V blízkosti p esvaté Bohorodice

Transkript

1 ! Brn nský pravoslavný v stník íslo 5 zá í 2004 l.p. Narození tvé, Bohorodice Panno, radost zv stovalo celému sv tu. Nebo z tebe zasvitlo Slunce spravedlnosti, Kristus B h náš, jenž zrušiv kletbu dal nám požehnání a p ekonav smrt daroval nám život v ný. (tropar svátku Narození P esv. Bohorodice) V blízkosti p esvaté Bohorodice Sv dectví mé je p i Hospodinu, že krom samotného Boha není ni eho na celém širém sv t, co by bylo tolik napln no Boží mocí a blahodatí. Nikdo z lidí není schopen postihnout svým rozumem to, co jsem spat il. Vyznávám p ed Bohem: když jsem byl Janem zá ícím mezi apoštoly jako slunce na nebi p iveden p ed tvá P esvaté Bohorodice, prožíval jsem jen st ží popsatelný pocit. P ed mýma o ima se zaskv la jakási božská zá e. A zcela ozá ila moji duši. Ucítil jsem nádhernou, libou v ni, v ni nepopsatelných aromat, a zmocnilo se mne takové nadšení, že ani mé churavé t lo, ani má duše nemohly snést t chto znamení a závdavk v né blaženosti a nebeské slávy. Blahoda, jež z ní vycházela, vysílila nejen mé srdce, ale slábl i m j duch. A kdybych nebyl pam tliv Tvých ponau ení, milý m j u iteli Pavle, považoval bych ji za skute ného Boha. Myslím, že si nelze p edstavit v tší blaženost než tu, kterou jsem tehdy zakusil. z listu sv. Dionýsia Areopagity apoštolu Pavlovi Mimo ádná p íloha k 80. výro í založení brn nské farnosti: t te od strany 17!

2 Drazí brat i a sestry v Kristu, milí tená i, Slovo úvodem není to p íliš troufalé v novat 5. íslo Dobrého pastý e sou asn svátk m Zesnutí i Narození P esvaté Bohorodice, jež slavíme v rychlém asovém sledu za sebou? Jak jen spojit hluboký zármutek z odchodu Boží Matky a nesmírnou radost z jejího p íchodu na sv t? První odpov m žeme najít v troparu Zesnutí: Rodíc, panenství jsi zachovala, p i zesnutí sv t jsi neopustila, Bohorodice. V úvodu písn slyšíme o nepochopitelném tajemství Vt lení Božího Syna, jenž se z ní, Pramene istoty, t lesn narodil. Význam Bohorodice z stává nejprve jakoby skryt, kdesi v pozadí, což poukazuje na její hlubokou pokoru. O to v tší radost se nás zmocní, když se dozvíme, že ani p i svém zesnutí Bohorodice tento sv t neopustila. Druhá ást troparu nám napovídá ješt více: P ešla jsi k životu, ó matko Života, a p ímluvami svými zbavuješ smrti duše naše. Bohorodice odešla ke svému Synu, jenž vzal její duši a posléze i její t lo k sob, na nebesa. Hospodin tak všem ukázal, jakou slávu si zasloužila ta, jež nosila Nositele veškerenstva, ta, jež má nyní moc p imlouvat se za naše duše. Nemén významné sv dectví o nebeském úd lu P esv. Bohorodice podává sv. archand l Gabriel. Vzpome me, že práv tento Boží posel navštívil P e istou Pannu v Nazaret a na uvítanou ji pozdravil: Raduj se Raduj se, blahodatí napln ná! Po and lském pozdravu ji p ivedl k pramenu vody, kde jí zv stoval, že se stane Matkou Syna Božího, tou, skrze niž bude obnoveno celé stvo ení. Ub hlo mnoho let, uplynul celý jeden lidský život, zasv cený vroucí služb Bohu, a p ichází stejný and l, tentokráte v Jeruzalém, a v ruce drží olivovou v tvi ku. Co znamenala tato ratolest, kterou p edal and l Bohorodici krátce p ed jejím zesnutím? Nepomíjející Boží pé i i synovskou lásku k té, jež se stala vzorem ctnostného života všem k es an m. K té, jež jako ušlechtilá oliva dala sv tu vzácný olej uzdravení Spasitele Krista! Svatí Otcové jednomysln prohlašují, že podivuhodné bylo její rození, podivuhodné bylo i její zesnutí. Ho ký plá, jenž zaplavil o i apoštol v okamžiku zesnutí Matky Boží, se rychle prom nil v radost v radost z jistoty jejího v ného života i neustálé p ímluvy za nás h íšné. Nech nás všechny P esvatá Bohorodice zahalí svým mocným ochranným rouchem a uprosí Krista z ní vt leného, aby spasil duše naše. Amen. V pravé Kristov lásce Váš Michal Dvo á ek Nezahanbitelná zastánkyn k es an, neklamná orodovnice u Stvo itele, nep ezírej hlasy modliteb h íšník, ale dobrotiv posp š ku pomoci nám. My s vírou tebe vzýváme: P ijmi modlitby a neodmítej prosby. Bohorodice, vždy oroduj za ty, kte í uctívají tebe. (kondak Prosebného kánonu k P esv. Bohorodici, hlas 6.)

