VÝSKYT A CHOV JELENA SIKY JAPONSKÉHO NA SEVERNÍ MORAVĚ

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav myslivosti a ochrany lesa VÝSKYT A CHOV JELENA SIKY JAPONSKÉHO NA SEVERNÍ MORAVĚ BAKALÁŘSKÁ PRÁCE 2006/2007 Lenka Palyzová

2 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Výskyt a chov jelena siky japonského na Severní Moravě zpracovala sama a uvedla jsem všechny požité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s 47b Zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně dne:.. podpis studenta 1

3 PODĚKOVÁNÍ Tímto děkuji svému vedoucímu bakalářské práce Ing. Janu Dvořákovi Ph.D. za teoretickou přípravu a vedení bakalářské práce. Dále mé poděkování patří všem pracovníkům orgánů státní správy myslivosti, kteří mi vyšli vstříc při plnění úkolů této práce. 2

4 ABSTRAKT Lenka Palyzová Výskyt a chov jelena siky japonského na Severní Moravě Occurence and rearing of the Japanese Sika Deer on the North Moravia Abstrakt Tato bakalářská práce se zabývá literárním přehledem o chovu jelena siky japonského, údaji o výskytu a chovu jelena siky na územních celcích Olomouckého, Pardubického a Královéhradeckého kraje a hodnocením velikosti jednotlivých populací a jejich prostorovým rozmístěním. Dále se tato práce zabývá analýzami údajů ze statistických výkazů poskytnutých orgány státní správy myslivosti. Práce si klade za cíl podat informace o chovu jelena siky japonského na území Olomouckého, Pardubického a Královéhradeckého kraje. Klíčová slova jelen sika japonský, populace, migrace Abstract This bachelor's thesis deals with a literature review about rearing of the Japanese Sika Deer, data on occurrence and rearing of the Japanese Sika Deer on the territorial units of Olomouc Region, Pardubice Region and Hradec Kralove Region and evaluation of size of particular populations and their space allocation. Further the thesis deal with analyses of data from the statistical statement provided by the state administration bodies of game management. The aim of this thesis is to provide information on rearing of the Japanese Sika Deer on the territory of Olomouc Region, Pardubice Region and Hradec Kralove Region. Key words Japanese Sika Deer, population, migration 3

5 OBSAH 1 Úvod Literární přehled Taxonomické zařazení Charakteristika jelena siky Introdukce jelena siky Historie chovu jelena siky na území České republiky Oblast chovu Bouzovsko Opatření v chovu jelena siky Návrh kategorizace chovů jelena siky japonského v České republice Stavy jelena siky v ČR 18 3 Metodika Popis území Vlastní šetření Oblast výskytu v současnosti Výskyt a početnost Zhodnocení stavů Metoda výpočtu zatajených laní podle přírůstku Metoda výpočtu rozdílu samic podle JKS a skutečného odlovu Výpočet velikosti populace podle sčítaných stavů a skutečného odlovu Poměr pohlaví Trofeje Hodnocení trofejí jelena siky Kvalita trofejí v oblasti Diskuse Závěr Použitá literatura Seznam příloh

6 1 Úvod Česká myslivost byla v minulosti v hojné míře obohacována introdukováním cizích druhů zvěře, které se na našem území nikdy předtím nevyskytovaly. Původní důvody introdukce spočívaly většinou v zálibě uživatelů honiteb na chovu zvěře co nejpestřejšího druhového složení. Mezi tyto introdukované druhy patří i jelen sika (Cervus nippon). Tento druh byl do našich zemí přivezen hlavně jako parkové a okrasné zvíře, lovnou zvěří se stal až o několik let později. 5

7 2 Literární přehled 2.1 Taxonomické zařazení Říše: Animalia živočichové Oddělení: Triblastica trojlistí Pododdělení: Deuterostomia druhoústí Kmen: Chordata strunatci Podkmen: Vertebrata obratlovci Nadtřída: Gnathostomata čelistnatci Třída: Mammalia savci Podtřída: Theria živorodí Řád: Artiodactyla sudokopytníci Podřád: Ruminantia přežvýkavci Čeleď: Cervidae jelenovití Podčeleď: Cervinae jeleni Rod: Cervus jelen Druh: Cervus nippon Temminck, 1838 jelen sika Poddruh: Cervus nippon nippon jelen sika japonský WOLF (1986) uvádí, že jelen sika vytváří ve své původní domovině na japonských ostrovech, v Koreji, Mandžusku, východní Číně a jihovýchodní sibiřské části Ruska (Usurijsko) až 13 poddruhů: jelen sika japonský - Cervus nippon nippon Temm., 1838 (ostrovy Šikoku, Kjúšu a Goto) jelen sika Dybowského - C. n. dybowskii (oblast Usuri, Mandžusko a severní oblast Koreje) syn. C. n. hortulorum Swinhoe, 1864 jelen sika jihočínský - C. n. kopschi Swinhoe, 1873 (jihovýchodní Čína) jelen sika tonkinský - C. n. pseudaxis Eydoux et Souleyet, 1841 (oblast severního a středního Vietnamu) jelen sika tajvanský - C. n. taiouanus Blyth, 1860 (Tajvan) jelen sika severočínský - C. n. mandarinus Imilne-Edwards, 1871 (severní oblast Číny) jelen sika šanský - C. n. grassianus Heude, 1864 (oblast Šan - si) jelen sika mandžuský - C. n. mantschuricus Swinhoe, 1864 (střední a východní oblast Mandžuska jelen sika keramský - C. n. keramae Kuroda, 1924 (ostrovy Rjúkú) 6

8 C. n. yakuschimae Kuroda a Okeida, 1951 (ostrov Jakušima, je nejmenší ze siků) C. n. megaschimae Kuroda a Okeida, 1951 (ostrovy Megašima a Tanengašima) C. n. yesoënsis Heude, 1896 (ostrov Hokaidó, je největší z ostrovních siků) C. n. centralis Kishida,1936 (ostrovy Honšú, Sudo, Awajšima a Cušima) 2.2 Charakteristika jelena siky Je to menší jelen dosahující výšky cm, délka těla dosahuje až 140 cm. Hmotnost dospělých jedinců (vyvržené kusy bez hlavy) se pohybuje v rozmezí kg, může dosáhnout i 60 kg. Hmotnost laní dosahuje kg. Zbarvení srsti se liší podle ročního období. V létě je obvykle sytě kaštanově červené až po žlutavě hnědou s drobnými bílými skvrnami umístěnými v podélných pruzích. Podél výrazného hřbetního pruhu též zvaného oslí nebo úhoří pruh, je po stranách řada výrazných skvrn sahajících až ke krku. U jelenů bývají tyto skvrny méně zřetelné než u laní. Hlava a krk jsou jednobarevné, barva je stejná jako základní zbarvení na trupu, jen spodní strana krku a obličejová část jsou světlejší. Vnitřní strana běhů a břicho jsou zbarveny světle béžově. V zimě je srst šedočerná až hnědočerná, vyskytují se však i zcela černí jedinci. Při zimním přebarvování v srpnu a září narůstá jelenům bohatá hříva, která je výrazná hlavně na spodní straně krku a způsobuje jeho optické zesílení. V zimní srsti se neobjevují charakteristické skvrny, někdy však bývají u laní slabě naznačeny. K letnímu přebarvování dochází v květnu a červnu. Typický je pro jelena siku bílý obřitek, dobře patrný v letním i zimním osrstění, v zimě je však výraznější. Dalším typickým znakem je bílá srst na horním i dolním pysku a černá skvrna na vnějším okraji vnitřní strany slechů, kde je dobře viditelná. Říje probíhá od poloviny října do poloviny listopadu. Laně kladou od května do počátku června zpravidla jednoho koloucha. Laň pečuje o koloucha do šesti měsíců a po celou dobu ho kojí, s výjimkou období říje. Kolouch se osamostatňuje v 1 roce. Pohlavně dospívají v 15 až 16 měsících, jeleni se ovšem v tomto věku většinou říjí neúčastní. Dospělý jelen nosí paroží ve stupni osmeráka, ale jsou známy i případy desateráka, dvanácteráka i čtrnácteráka. Délka lodyh dosahuje 50 cm, pokud přesáhne 60 cm, jedná se většinou o křížence se sikou Dybowského. Ke shazování paroží dochází v dubnu až květnu, k vytloukání nových parohů od srpna do začátku září. Zvěř sika vytváří často větší tlupy, hlavně v případech přezvěření nebo je-li soustavně zneklidňována. V průběhu roku může docházet k nežádoucím koncentracím většího množství zvěře, které bývají příčinou nadměrných škod působených touto zvěří. Migrace, tak jak je známá u jelena evropského, se u zvěře sika v pravém slova smyslu nevyskytuje. Dochází však u ní, zejména při přezvěření, k prostorové rozpínavosti, kdy osidluje další a další oblasti, kde se dříve nevyskytovala. Souvisí to pravděpodobně s vyhledáváním nových potravních zdrojů a klidnějších míst s dostatkem krytu, kdy se na původní stanoviště již nevrací. 7

