitu, která mění barvy (např. modrou na fialovou). Raději nejdříve ustalování vyzkoušejte jen na vzorku. Aby vám barvy při praní snadno nepouštěly, doporučují se barvené látky prát ve vodě do 40 C v mýdlových vločkách. Barvící lázeň připravujeme z nadrobno nakrájených, natrhaných, rozštípaných nebo nahrubo rozemletých částí námi vybraných rostlin. Tvrdé části namáčíme jeden až několik dní ve vodě. Pak se vaří 2 4 hodiny a druhý den se přecedí. U některých receptur se lázeň necedí, části se vaří společně s barvenou látkou. Na každých 10 dkg barveného materiálu potřebujeme minimálně dvojnásobné množství suchých rostlinných částí nebo 4 až 6 ti násobné množství čerstvých rostlinných částí. Tyto části přidáme do vody a povaříme je. Měla by být používána voda měkká (dešťová nebo říční). Voda se dá změkčit pomocí sody. Látku vkládáme do vhodné nádoby (ne pocínované) naplněné barvicí lázní vychladlou na teplotu C tak, aby v ní plavala. Lázeň dále zahříváme. Při barvení se doporučuje teplota těsně pod bodem varu. Barvíme půl až dvě hodiny. MŮŽEME POUŽÍT PLODY TĚCHTO ROSTLIN: Zkratky používaných mořidel jsou uvedeny v závorkách za jménem rostliny: k (kamenec - síran hlinitodraselný), zs (zelená skalice -síran železnatý). ČERVENÁ: Bez hroznatý (k), Dřišťál obecný, Jeřáb ptačí (k), Ptačí zob obecný (k) ŽLUTÁ: Jalovec obecný (k), Jírovec maďal, Krušina olšová ZELENÁ: Břečťan popínavý (k), Jalovec obecný, Řešetlák počistivý (k) HNĚDÁ: Dub, Jírovec maďal MODRÁ: Bez černý (zs), Borůvka, Ptačí zob obecný (k), Trnka obecná (k) Zdroj: Zpracováno podle Terčová, Z.: Zkuste barvit pomocí rostlin, Ekolist 6/98 16