3 zá í P esvatá Bohorodice se narodila v dob, kdy lidé stanuli na samé hranici O svátcích mravního úpadku, kdy se jakákoli obroda jejich duchovního života zdála nemožnou. Nejmoud ejší myslitelé té doby cítili a otev en hovo ili o tom, že je t eba, aby B h sestoupil na tento sv t, aby pozvedl víru lov ka a nedopustil zkázu lidského pokolení. Syn Boží si p ál p ijmout lidskou p irozenost, aby spasil tento sv t. Za svou matku si proto vybral P esvatou Pannu Marii, jedinou d stojnou p ijmout do sebe Pramen istoty a svatosti a darovat mu lidské t lo. Narození P esvaté Bohorodice Daleko od Jeruzaléma, v malém galilejském m - ste ku Nazaret, žili zbožní manželé Jáchym a Anna. Oba pocházeli z významných rod, Jáchym z rodu proroka Davida, Anna z rodu prvního kn ze Árona. Jelikož byli pokro ilého v ku a stále nem li vlastních d tí, velmi se rmoutili. Na bezd tnost bylo v židovském národ pohlíženo jako na Boží trest za spáchané h íchy, a Jáchym a Anna se proto stali ter em posm chu a nadávek ze strany svých nejbližších soused. Svatí manželé však neztráceli nad ji na Boží milosrdenství. Oba pevn v ili, že B h, u n hož je vše možné, m že uzdravit neplodnost Anny i v jejím vysokém v ku, podobn jako uzdravil neplodnost Sáry, ženy patriarchy Abraháma. Spole n dali Bohu slib, že dít, které jim bude darováno, zcela zasv tí životu v jeruzalémském chrámu. Jednou, v den velkého svátku, cht l Jáchym p inést chrámovou ob. Kn z jej však pro jeho bezd tnost nepovažoval za hodného a ob od n j nep ijal. Zkormoucen a zahanben uchýlil se Jáchym do poušt a dlouho se slzami volal k Hospodinu. Podle sv. tradice naší Církve se ukryl daleko v Judské poušti, na míst, kde dnes stojí pravoslavný monastýr ctihodných Chozevit a kde již v dobách starozákonních nalezl úto išt pronásledovaný prorok Elijáš. Jakmile se sv. Anna dozv d la, co se p i- hodilo jejímu muži, ho ce zaplakala, ale neproti- e ila Hospodinu. I ona se modlila k Bohu, aby shlédl na její rodinu a obdaroval ji svou milostí. Prosby obou manžel byly nakonec vyslyšeny a archand l Gabriel p inesl Jáchymovi a Ann radostnou zprávu, že jim B h sešle dceru, jež se stane matkou samotného Spasitele sv ta. (8./21. zá í) P estože byly skrán obou manžel již ozdobeny šedinami, narodilo se jim dít, jež nazvali Marie ( es. Paní ). Z posvátné tradice naší Církve se dozvídáme, že po narození P esv. Bohorodice vystrojili spravedliví Jáchym a Anna velkou hostinu, na kterou byli pozváni vedle levit a kn ží také chudí a nemocní z celého okolí, aby všichni bez rozdílu oslavovali velkou Boží milost. Narození P esv. Bohorodice se stalo p edznamenáním doby, kdy se za ala napl ovat velká Boží zaslíbení o spáse lidského pokolení z otroctví ábla. Touto událostí se lov ku za alo p ibližovat Nebeské království, království pravdy, pravé zbožnosti, dobrých skutk a nesmrtelného života. Matka prvorozeného všeho stvo ení se díky Boží blahodati stala matkou a zastánkyní všem nám, kte í se k ní utíkáme se synovskou d v rou a s prosbami o pomoc.