9 Obr. 1 Typický zástupce jelena siky japonského (zdroj: Biotop jelena siky v České republice tvoří převážně nížinné, chlumní a pahorkatinné polohy. Ve středohorských polohách se vyskytuje méně, v horských polohách jen výjimečně. Zvěř sika je zde zvěří lesní, vycházející s oblibou na pastvu na zemědělské pozemky. Dobře jí vyhovují listnaté a smíšené porosty s bohatší bylinnou vegetací. Při své skromnosti se však spokojuje i s biotopem o menší úživnosti, které pro ni vytváří borové a smrkové monokultury. V těchto případech vychází na zemědělské pozemky intenzivněji a na větší vzdálenosti (ŠVARC, 1982). 2.3 Introdukce jelena siky Jelen sika byl na naše území introdukován na přelomu 19. a 20. století z východní Asie, kde je jeho původní areál, ve dvou poddruzích. Především byl u nás vysazován menší jelen sika japonský a v menší míře větší jelen sika Dybowského. Cílem vysazování jelena siky byla jeho domnělá menší škodlivost na lesních porostech než u jelena evropského.opak je však pravdou. Zvěř sika škodí značně letním loupáním a zimním ohryzem kůry stromů v mladých a středně starých lesních porostech a dále okusem lesních kultur. Vážné škody působí i na zemědělských plodinách a porostech. 8

10 2.4 Historie chovu jelena siky japonského na území České republiky Poprvé byl u nás tento jelen vysazen na poděbradském panství knížete Hohenlohe v roce 1891 do obory Kluk u Poděbrad. Původně tam byly vysazeny 3 laně a 1 jelen. V roce 1902 tam již bylo asi 70 kusů a v roce kusů, do té doby však bylo asi 100 kusů uloveno. Po zrušení obory Kluk byla část populace převezena do obory v Kersku, ale brzy po první světové válce tam byla tato zvěř vystřílena. Jelen sika se v té době choval i v oborách na velkostatku knížete Thurn Taxise v Loučení na Nymbursku. Z obor se tato zvěř dostala i do volnosti a brzy se vyskytovala i na sousedním velkostatku Křinec. V období mezi oběma světovými válkami se jelen sika rozšířil i do okolí Mcel. Na území okresu Nymburk a části okresu Mladá Boleslav se tato zvěř udržela ve volnosti do současnosti. Dalším místem, kde byl jelen sika vysazen, bylo obora Lipí u Manětína (okres Plzeň sever), která tehdy patřila hraběti Lažanskému. V roce 1897 zde byl vysazen jelen s laní a o rok později další jelen a laň. Zvěři se zde dobře dařilo a během 10 let bylo v oboře již 60 kusů. V oboře Lipí se tato zvěř značně rozmnožila a při vysoké koncentraci na ploše obory (2300 ha) docházelo k citelnému poškozování lesních porostů. V zimě roku 1934/1935 byl proto radikálně snížen stav této zvěře se snahou o její úplnou likvidaci, takže z původních 300 kusů se zachovalo pouhých kusů. Ve 40. letech byla obora zrušena a zvěř se dostala do okolních volných honiteb. Vzhledem k tomu, že chov jelena siky nebyl řízen a zvěř působila pomístně značné škody na lesních porostech a zemědělských kulturách, povolil KNV v Plzni v letech likvidaci jelena siky v tehdejší státní honitbě Lipí na dobu přeměn jehličnatých porostů na porosty smíšené. V roce 1903 byl učiněn pokus o chov jelena siky v oboře Libá u Chebu, která byla v majetku hraběte Beno Zedwitze z Liebensteinu. Zde však zvěř velmi brzy zanikla, protože obora byla zrušena před druhou světovou válkou. Počátkem 20. století vlastnili Zedwitzové i velkostatek v Čemínech (okres Plzeň sever) a v oboře o výměře 141 ha vysadili několik kusů sik. V roce 1912 přešel velkostatek do majetku ing. Šebestiána Kličky, který udržoval stav v počtu asi 20 kusů. v roce 1924 se statek stává majetkem Mašínů, kteří zde kromě jelena siky chovali i srnčí a mufloní zvěř. V roce 1934 uvádí zařizovatel lesa kusů jelena siky. V oboře byla zvěř šetřena, ročně bylo loveno vždy jen několik kusů. Obora zanikla v roce 1948 a do volnosti se dostalo kolem 80 kusů. této zvěře. Jeleni z této obory byli poněkud menší než jeleni pocházející z obory Lipí. Na přelomu 19. a 20. století se jelen sika choval i na území velkostatku Tachov, v roce 1908 tam bylo uloveno 11 kusů, tento chov však zanikl. V roce 1922 byl učiněn pokus o chov jelena siky na velkostatku Újezd sv. Kříže (okres Domažlice). V daňčí oboře Třebel Trpisty (poblíž Stříbra) byl vysazen jelen sika, doba vysazení však není známá. Jelen sika původní manětínské (Lipí) a čemínské populace dnes tvoří jádro chovu této zvěře v Západočeském kraji. Populace jelena siky v lánské oboře pochází z rakouských chovů. Byl to dar hraběte Coudenhove-Calergiho prezidentu republiky v roce 1922 a sestával z jednoho jelena a dvou laní. Když jedna laň uhynula, byl v roce 1923 dovezen další jelen a k původní tlupě pak přikoupen jelen s laní z Holešova na Moravě. 9

11 Poměrně rozsáhlý chov jelena siky byl v janovické oboře u Heřmanova Městce, kde byla tato zvěř chována společně s jelenem evropským. V 80. letech byl tento chov kvůli značnému prokřížení s jelenem evropským zrušen. Poměrně slušný chov byl v oboře Vacíkov u Březnice (okres Příbram). Nelze pominout krátkodobý chov jelena siky v oboře v Opočně (do roku 1975). Jelen sika se vyskytoval i v oboře Žižkův vrch v Zahrádkách u České Lípy. Krátkodobě byl chován i v jabkenické oboře. Od roku 1935 byl jelen sika chován v jetřichovické oboře na velkostatku v České Kamenici (okres Děčín). Po druhé světové válce byl jelen sika chován i ve slavické oboře na Chrudimsku, byl tam však brzy vystřílen. Na Moravě byl a je jelen sika chován na několika místech. Podle Hoška (1983) byl sika chován na panství Žadlovice Doubravice (majetek statku v Třebomyslicích v okrese Šumperk) v oboře žadlovického zámku od roku 1902 do roku Babička a kol. (1977) však uvádějí, že se tam tato zvěř začala chovat až od roku Hošek píše, že tam byl sika chován až do roku 1914 pouze jako zoologická zajímavost a teprve od té doby se stal lovnou zvěří. Ročně bylo loveno 3 9 kusů a jeho stav se udržoval asi na 30 kusech. Koncem druhé světové války, kdy byl značně poškozen plot, zvěř v počtu asi 36 kusů (Babička uvádí pouze 14 kusů, z toho 4 jeleni a 10 kusů holé) se dostala do volnosti a během dalších let se zvěř rozptýlila téměř po celém území bývalého lesního závodu Litovel, který převzal mimo jiné i lesy zmíněného velkostatku. Zvěř se lišila velikostí i zbarvením, v prvním případě byla v zimě téměř černá a jednotlivé kusy byly těžší, zatímco druhá skupina byla světlejší šedá a zpravidla slabší ve zvěřině. Tmaví jeleni 3. věkové třídy dosahovali hmotnosti bez hlavy 50 a více kg, laně kg a kolouši kg. U šedých jedinců dosahovali jeleni hmotnosti 40 a více kg, laně 25 kg a kolouši 13 a více kg. Kolem roku 1970 se jelen sika objevil i na Zábřežsku v počtu 8 10 kusů. V současné době se tato zvěř vyskytuje v okresech Olomouc, Šumperk, Svitavy a části okresu Kroměříž. Tato zvěř tvoří druhou nejpočetnější populaci jelena siky v ČR. Přibližně ve stejné době jako v Žadlovicích zavedli chov jelena siky v Holešově, kde byl chován jednak v oboře a jednak v zámeckém parku a přilehlé bažantnici. Lovit jej začali až později a po roce 1920, kdy se majitel ocitl ve finanční tísni, zvěř odchytávali a živou výhodně prodávali. Dalším místem s poměrně rozsáhlým chovem jelena siky byl velkostatek Lukov, zvěř byla dovezena z Manětína a chována v zámeckém parku v Lešné. Ještě později než v Lešné byl chov jelena siky zaveden u tehdejšího arcibiskupského lesního úřadu Hukvaldy, kde roku 1928 koupili z Holešova jednoho jelena, pět laní a jednoho koloucha a stav doplnili ještě o jelena koupeného ze Žadlovic. Jelena siku chovali s ostatními druhy zvěře ve známé hukvaldské oboře. Chov se zde asi příliš nedařil a až do roku 1948 tu býval stav 2 3 jeleni, 2 3 laně a 1 2 kolouši. Na přelomu let 1948/49 zde byla tato zvěř vystřílena. Mezi nejstarší chovy jelena siky na Moravě patřil i chov na velkostatku Pernštejn (okres Žďár nad Sázavou), o němž je zmínka v listině odstřelu z roku Dlouhodobě je jelen sika chován i v oboře Obora u Velkého Meziříčí. Dále byl jelen sika chován v Hrotovicích (okres Třebíč). (WOLF, 1986) 10