4 4 Dobrý pastý O podivuhodném narození P esv. Bohorodice, jejím neposkvrn ném a bohumilém život, o po etí a p ivedení na sv t Božího Syna nacházíme p edpov di u mnoha starozákonních prorok. Praotec Jákob, syn Izák v, nám zjevuje obraz žeb íku, jenž sahá od zem k nebes m a jehož tajemný smysl odkazuje práv k Bohorodici, která spojuje zemi a vše, co je na ní, s Bohem (Gen. 28,12). Ezechiel o ní prorocky hovo í jako o dve ích, kterými prošel Hospodin, B h Izraele, aby navštívil a zbavil od zahynutí sv j lid (Ez. 44,2). Ústy moudrého krále Šalamouna promlouvá B h o stavb domu Boží velemoudrosti (P. 9,1), jež osvítí každého lov ka, p i- cházejícího na sv t (Jan 1,9). A je tu kone n známé Izaiášovo proroctví o narození Božího Syna z panny (Iz. 7,14) a mnohá další. Sv. Otcové naší Pravoslavné církve vytvo ili k poct P esvaté Bohorodice p ekrásné chvalozp vy, oslavujíce v ní tu, jež je nad cherubíny ct n jší a nad serafíny bez p irovnání slavn jší, jež se stala živým Božím chrámem, nebeskou branou, skrze niž prošel Kristus na tento sv t, aby spasil duše naše. Sv. Jan Damašský hovo í o tom, že nyn jší den narození P esvaté Bohorodice je svátkem nesmírné radosti, zasahující do všech kon in zem, nebo prost ednictvím Bohorodice se celé lidské pokolení obnovilo a zármutek pramatky Evy se prom nil v radost. Poslechn me si na záv r jiného svatého básníka Ond eje Krétského, který ve svém Slov ke svátku Narození P esv. Bohorodice píše: Sv tlé a zjevné sestoupení Boha k lidem musí mít radostný po átek, který k nám uvádí veliký dar spásy. A práv takový je dnešní svátek, jehož po átkem je narození Bohorodice a završením sjednocení Slova s t lem. Jde o nejslavn jší ze všech zázrak, jenž je neustále zv stován, a p itom z stane vždy nepopsatelný a nepostižitelný. ím mén je pochopitelný, tím více se odkrývá, a ím více se odkrývá, tím mén je pochopitelný A proto dnešní den, napln ný takovou Boží blahodatí, první mezi svátky, jež slavíme, zjevuje sv tlo panenství, a splétaje v nec z neuvadajících kv t duchovní zahrady sv. Písma, p ináší radost všemu stvo ení. ( ) Po vyhnání z ráje za ali všichni dávat p ednost pozemskému p ed nebeským, a tak nezbývala žádná nad je ke spáse, krom zásahu sh ry. Ani p irozený, ani psaný zákon, ani plamenná kázání prorok nebyly s to uzdravit naši nemoc. Nikdo nev d l, jak vylé it lidskou p irozenost a jakým prost edkem ji pozvednout k její prvotní d stojnosti, dokud nerá il sám Tv rce všeho B h odkrýt nám jiný, harmonický a nov uspo ádaný sv t, dokud nezni il pradávnou jizvu h íchu, jenž zrodil smrt, a dokud nám nedaroval podivuhodný, svobodný a dokonalý život skrze naše obnovení ve k tu Božského zrození. Jak by k nám však proniklo toto velké a p eslavné dobrodiní, jež je v takovém souladu s Božími zákony, kdyby se nám B h nezjevil v t le, nepod í- dil se zákon m p írody a neuvolil se p ebývat s námi zp sobem, který je znám jen jemu? A jak by se to vše mohlo vyplnit, kdyby tajemství nenašlo p ed tím služebnici v isté a neposkvrn né Pann, která v sob usídlila Neusídlitelného, podle zákona, jenž p evyšuje zákony p irozenosti? Cožpak to mohla dokázat n jaká jiná žena krom té jediné, jež byla vybrána ze všech pokolení Tv rcem sv ta? ( ) A proto chudí i bohatí, mládenci i panny, starci s dítkami, kn ží i levité všichni vespolek oslavme nyní památku Bohorodice, Matky Boha a Prorokyn, z níž vyšel Prorok, p edzv stovaný Mojžíšem (Deut. 18, 15), Kristus B h, jenž Pravda jest. Amen. p ipravil m. d. Ó p eslavný zázraku! Královna nebe i zem, svatými našimi p edky vzývaná, dosud ochra uje zemi Moravskou a s láskou krášlí ji obrazy své tvá e. Ó p emocná Vládkyn, upev uj i v asech budoucích Pravoslaví v zemi Moravské zázraky a milostí svou na v ky. Amen.

5 zá í p ítomnost pravoslavné kultury na území Evropské unie je velmi d ležitým momentem... rozhovor s vysokop eosvíceným vladykou Kyrillem, metropolitou smolenským a kaliningradským K oslavám 25. výro í vzniku Zastupitelství Ruské pravoslavné církve v Karlových Varech a p ti let od vysv cení chrámu sv. Ji í v areálu ruského velvyslanectví v Praze p icestoval dne 2. ervence do eské republiky významný p edstavitel Ruské pravoslavné církve, metropolita smolenský a kaliningradský Kyrill, p edseda Odd lení vn jších církevních vztah Moskevského patriarchátu. V pr b hu svého p tidenního pobytu v R se vladyka Kyrill setkal s nejvyššími p edstaviteli naší církve, metropolitou Nikolajem a arcibiskupem Kryštofem, navštívil na Pražském hrad prezidenta Václava Klause, vedl rozhovory s kardinálem Vlkem a dalšími státními a náboženskými p edstaviteli naší republiky. 5. ervence, v den státního svátku sv. Cyrila a Metod je, zavítal metropolita Kyrill též na Moravu, aby uctil posvátná místa spojená s misijní inností svatých solu ských brat í. Vzácný host se nejprve zú astnil ranní Božské liturgie v brn nském pravoslavném chrámu sv. Václava, po jejímž skon ení promluvil k p ítomným v ícím o významu misijního díla slovanských v - rozv st a o pot eb zachování pravoslavné duchovní tradice ve sjednocující se Evrop. V elými slovy pozdravil metropolitu p edstavený brn nského chrámu prot. Josef Fejsak a na modlitební památku mu p edal áste ku ostatk sv. mu ednice Ludmily. Z Brna se vladyka Kyrill vydal do jihomoravských Mikul ic a s up ímným zájmem prošel klasickým prohlídkovým okruhem tamního velkomoravského památníku. Po návratu do Brna byl pro metropolitu p ipraven slavnostní ob d v hotelu Slavia, kde se setkal se leny brn nské pravoslavné farnosti a mládeže. V odpoledních hodinách uskute nil ješt krátkou návšt vu památníku bitvy u Slavkova a slavkovského zámku. B hem náro ného dne si metropolita Kyrill našel as i na zodpov zení n kolika otázek Dobrého pastý e: Navštívil jste dnes, drahý vladyko, mikulický areál velkomoravských vykopávek. Jak na Vás zapsobilo toto místo, tak drahé srdci každého eského a moravského pravoslavného kesana? Navštívit Mikul ice jsem zamýšlel už dlouho. V tšinou p íliš neplánuji sv j budoucí život, ale p išla chvíle, kdy jsem si ekl, že se do Mikul ic musím podívat. A jsem rád, že k tomu došlo práv v den státního svátku svatých Cyrila a Metod je a že jsme se mohli ráno pomodlit na bohoslužb v pravoslavném chrámu. Návšt va Mikul ic na m u inila hluboký dojem,

6 6 Dobrý pastý mohl jsem se dotknout naší historie, po átku pravoslaví zde na Morav a u Slovan v bec. Pozoruhodné je i to, že na t chto svatých místech mohou dnes pravoslavní sloužit Božskou Liturgii. Rádi bychom se zeptali, jaká úcta je sv. Cyrilu a Metodji prokazována v souasném Rusku. Památka svatých brat í byla na Rusi vždy zachovávána, jejich svátek se slaví 24. kv tna podle nového stylu, tj. 11. kv tna podle stylu starého. P ed nedávnem se tento den stal v Rusku Dnem slovanského písemnictví a kultury, a je to jediný církevní a sou asn státní svátek. V tento den probíhají veliké oslavy v každém krajském m st, v každém eparchiálním st edisku. Nap íklad v mém m st, ve Smolensku, vychází po Božské Liturgii k ížový pr vod k památníku sv. Cyrila a Metod je, který se nachází na ulici nesoucí jejich jméno. Pr vodu se ú astní n kolik tisíc lidí: studenti vysokých a st edních škol, vojenské akademie, duchovenstvo, v - ící... je to velkolepá událost v život m sta. V tší i menší oslavy probíhají ve všech krajských centrech, jedno z nich bývá vždy vybráno jako hlavní m sto oslav. Celonárodní oslavy p ipravují každý rok spole n ministerstvo kultury a Posvátný synod ruské Církve. M žeme tedy íci, že památka sv. Cyrila a Metod je je živá jak v ruské církvi, tak ve spole nosti. Jsou-li jména sv. Cyrila a Metodje v dnešním Rusku dobe známá, jak je to se známostí nkdejší metropole Velké Moravy, Mikulic? íká jméno Mikulice nco souasnému Rusovi? V roce 1973 prob hla v Moskv výstava v novaná mikul ickým vykopávkám. Seznámila s Mikul icemi ruskou inteligenci, v dce, historiky i ty, kte í se o historii zajímají. V širším m ítku je to ovšem jméno neznámé. Ví se jen, že nedaleko od Brna se nacházejí místa svázaná se sv. Cyrilem a Metod jem... Proto se budu všemi silami snažit, aby se Rusko s tímto jménem seznámilo. Vždy je to místo, kde se m žeme skute n dotknout epochy svatých brat í a jejich díla. Jist jste slyšel o rznicích mezi pravoslavnými a katolíky, pokud jde o centrum Velké Moravy. Zatímco katolíci tvrdí, že metropole ležela na místech dnešního Velehradu nebo Starého Msta, drží se pravoslavní mikulické teorie... Vím, že existují r zné výklady, r zná chápání historie. Avšak i tehdy, v dob svatých brat í, existovaly názorové rozdíly mezi Konstantinopolí a ímem. Na místech spojených s dílem sv. Cyrila a Metod je jsem si kladl otázku, co se vlastn tehdy stalo. Vždy Cyril a Metod j náleželi k jediné, nerozd lené Církvi. Jak to, že byli pronásledováni? Pro museli cestovat do íma, aby byla potvrzena pravov rnost jejich díla? Pro byl sv. Metod j po návratu z íma dokonce uv zn n? A pro byli po jeho smrti z Moravy vyhnáni jeho žáci? V dy to vše probíhalo v rámci jediné, nerozd lené Církve! Jak odpov d t na tyto otázky? I když byla tehdy Církev nerozd lená bohoslovecky a dogmaticky, došlo už ke kulturnímu rozd lení; došlo k n mu

7 zá í mnohem d íve, než nastalo reálné rozd lení církví. Ke kulturnímu rozd - lení dochází vždycky, když se jedna kultura snaží ovládnout druhou. Nap íklad dnes se západní, sekulární, humanistická kultura snaží ovládnout celý sv t, v etn tradi ních kultur. Myslím, že každá snaha o kulturní ovládnutí se setkává s odporem, budí obrannou reakci. V 9. století se latinské duchovenstvo snažilo využít Moravu jako pole své aktivity k rozší- ení své kultury. Toto kulturní tažení na východ narazilo na cyrilometod jskou misii. A Cyril a Metod j byli prohlášeni za nep átele, p estože v rámci své kultury a jejím prost ednictvím hlásali téhož Krista. Z t chto fakt bychom m li vyvodit ur ité záv ry do budoucna, zvlášt pro sjednocující se Evropu. Nesmí existovat jakákoli jediná kulturní dominance. Ni í- li se jiné kultury, je to vždy špatné a zasévá to semena nep átelství. Aby nebylo nep átelství mezi lidmi, je nutné respektovat všechny kultury. A v tomto smyslu je pro m p ítomnost pravoslavné kultury na území Evropské unie velmi d ležitým momentem. Evropská unie je