12 2.5. Oblast chovu Bouzovsko Chovatelská oblast jelení zvěře sika Bouzovsko zahájila svou činnost počátkem roku Jejímu ustanovení předcházela řada složitých jednání, neboť na chov jelena siky byly nejrůznější, často protichůdné názory. Na jedné straně byla snaha uživatelů honiteb zvěř sika zachovat, na druhé straně stále platila rozhodnutí orgánů státní správy myslivosti (KNV) o její totální likvidaci a snaha zrušit i minimální stanovené normované kmenové stavy. Situace byla o to složitější, že se zvěř sika vyskytovala na území tří krajů Severomoravském, Východočeském a Jihomoravském, a ve čtyřech okresech - Šumperk, Olomouc,Svitavy a Prostějov. Podrobnější informace hodnotící výchozí stav, neutěšený způsob hospodaření s touto zvěří a návrhy pro další obhospodařování jelení zvěře v této oblasti doporučovaly začít se zvěří myslivecky hospodařit, a to v rámci oblasti chovu. Od poloviny 70. let se situace poněkud zlepšila tím, že byla věnována větší pozornost provádění průběrného odstřelu mladých jelenů a kontrole plnění plánu lovu. Dřívější likvidační odstřely bez cíleného obhospodařování zvěře vedly především k těmto negativním dopadům na zvěř a pro její chov: 1. Záměrně byly zatajovány skutečné stavy zvěře siky, protože byla snaha ji zachovat. tím docházelo k trvalému zvyšování stavů. 2. Likvidační odstřel byl zaměřen především na samčí část populace, holé bylo často loveno podstatně méně a to vedlo k nekontrolovatelné reprodukci a rozšiřování zvěře do dalších honiteb. 3. Vlastní provádění odstřelu samčí zvěře bylo v naprostém rozporu se zásadami mysliveckého obhospodařování a bylo ho možno nazvat bezvýběrové. Na chovatelských přehlídkách byli předkládáni téměř výhradně jeleni ve věku 3 a 4 let, z nichž až polovina byla jednoznačně chovných. Špičáků bylo loveno minimálně, ulovení dospělého jelena bylo spíše výjimkou. Později se sice věk lovených jelenů poněkud zvýšil, ale s negativním dopadem na dospívající jeleny. Těch bylo v některých letech uloveno téměř 60 % z odstřelu jelenů. 4. Z těchto důvodů nebylo dosahováno ani výraznější kvality trofejí a za období od vzniku chovu ve volnosti v roce 1945 až do roku 1975 bylo oficiálně hodnoceno metodou Madrid za celé území výskytu zvěře sika pouze 27 význačných medailových trofejí. Z toho jich pocházelo 20 z okresu Šumperk, kdy se zde podařilo pro hodnocení soustředit všechny známé význačné trofeje. Z tohoto počtu byl stříbrný pouze jeden jelen. Dalších 20 význačných trofejí pocházelo z let , byly hodnoceny v Nitře roku 1980 a byla z nich jedna trofej zlatá a 6 stříbrných. 5. V tomto období již začala být aktuální problematika škod na lesních porostech působených zvěří sika. Společné úsilí státních orgánů (KNV, ONV, OV ČMS) a funkcionářů jednotlivých honiteb, za pomoci Ing. J. Lochmana, CSc. z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti Zbraslav bylo dosaženo rozhodujícího opatření pro zvěř sika vyhlášení chovatelské oblasti jelení zvěře sika Bouzovsko, a to počátkem roku

13 Vytvořená chovatelská oblast zahrnovala tato území a honitby: v okrese Šumperk 4 honitby (MS Líšnice, MS Loštice, MS Maletín, MS Mírov), v okrese Olomouc 3 honitby (MS Bouzov, MS Kozov, LZ Litovel honitba Nové Zámky), v okrese Svitavy 2 honitby (MS Bohdalov, LZ Svitavy honitba Hartinkov) a v okrese Prostějov 1 honitbu (MS Kladky). Honitby s jelení zvěří sika byly zařazeny do III. jakostní třídy, přičemž se provedl přepočet podle ekvivalentu jelen evropský : jelen sika = 1 : 2, neboť v té době nebyly jakostní třídy pro chov sik stanoveny. Po úpravách byl stanovený průměrný normovaný kmenový stav v chovatelské oblasti na bonitovaných plochách 22,21 ks na 1000 ha lesa až do zániku honiteb dnem Postupně došlo k dalším změnám v této oblasti, které byly důležité i pro další hospodaření se zvěří sika. Po šesti letech hospodaření a později došlo na základě získaných zkušeností k následujícím změnám. Od roku 1986 byla z oblasti chovu vyřazena honitba LZ Litovel Nové Zámky. Dále honitby MS Maletín a MS Mírov, které se staly dotykovými bylo to z důvodu, že se zde stavy sik snížily a navíc byla severněji nad nimi vyhlášena oblast chovu jelena evropského. Tím se snížila výměra oblasti chovu o 8129 ha, z toho lesa o 5194 ha a počet honiteb v oblasti chovu z deseti na sedm. Oblast měla až do konce své funkčnosti do počátku roku 1993 výměru ha, z toho lesa ha. Normovaný kmenový stav v oblasti byl ponechán v rozsahu 260 ks na celou výměru lesů v zařazených honitbách. Současně se zatajováním sik v honitbách mimo oblast zde vzrůstaly stavy a postupně musela být vzniklá situace operativně řešena. Od roku 1986 byla jako dotyková přiřazena honitba MS Trnávka, o rok později MS Staré Město, v roce 1989 MS Linhartice a MS Jaroměřice a mimo oblast MS Moravská Třebová. Dále započal odstřel i v honitbách mimo oblast a dotykové honitby. Zvěř sika pronikla i na okres Ústí nad Orlicí a ojedinělé kusy byly pozorovány až v okrese Blansko. Výše uvedené skutečnosti ukazují, jak důležité je podchytit veškerou zvěř sika a zamezovat co možná nejúčinněji jejímu rozšiřování do nových lokalit. Vlastní výsledky a poznatky z cíleného obhospodařování zvěře sika v oblasti chovu Bouzovsko je nutné rozdělit a uvést, co se ve vytyčených záměrech podle statutu oblasti chovu podařilo prosadit a zabezpečit, ale také skutečnosti negativní nebo splněné jen částečně. Pozitivní zjištění z chovu jelena siky na Bouzovsku 1. Vyhlášení chovatelské oblasti přineslo zvýšení zájmu o chov této zvěře. Chov začal být jednotně řízen v rámci celé populace a bylo dosaženo vysoce průkazného zlepšení kvality zvěře. 2. Postupně byla podchycena a obhospodařována prakticky celá populace zvěře sika. 3. Na základě získaných zkušeností a provedených šetření a měření znaků paroží byla vypracována kritéria pro průběrný odstřel a znaky chovnosti odpovídající obhospodařované populaci. 4. Rozhodující skutečností bylo prosazení optimálního sestavení plánu chovu a lovu odpovídající skutečnosti. Proti skutečnému dřívějšímu odstřelu s menším 12

14 zastoupením holé zvěře bylo za 13 let funkčnosti oblasti dosaženo zastoupení holé zvěře v lovu 71,62 %. 5. Výrazně se zlepšila struktura provedeného odstřelu podle věkových tříd. 6. Po několik let bylo prováděno i hodnocení čelistí holé zvěře a její chovnosti, kdy zastoupení chovných kusů bylo značné. 7. Při sledování a hodnocení zvyšování kvality bylo prováděno každoročně obdobné hodnocení jako je prováděno v některých oblastech chovu jelena evropského v Rakousku. Výsledky docílené za dobu činnosti oblasti chovu dále uváděné byly dosaženy již v letech 1989 až 1991 a jsou srovnány s výchozím stavem z roku a. Průměr bodové hodnoty trofejí deseti nejsilnějších jelenů ulovených v jedné lovecké sezoně se zvýšil z 231,55 bodů CIC na 255,77 bodů CIC (+ 10,45 %). b. Bodová hodnota nejsilnějšího jelena se zvýšila z 259,40 bodů CIC na 270,00 bodů CIC (+ 4,08 %). c. Bodová hodnota desáté nejsilnější trofeje v běžném roce se zvýšila z 211,40 bodů CIC na 244,81 bodů CIC (+ 15,42 %). d. Průměrná bodová hodnota dvaceti nejsilnějších jelenů ulovených v běžném roce se zvýšila ze 198,22 bodů CIC na 246,81 bodů CIC (+ 24,51 %). e. Bodová hodnota dvacáté nejsilnější trofeje ulovené v jednotlivém roce se zvýšila ze 159,90 bodů CIC na 239,00 bodů CIC (+ 49,46 %). f. Počet získaných medailových trofejí v jednom roce se zvýšil ze 6 na 45 ( %). g. Dosažené výsledky jsou důkazem zkvalitnění populace, což bylo z části ovlivněno i rozsahem odstřelu zvěře sika. 8. Dosažená úroveň je také prezentována získáváním význačných medailových trofejí. Za období činnosti oblasti bylo takových trofejí oficiálně zdokumentováno Další zásadní skutečností bylo přesné plnění schváleného plánu chovu a lovu. 10. Průběžně bylo prováděno sledování, zda nedochází k hybridizaci mezi populacemi zvěře sika a do této oblasti pronikajícím jelenem evropským. 11. Bylo dosaženo vynikající spolupráce se zástupci a myslivci všech honiteb s trvalým výskytem sik. 12. Byla zpracována i řada odborných studií. Bouzovskou populaci sik lze považovat za jednu z nejlépe zoologicky zhodnocených v Evropě. Negativní zjištění z chovu jelena siky na Bouzovsku 1. Jedinou zásadní negací hospodaření se zvěří sika v oblasti chovu byla neustálá rezerva ve stavech, převážně holé zvěře a jelenů I. věkové třídy. Ta vznikla nejen v honitbách zařazených v oblasti chovu, ale i v honitbách navazujících i vzdálených mimo oblast. To vedlo k dalšímu nárůstu stavů a zvyšování škod. Nárůst stavů sik a její rozšiřování do dalších lokalit se podařilo podchytit až zapojením všech honiteb s výskytem sik a zvýšeným redukčním odstřelem. Vznikem nových honiteb a ukončením činnosti poradního sboru se praktické pokračování redukce stavů zastavilo. 13

15 2. Nepodařilo se v plném rozsahu dosáhnout ideálního zastoupení samčí zvěře podle dospělosti. I přes postupné zlepšení byl stálý nedostatek dospělých jelenů III. věkové třídy. 3. Ještě vyšší zkvalitňování zvěře negativně ovlivňoval vysoký podíl lovených chovných jelenů a laní hlavně ve věku 4 až 5 let. 4. Nejkvalitnější jeleni byli často loveni předčasně, před vrcholem kulminace parožení. Průměrný věk medailových jelenů byl o 2 až 3 roky nižší, než by byl ideální stav. 5. Nepodařilo se vzhledem k expanzi zvěře sika i jelena evropského začínající v 70. letech tuto situaci včas podchytit a plně zabránit hybridizaci populací. V této době oblast chovu ještě nefungovala a nikdo této problematice nevěnoval pozornost. 6. Ani relativním snížením stavů se vzdálené migrace ojedinělých kusů sik úplně nepotlačily. BABIČKA, DIVIŠ (1999) 2.6 Opatření v chovu jelena siky V roce 1999 probíhala konference Introdukovaná zvěř, která měla přinést rozhodující návrhy, jak v chovu jelení zvěře sika v České republice pokračovat. Řešila se hlavně otázka, zda zachovat či nezachovat jelena siku na našem území. Úvodem je třeba zhodnotit základní fakta. Aklimatizace této zvěře na několika lokalitách na konci 19. století i později byla úspěšná, ale nepřinesla to hlavní, co se od ní očekávalo, a to snížení škod způsobovaných zvěří na lesních porostech oproti jelenu evropskému. Často to bylo i naopak, což bylo způsobeno především vysokou hustotou populace sik. Hlavním argumentem proti chovu sik je otázka její nepůvodnosti v naší fauně. Argumenty pro chov této zvěře jsou tyto: aklimatizace byla úspěšným biologickým pokusem, zvěř sika se v podstatné míře vyskytuje v lokalitách, kde se s chovem jelena evropského neuvažovalo, dále lovecké využití a získávání zajímavých trofejí i produkce kvalitní zvěřiny. Problémy se zvěří sika nejsou jen u nás, ale prakticky ve všech evropských státech, kde se vyskytuje ve větších stavech. Největší problémy jsou v Anglii a jsou podstatně závažnější než u nás. Docházelo totiž k rozsáhlému prokřížení sik se skotským jelenem. Problémy vznikly i v Německu, kde se siky vyskytují v šesti oblastech. Konkrétním řešením však byla nikoli likvidace, ale redukce stavů s jasným vymezením rozsahu chovu a území výskytu. U nás bylo pojetí redukce poněkud jiné a zkušenosti s likvidací sik v minulosti dopadly zcela obráceně. Úspěšně byla likvidována především samčí zvěř a stavy holé zůstávaly. Při snižování stavů v 70. letech se siky úspěšně přemnožily a plošně rozšířily do řady nových lokalit ve více okresech. Na chov zvěře sika byly vždy protichůdné názory. Nařizování likvidace sik ze strany orgánů státní správy vedla naopak k zatajování stavů sik a snaze uživatelů zvěř 14

16 zachovat. Za současných podmínek při vysokém nájemném v některých honitbách to může být i snaha maximálně využít především samčí zvěř, co má již trochu větší paroží, což vede k narušení struktury populace sik po stránce zastoupení podle pohlaví a věku zvěře. Začínají chybět nejen dospělí, ale i dospívající jeleni vyšších věkových ročníků, zhoršuje se kvalita zvěře a z lovené zvěře je vysoké procento chovných kusů. Nejkvalitnější jeleni dosahující již význačných medailových hodnot jsou loveni několik let před vrcholem tvorby trofejí. Zrušením normovaných kmenových stavů sik se také nic nevyřeší, spíše to situaci zkomplikuje. Nehospodaření se zvěří povede zase k prohloubení negací v chovu. Při dnešních stavech zvěře sika a při různorodosti zájmů lze těžko odhadnout, jak dlouho by trvala likvidace zvěře sika a s jakým konečným výsledkem. Opatření v dalším chovu jelení zvěře sika je třeba rozdělit na dvě části, a to na organizační a chovatelská, která se vzájemně prolínají. Organizační opatření 1. Posoudit vhodnost dalšího chovu. Pokud se bude o chovu v dané lokalitě uvažovat, je základním opatřením vymezení území, popřípadě oblasti chovu. Při jeho vymezení je třeba přihlížet k současnému výskytu sik, jejich cílovému rozšíření a brát v úvahu i souvislosti se sezónními migracemi zvěře. 2. Provedení zařazení honiteb s jelenem sika do jakostních tříd, stanovení cílových kmenových stavů jak pro oblast chovu, tak pro jednotlivé honitby zařazené v oblasti. Cílové stavy musí být v souladu s normovanými kmenovými stavy zvěře. Sestavení struktury normovaných stavů oblasti. Poměr pohlaví 1 : 1, zastoupení v jarním kmenovém stavu 40 % jelenů, 40 % laní a 20 % kolouchů. Optimální zastoupení jelenů podle věkových tříd by mělo být následující v I. věkové třídě (mladí 2 3letí) 39 %, v II. věkové třídě (dospívající 4 6letí) 39 % a v III. věkové třídě (dospělí 7 a více let) 22 %. Za předpokladu, že za optimálního zastoupení jelenů podle věku chceme lovit z celkového odstřelu jelenů v I. věkové třídě 50 % (špičáci nejméně 30 %, 3letí nejvýše 20 %), v II. věkové třídě nejvýše 20 % (z toho hlavně jeleny 4leté přibližně 10 %) a v III. věkové třídě 30 % (v cílovém věku 9 až 10 let). Vzhledem k výměrám dnešních honiteb nelze dodržet uvedený rozpis v jednotlivé honitbě, ale pouze v oblasti a do jednotlivých honiteb je třeba uvedené složení rozepsat. Koeficient přírůstku by měl být stanoven podle zkušeností na 0,9 na počty laní k běžného roku. 3. Vymezit oblast dotykových honiteb k oblasti chovu s plánem lovu zahrnutým do sumáře oblasti chovu. Přednostně s odstřelem jelenů I. věkové třídy, laní a kolouchů. Zjišťovat veškeré stavy sik mimo oblast chovu a dotykové honitby a zde plány lovu zaměřit na co nedřívější provedení odstřelu veškeré, přednostně holé zvěře. 4. Vymezit podle konfigurace terénu a krajiny a známých migračních cest dostatečně daleko od sebe honitby s žádoucím chovem jelena evropského a jelena sika z důvodu zabránění vzájemné hybridizace. Zásadní je zamezit pronikání jelenů sika do míst s výskytem laní jelena evropského a obráceně a tím zabraňovat vzniku první hybridní generace, která vzniká pokládáním laní jelena evropského jeleny sika. Pokládání laní sik jelenem evropským je prakticky vyloučeno. Naopak jelen evropský ani pachově nereaguje na 15