povinna podporovat p ítomnost Pravoslaví na svém území. Nedávno vyšlo 4. íslo našeho pravoslavného asopisu Dobrý pastý. Jaká je podle Vás, drahý vladyko, úloha takového asopisu? emu bychom se mli hlavn vnovat, na co zamit svou pozornost? M li byste seznamovat sv j národ s pravoslavím, s jeho historií, kulturou a životem. Myslím, že dnes to není složité: m žete získávat informace z internetových stránek, v etn stránek Moskevského patriarchátu 1. Musíte být z jedné strany informativním asopisem a seznamovat lidi se životem sou asného pravoslaví, ale z druhé strany je velmi d ležité, abyste mládeži pomohli pochopit, že pravoslaví zde není ni ím importovaným, ale že je vašemu národu vlastní, že je zde p ítomno od po átku vašich d jin. otázky kladli md a j Modlitba je radost duše! Jestliže nemáš as, aby ses pomodlil, padni na kolena a zvolej: Hospodine, p ijmi má vroucí slova jako mou chválu a vd nost Tob a vyslyš mne ned stojného! A u i tak s pocitem vroucí oddanosti Bohu, s pocitem lov ka, který i p esto, že s modlitbou sp chá, snaží se aspo na malý okamžik zcela oddat svému Stvo iteli. Vždy d ležité není trvání modlitby, ale její horlivost, a horlivost p ece nem že trvat p íliš dlouho, dokonce ani u dokonalých svatých, kte í si Boha nade vše zamilovali. Za - neš se modlit jako odsouzený h íšník, a odejdeš jako omilostn ný. Modlitba vynáší lov ka ze zem na nebe! (schiigumen Sáva) 1 Z internetových stránek Ruské pravoslavné církve: (pozn. red.).

8 8 Dobrý pastý Postrádal-li eský národ ješt na po- átku 10. století zá ných p íklad k es anského života vzešlých z jeho vlastního st edu, pak je právem nalezl v osobnostech sv. kn žny Ludmily a jejího vnuka, sv. knížete Václava. Pohnuté životy obou sv tc, vypln né horlivou oddaností Kristu a jeho Církvi a zakon ené mu ednickou smrtí, snesly se jako sv telný oblak na celou naši zem i další zem slovanské, ve kterých úcta k t mto eským svatým zapustila silné ko eny. Obra me nyní pozornost k životní pouti velké sv tice, jež po svém obrácení a p ijetí svatého k tu p ivád la ke Kristu národ nábožensky lhostejný, sv tlem své víry zaplašovala temnotu bludu a rosou svých modliteb jako prvosenka pravého jara zavlažovala a nadále k ísí víru v našich srdcích. Svatá mu ednice a kn žno Ludmilo, pros Boha za nás! Svatá mu ednice a kn žna Ludmila Svatá kn žna Ludmila pocházela ze srbského kmene Pšovan, sídlícího na území dnešního M lnicka. Narodila se kolem roku 860 jako dcera knížete Slavibora. Sotva patnáctiletá byla provdána za knížete Bo ivoje z rodu P emyslovc, prvního historicky doloženého eského panovníka, který s ní zplodil t i syny a jednu dceru. Podobn jako kdysi z národa moábského p i- šla žena zvaná Rút, z jejíhož potomstva povstal slavný izraelský král David, povolal B h i svatou Ludmilu z národa pohanského, aby se stala babi kou slavného k es anského knížete Václava. Mladý kníže Bo ivoj nalezl duchovní út chu a pou ení v otev ené náru i moravského arcibiskupa Metod je a spolu se svou ješt mladší chotí p ijal z jeho rukou svatou tajinu k tu. B hem krátkého života musel první eský k es anský kníže odvážn elit mnohým nep átel m nové víry mezi svými soukmenovci v echách. Když ve svých t iceti šesti letech poru il duši Pánu, ujal se vlády jeho syn Spytihn v, po jehož smrti usedl na knížecí stolec další Bo ivoj v syn Vratislav, otec svatého Václava. Po svém obrácení svatá Ludmila horliv napodobovala svého muže v náboženství k es- anském, každodenn slzami zkráp jíc své líce za to, že kdysi uctívala pohanské modly. V mnohém podobná císa ovn Helen, zakládala za života Bo ivojova i za vlády jeho a svých syn k es anské chrámy a shromaž ovala slovanské kn ze a kleriky. Z stávala p itom v rná ob adu (svátek 16./29. zá í) Životy svatých slovanskému, zavedenému sv. Cyrilem a Metod jem. Protože nikdy nezapomínala na milosrdenství, jež jí prokázal Hospodin, stala se sama milosrdnou matkou chudých, nohou chromých, okem slepých, vlídnou ut šovatelkou sirotk a vdov (Job 29,15). Své jm ní rozdávala ubohým a s láskou se ujímala opušt ných a neš astných. Po t iat iceti letech vlády skonal Ludmilin syn Vratislav a jeho místo zaujal její vnuk Václav, tou dobou ješt chlapec. Božím ízením byl nezletilý panovník spolu se svým bratrem Boleslavem sv en pé i blahoslavené Ludmily. V její blízkosti nabýval vedle moudrosti erpané ze slovanských knih též moudrosti životní, jejíž p íklad mohl spat- ovat práv v osob této pokorné ženy. Nep ítel lidského pokolení, ábel, však p i- sp chal i nyní, nebo nemohl snést, že zbožná služebnice Boží Ludmila vynikala tolika p ednostmi. Popudil proti ní vlastní snachu Drahomíru, manželku zesnulého Vratislava, p vodem z pohanského slovanského kmene Stodoran. Drahomíra pojala nenávist ke sv. Ludmile a takto se o ní radila se svými rádci: Pro má být ona mou paní? Zahubím ji, zd dím všechno, co má, a budu neomezen vládnout. Ctnostmi ozdobená Ludmila se však dozv d la o jejích proradných úmyslech a pravila své snaše: Netoužím vládnout a nep eji si mít ani sebemenší ást tvé moci. Naopak žádám, abys mi dovolila nerušen sloužit Bohu až do skonání mých dní.