17 přítomnost jelena siky u říjných laní a neodbíjí ho. Bylo pozorováno, že naopak jelen sika je schopen od laní díky své mrštnosti odbít i silného jelena evropského. Pokud by vznikla první hybridní generace, pak už je snadná další hybridizace těchto jedinců k oběma druhům jelení zvěře. 5. Zásadně by měla být ve volných honitbách chována jen nejkvalitnější zvěř sika. V našich podmínkách pouze zvěř sika kategorizovaná v I. a II. kategorii kvality chovu, přičemž cílem i v II. kategorii chovu by mělo být dosažení alespoň kategorie I.b. kvality chovu. 6. Všechny organizační záležitosti by měly být podchyceny a uvedeny ve Statutu oblasti chovu. Vzorový statut oblasti chovu spárkaté zvěře je zpracován a pro zájemce k dispozici na Českomoravské myslivecké jednotě. Chovatelská opatření 1. Základním opatřením v chovu zvěře sika po vymezení území (oblastí) chovu musí být snížení stavů na stavy blízké normovaným kmenovým stavům. Opatření musí sledovat zamezení rozšiřování stavů sik na další lokality. Dále přednostní zrušení stavů jelena siky v lokalitách, které nejsou v nebo v budoucnu nebudou pro chov této zvěře zařazeny do jakostních tříd. Na tato opatření musí být kladen důraz zvláště v lokalitách, kde dochází ke kontaktu s jelenem evropským. 2. Pečlivě prováděným sčítáním za účinné kontroly orgánů státní správy myslivosti podchytit veškerou zvěř sika na všech lokalitách jejího výskytu. 3. Chovatelská opatření musí sledovat cílené zkvalitňování populace, a to především: a. Dosáhnout co nejdříve vyrovnaného poměru pohlaví jelení zvěře sika. b. Plány chovu a lovu sestavovat tak, aby bylo v co nejkratší době dosaženo nejvhodnějšího zastoupení jelenů podle věkových tříd. Maximálně musí být šetřeni všichni chovatelsky vhodní jeleni, hlavně II. věkové třídy a tím dosáhnout dostatečného zastoupení jelenů III. věkové třídy (ty ponechat v chovu až do věku 9 10 let). c. Při průběžném odstřelu postupovat dle kritérií chovnosti odpovídajícím dané místní populaci, která by měla být součástí statutu oblasti chovu či zveřejněna jiným vhodným způsobem. d. Při provádění průběžného odstřelu se zaměřit na jeho základní a nejširší provedení v I. věkové třídě, zvláště na tělesně slabé špičáky s krátkým parožím. U 3letých pak na jeleny s nižší členitostí paroží než pravidelný šesterák a šesteráky s délkou paroží pod 35 cm. V II. věkové třídě by měli být přednostně loveni jeleni s nižší členitostí paroží než pravidelný osmerák a osmeráci s krátkým parožím a krátkými výsadami. Nejsilnější jeleny nechat trofejově dozrát a slovit je až ve věku 9 10 let. e. Nekompromisní odstřel všech jedinců jelení zvěře se zjevnými znaky hybridizace mezi jelenem sika a jelenem evropským. 4. Důsledné provádění kontroly plnění plánu lovu, hlavně zvěře samičí a mladé, včetně hodnocení chovnosti podle spodních čelistí. Pořádání chovatelských přehlídek. V případě zjištění hybridních jedinců rozšířit chovatelské hodnocení o 16

18 cílenější sledování lebečních znaků, které by mohly svědčit pro hybridizaci délka lebky, délka chrupu, postavení nosních kostí a tvaru patrové kosti. 5. Věnovat dostatečnou pozornost hodnocení význačných medailových trofejí a jejich evidenci. Oficiálně se hodnotí jen význačné medailové trofeje zlatých jelenů (od 255,00 bodů CIC). Bronzové a stříbrné trofeje (od 225,00 do 254,99 bodů CIC) jsou v případě ověření bodového hodnocení trofeje poradcem pro hodnocení trofejí převzaty do katalogu bez dalšího hodnocení. 6. Sledovat rozsah škod působených zvěří sika na lesních porostech. Skutečností je, že současná problematika odpovídá současným vysokým kmenovým stavům této zvěře. Dosud se nikdy nehospodařilo pouze s normovanými kmenovými stavy jelena siky a proto se dá předpokládat, že při přiměřeném zazvěření odpovídajícímu kvalitě přírodního prostředí a přirozené úživnosti mohou být tyto skutečnosti zcela odlišné. (BABIČKA, DIVIŠ, 1999) Návrh kategorizace chovů jelena siky japonského v České republice Objektivním hodnocením kvality chovů je zhodnocení jednotlivých populací srovnatelným měřítkem. Z tohoto hlediska se ukazuje jako jedna z vhodných metod provedení kategorizace chovů podle dosažené kvality trofejí. Při jejím zpracování se vychází z věrohodných údajů podle oficiálních bodových hodnot trofejí hodnocených na národních a mezinárodních výstavách trofejí. Před několika lety myslivecká komise ČMMJ zpracovala nové návrhy pro provedení kategorizace chovů jelení zvěře evropské, dančí a mufloní zvěře. Návrhy byly postoupeny Ministerstvu zemědělství ČR, kde zapadly. Zdá se, že pro těch několik populací zvěře sika vyskytujících se v ČR ve volnosti a několika oborách, je to nadbytečné. Ale v každém případě bychom oprávněnost chovu měli i u zvěře sika posuzovat také podle kvality jednotlivých populací. (BABIČKA, DIVIŠ, 1999) V současné době se místo kategorizace chovů jelena siky používají kritéria chovnosti této zvěře. Kriteria chovnosti jsou stanovena tak, aby nedošlo ke zhoršení kvality chovu zvěře i při takové úpravě stavů, která omezí škody zvěří na únosnou míru. Chovem zvěře se rozumějí odborné zásahy sledující určité vymezené biologické cíle, zachování rovnováhy mezi stavy spárkaté zvěře a prostředím, udržování přírodní kvality genofondu zvěře a cílené zvyšování chovné kvality zvěře. Posouzení chovnosti samčí zvěře provede hodnotitelská komise, kterou ustanoví orgány státní správy. Posouzení chovnosti samičí a mladé zvěře bude provedeno mysliveckými hospodáři v rámci navržených chovatelských celků zvěře. Při hodnocení trofejové spárkaté zvěře bude za chovnou považována (červeným bodem označena) zvěř s trofejemi dosahujícími následujících parametrů (rozměry jsou uvedeny v cm). 17

19 Věk Délka lodyh Členitost (počet výsad) Olomoucký a Pardubický kraj Délka očníku Délka opěráku Délka 3. výsady Dolní obvod Body CIC , Všichni lovní Pozn: Délka výsad je znakem spíše orientačním, nejdůležitější je výsledná bodová hodnota trofeje jako souhrn všech znaků Věk Délka lodyh Členitost (počet výsad) Západočeský kraj Průměr. délka očníku Průměr. délka opěráku Průměr. délka výsad Body CIC Při porovnání kritérií chovnosti pro tyto oblasti vychází, že v Západočeském kraji je populace kvalitnější. Hodnoty pro délky výsad jsou sice vyšší v kritériích pro Olomoucký a Pardubický kraj, ale tyto údaje jsou spíše orientační. Délka lodyh a celkové hodnocení jsou však nepatrně vyšší u plzeňské populace. 2.7 Stavy jelena siky v ČR Myslivecké statistiky Ministerstva zemědělství nerozlišují poddruhy jelena siky. Na jejich základě proto nelze zjistit stavy obou poddruhů v České republice. Z tohoto důvodu jsou zde uváděny pouze stavy jelena siky na celém území ČR mimo území národních parků. Kahlcke (1977) však uvádí, že převážná většina jelenů sika 18

20 importovaných firmou Hagenbeck, což byl největší dodavatel této zvěře, byla japonského původu (až 99 %). Obr. 2 Roční úlovky v ČR Obr. 3 Výskyt v ČR Tab. 1 Stavy jelena siky v ČR 2002 druh zvěře plán skutečný lov odstřel v úhyn zazvěřování JKS k lovu odstřel odchyt oborách sika Dybowského a sika japonský laň kolouch celkem

21 2003 druh zvěře plán skutečný lov odstřel v úhyn zazvěřování JKS k lovu odstřel odchyt oborách sika Dybowského a sika japonský laň kolouch celkem druh zvěře plán skutečný lov odstřel v úhyn zazvěřování JKS k lovu odstřel odchyt oborách sika Dybowského a sika japonský laň kolouch celkem druh zvěře plán skutečný lov odstřel v úhyn zazvěřování JKS k lovu odstřel odchyt oborách sika Dybowského a sika japonský laň kolouch celkem