9 zá í S t mito slovy opustila Ludmila Pražský hrad a uchýlila se na hrádek Tetín. Nikým nerušena za ala se tu utvrzovat ve znalosti božských v cí a se vzr stající horlivostí prokazovala dobrodiní chudým. V p edtuše svého budoucího umu ení povolala k sob na Tetín zbožného kn ze Pavla a vybídla ho, aby sloužil svatou liturgii. Toho dne se up ímn vyzpovídala p ed tvá í Nejvyššího Soudce, milostivého Hospodina, a posílila se p i- jetím drahocenného T la a oživující Krve Kristovy. Od na zbran mi víry, vytrvávala na modlitbách, porou ejíc svou duši jedinému Bohu. Zlá p edtucha se vyplnila: mstivá Drahomíra poslala své nejhorší a nejdrav jší velmože Tunnu a Gomona s tlupou na Tetín, aby vykonali podlý in. Po setm ní rozrazili ukrutníci hradní bránu, vylomili ve eje Ludmiliny komnaty a vtrhli dovnit. Když je kn žna spat ila, pravila: Brat i, pro jste p išli s takovou zu ivostí? Cožpak jsem vás nevychovávala jako vlastní syny a neobdarovávala jsem vás zlatem, st íbrem a drahocennými rouchy? Dopustila jsem se na vás snad n jaké k ivdy, pov zte mi! Zlo inci však nedbali jejích mírumilovných slov, stáhli ji s lože a vrhli na dlažbu. S plá em je poprosila: Zadržte, brat i, mali ko, aspo než dokon ím svou modlitbu! a s rukama rozepjatýma se modlila k Pánu. Zap ísahám vás, brat i, setn te mne! tak zn la její poslední prosba, vy ená v touze po p ijetí koruny mu- ednické. Neblazí katané ji nevyslyšeli, vložili na její hrdlo provaz a zardousili ji. Stalo se tak o první hodin no ní ze soboty na ned li, dne 16. zá í roku 920. Oddané služebnici Kristov bylo tehdy jedenašedesát let. Plným právem jí p ísluší vytoužená koruna mu ednická, nebo jasn praví Písmo svaté: A jakoukoli smrtí spravedlivý zastižen bude, duše jeho bude ob erstvena. (Kniha Moudrosti 4,7). Kn ží a poddaný lid se po nelidském zlo inu rozprchli por znu do úkryt, ve snaze zachovat si holý život. Když vrazi odešli, lidé se s bázní vrátili a poh bili ctihodné t lo kn žny Ludmily podle k es anského zvyku. Hroud zemské se navrátilo to, co je smrtelné, avšak to, co smrti nepodléhá, její drahocenná duše, byla p ijata v nebi and ly. Drahomíra se spolu se svými podlými velmoži zmocnila Ludmilina majetku a za ala neomezen vládnout. Nestalo se tak ovšem z Boží milosti, a jak se praví v Evangeliu, všichni, kte í se me e chopí, me em zahynou (Mat. 26,52). Z touhy po bohatství vznikla smrtelná nenávist mezi kn žnou Drahomírou a bezbožnými Tunnou a Gomonem. Kn žna nakonec dala oba bratry honit jako divou zv, až p išli oba o život pozemský i posmrtný. Její strašná zu i- vost se obrátila i proti jejich potomk m, jež v jediném dni zahubila od nejmladšího po nejstaršího. U hrobu nejblažen jší mu ednice Ludmily se Božím ízením za aly dít podivuhodné zázraky. Ze samotného náhrobku se linula zázra ná v n, jež svou líbezností p ekonávala všechny vonné látky. P ed zrakem p ítomných probleskovala u jejího hrobu v nejhlubší no ní temnot nevysv tlitelná sv tla lou í a svící, planoucích nebeskou zá í. Když se o t ch divech dozv d la její vražedkyn, se zlým úmyslem poslala na Tetín n kolik svých sluh a poru ila jim, aby nad hrobem blažené Ludmily vystav li baziliku. Nový chrám byl zasv cen archand lu Michaelovi, aby zázra ná znamení nebyla p i ítána zásluhám blažené mu- ednice, nýbrž tomuto v dci nebeských mocností. Navzdory tomu p icházelo na posvátné místo množství poutník, aby s bázní uctívali mu- ednický skon svaté kn žny Ludmily, a stávali se tu sv dky mnoha p eslavných zázrak.