22 3 Metodika Veškeré poznatky zpracované v kapitole Výsledky vycházejí ze statistických výkazů a údajů jednotlivých honiteb, v nichž se jelen sika vyskytuje. Ty mi byly poskytnuty pracovníky státní správy myslivosti. Z těchto dat jsem získala přehled o oblasti výskytu a velikosti populace jelena siky v Olomouckém, Pardubickém a Královéhradeckém kraji, výše odlovů a jarních sčítaných stavů pro jednotlivé kraje i celou oblast. Populaci jsem podrobila statistickým analýzám pro zhodnocení stavu zvěře zpětným propočtem. Výsledky analýz pak mohu porovnat s poskytnutými údaji ze statistických výkazů a zhodnotit, jestli populace jelena siky odpovídá statistickým údajům. 3.1 Popis území Pardubický kraj Celková rozloha kraje je km 2, tvoří asi 5,7 procenta rozlohy České republiky. Skládá se ze čtyř okresů: Pardubice, Chrudim, Ústí nad Orlicí a Svitavy, z nichž největší je okres Svitavy a nejmenší Pardubice. Pardubický kraj patří podle geomorfologického hlediska do provincie Česká vysočina. Kraj zasahuje do Krkonošsko-Jesenické subprovincie a subprovincie Česká tabule. Většinu území tvoří horniny mladších druhohor, což jsou například pískovce, opuky, jíly a vápence. Kolem velkých řek jsou to pak horniny ze čtvrtohor - spraše, písky, jíly, čedič, štěrk. V Pardubickém kraji můžeme nalézt jak nížiny, tak i několik pohoří. Na severu v pohraničí částečně zasahuje okres Ústí nad Orlicí do Orlických hor. Nejvyšší vrchy jsou zde Suchý vrch (995 m.) a Jeřáb (1 003 m). Zcela na severovýchodě pardubického kraje je jeho nejvyšší bod Králický Sněžník (1 423 m). Na jihovýchodě kraje se rozkládá Zábřežská vrchovina, Podorlická pahorkatina a Svitavská pahorkatina s nejvyššími vrcholy kolem 600 m. n. m. Do okresu Chrudim zasahuje, byť jen z menší části, Českomoravská vrchovina Žďárskými vrchy, jejichž nejvyšší vrcholy dosahují téměř 700 m. Do Pardubického kraje zasahuje i Polabská nížina. V tomto kraji jsou zastoupeny všechny typy reliéfu, od rovin přes pahorkatiny, vrchoviny, hornatiny, až po hory. Králický Sněžník tvoří hranici tří úmoří: Černého moře, Severního moře a Baltského moře. Velkou část tvoří povodí Labe, jen na východě pramení několik řek patřících k povodí Dunaje, včetně řeky Moravy. Z důležitých toků patřící k tomuto úmoří bychom mohli ještě jmenovat Moravskou Sázavu (pramenící v podhůří Orlických hor), Třebůvku a Svitavu. Teplá oblast s průměrnými ročními teplotami kolem 8 C se nachází v Polabské nížině. Chladná oblast se nachází v horách na severozápadě. Roční průměrná teplota vzduchu tam klesá až ke 4 C. Ostatní oblasti patří do mírně teplé oblasti. Nejnižší roční úhrn srážek je mezi mm/rok, ten se však vyskytuje jen v několika malých oblastech. Ve střední části Pardubického kraje naprší mm/rok. V oblastech s 21

23 vyšší nadmořskou výškou, jako např. Žďárské vrchy nebo podhůří Orlických hor spadne mm srážek a oblast samotných Orlických hor prodloužená až ke Králickému Sněžníku je nejdeštivější: roční úhrn srážek přesahuje 1000 mm v letním období spadne kolem 450 mm, v zimním kolem 600 mm. Lesy jsou převážně jehličnaté. Vyskytují se zde i listnaté lesy, avšak jen v okolí Pardubic. Smíšené lesy se téměř nevyskytují. V kraji je zastoupena většina vegetačních stupňů. Nejčastější je buko-jedlový. Les zaujímá z celkové výměry půdy v kraji ha a představuje tak lesnatost 28,8 %. Z okresů má nejvyšší lesnatost okres Ústí nad Orlicí (31,2 %) a nejnižší okres Pardubice (24,5 %). Z půdních druhů se nejčastěji vyskytují půdy hlinité. V Polabí a na Pardubicku a Chrudimsku se vyskytují jílovitohlinité půdy. V hoských oblastech to jsou hlinitopísčité nebo písčitohlinité a ve vyšších polohách půdy silně štěrkovité až kamenité. Olomoucký kraj Olomoucký kraj je tvořen okresy Šumperk, Olomouc, Prostějov, Přerov a Jeseník. Svou rozlohou km 2 zaujímá 6,52 % území České republiky. Přírodní reliéf olomouckého kraje je velice různorodý. Na severu se nachází vrchoviny, pahorkatiny a horský masív Jeseníků s nejvyšší horou Moravy a Slezska Pradědem (1492 m.n.m.). V jižní části kraje převládají především nížiny Hornomoravský úval a Moravská brána. Nejnižším bodem je hladina Moravy u Kojetína (190 m.n.m.). Nejvýznamnějším tokem zde je řeka Morava, která protíná celý Olomoucký kraj od severu k jihu. Roční úhrn srážek v Olomouckém kraji činí průměrně 727 mm. Nejvíce srážek připadá na okres Jeseník (průměrně 948 mm) a nejméně na okres Olomouc (průměrně 615 mm). Průměrná roční teplota vzduchu v nižších polohách dosahuje 8,7 ºC, ve vyšších polohách klesá až ke 4 ºC. V severní části kraje se nacházejí hlavně štěrkovité až kamenité podzoly, místy i rašeliny. Jižní část patří k nejúrodnějším v ČR, jsou zde jílovité či jílovitohlinité hnědozemě a černozemě a při tocích řek také nivní půdy. Les zaujímá z celkové výměry půdy v kraji ha a představuje tak lesnatost 35 %. Královéhradecký kraj Z hlediska této práce je zbytečné uvádět u tohoto kraje jeho charakteristiky. Jak je zmíněno v kapitole 4.1 Oblast výskytu v současnosti, tak se jelen sika v tomto kraji vyskytuje volně pouze ve dvou honitbách a jedné oboře. 22

24 4 Výsledky 4.1 Oblast výskytu v současnosti Zpracovávaná oblast se rozkládá ve třech krajích Olomouckém, Pardubickém a Královéhradeckém. Jedna velká lokalita výskytu se nachází na hranici Olomouckého a Pardubického kraje, mezi Zábřehem, Moravskou Třebovou a Olomoucí. V Královéhradeckém kraji se jelen sika vyskytuje pouze v oboře Opočno a dvou honitbách jihovýchodně od Mladé Boleslavi honitbách Brodek a Libáň. Zvláštností je, že se v honitbě Brodek každoročně nasčítá a sloví 5 18 kusů zvěře, ale v žádné sousední honitbě nebyl sika ani sčítán, ani loven. V honitbě Libáň byly v roce 2004 sloveny 3 kusy této zvěře a žádný nebyl sčítán. Navíc tyto honitby spolu nemají společnou hranici. Otázkou je, zda tato sčítání odpovídají skutečnosti, protože se jelen sika při vyšší koncentraci jedinců na jedné lokalitě (honitba Brodek má rozlohu 559 ha) rozšiřuje dále do okolí. Z toho tedy vyplývá více závěrů: - V sousedních honitbách se jelen sika vůbec nevyskytuje, což může být dáno třeba nevyhovujícími geografickými podmínkami. - Dochází k nepřesnému sčítání zvěře z důvodu skrytého způsobu života této zvěře. - Může zde být opět snaha zatajovat skutečné stavy zvěře. Z důvodu celistvosti lokality se proto budu dál zabývat jen oblastí hranice Olomouckého a Pardubického kraje. 4.2 Výskyt a početnost Z hodnot odlovu a jarních kmenových stavů z jednotlivých honiteb jsem sestavila tabulku, kde jsou výše uvedené hodnoty přepočteny na ha plochy. Plocha zahrnuje jak les, tak i pole, neboť jsem neměla k dispozici rozlohu polí a lesa pro jednotlivé honitby. Z níže uvedených tabulek vyplývá, že v roce 2002 byla největší hustota jelena siky v honitbách Kozov Ospělov, Bohdalov LČR a Nectava - LČR, ale v honitbě Střítěž, která se nachází hned vedle Bohdalova - LČR, nebyl nasčítán žádný sika. Navíc ve všech honitbách hraničících se Stříteží byla hustota této zvěře od 5 kusů a více na ha. Totéž platí i o honitbách na jihu zkoumané oblasti. V roce 2003 byla největší koncentrace sik v honitbách Bohdalov LČR a Nectava, opět se žádný nenasčítal ve Stříteži a na jihu a východě oblasti. Žádný sika nebyl nasčítán ani v honitbě Kozov Ospělov, kde bylo v minulém roce po Bohdalově - LČR nejvíce siků na 1000 ha. V roce 2004 se vyskytovalo nejvíce zvěře na ha v honitbách Bohdalov LČR a Ločtice Vlčice. Oproti předchozímu roku se jelen sika rozšířil více na jih a východ oblasti. V honitbě Kozov Ospělov byli sikové opět nasčítáni, a to v počtu 55 kusů na 1000 ha. Lze tedy předpokládat, že se v roce 2003 v této honitbě jarní kmenový stav jelena siky vůbec nesčítal. 23

25 Tab. 2 Odlov a jarní kmenové stavy v přepočtu na 1000 ha v Pardubickém kraji číslo výměra PARDUBICE (ha) lov JKS lov JKS lov JKS lov JKS 28 Pěčíkov Vranová Lhota ,1 29,6 26,5 25,7 19,5 24,9 22,6 65,5 29 Rozstání , Městečko Trnávka- Lázy ,1 11,9 5,0 11,3 3,1 10,0 6,9 11,3 31 Bohdalov ,7 7,2 22,7 6,2 15,5 8,3 20,6 47,5 32 Jaroměřice ,4 7,0 3,5 14,0 0 6,1 3,5 15,8 33 Bezděčí Unerázka ,2 34,2 19,1 30,2 22,2 27,2 21,1 46,3 34 Zadní Arnoštov , ,3 35 Linhartice ,1 2, Biskupice ,3 1,6 4, Šesterák ,8 2,7 0,9 1,8 6,3 2,7 2,7 2,7 38 Nectava LČR ,6 58,6 58,6 44,4 49,7 35,5 35,5 35,5 39 Bohdalov LČR ,6 104,3 63,8 53,6 49,3 46,4 66,7 50,7 40 Hušák ,7 10,7 22,4 11,7 17,1 11,7 24,5 12,8 41 Zálesí ,1 16,4 26,2 24,5 24,5 8,2 18,0 16,4 42 Petrušov ,7 22,0 6,9 23,1 15,0 20,8 10,4 18,5 43 Hartinkov LČR ,5* 19,3* 23,7 23,7 33,7 23,7 23,7 23,7 44 Šubířov 846 1,2 15,4 1,2 18,9 5,9 24,8 0 11,8 45 Chornice ,0 7,2 7,2 0 1,6 0 10, Březinky LČR 751 * * 18,6 20,0 26,6 25,3 28,0 29,3 49 Třebařov , Sklené Pacov Přední 651 Arnoštov , Křenov ,8 1,3 2, Gruna ,0 27,9 9,3 17,3 9,3 16,0 48 Staré Město ,3 0,4 5,6 0,9 4,3 52 obora Vidlice 53 Tatenice ,6 2, Hoštejn , Česká Hranice , Σ * Hartinkov a Březinky byly v roce 2002 jedna honitba. Čísla uvedená u honitby Hartinkov v roce 2002 platí pro výměru obou honiteb. 24

26 Tab. 3 Odlov a jarní kmenové stavy v přepočtu na 1000 ha v Olomouckém kraji č. výměra OLOMOUC (ha) lov JKS lov JKS lov JKS lov JKS 1 Bor Studená 587 Loučka 18,7 10,2 13,6 10,2 17,0 10,2 11,9 6,8 2 Bouzov ,0 9, ,7 14,1 10,7 18,1 3 Bušínov ,5 3, Hněvkov Nemile 1, Hubert Jesenec ,6 6,3 2,3 6,3 6 Hvozd u Konice ,3 3,3 0,8 6,6 7 Hynčina ,0 2, Kadeřín Vojtěchov 11,7 21, ,0 15,2 23,4 23,4 9 Kladky ,2 0 22,2 10 Kozov Ospělov ,2 76, ,4 55,1 36,7 50,0 11 Kravcův kopec- 599 Hvězda - - 6,7 10,0 0 10,0 0 10,0 12 Krchleby 673 1, Líšnice les 546 7,3 5,5 9,2 12,8 11,0 14,7 3,7 12,8 14 Loštice Vlčice ,3 35, ,4 44,8 48,9 47,6 15 Ludmírov ,1 7,5 4,1 7,0 16 Luká 787 2, ,8 0 3, Luká Březina ,0 0 5, Maletín ,8 4,5 0,8 4,5 1,5 4,5 0 3,8 19 Maletín les ,6 2,6 3,4 5,2 2,6 2,6 7,7 2,6 20 Mírov obora 783 2,6 6,4 0 7,7 0 7,7 3,8 7,7 21 Palonín 785 1,3 10,2 1,3 6, ,9 11,5 22 Pavlov Radnice Veselí 36,0 28,1 26,6 25,2 33,8 27,4 32,4 28,1 23 Pohorská ,2 0 3,2 17,4 24 Pole Líšnice 650 3,1 7,7 4,6 7,7 9,2 7,7 12,3 9,2 25 Řimice ,3 10,0 nehospodařilo se 2,5 14,2 26 Skřípov , Střítěž ,9 26,9 49,4 31,4 Σ Σ pro oba kraje Pozn. Součty JKS a odlovu jsou vypočteny z údajů přepočtených na 1000 ha, neodpovídají tedy skutečnému JKS a odlovu! 25

27 Největší hustota sik v roce 2005 se jako v předchozích letech vyskytovala v honitbách Bohdalov LČR a Loštice Vlčice, žádní nebyli nasčítáni na severu oblasti. Sika se objevil i v honitbě Pohorská, kde v předchozích letech nebyl žádný nasčítán, a to v počtu 17 kusů na 1000 ha. V ostatních honitbách se jarní kmenové stavy udržovaly na přibližně stejných hodnotách. K největším rozdílům stavů došlo v honitbě Bohdalov LČR, kde se stavy na ha ze 124 kusů v roce 2002 snížily až na 46 v roce Pro lepší názornost jsou do příloh zařazeny mapy se znázorněním počtů jelena sika v honitbách a výše odlovu. 4.3 Zhodnocení stavů Zvěř jelena siky je v oblasti plošně rozšířená. O významu početnosti populace svědčí srovnání jarních kmenových stavů se statistikou Ministerstva zemědělství zahrnující údaje za celou Českou republiku mimo území národních parků. Sčítané stavy jelena siky v honitbách této oblasti představují za období průměrně 10,32 % ze stavu celkově uváděného v ČR, což znamená, že se v této oblasti vyskytuje každý desátý jelen evidovaný v celorepublikových statistikách. Nejvyšší podíl spadá do roku 2002, kdy činí 12,01 % a nejnižší podíl byl v roce 2004 s 9,01 % z celkového stavu. To však není ovlivněno zvýšením či snížením JKS v této oblasti, protože nejvyšší stavy (tím by se zvýšilo procento) byly nasčítány v roce 2005 a nejnižší stavy v roce Změny podílu stavů v této oblasti k celorepublikovým stavům jsou proto způsobeny hlavně změnami celorepublikových JKS. Na ty mají největší vliv statistiky ze Západočeského kraje, neboť se zde vyskytuje největší populace siků na území ČR. Podíly stavů za jednotlivé roky: ,01 % ,97 % ,01 % ,28 % průměr 10,32 % Výsledky sčítání a odlovu jelena siky za období 2002 až 2005 jsem podrobila analýze zpětným propočtem podle metod použitých a publikovaných v minulosti Lochmanem. Do těchto metod patří výpočet zatajených laní dle přírůstku, metoda výpočtu rozdílu samic podle jarního sčítaného stavu a skutečného odlovu, výpočet velikosti populace podle sčítaných stavů a skutečného odlovu a kontrola dle výpočtu KOP (koeficient očekávaného přírůstu). 26

28 Tab. 4 Stavy sčítání a odlovu Sčítané stavy zvěře sika k Odlov a úhyn zvěře sika jelen laň kolouch celkem jelen laň kolouch celkem Poměr odlovů k JKS v období neklesl pod 70 %, přesto však JKS mají stále stoupající tendenci. To může být způsobeno nepříznivým poměrem pohlaví ulovené zvěře. Přestože poměr lovu k JKS je hlavně orientační údaj (podstatný vliv má i poměr pohlaví, věková skladba zvěře, ), časové řady naznačují, že pokud se u jelení zvěře neloví nejméně 80 % JKS v odpovídající věkové skladbě a poměru pohlaví, nedá se předpokládat snížení neúměrných stavů Metoda výpočtu zatajených laní podle přírůstku Tab. 5 Výpočty zatajených laní pro období pro rok Sčítaný stav kolouchů v roce Odstřel a úhyn kolouchů v roce Skutečný přírůstek Laně potřebné k vyprodukování přírůstku při KOP = 0,9 379 při KOP = 0, Sčítaný počet laní v roce Rozdíl vypočtených a nahlášených laní při KOP = 0,9 139 při KOP = 0, Neuvedené laně v % z hlášeného sčítaného stavu při KOP = 0,9 57,9 % při KOP = 0,8 77,5 % pro rok Sčítaný stav kolouchů v roce Odstřel a úhyn kolouchů v roce Skutečný přírůstek Laně potřebné k vyprodukování přírůstku při KOP = 0,9 391 při KOP = 0, Sčítaný počet laní v roce Rozdíl vypočtených a nahlášených laní při KOP = 0,9 146 při KOP = 0, Neuvedené laně v % z hlášeného sčítaného stavu při KOP = 0,9 59,6 % při KOP = 0,8 79,6 % 27

29 pro rok Sčítaný stav kolouchů v roce Odstřel a úhyn kolouchů v roce Skutečný přírůstek Laně potřebné k vyprodukování přírůstku při KOP = 0,9 434 při KOP = 0, Sčítaný počet laní v roce Rozdíl vypočtených a nahlášených laní při KOP = 0,9 209 při KOP = 0, Neuvedené laně v % z hlášeného sčítaného stavu při KOP = 0,9 92,9 % při KOP = 0,8 117,3 % Výsledky zjištěné touto metodou ukazují na fakt, že v roce 2003 nebylo k zahrnuto do výsledků sčítání zvěře 379 až 426 laní dle uvažovaného koeficientu očekávaného přírůstu (KOP). Tento počet představuje 57,9 77,5 % neuvedených laní z hlášeného sčítaného stavu v roce V roce 2004 se tato procenta zvýšila jen nepatrně, ale v roce 2005 výrazně stoupla až na 92,9 117,3 %. To znamená, že přibližně polovina laní vyskytujících se v této oblasti nebyla započtena do jarních kmenových stavů Metoda výpočtu rozdílu samic podle JKS a skutečného odlovu Tab. 6 Výpočty rozdílu samic podle JKS a skutečného odlovu 2003/ JKS kolouchů k * 0, JKS laní k Roční laně + JKS laní v roce Laně celkem odstřel v roce Zůstatek laní - JKS laní v roce / JKS kolouchů k * 0, JKS laní k Roční laně + JKS laní v roce Laně celkem odstřel v roce Zůstatek laní - JKS laní v roce / JKS kolouchů k * 0, JKS laní k Roční laně + JKS laní v roce Laně celkem odstřel v roce Zůstatek laní - JKS laní v roce