10 10 Dobrý pastý Na svatost své babi ky se brzy rozpomenul i zbožný kníže Václav. Po prolití mnoha slz a po porad s kn žími a dalšími zbožnými muži vyslal na Tetín poselstvo s p íkazem, aby d stojným zp sobem p evezli do Prahy kosti nebo alespo prach z t la svaté kn žny. Poslové se tedy vypravili na místo, aby vykonali p íkazy svého pána. Jakmile však shledali, že náhrobní deska, jíž byly velebné ostatky p ikryty, se již z ásti rozpadla hnilobou, ostýchali se ji nadzvednout a cht li hrobku co nejd íve zav ít. Zanechavši temnotu modloslužby a s horoucí láskou p ijavši sv tlo pravoslavné víry Kristovy, zjevila jsi se, svatá Ludmilo, jako hv zda jit ní a sv tlem svatosti své den pravé bohoúcty v eské zemi jsi zapo ala. Matko chudých, podporo ochromených, sv tlo slepých, ut šitelko zarmoucených, rosou modliteb svých p ed Hospodinem zavlaž milostiv srdce lidu svého, ve ví e nete ná a zarmoucená, a zjasnivši o i naše, nedejž nám zahynouti od nep átel našich. (tropar sv. Ludmile, hlas 1.) Proti jejich zám ru se postavil oddaný Ludmilin kn z Pavel: Nikterak se nestane, jak íkáte, nýbrž jak vám poru il kníže! Naleznu-li jen prach zetleného t la, vyzvednu jej. Ostatní souhlasili a desku zvedli. Vtom se však d evo prolomilo a kn z Pavel se i s hlínou propadl na t lo nebožky. Ihned povstal, odklidil hlínu a nalezl Ludmilino svaté t lo nezpráchniv lé a neporušené, uchrán né jakéhokoli rozkladu. S jakou radostí vzdávali všichni díky Bohu, když byly p esvaté ostatky vyzvednuty z hrobu, zahaleny do drahocenných tkanin a postaveny na místo p ed oltá em! Zakrátko se již ubíralo poselstvo s t lem svaté kn žny zp t k Pražskému hradu. T lo blažené služebnice Boží Ludmily bylo nalezeno ve st edu dne 19. íjna 925 ve dvanáct hodin. Do Prahy je pak s velkým jásotem p enesli v pátek 21. dne téhož m síce. Ješt než poselstvo se svatými ostatky dorazilo k branám m sta, sp chali služebníci, aby radostnou novinu oznámili knížeti Václavovi. Nalezli ho ješt spícího, ihned však vstal, odebral se do chrámu a vzdal v elé díky Kristu za tak veliké dobrodiní. S rozedn ním svolal Václav kn ž- stvo a zástup v ících a s obrovským pr vodem se vydal jezdc m v ústrety. Za zp vu žalm a duchovních písní byly svaté ostatky i se svými nosi- i vyzdviženy na ramena davu a vneseny do chrámu sv. Ji í, zbudovaného ješt knížetem Vratislavem. T lo blažené Ludmily bylo vystaveno p ed oltá, aby všichni v ící i nev ící vid - li, že je zachováno neporušené, bez jakékoli úhony. Každý se mohl p esv d it, že Ludmilino t lo, vlasy i šaty vypadají tak, jako by byla sv tice poh bena práv toho dne. Národ se jednomysln shodl na tom, že je hodna veškeré chvály a pocty. Avšak jakmile za ali s kopáním hrobu, objevila se ve vykopané jám voda. Usoudili tedy, že je to místo nevhodné pro Kristovu služebnici. Jáma byla tedy znovu zasypána a schrána se vzácnými poz statky umíst na nad ní: všichni vy- kávali na Boží zásah. Po ase vypravil kníže Václav posly k e- zenskému biskupu Tutonovi, aby se s ním poradil, co konat. Tuton odpov d l slovy sv. Písma: Zem jsi a v zemi se navrátíš, prach jsi a v prach se obrátíš (Gen. 3,19) a na ídil t lo odevzdat zemi a vy kat až do druhého p íchodu Kristova; sám totiž nebyl zcela p esv d en o svatosti mu ednice Ludmily. Nato se kníže pokorn obrátil na biskupa a snažn ho prosil, aby rá il zavítat do Prahy, sám t lo pochoval a vysv til baziliku, která doposud nem la biskupského sv - cení. Biskup Tuton poslal jen svého spolubiskupa, který nejprve vysv til chrám sv. Ji í a po šesti dnech dal uložit do zem svaté Ludmilino t lo. A tu se stala podivuhodná v c: na míst, kde se dosud objevovala voda, se po p íjezdu biskupa a vysv cení baziliky již neukázala. Tak byla svatá Ludmila poh bena s nejv tším požehnáním jako ta, jíž spolu se všemi svatými p ísluší místo po pravici Kristov. Další zvláštní zázrak se udál v den prvního výro í p enesení svatých ostatk. Podle k es anského oby eje se u hrobu svaté mu ednice

11 zá í shromáždilo množství kn žstva. Modlitba již byla skon ena a všichni zasedli ke stolu, aby svá t la osv žili pokrmem. Tu se objevil p ed vchodem do baziliky jeden hošík, celý pok ivený zhoubnou nemocí, a za al vzývat zásluhy vzácné paní Ludmily a velebit moc Kristovu. Rázem byl zázra n nap ímen a pln navrácen t lesnému zdraví. Mnozí vzdávali Kristu Bohu chválu za to, že skrze svou služebnici projevil svou božskou moc. Svatost a zázraky provázely úctu k naší eské ženské sv tici po celá staletí. Spravedlivý nepohne se na v ky, ale v pam ti bude žít v n, zpívá žalmista David (Ž 112,6), a jeho slova platí beze zbytku i pro sv. Ludmilu. Nic na tom nezm nily ani krušné asy, v nichž m být posmrtná památka eské sv tice násiln potla ena. Záhy po velkém schizmatu v roce 1054 byl západní, tedy latinskou církví zcela zakázán nejen slovanský ob ad, ale vše, co bylo spojeno s východním k es anstvím. Vztahovalo se to p irozen i na stoupence cyrilometod jského sm ru v echách. Proto i sv. Ludmila jako zastánkyn východního ob adu, ct ná v té dob jak na východ, tak na západ m la nyní upadnout v zapomn ní. Je zaznamenáno, že sám pražský biskup He man ( ), N mec z Lotrinska, když se v jeho p ítomnosti jedna eská šlechti na zmínila o svaté Ludmile, prý vyk ikl: Nemluv, paní, o její svatosti! Šlechti na tedy biskupa vyzvala, aby prov il zkouškou ohn Ludmilin závoj. Ohe mu nijak neuškodil a svatost kn žny Ludmily byla zázra n potvrzena. O neporušenosti závoje se ostatn mohli p esv d it i archeologové, kte í na po átku 20. století zkoumali hrob eské kn žny, a kone n i návšt vníci výstavy St ední Evropa v roce 1000, jež prob hla na po- átku 21. století v areálu Pražského hradu. Ostatky sv. mu ednice Ludmily se v sou asné dob nacházejí za železnou ohrádkou v bo ní apsid baziliky sv. Ji í na Pražském hrad. Brzy po p enesení ostatk kn žny Ludmily z Tetína do Prahy a pravd podobn ješt za života sv. Václava byl sepsán staroslovanský život a umu ení kn žny Ludmily. Toto v bec první literární dílo vzniklé na území ech, sepsané kn zem slovanského ob adu (snad p ímo kn - zem Pavlem), m lo sloužit p edn k propagaci její svatosti. Ve své p vodní, slovanské form se nezachovalo a dnes známe jen jeho zkrácený výtah v podob tzv. Prologu o sv. Ludmile, nalezeného na Rusi, kam se úcta ke sv. Ludmile ší i- la již v 10. století. eského srdce se bolestn dotýkalo, že m lo být p ipraveno o svou velkou sv - tici, a proto byla záhy po slovanském život sepsána i latinská obrana její úcty a pozd ji i tzv. Kristiánova legenda o život a umu ení sv. Václava a jeho babi ky Ludmily. Rozpome se, ó zem eská, jak drahocenným darem jsi byla obda ena, jak jasnými paprsky jsi oza ována, jak mocná ochránkyn svou p ímluvou t podporuje! Rozpome se a pochopíš, k jak nesmírné radosti a veselí se ti naskytuje p í ina. A všechny tvé chrámy sv tí tento velký svátek, a srdce plesá ve svatém jásotu, a se kn ží i v ící lid, sta í i mladí, bohatí i chudí radují z této sváte ní nádhery! A se otev ou ústa kazatel ke cti a chvále bohabojné kn žny, o jejíž svatosti nás pou ily božské zázraky! Vždy ši i- telka víry a matka slovutná, svatá Ludmila, mu- ednice a kn žna eská, s láskou se u Boha p i- mlouvá za nás všechny, kte í ctíme její blaženou památku. podle slovanského Prologu, latinských legend a dalších pramen zpracoval M.D. Raduj se, po átku zázrak Kristových, vrcholku jeho p ikázání. Raduj se, žeb i nebeský, po n mž sestoupil B h, moste, p evád jící ze zem do nebe. Raduj se, and l p eslavný dive, poražení zla p ežalostné. Raduj se, jež jsi Sv tlo nadp irozen porodila, jež jsi zp sob narození žádnému nezjevila. Raduj se, mudrc v d ní p evyšující, rozum v rných osv cující. Raduj se, Nev sto panenská. (z Akathistu P esv. Bohorodici)