30 Tyto tabulky dokazují, že dochází k velmi nepřesnému sčítání jarních kmenových stavů. Pokud by byly nasčítány JKS přesně odpovídající skutečnosti a výše odlovu byla přiměřená těmto stavům, pak by se bod 5. Zůstatek laní - JKS laní v dalším roce měl rovnat nule. Jelikož jsou však tyto hodnoty mínusové, znamená to, že se další rok nasčítá mnohem víc laní, než by se zde mělo vyskytovat. Největší rozdíl zůstatku a JKS laní vychází na přelomu let 2005 a 2006, kdy rozdíl činí 185 kusů. Tento rozdíl je dán hlavně vysokým nárůstem JKS laní v roce 2006, i když odlov zůstává na přibližně stejných hodnotách jako v předchozích dvou letech Výpočet velikosti populace podle sčítaných stavů a skutečného odlovu Tab. 7 Výpočty velikosti populace podle skutečných stavů a skutečného odlovu jelen laň kolouch celkem JKS přírůstek KOP = 0,9 216 stav před lovem lov předpokládaný stav k ALE JKS k rozdíl JKS přírůstek KOP = 0,9 220 stav před lovem lov předpokládaný stav k ALE JKS k rozdíl JKS přírůstek KOP = 0,9 202 stav před lovem lov předpokládaný stav k ALE JKS k rozdíl Na základě údajů sčítaných stavů a odlovu jsem sestavila plán lovu zvěře pro celou oblast při KOP = 0,9. Rozdíly vyplývající z plánu potvrzují opakující se mnohonásobně vyšší stav zvěře, než je v honitbách uváděn a předpokládán. Je zřejmé, že vyvíjené úsilí o redukci stavu populace jelena siky nevede k požadovanému snížení rozdílu mezi předpokládaným a skutečným stavem. 29

31 Zatímco u jelena v roce 2006 jarní kmenové stavy převyšují předpokládaný stav o 29 kusů, u laní je to již 161 kusů a u kolouchů 188 kusů. Celkově JKS převyšují předpokládaný stav o 378 kusů zvěře sika Poměr pohlaví U jelena došlo za období ke změně výše odstřelu o 39 kusů. K nejvyššímu rozdílu došlo v roce 2003 k předchozímu roku, kdy odlov stoupl o 24 kusů, tzn. o 44,8 %. U laní činil nejvyšší rozdíl odstřelu 59 kusů v roce 2003 k předchozímu, což představuje 24,6 %. Tady se ale na rozdíl od jelena výše odstřelu snížila. U kolouchů je nejvyšší rozdíl odstřelu 81 kusů v roce 2003 k předchozímu, tedy 32,1 %. Zde se výše odlovu také snížila (viz tabulky v kapitole 3.3). Poměr sčítané zvěře v oblasti se kromě roku 2005 příliš neliší od celorepublikového poměru. Dochází zde k postupnému snižování, v roce 2006 se poměr opět zvýšil ve prospěch samic. Poměr lovené zvěře v oblasti 1 : 2,76 ve prospěch samic v roce 2002 výrazně převyšuje celorepublikový poměr. V následujících letech však dochází ke snižování poměru až na 1 : 1,48, což znamená, že se v poměru k jelenovi loví téměř dvakrát méně laní než v roce Při pokračování tohoto snižování i v dalších letech existuje opodstatněný předpoklad dalšího rozšíření pohlaví ve prospěch laní včetně všech nepříznivých důsledků pro populaci a chov jelena siky v této oblasti. Tabulka 8 Poměr pohlaví podle JKS a odlovu Rok JKS v oblasti JKS v ČR odlov v oblasti odlov v ČR : 2,76 1 : 1, : 1,28 1 : 1,30 1 : 1,63 1 : 1, : 1,26 1 : 1,32 1 : 1,77 1 : 1, : 1,15 1 : 1,22 1 : 1,48 1 : 1, : 1,51 1 : 1, Trofeje Trofeje jsou důležitým dokladem úrovně chovu zvěře v dané lokalitě, bývají předkládány na chovatelských přehlídkách či výstavách. Trofeje rohaté a parohaté zvěře jsou významnými konstitučními i kondičními znaky reagujícími na kvalitu životního prostředí zvěře a na projevy myslivecké péče o zvěř (početní stavy chované zvěře, její zdravotní stav, přikrmování, ochrana před škodlivými činiteli, průběrný odstřel). 30

32 4.4.1 Hodnocení trofejí jelena siky Pro hodnocení paroží jelena siky japonského i jelena siky Dybowského se používá metoda Boone and Crockett Club, což bylo rozhodnuto při generálním zasedání CIC v roce 1974 v Teheránu. Míry se udávají v cm s přesností na 1 mm. Hodnocení podle této metody je založeno na požadavku maximální souměrnosti a symetričnosti trofeje, takže míry naměřené u stejných znaků na levé a pravé lodyze se sčítají a jejich rozdíly se odečítají zanáší se do sloupce srážek. Zde se započítává i délka všech abnormálních výsad. Nepoužívá se vůbec vzhledových bodů ve formě přirážek a srážek, ani se nepoužívají přepočtové koeficienty. U všech měřených znaků se vždy 1 cm rovná 1 bodu. Normální trofej siky má lodyhu, očník, opěrák a tzv. třetí výsadu, která tvoří s lodyhou koncovou vidlici. Výsady musí být alespoň 2 cm dlouhé a jejich délka musí přesahovat šířku při základně. obr. 4 Typické paroží siky japonského (zdroj: Dvořák) obr. 5 Netypické paroží siky japonského (zdroj: Dvořák) Při hodnocení je nutné vždy uvést druh, a protože se vyskytují kříženci mezi jelenem sika japonským a jelenem Dybowského nebo také jelenem evropským, je nutné na výstavách s hodnocením trofejí rozlišit tyto křížence od typických zástupců jelena siky japonského. Pro objektivní hodnocení, zda jde o typického siku japonského nebo hybrida, se používají kraniometrické metody vypracované L. Bartošem, J. Hyánkem a J. Žírovnickým (Hybridization between Red and Sika Deer, I. Craniological Analysis. Anz., 207, 1981, ). Pro kraniologické rozlišení jelena siky a jelena evropského se měří celková délka lebky, kondylobazální délka, rostrální délka, palatální délka, vzdálenost prosthionu a prvního premoláru a maximální postorbitální šířka lebky (HROMAS, Myslivost). 31

33 obr. 6 Kříženci siky japonského a jelena evropského (Kladská) (zdroj: M. Vach - Myslivost) Pro hodnocení paroží jelena siky se měří tyto znaky: 1. délka lodyh měří se po vnější straně, sleduje zakřivení lodyhy, od spodního okraje růže až po hrot lodyhy. 2. vnitřní rozloha měří se jako největší vnitřní vzdálenost lodyh v místě mezi druhou a třetí výsadou. Chybí-li třetí výsada (šesteráci), měří se vnitřní rozloha z toho místa, které půlí vzdálenost mezi opěrákem (2. výsada) a hrotem lodyhy. Do bodového hodnocení se však započítává jen hodnota nepřesahující průměrnou délku obou lodyh. 3. abnormální výsady- jedná se o výsady mezi očníkem a třetí výsadou s výjimkou opěráku. Patří zde také výsady na zadní straně lodyhy nebo vyrůstající v některé výsady. Nepočítají se zde ovšem ty, které vytvářejí zřetelnou korunku a nacházejí se nad třetí výsadou. 4. délka 1. výsady (očníku) měří se od horního okraje růže po spodní straně očníku až po jeho hrot. Je-li očník nasazen výše než 5 cm nad růží, měří se délka z místa, kde se očník vyčleňuje z lodyhy. 5. délka 2. výsady (opěráku) měří se po vnější straně opěráku z místa, kde osa opěráku protíná pomyslnou linii povrchu lodyhy až po hrot opěráku. 6. délka 3. výsady (vnitřní) měří se po vnější straně výsady z místa, kde se vyčleňuje z lodyhy až po její hrot. To se zjišťuje stejně jako u opěráku. 7. délka 4. výsady 8. délka 5. výsady pokud jsou, měří se stejně jako opěrák nebo 3. výsada. 9. spodní obvod lodyhy měří se na nejslabším místě mezi očníkem a opěrákem. 10. horní obvod lodyhy měří se na nejslabším místě mezi opěrákem a koncovou vidlicí, případně korunou. Pokud koncová vidlice nebo koruna není (šesterák), měří se v polovině vzdálenosti mezi opěrákem a hrotem lodyhy. 32